9 C 90/2020-160

Rubrum

Okresní soud v Prachaticích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Simony Vojíkové a přísedících Jarmily Předotové a Petry Kleinové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený opatrovníkem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] sídlem [adresa] o zaplacení 165 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobce částku 121 215,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 121 215,75 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 43 784,25 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 43 784,25 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích na soudním poplatku částku 6 061 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích na náhradě nákladů státu (znalečné) částku 15 360,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku 27 298 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [údaje o zástupci], advokáta se sídlem [adresa].

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 47 % odměny za zastoupení a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka na účet [číslo] [variabilní symbol], přičemž konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením, do 3 dnů od právní moci usnesení, kterým bude tato výše stanovena.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 9. 6. 2020, ve vztahu k označení žalovaného opravenou podáním ze dne 11. 6. 2020, domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 165 000 Kč spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím. V žalobě ve spojení s jejím doplněním ze dne 22. 10. 2020 (č.l. 25) žalobce uvedl, že mezi žalovaným jako zaměstnavatelem a žalobcem jako zaměstnancem byla dne 24. 5. 2017 uzavřena dohoda o provedení práce (předmětem byla činnost závozníka automobilu pro svoz odpadu) s trváním do 25. 5. 2017. Následně dal žalovaný žalobci pokyn, aby do zaměstnání docházel i v následujících dnech s tím, že forma pracovně právního vztahu bude vyřešena později. Závislou práci vykonával žalobce pro žalovaného na základě jeho pokynů až do 8. 6. 2017, kdy došlo při výkonu této práce k těžkému úrazu pravého předloktí ([anonymizováno]). V důsledku předmětného úrazu byl žalobce práce neschopný do konce dubna 2018, po uvedenou dobu nepobíral žádný příjem (nebyla mu vyplácena náhrada dle § 192 ZP, ani dávky nemocenského pojištění). Ačkoli mezi účastníky nebyla přesně specifikována výše měsíční mzdy, s ohledem na pracovní zařazení žalobce lze usuzovat, že by tato činila minimálně 15 000 Kč měsíčně výše příjmu byla určena odhadem na spodní hranici obvyklé mzdy vyplácené v předmětné době jiným zaměstnancům, přičemž v tomto směru je namístě vycházet z příjmu [jméno] [příjmení], který u žalovaného pracoval na stejné pracovní pozici. Žalobou byl uplatněn nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce za období červen 2017 – duben 2018 ve výši 165 000 Kč (11 měsíců po 15 000 Kč). Žalovaný uvedenou částku žalobci nezaplatil, ačkoli k tomu byl vyzván prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 19. 5. 2020.

2. Žalovaný v rámci odporu proti ve věci vydanému platebnímu rozkazu (č.l. 14 – 15) namítl, že náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným hrubým výdělkem před vznikem škody a plnou výší náhrady mzdy dle § 192 ZP hrazenou zaměstnavatelem po dobu prvních 14 dnů a plnou nemocenskou. Pokud žalobce spolu se žalobou nepředložil ani výpočet hrubého výdělku před vznikem škody ani výpočet náhrady dle § 192 ZP, nesplnil povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Nárok žalobcem uplatněný uplatnil žalovaný u své pojišťovny, tento je posuzován (žalovaný očekával uspokojení nároku v případě doložení potřebných dokladů ze strany žalobce).

3. Účastníci učinili při jednání soudu dne 1. 3. 2021 nespornými tyto skutečnosti -) žalobce pracoval pro žalovaného od 24. 5. 2017 do 25. 5. 2017 na základě platně uzavřené dohody o provedení práce jako závozník automobilu svážejícího odpad (shodně č.l. 5 spisu OS v Prachaticích sp. zn. 17C 42/2018) -) následně pokračoval v téže práci pro žalovaného, k uzavření dohody o změně původní dohody o provedení práce a k uzavření písemné pracovní smlouvy ani dohody o pracovní činnosti nedošlo -) vůlí účastníků bylo, aby žalobce konal za mzdu pro žalovaného závislou práci přidělovanou mu žalovaným, a to i k 8. 6. 2017 -) dne 8. 6. 2017 došlo k žalobcem tvrzenému úrazu při nakládání popelnice žalobcem na popelářský vůz.

4. Nespornou byla zároveň skutečnost, že žalobci nebyla žalovaným vyplacena náhrada mzdy dle § 192 ZP.

5. Žalobce pracoval pro žalovaného i po skončení období vymezeného mezi nimi uzavřenou dohodou o provedení práce, a to jako závozník – obsluha popelářského vozu spolu s [jméno] [příjmení], jak tento vypověděl při své svědecké výpovědi při jednání soudu dne 6. 12. 2018 v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 17C 42/2018. Skutečnost, že žalobce a [jméno] [příjmení] jezdili spolu, přičemž rozsah jejich práce byl stejný, žalovaný nerozporoval, když v tomto směru se shodně vyjádřil při jednání dne 1. 3. 2021.

6. Dne 8. 6. 2017 došlo na straně žalobce k poškození zdraví spočívajícímu ve zlomenině obou předloketních kostí pravé ruky, a to při vysýpání popelnice do popelářského vozu (výpověď žalobce, svědka [příjmení] a [příjmení] při jednání dne 6. 12. 2018 ve věci sp. zn. 17C 42/2018, lékařská zpráva č.l. 96). V důsledku uvedeného zranění se žalobce dne 8. 6. 2017 podrobil repozici a osteosyntéze, pro pakloub byla dne 28. 11. 2017 provedena reosteosyntéza se spondioplastikou (lékařská zpráva [anonymizováno] [příjmení] č.l. 91, propouštěcí zpráva č.l. 96, propouštěcí zpráva č.l. 95). Průběh hojení po první i druhé operaci je patrný z lékařských zpráv č.l. 94 a č.l. 8 spisu Okresního soudu v Prachaticích sp. zn. 17C 42/2018. Uvedené zprávy, následně doplněné o zprávy ze dne 10. 1. 2018 a 28. 3. 2018 (č.l. 129 – 132) byly podkladem pro vypracování znaleckého posudku (odst. 15 odůvodnění).

7. Dopisem právního zástupce žalobce ze dne 19. 5. 2020 (č.l. 5) byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 165 000 Kč představující náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce za období červen 2017 – duben 2018 v souvislosti s úrazem žalobce ze dne 8. 6. 2017. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 19. 5. 2020 (poštovní arch č.l. 6).

8. Žalobce byl hlášen na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání do 23. 5. 2017, kdy byl sankčně vyřazen (č.l. 36), v období 26. 5. – 3. 12. 2017 byl veden jako nezaměstnaný a dále od 4. 12. 2017 do 30. 4. 2018 opět jako uchazeč o zaměstnání (č.l. 26). V období 4. 12. 2017 – 30. 4. 2018 se žalobce ucházel o pracovní pozici montážního dělníka, zdravotní omezení neuvedl (č.l. 31). Výběrového řízení na pozici pomocného dělníka k zaměstnavateli [jméno] [příjmení] se žalobce zúčastnil na základě doporučenky úřadu práce, kterému bylo ze strany žalovaného následně oznámeno uzavření dohody o provedení práce na dny 24. 5. – 25. 5. 2017 (č.l. 99).

9. Žalovaný uplatnil dne 4. 6. 2020 nárok na pojistné plnění u pojišťovny [právnická osoba] (č.l. 39) představující náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného [jméno] [příjmení] v důsledku úrazu, ke kterému došlo 8. 6. 2017. Pracovní neschopnost žalobce žalovaný vymezil obdobím 8. 6. 2017 – 30. 4. 2018, průměrný hrubý výdělek za pracovní den pak vyčíslil na 564,40 Kč.

10. Jak je již uvedeno výše, mezi účastníky bylo nesporným, že žalobce vykonával pro žalovaného závislou práci i po ukončení období specifikovaného v dohodě o provedení práce, a to za mzdu. Nebylo sporu ani o tom, že k uzavření písemné pracovní smlouvy nedošlo, žalobce práci vykonával na základě ústní dohody mezi ním a žalovaným (dle výpovědi svědkyně [příjmení] nejprve žalobce pro žalovaného pracoval na zkoušku, pracovní smlouvu měl slíbenou od 1. 7. 2017). Žalovaný zároveň nepopíral, že žalobce pro něj minimálně v období 5. 6. – 8. 6. 2017 vykonával práci na pozici obsluhy popelářského vozu. Ustanovení § 34 odst. 2 ZP stanoví pro pracovní smlouvu povinnou písemnou formu, přičemž dle § 582 odst. 1 o.z. je v případě jejího nedodržení smlouva neplatná pro nedostatek formy, pokud strany tento nedostatek dodatečně nezhojí (k čemuž v daném případě nedošlo). Protože však na základě ústní smlouvy účastníků žalobce započal s výkonem práce pro žalovaného, je třeba vycházet z existence pracovního vztahu mezi nimi (§ 20 ZP), když dovolat se neplatnosti za uvedené situace nelze (žalovaný tak ostatně již v průběhu tohoto řízení ani nečinil). K poškození zdraví žalobce došlo dne 8. 6. 2017 při nakládání popelnice v době výkonu práce obsluhy popelářského vozu, tedy v souvislosti s plněním pracovních úkolů pro žalovaného.

11. Podle § 269 odst. 1 ZP zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

12. Podle § 271k odst. 1 ZP pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274).

13. Za situace, kdy k poškození zdraví žalobce došlo při výkonu práce pro žalovaného (při nakládání popelnice žalobcem na popelářský vůz v době výkonu práce závozníka – obsluhy popelářského vozu), je třeba poškození zdraví žalobce v této souvislosti vzniklé posoudit jako pracovní úraz ve smyslu § 271k odst. 1 ZP; žalovaný ostatně uvedený právní závěr v průběhu řízení nezpochybňoval, zároveň fakticky postupoval v souladu s ním, když uplatnil nárok na pojistné plnění z důvodu náhrady za ztrátu na výdělku žalobce po dobu pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku tohoto úrazu žalobce, a to za období 8. 6. 2017 – 30. 4. 2018 (č.l. 39). V důsledku tohoto závěru zároveň je dána povinnost žalovaného nahradit žalobci škodu vzniklou pracovním úrazem; v tomto řízení byl žalobcem uplatněn nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, a to za období 8. 6. 2017 – 30. 4. 2018.

14. Žalovaný nepřistoupil k hlášení pracovního úrazu, ve smyslu § 57 odst. 1 zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, nebylo rozhodnuto ani o dočasné pracovní neschopnosti žalobce. Žalobci nebyla vyplácena náhrada mzdy dle § 192 ZP (nesporná skutečnost), stejně tak ani dávky nemocenského pojištění (zpráva OSSZ č.l. 101). Uvedená skutečnost však neznamená, že žalobce jeho poškození zdraví vzniklé v důsledku předmětného úrazu fakticky neučinilo práce neschopným, zároveň nemůže jít k tíži žalobci v tom smyslu, že by mu neměl vzniknout nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti pouze proto, že práci pro žalovaného vykonával, aniž by mezi nimi byla uzavřena řádná pracovní smlouva (mezi účastníky bylo nesporným, že vůlí účastníků bylo, aby žalobce konal za mzdu pro žalovaného závislou práci přidělovanou mu žalovaným) a nedošlo ani k řádnému vystavení rozhodnutí o jeho dočasné pracovní neschopnosti.

15. Za uvedené situace nezbylo, než pro určení délky neschopnosti žalobce k výkonu práce v důsledku úrazu žalobce ze dne 8. 6. 2017 zadat znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Znalec [titul ] [jméno] [příjmení], [titul], který byl k jeho vypracování ustanoven, ve svém znaleckém posudku ze dne 18. 8. 2021 (č.l. 61 - 66) ve spojení s jeho doplněním ze dne 23. 2. 2022 (č.l. 141 – 143) stanovil délku trvání dočasné pracovní neschopnosti žalobce k výkonu práce způsobené zdravotními následky úrazu utrpěného dne 8. 6. 2017 v případě výkonu práce na pozici obsluhy popelářského stroje pro období od 8. 6. 2017 do 11. 4. 2018 (v rámci období žalobou označeného) a následně dále od 13. 2. 2019 do 14. 3. 2019 (v důsledku operace směřující k odstranění kovového osteosyntetického materiálu vloženého při předchozích operacích provedených 8. 6. 2017 a 28. 11. 2017; ve vztahu k tomuto období žalobcem nárok na náhradu ztráty na výdělku uplatněn nebyl). Dočasná pracovní neschopnost u žalobce vznikla dne 8. 6. 2017 v důsledku předmětného úrazu, trvala po celou dobu hojení úrazem vzniklých poranění, zároveň došlo k jejímu prodloužení v důsledku nedokonalého zhojení zlomeniny pravé vřetenní kosti a vzniku pakloubu, pro který se žalobce byl nucen podrobit reoperaci dne 28. 11. 2017. Konec první pracovní neschopnosti, původně stanovený na 28. 2. 2018 (3 měsíce po provedení reosteosyntézy) znalec na základě doplněných lékařských zpráv ze dne 10. 1. 2018 a 28. 3. 2018 (č.l. 129 – 132) posunul na 11. 4. 2018. V doplňujícím znaleckém posudku uvedl, že dne 28. 3. 2018 již uplynula doba 4 měsíců od reoperace, nelze tak konstatovat, že pacient by byl„ krátce po operaci“; za rozporný v této souvislosti zároveň označil postoj traumatologa ve zprávě deklarovaný, když tento na jedné straně již doporučuje plnou zátěž, současně ale uvádí, že„ uschopnění není ještě možné“, a to bez dalšího vysvětlení. Znalec s ohledem na údaje obsažené v této zprávě připustil, s ohledem na postoj traumatologa, že neschopnost žalobce k práci vyvolaná předmětným pracovním úrazem trvala do 11. 4. 2018 (ještě další 2 týdny po vyšetření ze dne 28. 3. 2018). Znalec byl v řízení rovněž vyslechnut při jednání dne 4. 2. 2022, v rámci svého výslechu přesvědčivě vysvětlil, na základě jakých skutečností byly jeho závěry učiněny za situace, kdy neměl k dispozici lékařské zprávy z období leden – březen 2018 (z lékařské dokumetace se nepodával závěr o pooperačních komplikacích a zároveň dle lékařské zprávy ze dne 25. 4. 2018 - č.l. 93 je patrno, že k tomuto datu již žalobce byl schopen pracovat). O správnosti posudku nevznikly žádné pochybnosti, pokud došlo k jejich částečné změně ve vztahu k okamžiku ukončení pracovní neschopnosti žalovaného tak, jak se podává z doplňujícího znaleckého posudku, byla tato změna vyvolána skutečností, že znalec neměl původně k dispozici veškeré dostupné informace (lékařské zprávy z období leden - březen 2018) a vycházel pouze z předpokladu, že doba 3 měsíců od reoperace je dobou dostatečnou. Další výslech znalce po vypracování doplňujícího znaleckého posudku nebyl již proveden, když písemné vyhotovení doplnění je ze strany soudu považováno za dostačující (znalec v něm uspokojivým způsobem vysvětlil svůj závěr o konci pracovní neschopnosti nejpozději ke dni 11. 4. 2018 v návaznosti na obsah lékařské zprávy ze dne 28. 3. 2018; z obsahu této zprávy se zároveň nepodává, že by žalobce měl od tohoto dne teprve„ začít končetinu zatěžovat“, jak dovozoval žalobce ve svém podání ze dne 28. 2. 2022).

16. Pro úplnost se dodává, že pokud dle vyjádření znalce v rámci jeho výslechu mohla existovat další neschopnost žalobce k práci pro zdravotní následky předmětného úrazu, a to s ohledem na lékařskou zprávu ze dne 28. 6. 2018 (č.l. 93), hovořící o lokálně nepříznivém nálezu, soud se uvedenou skutečností blíže nezabýval, když tato případná neschopnost žalobce k práci by nespadala do období, za které se žalobce náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v tomto řízení domáhal (žalobce svůj nárok na náhradu vymezil obdobím 8. 6. 2017 – 30. 4. 2018).

17. Dle závěrů znaleckého posudku ve spojení s vyjádřením znalce při jednání soudu nelze uvažovat o schopnosti žalobce k manuální práci před 28. 2. 2018, když tehdy ještě neuplynula doba 3 měsíců od jeho druhé operace, na závěr o délce trvání pracovní neschopnosti žalobce proto nemá vliv skutečnost, že žalobce se již v období 4. 12. 2017 – 30. 4. 2018 ucházel o pracovní pozici montážního dělníka, přičemž žádné zdravotní omezení neuvedl.

18. Podle § 271a odst. 1 ZP náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku podle věty první přísluší zaměstnanci do výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody i za dobu, kdy mu podle § 192 odst. 1 části věty druhé za středníkem nepřísluší náhrada mzdy nebo platu anebo odměny z dohody.

19. Vzhledem ke skutečnosti, že v daném případě nebyla žalovanému vyplacena žádná náhrada mzdy dle § 192 ZP (nesporná skutečnost) ani dávky nemocenského pojištění (sdělení OSSZ č.l. 101), rovná se ztráta na výdělku žalobce výši jeho průměrného výdělku před vznikem škody způsobené pracovním úrazem.

20. Podle § 352 ZP průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

21. Podle § 353 ZP průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

22. Podle § 354 odst. 1 ZP není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí, dle odst. 2 se průměrný výdělek zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

23. Podle § 355 odst. 1 ZP jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Ten podle odst. 2 zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

24. V daném případě je třeba za rozhodné období považovat první čtvrtletí roku 2017, ve kterém žalobce pro žalovaného nepracoval. Nelze proto pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku vycházet z průměrného výdělku, ale ve smyslu § 355 odst. 1 ZP z výdělku pravděpodobného. Nedosáhne-li zaměstnanec v rozhodném období žádné mzdy (platu), je třeba se zabývat zjištěním, jaká by byla ve smyslu ustanovení § 355 odst. 2 zák. práce hrubá mzda nebo plat, které by zřejmě dosáhl. Při stanovení pravděpodobného výdělku soud může přihlédnout k jakýmkoli okolnostem, jestliže jsou významné pro objasnění toho, jakého výdělku by zaměstnanec v rozhodném období zřejmě dosáhl (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 4690/2009).

25. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce pracoval u žalovaného spolu s [jméno] [příjmení] na stejné pozici, jejich pracovní náplň byla stejná; žalobce zároveň z této skutečnosti dovozoval, že odměna za vykonanou práci by měla být u obou těchto pracovníků stejná. Tvrzením žalovaného bylo, že mezi účastníky byla sjednána odměna ve výši 70,55 Kč/hod.

26. Ze žalovaným předložených výplatních pásek (č.l. 104 – 107, pracovní list č.l. 115) je zřejmé, že ani [jméno] [příjmení] nepracoval u žalovaného v rozhodném období a jeho příjem tak pro určení pravděpodobného výdělku žalobce sám o sobě použit být nemohl. V období 1/ 2017 – 5/ 2017 pracoval pro žalovaného na pozici obsluha popelářského stroje [jméno] [příjmení], v období 2/ 2017 – 5/ 2017 pak [jméno] [příjmení].

27. Z výplatních pásek všech těchto pracovníků ([jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]) bylo zjištěno, že se všemi byla sjednána základní mzda ve výši 11 000 Kč měsíčně a dále prémie ve výši 8%, tedy v částce 880 Kč, přičemž tato odměna náležela pro případ odpracování plného počtu pracovních dní daného měsíce (č.l. 104, 112, 113). Hrubá mzda za rozhodné období 1-3/ 2017 by tak činila 35 640 Kč (3x 11 880 Kč), přičemž v tomto období bylo celkem 520 pracovních hodin. Průměrný výdělek by tak činil 68,54 Kč za hodinu práce.

28. Z výplatních pásek [jméno] [příjmení] (č.l. 111 – 112) bylo zjištěno, že tento v rozhodném období za měsíce 2 – 3/ 2017 odpracoval 288 hodin, vyplacena mu byla mzda ve výši 19 756 Kč, jeho průměrný výdělek tak činí 68,60 Kč za hodinu.

29. Z výplatních pásek [jméno] [příjmení] (č.l. 113 – 114) bylo zjištěno, že tento v rozhodném období za měsíce 1 – 3/ 2017 odpracoval 472 hodin, vyplacena mu byla mzda ve výši 32 386 Kč, jeho průměrný výdělek tak činí 68,61 Kč za hodinu.

30. Žalobce za práci vykonanou na základě mezi účastníky uzavřené dohody o provedení práce v období 24. – 25. 5. 2017 v rozsahu 20 hodin obdržel hrubou mzdu 1 411 Kč (č.l. 107), průměrná hodinová mzda tak činila 70,55 Kč.

31. Žalobce, stejně jako [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], pracoval u žalovaného na pozici obsluha popelářského vozu. Při určení pravděpodobného výdělku ve smyslu § 355 odst. 2 ZP tak bylo soudem vycházeno z průměrných výdělků těchto pracovníků v rozhodném období při zohlednění skutečnosti, že se všemi byla ujednána shodná základní mzda 11 000 Kč i prémie ve výši 8%, přihlédnuto bylo i k výši mzdy vyplacené žalobci za práci vykonanou pro žalovaného v měsíci květnu 2017, když všechny tyto skutečnosti byly soudem považovány za významné pro určení výdělku, kterého by žalobce v rozhodném období zřejmě dosáhl. Soudem byl pravděpodobný výdělek žalobce určen jako průměr hodnot jednotlivých průměrných výdělků (odst. 27 – 30) na částku 69 Kč za hodinu.

32. Náhrada za ztrátu na výdělku byla vypočtena pro období od 8. 6. 2017 9:30 hod. (k úrazu došlo dle výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení] učiněné v rámci řízení sp. zn. 17C 42/2018 dne 8. 6. 2017 v 9:24 hod.) do 11. 4. 2018. Na období 8. 6. 2017 9:30 hod. – 11. 4. 2018 připadalo celkem 1 756,75 pracovních hodin (z pracovního výkazu [jméno] [příjmení] - č.l. 115 je zřejmé, že žalobce pracoval v době od 5:45 hod. do 14:15 hod.), ztráta na výdělku žalobce způsobená pracovním úrazem při pravděpodobném výdělku ve výši 69 Kč za hodinu proto představuje částku 121 215,75 Kč. Nebylo třeba se blíže zabývat zjišťováním sporné skutečnosti, zda byla žalovaným žalobci vyplacena částka 1 301 Kč, když tato měla dle tvrzení žalovaného představovat odměnu za práci vykonanou před úrazem, nikoli plnění z titulu nároku na náhradu škody.

33. S ohledem na výše uvedené skutečnosti byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v období 8. 6. 2017 – 11. 4. 2018 částku 121 215,75 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení náhrady dopisem ze dne 19. 5. 2020, lhůta k plnění byla stanovena do 29. 5. 2020. Ode dne následujícího, tedy od 30. 5. 2020, je proto žalovaný s plněním přiznané částky v prodlení a je povinen dle § 1970 o.z. zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

34. Pokud se žalobce domáhal na náhradě za ztrátu na výdělku částky o 43 784,25 Kč vyšší, byla žaloba jako nedůvodná, včetně úroku z prodlení, zamítnuta.

35. Žalobce byl dle § 11 odst. 2 písm. e) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozen od soudního poplatku. Poplatková povinnost proto přešla dle § 2 odst. 3 téhož zákona na žalovaného, kterému byla podle výsledku řízení uložena povinnost k zaplacení tohoto poplatku ve výši 6 061 Kč (ze žalobci přiznané částky 121 215,75 Kč dle pol. [číslo] bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků).

36. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát v dané věci zaplatil znalci [titul ] [jméno] [příjmení], [titul], [titul ] na znalečném celkem 20 898,83 Kč. Podle výsledku řízení byla žalovanému uložena povinnost k zaplacení náhrady nákladů státu v rozsahu 73,5% (neúspěch žalovaného), tedy v částce 15 360,60 Kč.

37. Žalobce byl v řízení částečně úspěšný, a má proto právo na částečnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o.s.ř. nejsou splněny podmínky za situace, kdy sice rozhodnutí záviselo na závěrech znaleckého posudku, pokud jde o délku neschopnosti žalobce pracovat v důsledku pracovního úrazu (přičemž dle závěru znalce se nejednalo o celé žalobcem označené období), míra neúspěchu žalobce však byla ovlivněna i jím zvoleným způsobem určení náhrady.

38. Náklady na straně žalobce za část řízení, kdy byl žalobce zastoupen právním zástupcem na základě plné moci, představuje odměna za právní zastoupení 46 200 Kč (za 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (AT) – převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby, sepis podání ze dne 13. 10. 2020, účast u jednání soudu dne 1. 3. 2021 a sepis podání ze dne 6. 10. 2021 – po 7 700 Kč za jeden úkon dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 AT), náhrada hotových výdajů 1 800 Kč za 6 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT a 21% DPH 10 080 Kč. Celkové náklady řízení žalobce za tuto část řízení představuje částka 58 080 Kč. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 73,5%, neúspěch měl co do 26,5%. Náhrada nákladů řízení byla proto žalobci přiznána v rozsahu 47%, tedy v částce 27 298 Kč.

39. Za část řízení, kdy [titul] [jméno] [příjmení] zastupoval žalobce již nikoli jako zástupce na základě plné moci, ale jako opatrovník, byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení představovaná odměnou a hotovými výdaji opatrovníka rovněž s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu stran v řízení v rozsahu 47%, a to zároveň s tím, že tato bude uhrazena na účet Okresního soudu v Prachaticích. Vzhledem k tomu, že v tobě rozhodnutí soudu nebyla známa přesná výše opatrovníkovy odměny a náhrady hotových výdajů, bylo zároveň rozhodnuto tak, že o její konkrétní výši bude rozhodnuto samostatným usnesením.

40. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení. V případě náhrady nákladů řízení je žalovaný povinen plnit k rukám právního zástupce žalobce (§ 148 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení