9 C 88/2021-74

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem [celé jméno řešitele] ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená obecným zmocněncem [jméno] [příjmení] bytem [adresa] o zaplacení částky ve výši 15 778 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15.778 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 27.457,25 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.194 Kč, a to ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku ve výši 15.778 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení spočívajícího v neoprávněném přijetí plateb od žalobkyně, která nesprávně provedla srážky ze mzdy u jejího zaměstnance [jméno] [příjmení], narozeného [datum], bytem [adresa], (dále případně jen povinný), z důvodu dlužného výživného. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že jí bylo jako zaměstnavateli povinného doručeno usnesení zdejšího soudu ze dne 7. 7. 2020 č.j. 36 E 9/2013-76, jímž vyrozuměn o tom, že má i nadále provádět srážky ze mzdy povinného k uspokojení vymáhaného výživného (zbytku vymáhaného výživného s příslušenstvím) ve prospěch oprávněného nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného [datum], když se jednalo o dlužné výživné za dobu od [datum] do [datum] ve výši 2.708 Kč a o výživné po dobu od [datum] ve výši 2.300 Kč každého příslušného kalendářního měsíce předem. Žalobkyně byla pak vyzvána, aby ode dne doručení citovaného usnesení pokračovala ve srážkách ze mzdy povinného ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet], tj. bankovního účtu vedeného na jméno žalované. Žalobkyně dlužné výživné ve výši 2.708 Kč srazila v červenci 2020, avšak následně omylem provedla i další srážky ze mzdy ve vztahu k dlužnému výživnému, a to v 8. měsíci roku 2020 v částce 2.708 Kč, v 9. měsíci roku 2020 v částce 2.708 Kč, v 10. měsíci roku 2020 v částce 2.238 Kč, v 11. měsíci roku 2020 v částce 2.708 Kč, v 12. měsíci roku 2020 v částce 2.708 Kč a konečně v 1. měsíci 2021 v částce 2.708 Kč Celkem tak žalobkyně provedla neoprávněně srážky ze mzdy povinného ve výši 15.778 Kč ve prospěch oprávněného, respektive ve prospěch účtu žalované, když platby běžného výživného byly sráženy povinnému na odlišný bankovní účet. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila v uvedené částce, když žalobkyně tuto neoprávněně sraženou částku žalovanému zpětně doplatila, respektive ji vyplatila [celé jméno svědkyně], která tuto částku sama vrátila povinnému. Žalovaná však uvedenou částku nevrátila ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum], která byla žalované fakticky doručena dne [datum].

2. Žalované byla žaloba doručena do vlastních rukou dne [datum] ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ). Žalovaná od počátku s podanou žalobou nesouhlasila. Nesporoval nijak to, že uvedené částky obdržela, avšak namítala nedostatek aktivní věcné legitimace na straně žalobkyně a stejně tak nedostatek pasivní věcné legitimace na její straně, kdy podle přesvědčení žalované zde absentoval jakýkoliv hmotně právní vztah mezi ní a žalobkyní. Provádění plateb se dělo z právního důvodu, kterým byl dluh povinného na výživném a povinnost žalobkyně provádět srážky ze mzdy povinného, která byla žalobkyni uložena ze strany exekučního soudu (zdejšího soudu), přičemž podle žalované mohl být mezi ní a žalobkyní pouze procesní vztah. Žalovaná pak namítala, že se tedy nemohlo v jejím případě jednat o bezdůvodné obohacení. Žalovaná dále zpochybňovala důkazy ze strany žalobkyně, které nepovažovala za relevantní ve vztahu k tvrzenému nároku žalobkyně. Zpochybňovala také doručení jakékoliv předžalobní upomínky.

3. Soud nařídil jednání na den [datum] (po předchozích odročeních, zrušeních jednání z důvodu na straně žalované), přičemž z tohoto jednání se omluvila nejen žalovaná, ale také její obecný zmocněnec [jméno] [příjmení], když souhlasili s tím, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti a také v jejich nepřítomnosti i rozhodnuto. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalované (a jejího zmocněnce) ve smyslu § 101 odst. 3 OSŘ.

4. Z provedených důkazů a tvrzení účastníků učinil soud tato skutková zjištění:

5. Tak z transakční historie ve vztahu k číslu účtu [bankovní účet] tj. účtu žalobkyně bylo bezpečně zjištěno, že žalobkyně poukazovala od července 2020 na účet č. [bankovní účet] pravidelně částku ve výši 2.300 Kč, když uvedené číslo účtu bylo účtem žalované, které sama v komunikaci mezi žalobkyní a žalovanou žalovaná uvedla, což soud zjistil z emailu ze dne [datum]. Stejně tak soud bezpečně zjistil z uvedeného důkazu, že žalobkyně poukázala opakovaně ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet], tj. bankovního účtu vedeného na jméno žalované částku ve výši 2.708 Kč, a to v 8. měsíci roku 2020 v částce 2.708 Kč, v 9. měsíci roku 2020 v částce 2.708 Kč, v 10. měsíci roku 2020 v částce 2.238 Kč, v 11. měsíci roku 2020 v částce 2.708 Kč, v 12. měsíci roku 2020 v částce 2.708 Kč a konečně v 1. měsíci 2021 v částce 2.708 Kč. Žalobkyně provedla srážku ze mzdy u povinného [jméno] [příjmení] na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 7. 7. 2020 č.j. 36 E 9/2013-76 ve prospěch uvedeného účtu oprávněně pouze v případě první srážky ze mzdy, v ostatních měsících pak tyto částky byly strhávány nesprávně. Uvedené skutkové zjištění se pak opíralo právě o k důkazu provedené usnesení zdejšího soudu ze dne 7. 7. 2020 č.j. 36 E 9/2013-76.

6. Žalobkyně následně po zjištění, že došlo k nesprávnému provedení srážek ze mzdy u povinného [jméno] [příjmení], na což byla upozorněna svědkyní [celé jméno svědkyně], začala s žalobkyní komunikovat, a to právě i prostřednictvím uvedené svědkyně, avšak žalovaná nebyla ochotná cokoliv z přijatých plateb vrátit. Jak soud zjistil právě z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], tato pro žalobkyni zpracovávala mzdovou agendu, když nebyla přímo u žalobkyně zaměstnána, ale spolupracovala s ní externě na mzdové agendě. Svědkyně zjistila, že do systému zadala nesprávně srážky ze mzdy a následně na toto přišla, ale až v situaci, kdy již bylo povinnému nesprávně sraženo celkem 15.778 Kč. Svědkyně na to reagovala tím, že nejprve kontaktovala žalovanou emailem a zeptala se jí, zda jí přišly uvedené částky a zda jí to nepřišlo divné. Podle svědkyně na to žalovaná reagovala tak, že namísto jasné odpovědi, chtěla vědět jméno jejího nadřízeného, ač toto musela znát. Spíše se snažila navodit pocit, že se nic nestalo a zpochybňovala přijetí plateb, stejně tak zpochybňovala, že by to bylo její číslo účtu, v jehož prospěch byly poukazovány nesprávně sražené srážky ze mzdy povinného. Svědkyně dokonce zpětně dohledala email, ve kterém jí sama žalovaná posílala číslo účtu, na které byly následně poukazovány platby. Svědkyně pak chtěla věc vyřešit sama a upozornila na vše povinného a nesprávně strženou částku povinnému uhradila ze svých prostředků. Žalobkyně jí pak tuto částku ve výši 15.778 Kč vrátila, když jí tuto částku vyplatila v hotovosti. O této skutečnosti pak svědčil výdajový pokladní doklad ze dne [datum], z něhož soud bezpečně zjistil, že zněl na částku 15.778 Kč s tím, že dále zde bylo uvedeno, že tato částka je vyplacena [celé jméno svědkyně], narozené [datum], když jako účel platby bylo uvedeno usnesení 36 E 9/2013-76, chybné dlužné výživné [jméno] [příjmení], [datum narození].

7. O prováděných srážkách ze mzdy pak svědčily i další listiny obsažené ve spisu Policie ČR sp.zn. KRPB [číslo] 2021 [číslo] a stejně tak i o tom, že svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedenou částku nesprávně sraženou ze mzdy povinného poukázala ze svého bankovního účtu povinnému, když toto bylo soudem bezpečně zjištěno z úředního záznamu ze dne [datum], úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne [datum] ve vztahu k [celé jméno svědkyně], úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne [datum] ve vztahu k [jméno] [příjmení], dožádání ohledně výslechu [jméno] [příjmení] a opakovaného dožádání, přehledu požadovaných srážek, jednotlivých mzdových listů ve vztahu k [jméno] [příjmení] za předmětné období roku 2021, potvrzení příchozí úhrady ze dne [datum] v částce 15.778 Kč, úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne [datum] ve vztahu k žalované [celé jméno žalované], rozsudku zdejšího soudu ze dne 7. 4. 2010 č.j. [spisová značka], [spisová značka], vyrozumění o uložení věci ze dne [datum] a vyrozumění ze dne 3. 11. 2021 [číslo jednací]. Z obsahu spisu Policie ČR pak bylo dále jednoznačně zjištěno a soud měl za prokázané, že prověřování ze strany Policie ČR bylo zahájeno na základě podaného podnětu ze strany žalované, kdy tato dne [datum] oznámila písemným podáním, že po ní žalobkyně požaduje žalovanou částku (žalovaná toto oznamovala na PČR po podání žaloby), přičemž žalovaná pro PČR uváděla, že by se žalobkyně na její úkor obohatila. I PČR pak měla zjistit, že žalovaná byla kontaktována žalobkyní, respektive [celé jméno svědkyně], avšak uvedla, že peníze nesprávně sražené v neprospěch povinného již utratila. PČR pak nezjistila spáchání trestného činu či přestupku ze strany jakékoliv osoby. Stejně tak bylo soudem bezpečně zjištěno, že [jméno] [příjmení] neoprávněně sraženou část mzdy ve výši 2.708 Kč, a to v 8. měsíci roku 2020, v 9. měsíci roku 2020, v 10. měsíci roku 2020 ve výši 2.238 Kč, v 11. měsíci roku 2020, v 12. měsíci roku 2020 a konečně v 1. měsíci 2021, vrátila zpět na jeho účet svědkyně [celé jméno svědkyně].

8. Dále soud k důkazu podle § 129 odst. 1 OSŘ provedl jednotlivé listiny ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], a to opakovaně rozsudek zdejšího soudu ze dne 7. 4. 2010 č.j. 5 P a Nc 31/2009, P 241/2005-65, usnesení ze dne 21. 3. 2013 č.j. 36 E 9/2013-9, usnesení ze dne 7. 7. 2020 č.j. [číslo jednací], kdy v těchto usneseních bylo – je – uvedeno:„ Ze sražených částek nový plátce mzdy vyplatí pohledávku výživného na účet číslo účtu [bankovní účet].“ Dále se jednalo o sdělení oprávněného [jméno] [příjmení] ze dne [datum], z něhož soud zjistil, že oprávněný požádal o zrušení exekuce. Z usnesení ze dne 12. 10. 2022 č.j. 36 E 9/2013-103 pak bylo prokázáno, že došlo k zastavení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného pro oprávněného [jméno] [příjmení]. A dále z protokolu na č.l. 1-2 tohoto spisu bylo prokázáno, že žalovaná navrhla zdejšímu soudu prostřednictvím tohoto protokolu sepsaného na OSPOD Městského úřadu v Uherském Hradišti, výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, tedy aby dlužné částky výživného a běžné výživné bylo zasíláno na číslo účtu [bankovní účet].

9. A konečně z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum] (spolu s razítkem ohledně označení této zásilky a data podání zásilky) soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k vrácení částky 15.778 Kč. Zásilka byla dána k poštovní přepravě dne [datum], přičemž z detailní informace o sledování zásilky č. RR437039575CZ soud zjistil, že žalobkyně doručovala výzvu na poslední adresu žalované, která jí byla známá i z usnesení zdejšího soudu ze dne 7. 7. 2020 č.j. 36 E 9/2013-76, tedy na adresu [adresa], neboť žalovaná si zásilku nevyzvedla.

10. Soud pak k důkazu provedl i usnesení PČR, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územní odbor [obec], Obvodní oddělení [obec] č.j. KRPZ-3600-22/TČ-2022-150512-VYS ze dne 3. 5. 2022, kde je také uvedeno v odůvodnění, že žalovaná je disponentkou čísla účtu [bankovní účet], na který byly postupně poukazovány jednotlivé platby v celkové výši 15.778 Kč, přičemž se jednalo o usnesení o odložení věci. Tak i z tohoto listinného důkazu bylo jednoznačně zjištěno, že žalované byla částka v celkové výši 15.778 Kč poukázána na výše uvedený účet.

11. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 OŠR, tedy každý důkaz zvlášť a následně všechny provedené důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Ve vztahu k provedeným listinným důkazům soud konstatoval, že se mu tyto jevily zcela věrohodné a nebylo důvodu, o nich pochybovat. Podstatným důkazem v tomto sporu pak byly nejen výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně], kterou rovněž soud nepovažoval za nevěrohodnou, když tato odpovídala a byla v podstatě plně v souladu s tím, co soud zjistil z podkladů od PČR. Zároveň měl soud za to, že listiny, které byly obsaženy ve spisu PČR (viz výše bod 6.) či ve spisu zdejšího soudu (viz bod 7.) mohl bezpečně považovat za listiny věrohodné, když se fakticky jednalo o úřední listiny. Každý úřední záznam o podaném vysvětlení, jakož i jednotlivá rozhodnutí a sdělení PČR, stejně tak i rozhodnutí zdejšího soudu jsou podle § 134 OSŘ veřejnou listinou, a proto skutečnosti v nich uvedené zakládají vůči každému plný důkaz o původu této veřejné listiny od orgánu nebo osoby, které ji zřídily, o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o níž původce veřejné listiny potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud není prokázán opak. Rozdíl mezi důkazem soukromou listinou a veřejnou listinou v občanském soudním řízení spočívá v jejich důkazní síle. Zatímco u důkazu soukromou listinou postupuje soud podle § 132 OSŘ uplatněním tzv. zásady volného hodnocení důkazů, kdy soud hodnotí důkazy dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti s přisuzováním hodnoty závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnoty zákonnosti, hodnoty pravdivosti, popřípadě hodnoty věrohodnosti jednotlivým důkazům, u důkazu veřejnou listinou postupuje soud podle § 134 OSŘ jako projevem tzv. legální teorie důkazní s tím, že důkazní síla veřejné listiny vyplývá ze zákona prostřednictvím presumpce správnosti jejího obsahu, neboť není-li pravdivost veřejné listiny vyvrácena prokázáním opaku, považuje soud pro účely hodnocení důkazů obsah listiny za pravdivý. Praktický dopad odlišného charakteru veřejné listiny od soukromé tak nastává v případě jejího zpochybnění účastníkem řízení, kdy ať už se jedná o popření veřejného charakteru, nebo popření obsahu veřejné listiny, obojí prokazuje ten, kdo zpochybňuje. (podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1332/2020, ze dne [datum]) Žalovaná pak zpochybňovala faktickou věrohodnost důkazů žalobkyně, ale tyto důkazy soud hodnotil právě z hlediska jejich obsahu v kontextu s úředními listinami uvedenými shora a dospěl jednoznačně k závěru, že důkazy provedené v tomto řízení jsou věrohodné a pravé, když naopak žalovaná nijak nezpochybnila pravost a věrohodnost úředních listin k důkazu soudem prováděných. Další důkazy pak již nebylo třeba provádět, neboť podle přesvědčení soudu provedené důkazy poskytovaly dostatečná skutková zjištění pro bezpečný závěr o skutkovém stavu věci. Soud považoval za nadbytečné k důkazu provádět účetnictví žalobkyně, neboť i když žalovaná zpochybňovala pravost výdajového pokladního dokladu ze dne [datum], jeho pravost byla fakticky potvrzena svědkyní [celé jméno svědkyně], která i věrohodně vysvětlila, že věc po zjištění vlastního pochybení, chtěla řešit sama, a proto nejprve poslala povinnému z vlastního účtu částku 15.778 Kč a pak teprve vše oznámila žalobkyni a z tohoto důvodu jí pak žalobkyně tuto částku vrátila.

12. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, když podstatné pro toto řízení bylo, že usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 7. 2020 č.j. 36 E 9/2013-76 bylo žalobkyni uloženo, že má i nadále provádět srážky ze mzdy povinného k uspokojení vymáhaného výživného (zbytku vymáhaného výživného s příslušenstvím) ve prospěch oprávněného nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného [datum], když se jednalo o dlužné výživné za dobu od [datum] do [datum] ve výši 2.708 Kč a o výživné po dobu od [datum] ve výši 2.300 Kč každého příslušného kalendářního měsíce předem. Žalobkyně tak měla pokračovat ve srážkách ze mzdy povinného ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet], tj. bankovního účtu vedeného na jméno žalované. Žalobkyně dlužné výživné ve výši 2.708 Kč srazila v červenci 2020, avšak následně omylem provedla i další srážky ze mzdy ve vztahu k dlužnému výživnému, a to v 8. měsíci roku 2020 v částce 2.708 Kč, v 9. měsíci roku 2020 v částce 2.708 Kč, v 10. měsíci roku 2020 v částce 2.238 Kč, v 11. měsíci roku 2020 v částce 2.708 Kč, v 12. měsíci roku 2020 v částce 2.708 Kč a konečně v 1. měsíci 2021 v částce 2.708 Kč, když tuto operaci zadala do systému v rámci zpracování mzdové agendy pro žalobkyni svědkyně [celé jméno svědkyně] Celkem tak bylo povinnému neoprávněně sraženo ze mzdy 15.778 Kč ve prospěch oprávněného, respektive ve prospěch účtu žalované, když platby běžného výživného byly sráženy povinnému na odlišný bankovní účet. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila v uvedené částce, když žalobkyně tuto neoprávněně sraženou částku žalovanému zpětně doplatila, respektive ji vyplatila [celé jméno svědkyně], která tuto částku sama vrátila povinnému, jakmile zjistila, že nesprávně zadala do systému srážky ze mzdy u povinného i v dalším období ohledně dlužného výživného. [jméno] žalovaná si pak této skutečnosti byla vědoma a trvala na tom, že nemusí žalobkyni nic vracet, když namítala, že spotřebované výživné se nevrací. Žalované se pak do dispozice dostala dne [datum] i předžalobní upomínka ohledně vrácení žalované částky ve výši 15.778 Kč.

13. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:

14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala vydání bezdůvodného obohacení za dobu od srpna 2020 do ledna 2021, posuzoval soud projednávanou věc v souladu s § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ), podle příslušných ustanovení NOZ.

15. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dále podle § 2999 odst. 1 NOZ není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

17. Pro vznik povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení se vyžaduje existence obecných předpokladů, které musí být splněny v každém případě neoprávněného majetkového prospěchu. Jedná se o nabytí majetkových hodnot fyzickou nebo právnickou osobou (obohaceným),„ protiprávnost“ obohacení (nespravedlivý důvod), majetkovou újmu jiného subjektu (ochuzeného) a příčinnou souvislost mezi neoprávněným nabytím majetkového prospěchu obohaceným a majetkovou ztrátou ochuzeného. Musí být na jisto postaveno, kdo se obohatil na čí úkor.

18. V projednávané věci došlo k tomu, že žalobkyně na základě nesprávně zadané operace provedla ve prospěch účtu žalované srážky ze mzdy povinného [jméno] [příjmení], narozeného [datum], když usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 7. 2020 č.j. 36 E 9/2013-76 bylo žalobkyni uloženo, že má i nadále provádět srážky ze mzdy povinného k uspokojení vymáhaného výživného (zbytku vymáhaného výživného s příslušenstvím) ve prospěch oprávněného nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného [datum], když se jednalo o dlužné výživné za dobu od [datum] do [datum] ve výši 2.708 Kč a o výživné po dobu od [datum] ve výši 2.300 Kč každého příslušného kalendářního měsíce předem. Žalobkyně tak měla pokračovat ve srážkách ze mzdy povinného ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet], tj. bankovního účtu vedeného na jméno žalované. Žalobkyně dlužné výživné ve výši 2.708 Kč srazila v červenci 2020, avšak následně omylem provedla i další srážky ze mzdy ve vztahu k dlužnému výživnému, a to v 8. měsíci roku 2020 v částce 2.708 Kč, v 9. měsíci roku 2020 v částce 2.708 Kč, v 10. měsíci roku 2020 v částce 2.238 Kč, v 11. měsíci roku 2020 v částce 2.708 Kč, v 12. měsíci roku 2020 v částce 2.708 Kč a konečně v 1. měsíci 2021 v částce 2.708 Kč, když tuto operaci zadala do systému v rámci zpracování mzdové agendy pro žalobkyni svědkyně [celé jméno svědkyně] Celkem tak byla povinnému neoprávněně sražena ze mzdy částka ve výši 15.778 Kč ve prospěch účtu žalované, když platby běžného výživného byly sráženy povinnému na odlišný bankovní účet. Uvedená částka neoprávněně sražené mzdy pak byla povinnému [jméno] [příjmení] vrácena mzdovou účetní [celé jméno svědkyně], přičemž té byla částka vrácena ze strany žalobkyně. Byla to však podle názoru soudu žalovaná, kdo měl vrátit neoprávněně přijaté platby, o nichž nadto žalovaná věděla, že na ně neexistuje právní nárok ani na její straně, ani na straně oprávněného nezletilého [jméno] [příjmení]. Žalovaná tak podle přesvědčení soudu fakticky zkonzumovala částku ve výši 15.778 Kč, kterou obdržela bez právního důvodu a bez spravedlivého důvodu tuto částku nevrátila žalobkyni k její řádné výzvě. Žalovaná se pak bezdůvodně obohatila právě na úkor žalobkyně, neboť neoprávněně inkasované částky měla řádně vrátit, toto neučinila a v okamžiku, kdy tyto částky, respektive částku ve výši 15.778 Kč uhradila povinnému za ni [celé jméno svědkyně] a této byla částka v uvedené výši vyplacena žalobkyní, vznikl právě žalobkyni nárok na vrácení této částky ze strany žalované, která k tomu byla také řádně vyzvána, avšak ničeho nevrátila a dostala se i do prodlení s vrácením uvedené částky od [datum]. Okamžik prodlení se pak odvíjel od faktického doručení předžalobní výzvy, respektive od data, kdy se předžalobní výzva dostala do dispozice žalované dne [datum] a s ohledem k této skutečnosti byla následující den v prodlení.

19. Protože v řízení bylo bezpečně prokázáno, že žalovaná konzumovala částku 15.778 Kč na úkor povinného, respektive žalobkyně bez spravedlivého důvodu, je tedy podle § 2991 NOZ povinna žalobkyni vydat, oč se obohatila na její úkor, když uvedená částka byla v podstatě ze strany žalobkyně vrácena povinnému, ač by tak fakticky měla učinit žalovaná. S ohledem k tomu tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to i ve vztahu k požadovanému příslušenství. Podle § 513 NOZ dále platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaná dluh neuhradila, ačkoliv k tomu byla řádně vyzvána žalobkyní, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému příslušenství. (výrok I.)

20. Jestliže žalovaná namítala nedostatek aktivní věcné (hmotné) legitimace na straně žalobkyně, zároveň i nedostatek pasivní věcné legitimace na její straně pak bylo nutno zdůraznit, že se jedná o otázku hmotného práva a tato otázka může být soudem zodpovězena právě na základě výsledků řádného dokazování. Věcná legitimace představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení). Věcnou legitimaci tak má v řízení o žalobě ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. Týká-li se věcná legitimace žalobce, hovoří se o aktivní věcné legitimaci, a týká-li se žalovaného, označuje se jako pasivní věcná legitimace. Věcná legitimace je předmětem dokazování a její nedostatek není důvodem pro zastavení řízení nebo pro odmítnutí žaloby, ale pro zamítnutí žaloby. [příjmení] či proti komu svědčí žalobní nárok podle hmotného práva, je tak otázkou právního posouzení věci.

21. Jak již uvedl soud shora, měl za bezpečně prokázané, že to byla žalobkyně, komu svědčilo právo na vrácení neoprávněně inkasované částky ve výši 15.778 Kč a stejně takto byla právě žalovaná, kdo měl povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vydat. Nemohla pak obstát ani argumentace žalované, že zkonzumované výživné se nevrací, neboť toto by se týkalo pouze částek, které byly obdrženy oprávněně, nikoliv částek přijatých bez právního důvod. Nadto byl soud přesvědčen, že jednání žalované bylo i v rozporu s dobrými mravy, když si byla jednoznačně vědoma toho, že tyto částky neměla obdržet, ale v rozporu s dobrými mravy je nevrátila, a naopak si je ponechala ve svůj prospěch.

22. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 142a odst. 1 OSŘ. Plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.000 Kč a v odměně právního zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 15.778 Kč tj. 1.740 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 9 úkonů právní služby tj. 15.660 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006, dále jen AT), v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 9 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 2.700 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), f), g), § 13 odst. 3 AT), náhradě cestovních výdajů za cestu osobním automobilem k jednáním soudu dne [datum] a dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr v celkové výši 2.305,50 Kč za takto uskutečněné cesty (osobní automobil PEUGEOT 508 Kombi, RZ 1 BA [číslo], palivo motorová nafta, cena 27,20 Kč za 1 litr v roce 2021, sazba náhrady 4,40 Kč/km, cena 44,10 Kč za 1 litr v roce 2023, sazba náhrady 5,20 Kč/km, počet km za cestu z [obec] do [obec] a zpět 180 km, celkem ujeto 360 km), v náhradě za promeškaný čas ve výši 1.200 Kč za 12 půlhodin za uskutečněné cesty k 2 nařízeným soudním jednáním z [obec] do [obec] a zpět, kdy jedna cesta tam i zpět odpovídá 3 hodinám (§14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT). Odměna zástupce žalobkyně a náhrada výdajů je zvýšena o 21 % DPH podle ustanovení § 137 odst. 3 OSŘ v částce 4.591,75 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 27.457,25 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ, když soud zohlednil postavení účastníků a zároveň se nedomníval, že by snad delší pariční lhůta měla být pro žalobkyni jakkoliv problematická a nepřiměřeně by zasáhla do ekonomické sféry žalobkyně. (výrok II.)

23. Ve vztahu k uložení povinnosti žalované zaplatit náklady České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti soud rozhodl podle § 148 odst. 1 OSŘ, podle něhož platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto případě žalovaná nebyla osvobozena od soudních poplatků ve smyslu § 138 OSŘ, ani u ní nebyly fakticky shledány předpoklady pro její osvobození, přičemž soud pak uložil žalované hradit náklady státu v celkové výši 2.194 Kč odpovídající přiznanému svědečnému slyšené svědkyni [celé jméno svědkyně], která se o přiznání svědečného přihlásila a řádně doložila podklady pro stanovení ušlého výdělku. Ve vztahu k této uložené povinnosti pak soud stanovil lhůtu k úhradě nákladů řízení vzniklých na straně státu v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem OSŘ, kdy se nedomnívá, že takto stanovená lhůta k úhradě nákladů řízení vzniklých státu by tomuto měla činit jakékoliv obtíže z hlediska rozpočtu organizační složky, tj. Okresního soudu v Uherském Hradišti (výrok III.)

Poučení