9 Ca 464/2008 - 85

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce : El Rancho a.s. se sídlem Hanusova 347/16, Praha 4, zastoupen Mgr. Alešem Smetankou, advokátem se sídlem Jungmanova 24, Praha 1, proti žalovanému : Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27.10.2008, č.j. 16150/08-1400-102653, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 27.10.2008, č.j. 16150/08-1400-102653 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v částce 10.640,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupve žalobce Mgr. Aleše Smetanky, advokáta.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27.10.2008, č.j. 16150/08-1400-102653, jímž bylo k odvolání žalobce změněno 5 platebních výměrů vydaných Finančním úřadem pro Prahu 1 z celkového počtu 42 platebních výměrů vydaných dne 29.8.2007 a jímž byla odvolání žalobce proti zbývajícím 37 platebním výměrům zamítnuta. Uvedenými platebními výměry byly podle § 5 odst. 3 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, podle položky č. 21 písm. b) Sazebníku správních poplatků vyměřeny žalobci za rok 2006 správní poplatky za vydání povolení Ministerstva financí k provozování zařízení AMERICAN ROULETTE podle § 50 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách. Ke měně 5 platebních výměrů v napadeném odvolacím rozhodnutí došlo z důvodu početních i zřejmých chyb při písemném vyhotovení platebních výměrů. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný správní orgán vypořádával s odvolacími námitkami žalobce, že fiinanční úřad překročil meze správního uvážení a zneužil příslušná ustanovení zákona o správních poplatcích, neboť mu byly správní poplatky vyměřeny v rozporu se zákonem č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách v znění pozdějších předpisů ( dále jen zákon o loteriích). Uvedl, že v případě předmětné AMERICAN ROULETTE jde o loterii a jinou podobnou hru ve smyslu ust. § 50 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., kterou je nutno zpoplatnit jako konkrétní typ hry a nikoliv jako provoz hry v rámci jednotlivé provozovny či jednotlivého zařízení. Správní poplatek je u této hry podobně jako u kursových sázek vybírán jako procentní částka ze základu, jež tvoří rozdíl mezi vsazenými částkami a vyplacenými výhrami. Tento správní poplatek je ve své podstatě daňového charakteru a vyměřuje se za celou sázkovou hru, nikoliv za zařízení, na kterém je provozována. Žalobce v odvolání poukázal na neúměrný a odlišný přístup a rozdílnou praxi Ministerstva financí při vydávání povolení novým provozovnám a zařízením, které určují, že finančními orgány je pak vyměřován správní poplatek nesprávně za provoz každého zařízení sázkové hry. Poukázal rovněž na rozdílnou praxi vyměřování správních poplatků finančními úřady v letech 2003, 2004 a 2005. Uvedený přístup neobstojí, neboť by při stanovení maximální hranice poplatku ve výši 10, 000. 000,- Kč byla aplikace této maximální hranice de facto vyloučena, neboť nikdy nenastane setzav, že by z jedné z provozoven bylo dosaženo rozdílu mezi vsazenými a vyplacenými částkami právě v této maximální výši.. Podle názoru žalobce měl finanční úřad bez ohledu na počet povolení vydaných Ministerstvem financí vydat jen jeden platební výměr na předmětnou hru za rok 2006 a při určení výše poplatku postupovat tak, aby nebyl překročen stanovený limit. Žalobce dále v odvolání namítal, že finanční úřad vydal nicotná, neplatná rozhodnutí, neboť platební výměry neobsahují zákonem stanovené náležitosti ve smyslu § 32 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., neboť neobsahují základ pro výpočet poplatku a jeho rozpis. Žalovaný správní orgán k odvolacím námitkám žalobce neshledal, že by napadené pletbní výměry byly nicotné. Nedostatek uvedeného základu správního poplatku a jeho rozpis nepovažoval za tak intenzivní vadu rozhodnutí, s níž by byla spojena nulita rozhodnutí Uvedl, že požadavek takovéto náležitosti ust. § 32 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků neobsahuje a že správní poplatky byly vyměřeny na základě „ Vyúčtování loterijní činnosti- technická zařízení American roulette – za rok 2006“, které žalobce vyhotovil sám a které obsahují údaje uvedené v § 28 odst. 2 zákona o loteriích. Ohledně způsobu vyměření správního poplatku žalovaný s odkazem na položku 21 písm. b) Sazebníku zákona o správních poplatcích uvedl, že zpoplatněno je vydání povolení k provozování hry, tedy za každé vydané povolení se platí správní poplatek bez ohledu na to, jaký počet herních míst ( provozoven) byl rozhodnutím ministerstva povolen. Finanční úřad v daných případech nevyměřil správní poplatek za každé zařízení AMERICAN ROULETTE, ale zpoplatnil všechna povolení vydaná Ministerstvem financí. Takto postupoval finanční úřad i v letech předcházejícíh roku 2006, kdy vyměřil správní poplatky za vydání povolení, nikoliv za každé hrací místo. Zákon o správních poplatcích také nestanoví, že je-li ve prospěch jednoho provozovatele vydáno vícero povolení, měla by se výše správních poplatků za jednotlivá povolení sčítat až do výše maximálnho limitu 10,100.000,- Kč. K namítanému rozporu s dosavadní praxí žalovaný uvedl, že v r. 2006 byl žalobce vlastníkem povolení k provozování hry v kostky na technickém zařízení VICTORY na celkem 5 herních místech a byl mu vyměřen správní poplatek pouze za vydání tohoto povolení. V letech 2003 a 2004 finanční úřad vyhotovil jen jeden platební výměr za povolení, přičemž neuvedl čísla povolení. Za rok 2005 byly žalobci vydány 2 platební výměry, přičemž v nich byla specifikována platná povolení. Žalovaný k tomu vysvětlil, že se stanoviskem Ministerstva financí, že předmětem poplatku je každé jednotlivé povolení hry ( loterie), finanční úřad seznámil až po vydání platebních výměrů za roky 2003 a 2004. Stanovisko Městského soudu v Praze obsažené v rozsudku pod sp. zn. 5 Ca 30/2006, že ust. § 2 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. nemůže odůvodnit postup, kdy namísto několika platebních výměrů je vydán toliko jediný, finanční úřad obdržel až po vydání platebních výměrů za rok 2005 a na něj reagoval při vydání platebních výměrů za rok 2006. K námitce zneužití rozdílné praxe Ministerstva financí při vydávání povolení ze strany finančního úřadu žalovaný poukázal na to, že provozování hazardních her není normální obchodní činností, a proto jej stát reguluje přísnějším měřítkem než méně problémové hry jako je např. kursová sázka podle §l 2 odst. h). Srovnal, že v případě hry žalobce jde o typ víceproblémové elektromechanické rulety povolované podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích a provozované pomocí technických zařízeních obsluhovaných přímo sázejícím, při nichž není předem znám počet účastníků a není známa ani výše vsazených částek a výhra se vypočítává z výše vkladů nebo podle podmínek v herním plánu. Hazardní trh je regulován Ministerstvem financí a finanční orgány nevstupují do povolovacího žízení. Žalovaný proto k námitce diskriminace žalobce způsobené odlišnou praxí při vydávání povolení k provozování předmětné hry jiným provozovatelům odkázal žalobce na podání správní žaloby proti tomu správnímu orgánu, který žalobce dle jeho tvrzení diskriminuje. Z uvedených důvodů a s odůvodněním chyb a zřejmých nesprávností, pro které změnil některé platební výměry finančního úřadu, žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba. Žalobce v podané žalobě předně nastínil skutkový stav věci, a sice, že v rámci své podnikatelské činnosti provozuje loterie a jiné podobné hry podle zákona o loteriích a mezi jím provozované hry patří i od r. 2003 elektromagnetická ruleta povolená dle § 50 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb. jako sázková hra. Zatímco při provozování jiných sázkových her ministerstvo pouze rozšiřuje původní povolení k provozování sázkové hry o nová zařízení a provozovny, u předmětné sázkové hry vydává vždy jednotlivá povolení na herny a provozovny, nicméně někdy vydalo povolení společné pro více provozoven,resp. zařízení. Žalobce dále uvedl, jak bylo zpoplatněno povolení této sázkové hry v r. 2003, 2004 a 2005 dle jím podaného vyúčtování dle § 28 zákona o loteriích s tím, že rozhodnutí stran vyměření poplatku za rok 2004 taktéž napadl u soudu žalobou (tato byla vedena u tohoto soudu pod sp.zn. 5 Ca 30/2006) a poukázal na rozdílný postup žalovaného při vyměření správního poplatku. Žalobce uvedl, že i Nejvyšší správní soud se ve svém rozsudku č.j. 9 Afs 197/2007-120 ztotožnil se závěry Městského soudu v Praze, který vyslovil, že nelze akceptovat skutečnost, že výše správního poplatku by měla odviset od rozdílného způsobu rozhodování při vydávání povolení, kdy v některých případech jsou vydávána jednotlivá samostatná povolení ( v případě žalobce), zatímco v jiných případech je doplňováno jediné vydané povolení ( případ Fortuny, a.s.), není-li tento rozdílný postup podložen zákonem. Vyměření poplatku za rok 2005 dvěma platebními výměry pak žalobce napadl správní žalobou vedenou pod sp. zn. 10 Ca 383/2006, k níž soud rozsudkem ze dne dne 25.11.2008 rozhodnutí žalovaného také zrušil jako nezákonná . Žalobce v podané žalobě namítal nezákonný postup žalovaného, spočívající ve výkladu předmětu poplatku, tj., že se zpoplatňuje vydání každého jednotlivého povolení sázkové hry a nikoliv provozování sázkové hry jako celku. Žalobce má za to, že v případě loterií a jiných podobných her je de facto zpoplatňováno provozování těchto her a že zákonné regulaci podléhá vždy provozování konkrétního typu hry, nikoliv každé dílčí provozování hry v rámci jednotlivých provozoven. V případě správního poplatku určovaného procentuálně za každý rok provozu je třeba při určení základu poplatku vycházet z rozdílu mezi celkovým příjmem z příslušné hry a celkovým součtem výplat z výher příslušné hry. Tento právní názor zastávaný správmími soudy navíc potvrzuje a contrario i právní úprava obsažená v pol.č. 21 písm. c), e) a f) Sazebníku správních poplatků, kde je stanovena výše poplatku paušální částkou výslovně pro každý hrací přístroj. Žalobce namítal, že finanční orgány postupují odlišně u provozování kursových sázek zařazených do stejné položky Sazebníku ( Fortuna, a.s.) Tuto rozdílnost nelze opřít o jinou praxi Ministerstva financí při povolování nových zařízení, tento postup nemá oporu v zákoně a vytváří nerovné zacházení mezi subjekty nacházejícími se ve srovnatelném postavení. Žalobce poukázal i na rozpor v postupu finančních orgánů při vyměřování správních poplatků v letech 2003, 2004 a 2005. Žalobce namítal zneužití rozdílné praxe ministerstva při vydávání povolení ze strany finančních orgánů s tím, že tyto orgány spojovaly platební výměry s čísly jednacími jednotlivých ministerských povolení vydávaných bez opory v zákoně, a to samostatně na každé provozní technické zařízení. Žalobce je tímto postupem vystaven vyššímu poplatkovému zatížení a je mu bráněno, aby této diskriminaci předešel, neboť mnisterstvo nevyhovělo v minulosti jeho žádosti o vydání generální licence pro provozování sázkové hry. Žalobce v podané žalobě namítal analogii se soudními poplatky s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 664/03, podle kterého u skutkově a právně identických rozhodnutí vydaných v tentýž den a týkajících se týchž účastníků není odůvodnitelná interpretace, podle které by by byl účastník řízení povinen platit soudní poplatek za každé správní rozhodnutí. Žalobce rovněž namítal nicotnost napadených rozhodnutí, neboť napadené platební výměry neobsahují náležitosti uvedené v § 32 odst. 2 a 7 daňového řádu. Žalobce trval na tom, že základ pro výpočet správního poplatku za obligatorní obsahovou náležitost platebního výměru tak, jak dovodila judikatura Ústavního soudu v případě platebních výměrů na daňovou povinnost. K platebnímu výměru nebyl připojen žádný rozpis, z něhož by bylo zřejmé, jak finanční úřad stanovil výši správního poplatku. Žalobce namítal nepřezkoumatelnost i změnové části napadeného rozhodnutí s poukazem na nepřesnosti v uvádění původních a změnových povolení Ministerstva financí, které byly vzaty za podklad pro vyměření správních poplatků. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí, jakož i platební výměry správního orgánu 1. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, případně , aby tato rozhodnutí prohlásil za nicotná. Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný setrval na právním názoru, že předmětem správního poplatku je vydání povolení, nikoliv jeho obsah a daňový charakter poplatku lze vztahovat pouze k jeho procentuálnímu vyjádření v sazbě poplatku. Podle stanoviska zákonodárce a z právní analýzy pol. č. 21 písm. a) a c) Sazebníku se poplatek nemůže odvíjet od tržby, výnosu či výtěžku z provozování loterie, předmětem poplatku nemůže být nevyužití povolení, prohra, nevýtěžek nebo ztráta . K odkazu na rozsudek Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Ca 30/2006 a na rozudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9 Afs 195/2007-120 žalovaný uvedl, že tyto rozsudky se zabývají aplikací ust. § 11 zákona o správních poplatcích. Rozhodnutí Ústavního soudu ve věci aplikace soudních poplatků pak nelze použít pro případ správních poplatků za vydání povolení k provozování předmětné hry. AMERICAN ROULETTE. K námitce chyb v učiněných změnách některých platebních výměrů vysvětlil, že přeedmětem správních poplatků je vydání povolení, nikoliv změna herního místa a že finanční úřad uvedl správná čísla povolení. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. Při ústním jednání před soudem zástupce žalobce uvedl, že žalovaný vydal za poplatkové období roku 2006 několik poplatkových rozhodnutí a to ve třech vlnách. Kromě předmětných platebních výměrů ještě dovyměřil správní poplatky v roce 2007 dílčími rozhodnutími a pod tíhou judikátů správních soudů pak v srpnu 2010 platební výměry vydané v těchto dalších vlnách zrušil jako nezákonné. Na podporu tohoto tvrzení zástupce žalobce předložil rozhodnutí Finančního ředitelství o odvolání žalobce proti platebním výměrům vydaným dne 2.10.2007. Jde o dvě rozhodnutí datovaná dne 25.8.2010. Dále předložil metodický pokyn Ministerstva financí jako návod pro vyměřování správních poplatků z provozování loterií a jiných podobných her povolených podle § 50 odst. 3 zákona ze dne 30.1.2011, v němž se stanoví, že správní poplatek z provozování loterií a jiných podobných her povolených podle ustanovení § 50 odst. 3 zákona je nutno vyměřit vždy za určitou povolenou hru bez ohledu na to, v kolika provozovnách či zařízení je tato hra provozována. Uvedené listiny požaduje žalobce provést jako důkaz v tomto řízení. Tímto prokazuje, že náhled na způsob vyměřování poplatku tak, jak bylo judikováno správními soudy, uznává součastné době žalovaný a to ve své rozhodovací praxi. Soud rozhodl, že nebude provádět dokazování předloženými listinami, neboť tyto obsahují náhled na právní otázku, jejíž posouzení je v tomto řízení na soudu. Zástupce žalovaného k věci uvedl, že vyjádření k podané žalobě podával v době, kdy ještě nebylo ukončeno řízení o přezkoumání správních poplatků vyměřených za rok 2005. Toto řízení bylo ukončeno rozsudkem sp.zn. 10 Ca 383/2006 ze dne 28.11.2008 a navazovalo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu spis. zn. 9 Afs 66/2009 ze dne 24.2.2010, a proto žalovaný správní orgán pod touto judikaturou již změnil svůj postup a způsob vyměřování správních poplatků a za rok 2007 již postupoval dle názoru správní judikatury. Z uvedených důvodů tedy žalovaný netrval na zamítnutí žaloby. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeh vydání, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ( dáe jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vycházel z těchto podstatných skutečností: V dané věci z podkladů správního řízení vyplývá a mezi účastníky řízní je nesporné, že žalobci bylo Ministerstvem financí vydáno podle § 50 odst. 3 z.č. 202/1990 Sb., o loteriích 42 povolení k provozování sázkové hry na zařízení American Roulete.atcích, tj. zákon č. 634/2004 Sb. Vydaná povolení z let 2003-2006 jsou založena d ve správním spise, v každém jednotlivém povolení je uvedeno konkrétní datum, do kdy je povolení platné, v podmínkách povolení je stanoveno, že žalobce do dvou měsíců po uplynutí kalendářního roku předloží Finančnímu úřadu pro Prahu 1 vyúčtování provozování sázkové hry za předchozí kalendářní rok údaje podle § 28 odst. 2 zákona o loteriích. A že finanční úřad vyměří z povolení správní poplatek podle zákona o správních poplatcích.. Podle § 50 odst. 3 z.č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále zákon o loteriích) ministerstvo může povolovat i loterie a jiné podobné hry, které nejsou v zákoně v části první až čtvrté upraveny, s tím, že v povolení budou všechny podmínky provozování podrobně stanoveny; použije při tom přiměřeně ustanovení části první až čtvrté zákona. Jednotlivé podmínky provozování sázkové hry povolené podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích tedy musí být podrobně stanoveny ve vydaném povolení, přičemž může jít pouze o takové podmínky, které zákon stanoví v části první až čtvrté; povolení vydané Ministerstvem financí jako individuální správní akt nemůže stanovit podmínky provozování určité činnosti a především ukládat povinnosti, mimo rámec zákona. Pokud tedy jednotlivá povolení ukládají žalobci předložit ve stanovené lhůtě se stanovenými náležitostmi vyúčtování provozování sázkové hry, jde o povinnost založenou ustanovením § 28 odst. 2 zákona o loteriích (část třetí tohoto zákona) ve spojení s ust. § 50 odst. 3 téhož zákona, nikoli tedy, jak dovozuje žalovaný, o povinnost založenou vydaným povolením. Povolení vydané Ministerstvem financí rovněž nemůže zavazovat Finanční úřad pro Prahu 1 k postupu, který by byl v rozporu se zákonem. Ve vydaných povoleních je uvedeno, že Finanční úřad pro Prahu 1 vyměří správní poplatek podle z.č. 368/1992 Sb. Postup finanční úřadu při vyměřování správních poplatků v době po nabytí účinnosti nového zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, však určují přechodná ustanovení tohoto nového zákona, nikoli, jak nesprávně dovozuje žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, obsah povolení k provozování sázkové hry (která ukládají finančnímu úřadu poplatek vyměřit podle z.č. 368/1992 Sb.). V dané věci je předmětem sporu právní otázka, co je předmětem poplatkové povinnosti, zda zda zpoplatnění podléhá povolení (resp. provozování dle něho) konkrétního typu hry konkrétnímu subjektu (§ 4, 21, 32, 50 odst. 3 zákona o loteriích) ročně, a počet provozoven není rozhodný, tedy je vyměřován jeden poplatek za provozování konkrétní hry ročně, nebo zda je zpoplatněno jedno každé samostatně vydané rozhodnutí k provozování téže hry v konkrétní provozovně či na zařízení (povolený provoz hry ročně v daném místě) a k němu samostatně se váže správní poplatek a horní limit - a tedy se vyměřuje poplatek samostatně ve vztahu k rozhodnutí jednomu. Tato otázka nabyla na významu právě až s účinností zákona č. 634/2004 Sb. za situace, kdy položka 21 písm. b/ Sazebníku zák.č. 634/2004 Sb. omezuje horní hranici poplatku částkou 10 miliónů korun (do té doby počet povolení nebyl rozhodný, neboť základ poplatku jako rozdíl mezi vsazenými částkami a vyplacenými výhrami za rok činil tutéž částku). Podle § 1 odst. 1 zákona o loteriích se loterií nebo jinou podobnou hrou rozumí „hra, jíž se účastní dobrovolně každá fyzická osoba, která zaplatí vklad (sázku), jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje. O výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem stanovených herních podmínkách (dále jen „herní plán“.) Nezáleží přitom na tom, provádí-li se hra pomocí mechanických, elektronickomechanických, elektronických nebo obdobných zařízení“. Podle § 4 odst. 1 zákona o loteriích „loterie a jiné podobné hry mohou být provozovány pouze na základě povolení vydaného příslušným orgánem“. Toto povolení se vydá při splnění zákonem stanovených obecných podmínek v ust. § 4 odst. 2, odst. 10 a násl. a za „vydání povolení“ se platí správní poplatek podle zvláštního předpisu. Podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích může Ministerstvo financí „povolovat i loterie a jiné podobné hry, které nejsou v zákoně v části první až čtvrté upraveny, s tím, že v povolení budou všechny podmínky provozování podrobně stanoveny. Použije přitom přiměřeně ustanovení části první až čtvrté zákona“. Podle § 43 odst. 5 zákona o loteriích „orgán, který loterii nebo jinou podobnou hru povolil, může a) v povolení stanovit bližší podmínky, vyžaduje-li to řádné provozování loterie nebo jiné podobné hry, b) již vydané povolení doplnit nebo změnit, vyžaduje-li to řádné provozování loterie nebo jiné podobné hry nebo veřejný zájem“. Zákon o loteriích tak stanoví, že provozování her vyžaduje povolení, a to každý provozovatel musí disponovat povolením pro konkrétní určitou hru jako takovou, bez ohledu na to, na kolika zařízeních či v kolika provozovnách ji provozuje; povolující orgán stanoví podmínky, za nichž je hra provozována v určitém místě či na určitém zařízení, změna těchto podmínek způsobená rozšířením počtu provozoven či zařízení odůvodňuje toliko doplnění či změnu již vydaného povolení, nikoliv potřebu vydat povolení nové. Na základě uvedené právní úpravy Městský soud v Praze neměl důvod, aby se v této věci odchýlil od právních názorů na způsob vyměření správního poplatku, který zaujaly soudy již ve svých rozhodnutích sp. zn. 5 Ca 30/2006 a 10 Ca 383/2006 a potažmo shodně i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku pod č.j. 9 Afs 195/2007-120. Městský soud v Praze ve shodě s uvedenou judikaturou rovněž vychází z toho, že výklad položky č. 21 písm. b) Sazebníku zákona 634/2004 Sb. ,o správních poplatcích proto musí navazovat na právní úpravu zákona o loteriích. Položka č. 21 písm. b) sazebníku správních poplatků k novému zákonu o správních poplatcích zní následovně: „Vydání povolení číselné loterie podle § 2 písm. c) zákona, sázkové hry podle § 2 písm. f) zákona, sázkové hry podle § 2 písm. h) zákona, sázkové hry podle § 2 písm. j) zákona, sázkové hry podle § 2 písm. k) zákona, nebo loterie a jiné podobné hry podle § 50 odst. 3 zákona za každý rok 10%, nejméně Kč 1500 nejvýše Kč 10 000 000.“ Bod 2 a 3 poznámek k této položce pak stanoví: „2. Základem poplatku podle písmen b) a d) této položky je rozdíl mezi vsazenými částkami a výhrami vyplacenými sázejícím.

3. Poplatek podle písmen b) a d) této položky vyměřuje územní finanční orgán s přihlédnutím k podmínkám uvedeným ve vydaném povolení.“ V případě her je oproti jiným správním poplatkům zde předmětem poplatku „ vydání povolení loterie a jiné podobné hry podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích za každý rok“, přičemž základem poplatku je dle poznámky č. 2 k dané položce sazebníku rozdíl mezi vsazenými částkami a výhrami vyplacenými sázejícím, sazbou pak 10% z uvedeného základu, nejméně však 1500 Kč a nejvýše 10 000 000 Kč. Vymezení předmětu správního poplatku tak se v tomto případě vymyká jiným správním poplatkům, poplatky týkající se loterií a jiných podobných her se odvíjejí nikoliv přímo od úkonu správního orgánu spočívajícího ve vydání povolení na danou hru, ale od rozdílu mezi vsazenými částkami a vyplacenými výhrami provozovatelem z této hry za rok (k tomu srov. i samotnou důvodovou zprávu k novému zákonu o správních poplatcích, která v této souvislosti hovoří o „daňových poplatcích“). Předmětem poplatku je tak trvání povolení dané hry v každém kalendářním roce. Položka č. 21 písm. b) Ssazebníku správních poplatků tak, jak je již shora uvedeno představuje zvláštní (lex specialis) vymezení předmětu poplatku vůči obecné definici předmětu správních poplatků uvedené v § 2 odst. 1 zákona. Je-li tedy předmětem poplatku trvání povolení loterie nebo jiné podobné hry v každém kalendářním roce, pak základ daného poplatku musí být odvozen z ročního výtěžku z této povolené hry jako takové, bez ohledu na to, zda k povolení této hry došlo jedním, či několika správními akty. Poplatek je proto nutno vyměřit vždy za konkrétní určitou povolenou hru (druh, typ hry) bez ohledu na to, v kolika provozovnách či zařízeních je tato hra provozována a zda bylo vydáno jedno povolení zahrnující více provozoven (či následně změněné a doplněné o další provozovny) nebo zda byla vydávána samostatná povolení téže hry pro každou provozovnu zvlášť. Jiný výklad by znamenal, že výběr poplatků, resp. celková výše vyměřeného správního poplatku by byla závislou na okolnosti, zda byla určitá hra povolena poplatníkovi na základě jediného či více povolení; výše správního poplatku nemůže odviset od rozdílného způsobu rozhodování při vydávání povolení, takový přístup by znamenal libovůli a rozpor s ústavním pořádkem. Soud proto, ostatně jako i v jiných věcech zpoplatnění, která byla předmětem přezkumu,dospěl ke stejnému závěru, že napadená rozhodnutí žalovaného jsou v rozporu se zákonem, neboť pro stanovení základu správního poplatku za rok 2006 a pro aplikaci maximálního limitu 10, 000 000,- Kč v rámci sazby tohoto poplatku byl rozhodným rozdíl mezi celkovou výší vsazených částek u příslušné hry a celkovým součtem výplat výher z příslušné hry, a nikoliv rozdíl mezi příjmy a výplatami u jednotlivých provozoven či zařízení, na něž se vztahují jednotlivá povolení k provozování téže sázkové hry. Oproti uvedenému soud neshledal důvodnou námitku nicotnosti vydaných platebních výměrů a napadeného rozhodnutí. I tuto námitku již posuzovaly správní soudy v souvislosti z otázkou zpoplatnění loterie v jiných svých rozhodnutích. Soud proto jen opakuje, že I z předmětných platebních výměrů co do formálních náležitosti vyplývá, že se žalobci vyměřuje správní poplatek a podle jakých ustanovení zákona a za jaké období. Podle zákona o správních poplatcích se poplatek stanoví procentem ze základu. Vyměření ( § 5 zákona o správních poplatcích) se provádí platebním výměrem (splatnost 15 dní) , podpůrně pak platí daňový řád, a to i dle § 28 odst. 2 zákona o loteriích. Zákon o správních poplatcích nemá zvláštní ustanovení o náležitostech platebního výměru; formulář ve spise založený je adekvátní pro rozhodnutí o správním poplatku v případech, kdy jde o poplatek za úkon. Ustanovení § 32 daňového řádu, který zde platí podpůrně, vyžaduje základní náležitosti, ostatní náležitosti jsou nutné, není –li bez nich výrok určitý. Soud ohledně výkladu pojmů nicotnost, neplatnost a nezákonnost rozhodnutí odkazuje na již ustálenou judikaturu soudů, zejména rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 6 A 76/2001 - 96, publikovaný pod č. 793/2006 Sb. NSS, bod V. Nejvyšší správní soud definoval nicotnost následovně: „Nicotným je správní akt, který trpí natolik intenzivními vadami (příklady viz výše), že jej vůbec za rozhodnutí ani považovat nelze. Tyto vady jsou natolik závažné, že způsobí faktickou neexistenci samotného správního aktu; za dané situace tu není tedy nic, co by mohlo zakládat jakákoliv práva či povinnosti subjektů.“. Jako příklad natolik intenzivních vad správního aktu, že zakládají jeho nicotnost, Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku uvedl „absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu (nikoliv však pouhý nedostatek funkční příslušnosti), zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje (co není osobou v právním slova smyslu), nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí (např. uložení povinnosti podle již zrušeného předpisu)“. Z uvedeného plyne, že ke shledání nicotnosti vedou pouze natolik intenzivní vady (absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost, zásadní nedostatky projevu vůle, požadavek absolutně nemožného plnění apod.), že již vůbec nelze o správním aktu hovořit (viz Hendrych, D. a kol.: Správní právo. Obecná část. 5. vydání. C. H. Beck, Praha, 2003, str. 136-141 a str. 618-619 a zejména pozn. č. 63 na str. 618). Rozhodnutí- vydané platební výměry- vady takové intenzity neobsahují. Tato rozhodnutí vydal správní orgán v rámci své pravomoci a příslušnosti, rozhodnutí jsou co do výše poplatku určitá (vychází ze součtu dílčích poplatků ve vztahu k jednotlivým povolením uvedeným v příloze jako součásti výměru), chybějící základ poplatku není natolik intenzivní vadou, která by mohla vést k prohlášení jejich nicotnosti. Správní orgán (obdobně následně i žalovaný) uvedl právní předpis z něhož vychází – zákon o správních poplatcích a nesprávný výklad právní otázky vyměření nezpůsobuje takovou vadurozhodnutí, jež by měly za následek jeho nicotnost. Námitky nesrovnalostí v platebních výměrech a nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí v jeho změnové části , týkající se uvádění povolení ministerstva pak nemají s ohledem na shora uvedený výklad rozhodný vliv na správné vyměření správních poplatků. Městský soud v Praze proto dospěl ke zjištění nezákonnosti rozhodnutí na základě nesprávných právních závěrů finančních orgánů ohledně způsobu zpoplatnění žalobce správními poplatky. Lze usuzovat na to, že absence stanovení základu poplatku v platebních výměrech podle názoru soudu vyplývá právě z rozdílného výkladu shora uvedených ustanovení zákona o loteriích a zákona o správních poplatcích. Žalobci měl být správní poplatek za rok 2006 vyměřen jako jeden poplatek za povolení, resp. trvání povolení k provozování dané hry v daném roce podle položky 21 písm.b) zákona o správních poplatcích, byl však vyměřen 42 platebními výměry za jednotlivá dílčí povolení, která se liší uvedením jednotlivých technických zařízení loterie AMERICAN ROULETTE na různých adresách a místech. Nelze však akceptovat skutečnost, že výše správního poplatku by měla nadále odviset od rozdílného způsobu rozhodování při vydávání povolení, kdy v některých případech jsou vydána jednotlivá samostatná povolení (v případě žalobce), zatímco v případě jiném je doplňováno jediné vydané povolení; není-li tento rozdílný postup podložen zákonem. Městský soud v Praze ze všech důvodů shora uvedených napadené rozhodnutí žalovaného podle § 78 odst. 1, 4 s.ř.s. zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Učinil tak ve vztahu toliko k odvolacímu rozhodnutí a ponechal na žalovaném, aby v rámci stanoveného limitu správního poplatku srovnal poplatkovou povinnost žalobce buď změnou platebních výměrů či zrušením některých platebních výměrů jdoucích nad zákonnou hranici správního poplatku, když dle judikatury Nejvyššího správního soudu odvolací finanční orgán nemůže při zrušení platebních výměrů současně vrátit věci k dalšímu řízení. Soud nezrušil platební výměry z důvodu efektivity, s ohledem na urychlení řízení při respektování lhůty k vyměření správních poplatků. Výrok o nákladech řízení je dán ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce měl ve věci úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2000,- Kč a dále v nákladech právního zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 2100,- Kč (převzetí věci, podání žaloby, účast při jednání před soudem) dle § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a), d) cit. vyhlášky a dále za 3x paušál po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky s připočtením částky DPH ve výši 1.440,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty z částky 7.200,- Kč, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, činí 10 640,- Kč.

Poučení