9 C 97/2019 - 509

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] zastoupená [Anonymizováno] se sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, na kterém stojí stavba, budova s č.p. [Anonymizováno], rodinný dům, která je součástí pozemku parc. č. st [Anonymizováno] a dále pozemku parc. č. [Anonymizováno] ostatní plocha, vše zapsané v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], katastrální území [adresa], a to se všemi součástmi a příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 119.306 Kč k rukám zástupce žalovaného, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 3. 2019 ve znění opravného podání stran označení nemovitostí ze dne 28. 3. 2019, se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva k pozemku parc. č. St. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno],[Anonymizováno]rodinný dům a pozemku parc. č. [Anonymizováno], ostatní plocha, nacházejících se v obci a katastrálním území [adresa] a vedených Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] na LV č. [hodnota], které jsou v rovnodílném spoluvlastnictví obou účastníků. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný je jejím bývalým manželem, se kterým, pro přetrvávající neshody ukončila manželské soužití v roce 2018. Po rozvodu manželství však oba účastníci i nadále trvale bydlí v domě č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] na [adresa]. Rozvodem jejich manželství došlo k vyhrocení jejich vzájemných vztahů, žalovaný se k žalobkyni choval velmi hrubě a agresivně, jak po psychické, tak i fyzické stránce s tím, že jeho jednání vygradovalo dne 5. 12. 2017, kdy se vulgárně choval vůči žalobkyni a za toto jednání byl přestupkově postižen příkazem Městského úřadu v [Anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno]. Pro nevděčné jednání žalovaného pak žalobkyně dne 30. 10. 2018 odstoupila ve smyslu § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ), od darovací smlouvy ze dne 10. 12. 1990, kterou darovala žalovanému podíl o velikosti id. na předmětných nemovitostech. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva odvozovala od potřeby zaznamenání změny vlastnického práva v katastru nemovitostí v důsledku odvolání daru pro nevděk, které není, bez příslušného rozhodnutí soudu, možno provést.

2. Podáním ze dne 19. 11. 2019 (č.l. 108) žalobkyně doplnila svoji žalobu o další skutky, kterých se měl žalovaný dopustit po podání žaloby spočívající zejména v tom, že: žalovaný téměř každodenně žalobkyni verbálně napadá a vyhrožuje ji fyzickým napadením či smrtí, vulgárně ji uráží, narušuje její soukromí, neposkytuje součinnost při údržbě společných prostor, schvaluje nevhodné jednání synů vůči její osobě. Další jednání žalovaného, kdy např. vstupoval do pokoje vyhrazenému k užívání jen žalobkyni, bez jejího svolení, prohledával její osobní věci, schválně kouřil ve sklepě, aby načichlo vyprané prádlo atd., pak přesně časově datovala. K prokázání jednání žalovaného předložila USB disk s video nahrávkami jednání žalovaného. S ohledem na názor Krajského soudu [adresa], vyslovený v jeho usnesení ze dne [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] pak soud musel o tomto doplnění žaloby řádně rozhodnout a učinil tak tedy při jednání konaném dne 28. 5. 2021, kdy připustil změnu žaloby vyhlášeným usnesením ve smyslu § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, ohledně podání učiněného žalobkyní jejím podáním doručeným soudu dne 20. 11. 2019 spočívajícím v rozšíření důvodů pro vrácení daru pozemku parc. č. St [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, na kterém stojí stavba budova s čp. [Anonymizováno], rodinný dům, která je součástí pozemku parc. č. St [Anonymizováno] a dále pozemku parc. č. [Anonymizováno], ostatní plocha, vše zapsané v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] vedeném katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], obec [adresa], katastrální území [adresa] a to se všemi součástmi a příslušenstvím, kdy tyto důvody mají dále vedle důvodů uváděných a specifikovaných v žalobě doručené soudu dne 22. 3. 2019 a odvolání daru pro nevděk ze dne 30. 10. 2018, spočívat v tom, že „i po doručení výzvy ze dne 30. 10. 2018 měl žalovaný opakovaně vůči žalobkyni porušovat hrubým způsobem dobré mravy, kdy bez jakékoliv provokace ze strany žalobkyně, tuto měl opakovaně a soustavně verbálně napadat, vyhrožovat jí fyzickým napadením či smrtí, hrubě ji urážet, narušovat soukromí žalobkyně, dále měl neposkytovat žalobkyni jakoukoliv pomoc při péči a údržbě spoluužívaných prostor, naopak tuto péči a údržbu komplikoval a dále schvaloval nevhodné chování synů žalobkyně a žalovaného vůči žalované a sám se o ní nevhodně měl před nimi vyjadřovat, kdy měl dne 22. 5. 2019 v 6:13 hodin žalobkyni napadnout slovy „ti tu hlavu ukopnu“ 7. 9. 2019 v 13:55 hodin vyhrožovat žalobkyni, že to „bude její poslední hodina“ 10. 9. 2019 v 20:44 hodin měl žalobkyni vyhrožovat zabitím 19. 9. 2019 v 22:25 hodin měl žalobkyni vyhrožovat úderem flaškou 28. 9. 2019 v 15:31 hodin měl žalobkyni vyhrožovat úderem plechu měl ji urážet a nazývat ji mimo jiné „kurva“, „piča“, „čubka“, „hnuse“, „sviňo“, „bestia“, kdy opakovaně ji takto měl urážet dne 1. 5. 2019 v 19:17 hodin, 18. 5. 2019 v 21:32 hodin, 19. 5. 2019 v 14:15 hodin, 22. 5. 2019 v 6:13 hodin, 26. 6. 2019 v 19:25 hodin, 30. 7. 2019 v 5:37 hodin, 22. 8. 2019 v 14:52 hodin, 1. 9. 2019 v 18:12 hodin, 5. 9. 2019 v 19:14 hodin, 10. 9. 2019 v 20:24 hodin, 19. 11. 2018 měl odstranit z rodinného domu bez souhlasu žalobkyně její fotografie a nahradil je vlastními 9. 3. 2019 měl prohledávat skříň, kabelky, peněženku, kapsy kabátů, bundy, peřiny a povlečení 11. 3. 2019 žalobkyně musela před žalovaným zabarikádovat dveře knížkami 20. 3. 2019 měl na žalobkyni křičet za dveřmi pokoje, kde spí 22. 3. 2019 měl vzbudit žalobkyni hrou na kytaru a pouštět jí pod oknem rádio 24. až 25. 5. 2019 měl žalobkyni prohrabávat věci v jejím pokoji (peřiny, postel, pod matrací) Opakovaně měl kouřit v prádelně a sušárně s tím, že vyprané prádlo načichne cigaretovým kouřem a cigaretový popel a nedopalky neuklízet po sobě například dne 18. 12. 2018 a 8. 5. 2019, měl odmítat po sobě uklízet použité kuchyňské nádobí a přístroje.“ 3. Žalovaný s podanou žalobou opakovaně vyslovil jednoznačný nesouhlas a navrhl ji zamítnout. Uváděl, že byli s žalobkyní manželé a vedli společnou rodinnou domácnost v podstatě až do 1. 3. 2018. Ke zhoršení vztahů mezi účastníky došlo podle žalovaného až souvislosti s tím, že žalobkyně začala požívat ve větší míře alkoholické nápoje a navázala také mimomanželský poměr. K okolnostem darování spoluvlastnického podílu k předmětným nemovitostem uvedl, že předmětné nemovitosti darovala žalobkyni její matka [jméno FO], ale protože byl dům č. p. [Anonymizováno] v rozestavěném stavu, bylo již od počátku ujednáno, že nemovitosti budou ve vlastnictví obou manželů. Z tohoto důvodu tedy žalobkyně darovala žalovanému podíl o velikosti id. na předmětných nemovitostech. Současné soužití účastníků popsal žalovaný tak, že on a žalobkyně obývají každý jeden pokoj v přízemí domu č. p. [Anonymizováno], přičemž kuchyň, sociální zařízení a sklepy mají společné. V prvním patře pak bydlí jejich dva zletilí synové. Jednání žalobkyně označil jako ryze účelové se snahou vyprovokovat jej k chování, pro které by žalobkyně mohla odvolat darování. Stejně tak nesouhlasil ani s jednostranným pohledem na konflikty a tím, že původcem konfliktů mezi účastníky, by byl výlučně žalovaný a žalobkyně by byla poškozenou. Podle žalovaného totiž na vzniku konfliktní situace měla žalobkyně minimálně stejný podíl jako žalovaný. Navíc poukázal na to, že v žalobě samotné a taktéž ve výzvě k vrácení daru je specifikováno pouze jediné jednání žalovaného (pravomocný příkaz Městského úřadu v [Anonymizováno] ze dne [datum]), přičemž ostatní jednání jsou vymezena pouze obecně, bez konkrétních návazností. Stejně tak nesouhlasil ani s tvrzenými skutky v rámci rozšířené žaloby, kdy opakoval svou předchozí argumentaci s tím, že se ničeho nedopustil a nenaplnil jakýmkoliv svým jednáním zákonné důvody pro oprávněný požadavek žalobkyně na vrácení daru.

4. Soud ve věci rozhodl nejprve rozsudkem ze dne 11. 9. 2020 č.j. 9 C 97/2019-246, kterým žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. Na základě včasně podaného odvolání proti tomuto rozsudku zdejšího soudu pak [Anonymizováno], (také odvolací soud), usnesením ze dne 12. 2. 2021 č.j. [spisová značka] rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí, když jej také zavázal právním názorem a uvedl, co vše by měl soud I. stupně v této věci dále učinit. Tak odvolací soud soudu I. stupně uložil, aby v dalším řízení ohledně doposud nekonkrétních tvrzení žalobkyně, ve kterých spatřovala žalobkyně ve výzvě důvod k vrácení daru, poučil žalobkyni s výzvou podle § 118a odst. 1, odst. 3 OSŘ tak, aby žalobkyně uvedla, den incidentu a jeho čas, průběh incidentu, a zejména jednání žalovaného, které má být prokazováno a důkazní návrhy k prokázání každého takového incidentu. Ohledně incidentů, které byly konkrétně vymezeny a které označila žalobkyně za důvod k vrácení daru, a které by neměl soud I. stupně za prokázané, měl učinit soud I. stupně výzvu žalobkyni k doplnění důkazních návrhů ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 OSŘ. Dále bylo uloženo nalézacímu soudu, aby rozhodl o návrhu na připuštění změny žaloby v souvislosti s druhou výzvou žalovanému k vrácení daru a podáním doručeným nalézacímu soudu 20. 11. 2019 označeným žalobkyní jako rozšíření žaloby. (viz shora uvedené vyhlášené usnesení, pozn. nalézacího soudu)

5. Opětovně soud rozhodl o žalobě podané žalobkyní rozsudkem ze dne 29. 4. 2022 č.j. 9 C 97/2019-385, když postupoval v intencích rozhodnutí odvolacího soudu, řádně doplnil dokazování, opětovně vyslechl některé svědky, v tomto případě oba syny účastníků s ohledem na vyřešení otázky týkající se použitelnosti žalobkyní pořízených nahrávek, stejně tak provedl i účastnický výslech žalobkyně i žalovaného, stejně tak se vypořádal s důkazními návrhy účastníků a zároveň poskytl řádné poučení žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 OSŘ. Po provedeném dokazování pak dospěl ke stejnému závěru a žalobu opětovně shledal jako nedůvodnou, zamítl ji a zároveň opět uložil žalobkyni nahradit náklady řízení žalovanému. I proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně a na základě tohoto odvolání byl v řadě již druhý rozsudek zdejšího soudu (případně též soud I. stupně či soud nalézací) v rámci odvolacího zrušen usnesením Krajského soudu [Anonymizováno], ze dne 6. 9. 2022 č.j. [spisová značka]. Odvolací soud pak uložil opětovně zdejšímu soudu, aby provedl účastnické výpovědi obou účastníků, a to pouze jednotlivě ke každému jednotlivému skutku uvedenému jako důvod vrácení daru ve dvou předmětných výzvách k vrácení daru, když odvolací soud jasně konkretizoval, o jaké skutky se mělo jednat z hlediska učiněných výzev ze strany žalobkyně vůči žalovanému a zároveň měl nalézací soud zjišťovat, zda se u některých skutků vyskytovala i jiná osoba, kterou by pak musel opětovně vyslechnout (zejména se toto týkalo obou již vyslechnutých synů účastníků). Dále měl nalézací soud vyhodnotit ve vztahu ke každému jednotlivému skutku (důvodu vrácení daru) důkazní situaci, přičemž měl vzít v úvahu i skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů. U těch konkrétních skutků (důvodů vrácení daru), kde by bylo zjištěno, že kromě žalobkyně a žalovaného nebyla přítomna žádná další osoba a kde by neexistovala ani žádná listina prokazující průběh jednání a jeho následky, a u kterých by se mohlo jednat o jednání spadající pod kategorii domácího násilí, a kde by to žalobkyně navrhovala, měl provést důkaz zvukovým záznamem. Dále měl zvažovat opětovné poučení žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ o navržení důkazů ve vztahu k jednotlivým skutkům jako důvodům pro vrácení daru a následně měl soud I. stupně na základě takto provedeného dokazování učinit závěry ve vztahu k jednotlivým důvodům vrácení daru (odvolacím soudem identifikovaným pod bodem 6. 5) a) - h), 6. 6) a) - m)), kdy měl řádně vyhodnotit, zda některé z tvrzených a prokázaných jednání, je způsobilým důvodem pro odvolání daru a vyhodnotí také, zda prokázaná jednání ve svém souhrnu mohou být takovým důvodem, přičemž měla být posuzována i otázka intenzity takového prokázaného jednání ze strany žalovaného vůči žalobkyni.

6. Po řádně provedeném dokazování, jeho doplnění v intencích uvedených v citovaném rozhodnutí odvolacího soudu, pak z provedených listinných důkazů, výslechů svědků a účastníků, z nesporných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá vlastní skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 OSŘ, stejně tak z jednotlivých nahrávek pořízených ze strany žalobkyně a stejně tak z obrazových záznamů a fotografií učinil nalézací soud tato následující skutková zjištění:

7. Z dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 10. 1. 1979 bylo zjištěno, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] byl přenechán ze strany tehdejšího československého státu do užívání [jméno FO], který jej společně s pozemkem parc. č. [hodnota], domem č. p. [Anonymizováno] v k. ú. v [Anonymizováno] převedl odstupní smlouvou ze dne 5. 12. 1985 do vlastnictví manželů [jméno FO], kteří jej další odstupní smlouvou ze dne 10. 1. 1986 převedli do vlastnictví [jméno FO], matky žalobkyně. Svědkyně [jméno FO] (viz níže), pak darovací smlouvou ze dne 26. 7. 1990 darovala předmětné pozemky svojí dceři, tj. žalobkyni.

8. Žalobkyně dále darovací smlouvou ze dne 10. 12. 1990 darovala žalovanému, jakožto svému tehdejšímu manželovi, spoluvlastnický podíl o velikosti id. na předmětných nemovitostech.

9. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 1. 3. 2018. č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 27. 3. 2018.

10. Ohledně shora učiněných skutkových zjištění pak nebylo ani sporu mezi účastníky.

11. Dále pak z listiny označené jako odvolání daru pro nevděk ze dne 30. 10. 2018 spolu s nevyplněným souhlasným prohlášením o změně práv k nemovitosti a kopie podacího lístku, kopie dodejky, bylo zjištěno, že dne 5. 11. 2019 bylo žalovanému doručeno odstoupení od darovací smlouvy ze dne 10. 12. 1990, kterou žalobkyně darovala žalovanému spoluvlastnický podíl o velikosti id. k předmětným nemovitostem. Současně s odstoupením žalobkyně doručila žalovanému souhlasné prohlášení o změně práv k nemovitostem, které mělo sloužit jako vkladová listina pro účely zápisu vlastnického práva ve prospěch žalobkyně do katastru nemovitostí. Toto prohlášení zůstalo nevyplněno. Důvod pro odstoupení od darovací smlouvy byl spatřován v opakovaném hrubém jednání žalovaného vůči žalobkyni po rozvodu jejich manželství, v případě některých útoků dokonce musela žalobkyně vyhledat lékařskou pomoc (podle žalobkyně dne 4. 9. 2018, 4. 4. 2018 a 5. 4. 2018), konkrétně pak bylo žalovanému vytýkáno jednání, za které byl přestupkově potrestán příkazem Městského úřadu v [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 19. 2. 2018.

12. Ze sdělení lékaře [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 12. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně byla opakovaně pro poranění horní končetiny ošetřena lékařem s tím, že lékaři uvedla, že poranění jí mělo vzniknout v důsledku napadení žalovaným.

13. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 5. 12. 2017, [Anonymizováno] bylo zjištěno, že dne 5. 12. 2017 žalobkyně oznámila na Polici ČR, že ji žalovaný téhož dne pod vlivem alkoholu slovně a fyzicky napadl. Z příkazu Městského úřadu v [Anonymizováno] ze dne 19. 2. 2018 sp. zn. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že dne 5. 12. 2017 měl žalovaný urazit svoji manželku na cti tím, že ji označil vulgárními výrazy „…kurvo, děvko, pičo…“ a při potyčce mezi nimi žalobkyně utrpěla zlomeninu článku malíčku pravé horní končetiny. Z daného příkazu rovněž byly zjištěny okolnosti potyčky mezi manželi, když k této mělo dojít při odchodu manželky ze společné domácnosti za milencem, když se účastníci začali hádat a žalovaný ji při pokusu o úder do obličeje zasáhl do prstů pravé ruky. Vzniklé poranění prstu bylo doloženo listinou označenou jako hlášení úrazu ze dne 6. 12. 2017, a lékařskou zprávou ze dne 6. 12. 2017 [tituly před jménem] [jméno FO]. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti bylo zjištěno, že v dočasné pracovní neschopnosti byla žalobkyně již od 24. 11. 2017. Uvedený incident pak potvrdil i sám žalovaný a tento nijak nesporoval, přičemž se jednalo o jednání-skutek, který byl uveden žalobkyní v první výzvě k vrácení daru ze dne 30. 10. 2018 a takto byl i označen odvolacím soudem pod bodem 6. 5) písm. a).

14. Z hlášení úrazu ze dne 4. 4. 2018 a lékařských zpráv ze dne 5. 4. 2018 (č.l. 32) bylo zjištěno, že žalobkyně pro bolest V. prstu pravé dolní končetiny vyhledala lékařské ošetření a následně byla odeslána na RTG. Jako příčinu vzniku poranění uvedla, že ji manžel (14. 3. 2018) kopnul do bederní páteře, ona zakopla a poranila si prst. Z těchto zpráv vyplynulo, že ani na páteři ani na malíčku PDK nebyly patrné žádné traumatické změny.

15. Z usnesení Města [Anonymizováno], komise pro projednávání přestupků ze dne 7. 9. 2018 č.j. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že přestupkové řízení pro skutky, kterých se měl žalovaný vůči žalobkyni dopustit „…1. dne 14. 3. 2018 tím, že ji měl kopnout do zad, čímž jí způsobil drobné poranění prstu na PDK, 2. dne 8. 4. 2018 tím, že ji kopnul do zad bez jakéhokoli poranění zad a 3. dne 15. 4. 2018 tím, že ji kopnul a vyhrožoval ji, že ji zabije…“ bylo zastaveno, neboť spáchání skutků, nebylo obviněnému prokázáno. Pro skutek spočívající v tom, že měl žalovaný žalobkyni 15. 4. 2018 nadávat „…kurvo, pičo, čubko…“ bylo přestupkové řízení zastaveno pro absenci souhlasu s tímto projednáním poškozenou osobou. Mimo jiné bylo z usnesení zjištěno, že žalovaný uznal, že mezi ním a žalobkyní dochází k častým slovním konfliktům, které jsou vždy vyprovokovány žalobkyní, nicméně fyzické napadení žalobkyně odmítl. Synové účastníků v přestupkovém řízení vypověděli, že mezi rodiči často dochází ke slovním potyčkám, vyprovokovaným vždy žalobkyní. Doplnili, že matka neustále natáčí otce na mobilní telefon. Snaží se jej provokovat, aby dosáhla vrácení daru předmětné nemovitostí. Nadto jeden ze synů vypověděl, že se žalobkyně svěřila jeho přítelkyni o tom, že si poranění prstu PDK způsobila sama.

16. Ve vztahu k těmto shora provedeným důkazům a z nich učiněným zjištěním, kdy tato se měla vztahovat ke skutkům označeným odvolacím soudem pod bodem 6. 5) písm. b), c) a d), které opět byly obsaženy jako důvody pro vrácení daru ve výzvě ze dne 30. 10. 2018 soud konstatoval, že z těchto důkazů neměl za prokázané, že by k těmto skutkům fakticky došlo, případně že by jakékoliv poškození zdraví žalobkyně bylo způsobeno žalovaným, když se vždy jednalo z hlediska lékařských zpráv o subjektivní sdělení ze strany žalobkyně a rovněž tato tvrzení o těchto protiprávních jednáních žalované vůči žalobkyni byly vyvráceny i výpovědí svědků, respektive nebyly navrženy žádné důkazy k objektivnímu prokázání těchto skutečností, když jako jediný důkaz mohla sloužit pouze účastnická výpověď žalované, avšak tato podle přesvědčení soudu nebyla fakticky dostatečným a průkazným důkazem z hlediska prokázání uvedených jednání. Vedle toho pak bylo také bezpečně soudem zjištěno, a to právě i z výpovědi obou synů účastníků, že účastníci se osočují a slovně uráží vzájemně, nejedná se o jednostranné urážky žalobkyně ze strany žalovaného.

17. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 26. 5. 2018 č.j. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že dne 25. 5. 2018 došlo mezi účastníky k další potyčce, která byla vyvolána tím, že při příchodu žalobkyně domů v pozdních večerních hodinách, jí žalovaný slovně urážel, následně jí vyhodil osobní věci z okna ven, přičemž tyto ona bosá venku sbírala. Při návratu zpět domů jí plivnul do obličeje a na tento popud žalobkyně přivolala hlídku Policie ČR.

18. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 11. 6. 2018 č.j. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že dne 9. 6. 2018 žalovaný kopl do zadku partnera žalobkyně pana [jméno FO] a označil jej „…hajzlem…“. Toto jednání se bezprostředně netýkalo žalobkyně, ani jej žalobkyně nevymezila jako jednání, které by mělo vést k vrácení daru.

19. Z hlášení o úrazu ze dne 4. 9. 2018, lékařské zprávy, zprávy o ambulantním vyšetření ze dne 14. 11. 2018, poukazu na vyšetření ze dne 27. 11. 2018 bylo zjištěno, že pro bolest lokte pravé horní končetiny byla žalobkyně lékařsky ošetřena, přičemž uvedla, že poranění lokte vzniklo po napadení žalovaným (dne 1. 9. 2018 zjištěno z usnesení ze dne 8. 1. 2019 č.j. [Anonymizováno], na č.l. 81, viz níže).

20. Z úředního záznamu o podání vysvětlení PČR ze dne 31. 10. 2018, [Anonymizováno] bylo zjištěno, že dne 13. 10. 2018 podala žalobkyně na Policii ČR vysvětlení z důvodu, že jí manžel bránil v přístupu do kůlny, odkud si ona chtěla vzít hřebíček na přibití obrázku.

21. Z usnesení Města [Anonymizováno], komise pro projednávání přestupků ze dne 8. 1. 2019 č.j. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že přestupkové řízení pro skutky, kterých se měl žalovaný vůči žalobkyni dopustit tím, že „…ji měl dne 1. 9. 2018 ve sklepě napadnout, tak že do ní strčil rukou, v důsledku čehož upadla pravou rukou na zem a způsobil jí otok zápěstí pravé ruky…“ bylo opět zastaveno pro neprokázání spáchání skutků žalovaným.

22. Z usnesení ze dne 11. 12. 2018 Města [Anonymizováno], komise pro projednávání přestupků ze dne 11. 12. 2018 č.j. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že přestupkové řízení pro skutky, kterých se měl žalovaný vůči žalobkyni dopustit tím, že dne „…14. 10. 2018 skryl modrý diář žalobkyně a v přesně nezjištěné době od 16. 10. 2018 do 19. 10. 2018 plival na čerstvě umytou podlahu…“, bylo zastaveno, neboť spáchání skutků, nebylo obviněnému, tj. žalovanému prokázáno. Rovněž jednání žalobkyně, kterého se měla dopustit tím, že „…párátky ucpala klíčovou dírku do kůlny za domem…“ bylo pro neprokázání spáchání skutku žalobkyní zastaveno.

23. Výzvou k vrácení daru ze dne 6. 11. 2019 (na č.l. 111 v návaznosti na doplnění žaloby č.l. 108), žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k vrácení daru, přičemž původní důvody pro vrácení daru rozšířila o další důvody ve výzvě uvedené. Výzva byla doručena žalovanému dne 7.11.2019.

24. K důkazu byly provedeny listiny ze spisu sp. zn. [spisová značka] zdejšího soudu a to: úřední záznam na č.l. 8 spisu provedený 7. 11. 2019 ze strany soudkyně [Anonymizováno], úřední záznam na č.l. 9 učiněný opět ze strany [Anonymizováno], protokol o jednání [spisová značka], vyrozumění ze strany PČR na č.l. 28 ze dne 7. 5. 2019, oznámení o přestupku na č.l. 29 ze dne 6. 5. 2019, úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 6. 5. 2019 č.j. [Anonymizováno], úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 25. 4. 2019 č.j. [Anonymizováno] na č.l. 31, vyrozumění oznamovatele o ukončení ze dne 5. 5. 2019, úřední záznam ze dne 26. 4. 2019 č.j. [Anonymizováno], relace výjezdu, záznam o dechové zkoušce - datum 23. 3. 2019, 15:13 minut, úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 24. 4. 2019 č.j. [Anonymizováno] na č.l. 35-36, sdělení PČR, Obvodního oddělení [adresa] k PO na č.l.

37. Z uvedených listin bylo bezpečně prokázáno konfliktní soužití mezi účastníky. K řešení jedné z těchto situací byla dne 23. 3. 2019 na popud žalobkyně přivolána hlídka Policie ČR, které žalobkyně měla oznámit, že ji žalovaný napadl. K údajnému napadení žalovaný uvedl, že toho večera s žalobkyní v kontaktu vůbec nebyl, předmětné poranění měla žalobkyně utrpět tak, že přepadla přes ohrádku připravenou pro psa. Současně byla hlídkou Policie ČR naměřena hodnota alkoholu v dechu u žalovaného ve 20:42 hod., 1,2 promile, u žalobkyně stejného dne 22. 3. 2019 v 20:41 2,44 promile. Vedle toho bylo z uvedeného spisu zjištěno, že dne 7. 11. 2019 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu návrh na vydání předběžného opatření ve věci domácího násilí. Nutnost podání předběžného opatření zdůvodnila obavou o svůj život z důvodu stupňující se agresivity žalovaného. Usnesením Okresního soudu [adresa] ze dne 8. 11. 2019 č.j. [spisová značka], byl návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření zamítnut, neboť soud vzal za prokázané, že žalobkyně nebyla vystavena tělesnému nebo duševnímu násilí takové intenzity, že by se pro ni stalo soužití v domácnosti s odpůrcem nesnesitelné. Soud v dané věci vyšel zejména z tohoto, že syn účastníků vyloučil, že by se žalovaný dopouštěl jakéhokoli fyzického násilí na žalobkyni, navíc v řízení vyplynulo, že žalobkyně oznámení na PČR dne 22. 3. 2019 na žalovaného učinila pod vlivem alkoholu a za situace, kdy sama nejprve uváděla jako důvod svého zranění pád, který následně změnila na problémy s bývalým manželem. Ani z obrazových záznamů zachycujících komentář navrhovatelky a reakci odpůrce nebylo prokázáno, že by žalobkyně byla obětí domácího násilí, neboť tyto zaznamenávaly jen část situace bez předchozího kontextu. Uvedené usnesení zdejšího soudu bylo k odvolání žalobkyně pro správnost zjištěných závěrů usnesením Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 19. 12. 2019 č.j. [spisová značka], potvrzeno.

25. Ze zprávy o ambulantním vyšetření bylo zjištěno, že byla žalobkyně dne 22. 3. 2019 ošetřena v [právnická osoba]., pro poranění horního rtu s tím, že uvedla, že byla napadena bývalým manželem. Ke kontrole k obvodnímu lékaři se dostavila žalobkyně dne 2. 4. 2019 26. Z dopisu žalobkyně adresovaného její matce [jméno FO] (č.l. 145-170) bylo ve stručnosti zjištěno, že si žalobkyně stěžuje své matce na chování žalovaného, rekapituluje v něm veškeré vztahy v rodině a poukazuje na křivdy vůči její osobě staré bezmála i několik desítek let.

27. K důkazu bylo řádně provedeno DVD s videonahrávkami č. [hodnota] opatřenými žalobkyní s tím, že tyto nahrávky mají zachytit nevhodné jednání žalovaného vůči žalobkyni a rovněž jsou vždy jednotlivé nahrávky (soubor) označeny žalobkyní, tak aby vystihly, co má která nahrávka zachycovat: např. nahrávka č. [hodnota] „…leze mne do pokoje…“, která zachycuje žalobkyni, jak sama stojí ve svém pokoji, hovoří o tom, že byl žalovaný po hokeji opilý, udělal jí v pokoji nepořádek, vytáhl žaluzie a přeskládal peřiny, závěrem jej označila úchylem. V tomto případě se jednalo o obrazové (obrazově zvukové) záznamy, z nichž soud fakticky nemohl bez dalšího dovodit prokázání jakéhokoliv jednání, které bylo popisováno žalobkyní ve dvou výzvách k vrácení daru, když nebylo průkazné, kdo případně konkrétní zaznamenané věci provedl, zároveň pak tyto nahrávky zachycovaly především subjektivní komentáře žalobkyně, kdy žalobkyně natáčela v nepřítomnosti žalovaného či dalších osob, přičemž bylo patrné, že v tomto případě žalobkyně sama narušovala soukromí žalovaného, když vstupovala do prostor obývaných výhradně žalovaným a komentovala případný nepořádek, stejně tak činila i u synů, svědků [jméno FO] a [jméno FO] mladšího. Samotné obrazové záznamy takto po 28. K důkazu bylo v předchozím průběhu řízení provedeno i CD obsahující fotografie označené č. [hodnota] které je založeno v přílohové obálce soudního spisu. Na zmíněném CD se nacházejí fotografie různých předmětů označené vysvětlením žalobkyně, co mají zobrazovat např. fotografie č. [hodnota] zobrazující nedopalek cigarety ležící na venkovní dlažbě, vedle níž je položen papírek s textem „…to kdo? To já nebo opilý [jméno FO]? Jen prase háže vajgle po zemi. (učí to i mladé a dává jim příklad)…“ a tato fotografie je nazvána „…opilý háže vajgle před sklepem…“, či fotografie č. [hodnota] s názvem „…[jméno FO] zásoby alkoholu…“ na níž jsou zobrazeny demižony na skladování alkoholu, přičemž soud k důkazu zamítl jakékoliv další fotografie, viz níže, tyto však již k důkazu procesně uchopitelným způsobem byly provedeny a soud je takto hodnotil i v kontextu v podstatě duplicitně předkládaných fotografií za strany žalobkyně v rámci celé složky nazvané Fotografie skutků žalovaného [jméno FO] neslučujícími se s podceňováním domácího násilí, viz letáček PČR UH ze dne 8. 3. 2018.

29. Dále soud provedl k důkazu další založené fotografie žalobkyní ohledně období dubna 2017 až do 12. 11. 2019, přičemž se jednalo o fotografie ve vztahu k tvrzeným skutkům, tak jak byly popsány, především v samotném rozšíření žaloby a ve výzvě k vrácení daru učiněné v roce 2019, přičemž tyto fotografie jsou obsaženy ve složce označené jako Fotografie skutků žalovaného [jméno FO] neslučujícími se s podceňováním domácího násilí, viz letáček PČR UH ze dne 8. 3. 2018, kdy se tedy jednalo o fotografii, kde je uvedeno „moje ruka po napadení, pravá i levá ruka, 12. 4. 2017“, přičemž ve vztahu k této fotografii a popsanému skutku soud musel zdůraznit, že podle jeho přesvědčení, toto není obsaženo v daném případě ve výzvě ze dne 30. 10. 2018, resp. není konkretizováno takovéto jednání. Fotografii, kde je uvedeno „12. 4. 2017, roztrhaný stříbrný náramek, stál skoro 800 Kč“. Fotografii ohledně napadení, kdy podle popisu fotografie se má jednat o ruku žalobkyně po napadení ze strany žalovaného ze dne 17. 10. 2017 a k tomu také přiložená lékařská zpráva (viz výše) ze dne 12. 10. 2017 [tituly před jménem] [jméno FO], ošetřujícího lékaře žalobkyně, kde je komentář žalobkyně a obsah lékařské zprávy: „9. 10. 2017 napadena manželem, strčena, spadla na dlažbu, bolí ji pravé předloktí, údajně i 7. 10. 2017 také napadena, objektivní nález – vstřebávající se hematomy na hřbetě pravé ruky a pravého předloktí, kde i povrchová oděrka o průměru 1 cm, lehké zhmoždění pravé horní končetiny, předloktí ruky, stav nevyžaduje další vyšetření odborného lékaře, doporučení – oznámit na PČR, [tituly před jménem] [jméno FO]“ K tomuto pak připojila opět žalobkyně svůj subjektivní náhled na věc. Na další fotografii pak zaznamenala popelník v bylinkách s datem 5. 11. 2017, přičemž i v tomto případě soud opět musel zdůraznit, že ani v tomto případě se nejedná o jakékoliv jednání, které by bylo takto specifikováno v rámci výzvy ze dne 30. 10. 2018. Stejně tak toto jednání není specifikováno ve výzvě, která byla učiněna žalobkyní 6. 11. 2019, a takto doručována žalovanému, kdy o skutcích popsaných v této výzvě soud rozhodoval svým usnesením v rámci rozšíření žaloby.

30. Na další fotografii pak žalobkyně zaznamenala zranění levé ruky (oděrka na levé ruce) v souvislosti se zlomeným prstem na pravé ruce ze dne 5. 12. 2017, a zlomený prst (pravý prostředníček), otok, přičemž dále byly provedeny k důkazu jednotlivé fotografie zlomeniny prostředníčku po ošetření žalobkyně opět jsou zde i popisky a lékařská zpráva [jméno FO] ze dne 6. 12. 2017. Pokud šlo o popis události ze dne 5. 12. 2017, kde je uvedeno, že je to podrobný popis, v posledku je třeba zdůraznit, že tento popis se v podstatě shoduje s konkrétní výpovědí, kterou učinila žalobkyně v rámci účastnického výslechu, co se týče popisu situace v rodině, co se týče také celkově vztahů mezi účastníky, a rovněž také vztahu mezi žalobkyní a panem [jméno FO]. (viz níže účastnická výpověď žalobkyně) Zároveň pak i žalovaný připustil, že tento skutek se stal a došlo k této situaci.

31. Další k důkazu provedené fotografie „alkohol ve šroťáku“ ze dne 10. 1. 2018, fotografie s popiskem „opitý agresivně shodil sušák“ ze dne 2. 3. 2018, fotografie s popiskem „[jméno FO] mi vytrhal nová kvítka z [adresa]“ ze dne 14. 3. 2018, fotografie neidentifikovatelné části těla, kde je uvedeno „levý hřbet žalobkyně po napadení žalovaným“ ze dne 29. 3. 2018 a fotografie ze dne 29. 3. 2018, kde je znázorněna část horní končetiny s tržnou rankou, je zde uvedeno „29. 3. 2018 mi [jméno FO] vytrhl mobil, hodinkama rozškrábl pravé předloktí“, fotografie, zraněný malíček žalobkyně „po nakopání žalovaným ze dne 13. 4. 2018“, fotografie domácích přezůvek, kde je uvedeno „vyhodil mi nové přezůvky na spálení“ ze dne 26. 5. 2018, opět i popis situace, fotografie, WC po [jméno FO] po tahu ze dne 29. 6. 2018, fotografie roztrhané nerušenky ze dne 1. 7. 2018, fotografie po napadení [jméno FO], hojení ran ze dne 11. 8. 2018, fotografie popsaná jako projev agresivity [jméno FO], „roztrhal mi časopis“ ze dne 14. 8. 2018, fotografie ze dne 15. 9. 2018, je zde uveden popisek „můj vyhozený ručník z koupelny“, částečně rozmazaná fotografie rostlin, kde je popis „16. 10. 2018, olámal mi schválně vzrostlý keř žlutých květů, měl výšku plotu“, fotografie, „hozené hřebíky na mnou čerstvě umyté terase“ ze dne 16. 10. 2018, na této fotografii je patrné, že se jedná o sáček s hřebíky, kdy částečně tyto hřebíky jsou vysypány v určitém místě, dále fotografie, která je nazvána „[jméno FO] házel vajgle z balkonu na vjezd u sklepa 5. 11. 2018“ s tím, že je zde nedopalek cigarety, a u toho je lísteček „to kdo, to já nebo opilý [jméno FO], jen prase háže vajgle po zemi, učí to mladé a dává jim příklad“ (k tomuto soud musel opět zdůraznit, že tyto fotografie duplicitně, opakovaně žalobkyně předkládala soudu), fotografie, popisek ze dne 25. 11. 2018 „před Kateřinskou zábavou zastrčil ometák na prach do květináče s orchidejí“, fotografie ze dne 14. 8. 2019, kde je uvedeno „chráním si osobní věci“, je zde fotografie zámku, nejspíš na skříni, fotografie odřeniny, kde je uvedeno „[jméno FO] mě škrábl levý loket“ ze dne 18. 8. 2019, fotografie části ruky, popis „modřina po [jméno FO] agresi, levé předloktí“ ze dne 14. 9. 2019, fotografie, kde je popisek „háže mi kobereček z prostoru u dřezu na stůl“ ze dne 18. 9. 2019, fotografie, z níž není zcela patrné, o co se jedná, nicméně popisek je „[jméno FO] hemeroidní krev na mém ručníku“ ze dne 3. 11. 2019, kde je napsáno „utíráš si zadek do mého ručníku, já tam tvář“, fotografie, kde je napsáno „před pár dny jsem to prala“, má se jednat o fotografii koberečku u WC, kdy žalobkyně zde uvádí „hemeroidní krev na koberečku“ ze dne 12. 11. 2019. Z těchto fotografií soud nemohl ničeho podstatného zjistit, neboť nebylo zřejmé, že popis těchto fotografií by byl objektivně zjistitelný, respektive, že by popis byl pravdivý a dále byl soud přesvědčen, že mnohé fotografie nijak neprokazovaly žádné ze skutků, které měly vést k vrácení daru žalovaným, respektive se k těmto skutkům ani fakticky nevztahovaly.

32. Žalobkyně po dalším poučení ze strany soudu předložila fotografie, které byly soudu doručeny v rámci koncentrační lhůty, kdy obálka s fotografiemi byla označena „lhal o mém chlastání ve sklepě, to je jeho chlastání“ s tím, že se jednalo o 10 fotografií, kde jsou různé alkoholické nápoje, když některé nelze jednoznačně identifikovat. Soud pak mohl bezpečně z těchto fotografií zjistit, že byly pořízeny již v roce 2018, jak vyplynulo z popisků žalobkyně, tedy ještě předtím, než byla podána žaloba ke zdejšímu soudu. Z těchto fotografií neměl soud za prokázáno nic ve vztahu k jednáním žalovaného, pouze na těchto fotografiích byly konkrétní alkoholické nápoje, desetistupňová či dvanáctistupňová piva, vína, rum, Jägermeister, příp. jiné lihoviny a demižony, tyto nejspíš s domácí pálenkou. Nebylo tak ani zřejmé, co snad mělo být prokazováno, zda pouze to, že žalovaný měl v domě alkoholické nápoje, či to, že žalovaný konzumoval alkohol, což fakticky ale nebylo předmětem řízení, avšak soud musel zároveň akcentovat, že rodinný dům byl obýván stejně tak i žalobkyní a z jiných důkazů jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně konzumovala alkohol, což ostatně ani sama nijak nesporovala.

33. Dále z hlášení úrazu spolu s lékařskou zprávou ze dne 4. 4. 2018 [tituly před jménem] [jméno FO], spolu s popiskem žalobkyně a zprávy o ambulantním vyšetření ze dne 14. 11. 2018 soud zjistil, že žalobkyně byla opět vyšetřena pro drobnější poranění, které jí mělo být způsobeno žalovaným, avšak ani toto jednání žalovaného nebylo žádnými důkazy fakticky prokázáno a jednalo se tak i nadále o tvrzení žalobkyně, když žalobkyně byla řádně poučena, navrhla důkazy, leč nebylo rozumného důvodu, aby ji soud poučoval opakovaně, zvláště za situace, když byla sama opakovaně vyslechnuta a zároveň byla také s ohledem na rozhodování odvolacího soudu opakovaně poučována soudem ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ, přičemž k prokázání vlastních tvrzení pak navrhovala k důkazu i audionahrávky žalovaného, kterými mělo být prokazováno jeho protiprávní jednání vůči ní.

34. Soud pak provedl k důkazu i navrhované nahrávky žalobkyní, kterými chtěla žalobkyně prokazovat nevhodné jednání žalovaného vytýkané v obou výzvách doručovaných žalovanému, kterými se žalobkyně domáhala vrácení daru, když soud v intencích rozhodnutí citovaných i ze strany odvolacího soudu dospěl k logickému závěru, že takové důkazy jsou přípustné, a to především s ohledem ke skutečnosti, že k tvrzeným incidentům mělo (primárně) docházet v nepřítomnosti třetích osob a žalobkyně tak nemohla jiným způsobem prokazovat tvrzené jednání žalovaného vůči ní, které by mělo být důvodem pro odvolání daru (vrácení daru). Jde-li o použitelnost nahrávek (zvukových záznamů) pořízených žalobkyní bez souhlasu nahrávaných osob, zachycující projevy osobní povahy, je zapotřebí uvést, že k jejich použití je zapotřebí aplikovat restriktivní přístup. Základním kritériem, jež má vést k rozhodnutí o použitelnosti či nepoužitelnosti zvukových záznamů pořízených bez vědomí nahrávané osoby jako důkazů v občanském soudním řízení, je poměřování chráněných práv a zájmů, které se v soukromé sféře střetávají a rozhodování o tom, který z těchto zájmů je při jejich střetu převažující. Rozhodující je význam právem chráněného či uznávaného zájmu, který je předmětem řízení a možnosti, které měl účastník uplatňující informace z nahrávky, k dispozici k tomu, aby získal takové informace jiným způsobem, než za cenu porušení soukromí druhé osoby (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 8. 2018 sp.zn. 21 Cdo 1267/2018). Přípustný důkaz je nahrávka pořízená bez souhlasu nahrávané osoby, za kumulativního spolehlivého splnění dvou podmínek: jestliže nahrávkou dochází k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak (pomocí důkazu, které nezasahují do absolutních osobnostních práv) a jestliže současně nelze upřednostnit právo na ochranu osobnosti nahrávané osoby před právem na spravedlivý proces. Je-li možno prokázat určitou skutečnost listinným důkazem či svědeckou výpovědí, není provedení takové nahrávky přípustné, přičemž Ústavní soud ČR posuzuje kolizi základních práv a svobod s jinou ústavně chráněnou hodnotou pomocí tzv. testu proporcionality (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 9. 12. 2014 sp.zn. II. ÚS 1774/14), za využití kritérií vhodnosti, potřebnosti a proporcionality. V poměrech projednávané věci tak bylo jednoznačné, jak ostatně soud již výše uvedl, že uvedené nahrávky bylo možné k důkazu připustit a teprve následně soud také mohl hodnotit, zda těmito nahrávkami může být určitá skutečnost prokázána, respektive že žalobkyně by nemohla tvrzené jednání žalovaného jinak prokázat, a to s ohledem ke skutečnosti, že ohledně tvrzených skutků žalovaného uvedených jako důvod vrácení daru nebyla přítomna kromě účastníků žádná další osoba a jednání nebylo prokazatelně dokladováno ani žádným podstatným listinným důkazem, když tvrzení uváděná žalobkyní mohla nasvědčovat určité formě skrytého domácího násilí.

35. Tak soud k důkazu provedl jednotlivé nahrávky ve vztahu ke konkrétním tvrzeným jednáním žalovaného, tak jak byla jednotlivá jednání označena žalobkyní, respektive odvolacím soudem v jeho rozhodnutí ze dne 6. 9. 2022 č.j. [spisová značka]. Soud vyšel i z tvrzení a účastnické výpovědi žalobkyně, která opakovaně v této věci vypovídala k jednotlivým skutkům, přičemž i z její výpovědi bylo zjištěno, že u jednotlivých incidentů fakticky nebyl nikdo přítomen, přičemž žalobkyně uváděla, že má k dispozici ve vztahu k těmto incidentům (u některých takovými nahrávkami nedisponovala, pozn. soudu) nahrávky, které pak po poučení soudu řádně označila.

36. Jak soud již výše uvedl, měl za prokázané, a to i s ohledem na shodné tvrzení ze strany žalovaného, že skutek ze dne 5. 12. 2017 popsaný ve výzvě k vrácení daru ze dne 30. 10. 2018 se skutečně stal.

37. Ve vztahu k tvrzenému jednání žalovaného dne 14. 3. 2018 (jednání označené odvolacím soudem pod bodem 6. 5) písm. a)) opět popsanému i ve výzvě ze dne 30. 10. 2018 soud provedl k důkazu i konkrétní listinné důkazy označené žalobkyní, avšak nebylo fakticky z žádného důkazu prokázáno, že by se měl žalovaný takového jednání dopustit a že by napadl žalobkyni kopnutím do bederní páteře a tato si následným pádem, zakopnutím způsobila poranění pátého prstu pravé dolní končetiny. Vysvětlení žalobkyně, že si toto poškození zdraví nenechala ihned ošetřit soud považoval za nevěrohodné, přičemž nebylo ani zřejmé, že by snad takové poranění bylo fakticky způsobeno takto popsaným jednáním. Shodně pak toto platilo i ve vztahu k důkazům ve vztahu k tvrzenému jednání označenému odvolacím soudem pod bodem 6. 5) písm. c) a d), které opět byly obsaženy jako důvody pro vrácení daru ve výzvě ze dne 30. 10. 2018, když ani tato jednání nebyla nijak prokázána.

38. Soudem byla provedena k důkazu nahrávka č. [hodnota] nazvaná „Agrese žalovaného v mém pokoji, budeš mít válku, praštil mě“. Jedná se o nahrávku ve vztahu ke skutku ze dne 15. 4. 2018, které bylo obsaženo ve výzvě ze dne 30. 10. 2018 a označeno odvolacím soudem pod bodem 6. 5) písm. d), přičemž z této nahrávky je patrné, že byl žalobkyní zachycen rozhovor mezi ní a žalovaným, dochází k vzájemnému osočování, přičemž mj. pak žalovaný nazval žalobkyni kurvou, dále spolu předtím řešili, kdo chce mít válku, kdo ji chtěl mít, jaké věci byly komu vráceny či nebyly. Rovněž také došlo k výměně názorů ohledně příjmení. Soud z této nahrávky však nezjistil, že by žalovaný žalobkyni vyhrožoval zabitím, zároveň nezjistil, že by došlo k fyzickému napadání, a že by také došlo k tomu, že by žalobkyni dokopal až na terasu ven bosou, když odcházela z WC, tak jak uváděla a nepřípustně rozšiřovala ve svém doplnění ze dne 16. 12. 2022 na základě poučení ze strany soudu ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 OSŘ. Ostatně i v popisu skutku pod písmenem d) je uvedeno „dne 15.4.2018 kolem 8:30 hod. v [Anonymizováno] v místě bydliště žalovaný fyzicky napadl žalobkyni, přičemž ji nezpůsobil zranění, dále vyhrožoval žalobkyni zabitím“. V tomto případě toto soud nemá za zjištěné z této provedené nahrávky. Ani z nahrávky č. [hodnota] pak soud neměl ve vztahu k tomuto tvrzenému jednání nic prokázáno, když zde zcela neoprávněně žalobkyně nahrávala rozhovor mezi ní a zasahující přivolanou hlídkou PČR.

39. Jestliže pak žalobkyně uvedenou nahrávkou č. [hodnota] a č. [hodnota] měla prokazovat i tvrzené jednání žalovaného popsané ve výzvě ze dne 30. 10. 2018 a označené odvolacím soudem pod bodem 6. 5) písm. e), f), a g), pak bylo opět soudem konstatováno, že z těchto nahrávek nebyla žádná z těchto jednání prokazována. Vše bylo pouze v popiscích žalobkyně a v rámci jejích tvrzení, avšak objektivně žádné další důkazy prokazující uvedená jednání fakticky neexistovaly.

40. Ve vztahu k jednání označenému odvolacím soudem pod bodem 6. 5) písm. f), kdy měl žalovaný v přesně nezjištěné době před 14. 10. 2018 v [Anonymizováno], v místě bydliště účastníků, skrýt modrý diář žalobkyně byl proveden i lísteček s rukou psaným textem „Už to vážně nepotřebuju“ a komentář „toto je jeho rukou psáno – důkaz k bodu f)“ soud neměl takové jednání za skutečně prokázané, respektive žalovaný pouze připustil, že podobný deníček našel, ale neodcizil jej žalobkyni a k rozvodu si z něj udělal výpisky.

41. Dále soud provedl k důkazu nahrávku č. [hodnota] nazvanou „Krádež notesu“, a to v rámci doplnění důkazů k jednání popsanému ve výzvě k vrácení daru ze dne 30. 10. 2018 a označenému odvolacím soudem pod bodem 6. 5) písm. h), když toto jednání mělo spočívat v tom, že v přesně nezjištěné době před 30. 10. 2018 v [Anonymizováno] v místě bydliště omezoval pohyb žalobkyně tak, že před ní zamykal pokoje. Z uvedené nahrávky soud zjistil, že to byla žalobkyně, která vyvolala konkrétní jednání, opakovaně osočovala žalovaného a rovněž další členy rodiny, křičela na ně, zvyšovala hlas s tím, že jí opakovaně bylo sděleno, že ji nikdo neposlouchá, jsou před ní zavírány dveře. Zároveň pak byla zaznamenána i další hádka mezi žalobkyní a žalovaným. Tato se týkala toho, kdo co měl udělat v minulosti. Žalobkyně křičela na žalovaného a na syna [jméno FO], používala vulgární výrazy s tím, že dále byl řešen konflikt ohledně neidentifikovaného notesu, který jí měl být v tomto případě sebrán žalovaným. Z nahrávky bylo patrné, že vulgarismy užívala stejně tak žalobkyně, jako žalovaný, když jej nazvala debilem. Celá hádka souvisela s rozpadem jejich manželství.

42. Soud však neměl za prokázané, že by z této nahrávky vyplývalo, že by žalobkyně byla omezována v pohybu, a že by před ní byly zamykány pokoje. Pokud tomu tak bylo, a zavírali se před ní žalovaný, případně jiní rodinní příslušníci, pak z této nahrávky vyplývá, že se před ní zavírali v okamžiku, kdy je žalobkyně slovně atakovala, nikoliv že by jí chtěli zamezit v pohybu a omezovali ji v něm.

43. Dále soud provedl k doplnění důkazů ze strany žalobkyně další nahrávky ve vztahu k jednání žalovaného, které mu bylo vytýkáno v podání žalobkyně ze dne 6. 11. 2019, kterým opět vyzvala žalovaného k vrácení daru, když tato jednání jsou uvedena v rozhodnutí odvolacího soudu pod bodem 6. 6) písm. a) až m). Tak k jednání pod bodem 6. 6) písm. a) byla provedena nahrávka č. [hodnota], z níž pak soud bezpečně zjistil, že k žádnému tvrzenému jednání ze strany žalovaného dne 22. 5. 2019 v 6:13 hodin nedošlo, žalovaný nijak nevyhrožoval žalobkyni, ale došlo postupně k vyhrocení rozhovoru mezi žalobkyní a žalovaným, došlo k vzájemnému osočování, když žalobkyně tvrdila, že žalovaný chtěl, aby šla na potrat, když čekala mladšího syna [jméno FO]. V tomto případě na toto reagoval žalovaný tím, že řekl žalobkyni, že jí za takovou lež a sprostotu ukopne hlavu. Žalobkyně nazývá žalovaného ožralým despotou a mluví o tom, že se měla rozvést daleko dříve. Dále bylo patrné, že nahrávka stále probíhala, ale jednalo se, jako i v jiných případech o prostorovou nahrávku žalovaného v nějaké místnosti bez přítomnosti žalobkyně. Na samém počátku nahrávky říká žalobkyně „nahráváme“ a z její strany postupně dochází k vyhrocení celé situace. Do rozhovoru také vstupoval jejich syn [jméno FO], když upozorňoval žalovaného, že se nemá nechat vyprovokovat.

44. Z nahrávky č. [hodnota] nazvané „To bude tvoje poslední hodina“ ke skutku popsanému pod bodem 6. 6) písm. b), kdy měl žalovaný dne 7. 9. 2019 v 13:55 hod. v místě bydliště slovně vyhrožovat žalobkyni bylo zjištěno, že nahrávka byla sestříhána, když došlo k hádce účastníků a žalobkyní byla zaznamenána a předložena tato část, kde žalovaný uvedl: „naposledy na tebe šáhnu, ale to bude naposledy, protože ty už budeš mět pokoj, a já taky, já budu za mřížema, děcka budou mět pokoj, a ty budeš mět pokoj, protože budeš pod drnem“. Z této nahrávky není zřejmé, co konkrétně předcházelo předmětné hádce mezi účastníky, příp. jak dále tato hádka pokračovala.

45. Dále byla k důkazu provedena nahrávka č. [hodnota] nazvaná „Já ťa zabiju“ ve vztahu ke skutku ze dne 10. 9. 2019 pod bodem 6. 6) písm. c), kdy měl žalovaný žalobkyni vyhrožovat zabitím, přičemž z této nahrávky bylo opět zjištěno, že celá hádka byla vyvolána žalobkyní, která slovně atakovala opakovaně žalovaného, který se pak nechal vyprovokovat k takové reakci, když na ni začal křičet, aby na něj přestala mluvit, nebo ji zabije. Zároveň ale žalovaný pak také uvedl, že nic takového neudělá, že mu za to žalobkyně nestojí, a naopak žalobkyně celou situaci ještě vyhrotila tím, že volala na syny účastníků, ať si odvedou žalovaného, že ona chce věšet záclony a on ji ohrožuje. Tedy celý incident byl podle přesvědčení soudu vyprovokovaný ze strany žalobkyně.

46. Z nahrávky č. [hodnota] k jednání pod bodem 6. 6) písm. d), kdy měl žalovaný vyhrožovat žalobkyni úderem lahví dne 19. 9. 2019 soud zjistil, že nahrávka trvala 22 minut a 25 vteřin, přičemž opět se jednalo o kontinuální nahrávání v rámci prostorového zvukového záznamu, instalovaného nahrávacího zařízení ze strany žalobkyně s tím, že v části nahrávky opět dochází k hádce mezi účastníky, k výměně názorů a žalovaný bez emocí řekl, že by bylo nejlepší jí dát flaškou po hlavě. Následně nahrávka pokračuje tak, že je v místnosti sama žalobkyně a komentuje jednání žalovaného, říká, že se jedná o další vyhrožování. Dále pak nahrávka pokračovala s tím, že žalovaný si mluvil pro sebe, a nikoliv se žalobkyní. Z toho důkazu měl soud opět za prokázané, že k incidentu došlo, ale nelze reakci žalovaného vytrhávat z kontextu celé věci (viz protokol soudu I. stupně ze dne 30. 5. 2023)

47. Pokud šlo o jednání pod bodem 6. 6) písm. e), bylo možno konstatovat z další nahrávky, že i toto bylo vytrženo z kontextu a nebylo možné izolovaně hodnotit pouze jednu větu žalovaného, které předcházela opět hádka účastníků.

48. Ve vztahu ke skutkům identifikovaným datem a časem pod bodem 6. 6) písm. f) rozhodnutí odvolacího soudu byly provedeny nahrávky a podrobně byl jejich obsah protokolován při jednání soudu dne 19. 9. 2023, přičemž z těchto nahrávek nevyplynulo žádné jednání, které bylo takto popisováno žalobkyní, potažmo odvolacím soudem. V této souvislosti se tedy jednalo o nahrávky č. [hodnota]. Z těchto pořízených zvukových nahrávek bylo jednoznačně soudem zjištěno, že se jednalo primárně o prostorově provedené nahrávky pomocí instalovaných odposlechů ze strany žalobkyně, což ostatně žalobkyně ani nijak neskrývala, přičemž jestliže z nich měly být zjištěny uváděné skutečnosti ohledně slovních hrubých urážek ve vztahu k žalobkyni, pak se v těchto nahrávkách nevyskytovala přímá řeč. Žalovaný byl nahráván o samotě v jednotlivých místnostech, když případně použil hrubé výrazy i na adresu žalobkyně, ale rozhodně se nejednalo o přímé urážky žalobkyně. Nemohlo pak obstát ani tvrzení žalobkyně, že byla za zavřenými dveřmi v jiné místnosti a slyšela to, protože podstatné pro zjištění soudu bylo, že fakticky nahrávky zaznamenaly pouze vulgární mluvu žalovaného, nikoliv však v přímé konfrontaci s žalobkyní. Další nahrávky jsou pak pouze krátké, kde je zaznamenán vulgární výraz, avšak bez jakéhokoliv kontextu a bez toho, aniž by bylo zřejmé, že taková nadávka je namířena přímo proti žalobkyni.

49. Dále soud k jednání popsanému pod bodem 6. 6) písm. g) v usnesení odvolacího soudu provedl další nahrávky, a to především obrazově zvukové nahrávky č. [hodnota] až č. [hodnota] pořízené žalobkyní s jejím komentářem, přičemž mohl pouze zjistit, že měl žalovaný sundat nějaké fotografie z tzv. [jméno FO] na zdi s tím, že měl i zakrýt její fotografii, měl nahradit fotografie vlastními fotografiemi. Vše je komentováno žalobkyní. Na další nahrávce pak žalobkyně takové jednání vyčítá žalovanému a ten jí pouze řekl, ať jej nenahrává. U dalších nahrávek nebyl přítomen žalovaný a žalobkyně pak na těchto nahrávkách subjektivně hodnotí celou situaci. Soud neměl z této nahrávky fakticky nic za prokázané, pokud se mělo jednat o tvrzené jednání žalovaného. Sám žalovaný takové jednání popřel.

50. Soud provedl k důkazu i nahrávku „Prohledával skříň, kabelky, peněženku, kapsy kabátů, bundy, peřiny a povlečení 9.3.2019“ předkládanou žalobkyní ohledně jednání pod bodem 6. 6) písm. h) opakovaně citovaného rozhodnutí odvolacího soudu. Z této nahrávky však soud nic ve vztahu k tomuto tvrzenému jednání žalovaného nezjistil, z této nahrávky neměl takové jednání za prokázané. Zároveň bylo soudem zjištěno, že nahrávka byla pořízena až dva roky po tvrzeném jednání žalovaného.

51. Dále soud provedl k důkazu nahrávku č. [hodnota] k vytýkanému jednání pod bodem 6. 6) písm. i), kdy dne 11. 3. 2019 měla být žalobkyně nucena znemožnit žalovanému přístup zaskládáním dveří knihami, přičemž se jednalo o videonahrávku, z níž soud zjistil pouze to, že na této nahrávce žalobkyně zaznamenala, jakým způsobem pomocí knih zapříčila zašupovací dveře tak, aby po kolejnici nemohlo být s nimi manipulováno, a nemohly být tyto dveře otevřeny. Přes skleněnou výplň dveří zaznamenala světlo, přičemž toto komentovala žalobkyně s tím, že na ni žalovaný nahlíží a odůvodnila zabezpečení dveří tím, aby nebyla obtěžována ze strany žalovaného. Žalovaný se na nahrávce nevyskytuje, ani na žalobkyni neútočil, nedožadoval se vstupu do místnosti.

52. Ve vztahu k jednání ze dne 20. 3. 2019 pod bodem 6. 6) písm. j) soud provedl k důkazu nahrávky č. [hodnota] až č. [hodnota], když se jednalo opět o videonahrávky. Ani z těchto nahrávek nebylo zjištěno nic zásadního, a především nebylo zjištěno nic, co by se podobalo jednání pospanému pod uvedeným bodem. Co se týče nahrávky č. [hodnota], pak tato trvala 5 minut 7 sekund. Po celou dobu je na nahrávce patrné, že se nic neděje, tmavá nahrávka bez zvuku, pouze černá barva. V čase 2:39 první zvuky, v 3:17 se ozývá žalobkyně, která říká „neotravuj, sú tři hodiny, zalez opilče, zalez“. Poté až do konce nahrávky vše proběhlo bez zvuků, až následně na konci nahrávky je zřejmé, že dochází ze strany žalobkyně k vypínání nahrávání.

53. Pokud jde o nahrávku č. [hodnota], pak z této bylo zjištěno, že žalobkyně se s žalovaným spíše baví, probíhá rozhovor, z něhož nevzešlo nic zásadního, nedošlo k jakékoliv hádce. Jenom žalobkyně říkala žalovanému, že neví, co dělá, když přijde opilý domů a že je mimoň. (viz protokol ze dne 30. 5. 2023)

54. Z nahrávky č. [hodnota] pak soud zjistil, že opět je zaznamenán rozhovor mezi žalobkyní a žalovaným, který pak přechází v hádku, kdo kde bude bydlet. Dochází k výčitkám, vzájemnému osočování, přičemž vše je tedy zaznamenáno jako zvukový záznam s černou obrazovkou. Podle soudu se jednalo spíše o běžnou hádku o uklízení a neuklízení a o vzájemné osočování, kdo co udělal v životě špatně. Žalobkyně upozorňuje, že všechno musela zařizovat ona, protože žalovaný nepracoval, neměl nikdy pořádně peníze atd. Žalovaný Další hádka je o to, kdo bude v přízemí sledovat TV. Po dalších výčitkách pak žalovaný pouze ukončil celou věc reakcí „hovno ti to pomůže, s takovou bestiou nechcu mět nic víc společného“. Tím končí celá tato krátká rozmluva, počínající hádka. Dále už jen komentuje celou věc žalobkyně „jdeme kouřit, došli jsme, rýpali jsme“, a dochází k vypnutí mobilního telefonu.

55. Z uvedených důkazů soud neměl za prokázané jednání spočívající v tom, že by žalovaný křičel na žalobkyni, respektive že by se dopouštěl jednání, které by mělo směřovat k oprávněnému požadavku žalobkyně na vrácení daru, přičemž z těchto důkazů bylo zjištěno, ostatně jako i z dalších provedených důkazů, že se mnohdy jednalo o vzájemné osočování účastníků a hádky, které byly často vyvolány jednáním žalobkyně.

56. Stejně tak soud neměl za prokázané jednání žalovaného pod bodem 6. 6) písm. k) rozhodnutí odvolacího soudu ze žádných předložených důkazů, ani z nahrávek označených žalobkyní.

57. Dále k jednání pod bodem 6. 6) písm. l), které mělo spočívat v tom, že v době od 24. 5. 2019 do 25. 5. 2019 v [Anonymizováno] v místě bydliště žalovaný prohrabával věci v pokoji žalobkyně, a to peřiny, postel, pod matrací, provedl žalobkyní označené nahrávky, avšak ani z těchto nahrávek nebylo nic zjištěno a zároveň ani z videonahrávek soud nezjistil nic, co by objektivně svědčilo ve prospěch tvrzení žalobkyně ohledně takového jednání žalovaného. I tyto audionahrávky byly pořízeny prostorovým odposlechem, jsou na nich různé zvuky, ale z těchto zvuků nemohl soud učinit závěr o takovém jednání žalovaného. Toto nemohl učinit ani z videonahrávky, když žalobkyně opět na videu komentuje jednání žalovaného, aniž by bylo jasné, zda fakticky k takovému jednání došlo.

58. Stejně tak soud nemohl mít za prokázané, že by se žalovaný dopouštěl jednání popsaného pod bodem 6. 6) písm. m) ve dnech 18. 12. 2018 a 8. 5. 2019, a to ani z předložených nahrávek žalobkyní po jejím poučení. Soud hodnotil nahrávku, kde bylo žalovanému vyčítáno, proč kouří v prádelně, přičemž stejně tak byly předloženy fotografie cigaretových nedopalků, avšak z těchto důkazů bylo zjištěno, a to i v souvislosti s dalšími důkazy, že žalovaný tam kouřil vždycky, nejednalo se o nějakou schválnost v inkriminované době. Stejně tak si na nahrávkách žalobkyně stěžovala, že žalovaný neuklízí po sobě v kuchyni, avšak ani takové jednání nemohlo dosahovat intenzity předpokládané rozhodovací soudní praxí ve vztahu k vrácení daru.

59. Dále soud k důkazu provedl rukou psané poznámky „výtky syna [jméno FO] otci ve vztahu k otci“, kdy tímto důkazem měla být prokázána nevěrohodnost výpovědi svědka [jméno FO], pokud jde o konkrétní vztahy mezi účastníky. Soud však ničeho takového nezjistil, a i nadále považoval výpověď svědka [jméno FO] za zcela věrohodnou. V tomto kontextu byly k důkazu provedeny i předkládané nahrávky, které byly zase pořízeny žalobkyní v rámci prostorového odposlechu, avšak soud následně další provádění těchto důkazů zamítl, neboť se nejednalo o nahrávky ve vztahu k jednotlivým skutkům a zároveň žalobkyně je pořizovala bez vědomí účastníků rozhovoru. Samotné poznámky se pak týkaly těchto nahrávek. (viz protokol ze dne 26. 4. 2023)

60. Soud provedl k důkazu rovněž výslech svědků navržených ze strany žalobkyně a žalovaného, stejně tak provedl i účastnický výslech žalobkyně a žalovaného.

61. Z čestného prohlášení [jméno FO] ze dne 3. 12. 2018, matky žalobkyně, byly potvrzeny skutečnosti ohledně nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem právními předchůdci žalobkyně. Vedle toho bylo z této listiny zjištěno, že [jméno FO] převedla vlastnické právo na svoji dceru/ žalobkyni s tím, že trvala na tom, aby žalobkyně následně polovinu nemovitostí převedla na jejího tehdejšího manžela/žalovaného. Nadto [jméno FO] v daném prohlášení uvedla, že zásadní podíl na rozpadu manželství nese žalobkyně, její jednání vůči žalovanému označila jako cílené se snahou připravit žalovaného a syny o střechu nad hlavou. Poznamenala, že pokud žalobkyně zapříčinila rozpad manželství tím, že navázala nový vztah, měla by ona odejít ze společně obývaného domu a nechat ostatní žít v klidu.

62. Soud s ohledem na další vyjádření již v předchozím průběhu řízení slyšené svědkyně [jméno FO] provedl další výslech této svědkyně a bylo třeba zdůraznit, že z jejího výslechu soud nemohl fakticky nic zjistit ohledně skutků žalovaného, které měly být důvodem pro vrácení daru po opakovaných výzvách ze strany žalobkyně, když sice z výpovědi matky žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně se jí svěřila ohledně neshod v manželském soužití, a i o tom, že navázala mimomanželský poměr. Z její výpovědi však nebylo potvrzeno, že by se žalovaný vůči žalobkyni dopouštěl fyzického či psychického násilí. Na dotaz žalobkyně svědkyně potvrdila, že si pamatuje případ, který se stal téměř před třiceti, kdy žalovaný žalobkyni uhodil, dokonce jednou u ní žalobkyně společně s nezletilými syny po dobu přibližně jednoho týdne bydlela, avšak nic dalšího nebylo zjištěno k jednotlivým tvrzeným skutkům. Tato svědkyně se i v rámci její výpovědi při jednání soudu dne 25. 4. 2023 vyjadřovala k žalovanému, když uvedla, že nejprve byla na jeho straně, ale že jí žalobkyně pustila nahrávku žalovaného, který v této nahrávce měl očerňovat rodinu žalobkyně, tj. rodinu svědkyně s tím, že svědkyně dříve v této věci vypovídala proti žalobkyni, neboť s ní byla ve sporu a svědkyně byla manipulována žalovaným. V době této její druhé výpovědi však byla na straně žalobkyně. Ani z této výpovědi nemohl soud nic zjistit ve vztahu k jednotlivým skutkům uváděným ze strany žalobkyně jako důvod pro vrácení daru, jak byly tyto skutky odvolacím soudem popsány a identifikovány odvolacím soudem pod bodem 6. 5) a) - h), 6. 6) a) – m jeho rozhodnutí ze dne 6. 9. 2022 č.j. [spisová značka]. V kontextu této výpovědi pak soud provedl k důkazu i sdělení označené jako čestné prohlášení k soudu učiněné ze strany [jméno FO] dne 2. 2. 2023 spolu s ověřovací doložkou pro legalizaci podpisu svědkyně, přičemž fakticky z tohoto listinného důkazu nemohl učinit zásadní zjištění ke shora uvedeným tvrzeným skutkům žalovaného.

63. Svědek [jméno FO], syn účastníků, vypověděl a bylo soudem z této výpovědi bezpečně zjištěno, že společně rodiči a bratrem bydlí v domě č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno], respektive bydlel. Předmětný spor mezi rodiči svědek vnímá jako nesmyslný a vylhaný, kdy se matka (žalobkyně) snaží dostat do role oběti, vedena úmyslem připravit otce o polovinu domu. Potvrdil, že vztahy mezi rodiči nejsou dobré, dochází mezi nimi k častým hádkám, které jsou v 99 % vyprovokované žalobkyní. Doplnil, že žalobkyně zcela bezdůvodně natáčí žalovaného při běžných činnostem na mobilní telefon, tím ho provokuje, čímž následně dojde k vyvolání hádky. Průběh hádky si pak podle výpovědi svědka žalobkyně pečlivě zaznamenává, dokonce v domě umístila odposlouchávací zařízení. Připustil, že provokativní chování matky otec mnohdy nevydrží, a proto se účastníci nezřídka označují vulgarismy. Že by problémy mezi rodiči byly i v době, když byl malý, si nepamatoval. Počátek změny v chování matky datoval dobou, kdy začala nadměrně požívat alkohol, z tohoto důvodu s ní byl ukončen pracovní poměr jak [právnická osoba] v [Anonymizováno], tak v [adresa]. Otec se snažil jí s tímto problémem pomoci, ona o to zájem neměla, vše vyvrcholilo tím, že si našla nového přítele. Po rozvodu manželství rodičů se situace ještě více vyhrotila, matka např. provokovala otce tím, že si na hlasitý odposlech telefonovala před otcem s přítelem. Vyhrocené situace mezi rodiči končí vždy hádkou, při níž ani jeden z účastníků vulgarismy nešetří. Popsal situaci, kdy měl v domě připravenu ohrádku pro psa, matka o ni v podnapilém stavu zakopla, Policii ČR ale sdělila, že ji otec napadl. Svědek [jméno FO] pak v rámci doplňujícího výslechu provedeného nalézacím soudem při jednání konaném dne 16. 11. 2021 předně uvedl, že nikdy nedal žalobkyni souhlas k tomu, aby jej natáčela na záznamové zařízení, ač si byl vědom toho, že jej natáčí. Svědek opětovně popsal situace, kdy docházelo k provádění záznamů tak, že žalobkyně – matka – si většinou nahrávala žalovaného – otce – tak, že za ním chodila po bytě, nahrávala, natáčela si jej. Svědek dokonce věděl o tom, že si žalobkyně žalovaného nahrávala a zvukově zaznamenávala, jak žalovaný spí, jak chrápe. Stejně tak si nahrávala i svědka. Svědek potvrdil, že vždycky, i když byla třeba nějaká hádka, tak žalobkyně jenom křičela, že toto má nahrané. Jinak ale ani svědek, ani žalovaný, ani svědek [Jméno zainteresované osoby 1/0] mladší nevěděli, že je žalobkyně tajně nahrává s tím, že má permanentně někde schované nahrávací zařízení, ale pak i nějaká taková zařízení našli, v polštáři na sedačce v obývacím pokoji u TV. Nikdo pochopitelně nesouhlasil s takovým postupem žalobkyně. Svědek [jméno FO] také potvrdil, že žalovaný nechtěl, aby jej žalobkyně natáčela, říkal jí, že s tím nesouhlasí. Celkově tato situace se pak datuje někdy od roku 2017, přičemž trvala a trvá i v průběhu tohoto soudního řízení, o čemž ostatně svědčily i předkládané listinné důkazy ve vztahu k nalezenému záznamovému zařízení tj. úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 17. 1. 2022 podaný na PČR, [adresa] ze strany žalovaného (na č.l. 326) a printscreen obrazovky z PC ohledně obsahu tvrzeného nalezeného zvukového nosiče, flashdisku (na č.l. 327-329), který měl být nalezen právě ze strany svědka [jméno FO], syna účastníků řízení, jak vyplývá právě z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 17. 1. 2022, když z těchto důkazů fakticky vyplynulo to, co vypovídal [jméno FO] ohledně nálezu záznamového zařízení, stejně tak tímto bylo potvrzeno, že žalobkyně bez vědomí žalovaného a případně dalších osob, tyto nahrávala v prostorách domu č.p. [Anonymizováno]. Svědek pak připustil, že i on sám nahrával na mobilní telefon hádky rodičů, nicméně tyto nahrávky nikdy nepoužil, pouze dokumentoval, že se jedná o oboustranné hádky, což ostatně i svědek takto chápal. Podle svědka k těm hádkám začalo docházet nejvíc po tom, kdy si žalobkyně našla přítele. Do té doby podle svědka bylo možné vnímat vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako harmonický, byť se mezi nimi vyskytovaly hádky, ale nic zásadního. Rozhodně svědek odmítal, že by žalovaný někdy na žalobkyni fyzicky útočil. Právě od toho okamžiku, kdy si našla žalobkyně přítele, jak do rozvodu, tak i po rozvodu, docházelo k hádkám, přičemž mnoho hádek podle svědka bylo vyvoláno žalobkyní, která mnohdy žalovaného provokovala. Stupňovala vůči němu výčitky, že s ním nic nezažila, prostě vše, co šlo, tak mu vyčítala a dokázala takto vyčítat věci i hodinu, dvě. Nadávala mu do alkoholiků, magorů apod., až se chvílemi žalovaný neovládal a byl vůči žalobkyni stejně tak vulgární, s čímž svědek nesouhlasil, byť neměl s žalobkyní zrovna ideální vztahy. I vůči svědkovi se nechovala žalobkyně vždy dobře, urážela jej, zažil například, když s někým telefonovala v rodinném domě a svědek kolem ní procházel, měla žalobkyně říct něco ve smyslu „počkej, potkan jde, teď nemůžu mluvit“. Pro svědka pak byl „vrchol“ jednání žalobkyně, když mu měla říct, že by se mu taky mohlo stát, že bude mít postižené dítě a pak ji bude potřebovat.

64. Svědek [Jméno zainteresované osoby 1/0], syn účastníků, vypověděl, že společně s bratrem obýval horní patro domu rodičů, pro eskalaci konfliktů mezi rodiči, se často zdržoval u své přítelkyně a nyní již doma v podstatě nebydlí vůbec. Situaci v domácnosti rodičů popsal, pro chování matky, jako psychicky neúnosnou. Matka si chování členů rodiny nahrává na mobilní telefon, záměrně vytváří situace, na které člověk musí reagovat výbušným způsobem, přičemž měl za to, že toto její jednání je vedeno snahou přimět otce k vrácení podílu na domě č. p. [Anonymizováno]. Doplnil, že nahrávky následně sestříhá a vybere jen to, co se jí hodí. Vztahy mezi rodiči popsal jako idylické, nejeden kamarád mu záviděl, jak spolu rodiče vycházejí, avšak jen do doby, než matka začala ve větší míře požívat alkohol. Z těchto důvodu byla odejita z předchozích zaměstnání. Připustil, že i otec si někdy vypije, nicméně v jeho případě se o závislost na alkoholu nejedná. Počátek vyhrocené situace v domácnosti rodičů datoval přibližně 3 roky zpětně, kdy si matka našla nového přítele. Po nastínění důvodů pro vrácení daru (č.l. 111) uvedl, že se jedná o výmysly. Uznal, že se rodiče všemožně vulgárně titulují, to však vždy po předchozím provokativním jednání matky. Dodal, že otec matku nikdy fyzicky nenapadl. Uznal, že otec i on chodívali kouřit na terasu přes průchozí pokoj žalobkyně, i to, že otec matce s úklidem domácnosti nepomáhal, neboť měl na starosti jiné práce. Stejně jako jeho bratr popsal situaci, kdy měli v domě připravenu ohrádku pro psa, matka o ni v podnapilém stavu zakopla, Policii ČR ale sdělila, že ji otec napadl. Rovněž popsal situaci, kdy byla přivolána Policie ČR, kdy matka ucpala párátky klíčovou dírkou k zámku otcovy dílny. Svědek [Jméno zainteresované osoby 1/0] pak opětovně vypovídal před soudem I. stupně při jednání konaném dne 16. 11. 2021, přičemž při této výpovědi po řádném opětovném poučení podle § 126 odst. 1 OSŘ vypověděl, že si spíše nebyl vědom toho, že by jej někdo nahrával, ale pokud by to věděl, pak by s takovým postupem jistě nesouhlasil. Dále pak v podstatě vypověděl již to, co vypověděl při předchozím výslechu, když především zdůraznil, že nikdy se podle něj nejednalo o agresivní jednání žalovaného s tím, že pokud již k nějaké hádce došlo, pak bývala většinou oboustranná. Svědek pak také potvrzoval, že žalobkyně pila alkohol ve vyšší míře, schovávala si alkohol různě po domě s tím, že byla kvůli alkoholu vyhozena i ze zaměstnání. I tento svědek potvrdil, že nejspíš žalobkyni natáčel, jak si ona natáčela žalovaného, ale rovněž ani on nikdy žádnou nahrávku nezveřejnil, nikdy ji nepoužil. Svědek opakovaně popřel, že by žalovaný mohl žalobkyni fyzicky napadat, že by z jeho strany došlo k takovým útokům, které by měly za následek poškození zdraví žalobkyně. Svědek si byl vědom přestupkových řízení, ale byl přesvědčen, že se v podstatě nikdy neprokázalo, že by žalovaný na žalobkyni útočil. Svědek pak kategoricky odmítal, že by byl s žalovaným nějak domluvený a že by přímo žalobkyni vyhrožoval, že jich je víc, nikdy se nic takového nestalo.

65. Svědkyně [jméno FO], sestřenice žalobkyně, k aktuálním poměrům panujícím mezi účastníky nic zásadního nevypověděla, když vypověděla, že jí žalobkyně řekla, že soužití s žalovaným a syny je obtížné a že to špatně psychicky snáší. Vedle toho vypověděla k okolnostem převodu nemovitostí na žalobkyni, přičemž ale ničeho podstatného se soud z její výpovědi ohledně chování žalovaného v hrubém rozporu s dobrými mravy vůči žalované ničeho dalšího nedozvěděl. Soud z výpovědi této svědkyně tedy nemohl nic zjistit ohledně uváděných tvrzených skutků žalovaného vůči žalobkyni.

66. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], sestry žalovaného, soud zjistil, že považovala a vnímala manželství účastníků za v podstatě harmonické. Připustila, že žalovaný byl v mládí divoký, chodil na zábavy, ale nikdy nebyl agresivní, spíše se rád bavil, byl rád ve společnosti s ostatními lidmi, kde mu bylo dobře. Žalovaný se ale uklidnil podle svědkyně v manželství. Na oslavách, akcích pak žalovaný pil alkohol, ale podle svědkyně i žalobkyně pila alkohol a v podstatě mu sekundovala a vypila tolik, co vypil žalovaný. Svědkyně potvrdila i problémy s alkoholem u žalobkyně. Svědkyně pak měla mnoho informací z doslechu, kdy si pamatovala, že jí svědci [jméno FO] i [Jméno zainteresované osoby 1/0] vyprávěli, jaké problémy zažívaly s žalobkyní, že jim vyhazovala věci ze skříně, když už byli v podstatě dospělí. Vztahy v rodině účastníků se podle svědkyně zhoršily především v okamžiku, kdy si žalobkyně našla přítele a rozbila tím rodinu. Svědkyně věděla o nahrávání žalovaného i svědků ze strany žalobkyně. Ohledně žalovaného vypověděla, že rozhodně není agresivní, nedokázala si představit, že by fyzicky útočil na žalobkyni. Nic víc nebyla svědkyně schopná vypovědět, protože s nimi nežila ve společné domácnosti, a především zde nebyla ani dlouho na návštěvě, protože to momentálně ani nedovolovala celková situace mezi účastníky.

67. Z výpovědi žalobkyně soud mohl především zjistit, že podle ní mezi ní a žalovaným docházelo ke konfliktům a k napadání především ze strany žalovaného již dávno, dokonce i předtím, než se vzali. Žalobkyně pak popisovala jednotlivé ataky vůči své osobě, byla přesvědčená, že žalovaný nemá jakékoliv právo v rodinném domě bydlet, protože jí náleží vrácení daru, neboť se k ní žalovaný opakovaně a po dlouhou dobu choval nepřístojně, v rozporu s dobrými mravy. Neustále ji obtěžuje, v minulosti mnohdy pod vlivem alkoholu na ni útočil, protože podle žalobkyně je žalovaný nemocný člověk, duševně nemocný a je často v takovém stavu, kdy není schopen se ovládat a žalobkyně se mnohokrát bála o svůj život. Všechny hádky podle ní začínal vždy žalovaný, byl to žalovaný, kdo provokoval hádky, kdo na žalobkyni útočil. Ničil jí život. Žalobkyně se vždy o všechny starala, ale žalovaný jí nebyl oporou, nepomáhal jí ani v domácnosti, naopak po něm musela uklízet a stejně tak i po synech [jméno FO] a [jméno FO], kteří se k ní nechovali správně. Žalobkyně nijak nezastírala, že si žalovaného i syny nahrávala a nahrává, protože podle žalobkyně je to zcela v pořádku. Měla puštěné nahrávací zařízení i v době, kdy třeba nikdo nebyl doma, nebo nebyla doma ona, přičemž i tyto nahrávky byly podle ní důležité, protože si takto mohla nahrávat, s kým žalovaný v její nepřítomnosti komunikuje, koho si vodí domů apod. Nahrávek měla spoustu, některé jí vymazal žalovaný či svědci, synové účastníků. I v současné době, v době rozhodování soudu je pak soužití účastníků složité. K jednotlivým tvrzeným skutkům žalobkyně uváděla, že fakticky tyto skutky se udály tak, jak je popsala, na všechno má záznamy, respektive mnoho věcí si nahrála. Žalobkyně pak při opakovaném výslechu trvala na tom, že všechny popsané skutky se staly, že žalovaný se vůči ní choval agresivně a v hrubém rozporu s dobrými mravy s tím, že naplnil důvody pro vrácení daru. Opětovně potvrdila, že nahrávání žalovaného, případně jiných osob je jediná cesta, jak se může vůči agresivnímu chování žalovaného bránit. Podle žalobkyně se pak žalovaný k ní choval v příkrém rozporu s dobrými mravy ještě předtím, než mu darovala id. předmětného rodinného domu. Co se týkalo alkoholu, pak žalobkyně nijak nezastírala, že také pije alkohol, ale spíše bagatelizovala své pití alkoholu, a naopak podle ní to byl žalovaný, kdo pil příliš. Byla přesvědčená, že v zaměstnání, když musela kvůli alkoholu odejít, byl za toto odpovědný právě žalovaný. V tomto směru si pak poněkud žalobkyně protiřečila, když uváděla, že na celou situaci upozornil žalovaného její bratr, ač tvrdila, že žalovaný měl s jejím bratrem vážný konflikt. Předtím seděla ve 3 hodiny ráno u vína a psala si básničky, někdo to na ni musel říct. Žalobkyně byla přesvědčená, že žalovaný nemá v domě co dělat, opakovaně vypovídala, že dům je její a ona tam žalovaného nechce.

68. Žalovaný v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že nikdy na žalobkyni neútočil, nikdy se nedopustil jakéhokoliv násilného jednání vůči žalobkyni. Ve vztahu k přestupkovým řízením, uvedl, že opravdu nemá co skrývat. Připustil pouze incident, který proběhl na Mikuláše roku 2017. Žalobkyně byla na neschopence, najednou se „velice šňořila“ a chystala se někam ven a žalovaný ji upozornil, kam se hrne, když je na neschopence. Začali se nějakým způsobem handrkovat, protože tam měla různé dárečky, nějaké tašky. Žalovaný věděl, že [Anonymizováno] (přítel žalobkyně, pozn. soudu) má nějaké narozeniny, že slaví narozeniny. Strkali se s žalobkyní, ona se na něj nějak okřikla, žalovaný naštěstí včas napřaženou ruku zastavil, nedal žalobkyni facku, a žalobkyně, jak útočila proti němu, tak si o futra dveří zlomila prst. Žalovaný si myslel, že si pochroumala malíček, ale rozhodně žalovaný odmítal, že by jí něco udělal. Nebouchl ji, jenom ji škrábl přes nos, ale tento incident byl řešen v rámci přestupkového řízení a žalovaný byl za to potrestán. Toto byl jediný incident, který žalovaný připustil. Žalovaný se domníval, že všechno bylo z její strany vykalkulované a nejspíš domluvené s jejím přítelem, protože žalobkyně jej chtěla dostat z domu. Žalobkyně se snaží dokázat, že je žalovaný násilník, ač to tak není. Žalovaný byl a je přesvědčený, že žalobkyni někdo řekl, že se tímto způsobem dá řešit vrácení daru. Žalovaný o takové možnosti ani nevěděl, nemá právní vzdělání. Spoustu věcí pak považoval žalovaný za podružné problémy, za více méně hlouposti. I další popisované incidenty se podle žalovaného staly jinak, nikdy více nedošlo k jakémukoliv incidentu, který by spočíval v jeho útocích na žalobkyni. I k incidentu, kdy přepadla o přihrádku pro psa a poranila se, uvedl, že byla opilá, on o ničem nevěděl, byl u sebe, hrál na kytaru, vrátil se s dobrou náladou od kamaráda. Žalobkyně pak nadýchala cca 2,50 ‰ alkoholu v dechu, podle něj byla určitě opilá. Opilá bývala často. I ve [Anonymizováno] v [adresa], kdy incident řešila přímo policie, nadýchala alkohol. Přítelkyně od [jméno FO] pak věděla i o tom, že žalobkyně si stěžovala na poraněnou nohu, na palec na noze, přičemž to chtěla hodit na žalovaného, ač se jí to stalo v autobuse. Někdy se mohlo stát, že by vzbudil žalobkyni, ale ani toto nepovažoval za problém, když se to mělo stát v odpoledních hodinách. Žalovaný určitě připouštěl vulgarismy, kterými žalobkyni častoval, tyto vůči ní použil, urážel ji, neboť se nechal od žalobkyně vyprovokovat. Mnohdy to bylo po tom, co žalobkyně na něj útočila, urážela jej například tím, že je debil, a skončí v [Anonymizováno] jako jeho matka apod. Žalovaný považoval současnou situaci za klidnější, nicméně v minulosti k hádkám docházelo, bývaly problémy v jejich soužití, když se rozvedli, ale mnohdy skutečně byl problém v urážkách a útocích ze strany žalobkyně, stejně tak i v tom, že jej nahrávala a on to mnohdy psychicky nevydržel. Žalobkyně měla podle žalovaného problémy s alkoholem, což potvrdili nezávisle na žalovaném i oba synové účastníků, kteří jako svědci byli v tomto řízení opakovaně vyslechnuti. Žalobkyně si schovávala láhve s alkoholem. Nacházel je jak žalovaný, tak i oba jejich synové na různých místech v rodinném domě.

69. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ tedy každý důkaz zvlášť a oba tyto důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. O pravosti a správnosti provedených listinných důkazů neměl soud důvodu pochybovat. Předložené lékařské zprávy sice zaznamenávaly poranění zdraví, ale nebylo možno z nich dovodit, že vznikly v důsledku jednání žalovaného, když navíc žalobkyně byla v některých případech ošetřena až 3 týdny po údajném napadení (např. lékařská zpráva ze dne 4. 4. 2018 a napadení ze dne 14. 3. 2018). Dopis žalobkyně adresovaný její matce [jméno FO] nepůsobil na soud věrohodně, neboť zaznamenával sled veškerých životních situací a událostí jen z pohledu subjektivního vnímání žalobkyně. Navíc byl [jméno FO] doručen den předtím, kdy měla v tomto řízení vypovídat jako svědek. Obecně pak svědkyně [jméno FO] vypovídala podle toho, s kým zrovna byla tzv. „zadobře“, tedy v prvém případě vypovídala spíše ve prospěch žalovaného, ve druhém pak spíše ve prospěch žalobkyně, avšak fakticky soud z její výpovědi nemohl zjistit nic podstatného ve vztahu k jednáním žalovaného tvrzeným ze strany žalobkyně, které měly být důvodem pro vrácení (odvolání) daru. Zároveň z výpovědi této svědkyně případně mohl zjistit, že tato si byla vědoma určitého problematického jednání žalovaného i v dřívější době, a to ještě před darováním id. předmětných nemovitostí. Zároveň v kontextu projednávané věci a zjištění u této svědkyně soud hodnotil i její čestné prohlášení, které bylo motivováno změnou náhledu na vztah mezi žalobkyní a žalovaným, když to byla žalobkyně, která měla této svědkyni přehrát určitou nahrávku, jež vyzněla dehonestujícím způsobem vůči svědkyni a rovněž vůči ostatním členům její rodiny.

70. Pokud šlo o další slyšené svědky, pak tito působili na soud věrohodně, především svědecké výpovědi synů účastníků, poskytly soudu věrohodnou a v podstatě ucelenou představu o tom, jak to v domácnosti účastníků vypadá, a především jaké vzájemné vztahy mezi účastníky panují, respektive i dříve panovaly. Slyšená svědkyně [jméno FO] panující poměry mezi účastníky neznala. Zkoumání vůle právních předchůdců žalobkyně ohledně nabytí vlastnického práva v její prospěch, k níž měla tato svědkyně vypovídat, nebylo pro projednávanou věc rozhodné, když předmětem sporu bylo odvolání daru, který žalobkyně zcela dobrovolně darovala žalovanému, a to i přes jí uváděné skutečnosti, když podle ní se žalovaný měl vůči ní chovat nevhodně a v rozporu s dobrými mravy ještě před uzavřením darovací smlouvy. K darování poloviny předmětných nemovitostí v roce 1990 se žalobkyně rozhodla zcela dobrovolně. Další svědkyně [jméno FO], sestra žalovaného, se nedomnívala, že by se v manželství účastníků vyskytovaly nějaké zásadní problémy a za hlavní okamžik rozvratu manželství a spouštěč problémů považovala mimomanželský vztah žalobkyně. Svědkyně pak vylučovala, že by byl žalovaný agresivní, že by fyzicky mohl útočit na žalobkyni, ale zároveň také nebyla s účastníky v jedné domácnosti. Měla pak i informace od svědků [jméno FO] a [jméno FO], že jim žalobkyně vyhazovala věci, že s ní byly problémy kvůli pití alkoholu. Připustila, že oba účastníci na akcích pili alkohol. Ani u této svědkyně však soud nemohl nic dalšího zjistit ve vztahu k jednotlivým žalobkyní popsaným tvrzeným skutkům, kterých se měl vůči žalobkyni žalovaný dopustit.

71. Rozhodujícími důkazy, kterými měla být podle žalobkyně prokázána oprávněnost jejího nároku na vrácení daru, měly být fotografie s jejími komentáři a popisky, případně protokoly z přestupkových řízení, stejně tak lékařské zprávy, jakož i videa a pořízené zvukové nahrávky. Z fotografií však nebyly pro dané řízení prokázány žádné rozhodné skutečnosti, osvědčující důvodnost nároku žalobkyně požadovat vrácení daru, když např. z fotek lahví s alkoholem, demižonů ve sklepě, špinavého WC či vousů na umyvadle, ve spojení s popisem fotek ze strany žalobkyně, nelze bez dalšího dovodit nevhodnost chování žalovaného takové intenzity, které by zakládalo jeho povinnost vrátit žalobkyni dar. Stejně tak i další fotografie a popisky týkající se podle žalobkyně nevhodného chování žalovaného, kdy mělo docházet například k vytrhání záhonů květin apod., opět nijak neprokázaly, že by toto provedl žalovaný. Ostatně tvrzené skutky a jednání žalovaného nebylo prokázáno ani výpověďmi slyšených svědků a žalobkyně tak ve své výpovědi zůstala spíše osamocena, pokud šlo o fyzické ataky vůči ní, i pokud šlo některé tvrzené o slovní ataky vůči její osobě ze strany žalovaného. Soud měl sice za bezpečně prokázané, že žalobkyně se s žalovaným hádali, že se však nejednalo o jednostranné hádky, které by byly vyvolávány a provokovány výhradně ze strany žalovaného, kterého by bylo možno označit za agresora, nebylo možné uzavřít. Naopak v mnoha případech to byla spíše žalobkyně, kdo vyprovokoval spíše očekávanou reakci žalobce, kdy již žalovaný nevydržel psychický nátlak z její strany, což bylo bezpečně zjištěno a potvrzováno i svědky [jméno FO] a [jméno FO], když tyto svědky nepovažoval soud za nevěrohodné jen z toho důvodu, že se vůči žalobkyni vymezili a uvedli, že jejich vztah k ní je spíše chladný. Ostatně i z výpovědí dalších svědků nebylo ničeho negativního ve vztahu k žalovanému a tvrzeným skutkům zjištěno, respektive žádný svědek tyto incidenty nepotvrdil, celá řada uváděných „incidentů“ pak ani nedosahovala potřebné intenzity, když zároveň musel soud nutně uvést, že k důkazu prováděné nahrávky spíše prokázaly, že se jednalo o prováděné prostorové nahrávání (prostorové odposlechy) instalované žalobkyní v různých částech rodinného domu, přičemž z těchto nahrávek bylo jednoznačně patrné, že v místnosti byl nahrávaný sám žalovaný, aniž by se v místnosti nacházela žalobkyně a pokud již uváděl hrubé výrazy, a to i ve vztahu k žalobkyni, pak se nejednalo o přímou řeč namířenou vůči žalobkyni, ale o hlasité nadávky na ni v její nepřítomnosti. Takové jednání však nemohlo zakládat důvod pro vrácení daru. (viz níže závěr o skutkovém stavu věci a právní hodnocení)

72. K důkazu nebyl proveden výslech svědkyně [jméno FO], přítelkyně [jméno FO], která měla vypovídat k poměrům v domácnosti účastníků z důvodu, že soud měl tuto situaci za dostatečně prokázanou a další dokazování by jen nadbytečně prodlužovalo řízení. Soud pak neprováděl žádné důkazy, které by byly navrženy po nastalé (opětovně) koncentraci řízení, přičemž ve vztahu k jednotlivým CD nosičům, pak k důkazu provedl pouze obsah CD nosičů ve vztahu k jednotlivým skutkům, nikoliv další navrhované důkazy ze strany žalobkyně, které označila až po koncentraci řízení, neboť by tím založil nerovnost mezi účastníky řízení a především porušil podmínky § 118b odst. 1 OSŘ ve spojení s § 118a odst. 1, odst. 3 OSŘ, když žalobkyně nedodržela lhůtu k doplnění důkazů, ačkoliv byla na následky nesplnění výzvy soudu a především na povahu koncentrační lhůty upozorněna, nadto bylo třeba zdůraznit, že žalobkyně byla zastoupena v řízení advokátem, osobou znalou práva a tento si musel být významu poučení ve vztahu k následkům koncentrace řízení jednoznačně vědom. Soud nijak nepřihlížel a fakticky k důkazu ani neprováděl další komentáře k důkazům, které opatřila sama žalobkyně, ostatně takto v podstatě komentovala i videozáznamy, které sice k důkazu byly provedeny a soud také uvedl, co z nich fakticky zjistil, avšak nebylo třeba vycházet z komentářů žalobkyně ve vztahu k takto prováděným důkazům. K povaze těchto důkazů bylo také nutné zmínit, že prokazované skutečnosti mají vyplynout přímo z prováděného důkazu, přičemž je podle přesvědčení soudu nepřípustné, aby byl význam důkazu dotvářen, respektive dovysvětlen doplněním tvrzení daného účastníka, které je psané jeho rukou a jedná se v podstatě o subjektivní komentář účastníka.

73. Z navrhovaných listinných důkazů nebyl proveden komentář k audio nahrávkám na CD nosiči č.l. 225-231, neboť tento důkaz byl soudu předložen až po nastalé koncentraci řízení. Ani komentář k nahrávkám č. l. 173 -181 nebyl k důkazu proveden - k povaze těchto důkazů bylo také nutné zmínit, že prokazované skutečnosti mají vyplynout přímo z prováděného důkazu, přičemž je podle přesvědčení soudu nepřípustné, aby byl význam důkazu dotvářen resp. dovysvětlen doplněním tvrzení daného účastníka, které je psané jeho rukou a jedná se v podstatě o subjektivní komentář účastníka. Soud zamítl k důkazu CD nosič popsaný „Ztráty intimity v dolní koupelně, dávané nerušenky, které roztrhal“, CD nosič nazvaný „Vytrhané keře, mochyně dne 22. 4. 2019“, CD nosič s názvem „Neustálé házení nedopalků po zemi a kouření v prádelce“, CD nosič, který je označen „Žalovaný mi plival do tváře, stalking syna [jméno FO]“, CD nosič „Výtky syna [jméno FO] žalovanému“. Dále soud neprovedl k důkazu nahrávky, které jsou označeny „Okolnosti skutku 18. 11. 2020“ a „Žalovaný denně vstupoval do mého pokoje“ a dále také k provedení důkazu jednotlivými CD nosiči, které jsou obsahem přílohové obálky, CD fotky (jejich doplnění), CD audio, CD video (jejich doplnění), CD nahrávky ze dne 10. 6. 2021, CD nahrávky ze dne 4. 1. 2022, CD nahrávky ze dne 21. 1. 2022, 2x CD ze dne 18. 2. 2022, k provedení nahrávacího zařízení předložené 18. 2. 2022 a další CD ze dne 21. 2. 2022.

74. Soud pak již další důkazy ani neprováděl, když ani po poučení ze strany soudu podle § 119a odst. 1 OSŘ neměli účastníci jakékoliv další návrhy na doplnění dokazování.

75. Na základě provedeného dokazování učinil soud ve věci tento nezpochybnitelný závěr o skutkovém stavu:

76. V řízení bylo bezpečně prokázáno a toto ostatně ani nebylo nijak mezi účastníky sporné, že žalobkyně nabyla předmětné nemovitosti darem od své matky [jméno FO]. Darovací smlouvou ze dne 10. 12. 1990 pak žalobkyně darovala polovinu nemovitostí žalovanému, svému tehdejšímu manželovi. Přestože neshody v počátečních letech manželského soužití potvrdila i svědkyně [jméno FO], z výpovědi synů účastníků bylo prokázáno, že manželství účastníků se dalo označit za spokojené, spíše harmonické, kdy manželé – účastníci byli často společně vídáni na společenských akcích, přičemž toto manželství se nijak neodlišovalo od jiných manželství i tím, že bylo provázeno i běžnými hádkami či neshodami účastníků. Eskalace problémů mezi účastníky nastala v době před rozvodem manželství, kdy počátek těchto problémů v rámci manželského soužití bylo možno datovat přibližně do roku 2017, kdy žalobkyně v témže roce, pro přetrvávající neshody v manželství, navázala mimomanželský poměr. Dne 5. 12. 2017 došlo mezi tehdejšími manželi ke slovní a fyzické rozepři, při které žalobkyně utrpěla poranění prstu pravé ruky, přičemž za toto jednání byl žalovaný přestupkově odsouzen. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne 27. 3. 2018. K uklidnění situace mezi účastníky však nedošlo ani po rozvodu jejich manželství, neboť i po rozvodu účastníci nadále bydlí společně i s jejich syny v domě č.p. [Anonymizováno], respektive bydleli. Potyčky mezi účastníky, které se udály ve dnech 14. 3. 2018, 8. 4. 2018, 15. 4. 2018, kdy měl žalovaný kopnout žalobkyni do zad, či dne 1. 9. 2018, kdy měl do žalobkyně strčit, nebo dne 14. 10. 2018, kdy jí měl skrýt modrý deník nebo plivat na podlahu, byly přestupkově projednávány, přičemž všechna přestupková řízení byla zastavena pro neprokázání spáchání skutků žalovaným, přičemž ani v tomto civilním řízení nebylo ničeho z toho fakticky bezpečně a bez pochybností ohledně spáchání tvrzených skutků ze strany žalovaného prokázáno a soud tak nemohl učinit bezpečný závěr o takovém jednání žalovaného. Pro tyto konflikty a opakující se vulgární jednání žalovaného, žalobkyně odvolala dne 30. 10. 2018 darování id. předmětných nemovitostí vůči žalovanému, přičemž důvody pro odvolání daru následně rozšířila o další skutky, pro které dne 6. 11. 2019 opět vyzvala žalovaného k vrácení daru, avšak ani ve vztahu k takto rozšířeným skutkům nebylo ničeho řádně prokázáno. V řízení bylo naopak zcela jednoznačně prokázáno, že skutečně situace mezi účastníky ve společně obývaném domě je na hranici psychické únosnosti, byť se situace poněkud uklidnila po té, když mezi účastníky byl uzavřen smír ohledně rozsahu užívání předmětného rodinného domu, avšak i tak bylo třeba zdůraznit, že to byla žalobkyně, kdo přes uvedenou dohodu ohledně užívání domu instalovala další nahrávací zařízení a i nadále zasahovala nepřiměřeným způsobem do soukromí žalovaného, aniž by si uvědomovala, že takové jednání není akceptovatelné a zcela jistě již nemohla obstát její argumentace, že vše činí pouze na vlastní obranu. Těžko mohla cokoliv činit na vlastní obranu, jestliže nahrávací zařízení nalezené žalovaným či [jméno FO] bylo v provozu permanentně, a to i v době, kdy žalobkyně vůbec nebyla v domě. Není pak možné přistoupit na její obranu, že potřebovala vědět, koho si třeba žalovaný vodí domů, když ona tam není, protože toto je právě nepřiměřené zasahování do jeho soukromí a žalobkyně mohla a měla být o tomto poučena i ze strany jejího právního zástupce. To se však očividně nestalo. Zároveň ve vztahu k jednotlivým jednáním především uváděným a specifikovaným ve výzvě ze dne 6. 11. 2019 musel soud konstatovat, že se jednalo sice o vulgarismy, které mohly být namířeny vůči žalobkyni ze strany žalovaného, ale rozhodně se tak nedělo přímo, když z předkládaných nahrávek bylo bezpečně zjištěno, že žalovaný byl zaznamenán prostorovým odposlechem sám v místnosti v domě, přičemž se v případě takovým nadávek nejednalo přímou řeč, které by byla přítomna žalobkyně a která by byla namířena přímo vůči ní.

77. Mezi účastníky jistě docházelo dříve téměř ke každodenním hádkám vyvolaným ve značné míře žalobkyní, někdy také žalovaným, a to s ohledem na celkově vyhrocenou situaci a vztahy v rodině, ale byla to začasté právě žalobkyně, která svým chováním zcela záměrně provokovala a nejspíš v podstatě i nadále provokuje žalovaného a navozuje situace, na které žalovaný není schopen reagovat s rozmyslem a „chladnou hlavou“. Za takto mnohdy skutečně uměle vyvolaných okolností se pak účastníci „titulují“ rozmanitými vulgarismy, přičemž nikdy se nejedná pouze o jednání žalovaného, které by případně nebylo reakcí na vyprovokovanou situaci, což ostatně také z výpovědí svědků a stejně tak v podstatě z účastnických výpovědí účastníků bylo bezpečně zjištěno.

78. Fyzické napadání ze strany žalovaného však nebylo nijak prokázáno, když i na obsah sdělení z lékařských zpráv bylo nutno pohlížet i tím, že lékař musí vycházet ze subjektivních sdělení žalobkyně jako pacienta, přičemž nemá možnost si informace ověřovat. Zároveň se v některých situacích ohledně tvrzeného jednání žalovaného jednalo o lékařské zprávy až po delší době od tvrzeného incidentu a nemohlo obstát v tomto směru vysvětlení žalobkyně, že dříve to neřešila.

79. Soud byl přesvědčen, že ani po doplnění dokazování na základě pokynů odvolacího soudu nedošlo ke změně závěrů o skutkovém stavu věci, ba naopak soud byl více přesvědčen o tom, že mnohé tvrzené konflikty, hádky, byly častěji vyvolány nepřiměřeným jednáním žalobkyně, která opakovaně slovně útočila na žalovaného, přičemž jejím úmyslem bylo vždy vyvolat jeho reakci, kterou by mohla zaznamenat, aby měla další důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně jednání žalovaného vůči její osobě v hrubém rozporu s dobrými mravy. Ostatně při jejím opakovaném výslechu se ani nijak netajila tím, že skutečně i nahrává žalovaného pořád a nepřijatelně tak zasahuje do jeho osobnostní sféry.

80. Soud tak měl za bezpečně prokázané pouze jednání dne 5. 12. 2017, kdy došlo ke slovním urážkám a také poškození zdraví žalobkyně spočívající ve zlomenině středního článku 3. prstu levé ruky, za což byl ostatně žalovaný projednáván a také postižen v rámci přestupkového řízení, avšak toto jednání, které bylo fakticky vyvoláno předchozím jednáním žalobkyně bylo třeba vnímat v kontextu celé projednávané věci a v tomto směru se sodu nedomníval, že by snad mělo pro toto jedno konkrétní jednání dojít k vrácení daru.

81. Při právním hodnocení vycházel soud z těchto zákonných ustanovení:

82. Podle § 80 OSŘ platí, že určení, zda tu právní poměr je nebo není, se lze domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

83. Z nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005 sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 plyne, že žaloba na určení práva byla a je nástrojem ochrany subjektivního práva před neoprávněnými zásahy. Jde o žalobu svou povahou preventivní, jejímž účelem je předejít stavům nejistoty ohledně určitého práva nebo jeho výkonu a její význam je ryze praktický – nastolení jistoty v ohrožených právních vztazích, přičemž je třeba více než u žalob na plnění dbát, aby nedošlo k jejímu zneužití.

84. Žalobkyni svědčí naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem, neboť po výzvě k jejich vrácení je její právní postavení, jakožto vlastníka, ve vztahu k nim nejisté.

85. Byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „ObčZ“) když k tvrzenému „nemravnému“ jednání obdarovaného žalovaného, pro které žalobkyně jako dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014 (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019). Při posouzení podmínek pro vrácení daru tedy vycházel soud z právní úpravy podle příslušných ustanovení ObčZ.

86. Tak podle § 630 ObčZ se může dárce domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

87. Podle citovaného zákonného ustanovení právní vztah z darování zaniká na základě kvalifikovaného porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci, popř. členům jeho rodiny, a dále na základě jednostranného právního úkonu dárce vůči obdarovanému, kterým se domáhá vrácení daru. Právo na vrácení daru vzniká dárci okamžikem jednání obdarovaného, který svým chováním hrubě porušil dobré mravy. Při právním posouzení je třeba vycházet z toho, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné jednání obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 ObčZ. Předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce. (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3096/2019).

88. Stran předpokladu jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarované je nutno zmínit, že v § 630 ObčZ je upraven zvláštní způsob zániku darovacího vztahu jednostranným právním úkonem dárce. Okamžikem jednání obdarovaného, které však musí naplňovat znaky uvedené v tomto ustanovení, tzn. hrubé porušování dobrých mravů, vzniká dárci právo domáhat se vrácení daru, tedy požadovat po obdarovaném vrácení toho, co bylo předmětem darování. Využije-li dárce tohoto práva, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Byla-li darována věc, projevem vůle dárce o odvolání daru došlým obdarovanému, se ruší darovací smlouva a obnovuje se původní právní vztah, tj. obnoví se vlastnictví dárce k věci ex nunc a obdarovaný, který se stal neoprávněným držitelem, je povinen mu věc vydat. Tato povinnost přitom není závislá na tom, zda dárce uplatnil u soudu právo na vrácení daru (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3001/2009). Teprve pokud obdarovaný dar dobrovolně nevrátí, zkoumá důvodnost jednostranného úkonu vedoucího k vrácení daru soud a ten dárce, který na obdarovaného převedl jednu ideální polovinu nemovitosti (přičemž druhá ideální polovina zůstala ve vlastnictví dárce) a jehož vlastnictví k této darované části mělo být obnoveno v důsledku zrušení darovací smlouvy, při uplatnění svého vlastnického práva žalobou na určení, může žádat jen určení, že je vlastníkem celé věci (například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 3. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1968/2000).

89. Optikou projednávané věci je zřejmé, že žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení daru jednostranným úkonem ze dne 30. 10. 2018 z důvodů zde specifikovaných, které mu bylo doručeno řádně do vlastních rukou dne 5. 11. 2018. Tímto dnem, pokud by byly splněny podmínky hrubého porušování dobrých mravů, by došlo ke zrušení darovací smlouvy ze dne 10. 12. 1990. Protože žalovaný předmětnou část nemovitostí dobrovolně nevrátil, byla žalobkyně nucena uplatnit (domnělý) nárok žalobou a teprve pokud by soud jejímu nároku vyhověl, účinky zrušení darovací smlouvy by nastaly ke dni právní moci rozhodnutí soudu. Pro posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na vrácení daru tedy bylo rozhodné jednání vytýkané žalovanému ve výzvě k vrácení daru ze dne 30. 10. 2018, a stejně tak uplatněné ve výzvě ze dne 6. 11. 2019, doručené žalovanému 7. 11. 2019 (až po podání žaloby).

90. Zabýval-li se soud otázkou, zda jednání žalovaného dosahovalo intenzity předpokládané daným zákonným ustanovením, pak dospěl k závěru, že nikoli. Protože je soud podle § 135 OSŘ vázán rozhodnutím jiného orgánu o tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal, pak jediné jednání, které bylo možné žalovanému přičíst k tíži, bylo jednání, jehož se dopustil vůči žalobkyni dne 5. 12. 2017, a za něž byl přestupkově potrestán. Navíc ani toto jednání, které bylo ve vztahu k žalobkyni ojedinělým prokázaným fyzickým kontaktem/napadením, není ve smyslu judikaturního výkladu způsobilé založit skutkovou podstatu pro vrácení daru podle zmíněného § 630 ObčZ, když i z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 186/2012 vyplývá, že za hrubé porušování dobrých mravů nemůže být, bez dalšího, považován ani ojedinělý exces obdarovaného spočívající ve fyzickém napadení dárce bez vážnějších následků, ani chování typické pro rozvádějící se manžele spočívající ve ztrátě citových vazeb.

91. Ostatní vytýkané skutky, které byly přestupkově projednávány, nebyly žalovanému nijak prokázány, a to ani v rámci tohoto civilního řízení po provedeném rozsáhlém dokazování, když tato jednání nebyla prokazována žalobkyní ani po doplnění důkazů po poučení ze strany soudu ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ. Navíc vytýkané chování žalovaného spočívající v obecné formulaci psychického teroru, nebylo prokázáno, když i podle zjištění soudu nesla a nese značný podíl na reakcích žalovaného právě žalobkyně, která vyhrocené situace záměrně vyvolává vedena snahou uspět v předmětném sporu a zbavit žalovaného možnosti užívat rodinný dům č. p. [Anonymizováno]. Pro úplnost se jeví soudu vhodným zmínit, že i skutky vytknuté žalovanému v druhé výzvě k vrácení daru nebyly fakticky prokázány, když ani po opětovném poučení žalobkyně nebyla schopna taková jednání fakticky prokázat, přičemž soud přistoupil i k provádění rozsáhlého dokazování předkládanými audio a video nahrávkami. Avšak soud byl přesvědčen, že i kdyby tomu tak bylo, ani společně s těmito skutky by žalovaný nenaplnil intenzitu hrubého porušování dobrých mravů, a to i s ohledem na konkrétní zjištění spočívající v tom, že na jednání žalovaného se podílí také žalobkyně, která jej uráží, provokuje, přičemž zcela jednoznačně se nejedná pouze o (agresivní) jednání ze strany žalovaného bez předchozí akce žalobkyně. Soud si je vědom a uznává, že společné bydlení rozvedených manželů v jedné domácnosti je konfliktní, a to i přes vymezené rozdělení a dohodu ohledně užívání konkrétních částí rodinného domu, a do budoucna je takový stav nejspíš pro oba psychicky neúnosný. Nicméně touto cestou, kterou zvolila žalobkyně k tomu, aby žalovaného z užívání nemovitosti vyloučila, nelze dosáhnout skutečného uklidnění. Jednání žalovaného znaky hrubého porušování dobrých mravů nevykazuje, respektive jednání odporující dobrým mravům se v tomto případě dopouštějí zcela jistě oba účastníci, kdy žalobkyně nadto bez souhlasu žalovaného, tohoto neustále nahrává, obtěžuje jej takovým jednáním, a v podstatě těží ze znalosti (prchlivější) povahy žalovaného, který nese či spíše dříve více těžce nesl i rozpad manželství způsobený mj. mimomanželským vztahem žalobkyně. Z výše uvedených důvodů tak byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. St [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, na kterém stojí stavba budova s čp. [Anonymizováno], rodinný dům, která je součástí pozemku parc. č. St [Anonymizováno] a dále pozemku parc. č. [Anonymizováno], ostatní plocha, vše zapsané v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] vedeném katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], obec [adresa], katastrální území [adresa] a to se všemi součástmi a příslušenstvím, shledána nedůvodnou a jako taková v celém rozsahu zamítnuta. (výrok I.)

92. Při určení výše náhrady nákladů řízení rozhodoval soud podle zásady úspěchu ve věci podle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ a při výpočtu náhrady nákladů právního zástupce žalovaného postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném a účinném znění, (dále jen AT).

93. Za nalézací řízení před soudem I. stupně, za 2x odvolací řízení a opětovné řízení před soudem I. stupně přiznal zdejší soud žalovanému náhradu nákladů řízení podle příslušných ustanovení AT za celkem 29 úkonů právní služby podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) AT příprava a převzetí zastoupení tj. 1 úkon, podle § 11 odst. 1 d) AT písemné podání ve věci samé a to konkrétně vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 9. 5. 2019 tj. 1 úkon, podle § 11 odst. 1 písm. f) AT nahlížení do spisu tj. 1 úkon, podle § 11 odst. 1 písm. e) AT účast při jednání soudu, a to konkrétně účast u soudního jednání 11. 6. 2019 tj. 1 úkon, účast u soudního jednání dne 21. 11. 2019 od 13:15 do 15:30 hodin tj. 2 úkony, účast u soudního jednání dne 26. 5. 2020 od 9:00 do 11:10 hodin tj. 2 úkony, účast u soudního jednání dne 10. 7. 2020 od 13:30 do 16:40 hodin tj. 2 úkony, účast u soudního jednání dne 11. 9. 2020 od 8:15 do 11:35 hodin tj. 2 úkony, účast u soudního jednání dne 16. 11. 2021 od 12:30 do 16:28 hodin tj. 2 úkony, účast u soudního jednání dne 21. 1. 2022 od 9:00 do 11:18 hodin tj. 2 úkony, účast u soudního jednání dne 29. 4. 2022 tj. 1 úkon, účast u jednání soudu dne 18. 11. 2022 od 9:00 hodin do 12:00 hodin, tj. 2 úkony, účast u jednání soudu dne 25. 4. 2023 od 9:00 hodin do 11:27 hodin, tj. 2 úkony, účast u jednání soudu dne 30. 5. 2023 od 9:00 hodin do 13:15 hodin, tj. 2 úkony, účast u jednání soudu dne 19. 9. 2023 od 8:45 hodin do 11:52 hodin, tj. 2 úkony, podle § 11 odst. 1 d) AT písemné podání ve věci samé, a to konkrétně vyjádření žalovaného k podanému odvolání ze dne 22. 1. 2021, písemné podání ve věci samé, a to konkrétně vyjádření žalovaného k podané námitce podjatosti k výzvě soudu ze dne 20. 6. 2021 a písemné podání ve věci samé, a to konkrétně vyjádření žalovaného k podání žalobkyně k výzvě soudu ze dne 3. 1. 2022, vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne 3. 8. 2022 tj. za 4 úkony, kdy při tarifní hodnotě 50.000 Kč podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bod 5 AT činila odměna zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby částku ve výši 3.100 Kč tj. celkem za 29 úkonů právní služby částku v celkové výši 89.900 Kč, dále náhradu za režijní paušál po 300 Kč, tj. za 29 úkonů podle § 13 odst. 3 AT činila tato náhrada režijních nákladů částku ve výši 8.700 Kč a dále byla přiznána zástupci žalovaného (žalovanému) náhrada DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 OSŘ ve výši 20.706 Kč. Náklady řízení opakovaně před oběma soudy, tj. před soudem I. stupně a soudem odvolacím tak činily celkem částku ve výši 119.306 Kč, když žalovaný se výslovně vzdal ostatních nákladů řízení, které by mu v souvislosti s tímto jako zcela úspěšnému účastníku řízení náležely. Náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ, když shledal důvody k jejímu prodloužení především s přihlédnutím k výši nákladů řízení, ač si byl vědom, že to byla žalobkyně, kdo vyvolal tento spor podanou žalobou a kdo disponoval předmětem řízení, avšak ani rozhodování o náhradě nákladů řízení by nemělo mít zcela likvidační efekt vůči neúspěšnému účastníku. Zároveň soud musel zdůraznit, že neshledal v tomto řízení na straně účastníků jakékoliv důvody zvláštního zřetele hodné, žádné zcela výjimečné okolnosti, které by jej snad mohly vést k využití možnosti moderace nákladů řízení postupem podle § 150 OSŘ. Ostatně i v tomto ohledu měl na paměti, že spor byl vyvolán žalobkyní a byť nemohl ani souhlasit s jednáním žalovaného, nemohl zároveň odhlédnout ani od jednání žalobkyně, které se podle přesvědčení soudu rovněž příčilo dobrým mravům. (výrok II.)