9 Cmo 10/2024 - 172

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] oba bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupené advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [Jméno advokáta C], narozený [Datum narození advokáta C] bytem [Adresa advokáta C] o určení členství v bytovém družstvu a uložení povinnosti uzavřít nájemní smlouvu, o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2023, č. j. 74 Cm 78/2021-149 takto:

Výrok

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2023, č. j. 74 Cm 78/2021-149, se a. ve výroku I. mění tak, že se určuje, že žalobci jsou společnými členy žalovaného 1) s družstevním podílem, jehož obsahem je další členský vklad, kterým se podíleli na nabytí bytu č. 11 o výměře 49,79 m2, umístěného v 2. nadzemním podlaží budovy č.p. [Anonymizováno] v kat. území [adresa], b. ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 20. 5. 2021 a v průběhu řízení doplněnou domáhali se žalobci, aby soud určil, že jsou společnými členy prvního žalovaného s družstevním podílem, jehož obsahem je další členský vklad, kterým se podíleli na nabytí bytu č. 11 o výměře 49,79 m2 v druhém nadzemním podlaží domu č. p. [Anonymizováno] na adrese žalovaného č. 1 (dále jen „byt č. [Anonymizováno]“), a aby první žalovaný byl uznán povinným uzavřít s nimi smlouvu o nájmu bytu č. 11 jako bytu družstevního ve znění, které uvedli v doplnění žaloby, eventuálně - nebylo-li by možné takto rozhodnout - aby s nimi byl povinen uzavřít nájemní smlouvu na byt č. [Anonymizováno].

2. Žalobci tvrdili, že družstvo bylo založeno v roce 1994 za účelem privatizace domu. Zakládající členkou byla žalobkyně a) jako nájemkyně bytu č. [Anonymizováno] a také matka druhého žalovaného [Anonymizováno] jako nájemkyně bytu č. [Anonymizováno]. Dne 5. 6. 1996 uzavřela žalobkyně a) již jako manželka žalobce b) s druhým žalovaným smlouvu o převodu členství, kterou druhý žalovaný převedl svůj členský podíl na žalobkyni a). Smlouva byla prvnímu žalovanému doručena. První žalovaný koupil dům od Městské části Praha 3 s právními účinky vkladu k 13. 6. 1996. Žalobci v následujících letech splatili svůj členský podíl, představující podíl na pořízení bytu č. [Anonymizováno]. První žalovaný vždy evidoval žalobce jako členy družstva s podílem určeným podle bytu č. [Anonymizováno], avšak nikdy s nimi na byt č. [Anonymizováno] neuzavřel nájemní smlouvu. V seznamu členů z 30. 3. 2021 už žalobci jako společní členové bytového družstva uvedeni nejsou. Naléhavý právní zájem tedy žalobci spatřují v tom, že jim družstvo upírá jejich postavení členů. V bytě č. [Anonymizováno] bydlí žalovaný 2), avšak členem družstva není a ani jím být nechtěl. Žalobci tvrdí, že jim svědčí právo nájmu k bytu č. [Anonymizováno], a proto se domáhají toho, aby žalovanému č. [Anonymizováno] bylo uloženo s nimi uzavřít nájemní smlouvu. S druhým žalovaným by pak uzavřeli smlouvu podnájemní. Žalobci upozornili na to, že první žalovaný vlastní v domě několik bytů, které nejsou pronajaty členům družstva, nýbrž komerčně. Spokojili by se tedy i s tím, kdyby první žalovaný jejich nárok uspokojil pronájmem jiného družstevního bytu.

3. První žalovaný ve svém vyjádření zpochybnil tvrzení žalobců, že členský podíl s právem nájmu k bytu č. [Anonymizováno] získali převodem od druhého žalovaného, který jej nabyl po své matce. Paní [Anonymizováno] totiž podle prvního žalovaného zemřela 2. 9. 1996 a zanechala po sobě jen majetek nepatrné hodnoty, který byl vydán jejímu synovi [adresa] (tj. nikoli žalovanému č. 2) jako vypraviteli pohřbu. Tvrzená smlouva o převodu členského podílu z 5. 6. 1996 tak nemohla vyvolat žádné právní účinky.

4. Druhý žalovaný se u jednání soudu vyjádřil tak, že o vzniku družstva v podstatě nevěděl, vše zařizovala jeho matka. Sám žádnou přihlášku do družstva nepodával a jeho matka družstvu nikdy nic neplatila, protože na to neměla. Sám řešil jen uzavření nájemní smlouvy, kterou uzavíral po smrti matky, snad v roce 1996.

5. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu o určení členství v družstvu (výrok I.), o uzavření nájemní smlouvy k bytu č. [Anonymizováno] (výrok II.) a uzavření nájemní smlouvy k bytu č. [Anonymizováno] (výrok III.). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.).

6. Soud prvního stupně uvedl, že žalobci měli nabýt sporný podíl smlouvou o převodu členství ze dne 5. 6. 1996, uzavřené mezi žalobkyní a) jako nabyvatelkou a žalovaným 2) jako převodcem (dále jen „smlouva o převodu členství“). Protože dne 4. 11. 1994 uzavřeli žalovaní manželství, vzniklo by jim uzavřením této smlouvy společné členství v žalovaném družstvu. V této smlouvě je uvedeno, že žalovaný 2) byl ke dni převodu členem žalovaného 1) na základě notářského zápisu ze dne 19. 4. 1994, č. j. [právnická osoba], kterým bylo družstvo založeno. V uvedeném notářském zápisu však jako zakládající člen není uveden žalovaný 2), nýbrž jeho matka [Anonymizováno], která rovněž splatila základní členský vklad ve výši 5 000 Kč a účastnila se ustavující členské schůze žalovaného 1). Vše činila jménem svým, neboť v notářském zápisu není uvedeno, že by někoho zastupovala, totéž se týká dokladu o úhradě základního členského vkladu. Ještě 8. 7. 1996 uzavřel žalovaný 1) s [Anonymizováno] nájemní smlouvu; tato smlouva je datována později, než smlouva o převodu členství na žalobkyni a). Soud prvního stupně uzavřel, že zakládajícím členem žalovaného 1) nebyl žalovaný 2), nýbrž jeho matka, přestože žalovaný 2) podal do družstva dne 14. 3. 1994 přihlášku. Zakládajícím členem se totiž stát nemohl, neboť nebyl ke dni založení družstva nájemcem bytu č. [Anonymizováno] a nezúčastnil se ustavující schůze žalovaného 1). Žalobci netvrdili ani neprokázali, že by žalovaný 2) nabyl členský podíl od své matky po vzniku družstva. [Anonymizováno] zemřela až po uzavření smlouvy o převodu členství a dědické řízení skončilo vydáním majetku nepatrné hodnoty vypraviteli pohřbu, kterým navíc nebyl žalovaný 2), nýbrž jeho bratr. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobci nemohli sporný členský podíl nabýt od žalovaného 2), neboť ten nikdy členem družstva nebyl.

7. Soud prvního stupně se dále zabýval i tím, zda žalobci nabyli družstevní podíl vydržením podle § 134 odst. 1 obč. zák. K tomu citoval usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2012, č. j. 29 Cdo 1989/2011, podle kterého lze práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu vydržet jako věc movitou. Držitel se však musí chopit všech práv a povinnosti spojených s členstvím v bytovém družstvu, tj. jak práv vztahujících se ke konkrétnímu bytu (včetně práva nájmu), tak práv, která příslušejí každému členu bytového družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru. V projednávané věci se žalobci držby práva nájmu bytu č. 11 nikdy neujali, neboť nájemcem bytu č. 11 byl vždy žalovaný 2). Vydržecí doba se tedy nemohla rozběhnout.

8. Podle soudu prvního stupně na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani prokázaná skutečnost, že žalovaný 1) vyměřoval žalobci úhrady (tj. další členské vklady, jimiž členové družstva přispívali na splátky kupní ceny za dům) za podíl, který se připínal k bytu č.

11. Žalovaný 1) označoval tento podíl jako zbytkový, případně jako „podíl 2“ a zřejmě vycházel z toho, že jde o podíl, k němuž se právo nájmu družstevního bytu nepřipíná, jakkoli procenty odpovídá poměru podlahové plochy bytu č. [Anonymizováno] k ploše domu. Žalobci byli srozuměni s tím, že se práva nájmu bytu č. [Anonymizováno] neujali, neboť se sami domáhali u žalovaného vysvětlení, proč platí „věcně usměrněné nájemné“, přestože byt neužívají. Bylo jim ze strany žalovaného 2) vysvětleno, že nejde o úhradu za užívání bytu; nájemné za byt č. [Anonymizováno] (ovšem nikoli jako za byt družstevní) a úhrady za služby platil žalovaný 2). Žalovaný 1) evidoval žalobce jako společné členy družstva s tím, že podíl nabyli od žalovaného 2) převodem (v evidenci členů byl uvedeno „převod [Anonymizováno] 5. 6. 1996 - bez bytu pouze podíl, dále nájemní smlouva“). V řízení sice nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by smlouva o převodu členství z 5. 6. 1996 byla předložena žalovanému 1), z chování žalovaného 1) však bylo zřejmé, že s žalobci jednal jako s vlastníky „podílu od pana [Anonymizováno]“. Žalovaný 1) účtoval žalobkyni platby jak na „její“ podíl č. 1, včetně záloh za služby, tak za podíl č.

2. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný 1) svým konkludentním jednáním přitakával tomu, že žalobci jsou členy družstva jako právní nástupci žalovaného 2) a že žalobci mohli z chování žalovaného 1) oprávněně dovozovat, že jsou vlastníky „podílu č. 2“ a žalovaný 1) jim toto právo neupírá.

9. Soud prvního stupně měl pochybnosti o dobré víře žalobců ohledně vlastnictví sporného podílu, neboť žalobkyně a) se účastnila ustavující členské schůze a následně byla po cca 2 roky členkou představenstva. Její povinností bylo vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře a vědět, kdo je členem družstva. Nevyvinula sebemenší úsilí k objasnění rozporu ve smlouvě o převodu členství z 5. 6. 1996, podle níž měl být žalovaný 2) zakládajícím členem žalovaného 1), ačkoli se nezúčastnil (ani v zastoupení) ustavující schůze. Stejně tak musela vědět, že nájemcem bytu č. [Anonymizováno] není žalovaný 2), nýbrž jeho matka. Nepostupovala tedy ani s minimální opatrností. K uzavření nájemní smlouvy potom žalobci vyzvali družstvo poprvé až 16. 3. 2021. Žalobci rovněž netvrdili, že by s žalovaným 1) uzavřeli smlouvu o dalším členském vkladu. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci neprokázali, že by jim náležel členský podíl, jehož součástí by bylo právo nájmu bytu č. [Anonymizováno].

10. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání. Upozornili, že samosoudkyně prvního stupně projevovala pochopení vůči jejich nároku a o povinnosti tvrzení a důkazní poučovala žalovaného 1), nikoli žalobce. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaný 1) učinil těsně před vyhlášením napadeného rozsudku žalobcům nabídku na mimosoudní řešení sporu finančním vyrovnáním. Žalobci proto považují napadený rozsudek za překvapivý a nepředvídatelný. Žalobci připustili, že smlouva o převodu členství z 5. 6. 1996 nebyla fundovaným právním dokumentem, připravila ji tehdejší místopředsedkyně družstva paní [Anonymizováno], žalobkyně a) ji důkladně nečetla a žalovaný 2) ji nečetl vůbec. Žalobkyně byla v době podpisu přesvědčena o tom, že žalovaný 2) byl členem žalovaného 1). Nedávalo by logiku, aby žalobci kupovali sporný podíl od nevlastníka a následně z tohoto titulu platili družstvu statisícové částky vztahující se k bytu č.

11. Soud prvního stupně přiřkl neadekvátní význam rozlišování „osob [adresa]“, přestože tehdy šlo o téměř padesátiletého syna žijícího s téměř osmdesátiletou matkou, kde bylo jasné, že v bytě bude časem bydlet jen žalovaný 2). Přes účast paní [adresa] na ustavující schůzi žalovaného 1) s ní v roce 1996 již nikdo jako s členkou nepočítal. Dobrá víra žalobců je tedy neprosto nezpochybnitelná za situace, kdy žalobci dlouhá léta plnili povinnosti spojené se sporným „podílem č. 2“ a uplatňovali i členská práva s ním spojená, včetně účasti na schůzích. Žalobci připomněli, že žalobkyně a) byla sice formálně členkou představenstva, avšak v té době v domě nebydlela a byla čerstvě vdaná s malými dětmi. Žalobkyně a) jednala s důvěrou ve starší kolegyni Langerovou, která smlouvu s žalovaným 2) vyjednala v situaci, kdy prioritou všech zúčastněných byla privatizace domu od městské části. Při uzavírání smlouvy o převodu členství navíc žalobkyně a) jednala soukromě, nikoli jako členka představenstva žalovaného 1). Soud prvního stupně proto nehodnotil důkazy ve vzájemné souvislosti. Právní následky smlouvy o převodu členství popřelo družstvo až v roce 2021.

11. Žalobci rovněž poukazují na to, že v době uzavření smlouvy o převodu nemohlo žalovanému 2) ani jeho matce svědčit právo nájmu družstevního bytu, neboť družstvo nabylo dům od městské části až k 13. 6. 1996, kdy nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, přičemž vklad byl proveden až 3. 12. 1996. Žalobci se dne 5. 6. 1996 ujali držby základního členského vkladu. Předmětem vlastnictví žalobců se stal pouze základní členský vklad „bez bytu“. Takový členský podíl nabyli žalobci vydržením po 3 letech, tj. k 5. 6. 1999 v případě, že samotná smlouva o převodu členství nevyvolala právní následky. Právo nájmu se nestalo součástí členského podílu žalobců, nezaniklo však jejich právo žádat po družstvu uzavření nájmu k bytu č. [Anonymizováno]. Podpůrně by mělo být použito i ustanovení § 1095 o. z. o mimořádném vydržení. Za situace, kdy se žalobci po nabytí sporného podílu zasloužili o pořízení bytu č. [Anonymizováno], mají nárok na to, aby s nimi žalovaný 1) uzavřel k tomuto bytu nájemní smlouvu. Žalovaná měli v 90. letech svou bytovou potřebu vyřešenu a pořízení dalšího podílu v družstvu brali jako investici pro děti. Proto se dříve nedomáhali práva nájmu k bytu č. [Anonymizováno]. Nikdy před rokem 2021 je nenapadlo, že by jim družstvo upíralo i vlastnictví podílu č.

2. Jako eventuální pak žalobci uplatnili nárok na uzavření nájemní smlouvy k bytu č. [Anonymizováno], který je právně volný. Postoji družstva, které má primárně zajišťovat bytové potřeby svých členů, žalobci nerozumí. K otázce dalších členských vkladů žalobci uvedli, že družstvo se žádným ze svých členů neuzavřelo písemnou smlouvu o dalším členském vkladu; tehdejší právní úprava písemnou formu nevyžadovala. Žalobci navrhli, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě plně vyhoví.

12. První žalovaný ve svém vyjádření upozornil, že nabídky mimosoudního vyrovnání nebyla ze strany žalobců akceptována. Ztotožni se s napadeným rozsudkem a navrhl jeho potvrzení.

13. Druhý žalovaný se k odvolání nevyjádřil a k jednání odvolacího soudu se nedostavil, přestože mu bylo řádně doručeno předvolání. Odvolací soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal v jeho nepřítomnosti.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

15. Odvolací soud považuje skutková zjištění soudu prvního stupně za správná, odpovídající obsahu spisu a dostatečná pro rozhodnutí ve věci. Proto z nich ve svých následujících úvahách vychází.

16. Odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že žalobci nemohli nabýt sporný družstevní podíl od žalovaného 2), neboť žalovaný 2) nebyl v době uzavření smlouvy o převodu členství členem žalovaného 1). Odvolací soud považuje za správný rovněž závěr soudu prvního stupně, podle kterého žalobci nemohli sporný podíl vydržet podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., neboť nebyli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že žalovaný 2) je skutečně majitelem převáděného podílu v žalovaném 1). Stejný závěr potom lze učinit i v případě řádného vydržení podle § 1089 ve spojení s § 992 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z“).

17. Odvolací soud je však toho názoru, že shora uvedené posouzení projednávané věci soudem prvního stupně je neúplné. Soud prvního stupně měl přihlédnout i k dalším okolnostem, které jsou obsahem jeho skutkových zjištění. Podstatnou okolností je skutečnost, že Městská část Praha 3 si jako podmínku odkupu domů ve své správě nájemníky stanovila, že dům je ochotna prodat bytovému družstvu, které založí alespoň polovina nájemců v domě. V domě účastníků je celkem 20 bytů a do družstva podalo přihlášku právě 10 nájemců, tj. přesně polovina. [Anonymizováno] tedy sice byla zakládající členkou družstva a splatila základní členský vklad, ale, jak potvrdil i druhý žalovaný, neměla na splátky dalšího členského vkladu, jimiž mělo být financování pořízení domu. Převod podílu na žalobce byl tedy řešením této situace. Žalobci se zavázali splácet (vedle bytu žalobkyně a/) i další členský vklad za byt č. [Anonymizováno], přičemž družstvo po celou dobu splácení tyto splátky ochotně přijímalo, považovalo žalobce až do roku 2021 (tj. po 25 let) za členy i ohledně tohoto podílu a umožňovalo jim i výkon jejich členských práv.

18. Odvolací soud vychází ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že žalobci se nikdy neujali držby práva nájmu bytu č. [Anonymizováno], neboť byli srozuměni s tím, že byt užívá druhý žalovaný. Druhý žalovaný se ovšem sám za člena prvního žalovaného nepovažuje a nikdy nepovažoval, jak sám uvedl, za svého člena jej nikdy nepovažoval ani žalovaný 1). Jeho nájemní smlouvy nejsou smlouvami o nájmu družstevního bytu ve smyslu § 729 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“) a ustálené judikatury (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 21 Cdo 327/99, uveřejněné pod R 12/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

19. K tomu je nutno dodat, že i kdyby žalovaný 1) neuzavíral s žalovaným 2) nové nájemní smlouvy, přešel by na žalovaného 2) nájem po jeho matce, neboť nebylo sporu o tom, že druhý žalovaný žil se svou matkou ve společné domácnosti a neměl vlastní byt (§ 706 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění ke dni úmrtí [adresa]). Nájem by družstvo mohlo vypovědět jen za podmínek § 711 cit. zákona, případně po 1. 1. 2014 za podmínek § 2288 nebo 2291 o. z. Jinak řečeno, žalobcům muselo být v době uzavření smlouvy o převodu členství v žalovaném 1) i později jasné, že byt č. [Anonymizováno] je obsazen a že jej budou moci užívat až poté, co skončí nájem žalovaného 2).

20. Z uvedeného plyne i závěr o obsahu práv a povinností vztahujících se ke spornému podílu, který žalobci od 5. 6. 1996 drželi. Podle ustálené judikatury se práva a povinnosti člena družstva dělí na práva a povinnosti vztahující se ke konkrétnímu bytu a na práva a povinnosti, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu. Rozlišováni jsou tak tzv. bydlící a nebydlící členové (viz např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněný pod R 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobci drželi všechna práva a povinnosti nebydlícího člena (která příslušejí každému členovi družstva). Vedle toho se podíleli dalším členským vkladem na pořízení bytu č. [Anonymizováno], avšak nedrželi právo tento byt užívat, a navíc si nutně museli být vědomi toho, že byt užívá na základě nájemní smlouvy druhý žalovaný a užívat tento byt budou moci až poté, co nájem druhého žalovaného skončí. Toho si zřejmě bylo vědomo i družstvo, když ve své členské evidenci poznamenalo u sporného podílu „bez bytu pouze podíl, dále nájemní smlouva“. Žalobci na druhou stranu zajisté nespláceli další členský vklad na pořízení bytu č. [Anonymizováno] z čirého altruismu, nýbrž činili tak proto, aby se mohli ujmout jeho užívání, až nájem druhého žalovaného skončí. Z uvedeného tak plyne závěr, že žalobci drželi družstevní podíl, jehož obsahem bylo, vedle práv a povinností nebydlícího člena, také právo, aby s nimi družstvo uzavřelo nájemní smlouvu k bytu číslo [Anonymizováno], na jehož pořízení přispěli základním členským vkladem, avšak až poté, co nájem druhého žalovaného skončí (odkládací podmínka). Družstevní podíly s takto vymezenými právy a povinnostmi se v praxi vyskytují (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 6 Cmo 37/2023, dostupné v aplikaci beck-online.cz).

21. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda takový družstevní podíl je možné vydržet. S ohledem na to, že žalobci sporný podíl drželi až do roku 2021, posuzoval odvolací soud tuto otázku již v poměrech občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

22. Podle § 988 odst. 1 o. z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon. Podle § 989 odst. 1 o. z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

23. Nejvyšší soud - ještě v poměrech právní úpravy účinné před 1. 1. 2014 - dovodil, že „k tomu, aby mohlo dojít k vydržení členského podílu, je nezbytné, aby se držitel chopil všech práv a povinností spojených s členstvím v družstvu. Konkrétně v bytovém družstvu se držitel musí zásadně chopit jak individuálních práv a povinností určených stanovami vztahujících se ke konkrétnímu bytu (včetně práva nájmu bytu), tak práv, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru […] Pouze tehdy, když se držitel chopí členského podílu v družstvu jako celku (popř. takové jeho části, která zakládá plnohodnotný členský poměr), lze uvažovat o tom, že by mohl členský podíl v družstvu vydržet. Plnohodnotný členský poměr v bytovém družstvu přitom - z povahy věci - nemůže založit držba (pouze) práv, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru, nedojde-li zároveň k chopení se držby individuálních práv a povinností určených stanovami (a nájemní smlouvou) vztahujících se ke konkrétnímu bytu“ (soudem prvního stupně citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1989/2011, podobně také usnesení téhož soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2080/2012). V poměrech občanského zákoníku Nejvyšší soud uvedené závěry zopakoval v rozsudku ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3453/2022.

24. Podle odvolacího soudu však uvedené závěry nelze vykládat dogmaticky a bez dalšího uzavřít, že sporný družstevní podíl není věcí způsobilou k vydržení. Uvedený závěr by měl za následek, že žalobcům, bez jejichž příspěvku by žalovaný 1) nemohl dům pořídit, kteří sporný podíl 25 let drželi, druhý žalovaný je považoval za vlastníky podílu a jednal tak s nimi a kteří splatili další členský vklad připadající na byt č. [Anonymizováno], by zbylo pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši zaplaceného dalšího členského vkladu, ovšem v penězích o podstatně nižší hodnotě, než kterou měly jejich splátky dalšího členského vkladu před 15 až 25 lety, navíc ohrožené námitkou promlčení. Takový závěr podle odvolacího soudu představuje bezohlednost urážející obyčejné lidské cítění (§ 2 odst. 3 o. z.), a je proto nepřípustný. Odvolací soud připomíná i ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle které „mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti učinit vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité“ (např. nález ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1241/12).

25. Nejvyšším soudem dovozené podmínky způsobilosti družstevního podílu v bytovém družstvu k vydržení jsou zjevně vedeny snahou o spravedlivé řešení, které se nemůže obejít bez ochrany toho, kdo v dobré víře užívá družstevní byt k bydlení. Proto nelze připustit, aby družstevní podíl s právem nájmu konkrétního družstevního bytu vydržel někdo, kdo se neujal držby užívacího práva k takovému bytu, tj. kdo byt po vydržecí dobu neužíval, zatímco byt užíval někdo jiný. Judikatura Nejvyššího soudu však běžně připouští vydržení podílu ve společnosti s ručením omezeným (usnesení ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 1216/2005, uveřejněné pod R 50/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) i podíl na akciové společnosti, která nevydala platné akcie (usnesení ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2639/2014), přestože takové podíly jsou nehmotnými věcmi a nemají ani přímou vazbu na právo hmotnou věc užívat, jde však o práva, která (ve smyslu § 988 odst. 1 o. z.) připouští trvalý výkon. Vydržení podílu ve společnosti s ručením omezeným i v družstvu připouští i odborná literatura (srov. Petrov, J. in: Petrov, Výtisk, Beran a kol. Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, k § 1089 marg. č. 17 až 19, Bělovský in: Spáčil a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva. Komentář. Praha: C. H. Beck 2021, k § 1091 marg. č. 8.) Lzeli vydržet podíl ve společnosti s ručením omezeným nebo podíl v jiném než bytovém družstvu, nevidí odvolací soud důvod, proč by nebylo možné vydržet podíl v družstvu bytovém vymezený tak, jako v případě žalobců; tj. podíl nebydlícího člena, který přispěl na pořízení určitého bytu splacením dalšího členského vkladu a jehož právo na uzavření smlouvy o nájmu tohoto bytu je odloženo do doby ukončení nájmu dosavadního nájemce, který není členem družstva. Odvolací soud zdůrazňuje, že žalobním návrhem se žalobci nedomáhají určení vlastnictví družstevního podílu spojeného s právem nájmu bytu č. 11, nýbrž pouze vlastnictví družstevního podílu, v jehož rámci přispěli na pořízení tohoto bytu.

26. Podle § 1091 odst. 1 o. z. k vydržení vlastnického práva k movité věci je potřebná nepřerušená držba trvající tři roky. To platí i pro vydržení členského podílu v bytovém družstvu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3728/2020).

27. Podle § 1095 o. z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

28. Podmínky mimořádného vydržení vyložil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, uveřejněném pod R 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. „Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.). Lze tedy uzavřít, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v § 992 odst. 1 o. z., resp. dříve v § 130 odst. 1 obč. zák., se tu neuplatní. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Posouzení této otázky je v zásadě na úvaze soudů v nalézacím řízení, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená.“ 29. V projednávané věci je zjevné, že žalobci drželi sporný podíl v přesvědčení, že nikomu nepůsobí újmu. Družstvo se k nim po 25 let chovalo jako k členům a žalobci nezpochybňovali nájemní právo druhého žalovaného k bytu č. [Anonymizováno]. Jejich držba trvala až do roku 2021, vydržecí doba podle § 1095 ve spojení s § 3066 o. z. tedy uplynula 1. 1. 2016. Odvolací soud tedy uzavírá, že žalobci nabyli sporný družstevní podíl vydržením.

30. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený rozsudek změnil ve výroku I. a určil, že žalobci jsou společnými členy žalovaného 1) s družstevním podílem, jehož obsahem je další členský vklad, kterým se podíleli na nabytí bytu č. [Anonymizováno].

31. Naproti tomu, jestliže právo žalobců na uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu č. 11 vznikne žalobcům až poté, co skončí nájem žalovaného 2), musí být žaloba o náhradu projevu vůle družstva spočívající v jeho souhlasu s nájemní smlouvou na byt č. [Anonymizováno] zamítnuta jako předčasná. Právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu ohledně jiného bytu č. 16 pak žalobcům nesvědčí vůbec. Žalobci ostatně neuvedli nic, z čeho by takový jejich nárok bylo možné dovodit. Odvolací soud proto napadený rozsudek v zamítavém výroku II. a III. potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

32. Vzhledem k částečné změně napadeného rozsudku rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a to podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobci měli úspěch jen částečný, přičemž se domohli určení, že jsou členy družstva se sporným družstevním podílem, avšak nedomohli se uzavření nájemní smlouvy k družstevními bytu. Poměr úspěchu účastníků je přibližně stejný, čemuž odpovídá výrok o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení