9 Ca 4/2009 - 45

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: EURO TAXI PRAHA s. r. o., se sídlem Praha 3, W. Churchilla 1800/2, IČ 27206009, zastoupen JUDr. Koljou Kubíčkem, advokátem se sídlem Praha 4, Urbánkova 3360, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, odbor veřejné dopravy, se sídlem Praha 1, nábřeží L. Svobody 12/1222, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2008, č.j.: 140/2008- 190-TAXI/10, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravy, ze dne 25. 6. 2008, č.j.: MHMP385137/2008/dop-t/Dc, vydané v řízení o uložení sankce a odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxi služby č. 036928 podle § 21 odst. 13 písm. f) zák. č. 111/1994 Sb. ( dále jen zákon o silniční dopravě ) a § 21 odst.1, 9 téhož zákona ve spojení s vyhl.č 478/2000 Sb. ( dále jen vyhláška či prováděcí vyhláška ), jehož účastníky jsou EURO TAXI PRAHA s. r. o. a P. S., a zároveň prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Žalobce v podané žalobě namítal nesprávně a nedostatečně zjištěný stav věci a tvrdil, že správní orgány rovněž neprovedly důkazy, které žalobce navrhoval a které považuje za důležité, zejména důkaz žádostí žalobce o vydání evidenčních čísel k prokázání, že žádost o zařazení předmětného vozidla do evidence byla podána již na začátku ledna roku 2008 společně s dalšími cca 30ti vozidly. Žalovaný přitom odmítl důkaz provést tím, že to nepovažuje za účelné, neboť uvedený doklad nemůže vést k odlišnému právnímu posouzení daného případu. Žalobce dále tvrdil, že úřední záznam Městské policie hlavního města Prahy č.j.: OŘ- MP-1-286/2008-01 (dále jen „úřední záznam “) nemůže sloužit jako podklad pro rozhodnutí, neboť podle § 37 zákona o silniční dopravě jsou pouze orgány Policie ČR oprávněny vykonávat dohled nad bezpečností a plynulostí silničního provozu a ke kontrole, zda je vozidlo v provozu vybaveno předepsanými doklady. Podle § 2 odst. 22 téhož zákona jsou dopravními úřady pouze krajské úřady, pro taxislužbu je hlavním úřadem v hlavním městě Praze Magistrát hlavního města Prahy, přičemž podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole ( dále jen zákon o státní kontrole ) nepatří obecní, respektive Městská, policie mezi orgány oprávněné vykonávat státní kontrolu. Podle zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii ( dále jen zákon o obecní polici ) je obecní policie, respektive Městská policie v hlavním městě Praze, orgánem obce, který zřizuje a zrušuje obecní zastupitelstvo obecně závaznou vyhláškou. K uvedenému žalobce tvrdil, že žalovaný ani Magistrát nebyly oprávněni považovat a použít úřední záznam za podklad rozhodnutí, neboť zákon o silniční dopravě ani jiný právní předpis neupravuje oprávnění Městské policie ke kontrolní činnosti ve smyslu zákona o silniční dopravě či prováděcích vyhlášek. Záznam tak může sloužit pouze jako podnět, který musí být dále šetřen pouze dopravním úřadem a nemůže sloužit jako důkaz. Žalované rozhodnutí je proto v rozporu s § 46 zákona č. 71/1967 Sb. (správní řád z roku 1967), neboť nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu a dále vychází z listiny, kterou není možno považovat za důkaz, přičemž za spolehlivě zjištěný stav nelze považovat ten, který se opírá o úřední záznam Městské policie. Žalobce dále namítal, že ustanovení § 21 odst. 1 zákona o silniční dopravě neporušil, měl za to, že v řízení bylo prokázáno, že žádal o zařazení vozidla do evidence již na počátku roku 2008 a že vozidlo bylo zaregistrováno dne 19. 3. 2008, tedy ještě před zahájením správního řízení. Poukázal na to, že na jiná vozidla uvedená v žádosti obdržel provozovatel od Magistrátu evidenční číslo již v lednu 2008. K tomu žalobce poukázal na znění ustanovení § 11 odst. 2 vyhlášky a tvrdil, že dopravní úřad v rozporu se zákonem a prováděcí vyhláškou nepředal doklad o zařazení vozidla do evidence do 7 dnů od obdržení žádosti k doručení provozovateli, tedy nejpozději dne 11. 1. 2008. Provozovatel tak nemůže být správně trestán za údajné porušení zákona, neboť se oprávněně spoléhal na to, že dopravní úřad bude postupovat v souladu se zákonem a vozidlo do evidence zařadí nejpozději ke dni podání žádosti. S ohledem na znění vyhlášky lze navíc rozhodnutí o zařazení považovat za akt deklaratorní, neboť účinky nastávají ke dni uvedenému provozovatelem, přičemž provozovatel žádal o zařazení již na začátku roku 2008. Správní deliktu se tak žalobce nemohl dopustit. V případě, že by soud dospěl k závěru, že žalobce skutkovou podstatu správního deliktu naplnil, žádal o moderaci uložené sankce, která se mu jeví nepřiměřeně vysoká z důvodu, že v řízení bylo prokázáno, že vozidlo bylo do evidence zařazeno již před zahájením správního řízení a tři týdny po sepisu úředního záznamu. Pozdní zařazení přitom nebylo způsobeno vinou žalobce, ale dopravního úřadu, který nedodržel lhůtu stanovenou právním předpisem. Uložená sankce dopravci nezohledňuje kritéria pro ukládání sankcí uvedená v zákoně o silniční dopravě, navíc žalobce již v průběhu správního řízení namítal, že nedošlo ke spojení věcí, ačkoli o to výslovně žádal a jednalo se o věci, u nichž byly pro spojení splněny podmínky. Žalobce rovněž nesouhlasil s uložením povinnosti uhradit náklady správního řízení. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí s tím, že žalobce uplatňuje obdobné námitky jako v odvolání. Důkaz žádostí o vydání evidenčních čísel žalovaný neprovedl, neboť to nepovažoval za účelné s ohledem na skutkový stav, zjištěný v průběhu správního řízení. U zařazení do evidence se neuplatňuje fikce pozitivního rozhodnutí, tedy neplatí, že nevydá-li správní orgán rozhodnutí bylo návrhu vyhověno. Nelze tak akceptovat připomínku žalobce, že dne 19. 3. 2008 vydal dopravní úřad doklad o zařazení a tudíž mohl žalobce taxi službu provozovat již ode dne podání žádosti. Pokud žalobci vznikla v důsledku možné nečinnosti dopravního úřadu škoda, měl právo uplatnit nárok na její náhradu podle zákona č. 82/1998 Sb., v žádném případě však možnou nečinností dopravního úřadu nemůže ospravedlňovat své jednání, kterým porušil právní předpisy. K užití úředního záznamu Městské policie a argumentaci žalobce žalovaný poukázal na § 1 odst. 2 zákona o obecní policii s tím, že tato zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce a plní další úkoly, pokud tak stanoví tento nebo zvláštní zákon. Přestože zákon o silniční dopravě obecní policii žádné oprávnění nedává, zmocnění pro odhalování přestupků a jiných správních deliktů obsahuje přímo § 2 písm. d) zákona o obecní policii. Dále žalovaný poukázal na § 10 odst. 2 téhož zákona, kde je povinnost strážníka oznámit podezření, že byl spáchán přestupek nebo jiný správní deliktu příslušnému orgánu. Podle ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) lze k dokazování použít všech prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci, tedy pokud postup Městské policie vycházel z dikce zákona o obecní policii bylo třeba získaný úřední záznam spolu s pořízeným audiozáznamem považovat za řádné důkazní prostředky. Zákon o silniční dopravě nikde nestanoví, že sankci lze uložit pouze na základě kontrolního protokolu orgánu státního odborného dozoru. K obdobné námitce se vyjádřil již Městský soud v Praze ve věci 9Ca 64/2006. K návrhu moderace trestu a nespojení věcí ke společnému řízení žalovaný poukázal na to, že vzal v úvahu zákonné rozpětí dle § 35 písm. b) zákona o silniční dopravě a byl nucen přihlédnout i k tomu, že se u žalobce nejednalo o první porušení právních předpisů. Konečná pokuta ve výši 100 000Kč odpovídá necelé sedmině zákonného rozpětí a všem okolnostem případu. Dále poukázal na praxi správních orgánů na území hlavního města v posledních čtyřech letech, kdy důsledně kontrolují dodržování právních předpisů na úseku taxi služby, kdy prostřednictvím mediální kampaně Magistrát neustále upozorňuje na zvýšený počet kontrolních akcí a varuje, že v případě protiprávních jednání provozovatelů taxi služby bude postupovat velmi přísně. Podle žalovaného je správní delikt, jehož se žalobce dopustil závažným porušením právních předpisů. Rozhodnutí o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče nelze považovat za sankční opatření v pravém smyslu a tedy dopravní úřad nemusel přihlížet k ustanovení § 36 odst. 2 zákona o silniční dopravě. Tento zákon ani neobsahuje žádné liberační důvody pro upuštění od odebrání průkazu, naopak § 21 odst. 9 uvádí, že v případě rozhodnutí o odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby z důvodu podle odst. 13, rozhodne o odebrání průkazu na dobu dvou let. Žalovaný proto nemohl vyhovět námitkám žalobce, neboť jím uváděné skutečnosti neměly na rozhodování žádný vliv. V opačném případě by se žalovaný dopustil zneužití své pravomoci a jednal by v rozporu se zásadou zákonnosti veřejné správy. Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl. Na ústní jednání u soudu se žalobce nedostavil, ač byl řádně obeslán. Soud tedy jednal v jeho nepřítomnosti. Žalovaný setrval na důvodech uvedených v žalobou napadeném rozhodnutí a v písemném vyjádření k žalobě. Soud rozhodl o návrzích žalobce na provedení dokazování tak, že tyto návrhy zamítl, neboť považoval skutkový stav za dostatečně objasněný pro posouzení právní otázky, která je předmětem sporu. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy: Podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. d) zákona o silniční dopravě podnikatel je povinen dodržovat následující podmínky: před zahájením provozování dopravy sdělit dopravnímu úřadu, který vydal stanovisko ke koncesi, počet vozidel, se kterými bude provozovat dopravu, jejich státní poznávací značku, typ a užitnou hmotnost a nahlásit do třiceti dnů každou změnu v těchto údajích. Podle ustanovení § 21 odst. 1 téhož zákona je provozovatel taxislužby oprávněn provozovat taxislužbu pouze vozidlem, které je pro tyto účely evidováno dopravním úřadem. Podrobnosti k náležitostem evidence vozidel taxislužby stanoví prováděcí právní předpis. Podle ustanovení § 35 odst. 3 písm. b) téhož zákona dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy při porušení tohoto zákona uloží pokutu až do výše 750 000 Kč dopravci, který nabízí či poskytuje přepravní služby formou uváděnou v § 2 odst. 8 vozidlem, které není evidováno jako vozidlo taxislužby. Podle ustanovení § 2 odst. 8 téhož zákona je taxislužba veřejná silniční doprava, kterou se zajišťuje přeprava osob a jejich zavazadel osobními vozidly s obsaditelností nejvýše devíti osob včetně řidiče; přepravní služby taxislužbou se nabízejí a objednávky k přepravě se přijímají prostřednictvím řidiče na stanovištích taxislužby, na veřejně přístupných pozemních komunikacích a jiných veřejných prostranstvích nebo prostřednictvím dispečinku taxislužby. Podle ustanovení § 36 odst. 2 téhož zákona se při stanovení výše pokuty a kauce přihlíží k závažnosti, významu a době trvání protiprávního jednání a k rozsahu způsobené škody. Podle ustanovení § 37 odst. 1 téhož zákona orgány Policie České republiky v rámci dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu podle zvláštního předpisu nebo celní úřady kontrolují, zda je vozidlo v provozu vybaveno doklady předepsanými tímto zákonem, zda vozidlo v provozu je stanoveným způsobem označeno nebo jinak vybaveno a zda jsou dodržovány doby řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a doby odpočinku řidičů. Řidič vozidla je povinen předložit orgánům uvedeným ve větě první doklady předepsané tímto zákonem a umožnit jim přístup k záznamovému zařízení. Podle ustanovení § 11 odst. 2 vyhlášky (prováděcí vyhláška k zákonu o silniční dopravě č. vyhl. 478/2000 Sb.) na základě žádosti uvedené v odstavci 1 dopravní úřad zařadí vozidlo do evidence vozidel taxislužby ke dni uvedenému provozovatelem taxislužby podle odstavce 1 písm. c) a vydá provozovateli taxislužby doklad o zařazení vozidla do evidence vozidel taxislužby. Doklad musí obsahovat údaje uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) a evidenční číslo vozidla taxislužby, které je shodné se státní poznávací značkou vozidla. Dopravní úřad předá doklad o zařazení vozidla do evidence vozidel taxislužby k doručení provozovateli taxislužby nejpozději do 7 dnů ode dne, kdy obdržel žádost provozovatele taxislužby obsahující veškeré požadované údaje. Podle ustanovení § 13 písm. c) téže vyhlášky provozovatel taxislužby zajistí, aby vozidlo taxislužby bylo při provozování taxislužby vybaveno: dokladem o zařazení vozidla do evidence vozidel taxislužby. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii obecní policie zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce a plní další úkoly, pokud tak stanoví tento nebo zvláštní zákon. Podle ustanovení § 2 písm. d) téhož zákona obecní policie při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku a plnění dalších úkolů podle tohoto nebo jiného zákona zejména: odhaluje přestupky a jiné správní delikty. Podle ustanovení § 10 odst. 2 téhož zákona strážník je povinen oznámit příslušnému orgánu podezření, že byl spáchán přestupek nebo jiný správní delikt, jehož projednání patří do působnosti tohoto orgánu. Podle ust. § 51 odst. 1 správního řádu k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek. Podle ust. § 79 odst. 5 téhož zákona povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou uloží správní orgán účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Prováděcí právní předpis stanoví výši paušální částky nákladů řízení a výši paušální částky nákladů řízení ve zvláště složitých případech nebo byl-li přibrán znalec. V případech hodných zvláštního zřetele lze výši paušální částky na požádání snížit. Podle § 184 téhož zákona tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2006. Žalobce v podané žalobě předně namítal nesprávně a nedostatečně zjištěný stav věci a neprovedení důkazů, které žalobce navrhoval. K tomu konkrétně označil důkaz žádostí žalobce o vydání evidenčních čísel, který měl prokázat, že žádost o zařazení vozidla do evidence byla podána již na začátku ledna roku 2008 spolu s dalšími cca 30 vozidly, a přestože jiná vozidla uvedená v žádosti ze dne 3. 1. 2008 dostala evidenční čísla, předmětné vozidlo bylo zaregistrováno až dne 19. 3. 2008, přitom měl dopravní úřad, kam žalobce žádost podal, postupovat dle § 11 odst. 2 vyhlášky a předat doklad o zařazení vozidla do evidence provozovateli nejpozději do 7 dnů ode dne, kdy obdržel žádost obsahující veškeré požadované údaje. Pokud tak dopravní úřad v rozporu se zákonem a prováděcí vyhláškou neučinil, nemůže být žalobce správně trestán za údajné porušení zákona, neboť se oprávněně spoléhal na to, že dopravní úřad bude postupovat v souladu se zákonem a vozidlo do evidence zařadí. Konstatoval, že se jedná o akt deklaratorní. Soud tuto žalobní námitku nepovažuje za důvodnou. Z obsahu spisového materiálu a odůvodnění správních rozhodnutí obou stupňů k tomu vyplynulo, že dne 26. 2. 2008 byla na stanovišti taxi na náměstí Republiky 5, Praha 1, provedena kontrola taxi služby Městskou policií hlavního města Prahy, kdy bylo zjištěno, že žalobce jako provozovatel vozidla Mercedes s SPZ 3A4 1026, jehož řidičem byl pan P.S. , porušil ustanovení § 21 odst. 1 zákona o silniční dopravě tím, že provozoval taxislužbu vozidlem, které pro tyto účely nebylo evidováno dopravním úřadem, neboť žalobcovo vozidlo taxislužby je v evidenci dopravního úřadu hlavního města Prahy evidováno až ode dne 19. 3. 2008. Na místě byl sepsán úřední záznam (ze dne 26. 2. 2008 č.j. OŘ-MP-1-286/2008-01) Městskou policií hlavního města Prahy. Vzhledem k době spáchání deliktu ( 26.2.2008 ) se pro řízení použije podle shora citovaného § 184 správní řád z r. 2004, který nabyl účinnosti dne 1.1.2006, nikoli tedy správní řád z r. 1967, jak žalobce v podané žalobě tvrdil. Po zahájení správního řízení ( oznámení ze dne 2.4.2008, č.j. S-MHMP 83419/2008 ) bylo rozhodnuto o spojení řízení ve věci odbrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby a řízení ve věci porušení zákona o silniční doparvě ( usnesení ze dne 2.4.2008, č.j. S-MHMP 183419/2008 ). V průběhu správního řízení argumentoval žalobce obdobně jako v podané žalobě. Při rozhodování správní orgány vyšly z úředního záznamu Městské policie, dále výpisu z evidence dopravního úřadu hlavního města Prahy a vyjádření žalobce ze dne 24. 4. 2008 a 19. 5. 2008. Pokud se žalobce v podaném odvolání zabýval okolností, že předmětné vozidlo bylo vzato do evidence až 19. 3. 2008 pak uváděl i důvod, a sice, že bylo vedeno u jiného provozovatele. O odvolání žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím, kde přisvědčil právnímu závěru prvoinstančního správního orgánu a jeho rozhodnutí potvrdil. Podle stanoviska soudu správní orgány důvodně neprovedly důkaz žádosti žalobce o vydání evidenčních čísel, podaném dne 4. 1. 2008 u Magistrátu hlavního města Prahy ve smyslu § 21 odst. 1, 5, 6, 7 zákona o silniční dopravě, ostatně tak neučinil ani soud, neboť v projednávané věci je irelevantní, zda správní orgán v jiném správním řízení postupoval v souladu se zákonem, respektive, zda byl eventuelně nečinný v řízení o žádosti žalobce o vydání evidenčního čísla k předmětnému vozidlu. Je tomu tak proto, že ať už vedly k nevydání, respektive nezařazení vozidla do evidence vozidel taxislužby ve smyslu § 11 odst. 2 prováděcí vyhlášky do 7 dnů ode dne, kdy dopravní úřad obdržel žádost žalobce obsahující veškeré požadované údaje, dopravní úřad jakékoli důvody, soud se otázkou zákonnosti postupu tohoto správního orgánu v řízení o žádosti žalobce o zařazení vozidla do evidence nezabýval, neboť je to jiné řízení, když předmětem přezkumné činnosti soudu je správní řízení, předcházející rozhodnutí v projednávané věci, a bylo na žalobci, aby se eventuální nečinnosti dopravního úřadu domáhal příslušnímy procesními prostředky. Pro věc, která je předmětem sporu, je podstatná skutečnost, že žalobci bylo předmětné vozidlo zařazeno do evidence dopravního úřadu hlavního města Prahy až dne 19. 3. 2008, a že tedy ke dni kontroly, která proběhla dne 26. 2. 2008, vozidlo žalobce do evidence zařazeno nebylo. Žalobce tak v rozporu se zákonem a sice s ustanovením § 21 odst. 1 zákona o silniční dopravě provozoval vozidlo, které nebylo evidováno pro účely taxislužby dopravním úřadem. Za to, že nabízel či poskytoval přepravní služby jako taxislužba ve smyslu § 2 odst. 8 vozidlem, které nebylo v době kontroly evidováno jako vozidlotaxi služby, mu správní orgán prvního stupně a žalovaný, který jeho postup potvrdil, právem uložil pokutu ve výši 100 000,- Kč při maximální výši 750 000,- Kč a v souladu s § 21 odst. 9 rozhodl o odebrání průkazu způsobilosti řidiče taxi služby, neboť v souladu s § 21 odst. 13 písm. f) téhož zákonného ustanovení bylo provozovatelem užito vozidlo, které mimo jiné nebylo zařazeno v evidenci vozidel taxislužby. Soud proto tuto žalobní námitku nepovažuje za opodstatněnou a shoduje se stanoviskem žalovaného, uvedeném ve vyjádření k žalobě, že provozovatel taxislužby je povinen dodržovat platné právní předpisy a této povinnosti se nemůže zprostit poukazem na případný nesprávný postup dopravního úřadu při vedení evidence vozidel taxislužb. Podle ust. § 13 písm. c) vyhlášky musí být doklad o zařazení vozidla do evidence ve vozidle. Z toho je zřejmé, že nabízet přepravní služby formou taxislužby lze pouze vozidlem, které je již evidováno u dopravního úřadu. S ohledem na to, že u zařazení do evidence se neuplatňuje fikce pozitivního rozhodnutí je irelevantní konstatování žalobce, že mu dopravní úřad doklad o zařazení do evidence vydal 19. 3. 2008 a tudíž, že mohl taxislužbu provozovat již ode dne podání žádosti (4. 1. 2008). Jak již bylo shora uvedeno, významná je skutečnost, že ke dni kontroly žalobce v evidenci vozidel taxislužby předmětné vozidlo evidováno neměl. Žalobce dále namítal, že úřední záznam Městské policie, který použil správní orgán jako podklad rozhodnutí, nemůže být takovým podkladem. Žalobce k tomu poukázal na ustanovení § 46 správního řádu z roku 1967. K tomu soud znovu uvádí, že v projednávané věci byl již účinný správní řád z roku 2004. Z jeho ust. § 51 odst. 1 pak vyplývá, že k dokazování lze použít všech prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Při posouzení této námitky soud dále vyšel ze shora citovaných ustanovení zákona o obecní polici, podle kterého zabezpečuje Městská policie místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce a plní další úkoly, pokud tak stanoví tento nebo zvláštní zákon (§ 1 odst. 2 zákona o obecní policii). Podle § 10 odst. 2 téhož zákona je strážník povinen oznámit podezření, že byl spáchán přestupek nebo jiný správní delikt příslušnému orgánu. Podle § 2 písm. d) téhož zákona je Městská policie zmocněna k odhalování přestupků a jiných správních deliktů. Soud proto ve shodě s žalovaným má za to, že úřední záznam Městské policie byl zákonným podkladem pro rozhodnutí správního orgánu a spolu s výpisy z evidence dopravního úřadu a s vyjádřením žalobce ze dne 24. 4. 2008 a 19. 5. 2008 byly řádnými důkazními prostředky, na jejichž podkladě byl dostatečně zjištěn skutkový stav, který správní orgány správně vyhodnotily a učinily z něj zákonné právní závěry. Pokud žalobce poukazoval na zákon o státní kontrole, soud se shoduje se žalovaným, že zákon o silniční dopravě nestanoví, aby podklady pro rozhodování o sankcích či právních následcích nesplnění povinností, které tento zákon ukládá, se vyšly pouze z kontrolních zjištění orgánů státního odborného dozoru. Soud k tomu poukazuje na své stanovisko v obdobné věci ( sp. zn. 9Ca 64/2004 ), kde žalobce rovněž namítal nezákonnost užití úředního záznamu Městské policie jako podkladu pro vydání žalovaného rozhodnutí, když soud jeho námitku ze stejných důvodů odmítl. Soud i v nyní projednávané věci neshledal důvod odchýlit se od svého právní názoru, a sice, že úřední záznam Městské policie je ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o obecní policii a ustanovení § 51 odst. 1 správního řádu prostředek, jímž lze zjistit a objasnit skutečný stav věci v souladu s právními předpisy. Z obsahu úředního záznamu totiž vyplývá, že Městská policie jednala při kontrole dne 26. 2. 2008 v souladu s právními předpisy v mezích svých pravomocí daných v ustanovení § 1 odst. 2, § 2 písm. d) a § 10 odst. 2 zákona o obecní policii, kdy při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v rámci působnosti obce odhalovala jiné správní delikty a podezření na takový jiný správní delikt oznámila příslušnému orgánu, do jehož působnosti jeho projednání přísluší, tedy Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravy. Žalobce také namítal, že v průběhu řízení nedošlo ke spojení věcí, vedených u správního orgánu prvního stupně, ačkoliv se jednalo o řízení, u kterých byly splněny zákonné podmínky pro jejich spojení a výslovně o to žádal, nesouhlasil s uložením povinnosti uhradit náklady správního řízení, měl zato, že správní orgány nezohlednily kriteria pro uložení pokuty a navrhoval, aby v případě, že soud shledá porušení zákona na jeho straně, zvážil moderaci pokuty, jejíž výši považuje za zjevně nepřiměřenou, případně aby od uložení pokuty upustil. K tomu soud uvádí, že správní řád umožňuje, nikoliv ukládá povinnost, správnímu orgánu zvážit všechny okolnosti a podmínky, zda správní řízení týkající se obdobné věci nebo týž účastníků řízení spojí či nikoliv. Z obsahu spisového materiálu však plyne, že bylo správním orgánem po zahájení správního řízení ( oznámení ze dne 2.4.2008, č.j. S-MHMP 83419/2008 ) rozhodnuto o spojení řízení ve věci odbrání průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby a řízení ve věci porušení zákona o silniční doparvě ( usnesení ze dne 2.4.2008, č.j. S-MHMP 183419/2008 ). Soud proto tuto žalobní námitku nepovažuje za opodstatněnou. Stejně tak je tomu u námitky žalobce, který nesouhlasil s povinností hradit náklady správního řízení, neboť tato povinnost je dána ustanovením § 79 odst. 5 správního řádu a tedy byla žalobci uložena v souladu se zákonem. Pokud žalobce namítal nepřiměřenou výši sankce a poukazoval na to, že jeho vozidlo bylo zařazeno do evidence již před zahájením správního řízení (oznámení o zahájení správního řízení ze dne 2. 4. 2008, č.j. MHMP203420/2008/dop-t-Dc) a tři týdny po sepisu úředního záznamu, přičemž pozdní zařazení předmětného vozidla žalobce do evidence nebylo způsobeno vinou žalobce, ale dopravního úřadu, který nedodržel lhůtu stanovenou právním předpisem, a měl za to, že odebrání průkazu o způsobilosti řidiče a uložená sankce nezohledňuje kritéria pro ukládání sankcí dle zákona o silniční dopravě, soud vyšel z odůvodnění správních orgánů obou stupňů, neboť rozhodování ve správním řízení činí jeden celek a dospěl k závěru, že správní orgány výši sankce i důvody pro uložení odebrání průkazu způsobilosti řidiče taxi služby uvedly v dostatečné míře. Při stanovení výše sankce vyšly z ustanovení § 35 odst. 3 písm. b) zákona o silniční dopravě, z jehož obsahu vyplývá, že pokuta může být až ve výši 750 000,- Kč a tedy výše pokuty 100 000,-Kč, uložené žalobci, odpovídá okolnostem případu, které byly v projednávané věci zjištěny. Při stanovení výše pokuty správní orgány vyšly z ustanovení § 36 odst. 2 a přihlédly k závažnosti, významu, době trvání protiprávního jednání a k rozsahu způsobené škody. V odůvodnění svých rozhodnutí se s důvody pro uložení pokuty a jednotlivými kritérii přitom precizně vypořádaly. Uvedly totiž, že provozování taxi služby neevidovaným vozidlem je třeba považovat za nejzávaznější porušení zákona o silniční dopravě v oblasti taxislužby, neboť zákon zapovídá užívat vozidla taxislužby, která nejsou evidována u dopravních úřadů, neboť evidence je významná pro snadnou identifikaci vozidla a jeho provozovatele, tedy k jeho možné lustraci a tím stimulaci k dodržování povinností stanovených zákony. Správní orgány vyšly i ze skutečnosti, že se vozidlo nacházelo na taxistanovišti, které má být pro zákazníky garancí, že jim budou poskytovány služby v plném souladu se zákonnými předpisy, což u neevidovaného vozidla není splněno. Bylo přihlédnuto rovněž k tomu, že se žalobce dopustil porušení zákona opakovaně. K tomu správní orgán prvního stupně označil konkrétní rozhodnutí z doby předchozí. Žalovaný pak důvody pro uložení peněžité pokuty, jakož i odebrání průkazu o způsobilosti řidiče taxi služby, ještě dále rozvedl, a zdůraznil, že snaha zákonodárců je účinněji trestat rozšířené delikty podnikatelů v taxislužbě. Evidence vozidla taxislužby je pozitivní, krom toho, co uvedl správní orgán prvního stupně, i s ohledem na plnění jiných povinností dopravce, např. daňových povinností vůči států, poskytování souhrnných údajů o počtu vozidel taxislužby, o jejich stáří apod., což jsou informace nutné pro přehled o technické základně podnikání v taxislužbě. V projednávané věci žalobce nesplnil povinnost stanovenou zákonem a provozoval taxi službu vozidlem neevidovaným pro tyto účely, porušil tedy zájmy sledované právní úpravnou a dopustil se závažného porušení zákona o silniční dopravě, neboť neevidování vozidla jako vozidla taxislužby je krom provozování taxislužby bez koncesní listiny či bez platného průkazu o způsobilosti řidiče taxislužby hodnoceno jako jedno z nejzávaznějších porušení zákona o silniční dopravě v oblasti této činnosti podnikání. Dobu trvání protiprávního jednání nebylo možné hodnotit, neboť vzhledem k charakteru kontroly bylo prokázáno pouze jednorázové porušení zákona, rozsah způsobené škody není v daném případě relevantním hlediskem, neboť se jedná o ohrožovací správní delikt, u něhož ke škodlivým následkům nemusí dojít a který vznik škody nepředpokládá, neboť následek spočívá v ohrožení chráněných zájmů a hodnot. Správní orgán druhého stupně tak potvrdil správní uvážení prvostupňového rozhodujícího orgánu a podotkl, že aby sankce splnila nápravný účinek vůči odpovědné osobně, musí představovat alespoň částečně citelný zásah do jeho majetkové sféry, což konečná výše 100 000,- Kč, odpovídající necelé sedmině zákonného rozpětí, odpovídá skutkovým okolnostem věci. Soud se s ohledem na obecnou formlucai této žalobní námitky se závěry správních orgánů obou stupňů obsažených v odůvodnění jejich rozhodnutí ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje, neboť neshledal v jejich posouzení jednotlivých zákonných kriterií pro uložení poikuty žádná pochybení. Soud neshledal ani důvody pro moderaci, snížení nebo upuštění od potrestání, neboť důvody, které správní orgány obou stupňů k výši uložené pokuty 100 000,- Kč uvedly, považuje za vyčerpávající a s ohledem na zjištěný skutkový stav za opodstaněné. K uložení povinnosti odebrání průkazu řidiče taxi služby soud dodává, že z popsaného a zjištěného skutkového stavu nade vší pochybnost vyplynulo, že žalobce porušil zákonné ustanovení § 21 odst. 1 zákona o silniční dopravě ve smyslu § 21 odst. 9, 13 písm. f), proto byl žalobci právem zadržen průkaz o způsobilosti řidiče taxi služby, neboť užil vozidlo v silničním provozu, ačkoliv nebylo zařazeno v evidenci vozidel taxi služby. Ve shodě se žalovaným poukazuje na to, že zákon neupravuje žádné liberační možnosti, které by opravňovaly správní orgány obou stupňů od odebrání průkazu upustit, přičemž naopak v ustanovení § 21 odst. 9 se z důvodů uvedených v odst. 13 rozhodne o odebrání průkazu na dobu dvou let. Soud proto na základě shora uvedených skutečností žalobou jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, žalovanému správnímu orgánu, který byl úspěšný však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení