9 Cmo 1/2025 - 86

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky], narozená [Datum narození navrhovatelky] bytem [Adresa navrhovatelky] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B], IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupené advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění ze dne 9. 8. 2023, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2024 č. j. 67 Cm 109/2023-67, takto:

Výrok

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2024 č. j. 67 Cm 109/2023-67 se potvrzuje.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit účastníkovi řízení na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce [tituly před jménem]

Odůvodnění

1. Navrhovatelka se návrhem soudu prvního stupně došlým dne 18. 8. 2023 domáhala vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění účastníka ze dne 9. 8. 2023, kterými shromáždění neschválilo použití společných částí domu a pozemků v podílovém spoluvlastnictví vlastníků jednotek pro realizaci stavby na sousedním pozemku parc. č. [adresa] navrhovatelkou jako stavebníkem a současně shromáždění schválilo podání návrhu na odstranění stavby a předseda společenství byl pověřen k podání takového návrhu. Navrhovatelka uvedla, že na svém pozemku parc. č. [adresa] staví zahradní altán na základě stavebního povolení. Tento pozemek sousedí s pozemkem, na kterém se nachází nemovitosti účastníka. Někteří členové účastníka se pokoušeli navrhovatelce ve stavbě zabránit, např. tím že jí a pracovníkům zabraňovali ve vstupu do domu, do výtahu, opakovaně ji fotili a uráželi. Obvodní soud pro Prahu 5 vyhověl navrhovatelce a nařídil předběžné opatření. Dne 9. 8. 2023 se konalo shromáždění účastníka, bylo jednáno o bodu 3 programu. (schválení dalšího postupu při stavbě altánu) a přestože bylo nařízeno předběžné opatření, byly po bouřlivé diskuzi přijata dvě usnesení zachycená ve výroku tohoto usnesení. Navrhovatelka hlasovala proti a domáhá se určení neplatnosti přijatých usnesení. Tato rozhodnutí jsou v rozporu se stanovami účastníka a taktéž v rozporu se stavebním povolením a s nařízeným předběžným opatřením. Dle stavebního povolení je navrhovatelka oprávněna na pozemek parc. č. [Anonymizováno] přenášet materiál přes svou bytovou jednotku. Společné prostory domu navrhovatelka nepoškozuje ani neznečišťuje nad míru obvyklou, pakliže dojde ke znečištění, společné prostory následně uklízí, nepoškozuje práva ostatních spoluvlastníků. Přijatými rozhodnutími je navrhovatelce bráněno v užívání společných prostor. Navrhovatelce vzniká škoda v podobě nákladů za nepřevzatý materiál a najaté pracovníky a taktéž nemajetková újma.

2. Účastník k návrhu uvedl, že tvrzení navrhovatelky o verbálním a fyzickém napadání jsou nepravdivá a irelevantní pro rozhodnutí o věci. Navrhovatelka užíváním společných prostor pro realizaci stavby na sousedním pozemku zasahuje do práv ostatních spoluvlastníků nad míru přiměřenou poměrům, ostatní vlastníky omezuje v řádném užívání a způsobila značné škody na společných částech domu a zahradě. Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil dne 18. 8. 2023 předběžné opatření, kterým navrhovatelce nařídil, aby se zdržela užívání společných prostor pro realizaci své stavby. Stavební povolení neuložilo ostatním spoluvlastníkům strpět užívání společných prostor pro realizaci stavby.

3. Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. října 2024 č. j. 67 Cm 109/2023-67 rozhodl takto: „Návrh na určení, že rozhodnutí přijaté na shromáždění účastníka, jež se konalo dne 9. 8. 2023 ve znění „Shromáždění vlastníků neschvaluje použití společných částí domu a pozemků v podílovém spoluvlastnictví vlastníků jednotek pro realizaci stavby na sousedním pozemku parc. č. [adresa] stavebníka paní [Jméno navrhovatelky], na základě stavebního povolení č.j. [č. účtu] ze dne 20.2.2018, sp. zn. [Anonymizováno], a to včetně např. pro přesun [právnická osoba], strojů, techniky, lešení, nářadí, jiných stavebních potřeb, sutě, odpadu, vykopané zeminy, atd. Shromáždění pověřuje předsedu, aby dodržování výše uvedeného usnesení zajistil potřebnými právními či jinými prostředky“ je neplatné, se zamítá.“ (výrok I.), „Návrh na určení, že rozhodnutí přijaté na shromáždění účastníka, jež se konalo dne 9. 8. 2023 ve znění „Shromáždění vlastníků schvaluje podání návrhu na odstranění stavby stavebníka [Jméno navrhovatelky] na pozemku parc. č. [adresa] a současně shromáždění pověřuje předsedu podáním takového návrhu“ je neplatné, se zamítá.“ (výrok II.)., „Navrhovatelka je povinna zaplatit účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právního zástupce účastníka.“ (výrok III.).

4. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, když s jednotlivými důkazy se vyrovnal v rámci odůvodnění svého rozhodnutí, a po zhodnocení provedeného dokazování ve smyslu § 132 o. s. ř. dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu ve věci samé: „Navrhovatelka je členkou účastníka, navrhovatelka vlastní pozemek parc. č. 2398, který přiléhá k pozemku parc. č. 2401/3, který je taktéž ve vlastnictví navrhovatelky, když jde o zahradu (přiléhající k bytové jednotce ve vlastnictví navrhovatelky). Na pozemku parc. č. 2398 (který nesouvisí s bytovým domem a účastníkem) navrhovatelka prováděla výstavbu dle stavebního povolení, které, pokud jde o podmínky provedení stavby, povolovalo “ruční manipulací se stavebním materiálem, přístup ke stavbě bude přes bytovou jednotku žadatelky“. Pro realizaci stavby byly využívány společné prostory účastnice (parkovací stání venkovní i vnitřní, garáže, výtah). Shromáždění vlastníků takové užívání společných prostor navrhovatelce neumožnilo (rozhodnutí zachycené ve výroku I.) a současně schválilo podání návrhu na odstranění stavby a pověřilo předsedu podáním takového návrhu (rozhodnutí zachycené ve výroku II.).“ Zjištěný skutkový stav byl dle soudu prvního stupně dostatečným pro rozhodnutí o věci samé, z ostatních (soudem blíže nepojednaných) provedených důkazů soud nic podstatného pro rozhodnutí o věci samé nezjistil. Soud nedoplňoval dokazování o výslechy svědků, videozáznam a rozhodnutí o přestupku, neboť takové dokazování hodnotil již jako nadbytečné, když svědci měli vypovídat o tom, že společné prostory jsou užívány nepřiměřeným způsobem, přestupkové rozhodnutí a videozáznam mělo prokázat napadení spoluvlastníka ze strany osoby blízké navrhovatelce, což soud nepovažoval za podstatné pro rozhodnutí o věci samé.

5. Soud prvního stupně, po zhodnocení všech relevantních důkazů a právním hodnocení věci aplikaci příslušných zákonných ustanovení jakož i ustanovení stanov společenství, dospěl k následujícím závěrům: „Navrhovatelka je ve vztahu k oběma přijatým rozhodnutím přehlasovanou vlastnicí, návrh byl podán v prekluzivní lhůtě. V případě výroku ad I bylo shromážděním vlastníků hlasováno o tom, zda a jak je navrhovatelka oprávněna užívat společné části domu a pozemků v podílovém spoluvlastnictví vlastníků jednotek v souvislosti s prováděním stavby na sousedním pozemku. Proto má soud za to, že navrhovatelka má pro podání návrhu důležitý důvod, neboť předmětným rozhodnutím bylo rozhodováno o způsobu, jakým může užívat společnou věc. Stavebním záměrem navrhovatelky je stavba označená jako „zahradní altán“ na pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Tento pozemek je ve vlastnictví navrhovatelky. K pozemku parc. č. [Anonymizováno] však nevede žádná cesta, a jedinou přístupovou možností je tak bytová jednotka ve vlastnictví navrhovatelky, resp. společné části domu a pozemku. Tuto skutečnost zjevně reflektuje vydané stavební povolení, které uvádí, že stavba bude prováděna „ruční manipulací se stavebním materiálem, přístup ke stavbě bude přes bytovou jednotku žadatelky“. Jak je však zřejmé z provedeného dokazování, stavební dělníci provádějící předmětnou stavbu využívali pro transport stavebního materiálu společné části domu a pozemku (parkovací místa, garáže, výtah). Navrhovatelka pak má za to, že pakliže jí shromáždění zakázalo užívat společné prostory, stalo se tak v rozporu se stanovami účastníka a taktéž v rozporu se stavebním povolením a s nařízeným předběžným opatřením. Co se týče rozporu se stavebním povolením, soud v první řadě zdůrazňuje, že stavební povolení představuje veřejnoprávní oprávnění k povolení stavby. Primárně však nesouvisí se soukromoprávními vztahy. Správní orgán (stavební úřad) tak povolil určitou stavbu, tj. z hlediska stavebního práva je navrhovatelka oprávněna stavbu provést. Pakliže však chybí soukromoprávní titul např. k užívání přístupové cesty na staveniště (a stavební úřad takovou skutečnost nezohlednil), stavební povolení nedává staviteli titul k užití cizí věci. V posuzovaném případě tedy stavební povolení navrhovatelce nedává titul k užití společných částí domu způsobem, který zjevně není obvyklý, resp. je nepřiměřený obvyklému užití. Pakliže ovšem jediný přístup k bytové jednotce navrhovatelky je přes společné prostory účastníka (společné prostory v bytovém domě), může docházet k nadměrné zátěži společných prostor účastníka. Dle stavebního povolení je navrhovatelka oprávněna na pozemek parc. č. [Anonymizováno] přenášet materiál přes svou bytovou jednotku. Toto rozhodnutí tedy nijak nezohledňuje nutnost využití společných prostor ani k takovému užití společných prostor nedává navrhovatelce titul. Zdejší soud totožně s účastnicí má za to, že užití společných částí domu (parkovacích stání, výtahu, chodeb) pro účely transportu stavebního materiálu na stavbu na sousedním pozemku (nijak nesouvisející se společenstvím vlastníků) není obvyklým způsobem užívání a je užíváním nepřiměřeně zatěžujícím ostatní spoluvlastníky. Skutečnost, že stavební úřad navrhovatelce vydal stavební povolení, neznamená, že ostatní spoluvlastníci, resp. účastnice, jsou povinni strpět nadměrné užívání společných prostor, jejich případné (účastnicí tvrzené) opotřebovávání příp. poškozování. Důkazní prostředky k těmto otázkám však soud neprováděl, neboť vznik případných škod na společných prostorách (či zjištění jejich výše) nepovažoval za relevantní. Skutečnost, že účastnice nepovolila navrhovatelce užívat společné prostory pro realizaci stavby na sousedním pozemku, proto soud ze shora uvedených důvodů nepovažuje za rozpornou se stavebním povolením. Ve smyslu § 1160 odst. 1 o. z. společné jsou alespoň ty části nemovité věci, které podle své povahy mají sloužit vlastníkům jednotek společně. Společné prostory domu tedy slouží vlastníkům jednotek, a to pro obvyklé způsoby užití spojené s vlastnictvím jednotky. Je zřejmé, že využití společných prostor jako „transportního koridoru“ pro stavbu na sousedním pozemku není běžným způsobem užití společných prostor. To, že se navrhovatelka rozhodla realizovat stavbu na pozemku ve svém vlastnictví je jejím rozhodnutím, ale pakliže shromáždění tento způsob využití společných prostor neschválilo, nese navrhovatelka rizika toho, že k danému pozemku neexistuje jiná přístupová cesta. V této souvislosti soud znovu připomíná, že je nutné rozlišovat rovinu soukromého a veřejného práva, když v rovině veřejného (stavebního) práva je navrhovatelka oprávněna stavbu realizovat, přičemž dle podmínek stavebního povolení má být materiál transportován přes bytovou jednotku v jejím vlastnictví. Zde však nebylo vzato v potaz, že přístup do bytové jednotky navrhovatelky je zjevně možný pouze přes společné prostory účastnice. I pakliže však veřejnoprávní rozhodnutí povoluje určitou stavbu a vymezuje způsob jejího provádění, stavebník nese rizika toho, že nedisponuje soukromoprávním titulem např. k danému stavebnímu využití pozemku či nemá oprávnění využívat ke stavbě přístupovou cestu vymezenou stavebním rozhodnutím (jako v posuzovaném případě). Pakliže shromáždění rozhodlo tak, že s takovým využitím společných prostor nesouhlasí, soud neshledává důvod pro to, aby takové rozhodnutí negoval. Nelze než znovu zopakovat, že využití společných prostor jako „transportního koridoru“ pro stavbu na sousedním pozemku není běžným způsobem užití společných prostor. Rozhodnutí účastnice soud nepovažuje za rozporné ani se stanovami účastníka, neboť dle stanov účastníka je vlastník povinen zdržet se jednání, jímž by zasahoval do práv ostatních členů společenství vlastníků a podstatně omezoval nebo neumožňoval výkon jejich práv (čl. XI odst. 4 písm. i) stanov) a smí užívat společné části domu pouze způsobem a k účelům ke kterým jsou určeny (čl. XV bod 14 stanov). Společné prostory zjevně nejsou určeny k transportu stavebního materiálu na sousední pozemky nesouvisející se společenstvím vlastníků (jakkoliv zde může docházet k transportu stavebního materiálu např. v souvislosti s rekonstrukcí bytové jednotky). Jde-li o navrhovatelkou namítaný rozpor s předběžným opatřením, usnesením ze dne 3. 8. 2023, č. j. 9 Nc 917/2023-41, nařídil Obvodní soud pro Prahu 5 předběžné opatření, kterým uložil třem fyzickým osobám, aby navrhovatelce umožnili užívání společných prostor za účelem stavby zahradního altánu dle stavebního povolení. Toto předběžné opatření tedy nebylo vydáno vůči účastnici a nijak ji nezavazovalo, účastnice nebyla účastníkem řízení. Dále pak platí, že usnesením zdejšího soudu jako soudu odvolacího č. j. 18 Co 310/2023-210 ze dne 25. 10. 2023 bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření zamítá. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že usnesením ze dne 18. 8. 2023, č. j. 9 Nc 923/2023-72, nařídil Obvodní soud pro Prahu 5 předběžné opatření, kterým uložil navrhovatelce, aby se zdržela užívání společných prostor pro realizaci stavby na pozemku parc. č. [Anonymizováno], a to zejména pro přesun stavebních dělníků, stavebního materiálu, strojů, techniky, lešení, nářadí, jiných stavebních potřeb, sutě, odpadu, vykopané zeminy, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 18 C 294/2023-515 ze dne 19. 7. 2024 pak byla zamítnuta žaloba kterou se navrhovatelka domáhala proti šesti fyzickým osobám a účastníkovi uložení povinnosti nebránit navrhovatelce v provádění stavebních prací dle podmínek stavebního povolení a snášet přístup navrhovatelky k pozemku parc. č. [Anonymizováno] a užití společných prostor v domě č.p. [Anonymizováno] a užití pozemku parc. č. [Anonymizováno] pro přístup na pozemek prac. č. [adresa] (rozsudek dosud nenabyl právní moci). Ze shora uvedených důvodů proto nemá soud za důvodnou ani námitku, že rozhodnutí shromáždění bylo v rozporu s nařízeným předběžným opatřením. Naopak je zjevné, že i kdyby v současně době neexistovalo předmětné napadené rozhodnutí shromáždění vlastníků, navrhovatelka by nebyla oprávněna společné prostory pro realizaci stavby využívat, neboť jí v tom brání obecným soudem nařízené předběžné opatření. Ze všech shora uvedených důvodů soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek popsaného pod bodem I výroku (výrok I.).“ 6. Dále soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „Navrhovatelka se dále domáhala vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek z téhož dne popsaného ve výroku II, kterým shromáždění vlastníků schválilo podání návrhu na odstranění stavby navrhovatelky na pozemku parc. č. [adresa] a současně pověřilo předsedu podáním takového návrhu. Zde soud má za to, že podání návrhu na odstranění stavby je procesním úkonem v rámci stavebního zákona, posouzení jeho důvodnosti je věcí příslušného správního orgánu (stavebního úřadu). Podáním procesního návrhu nemůže navrhovatelce vzniknout újma, když o důvodnosti návrhu věcně rozhoduje správní orgán ve správním řízení. Z tohoto důvodu soud neshledal důležitý důvod ve vztahu k tomuto rozhodnutí shromáždění vlastníků a návrh proto zamítl (výrok II).“ 7. O nákladech řízení mezi navrhovatelkou a účastníkem bylo soudem prvního stupně rozhodnuto dle § 1 odst. 3 z. ř. s., § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť účastník měl v řízení plný úspěch. Účastníku tak náleží náhrada nákladů řízení spočívající v odměně právního zástupce, který je advokátem, za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí právního zastoupení, účast na ústním jednání dne 16. 10. 2024 nepřesahujícím dvě hodiny), 2 režijní paušály za úkony právní služby po 300 Kč, vše podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (celkem 6 800 Kč) a 21% DPH z odměny za zastupování a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 1 428 Kč, neboť advokát účastníka je plátcem této daně, celkem tedy 8 228 Kč. Platební místo soud určil dle § 1 odst. 3 z. ř. s., § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůtu dle § 1 odst. 3 z. ř. s., § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).

8. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka v zákonné lhůtě odvolání s tím, že „užívání společných prostor pro realizaci stavby nezasahuje do právní ostatních spoluvlastníků nad míru přiměřenou poměrům resp. je v souladu s úkony, které tomuto předcházely a daným potřebami. Odvolatelka zdůraznila, že „při realizaci je nucena využít svůj byt za účelem přístupu ke stavbě a logicky tak využíti společné prostory domu, když navíc jednám v souladu s povolením stavebního úřadu, kde je výslovně uvedeno, že se stavební úřad v řízení zabýval otázkou postavení účastníků řízení, jednotlivých vlastníků sousedních pozemků a staveb a v tomto ohledu rovněž otázkou, do jaké míry budou účastníci řízení přímo dotčeni na svých vlastnických právech“. Odvolatelka poukázala na to, že ve „stavebním povolení je uvedeno, že stavba bude prováděna ručení manipulací se stavebním materiálem a přístup ke stavbě bude přes bytovou jednotku žadatelky, tj. přes byt; účastníky příslušného stavebního řízení bylo rovněž všichni vlastníci jednotek v domě; nikdo z nich se k řízení a vydání Stavebního povolení nevyjádřil a rozhodnutí následně akceptovali; pokud měli a mají proti takovému rozhodnutí výhrady, měli možnost uplatnit tyto výhrady právě ve stavebním řízení, případně v navazujícím soudním řízení správním, čehož ovšem nevyužili.“ Podle odvolatelky „Stavební úřad vydal pod č. [č. účtu] dne 19. 3. 2023 sdělení, ve kterém uvedl, že disponuje /odvolatelka - poznámka soudu/ přístupem na pozemek parc. č. [Anonymizováno], a to i za účelem realizace stavby, proto je spoluvlastnice tohoto pozemku a má proto příslušné užívací právo k pozemku“. Odvolatelka dovozuje, že kdyby nebyly společné prostory určeny k transportu stavebního materiálu, pak by nebyly určeny k transportu věcí vůbec, což by byl absurdní výklad. Dle odvolatelky nebylo prokázáno, že by společné prostory používala nepřiměřeně, docházeli k jejich nadměrné zátěži, že by je poškozovala, nadměrně opotřebovávala a podobně. Stavba altánu byla realizována především v době od 8.00 do 16.00 hodin. Soud prvního stupně pochybil, když provedené dokazování interpretoval ve prospěch stanoviska účastníka a nepřihlédl k argumentaci navrhovatelky - odvolatelky, především pak že stavba je prováděna v souladu se stavebním povolením. Podle odvolatelky soud provedl potřebné dokazování a měl veškeré podklady k rozhodnutí, ale s jeho rozhodnutím nesouhlasí. Odvolatelka navrhla změnit usnesení soudu prvního stupně a jejím návrhům vyhovět.

9. K odvolání se podáním ze dne 20. 12. 2024 vyjádřil účastník následovně: ad odst. 3 odvolání Právní posouzení soudu obsažené zejména v odst. 25 usnesení je správné. Užívání společných částí domu pro účely transportu stavebního materiálu na stavbu na sousedním pozemku, která nijak nesouvisí se společenstvím vlastníků, soud správně vyhodnotil jako nikoli obvyklý způsob užívání nepřiměřeně zatěžující ostatní spoluvlastníky. Zjevná nepřiměřenost užívání společných částí domu je dána zejména tím, že tyto společné části domu jsou ze své podstaty určeny ke společnému užívání vlastníků všech bytových jednotek v domě, a to k užívání v souvislosti s užíváním jejich bytových jednotek a v tomu přiměřené intenzitě. Za tomuto účelu a poměrům přiměřené a řádné užívání společných částí domu pak lze považovat běžný pohyb vlastníků jednotek a jejich návštěv mezi vchodem či vjezdem do domu a jejich bytovými jednotkami a v případě provádění povolených stavebních oprav a úprav bytových jednotek pochopitelně i přesun velikosti jednotky odpovídajícího množství stavebního materiálu a počtu dodavatelů stavebních prací tamtéž. Tomuto účelu se však hrubě vymyká a poměrům je zcela nepřiměřený přesun násobně většího objemu stavebního materiálu, mechanizace a dodavatelů stavebních prací pro stavbu s domem nijak nesouvisející samostatné podsklepené dvoupodlažní stavby na vlastním pozemku navrhovatelky, k jejíž výstavbě je nutné přesunout odhadem nejméně 120 tun stavebního materiálu, tedy násobně více než pro jakoukoli rekonstrukci bytové jednotky navrhovatelky. ad odst. 6 odvolání Účastník souhlasí s právním názorem soudu, že posuzovaná věc má dvě roviny, a sice rovinu veřejnoprávní a rovinu soukromoprávní, a že stavební povolení nemůže navrhovatelce konstituovat soukromoprávní oprávnění užít pro účely s domem nesouvisející stavby společný majetek, a tím omezit spoluvlastnická práva ostatních spoluvlastníků; obsah stavebního povolení tak není pro soukromoprávní rovinu věci podstatný a zavazující. Krom toho navíc z navrhovatelkou citovaných listin ani nevyplývají skutečnosti jí tvrzené a namítané. Užíváním společných částí domu se stavební povolení vůbec nezabývá a zabývat ani nemůže (k tomu viz výše) a ze sdělení stavebního úřadu naopak vyplývá, že stavební úřad nerozhodl a ani nemůže rozhodnout o uložení povinnosti spoluvlastníkům strpět užívání společného majetku pro stavbu, neboť to je věc občanskoprávní patřící do pravomoci civilních soudů. ad odst. 7 odvolání Zdánlivá argumentace ad absurdum předestřená navrhovatelkou v tomto odstavci je ve skutečnosti argumentačním faulem využívajícím tzv. slaměného panáka, neboť nikdo netvrdí, že společné prostory domu „nejsou určeny k jakémukoliv transportu věcí, například při stěhování či při případných úpravách či opravách jednotlivých bytových jednotek“, jak podsouvá navrhovatelka. Soud pouze zcela správně uvádí (viz odst. 26 usnesení), že „Společné prostory zjevně nejsou určeny k transportu stavebního materiálu na sousední pozemky nesouvisející se společenstvím vlastníků (jakkoliv zde může docházet k transportu stavebního materiálu např. v souvislosti s rekonstrukcí bytové jednotky).“ Tento výklad je zcela správný a navrhovatelku nijak disproporčně neomezuje v řádném užívání společných částí domu v obdobném rozsahu a obdobným způsobem, jak činí ostatní spoluvlastníci. ad odst. 8 odvolání Soud na základě provedených důkazů dospěl k správnému skutkovému zjištění, že společný majetek byl pro stavbu užíván. Účastník souhlasí, že takovéto skutkové zjištění je úplné a dostačující pro rozhodnutí ve věci samé. Poškození nebo nadměrné opotřebovávání zmíněné navrhovatelkou v prvním pododstavci odst. 8 není předmětem tohoto řízení a je pro rozhodovanou věc irelevantní. Druhý pododstavec je pak zcela nesrozumitelný a nelze se k němu relevantně vyjádřit. ad odst. 9 odvolání Otázka, zda navrhovatelka stavbu provádí v souladu se stavebním povolením, není pro rozhodnutí o platnosti rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek nijak relevantní. Ostatní námitky navrhovatelky pak v podstatě říkají pouze tolik, že se jí rozhodnutí soudu nelíbí. Další účastník navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Předně je nutné konstatovat, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu zcela odpovídajícímu předmětu dané věci - posouzení dvou rozhodnutí shromáždění dalšího účastníka konaného dne 9. 8. 2023 z hlediska jejich platnosti, z provedených důkazů zjistil pro věc všechny relevantní skutečnosti. Ostatně i sama odvolatelka v odvolání uvedla, že v rámci dokazování byly provedeny všechny potřebné důkazy. Na věc zcela správně aplikoval právní předpisy i aktuální judikaturu a věc správně posoudil i po právní stránce. Odvolací soud je v podstatě zajedno se všemi jeho závěry (skutkovými i právními).

12. Primárně se odvolací soud věnoval výroku II. napadeného usnesení soudu prvního stupně a potažmo tak rozhodnutí shromáždění účastníka ze dne 9. 8. 2023 následujícího znění: „Shromáždění vlastníků schvaluje podání návrhu na odstranění stavby stavebníka [Jméno navrhovatelky] na pozemku parc. č. [adresa] a současně shromáždění pověřuje předsedu podáním takového návrhu“, a to z pohledu existence důležitého důvodu ve smyslu § 1209 odst. 1 ve spojení s § 258 - 261 o. z. coby jedné ze základních podmínek posuzování platnosti tohoto usnesení. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2023 sp. zn. 26 Cdo 3196/2022 platí, že: „Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je pak dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (srov. zejména odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 15. března 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, a dále např. z 27. června 2017, sp. zn. 26 Cdo 2657/2016, či z 16. srpna 2022, sp. zn. 26 Cdo 1298/2022). Smyslem úpravy omezujících hledisek pro podání návrhu na přezkoumání usnesení shromáždění je minimalizace zásahu veřejné moci do soukromoprávních vztahů; zákon proto připouští rozhodování podle § 1209 odst. 1 o. z. jen ve zcela odůvodněných a výjimečných případech.“ Z obsahu /výše citovaného/ navrhovatelkou - odvolatelkou napadeného usnesení shromáždění ze dne 9. 8. 2023 vyplývá, že se nijak nedotýká postavení navrhovatelky coby vlastnice jednotky ani nezasahuje do podstaty předmětu jejího vlastnictví - vlastnictví jednotky, z hlediska účelu jeho využití. Předmětné usnesení shromáždění se týká osoby navrhovatelky coby stavebnice altánu na jejím pozemku a případného řízení o odstranění této stavby. Nejde tak o důležitou záležitost ve smyslu § 1209 ve spojení s § 258 - 261 o. z., pročež v daném případě nebyla splněna jedna z obligatorních zákonných podmínek věcného posuzování neplatnosti předmětného usnesení soudem v řízení dle § 1209 ve spojení s § 258 - 261 o. z. Zamítavý výrok II. usnesení soudu prvního stupně byl tak zcela správný.

13. Dále se odvolací soud zabýval, především z hlediska odvolatelčiných odvolacích námitek, výrokem I. usnesení soudu prvního stupně, resp. z tohoto hlediska posuzoval věcnou správnost a odůvodněnost tohoto rozhodnutí. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně tento výrok svého rozhodnutí odůvodnil zcela případně a správně. Je zásadní rozlišovat tzv. veřejnoprávní rovinu věci a rovinu tzv. soukromoprávní. Vydal-li příslušný stavební úřad určité rozhodnutí, a toto je vykonatelné, pak byla věc posouzena z hlediska veřejného zájmu a bylo shledáno, že je s veřejným zájmem v souladu /řečeno z obecného pohledu/. Orgán veřejné moci - stavební úřad, však věc neposuzuje z hlediska soukromoprávního, tedy zda jsou souladné s právem soukromoprávní aspekty věci. Toto zcela odpovídajícím způsobem vysvětlil již soud prvního stupně a je nadbytečné, aby jeho vysvětlení opakoval odvolací soud, jenž na jeho vysvětlení odkazuje - viz odstavec 25 usnesení soudu prvního stupně. Otázkou střetu soukromých práv v dané věci, jež přísluší výhradně do gesce - působnosti a pravomoci soudu na základě u soudu uplatněného návrhu, je posouzení souladu shromážděním přijatého usnesení se zákonem a stanovami předmětného společenství. Podle § 1160 odst. 1 o. z. „společné jsou alespoň ty části nemovité věci, které podle své povahy mají sloužit vlastníkům jednotek společně“, podle § 1166 odst. 1 písm. b) 2. se při rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám v prohlášení „uvede určení a popis společných částí se zřetelem k jejich stavební, technické nebo uživatelské povaze a k případným určením, které z nich jsou vyhrazeny k výlučnému užívání vlastníku určité jednotky“. Podle § 1175 odst. 1 o. z. „vlastník jednotky má právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt jakož i užívat společné části, nesmí však ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, změnit nebo poškodit společné části“. Podle odvolacího soudu užívání společných částí domu (parkovacích stání, výtahu, chodeb apod.) pro účely transportu stavebního materiálu za účelem stavby na pozemku náležejícím výlučně navrhovatelce (pozemku nijak nesouvisejícím s předmětným společenstvím vlastníků jednotek) není běžným ani obvyklým způsobem užívání společných částí domu rozděleného na jednotky, resp. pozemku ve spoluvlastnictví vlastníků jednotek /dále i jen „společné části“/. Není tedy užíváním společných částí domu vyplývajícím z vlastnictví jednotky v předmětném domě a ani z členství v předmětném společenství vlastníků (členy společenství jsou ze zákona všichni vlastnicí jednotek v předmětném domě pro jehož správu společenství vzniklo). Vlastnictví jednotky v předmětném domě navrhovatelku tedy neopravňovalo k výše řečenému - „nadměrnému“ užívání společných částí, nebylo a není pro ni tzv. hmotněprávním důvodem takovéhoto užívání. Právo k takovémuto - „nadměrnému“ užívání společných částí však nemůže vzniknout ani na základě vydaného stavebního povolení (rozhodnutí stavebního úřadu) coby veřejnoprávního aktu, protože veřejné právo takto konstituovat soukromoprávní oprávnění nemůže. Neexistuje k tomu zákonný důvod, ostatně navrhovatelka takovýto zákonný důvod přesahu veřejného práva do práva soukromého, resp. vzniku práva nadměrného užívání společných prostor jednou z vlastnicí jednotky v domě v něm jsou tyto prostory na základě stavebního povolení příslušného stavebního úřadu neuvedla. To, že příslušné stavební povolení připouští dopravu materiálu přes jednotku navrhovatelky nijak neznamená, že by ji samo o sobě opravňovalo zároveň i k nadměrnému užívání společných prostor. Bylo by představitelní, že by navrhovatelka například za úplatu či závazek sanace užitých společných částí či za dalších podmínek získala souhlas správce společných částí k nadměrnému žití, tedy tzv. soukromoprávní oprávnění k takovémuto jejich užití, pročež pak by doprava materiálnu na stavbu či ze stavby ve smyslu vydaného (odvolatelkou namítaného) stavebního povolení byla plně realizovatelná. V daném případě došlo rozhodnutím shromáždění (navrhovatelkou u soudu napadeným), viz výrok I. usnesení soudu prvního stupně, naopak k výslovnému neschválení užití společných částí domu a pozemku ve spoluvlastnictví vlastníků jednotek pro realizaci předmětné stavby na sousedním pozemku. Toto rozhodnutí je zcela legitimní i legální, učiněné plně v souladu se zákonem i stanovami společenství, a jak shora rozebráno, není nikterak v rozporu ani s aktem veřejné moci - stavebním povolením, byť ovšem jak shora uvedeno stavební povolení resp. veřejná moci (veřejnoprávní akt) nemůže bez výslovného zákonného zmocnění ingerovat - zasahovat do soukromoprávních vztahů.

14. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako správné, a to včetně správného nákladového výroku.

15. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému účastníkovi. Navrhovatelka je tudíž povinna nahradit náklady odvolacího řízení účastníkovi. Ty sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby: vyjádření k odvolání navrhovatelky ze dne 20. 12. 2024 (odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky č. 177/96 Sb. /dále též jen „vyhláška“/ činí 3 100 Kč.) a náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč), celkem tedy 3 400 Kč a k tomu je třeba přičíst ještě náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 714 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.); celková částka náhrady odvolacích nákladů řízení tedy činí 4 114 Kč.

Poučení