9 C 88/2022 - 126

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Stejskalové a přísedících Karla Turka a Mgr. Petra Jaitnera ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], jednající [Anonymizováno]., organizační složka, IČO: [Anonymizováno], sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o neplatnost zrušení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci žalovanou dne [datum] je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24 400 Kč k rukám zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne [datum] se žalobce domáhal jednak určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru učiněného žalovanou dne [datum] a dále zaplacení částky 238 425 Kč. Tvrdil, že dne [datum] uzavřel s žalovanou jednající prostřednictvím odštěpného závodu v České republice pracovní smlouvu. Dle pracovní smlouvy mělo být místo výkonu práce [adresa], avšak od počátku pracovního poměru vykonával žalobce práci z domova, a to na základě ústní dohody s žalovanou s tím, že si vedl evidenci odpracovaných hodin, kterou následně zasílal žalované. Dle svého tvrzení žalobce vykonával svou práci vždy řádně a v souladu s pracovní smlouvou. Na konci května 2022 bylo žalobci sděleno, že žalovaná má v plánu s ním k [datum] ukončit pracovní poměr. K tomuto datu však žalobce žádný návrh dohody ani výpověď neobdržel, a proto žalobce i po tomto datu vykonával pro žalovanou svou práci. Dne [datum] mu byl ze strany žalované znemožněn přístup na její servery a práci tak dále vykonávat nemohl. Dne [datum] proběhla ve [Anonymizováno] schůzka žalovaného s předsedou představenstva žalované [jméno FO] za účelem uzavření dohody o ukončení pracovního poměru, přičemž žalobce navrhoval uzavřít dohodu s velmi výhodnými podmínkami pro žalovanou, konktrétně ukončení pracovního poměru k [datum], dvě měsíční odstupné a neproplacení nevyčerpané dovolené, avšak žalovaná, resp. pan [jméno FO], trvala na tom, aby dohoda byla uzavřena zpětně k [datum], s čímž žalobce nesouhlasil. Dohoda o ukončení pracovního poměru tedy uzavřena nebyla, přičemž na dané schůzce žalobce po dohodě se žalovanou odevzdal pracovní notebook a automobil, avšak předseda představenstva žalované odmítl podepsat předávací protokol. Přestože byl žalobce s předsedou představenstva domluven, že po odevzdání automobilu mu bude ze [Anonymizováno] zajištěn odvoz do [Anonymizováno], poté, co žalobce odmítl dohodu antedatovat, se předseda žalované rozčílil, žalobce vyhodil bez zajištěného odvozu a žalobce odjel do [Anonymizováno] autobusem. Vzhledem k tomu, že žalobce nemohl vykonávat dále práci, čekal, že jednání o dohodě budou pokračovat, a proto dne [datum] odeslal předsedovi představenstva žalované návrh dohody na skončení pracovního poměru. Na daný návrh bylo žalobci odpovězeno tak, že dne [datum] mu byl doručen dopis označený jako „Okamžité zrušení pracovního poměru“, přičemž žádost o projednání odbory, záznam projednání s odbory i samotné okamžité zrušení byly datovány ke dni [datum], tedy stejný den, jako proběhlo jednání žalobce s předsedou představenstva o ukončení pracovního poměru ve [Anonymizováno]. Je tedy vysoce nepravděpodobné, že by ve stejný den stihla žalovaná jednat se žalovaným, připravit okamžité zrušení pracovního poměrů a navrhnout odborům jednání a samotné projednání návrhu odbory, a tedy velmi pravděpodobně byly antedatovány. K samotnému okamžitému zrušení pracovního poměru žalobce tvrdil, že toto je neplatné. Jako důvody okamžitého zrušení pracovního poměru byly uvedeny, že (a) žalobce si neplnil svoje povinnosti, (b) žalobce vulgárně napadl kolegu, (c) v průběhu trvání pracovního poměru neměl být několikrát přítomen v práci a (d) od 1.6. se neměl dostavit na své pracoviště. Žalobce namítal, že důvody uvedené pod body a) b) i c) jsou zcela nekonkrétní a nelze jimi odůvodnit okamžité zrušení pracovního poměru, důvod pod bodem c) je navíc nepravdivý, když žalobce od počátku pracovního poměru pracoval z domova. Žalobce přiznal, že se kolegou jednou pohádal, avšak toto nedorozumění nemohlo naplnit důvody okamžitého zrušení pracovního poměru, když se žalobce navíc tomuto kolegovi omluvil. Žalobce dále namítal, že důvod pod bodem d) je vykonstruovaný a nepravdivý, když žalobce od počátku pracovního poměru pracoval na základě dohody z domova, povaha jeho práce nevyžadovala jeho přítomnost na pracovišti žalované s tím, že k práci potřeboval pouze notebook, telefon a přístup k internetu, když by ani nedávalo smysl, aby jezdil ze svého bydliště v [Anonymizováno] do [Anonymizováno]. Skutečnost, že dohoda o práci z domova nebyla písemná, nemůže jít k tíži žalobce jako zaměstnance. Žalobce nadto nikdy neobdržel žádnou výzvu, nebo návrh dohody, aby práci vykonával na pracovišti zaměstnavatele, tzn. ve [Anonymizováno]. Žalobce svoji práci řádně vykonával i po [datum]; poté, co mu byl znemožněn přístup na servery žalované a odevzdal pracovní pomůcky, však vznikla překážka výkonu práce na straně zaměstnavatele. Žalovaná při doručování okamžitého zrušení pracovního poměru porušila zákonná pravidla pro doručování zaměstnancům, neboť v rozporu s § 334 odst. 1 zákoníku práce nikdy nekontaktoval žalobce s žádostí k osobnímu setkání za účelem předání okamžitého zrušení pracovního poměru.

2. Žalobce se v žalobce zároveň domáhal po žalované zaplacení částky 238 425 Kč, představující (i) jednak nárok na mzdu za období od [datum] do [datum], kdy žalobce v tomto období pro společnost práci řádně vykonával, (ii) dále nárok na náhradu mzdy od [datum] do [datum], kdy žalovanému bylo od [datum] znemožněno pracovat a vznikla tak překážka výkonu práce na straně zaměstnavatele dle § 208 zákoníku práce, (iii) dále nárok na náhradu mzdy za dobu výpovědní doby (tj. 2 měsíce), kdy v situaci, kdy byl pracovní poměr se žalobcem neplatně okamžitě zrušen a žalobce netrval na dalším zaměstnávání, má dle § 69 odst. 3 písm. b) zákoníku práce nárok na náhradu mzdy za dobu výpovědní doby, a (iv) konečně nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou dle § 222 odst. 2 zákoníku práce, kterou žalobce za celou dobu trvání pracovního poměru nečerpal.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že skutečnosti popsané v okamžitém zrušení pracovního poměru jsou pravdivé a dosahují intenzity porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Jednání popsané v okamžitém zrušení pracovního poměru je třeba posuzovat v kontextu dlouhodobějšího jednání žalobce, nikoliv izolovaně. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR je neomluvená absence v práci, jejíž rozsah v případě žalobce činil 15 dnů, hrubým porušením povinnosti zaměstnance, neboť má zcela nepochybně negativní dopad do majetkové sféry zaměstnavatele. Hrubým porušením povinnosti žalobce je rovněž slovní napadení, kterého se zaměstnanec dopustí. Porušením povinností zaměstnance došlo k nevratnému porušení důvěry zaměstnavatele k zaměstnanci, které tak vytváří překážku pro další pokračování pracovního poměru.

4. V průběhu řízení ve vztahu k dohodě o výkonu práce z domova žalobce doplnil svá tvrzení, že od počátku pracovního poměru žil (a stále žije) žalobce na adrese [adresa], [adresa], pro svou práci potřeboval pouze notebook a telefon. Před uzavřením pracovní smlouvy se účastníci několikrát potkali osobně v [Anonymizováno] v restauraci [Anonymizováno]; na těchto schůzkách se bavili o podmínkách spolupráce. Při těchto schůzkách opakovaně požadoval umožnění práce s domova; předseda představenstva žalované (pan [jméno FO]) s tímto požadavkem (s ohledem na povahu práce) souhlasil. Žalobce neměl pochybnosti o tom, že dohoda o výkonu práce z domova je uzavřena na dobu neurčitou. V souladu s ní tak od [datum] až do skončení pracovního poměru z domova pracoval. V pracovní smlouvě bylo jako místo výkonu práce uvedena Česká republika, jako pravidelné pracoviště pak [adresa]. Nicméně účastníci se dohodli, že místo výkonu práce i pravidelné pracoviště – pro účely cestovních náhrad – bude místo bydliště žalobce. Do [Anonymizováno] žalobce přijel za dobu trvání pracovního poměru celkem 2x, a to za zákazníkem (ale není zřejmé, že se jednalo o výkon práce pro žalovanou) v sídle organizační složky žalované byl žalobce rovněž cca 2x. Dále žalobce jezdil na pracovní cesty do sídla žalované na [jméno FO] ([jméno FO] [Anonymizováno]). Při vyúčtování těchto pracovních cest vždy uváděl jako místo výkonu práce [adresa] a žalovaná mu tyto cestovní náhrady vždy proplatila. Žalobce za celou dobu trvání pracovního poměru neobdržel od zaměstnavatele žádný požadavek, aby se dostavil do [adresa], [Anonymizováno] nebo do jiného místa; se zaměstnavatelem (pan [jméno FO], pan [jméno FO]) se [právnická osoba] setkával pouze v [Anonymizováno] u žalobce doma anebo v restauraci [Anonymizováno]. Na pracoviště u zákazníka ([Anonymizováno].) ve [Anonymizováno] neměl žalobce ani zřízen přístup; vždy se musel nahlásit na vrátnici a byl mu udělen jednorázový přístup, což odpovídá i záznamům v knize návštěv. Pro kontrolu docházky bylo s žalovanou dohodnuto, že se žalobce bude přihlašovat do aplikace docházkového systému, kterou mu žalovaná nainstalovala do pracovního notebooku. Notebook žalobce odevzdal dne [datum], nicméně s přihlašování do tohoto systému bude zřejmá IP adresa žalobce. Žalobce si v průběhu trvání pracovního poměru evidoval odpracovanou dobu v excelovských tabulkách; po skončení měsíce tyto excelovské tabulky poslal žalované. Na základě takto evidované pracovní doby žalovaná vždy vyplatila žalobci mzdu.

5. Žalovaná v průběhu řízení doplnila svá tvrzení, že v průběhu měsíce [Anonymizováno] probíhala mezi účastníky jednání o rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované; hlavním důvodem byla nespokojenost s pracovními výsledky žalobce. Proto byl žalobce vyzván, aby se od [datum] dostavoval na své pracoviště, tedy do [Anonymizováno] (sídlo zákazníka [Anonymizováno].), což i přes tuto výzvu neučinil. V měsíci [Anonymizováno] pak pro žalovanou nic neodpracoval, neboť do [Anonymizováno] se nedostavil a již neměl vzdálený přístup do systému žalované, který mu žalovaná znemožnila z důvodu rizika nakládání s informacemi. Žalovaná popřela, že by byla uzavřena časově neomezená dohoda, že může práci vykonávat z domova.

6. Usnesením ze dne ze dne [datum] č.j. [spisová značka] bylo řízení v části uplatněného nároku na zaplacení částky 238 425 Kč vyloučeno k samostatnému řízení. Předmětem řízení tak zůstal uplatněný nárok na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením.

7. Jelikož žalovaná je společnost se sídlem na [jméno FO], soud se nejprve zabýval otázkou pravomoci (mezinárodní příslušnosti) českých soudů a místní příslušností Okresního soudu Praha-východ. V dané věci jde o tzv. pracovní věc, tedy spor, který se týká nároku vyplývajícího přímo či odvozeně z pracovního vztahu takovým způsobem, aby pracovní vztah stál u základu vzniku nároku nebo aby šlo o samu existenci tohoto vztahu, přičemž nejde jen o pracovněprávní vztahy, které jsou definovány zákoníkem práce. Podle čl. 20 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I.“) platí, že nemá-li zaměstnavatel, se kterým zaměstnanec uzavřel pracovní smlouvu, bydliště (resp. sídlo) v některém členském státě, avšak má v některém členském státě pobočku, zastoupení nebo jinou provozovnu, je s ním při sporech vyplývajících z jejich provozu jednáno tak, jako by měl bydliště v tomto členském státě. Podle čl. 21 bodu 1 písm. b) nařízení Brusel I. dále platí, že zaměstnavatel, který má bydliště v některém členském státě, může být žalován v jiném členském státě u soudu místa, kde nebo odkud zaměstnanec obvykle vykonává svou práci, nebo u soudu místa, kde svou práci obvykle vykonával naposledy, nebo jestliže zaměstnanec obvykle nevykonává nebo nevykonával svou práci v jediné zemi, u soudu místa, kde se nachází nebo nacházela provozovna, která zaměstnance přijala do zaměstnání. Podle čl. 26 bodu 1 nařízení Brusel I. pak platí, že není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní; to neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. Jelikož není dána výlučná příslušnost podle čl. 24 nařízení Brusel I., je dána v předmětném sporu příslušnost českých soudů podle místa výkonu práce zaměstnance, resp. podle místa pobočky zaměstnavatele žalobce. Kromě základní zásady místní příslušnosti vyjádřené v § 84 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tj. že příslušný je obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje, se v pracovněprávních sporech se uplatňuje i tzv. příslušnost na výběr daná, která podle § 87 o. s. ř. dává žalobci možnost volby místní příslušnosti mezi obecným soudem žalovaného, anebo soudem splňujícím kritéria příslušnosti na výběr dané. Podle § 87 písm. c) o. s. ř. je vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný také soud, v jehož obvod je umístěna organizační složka závodu fyzické nebo právnické osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky. Zaměstnavatelem žalobce je společnost [právnická osoba], IČO: sídlo: [Anonymizováno], [Anonymizováno], [jméno FO] [adresa], která na území ČR jedná prostřednictvím organizační složka [právnická osoba]., organizační složka, IČO: [IČO], [adresa]-[jméno FO]. Jelikož organizační složka uvedené právnické osoby je umístěna v obvodu Okresního soudu Praha – východ, pak je tento soud místně příslušným pro daný pracovněprávní spor.

8. Co do rozhodného práva soud uzavřel, že rozhodné právo je české, jelikož si toto právo v bodě 7 pracovní smlouvy ze dne [datum] účastníci zvolili [viz článek 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)].

9. V průběhu řízení bylo zjištěno, že po zahájení předmětného řízení bylo ohledně žalované ve [jméno FO] zahájeno insolvenční řízení, přičemž [Anonymizováno] rozhodl dne [datum] pod sp. zn. [Anonymizováno] o povolení restrukturalizace žalované. Dle § 118 odst. 4 zákona č. 7/2005,[Anonymizováno]o konkurze a reštrukturalizácii, platného a účinného ve [jméno FO], pak platí, že se povolením restrukturalizace přerušují pouze ta řízení, jejichž předmětem jsou pohledávky uplatňované v insolvenčním řízení přihláškou. Jelikož předmětem předmětného řízení je nárok na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, řízení nebylo v důsledku insolvenčního řízení žalované přerušeno a soud i nadále jednal s žalovanou.

10. Soud ve věci provedl důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

11. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovanou, jednající prostřednictvím své organizační složky, IČO: [IČO], se [adresa]-[jméno FO], byla uzavřena pracovní smlouva, s tím, že jako den nástupu žalobce do zaměstnání byl stanoven [datum], jako druh práce – obchodní zástupce pro Českou republiku s náplní práce nákup surovin pro výborní proces; místo výkonu práce v České republice, obvyklým pracovištěm [adresa] a pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum]. V odst. 7 pracovní smlouvy se strany dohodly, že práva a povinnosti smluvních stran se řídí ustanoveními českého práva, zvláště pak zákoníkem práce a dalšími pracovně právními předpisy.

12. Z listiny označené jako Okamžité zrušení pracovního poměru bylo zjištěno, že žalovaná rozvázala tímto okamžitým zrušením pracovního poměru s žalobcem pracovní poměr ke dni doručení této listiny, a to z důvodu, že žalobce porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Porušení povinností zaměstnavatel spatřoval v tom, že žalobce neplnil své pracovní povinnosti, vulgárně napadl kolegu, v průběhu trvání pracovního poměru nebyl několikrát přítomen v práci a svou nepřítomnost řádně nedoložil a konečně, že se od [datum] dosud nedostavil na svoje pracoviště, přičemž ke dni sepsání listiny vznikla neomluvená absence v rozsahu 15i dnů. Listina není datována. Z poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že byl podán na poštu dne [datum].

13. Ze žádosti o projednání ze dne [datum] a záznamu ze společného projednání okamžitého pracovního poměru ze dne [datum] (v celém znění žalovanou založeno na čl. 96) soud zjistil, že žalovaná požádala zástupce zaměstnanců o projednání rozvázání pracovního poměru s žalobcem dne [datum] a zástupci zaměstnanců s tímto vyslovili souhlas téhož dne.

14. Z výpisu docházky žalobce za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalobce v daném období odpracoval 22 dní, celkem 165h (tedy každý pracovní den 7,5h).

15. Z e-mailu z [datum] ze strany [jméno FO] a na e-mail [e-mail] bylo zjištěno, že žalobce dne [datum] v 6:55h kontaktoval pana [jméno FO] s dotazem, že jelikož byl odpojený z přístupu na portál žalované, a tedy nemůže na jejím serveru pracovat, jak to bude s autem a notebookem žalované, s tím, že v případě, že se potkají ve [Anonymizováno], tak se bude muset nějak dopravit do [Anonymizováno], resp. zda by nebylo lepší se setkat v [Anonymizováno] na „tradičním místě“, kde by mohl vše odevzdat a odejít domů pěšky, na což mu [jméno FO] v 7:37h odpověděl, že už je ve [Anonymizováno], že tam má program a že věci odevzdá tam a kolega jej odveze.

16. Z kopie jízdenky [právnická osoba]. z [datum] v [Anonymizováno] hod soud zjistil, že daného dne a času bylo zaplaceno jízdné ze stanice „[adresa] aut. na“, do stanice „[adresa], [jméno FO] [adresa]“ za cenu [částka].

17. Z e-mailu žalobce adresovaného [jméno FO] z [datum] spolu s konceptem rozvázání pracovního poměru výpovědí soud zjistil, že žalobce jednak potvrdil přijetí mzdy od žalované za měsíc [Anonymizováno] a zároveň žalované zaslal návrh rozvázání pracovního poměru dohodou (přes jeho označení jako výpověď) pro organizační změny dle § 52 písm. c) zákoníku práce s tím, že pracovní poměr k žalované by žalobci skončil dne [datum] a žalobci by nenáleželo odstupné.

18. Z předžalobní výzvy ze dne 14.7.2022 spolu s potvrzením o podání k poštovnímu doručení bylo zjištěno, že žalobce sdělil žalované, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné, avšak vzhledem ke ztrátě důvěry však netrvá na dalším zaměstnávání, zároveň žalovaný vyčíslil své finanční nároky v celkové výši [částka] a žádal o jejich neprodlené zaplacení, přičemž tato předžalobní výzva byla žalované odeslána dne [datum], jak vyplývá z potvrzení podání.

19. Ze mzdových listů vystavených žalobci žalovanou za měsíce [Anonymizováno] soud zjistil, že žalobce všechny pracovní dny v příslušených měsících odpracoval, dovolenou čerpal toliko v měsíci [Anonymizováno] v rozsahu 15h s tím, že v daný rok mu zůstala dovolená v rozsahu 12h, v měsíci květnu žalobci zbývala dovolená toliko 172 h; v [Anonymizováno] bylo evidováno odpracovaných 0h a neomluveno 168h.

20. Z popisu pracovní pozice založené (na čl. 96) soud zjistil, že žalobce byl u žalované zaměstnán na pozici obchodní zástupce pro Českou republiku v oddělení finance a obchodu s místem výkonu práce [adresa].

21. Ze záznamu Whatsup komunikace (na čl. 98 – 103) soud zjistil, že žalobce se dne [datum] vulgárně vyjádřil ve vztahu k adresátovi komunikace, když v komunikaci napsal: „Chod do prdele kokot, pojebany podvodnici, si skurveny primitiv“, následně se mu dne [datum] omluvil s tím, že se neovládl.

22. Z e-mailu z [datum] zaslaného žalobcem mezi žalobcem panu [jméno FO] (na čl. 105) soud zjistil, že žalobce zaslal [jméno FO], v kopii [jméno FO], návrh na ukončení pracovního poměru s tím, že mu nebyla zaslána výpověď a že žádá o proplacení dovolené, dvojměsíční odstupné s tím, že finance včetně podepsání dohody budou vyřešeny dne [datum].

23. Z e-mailu z [datum] mezi žalobcem a [jméno FO] (na čl. 104) bylo zjištěno, že žalobce sděluje žalované, že dosud neobdržel návrh výpovědi, a proto navrhuje „vše vypořádat k 15.16. včetně [Anonymizováno], kde je taktéž výpovědní doba 2 měsíce“.

24. Z e-mailu z [datum] ze strany žalobce adresovaného [jméno FO] (na čl. 106) bylo zjištěno, že žalobce děkuje za zaslání mzdy za měsíc [Anonymizováno], posílá návrh „výpovědi“ s tím, že žádá o zaslání podepsané smlouvy (výpovědi) též mailem a připravení dokladů potřebných k ukončení pracovního poměru.

25. Ze sdělení [právnická osoba]. adresovaného žalované z [datum] (na čl. 107) bylo zjištěno, že [právnická osoba]. vydala na žádost žalované potvrzení v němž uvedla, že je vlastníkem areálu na adrese [adresa]. [jméno FO] základě dohody mezi žalovanou a [Anonymizováno] měla žalovaná v letech [Anonymizováno] v areálu vyčleněny kancelářské prostory pro pracovníky a její souhlas s umístěním místa výkonu práce pracovníků žalované. Společnost [Anonymizováno] byla po dobu trvání pracovního poměru žalobce a žalované připravena umožnit vstup žalobci do těchto kancelářských prostor. Byla informována, že za žalovanou je žalobce pověřenou osobou k vyřizování zakázek mezi žalovanou a [Anonymizováno], dále byla informována, že žalobce má v [Anonymizováno] provést inventarizaci nákupu a prodeje zboží a služeb. Potvrdila, že na základě údajů interní evidence jí není známo, že by se žalobce v letech [Anonymizováno] dostavil do uvedených kancelářských prostor.

26. Z výpovědi svědka [jméno FO], zaměstnance žalované, bylo zjištěno, že stejně jako žalobce pracoval na oddělení nákupu. Svědek uvedl, že ve smlouvě žalobce bylo dohodnuto jako místo výkonu práce celá Česká republika, neboť žalobce jezdil po zákaznících, kancelář měl zařízenou ve [Anonymizováno] a dále se měl účastnit velkých porad v sídle žalované (na [jméno FO]) 1x za týden. [jméno FO] tyto velké porady se žalobce dostavoval do konce roku [Anonymizováno], potom již na ně přestal jezdit. Podle názoru svědka svědek zhruba z 95% pracoval z domova, z 5% pak jezdil po zákaznících. Svědek dále uvedl, že žalobce zasílal svou docházku na jeho email a on ji kontroloval, zda odpovídá údajům, které zaměstnanci museli zadávat do mobilní aplikace týkající se právě evidence pracovní doby. Měřítkem pro kontrolu docházky bylo splnění cíle, což byl nákup materiálu, který odpovídal měsíčně rozsahu 2 200 tun šrotu. Problém s docházkou řešil svědek s žalobcem pouze jednou, bylo to buď v [Anonymizováno], nebo v [Anonymizováno], kdy se žalobce nedostavil na velkou poradu na [jméno FO], nesdělil svědkovi, ani někomu jinému, že se nedostaví, nepřihlásil se do systému, a z toho důvodu ho svědek kontaktoval, že nemá napsanou dovolenou. Svědek potvrdil, že pokud jde o návštěvy zákazníků, byl žalobce dle jeho vědomí 2x ve [Anonymizováno], 1x v [Anonymizováno] a 1x u jiného dodavatele. To, kde se žalobce nacházel, bylo možné jednoduše zjistit z mobilní aplikace evidence docházky, jejíž součástí je GPS. Svědek dále uvedl, že neví o žádné písemné dohodě, kterou by měl žalobce s žalovanou ohledně toho, že by mohl pracovat z domova. Žalobce měl možnost pracovat na home office po požádání a schválení buď od svědka, nebo od pana [jméno FO]. Tento mandát neměl po 1.6., kdy s ohledem na žádost, že chce ukončit pracovní poměr u žalované s ním bylo komunikováno, aby předal agendu. Do [datum] uděloval několikrát souhlas žalobci s výkonem práce z domova s tím, že to nebylo na jednotlivé dny, ale spíše týdny. Svědek potvrdil, že žalobce mohl pracovat i po 1.6., kdy mu byl znemožněn přístup do e-mailu, neboť měl vlastní telefon, mohl standardními komunikačními kanály požádat svědka, aby vystavil objednávku, rovněž mohl i nadále využít služeb back officu. V [Anonymizováno] či [Anonymizováno] sdělil svědek svému nadřízenému panu [Anonymizováno], že práce žalobce neodpovídá požadovaným parametrům, neboť požadavek byl zajištění 2 200 t materiálu měsíčně, avšak žalobce zajistil pouze 100 t měsíčně. Následně byl rozvázán pracovní poměr s panem [Anonymizováno], svědek se stal vedoucím oddělení nákupu; v této pozici pak došlo k tomu, že žalobce svědkovi vulgárně vynadal, když mu neschválil obchod, a proto s ním svědek již nechtěl dále spolupracovat.

27. Z účastnického výslechu žalobce bylo zjištěno, že žalobce byl k žalované přijat jako podpora nákupu, a to nákupu pokud jde o řešení v Čechách. Když se s žalovanou začali bavit o spolupráci, tak home office až tak neřešili, protože pro svoji práci žalobce potřeboval auto a počítač, počítač mu umožňoval připojit se odkudkoli a řešit objednávky. Pokud jde o [adresa], tak o nich byla řeč, že se tam přesune sklad šrotu, který byl v [Anonymizováno] do [Anonymizováno], ale nebyly proto splněny legislativní podmínky, kdy bylo třeba získat souhlas příslušného obecního úřadu, to měl na starosti pan [jméno FO], a ten to řešení oddaloval. Tudíž pro žalobce nebylo ve [Anonymizováno] co řešit. Z počátku spolupráce s žalovanou byla v pořádku, následně se žalovaná dostala do finančních problémů a přestala platit některým zákazníkům, přičemž to byli zákazníci, které přivedl do společnost právě žalobce. Žalobce se ocitl pod velkým tlakem, proto se také chytli s panem [jméno FO] a pod tímto tlakem žalobce sdělil některé věci panu [jméno FO], za což se následně omluvil. Zákazníci žalobce potom už nechtěli se žalovanou dále spolupracovat. Na [Anonymizováno] žalobce jezdil každý druhý týden. Následně s ohledem na to, že se přestalo platit zákazníkům, které žalobce přivedl pro žalovanou, tak někdy v průběhu [Anonymizováno], asi tak 2 týdny, co se nedostavil na jednání do sídla žalované, se v [jméno FO] žalobce setkal s panem [jméno FO] a v zásadě pan [jméno FO] řekl, že ví o té komunikaci s panem [jméno FO] a bude přemýšlet o další spolupráci s žalobcem s tím, ať do sídla žalované již nejezdí, žalobce odjel do [Anonymizováno]. [jméno FO] konci měsíce [Anonymizováno] pan [jméno FO] žalobci sdělil, že už s ním dále nepočítá, dohodli se, že se potkají 15.6. ve [Anonymizováno] a dohodnou se o ukončení spolupráce. Tam pan [jméno FO] žalobci předložil antedatovanou dohodu o rozvázání pracovního poměru k 1.6.; toto žalobce nechtěl podepsat, neboť je povinen se hlásit do 3 dnů na pracovní úřad, což už by nestihl. [jméno FO] mu sdělil, že to je jeho problém; žalobce dále také žádal nějaké odstupné a proplacení nevyčerpané dovolené, neboť i to považoval za fér s ohledem na to, že když měl nastoupit k žalované, tak opustil jiné pracovní místo, došlo tam k řešení se zákazníky, kterým nebylo placeno. [jméno FO] tom se nedohodli, žalobce musel vrátit auto, počítač, ze [Anonymizováno] musel odjet autobusem. I tak ale doufal, že se dohodnou, když požadoval odstupné už jednoměsíční, ale místo toho obdržel okamžité zrušení pracovního poměru. Pokud mu bylo vyčítáno, že se nedostavoval do práce, tak poukázal na to, že se s ním už nepočítalo, v období od [Anonymizováno]. pak komunikoval pouze s panem [jméno FO], týkající se agendy, kterou měli společně. Žalobce uvedl, že se s panem [jméno FO] o home office nebavili, řešili obchodní stránku věci, když jezdil pan [jméno FO] ze [Anonymizováno] přes [Anonymizováno], tak to spolu probírali, a tak nějak to bylo jasné, že asi každý den nebude žalobce jezdit 2 hodiny do [Anonymizováno] a zpět, navíc měl doma plně vybavenou kancelář, měl počítač a vše řešil s panem [jméno FO] e-mailem, telefonicky. Ve [Anonymizováno] kancelář nebyla vybavená, nebyla tam ani přípojka na internet. Žalobce dále uvedl, že nedostal výzvu, aby nepracoval z domova a dostavil se někam jinam. Když jezdil na [jméno FO], vykazoval to jako pracovní cestu, přičemž ji vykazoval z [Anonymizováno] do sídla společnosti. [jméno FO] souhlas s prací z domova se neptal, měl aplikaci, do které zadával, že začal práci, skončil práci s tím, že podstatné bylo plnění objemu zakázek. Od [datum] pro žalovanou vykonával to, že předával agendu panu [jméno FO], přičemž předávání agendy nelze počítat, že by to byla práce od–do, řešila se administrativa, volal nějaký kamion, logistika, pracoval standardně s tím, že mu to dle jeho názoru zabralo celou pracovní dobu. Od žalované nedostal úkol provést inventarizaci nákupu a prodeje zboží a služeb pro [Anonymizováno], přičemž v souvislosti s ukončením pracovního poměru ve vztahu k zákazníkovi [Anonymizováno] neměl žádné povinnosti. Až do konfliktu, který měl s panem [jméno FO], s ním žalovaná nevyslovovala nějakou nespokojenost. Až když se to tímto způsobem vyhrotilo, tak žalobce věděl, že situaci bude muset řešit s ohledem na to, že žalovaná přestala platit jeho zákazníkům, tedy zákazníkům, které do společnosti přivedl, tedy vlastně řešit tzv. falešný úvěr, který společnosti žalobce poskytl. Pokud svědek [jméno FO] vypovídal o nespokojenosti s prací žalobce, kdy sám svědek žádal větší kontrolu, uvádí, že tomu úplně nerozuměl, z jeho pohledu, jeho fungování fungovalo standardně, kdy jezdil 1x za 2 týdny na [jméno FO], když se připojil do počítače, podíval se na výrobu, a to dle jeho názoru bylo dostatečné, neviděl důvod, proč by tam měl jezdit vícero. Žalobce nikdy neměl problém získávat zákazníky, ale problém nastal v okamžiku, kdy žalovaná zákazníkům přestala platit, kdy veškeré telefonáty, které se svými zákazníky měl, byly o nikoli navýšení objemu obchodu, ale o tom, kdy se zaplatí alespoň část faktury, která byla 60-90 dnů po splatnosti. Pak již nebylo možné sjednávat nové obchody. Navíc žalovaná těmto zákazníkům dluží i nadále, což svědčí i o tom, že jsou přihlášeni v insolvenčním řízení. Po [datum] žalobci nikdo práci nezadával.

28. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], manželky žalobce, soud zjistil, že žalobce byl v posledních 2 letech zaměstnán, přičemž pracovní den žalobce v daném období vypadal tak, že žalobce vstával ráno, někdy ve 4h, někdy v 7h, a šel do kanceláře, přičemž kanceláří se rozumí místnost v jejich rodinném domě, kde bydlí, kterou měl plně zařízenou počítačem, šanony, i kopírkou. Když za ním svědkyně do kanceláře přišla, tak viděla, že píše e-maily, pracoval s tabulkami, také ho slyšela telefonovat. Uvedla, že žalobce 2x do měsíce jezdil na [jméno FO], přičemž tam jezdil vždy v neděli večer, aby byl na pondělní poradě, pak ještě jezdil na další služební cesty. O pracovním programu svého manžela měla přehled, neboť v té době pracovala na krátké a dlouhé týdny, ale minimálně 3 pracovní dny byla doma. Svědkyně uvedla, že když se domlouvalo, že by žalobce začal pro žalovanou pracovat, tak to spolu řešili, chtěli, aby měl žalobce home office, jelikož řešili rodinnou situaci, úmrtí otce svědkyně a také to, že mají 4 psy.

29. Další důkazní návrhy důkazy, které byly účastníky v průběhu řízení navrženy ( účastnický výslech předsedy představenstva žalované, výpis z knihy návštěv vedené vrátnicí v areálu [právnická osoba]., výpočet cestovních náhrad žalovaného pro [jméno FO]) soudem nebyly provedeny, a to pro nadbytečnost, neboť provedeným dokazováním byl spolehlivě zjištěn skutkový stav pro rozhodnutí ve věci, jak bude podrobně rozvedeno níže.

30. Dle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“) zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

31. Dle § 60 ZP v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

32. Dle § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

33. Dle § 554 odst. 1 o.z. o právní jednání nejde, nelze-li pro jeho neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

34. Dle § 18 ZP je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější.

35. Soud se nejprve zabýval tím, zda byla dodržena lhůta pro podání žaloby na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru.

36. Dle § 72 ZP musí být taková žaloba podána u soudu ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit rozvázáním pracovního poměru. Jak bylo prokázáno, okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručeno dne [datum] a k tomu dni měl být pracovní poměr rozvázán. Posledním dnem lhůty k podání žaloby byl [datum]. Žaloba byla u soudu (do DS) podána dne [datum], tedy včas. Soud se tedy zabýval oprávněností podané žaloby a dospěl k závěru, že byla podána důvodně.

37. Z okamžitého zrušení pracovního poměru doručeného žalobci dne [datum] je zřejmé, že žalovaná dle § 55 odst. 1 písm. b) ZP okamžitě zrušila pracovní poměr žalobce z následujících důvodů: (a) žalobce si neplnil své povinnosti, (b) žalobce vulgárně napadl kolegu, (c) v průběhu trvání pracovního poměru neměl být několikrát přítomen v práci a (d) od 1.6. se neměl dostavit na své pracoviště.

38. V rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.12.2019, č.j. sp. zn. 21 Cdo 3648/2019 Nejvyšší soud uzavřel, že „v listině – okamžitém zrušení pracovního poměru – je zaměstnavatel povinen jednoznačně identifikovat to jednání zaměstnance, které zaměstnavatel považuje za porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, tedy časově, věcně a místně je vymezit tak, aby bylo jednoznačné a nezaměnitelné. Při posouzení, zda popsané jednání dosahuje zákonem vyžadované intenzity, soud sice vychází z takto identifikovaného skutku, avšak bere v potaz i další okolnosti konkrétního případu, které již popsány být nemusí, resp. ve všech podrobnostech popsány být nemusí (osoba zaměstnance, jeho dosavadní postoj k plnění pracovních úkolů, doba a situace, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, míra zavinění zaměstnance, důsledek porušení pracovní povinnosti pro zaměstnavatele apod.).“ 39. Z výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je tedy zřejmé, že z listiny, kterým je dáno zaměstnavatelem zaměstnanci okamžité zrušení pracovního poměru, musí být jednoznačné, z jakého důvodu bylo dáno a to tak, aby tento důvod nemohl být zaměněn s jiným a zároveň aby tento nebylo možné dodatečně měnit. Je třeba přesně uvést skutek, tedy uvést konkrétní údaje o tom kdy, kde a jakým jednáním byla konkrétní povinnost porušena. Pokud je jednání neurčité nebo nejasné, je třeba uchýlit se k výkladům vůle jednajícího ve smyslu § 555 a násl. o. z. za podmínek dle § 18 ZP, tedy výkladu pro zaměstnance nepříznivějšímu (viz též závěry uvedené v komentářové literatuře (viz Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023. 1682 s. 416-420).

40. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že důvody okamžitého zrušení pracovního poměru pod body (a) až (c) jsou zcela neurčité a nejasné. V okamžitém zrušení pracovního poměru jsou tyto důvody vymezeny tak, že (a) žalobce neplní svoje povinnosti, (b) vulgárně napadl kolegu a (c) v průběhu trvání pracovního poměru nebyl několikrát přítomen v práci a svoji nepřítomnost řádně nedoložil. Z takto formulovaných porušení pracovních povinností nelze vůbec určit, jak a kdy byla povinnost porušena. Důvod uvedený pod bodem a) je zcela neurčitý, neboť není uvedeno jaké povinnosti žalobce porušil. Pod takto definovaný skutek tak lze dodatečně subsumovat jakékoliv jednání, a tudíž zcela jednoznačně neodpovídá požadavkům § 60 ZP, tedy aby vymezený skutek byl definován nezaměnitelně a nemohl jej zaměstnavatel dodatečně měnit. Stejně tak, pokud jde o důvody uvedené pod písmenem b) a c), ani v tomto případě nejsou dostatečně konkretizovány. Není uvedeno, kdy mělo dojít k vulgárnímu útoku na kolegu, o jakého kolegu se jednalo; v případě absence v práci není vůbec konkretizováno v jaké dny mělo k neomluvené absenci dojít, o kolik absencí se jedná, zda trvaly celý den nebo jenom nějaké hodiny z pracovní doby. Ani výkladem projevu vůle dle § 555 a násl. o.z. ve spojení s § 18 ZP nebylo možné zjistit, z jakého důvodu byl pracovní poměr rozvázán. V řízení bylo prokázáno, že účastníci spolu řešili rozvázání pracovního poměru z důvodu, že spolupráce nenaplnila vzájemná očekávání. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci zasláno poštou bez předchozího upozornění, nebylo s ním ani dopředu projednáváno, jak vyplývá z přiložených e-mailů, v nichž žalobce opakovaně navrhuje, aby spolupráce byla ukončena dohodou s odstupným, ještě dne [datum] mezi účastníky proběhlo jednání. Je tedy zřejmé, že ani výkladem projevu vůle zaměstnavatele obsaženém v okamžitém zrušení pracovního poměru nebylo možné neurčitost odstranit. Pokud jde tedy o tři shora uvedené důvody, v této části je okamžité zrušení pracovního poměru pro neurčitost vymezeného skutku zdánlivým právním jednáním, k němuž soud nepřihlíží (§ 554 o.z.). Soud zdůrazňuje, že v případě okamžitého zrušení pracovního poměru je na místě zvýšený požadavek na určitost projevu vůle s ohledem na požadavky zákonem stanovené pro toto právní jednání (§ 60 ZP), jakož i vzhledem k tomu, že se jedná o způsob rozvázání pracovního poměru, který je ve vztahu k zaměstnanci nejpřísnější, má zásadní dopad do jeho sféry, a má být aplikován pouze pro nejzávažnější případy porušení pracovní kázně (tedy porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem).

41. Co se týče posledního důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru pod bodem (d), tedy, že žalobce se od 1.6. se neměl dostavit na své pracoviště, soud uvážil takto:

42. Lze souhlasit s žalovanou v tom směru, že neomluvené absence v práci jsou porušením pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, a tedy důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 ZP. Ve vztahu k docházce žalobce tvrdil, že od počátku byli dohodnuti na tom, že bude pracovat z domova (z místa svého bydliště), bude jezdit dle potřeby k zákazníkům a 1x za 14 dnů na porady do sídla společnosti na [jméno FO]. Žalovaná toto popírala a namítla, že se žalobci vždy ad hoc uděloval souhlas na práci z domova. V řízení bylo prokázáno, že od vzniku pracovního poměru žalobce pracoval z 95% z domova, což potvrdil svědek [jméno FO], který byl rovněž zaměstnancem žalované na stejném oddělení jako žalobce a byl s žalobcem v úzkém kontaktu. Ostatně docházkový systém žalobce byl pro takovou práci nastaven, jak opět potvrdil účastnický výslech žalobce i svědek [jméno FO], neboť umožňoval se vzdáleně přihlásit a vyplňovat údaje o započetí práce, jejím ukončení; zaměstnavatel mohl ověřovat, kde se při přihlášení zaměstnanec nachází, neboť docházková aplikace v sobě měla zabudovanou GPS. Nebo-li zaměstnavatel po dobu trvání pracovního poměru žalobce věděl, odkud žalobce pracuje a pokud nikterak nerozporoval, že práci vykonává z domova, je irrelevantní námitka, že se měl dostavovat na jiné místo. V řízení nebylo tvrzeno, že by až do [Anonymizováno] zaměstnavatel vyzýval žalobce, aby se dostavil na pracoviště žalované, tedy ať už do [Anonymizováno] či do sídla společnosti či na jiné místo. Pokud žalovaná tvrdila, že se žalobce po [datum] vyzvala, aby se dostavil na pracoviště, v tomto směru neunesla břemeno tvrzení. Soud ji při jednání konaném dne [datum] vyzval k doplnění tvrzení, kdy, jak a kým byl žalobce vyzván a k navržení důkazů k prokázání těchto tvrzení; zároveň žalovanou poučil, že pokud tvrzení nedoplní a nenavrhne důkazy k jejich prokázání, vystavuje se riziku neúspěchu ve věci v důsledku neunesení břemene tvrzení/důkazního břemene. Žalovaná po daném poučení ve svém podání ze dne [datum] ničeho nedoplnil. Je pravdou, že navrhl důkaz účastnickým výslechem předsedy představenstva žalované, nicméně jedná se o důkaz, který slouží k prokázání již konkrétních skutkových tvrzení, přičemž nelze bez dalšího odkazem na důkazy skutková tvrzení nahrazovat, zvlášť když jde o podstatná skutková tvrzení (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. srpna 2004, sp. zn. 28 Cdo 705/2004). Pokud žalovaná dovozuje z toho, že žalobce se nedostavil na pracoviště (kdy nelze jednoznačně určit, jaké pracoviště je míněno) ani na výzvu zaměstnavatele porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, které vedlo žalovanou k tomu, že sáhla k nejúčinnějšímu nástroji rozvázání pracovního poměru, potom je třeba, aby jednoznačně konkretizovala, jak, kdy jej vyzvala a kdo je vyzval; to spíše za situace, kdy do té doby zde byla zavedená praxe práce žalobce z domova, a to na základě minimálně konkludentní dohody žalobce a žalované. Pokud žalovaná i přes poučení soudu tato tvrzení nedoplnila, potom v tomto směru neunesla břemeno tvrzení, neboť se jedná o neurčité tvrzení. Protože žalovaná neunesla břemeno tvrzení, že žalobce k dostavení se na pracoviště so Strakonic vyzvala, soud již neprováděl navržený důkaz účastnickým výslechem žalované (předsedy představenstva) a dospěl k závěru, že ani tento důvod nemohl naplnil zákonem předpokládané porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, a tudíž okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné pro rozpor s § 55 odst. 1 písm. b) ZP.

43. Protože okamžité zrušení pracovního poměru soud shledal částečně jako jednání zdánlivé dle § 554 o.z. a částečně jako jednání neplatné pro rozpor s § 55 odst. 1 písm. b) ZP, žalobě v plném rozsahu vyhověl.

44. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci náleží plná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč (pokud se týče žaloby o neplatnost zrušení pracovního poměru) a z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 7 bod 2. a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) náleží odměna ve výši 2 500 Kč, a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, a to za každý z 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba, účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé dne [datum], nahlížení do spisu dne [datum] a 2x účast na jednání soudu dne [datum], když jeho délka přesahovala 2h a konkrétně trvalo od 10:17h do 13:47h); celkem tak jde o částku ve výši 24 400 Kč, když DPH právní zástupkyně žalobce neúčtovala, resp. uvedla, že není jejím plátcem (výrok II. rozsudku).

45. Soud žalobci nepřiznal požadovanou náhradu nákladů představující další poradu s klientem přesahující 1h ve smyslu § 11 odst.[Anonymizováno]1 písm. c) AT, když žalobce, resp. jeho právní zástupkyně, ač požadované náklady vyčíslila podáním ze dne [datum], tuto nikterak nedoložila.

46. Povinnost k plnění nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení