9 Ca 369/2007 - 56

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže právní věci žalobce : TEPLO Rumburk, s.r.o. se sídlem Rumburk, Lesní čp. 62, IČ: 254 07 104, zastoupen JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou se sídlem Praha 4, Jasná II 5 ( doručovací adresa : Praha 1, Platnéřská 2) proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát se sídlem Gorazdova 24, Praha 2, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 31.10.2007, č.j.: 042303007/305/07/90.120/Ve, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí Státní energetické inspekce, ústředního inspektorátu ze dne 31.10.2007 čj.: 042303007/305/07/90.120/Ve, č. 904026507, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Ústecký kraj č. 424019107 ze dne 6.9.2007, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 454.534,-Kč. Pokuta byla žalobci uložena za porušení cenových předpisů podle § 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, neboť žalobce v roce 2005 v rozporu s podmínkami § 6 odst. 1 písm. c) citovaného zákona nerespektoval v Rumburku závazný postup při tvorbě ceny tepelné energie stanovený cenovým orgánem. Tím vznikl neoprávněný majetkový prospěch vyčíslený podle prováděcího předpisu ve výši 454.534,-Kč. V odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel žalovaný správní orgán ze zjištění, že žalobce v roce 2005 na základě licence na výrobu a rozvod tepelné energie ( dále jen TE) provozoval okrskovou kotelnu o výkonu 16 MW zásobující teplem město Rumburk. U žalobce byla provedena cenová kontrola dodržování pravidel regulace věcně usměrňovaných cen ( VUC) dodávky tepla, neboť tvorba cen dodávaného tepla je dána závaznými pravidly cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ( dále jen CR ERÚ). Pro předmětný rok 2005 byla regulována cenovým rozhodnutím č. 9/2004. Předmětem kontroly byl výpočet maximální VUC podle cenových předpisů. Bylo zjištěno, že žalobce konkrétně nedodržel dikci bodu (2.1) cenového rozhodnutí ERÚ č. 9/2004 pro rok 2005, když nerespektoval tento cenový předpis. Skutečně účtovaná cena TE byla 546,04 Kč/GJ s DPH oproti průměrné regulované VUC TE stanovené pro všechny odběratele v kontrolovaném období ve výši 526,17 Kč/GJ s DPH. Žalobce tedy v účtování ceny překročil maximální regulované ceny v roce 2005 o 19,87 Kč/GJ a nedodržel také ust. bodu (2.5) CR ERÚ č. 9/2004 upravující snížení ceny TE odběratelům o celé překročení. Při celkové dodávce 77.704 GJ tepla v této lokalitě za kontrolované období tak byl získán neoprávněný majetkový prospěch vyčíslený podle § 8 odst. 1 vyhl. č. 580/1990 Sb. v celkové výši 454.534,-Kč včetně DPH. Kontrolní zjištění, s nímž byl žalobce seznámen dne 21.6.2007 a proti němuž žalobce podal námitky, bylo správním orgánem posouzeno jako jednání v rozporu s § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., které odkazuje na závazný postup při tvorbě ceny nebo při její kalkulaci, který je pro rok 2005 dán zmíněným cenovým rozhodnutím ERÚ. Tím došlo k porušení cenových předpisů podle § 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb. Žalovaný správní orgán se dále v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádával s odvolacími námitkami žalobce. Žalobce v odvolání namítal, že kontrolní zjištění a závěry předmětné kontroly uvedené v protokolu č. 042303007 ze dne 21.6.2007 jsou nezákonné, neboť tato kontrolní zjištění byla napadena jeho námitkami ze dne 2.7.2007, se kterými se správní orgán vypořádal až v rozhodnutí o udělení pokuty, s čímž žalobce nesouhlasí. Žalobce v odvolání namítal nezákonnost kontrolních zjištění rovněž z důvodu nezákonnosti předchozích cenových kontrol za roky 2001-2002, 2004, jejichž závěry cenová kontrola za rok 2005 převzala a stejně tak z důvodu kontrolních zjištění za rok 2003, neboť rozhodnutí o uložení pokuty vzcházející z této cenové kontroly za rok 2003 bylo zrušeno. Nezákonnost cenových kontrol za roky 2001-2002 a 2004 žalobce spatřoval v překročení zákonných lhůt pro řízení podle § 49 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, když dovozoval, že podle § 26 zák. č. 552/1991 Sb., o státní kontrole se i na řízení podle zákona č. 552/1991 Sb. použije správní řád. Poukázal na to, že lhůta pro ukončení řízení činila podle § 49 odst. 2 správního řádu 30 dnů od zahájení, přičemž mohla být prodloužena na 60 dnů a platila povinnost správního orgánu vyrozumět žalobce o tom, že věc nemůže rozhodnout v daných lhůtách. Kontrola za roky 2000-2002 č. 0423006003 zahájená dne 18.2.2003 a ukončená dne 12.10.2006 trvala více než 3 a půl roku bez uvědomění žalobce, a proto na výsledek takto nezákonného kontrolního zjištění nelze brát zřetel v následných samostatných řízeních. Žalobce namítal, že s výsledky kontrolních zjištění za roky 2000-2002 získaných nezákonným protokolem orgán SEI argumentoval již při kontrole TE za rok 2003, a to v rozhodnutí o uložení pokuty č. 424026106. Toto rozhodnutí pak bylo k odvolání žalobce jako nezákonné zrušeno. Žalobce rozporoval právní názor SEI, že zrušení nezákonného rozhodnutí č. 424026106 o uložení pokuty za kontrolovaný rok 2003 nemá vliv na obsah kontrolního protokolu č. 042303606 za rok 2003 ani na možnost jeho využití při následných cenových kontrolách. Podle žalobce bylo nutno na rozhodnutí o uložení pokuty, které bylo zrušeno, hledět jako by vůbec nebylo vydáno a skutečnosti, o které se opíralo, nemohou být podkladem pro navazující správní řízení. Žalobce v odvolání namítal, že i kontrola dodržování cen při prodeji TE za rok 2004 zahájená dne 1.11.2006 a ukončená protokolem ze dne 24.1.2007 č. 042304006 byla rovněž ukončena po po uplynutí 30ti denní i 60ti denní lhůty podle § 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Žalobce tedy na základě tvrzení o nezákonnosti cenových kontrol za roky 2000, 2001 a 2002 ( protokol č. 042300603) a za rok 2004 ( protokol č. 042304006) a z důvodu zrušení pokuty z cenové kontroly za rok 2003, na které předmětná cenová kontrola roku 2005 navazovala využitím jejich výsledků, považoval získaná kontrolní zjištění za nepřípustný podklad pro uložení pokuty. V rámci svých procesních námitek a s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze 7A 59/99, podle kterého výsledky kontroly mohou být podkladem pro zahájení správního řízení o uložení pokuty, avšak samy o sobě nenahrazují dokazování provedené postupem podle správního řádu, žalobce namítal porušení této zásady dokazování, neboť rozhodnutí o pokutě se opírá o kontrolní protokoly přesto, že ze strany účastníka řízení bylo navrhováno doplnění podkladů k prokázání skutečné celkové výše ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku v roce 2004 tak, aby SEI mohla řádně zjistit skutečný stav věci. Věcně žalobce namítal, že pro rok 2005 výchozí, vyčíslená hodnota ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku v roce 2004, uvedená na straně 4 napadeného rozhodnutí, je uměle a nezákonně vypočtená a neshoduje se se skutečnými ekonomickými výsledky společnosti za rok 2004. Žalobce proto navrhl přezkoumání dokladů ke skutečné výši ekonomicky oprávněných nákladů a zisků v roce 2004, které osvědčují zákonnost kalkulace ceny TE v roce 2005. K podanému odvolání žalovaný nejprve uvedl, že s argumentací v nich obsaženou se již zabýval správní orgán 1. stupně v rámci vypořádání námitek žalobce proti závěrům kontrolního zjištění, a to v souladu s ust. § 18 odst. 4 zákona č. 552/1991 Sb ve svém rozhodnutí o uložení pokuty. K procesním námitkám žalovaný poukázal na kontrolní postupy, které orgán SEI dle zákona č. 552/1991 Sb. dodržel a na základě nichž získal objektivní kontrolní zjištění a dále na to, že pro provedení kontroly podle zákona č. 552/1991 Sb.,o státní kontrole, nejsou tímto zákonem ani jiným právním předpisem, stanoveny lhůty. Dikce § 26 zákona č. 552/1991 Sb. se vztahuje pouze na správní řízení, nikoliv na prováděnou kontrolní činnost, jejímž výsledkem je produkt cenové kontroly, nikoliv rozhodnutí. Kontrola v režimu zákona č. 552/1991 Sb. je ukončena sepsáním protokolu o kontrolním zjištění , nezakládá, nemění ani neruší práva či povinnosti kontrolované osoby, proto protokol nemůže být rozhodnutím ve smyslu správního řádu. Žalovaný vysvětlil, že na základě kontrolních zjištění cen TE v letech 2000-2002 nemohlo být vydáno rozhodnutí o uložení pokuty, protože správní orgán byl vázán lhůtami pro uložení pokuty dle § 17 odst. 4 zákona č. 526/1990 Sb. Následné rozhodnutí SEI o uložení pokuty č. 424026106 ze dne 20.12.2006, vycházející z kontroly cen TE za rok 2003, bylo zrušeno z důvodu uplynutí zákonné lhůty pro pravomocné uložení pokuty podle § 17 odst. 4 zákona č. 526/1990 Sb. Ukončení správního řízení zrušením rozhodnutí o pokutě však nemá vliv na kontrolní zjištění ohledně ceny TE za rok 2003 ani na využití výsledku této kontroly při dalších cenových kontrolách. Nezákonná nebyla příčina, která k uložení pokuty vedla, totiž protiprávně stanovená cena dodávek TE za rok 2003 zjištěná při kontrole cen roku 2003. Z tohoto důvodu žalovaný posoudil jako nedůvodnou námitku žalobce, že na zrušené rozhodnutí o uložení pokuty za rok 2003 je nutno hledět jako by vůbec nebylo vydáno a že skutečnosti, o které se rozhodnutí opíralo, nemohou být podkladem pro navazující správní řízení v následujících letech. Podle žalovaného je tento názor v souladu s judikaturou Vrchního soudu pod sp. zn. 6A 116/99, podle které lze využít jako důkaz kontrolní zjištění z kontroly cen předcházejících regulovaných let včetně let, ve kterých již marně uběhla lhůta pro uložení pokuty za porušení cenových předpisů. Žalovaný zhodnotil, že orgán SEI správně vzal protokoly o kontrole cen TE v letech 2000,2001, 2002, 2003 a 2004 jako podkladové a v nich obsažené údaje použil jako výchozí při zpracování závěru kontrolního protokolu č. 042303007 (za rok 2005) a tyto protokoly nelze považovat za nezákonné z důvodu, že kontrola nebyla ukončena ve lhůtách, které platí pro vydání rozhodnutí podle správního řádu. Žalovaný rovněž shledal za správný postup při výpočtu celkové výše stálých ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku v roce 2005 za použití výpočtu výše ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku v roce 2004 s tím, že tato částka byla stanovena v souladu s CR ERÚ č. 9/2004. Žalovaný odkázal na pravidla bodu (2.2) tohoto cenového předpisu, podle kterého se za celkovou výši stálých ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku v předchozím regulovaném roce bere maximální možná výše při splnění pravidel VUC a možného meziročního nárůstu ekonomicky oprávněných nákladů . Tato maximální možná výše byla stanovena v protokolu č. 042304006 o výsledku kontroly TE v roce 2004, podle kterého nejvyšší možná výše stálých ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku v roce 2004 při respektování daných pravidel pro VUC TE v tomto roce činila 19,033.213,-Kč. Tato hodnota také vychází ze skutečných ekonomických výsledků za rok 2004 předaných při cenové kontrole TE účastníkem řízení. Žalovaný poukázal na přehled cen TE v letech 1999-2004 připojených k protokolu o kontrole pro rok 2005, který uvádí, jak mohly být ceny TE maximálně účtovány a na celé této časové řadě maximálně možných cen TE odpovídajících pravidlům VUC TE byl správně postaven závěr kontrolního zjištění za rok 2005 a následně bylo odůvodněno uložení pokuty. Žalovaný v rozhodnutí dospěl k závěru, že porušení cenových předpisů bylo žalobci prokázáno a pokuta mu byla uložena na základě objektivních zjištění a oprávněně. Žalovaný uvedl, že v průběhu správního řízení nebyly doloženy nové skutečnosti nebo důkazy, které by zpochybňovaly a vyvrátily výsledky kontrolního zjištění, žalobce neposkytl správnímu orgánu jiné údaje ani nevznesl výhrady týkající se podkladů kontroly ani nenamítal jejich věcnou nesprávnost. Námitky žalobce spočívající v tvrzení nezákonnosti kontrol co do kontinuity mezi jednotlivými regulovanými roky byly posouzeny a vypořádány v rozhodnutí o udělení pokuty. Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba. Žalobce v ní uplatnil tytéž námitky jako v odvolání ve správním řízení. Žalobce opakovaně namítal, že cenová kontrola zahájená dne 13.2.2003 a týkající se prověřování cen tepelné energie za roky 2000, 2001 a 2002 byla nezákonná, neboť nebyla ukončena ve lhůtě 30ti, resp. 60ti dnů v souladu s § 49 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu. Poukazoval na to, že nezákonným způsobem získané výsledky kontrolních zjištění za roky 2000-2002 žalovaný vzal za podklad kontroly dodržování cen při prodeji TE za rok 2003 a dále je vzal i za podklad v rozhodnutí o uložení pokuty č. 424026106 (za rok 2003), přičemž toto rozhodnutí bylo jako nezákonné zrušeno. Kontrolní zjištění za roky 2000, 2001 a 2002 tak nejsou podepřena žádným pravomocným rozhodnutím, které by správní orgán opravňovalo k jejich využití v následných správních řízeních. Na zrušené nezákonné rozhodnutí o pokutě je nutno hledět tak, jako by vůbec nebylo vydáno a skutečnosti, o které se opíralo, nemohou být podkladem pro navazující správní řízení. Jednání žalobce je proto na místě posoudit tak, že se v roce 2003 nedopustil porušení cenových předpisů, a tudíž žalobcem účtovaná cena tepelné energie pro rok 2003 byla v souladu s cenovými předpisy. Tato skutečnost pak má zásadní vliv na stanovení výchozích údajů pro kalkulaci ceny TE v následujících letech včetně roku 2005. Žalobce dále shodně jako v odvolání namítal nesprávnost stanovení výše ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku za rok 2004, která byla použita jako základ pro výpočet výše stálých ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku v roce 2005. Dle jeho názoru jsou částky uvedené na straně 4 protokolu č. 042303007 uměle a nezákonně vypočtenými hodnotami, které se neshodují se skutečnými ekonomickými výsledky žalobce za rok 2004 tak, jak jsou evidovány v jeho účetnictví. Správní orgán tak nezjistil skutečný stav věci, přestože žalobce na tuto skutečnost upozorňoval a jako důkazní prostředky navrhoval doklady k prokázání skutečné výše ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku v roce 2004, které by osvědčovaly zákonnost kalkulace ceny za rok 2005. I v tomto směru žalobce namítal nesprávné využití výhradně závěrů z nezákonných kontrolních zjištění za předchozí roky s odkazem na judikaturu Vrchního soudu sp. zn. 7A 59/99, podle něhož výsledky kontroly provedené podle zákona o státní kontrole mohou být podkladem pro zahájení správního řízení o uložení pokuty, avšak samy o sobě nenahrazují dokazování, které má být provedeno postupem podle správního řádu a nezbavují správní orgán povinnosti vycházet při rozhodování ze skutečného stavu věci. Teprve na základě dokladů k prokázání skutečné celkové výše ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku za rok 2004 mohl být prověřen soulad kalkulace ceny tepelné energie dodávané žalobcem v roce 2005 s cenovým rozhodnutím ERÚ č. 9/2004. Z uvedených důvodů se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Současně s podanou žalobou žalobce požádal o přiznání odkladného účinku žaloby, o němž bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23.4.2008 sp. zn. 9 Ca 369/2007 tak, že soud žalobě odkladný účinek nepřiznal. Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný zdůraznil, že základem veškerých žalobcem namítaných nezákonností jak v této věci, tak i v souběžně vedeném přezkumu pod sp. zn. 6 Ca 138/2007 (cena TE za rok 2004) jsou výlučně výsledky kontroly dodržování cenových předpisů při dodávkách TE v lokalitě Rumburk za rok 1999, na nichž se podíleli dva dodavatelé - vedle firmy Vítězslav Lhoták také společnost Harpen ČR, s.r.o., jíž byla pro nerespektování podmínek věcné regulace cen TE za rok 1999 uložena pokuta. Vyvozená odpovědnost této společnosti v uložené správní sankci byla potvrzena rozsudky Městského soudu v Praze čj. 28 Ca 833/2002-56 a Nejvyššího správního soudu č.j. 2As 14/2005-108. Žalobce je v lokalitě Rumburk dodavatelem TE od roku 2000, jeho jednatelem je pan Vítězslav Lhoták a společníkem a vlastníkem obchodního podílu ve výši 98,2% společnost Harpen ČR, s.r.o., od roku 2006 pod názvem KA Contracting ČR s.r.o. a dodávky jsou realizovány na základě smlouvy o nájmu technologie mezi žalobcem a společností Harpen ČR s.r.o. Pro navazující vztah mezi společností Harpen ČR, s.r.o a žalobcem od roku 2000 platilo ustanovení CV MF č. 01/2000, položky 4. 40.30.11 bod (9), který stanovil, že při změně vlastnictví ke zdroji, tepelným rozvodům a zařízení nebo při změně provozovatele platí pro nového vlastníka nebo provozovatele ustanovení této položky bez ohledu na tyto změny. Společnost Harpen ČR , s.r.o.tedy byla již v průběhu roku 2000 a 2001 obeznámena s tím, že účtování ceny TE za rok 1999 není v souladu s požadavky příslušných cenových předpisů. Žalovaný uvedl, že vzhledem k tomu, že regulace ceny TE je založena na návaznosti ceny v jednotlivých po sobě jdoucích letech, pak objektivním důvodem vylučujícím včasné uzavření kontroly č. 042300603 ( za roky 2000 – 2002) byl soudní přezkum rozhodnutí žalovaného vztahující se k určení ceny tepelné energie za rok 1999 v dotyčné lokalitě. Tento fakt byl žalobci naprosto známou skutečností. Po vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu jako rozhodnutí poslední instance bylo bez zbytečného odkladu žalovaným pokračováno v kontrole. Bylo v ní pokračováno jako ve formě činnosti veřejné správy, která není správním řízením, v níž se nerozhoduje o právech a povinnostech kontrolovaného, a proto toto zdůvodnění v celém rozsahu pokrývá i žalobní námitku nedodržení lhůt podle ustanovení správního řádu dle § 49 zákona č. 71/1967 Sb. a poté pro sepsání protokolu o výsledcích kontroly i podle § 71 zákona č. 500/2004 Sb. K námitkám žalobce, že nezákonná zjištění z let 2000 – 2003 nejsou podepřena žádným pravomocným rozhodnutím žalovaný vysvětlil, že v rámci autoremedury bylo pro nezákonnost zrušeno rozhodnutí č. 424026106 o udělení pokuty žalobci za porušení cenových předpisů za rok 2003, avšak toliko pro překročení objektivní tříleté lhůty k uložení pokuty, aniž by se správní orgán v rámci autoremedury zabýval věcnými důvody žalobce, tzn., že zákonné ustanovení o běhu lhůty, nikoli věcné posouzení správního orgánu znemožnilo žalovanému splnit sankční povinnost. Následkem neuložení pokuty z tohoto důvodu však není v žádném případě zpochybněno kontrolní zjištění v ceně TE v roce 2003, a proto na žalobce nelze pohlížet jako na subjekt dodržující povinnosti plynoucí z cenových předpisů. Žalovaný vyvracel tvrzení žalobce o neexistenci pravomocného rozhodnutí tím, že cenové předpisy jasně podávají, že cena tepelné energie je posloupností odvíjející se vždy od ceny tepelné energie předchozího období, a to bez ohledu na změnu provozovatele nebo vlastnictví ke zdroji, tepelným rozvodům a zařízením. Žalovaný poukázal na to, že pokud žalobci nejsou dostatečným vodítkem cenové předpisy ani kontrolní závěry správních orgánů počínaje rokem 1999, pak požadovaným objektivním základem pro výpočet ceny TE jsou závěry již citovaných rozsudků Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu týkající se roku 1999. K námitce nedostatečného zjištění skutkového stavu věci žalovaný uvedl, že výpočet VUC TE za rok 2005 plně vycházel z rozhodnutí CR ERÚ č. 9/2004, ve znění CR ERÚ 6/2005, které stanoví podmínky pro sjednávání cen TE uplatňované od 1.1.2005. K námitce žalobce, že cenový orgán měl při výpočtu VUC TE za rok 2005 vycházet ze skutečně žalobcem dosažených stálých nákladů a přiměřené zisku v roce 2004, žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7A 2001-79, který potvrdil, že podkladem pro výpočet VUC TE je zjištění průměrné VUC z let předcházejících, kdy není možné vycházet z ceny žalobcem skutečně vždy v předchozím roce dosažené, ale z ceny věcně usměrňované. Žalovaný uvedl, že důkazní návrhy žalobce nesměřovaly proti konkrétnímu nedostatku či nepřesnostem kontrolních zjištění, ale jejich cílem bylo uznat za výchozí stav cenu, kterou žalobce uplatnil při prodeji TE v roce 2004. Protože jde o regulovanou cenu, ze strany žalovaného se nejednalo o žádné uměle stanovené hodnoty či hypotetické úvahy, ale o aplikaci postupu daných regulátorem v cenovém rozhodnutí pro rok 2005. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem sporu v dané věci je nesouhlas žalobce s uložením pokuty za porušení cenových předpisů založený na zpochybnění výpočtu ceny tepelné energie dodávané žalobcem v lokalitě Rumburk v roce 2005, a to na základě dle mínění žalobce určujících skutečností, kterými jsou: a) nezákonné vedení cenové kontroly za roky 2000, 2001 a 2002 spočívající v dlouhodobosti vedení této kontroly zahájené u žalobce dne 18.2.2003 a ukončené až dne 12.10.2006, b) ve zrušení rozhodnutí o uložení pokuty č. 424026106 za porušení cenových předpisů za rok 2003 zjištěných při cenové kontrole dle protokolu č. 042303606 za rok 2003, c) nesprávnost zjištění celkové výše ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku za rok 2004 použité jako základ pro výpočet celkové výše stálých ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku v roce 2005. Výpočet byl napaden jako uměle a nezákonně stanovené hodnoty, které se neshodujíc se skutečnými ekonomickými výsledky žalobce za rok 2004 tak, jak jsou evidovány v jeho účetnictví. Uvedenými výhradami žalobce sám poukazuje na to, že podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí byla zjištění převzatá z předcházejících kontrolních zjištění za roky 2000 – 2004. Tento postup je správný, neboť cena tepelné energie je cenou regulovanou, a to formou věcného usměrňování cen, přičemž regulačním obdobím je jeden kalendářní rok. To vyplývá z následující právní úpravy. Podle ust. § 6 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách věcné usměrňování cen spočívá ve stanovení podmínek cenovými orgány pro sjednání cen, přičemž tyto podmínky jsou : maximální rozsah možného zvýšení ceny zboží ve vymezeném období ( písm. a) nebo maximální podíl, v němž je možné promítnout do ceny zvýšení cen určených vstupů ve vymezeném období ( písm. b), nebo závazný postup při tvorbě ceny nebo při její kalkulaci ( c). Podle § 2c písm . c) zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen Energetický regulační úřad vydává rozhodnutí o regulaci cen včetně pravidel pro klíčování nákladů, výnosů a hospodářského výsledku regulovaných a neregulovaných činností. Podle § 17 odst. 6 písm. e) zákona č. 458/2000 Sb. ( energetický zákon) úřad rozhoduje o regulaci cen podle zvláštních právních předpisů ( zákon o cenách). Na základě uvedených zákonných ustanovení jsou ERÚ vydávána cenová rozhodnutí k cenám tepelné energie pro každý regulovaný kalendářní rok, stanovící závazný postup při tvorbě tepelné energie prostřednictvím věcně usměrňovaných cen, do kterých lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a daň z přidané hodnoty, a dále stanovící úrovně cen tepelné energie, podmínky překročení této úrovně a vzorec ( kalkulační vztah) výpočtu ceny tepelné energie. Základním předpokladem pro zjištění, zda žalobce v daném roce dodržel věcně usměrňované ceny tepelné energie, je tedy znalost správného výpočtu věcně usměrňované ceny předchozího roku, a to dle příslušného cenového předpisu. To tedy znamená, že žalobce podléhal regulaci účtování cen, a to v cenové úrovni tepelné energie, která je posloupností odvíjející se vždy od ceny tepelné energie předchozího období, přičemž v každém roce výpočet věcně usměrňované ceny vycházel z textu cenového rozhodnutí č. 9/2004 pro rok 2005. Podle kontrolního protokolu č. 042303007 ze dne 21.6.2007 žalobce předložil ke kontrole výslednou kalkulaci ceny TE za rok 2005 a správní orgán tuto kalkulaci porovnával s úrovní ceny uvedené v cenovém rozhodnutí ERÚ č. 9/2004 (cenové rozhodnutí pro rok 2005) dle podmínek stanovených v bodě (2.1), (2.2.), (2.3.) a (2.4), tedy i těch, které stanoví, jakým způsobem je možné navýšit stálé ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk. Kontrolní správní orgán tedy vycházel ze skutečných cen účtovaných žalobcem v lokalitě Rumburk a údajů předložených k cenové kontrole a tyto skutečně účtované ceny porovnával s limity cenového rozhodnutí včetně jeho podmínek. Z vlastních údajů žalobce v porovnání s cenovým rozhodnutím pak zjistil, že žalobce prodával TE v Rumburku v roce 2005 za cenu o 19,87 Kč/GJ včetně DPH vyšší, než byla možná výše průměrné ceny TE stanovené dle bodu (2.1.) cenového rozhodnutí ERÚ č. 9/2004. Správní orgán se v rámci kontroly zabýval údaji, které mu sám poskytl žalobce jako kontrolovaná osoba a porovnával je s podmínkami cenového rozhodnutí, které je jako právní předpis nástrojem regulovaných cen v dodávkách tepelné energie. Výpočet VUC tepelné energie za rok 2005 tedy záležel na výpočtu VUC tepelné energie od roku 1999 do roku 2004 a vychází z maximálních průměrných VUC vypočtených za každý rok dle cenových rozhodnutí platných pro daný rok. Právní povahou cenového rozhodnutí se zabýval Ústavní soud v několika svých rozhodnutích. Stěžejním je plenární nález Pl. ÚS 24/99, na který navázal Ústavní soud usnesením IV.ÚS 50/02 a které poté Ústavní soud vzal i za základ své rozhodovací činnosti např. v usnesení II. ÚS 477/05, v němž Ústavní soud dovodil, že cenové rozhodnutí vydané ústředním orgánem státní správy v oblasti cen naplňuje formální i materiální znaky právního předpisu, jako takový je regulativní, právně závazný, vynutitelný státní mocí a je obecný, což nemůže změnit ani to, že se týká určitého počtu subjektů práva. Ústavní soud zcela výslovně označil cenové rozhodnutí za právní předpis vydaný na základě zákona, a proto správní orgán nepochybil, pokud se tímto cenovým předpisem řídil a respektoval jej při stanovení věcně usměrňovaných cen tepelné energie za každý předcházející rok i za rok 2005. Cenové rozhodnutí č. 9/2004 ERÚ k cenám tepelné energie pro rok 2005 konkrétně stanovilo závazný postup při tvorbě cen tepelné energie tak, že ceny tepelné energie se regulují formou věcně usměrňovaných cen a do této ceny lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a daň z přidané hodnoty, přičemž pro účel regulace stanovilo úrovně cen tepelné energie pro jednotlivé úrovně předání tepelné energie ( odst. 1 bod (1.1) a bod (1.2), přičemž v odstavci 2 stanovilo závazný postup tvorby tepelné energie nad úrovní ceny tepelné energie uvedené v bodě (1.2) nebo nad úrovní dle dalších bodů (1.3) a (1.4), kdy umožňuje dodavateli TE uplatnit nárůst celkové výše stálých ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku za dalších podmínek stanovených v bodech (2.2), (2.3) a (2.4.) rozhodnutí. Z výsledků kontroly vyplynulo, že žalobce nerespektoval závazný postup tvorby ceny TE stanovený cenovým rozhodnutím, a to v odstavci 2 bodu (2.1) a bodu (2.3) a (2.4) rozhodnutí, neboť žalobce dle zjištění nesplnil podmínky, které by vedly k nárůstu a k navýšení nákladů podle ustanovení bodu (2.3) a (2.4) cenového rozhodnutí a žalobce ani v řízení nepředkládal ani nenamítal, v čem se mu konkrétně změnily podmínky jím dodávané tepelné energie a zda a z jakých příčin došlo u něj ke změnám proměnných ekonomicky oprávněných nákladů a celkové výše stálých ekonomicky oprávněných nákladů. Správní orgán vzal za celkovou výši stálých ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku úroveň těchto nákladů z roku 2004 stanovenou závazným postupem při tvorbě ceny TE podle cenového rozhodnutí ERÚ č. 21/2003 (pro rok 2004). Vypočetl průměrnou výslednou cenu TE za rok 2005 v Rumburku a stanovil rozdíl za rok 2005 mezi souhrnem cen skutečně zaplacených odběrateli TE kupujícími a souhrnem cen, které měla kontrolovaná osoba žalobce maximálně účtovat dle kapitoly 2 cenového rozhodnutí č. 9/2004. Pokud žalobce argumentuje skutečnými ekonomickými výsledky žalobce evidovanými v účetnictví za rok 2004, zpochybňuje tím věcný výsledek cenové kontroly za rok 2004, který již byl promítnut do závěru o porušení cenových předpisů žalobcem v r. 2004, za které mu byla uložena pokuta rozhodnutím ze dne13.3.2007 č.424006107 ve znění odvolacího rozhodnutí ze dne 9.5.2007 č.90400850. V rámci cenové kontroly za tento předcházející rok je z kontrolního protokolu č. 042304006 patrné, že orgán SEI vycházel rovněž z výsledné kalkulace cen žalobce a z výpočtu, jaká měla být maximálně přípustná průměrná VUC pro všechny odběratele v r. 2003, jaké mohly být stálé náklady zisk žalobce za rok 2004 jaké byly skutečně proměnné náklady za rok 2004, a v jaké výši mohla být výsledná průměrná cena TE a v jaké výši byla skutečně v dané lokalitě účtována. Rozhodnutí o uložení pokuty za rok 2004 nabylo právní moci dne 11.5.2007 a stalo se tak legitimním a závazným stvrzením závěrů cenové kontroly za rok 2004 v údaji o výši stálých ekonomicky oprávněných nákladech a přiměřeného zisku ( 242,91 Kč/GJ při prodeji 78 355 GJ) jako výchozího údaje pro cenovou regulaci roku 2005. Správná a skutečná výše ceny TE dle cenového rozhodnutí a dle údajů, které žalobce předložil k cenové kontrole tak vycházela ze žalobcem předložené kalkulace proměnných ekonomicky oprávněných nákladů a z celkové výše stálých ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku v roce 2004 stanoveného závazným postupem při tvorbě ceny TE podle cenového rozhodnutí. Pokud žalobce účtoval celkovou výši stálých ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku v r. 2005 vyšší , bylo tak možné učinit o meziroční nárůst, který vyčíslil správní orgán v rozhodnutí o udělení pokuty a v kontrolním zjištění, i přes kalkulaci tohoto meziročního nárůstu však žalobce účtoval výslednou kalkulaci ceny za rok 2005 vyšší, a to v částce 20,544.426,-Kč, na rozdíl od částky, která při respektování cenového rozhodnutí a navýšení o meziroční nárůst 40.515,-Kč měla být 19,073.728,-Kč. K námitkám žalobce o jím skutečně evidovaných cenách v účetnictví ( tj. na základě fakturace) lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 2As 14/2005-108, týkající se regulovaného roku 1999 v rámci sporu vedeného mezi společností Harpen ČR s.r.o. a žalovaným o uloženou pokutu za porušení podmínek věcného usměrňování cen v r. 1999. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku uvedl, že promítnutí změn do vyšších oprávněných nákladů na dodávku TE je otázkou ekonomické úvahy dodavatele a rozložení investic tak, aby celkový nárůst ceny tepla pro domácnosti nepřekročil stanovenou procentní míru. Nejvyšší správní soud vyslovil, že soudu nepřísluší posuzovat ekonomickou možnost dodavatele dodržovat cenová rozhodnutí tak, že by retrospektivně přehodnocoval samotný fakt cenové regulace, nýbrž že případné nezbytné navýšení nákladů je prospektivním úkolem legislativy. Samozřejmě je to dáno tím, že úroveň věcně usměrňovaných cen je stanovována cenovými rozhodnutími. Nejvyšší správní soud již ve své předcházející judikatuře sp. zn. 6A 5/2000 uvedl, že způsob určení průměrné věcně usměrňované ceny tepelné energie pro domácnosti, včetně kalkulačního vzorce stanoveného cenovým výměrem, je součástí cenové regulace ( tedy legislativního procesu na úrovni ústředních orgánů státní správy) a soudu nepřísluší hodnotit vhodnost stanovených kritérií. Dle kontrolních zjištění žalobce při účtování vyšší průměrné ceny TE pak také nedodržel ustanovení bodu (2.5) cenového rozhodnutí ERÚ č. 9/2004, když průměrnou uplatňovanou cenu TE v roce 2005, která byla vyšší o více než 5,-Kč, také nevyúčtoval odběratelům ve snížení o celé překročení tak, jak stanoví podmínka tohoto ustanovení. Uvedený závazný postup při tvorbě ceny tepelné energie zohledňující návaznost VUC cen v jednotlivých po sobě jdoucích letech je zásadním i pro vypořádání procesních námitek žalobce. Z toho, co bylo výše uvedeno,vyplývá, že správní orgán postupoval správně, vzal-li vedle cenového rozhodnutí v úvahu výsledky kontrolních zjištění v jednotlivých předcházejících letech i v roce 2005 jako zásadní podklad, neboť ten odrážel jak výši stálých ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku v r. 2004, tak i cenové poměry žalobce na základě jím předložené kalkulace cen pro rok 2005 a požadavky cenového rozhodnutí pro rok 2005. Na správnosti těchto zapracovaných údajů do výpočtu VUC nemůže nic změnit ani skutečnost, že první cenová kontrola za roky 2000, 2001 a 2002 byla v důsledku soudního přezkumu správních rozhodnutí o udělení pokuty za rok 1999 ukončena až v roce 2006. Jak bylo již výše uvedeno, správnost kontrolních zjištění za jednotlivé roky spočívala a byla závislá na správnosti závěrů kontroly z předchozího cenového roku. Jestliže soudy přezkoumávaly zákonnost uložené pokuty za porušení cenových předpisů v r. 1999, byl výsledek těchto řízení rozhodující pro posouzení zákonnosti cen TE v rámci cenové kontroly za další roky 2003 ,2004 a 2005. Je třeba rozlišovat kontrolu jako správní úkon poskytující zjištění, zda se žalobce protiprávního jednání dopustil a následné správní řízení, v němž je posuzováno, zda mu může být za toto protiprávní jednání uložena pokuta. Je tomu tak proto, že závěry cenových kontrol spočívají ve zhodnocení, zda a čím došlo k porušení cenových předpisů a vlastní podstatou těchto kontrol není zhodnocení, zda za takové jednání lze či nelze uložit pokutu. Jednou z podmínek, které správní orgán musí vzít v úvahu při posuzování možnosti uložení pokuty je běh lhůty k uložení pokuty dle § 17 odst. 4 zákona č. 526/1990 Sb. Neuloží-li správní orgán z důvodu hrozby uplynutí prekluzivní lhůty či po jejím uplynutí správní sankci, neznamená to, že by tím správní orgán popřel svá kontrolní zjištění a že by takové kontrolní nálezy neexistovaly či neměly význam. Ačkoliv rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7A 98/99, podle kterého výkon státní kontroly podle zákona č. 552/1991 Sb., není správním řízením, byl vydán v době platnosti předchozího správního řádu - zákona č. 71/1969 Sb., je třeba uvést, že ani platný správní řád – zákon č. 500/1994 Sb. neposkytuje oporu pro změnu tohoto stanoviska. I kdyby bylo možné obecně a subsidiárně ( oproti úpravě dané v zákoně č. 552/1991 Sb.) ve smyslu ust. § 177 odst. 2 a § 158 odst. 1 správního řádu považovat cenovou kontrolu za jiný, správním řádem neregulovaný úkon správního orgánu, nelze z těchto ustanovení , prostřednictvím ustanovení. § 154 právě z důvodu odlišnosti kontrolního úkonu od správního rozhodnutí dovodit přiměřenost dopadu právní úpravy o lhůtách k rozhodnutí i na prováděnou kontrolu, tedy dovodit povinnost správního orgánu ukončit kontrolu ve lhůtách stanovených pro rozhodnutí. Délka kontrolního zjištění v dané věci nebyla vadou řízení, která by měla vliv na zákonnost získaných kontrolních zjištění i vzhledem k tomu, že nebyla projevem libovůle správního orgánu, ale vzhledem k provázanosti kontrolních zjištění vedla k náležitému zjištění a posouzení skutkového a právního stavu věci za pomoci závěrů soudních rozhodnutí. Právě z důvodu návaznosti kontrolních zjištění a jejich využití pro znalost správného výpočtu VUC nadcházejícího roku vždy ve vztahu k roku předchozímu byla dána překážka k ukončení cenové kontroly za roky 2000 – 2002, a proto správní orgán nepochybil, pokud vyčkával, zda závěry této kontroly obstojí ve sporu před Městským soudem v Praze a následně Nejvyšším správním soudem jako podklad pro uložení pokuty za porušení cenových předpisů při prodeji TE v roce 1999 společnosti Harpen ČR s.r.o. Oba soudy přisvědčily oprávněnosti uložení pokuty za porušení cenových předpisů při prodeji TE v roce 1999, tedy přitakaly i zákonnosti výsledku cenové kontroly provedené k dodržování zákona o cenách v roce 1999 ( protokol č. 042300602). Jak Městský soud v Praze ve svém rozsudku sp. zn. 28 Ca 833/2002 , tak i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku sp. zn. 2As 14/2005 se zabývaly aplikací kalkulačního vzorce dle cenové regulace a cenového rozhodnutí s tím, že do tohoto vzorce jsou dosazovány skutečné tržby, skutečné náklady na palivo a skutečné množství dodávek a dojde-li k rozporu mezi skutečným a plánovaným ( regulovaným) množstvím, není to chyba vzorce samotného ani postupu správních orgánů, ale chyba zjevného nadhodnocení předpokládaného množství dodávek tepelné energie dodavatelem TE. Nadto, jak vyplývá z rozsudků těchto soudů, tehdejší dodavatel nadhodnocené dodávky tepelné energie nijak nezdůvodnil, ale ve svém výpočtu věcně regulované ceny se významně odchýlil. V této souvislosti je pak zcela na místě přisvědčit vyjádření žalovaného k podané žalobě, že kontrola dodržování cenových předpisů se tak musí odvíjet od cenových výsledků roku 1999 při respektování podmínek věcné regulace cen dle cenového rozhodnutí vydaného pro každý kontrolovaný rok. Cenové rozhodnutí by vždy mělo odrážet realitu a podmínky VUC cen za předchozí rok s přihlédnutím k ekonomickým parametrům daného období. Pokud tedy následné cenové kontroly za roky 2000 – 2004 sledovaly vývoj cen odvíjející se od výsledků roku 1999, byly tyto cenové kontroly prováděny v souladu se zákonem a v souladu s ekonomickou filozofií cenových rozhodnutí. Správnímu orgánu za roky 2000 – 2002 nezbývalo, než aby vyčkal stvrzení výsledků cenové kontroly za rok 1999 správními soudy a v cenové kontrole za roky 2000 – 2002 mohl pokračovat až poté, kdy Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 25.5.2006 na najisto postavil výsledky kontrolních zjištění za rok 1999, a správní orgán na ně navázal v dalších cenových kontrolách. Soud proto nenalezl racionální důvod k tomu, aby přisvědčit námitce žalobce o nezákonném vlivu provedení cenových kontrol na výsledky kontrolních zjištění za rok 2005 a aby je považoval za anulované. Žalobce ani v tomto řízení za rok 2005 kromě námitek nedodržení lhůt k ukončení kontrol neuplatil konkrétní podklady a údaje, z nichž by bylo možné dovodit zákonné podmínky cenového rozhodnutí, pro které by bylo možné se při stanovení cen TE pro rok 2005 odchýlit. Jestliže výsledky kontrolních zjištění záleží na výpočtu překročení maximálních cen TE, přičemž je třeba brát v úvahu podmínky cenových rozhodnutí, pak nesprávnost těchto kontrol by žalobce měl napadnout konkrétní věcnou argumentací ohledně výpočtu za rok 2004 v rámci podmínek cenového rozhodnutí. Takovou věcnou argumentaci však žalobce v odvolání ani v podané žalobě neuplatnil. Tímto směrem sice míří žalobní námitka o nesprávně provedeném výpočtu hodnot v rozporu se skutečnými ekonomickými výsledky žalobce za rok 2004, tato námitka však zůstala v rovině obecného tvrzení o nedostatečně zjištěném stavu věci , bez vyjádření konkrétní žalobcovy kalkulace a prokázání skutečné výše ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku v roce 2004 v podmínkách platného cenového rozhodnutí, která by jedině byla relevantní. Žalobce se také pro tuto věc nepřípadně a i nedůvodně dovolává zásady dokazování, že podkladem řízení nemohou být pouze výsledky kontroly. Tato zásada dokazování nebyla porušena, uplatnila se však, vzhledem k již shora vysvětlené povaze věci - zákonné posloupnosti regulace cen, toliko ve vstupních údajích , které následně podléhaly posouzení dle závazného cenového rozhodnutí a výpočtu dle kalkulačního vzorce, jejichž vlastní aplikaci žalobce nezpochybnil. Nadto pro rok 2005 nebylo důvodu vést dokazování o hodnotách vstupujících do kalkulačního vzorce za rok 2004 , když pro rok 2005 byl výpočet VUC za rok 2004 předběžnou otázku, posouzenou již pravomocně a závazným způsobem v rozhodnutí žalovaného ze dne 9.5.2007, kterým byla žalobci pravomocně uložena pokuta za nedodržení cenových předpisů při prodeji TE za rok 2004. Soud mimo rámec námitek žalobce také shledal, že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, když se s námitkami žalobce, které obsahovaly stejné výhrady jako podané odvolání a zčásti i jako podaná žaloba, vypořádaly podle § 18 odst. 4 zákona č. 552/1991 Sb., které umožňuje v případě zahájení řízení o uložení sankce do 3 měsíců od doručení námitek, vyřídit tyto námitky v rámci zásady hospodárnosti v odůvodnění rozhodnutí o uložení pokuty. Ze všech shora uvedených důvodů Městský soud dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán nepochybil ve svém skutkovém a právním posouzení věci a pokuta byla žalobci uložena právem. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání v souladu s § 51 s.ř.s., neboť žalobce i žalovaný k výzvě soudu nevyjádřili svůj nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání. Výrok o nákladech řízení je dán § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovaný žádné náklady řízení neúčtoval.

Poučení