9 C 95/2025 - 36

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované A] zastoupená poručnicí [Jméno poručnice] bytem [Adresa poručnice] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a zaplacení částky 188 289,73 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem, a to pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], pozemku parc. č. [číslo], pozemku parc. č. [hodnota], pozemku parc. č. [číslo] a pozemku parc. č. [číslo], zapsaných v katastru nemovitostí vedeným Katastrálním úřadem pro [adresa] kraj, Katastrálním pracovištěm [adresa], na LV [číslo] pro obec a katastrální území [adresa], se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej nemovitých věcí specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky tak, že žalobci připadne 1/4 z výtěžku, žalovanému 1. připadnou 3/8 z výtěžku a žalované 2. připadnou 3/8 z výtěžku.

III. Žalovaný 1. je povinen zaplatit žalobci částku 179 010 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 69 615 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 39 780 Kč od [datum] do zaplacení, částku 8 270,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 270,23 Kč od [datum] do zaplacení, částku 1 009,50 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se v části, aby žalovaný 1. byl povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 39 780 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 39 780 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaný 1. je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 40 569 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

VI. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 3 531 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku s tím, že o nemovitosti on sám zájem nemá, ale je vlastníkem podílu o velikosti a žalovaní mají každý podíl 3/8 vzhledem k celku. Protože žalovaný 1. užívá nemovité věci výlučně sám bez dohody s ostatními spoluvlastníky, požadoval po žalovaném 1. zaplatit částku 179 010 Kč s příslušenstvím, která tvoří bezdůvodné obohacení za nadužívání spoluvlastnického podílu v [rok] požadoval po žalovaném 1. zaplacení částky 22 053,94 Kč, kterou za něj uhradil dodavatelům energií, a to jednak za vyúčtování č. [hodnota] za období od [datum] do [datum] a jednak poplatek za odpojení odběrného místa. V neposlední řadě pak po žalovaném 1. požadoval zaplatit částku 1 009,50 Kč, která představuje jeho část na dani z nemovitých věcí za období roku [rok], kterou žalobce za všechny spoluvlastníky uhradil sám.

2. Žalovaný 1. se k žalobě vyjádřil tak, že by měl zájem o dům, ale nemá peníze na zaplacení, když aktuálně nikde nepracuje a žádné úspory nemá. Žalovaný 1. potvrdil, že v domě nežije nikdo od žalobce ani od žalované 2., ale on s dědou a kamarádem. Žalobce ani žalovaná 2. neužívají okolní pozemky.

3. Žalovaná 2. se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví souhlasila, a to i z prodejem, který chtěl žalobce realizovat, který ale neproběhl z důvodu nesoučinnosti žalovaného 1. O nabytí nemovitých věcí do svého vlastnictví zájem neměla.

4. Soud ve věci nařídil jednání, při kterém provedl dokazování listinami, které předložil žalobce, jejichž pravost a správnost nebyla v řízení sporována, rovněž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo a po zhodnocení provedených důkazů jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

5. Účastníci jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci nemovitých věcí, a to pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], pozemku parc. č. [číslo], pozemku parc. č. [hodnota], pozemku parc. č. [číslo] a pozemku parc. č. [číslo], zapsaných v katastru nemovitostí vedeným Katastrálním úřadem pro [adresa] kraj, Katastrálním pracovištěm [adresa], na LV [číslo] pro obec a katastrální území [adresa] (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků, jakož i z LV [číslo]). Zápis vlastnického práva účastníků byl proveden a základě usnesení o dědictvích (zjištěno jednak z citovaného LV a dále ze dvou usnesení o dědictví po zůstaviteli [jméno FO] a zůstaviteli [jméno FO] č. l. 15-16), kterým byla vypořádána pozůstalost po předchůdcích účastníků a žalobci tak náleží podíl , žalovanému 1. a žalované 2. náleží podíl 3/8 každému z nich (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků, které koresponduje s výpisem z katastru nemovitostí k LV [číslo] pro k. ú. [adresa]). Rodinný dům obsahuje pouze jeden byt, do domu vedou jedny přípojky energií, pozemky okolo domu jsou podlouhlého tvaru, přístup k veřejné komunikaci je pouze z jedné strany, rovněž se na pozemku parc. č. [hodnota] nachází dvě stavby další věci, které by komplikovaly přístup na pozemek v části vzdálenější od pozemní komunikace (zjištěno z ortofotomapy č. l. 24, detailu objektu z RUIAN č. l. 25 a rovněž stvrzeno nespornými tvrzeními účastníků).

6. Rodinný dům č. p. [číslo] a ostatní nemovité věci účastníků užívá výlučně žalovaný 1., který zde žije s dědečkem a kamarádem, žalobce a žalovaná 2. tyto nemovité věci nevyužívají vůbec (vyplývá z nesporných tvrzení účastníků). Obvyklé nájemné za užívání nemovitých věcí účastníků činí 39 780 Kč (vyplývá z nesporných tvrzení účastníků).

7. Společnost [právnická osoba]. vyúčtovala [jméno FO] (pozn. právní předchůdce účastníků) poplatek za odpojení odběrného místa na adrese [adresa] částku 907,50 Kč, která byla splatná dne [datum] (zjištěno z vyúčtování č. [hodnota]), které zcela uhradil žalobce. Vyúčtováním za elektřinu uvedená společnost vyúčtovala dodávky elektřiny do shodného odběrného místa v době od [datum] do [datum] na částku 21 146,44 Kč, která byla splatná dne [datum] (zjištěno z vyúčtování č. [hodnota]), které taktéž zcela uhradil žalobce. Žalobce dále zcela za všechny spoluvlastníky uhradil daň z nemovitých věcí za zdaňovací období roku [rok] ve výši 2 692 Kč (prokázáno daňovým přiznáním č. l. 17-23). V souvislosti s podáním žaloby, vyzval žalobce žalovaného 1. dopisem ze dne [datum], který byl odeslán dne [datum], k úhradě částky 69 615 Kč představující obohacení za užívání nemovitých věcí za měsíce květen až listopad [rok] (podíl 2/8 z částky 278 460 Kč), dále částky 8 270,23 Kč (podíl 2/8 na částce 907,50 Kč a částce 21 146,44 Kč), a to do 7 dnů od doručení tohoto dopisu (zjištěno z předžalobní výzvy a kopie podacího archu).

8. Před podáním žaloby byla rovněž dopisem ze dne [datum] vyzvána k řešení věci i poručnice žalované 2. (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku).

9. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

10. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

11. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

12. Podle § 1144 odst. 2 o. z. rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

13. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce ve smyslu citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

17. Prvním uplatněným nárokem žalobce bylo zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Protože spoluvlastnictví je z povahy věci založeno na dobrovolnosti, nikoho nelze nutit, aby ve spoluvlastnictví setrvával. Žalobce ani žalovaná 2. nechtěli od počátku ve spoluvlastnictví setrvat, žalovaný 1. pak netvrdil žádné okolnosti, které by dle zákona zrušení spoluvlastnictví zapovídaly, a proto soud rozhodl, že se spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem ruší.

18. Dále se soud zabýval způsobem vypořádání zrušeného spoluvlastnictví. Při vypořádání zrušeného spoluvlastnictví není soud vázán způsobem vypořádání, který navrhli účastníci. Zákon stanovuje jednak taxativní výčet možností, jak zrušené spoluvlastnictví vypořádat, a jednak pořadí těchto způsobů. Primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví je rozdělení společné věci, až za ním následuje přikázání společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu. Posledním možným způsobem je pak nařízení prodeje společné věci. Pro reálné rozdělení věci je pro soud rozhodující, zda se jedná o věc, která je fakticky a funkčně dělitelná. Rozdělení věci není dobře možné, jestliže by ani po adaptaci nemohly vzniknout rozdělením samostatné věci nebo by části vzniklé rozdělením nemohly sloužit jednotlivým vlastníkům, zejména vzhledem k jejich povaze a funkčnímu využití. U pozemků závisí toto posouzení na jejich rozloze, celkové ploše i tvaru a je třeba přihlédnout k jejich účelnému využití. Lze-li pozemek rozdělit vzhledem k jeho poloze, velikosti a tvaru, určujícím pro možné rozdělení pozemku na dva nebo více pozemků jako samostatných věcí je zjištění, zda u nově vzniklých pozemků je zajištěn přístup ke komunikaci, a to buď přímo na komunikaci, nebo cestou po cizím pozemku. V literatuře se uvádí obecně správný názor, že soud by zřejmě nepřipustil takové rozdělení pozemku, v jehož důsledku by vznikly pozemky jen nepatrné rozlohy [srov. SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 741, marg. č. 48 a 55.]. V řízení bylo prokázáno, že pozemky okolo domu jsou podlouhlého tvaru, přístup k veřejné komunikaci je pouze z jedné strany, rovněž se na pozemku parc. č. [hodnota] nachází dvě stavby další věci, které by komplikovaly přístup na pozemek v části vzdálenější od pozemní komunikace, rodinný dům obsahuje pouze jeden byt, do domu vedou jedny přípojky energií. Z tohoto důvodu soud považoval rozdělení nemovitých věcí za nemožné, rozdělení domu je zcela vyloučené, a to jako vertikálně, tak horizontálně, neboť v domě se ani nenachází více bytů. Pozemky jsou pak takového tvaru a rozlohy, že po jejich rozdělení by nebylo možné jejich účelné využití, a to s přihlédnutím k tomu, že pozemek u komunikace by musel být zatížen věcným břemenem zajišťujícím přístup na pozemek vzdálenější, který pokud by pozemek měl sloužit k výstavbě bydlení, by výrazně omezoval vlastníka zatíženého pozemku a omezoval by jeho účelné využití. Soud proto uzavřel, že nemovité věci účastníků dělitelné nejsou.

19. Druhým způsobem vypořádání je pak přikázání věci do výlučného vlastnictví některého (některých) spoluvlastníků. Takový postup je však možný pouze se souhlasem vlastníka, který by nemovité věci nabýval do výlučného vlastnictví, a jen poté, co tento spoluvlastník prokáže svou solventnost, která zajistí, aby spoluvlastník, jehož (spolu)vlastnické právo bylo rozhodnutím soudu zrušeno, dostal za odnětí vlastnického práva přiměřenou náhradu. Solventnost musí být dána zpravidla již k okamžiku vydání rozhodnutí, kdy spoluvlastník musí prokázat, že s potřebnými finančními prostředky disponuje nebo že je schopen si je opatřit např. závazným příslibem zápůjčky či poskytnutím úvěru. Pouze ve výjimečných případech lze společnou věc přikázat spoluvlastníkovi, přestože je momentálně nesolventní, a to za předpokladu, že z dokazování vyplyne jednoznačný závěr o tom, že spoluvlastník potřebné finanční prostředky v přiměřené době získá [COUFALÍK, Petr. § 1147 (Přikázání společné věci a prodej věci ve veřejné dražbě). In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 3]. Soud po provedeném jednání zjistil, že žalobce ani žalovaná 2. neměli zájem nabýt nemovité věci do svého vlastnictví, žalovaný 1. o ně zájem měl, nicméně nebyl solventní, když uvedl, že nemá úpory, nikdy nepracuje. S ohledem na uvedené tak nebylo možné ani předpokládat, že by jakékoliv prostředky na vyplacení ostatních v přiměřené době získal. Nemovité věci tak nebylo možné rozdělit, ani rozhodnout o jejich přikázání, tudíž soudu nezbylo nic jiného než nařídit prodej nemovitých věcí účastníků.

20. Žalobce se dále po žalovaném domáhal zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím. Nárok na zaplacení částky 179 010 Kč s příslušenstvím představoval náhradu za bezdůvodné obohacení spočívající v tom, že žalovaný 1. užíval nemovité věci v době od května [rok] do října [rok] (18 měsíců) výlučně sám, bez dohody s ostatními. Tento nárok žalobce soud považoval za důvodný. Za protiprávní užití cizí hodnoty dle § 2991 odst. 2 o. z. je možné považovat i situaci, kdy spoluvlastník nad rámec svého podílu užívá společnou věc bez dohody s ostatními spoluvlastníky – pak je povinen ostatním spoluvlastníkům vydat, oč se obohatil (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2022, sp. zn. 31 Cdo 503/2011). Z hlediska povinnosti spoluvlastníka (který užíval nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu) vydat ostatním spoluvlastníkům, oč se takto obohatil, přitom není bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval nemovitost (společnou věc) dobrovolně či do jaké míry mu bylo v užívání společné nemovitosti bráněno. Protože v řízení bylo prokázáno, že nemovité věci účastníků užíval výlučně žalovaný 1. (v tomto směru je nerozhodné, že umožnil užívání i dalším osobám, a to kamarádovi a dědovi) aniž by mezi stranami na tom panovala nějaká dohoda, vzniklo na straně žalovaného 1. bezdůvodné obohacení. Výši bezdůvodného obohacení pak soud určil s ohledem na to, že žalovaný 1. užíváním nemovitých věcí získal obohacení v tom směru, že nemusel platit za bydlení v obdobném standartu (nájemné), čímž fakticky ušetřil své prostředky. Účastníci učinili nesporným, že obvyklé nájemné za užívání nemovitých věcí účastníků činí 39 780 Kč měsíčně, přičemž soud neshledal okolnosti, pro které by bylo třeba tuto částku modifikovat, když bylo vůlí účastníků částku takto stanovit, a to s přihlédnutím k jejich znalosti nemovitých věcí. Protože žalobce byl zcela vyloučen z užívání v měsících, náleží mu náhrada ve výši jeho podílu, tj. náhrada ve výši z částky 716 040 Kč (částka 39 780 Kč vynásobená 18 měsíci) tj. 179 010 Kč. Žalovaný 1. tuto částku žalobci dosud neuhradil a žalovanému tak v souladu s § 1970 o. z. vznikl nárok požadovat zákonný úrok z prodlení. V tomto směru však soud žalobci přiznal úrok z prodlení pouze částečně, a to z částky 69 615 Kč (měsíce květen až listopad [rok]) od [datum], neboť bezdůvodné obohacení bylo v tomto případně splatné až na výzvu, která v případě této částky byla předžalobní výzva ze dne [datum], ve kterém žalobce poskytl žalovanému 1. k úhradě lhůtu 7 dnů, pročež dne [datum] byl žalovaný nepochybně v prodlení se zaplacením této částky. Ve zbylé části nároku se žalovaný 1. dostal do prodlení u částky 39 780 Kč (měsíce prosinec [rok] až březen [rok]) až nejdříve dnem následujícím poté, co mu byla doručena žaloba, k čemuž došlo dne [datum] (protože až žaloba v tomto případě suplovala výzvu k plnění). Ve zbylé části nároku žalobce již zaplacení úroku z prodlení nepožadoval. V tomto směru pak musela být žaloba částečně zamítnuta.

21. Důvodným soud shledal nárok žalobce na zaplacení částky 8 270,23 Kč, která představovala opět bezdůvodné obohacení žalovaného 1. na úkor žalobce, když žalobce za žalovaného plnil i jeho podíl na dluhu z poplatku za odpojení ve výši 907,50 Kč a dále na dluhu za dodávku elektřiny ve výši 21 146,44 Kč, přičemž s ohledem na podíl žalovaného 1. ve výši 3/8 na nemovitých věcech, dluží žalobci částku 8 270,53 Kč (součet částky 907,50 Kč a 21 146,44 Kč vydělený 8 a následně vynásobený 3). K zaplacení této částky byl žalovaný 1. vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum], ve které mu žalobce poskytl k úhradě lhůtu 7 dnů, pročež dne [datum] byl žalovaný nepochybně v prodlení a žalobci tak opět v souladu s § 1970 o. z. vznikl nárok požadovat zákonný úrok z prodlení, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Žalobce pak má proti žalovanému nárok, shodně jako v předchozích případech na zaplacení částky 1 009,50 Kč (částka 2 692 Kč vydělený 8 a následně vynásobený 3), když právě o tuto částku se žalovaný 1. bezdůvodně obohatil na úkor žalobce tím, že žalobce i za něj zaplatil jeho podíl na dani z nemovitých věcí za jejich společné věci.

23. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným 1. soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když z výroku rozsudku je zřejmé, že žalobce byl se svou žalobou vůči žalovanému 1. (stran zaplacení uvedených částek) neúspěšný jen v poměrně nepatrné části. Zaprvé je však nutné říci, že stran zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemá žádný z účastníků v tomto vztahu právo na náhradu nákladů řízení s judikaturou, která uvádí, že ve sporech o vypořádání spoluvlastnictví nemá zpravidla žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když se jedná o tzv. iudicium duplex (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22). Judikatura sice připouští i výjimku z obecného použití § 142 odst. 2 občanského soudního řádu na řízení typu iudicium duplex, a to v případech, kdy jde o obstrukční chování spoluvlastníka, účastník řízení se nezajímá o konstruktivní vyřešení věci nebo jde o šikanózní výkon práva. Soud nemá v tomto případě za to, že chování žalovaného 1. před podáním žaloby či v řízení před soudem lze označit za obstrukční. V průběhu nařízeného jednání se žalovaný 1. snažil věc vyřešit konstruktivně a neodkládal rozhodnutí soudu, ačkoliv chtěl věci přikázat nejlépe do svého vlastnictví, nicméně si byl vědom své finanční situace. Jestliže judikatura uvádí shora uvedené závěry, nelze je dle názoru soudu aplikovat i na samotné chování účastníka před podáním žaloby (tj. samotné vyvolání sporu), neboť v tom případě by rozhodnutí postrádalo smysl. S ohledem na uvedené, soud žalobci přiznal vůči žalovanému 1. právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu k požadavku na zaplacení shora uvedených částek. Soud žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, když neúspěšný byl pouze v nepatrné části příslušenství. Při výpočtu náhrady nákladů řízení soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni vykonání úkonu, (dále jen „AT“).

24. Celkové náklady řízení žalobce za tu část řízení, kde požadoval zaplacení, činí 40 569 Kč a jsou představovány náklady právního zastoupení žalobce tvořené odměnou advokáta dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 AT ve výši 30 450 Kč za 3 úkony právní pomoci [příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby] po 5 820 Kč (v této době byla předmětem zaplacení částka 117 665,23 Kč) a za 1,5 úkonu právní pomoci [účast u jednání dne [datum] a účast u jednání, kde byl pouze vyhlášen rozsudek, dne [datum] (0,5 úkonu)] po 8 660 Kč (zde již byla předmětem řízení částka 188 289,73 Kč), dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 1 800 Kč (3krát 300 Kč a 2krát 450 Kč) dle § 13 odst. 4 AT, dále cestovným za cestu zástupce žalobce z [adresa] do FrýdkuMístku a zpět ve vzdálenosti 38 km (jedna cesta tam a zpět celkem) k oběma jednáním soudu osobním automobilem značky [jméno FO] o průměrné spotřebě 9 l/100 km nafty ve výši celkem 678 Kč (2krát 339 Kč), náhradou za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT za čas strávený cestou k soudu a zpět (jedna cesta je jedna půlhodina) ve výši 600 Kč (4krát 150 Kč), jakož i náhradou za 21% DPH ve výši 7 041 Kč (vypočteno z částky 33 528 Kč), když zástupce žalobkyně prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Soud žalobci nepřiznal náhradu za úkon právní služby v podobě porady zástupce žalobce s klientem, když nepřesahovala 1 hodinu, jak uvádí § 11 odst. 1 písm. c) AT, navíc soud ji neshledal účelnou, když byla konána před podáním žaloby a žaloba pak obsahovala tvrzení shodná, jako ta, co jsou uvedena v předžalobní upomínce. Pokud se týká dalších nákladů řízení žalobce, tak jelikož zástupce žalobce další úkony nesepsal do vyúčtování nákladů řízení, soud je v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení nezohledňoval, neboť jestliže strana požádá o náklady v nižší míře, zpravidla se jí tyto náklady přiznají právě v této nižší míře, zvláště pokud je zastoupena advokátem, protože je její povinností střežit si právo; pokud požádá o méně, pak se má za to, že její vůle odpovídá jejímu projevu vůle, a že tedy více nepožaduje (shodně BÍLÝ, Martin. § 151 [Určení nákladů a vykonatelnost rozhodnutí]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 718).

25. Lhůta k plnění byla v případě odstavců III. a V. výroku rozsudku stanovena žalovanému 1. na 3 dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky. Náhradu nákladů řízení je žalovaný 1. povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce, a to podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

26. Pokud se týká náhrady nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou 2. zde soud vyšel z rozhodnutí Ústavního soudu, které bylo shora citováno a neshledal důvody pro jiné rozhodnutí než takové, že mezi žalobcem a žalovanou 2. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná 2. od počátku chtěla spoluvlastnictví zrušit a vypořádat, chtěla se vyhnout sporu a v řízení před soudem vystupovala řádně a nečinila žádné průtahy.

27. Posledním výrokem soud rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek za rozšíření žaloby v souladu s § 7 odst. 2 ve spojení s § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen „ZoSP“). Protože žalobce již na soudním poplatku zaplatil 5 884 Kč (z předmětu řízení 117 665,73 Kč) soud mu doměřil doplatek ve výši 3 531 který v souladu s § 6 odst. 1 ZoSP a Položkou 1 Sazebníku odpovídá rozšířenému předmětu řízení (celkem 188 289,73 Kč, ze které soudní poplatek činí 9 415 Kč). Doplatek je v souladu s § 7 odst. 1 větou první ZoSP splatný do 3 dnů od právní moci rozsudku.