9 Cmo 10/2025 - 44

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci likvidátorky: [tituly před jménem] [jméno FO], narozená [Anonymizováno] bytem [adresa] již zaniklé společnosti [právnická osoba]. v likvidaci, dříve IČO [IČO], naposledy sídlem [adresa] o určení odměny a náhrady hotových výdajů likvidátorky, k odvolání likvidátorky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2024 č. j. 73 Cm 133/2008-37, takto:

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2024 č. j. 73 Cm 133/2008-37 se ve výroku I. mění tak, že likvidátorce [jméno FO], nar. 8. 9. 1954, bytem [adresa], již zaniklé obchodní společnosti [právnická osoba]. v likvidaci, dříve IČO [IČO], naposledy sídlem [adresa], se přiznává na odměně likvidátora 4 000 Kč, které jí budou vyplaceny z účtu Městského soudu v Praze do 3 dnů po právní moci tohoto usnesení, ve výrocích II. a III. potvrzuje ve správném znění: „II. [jméno FO], nar. 8. 9. 1954, bytem [adresa], likvidátorce již zaniklé obchodní společnosti [právnická osoba]. v likvidaci, dříve IČO [IČO], naposledy sídlem [adresa], se přiznává na náhradu hotových výdajů likvidátora částka 6 051 Kč, která bude uhrazena z poskytnuté zálohy na hotové výdaje likvidátora ve výši 10 000 Kč. III. [jméno FO], nar. 8. 9. 1954, bytem [adresa], likvidátorce již zaniklé obchodní společnosti [právnická osoba]. v likvidaci, dříve IČO [IČO], naposledy sídlem [adresa] je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze vedený u ČNB č. 19-2928021/0710, konst. symbol 1148, VS 7322013308 nespotřebovanou část zálohy na náklady spojené s likvidací společnosti [právnická osoba]. v likvidaci částku ve výši 3 949 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v záhlaví označeným usnesením výrokem I. přiznal [jméno FO], nar. 8. 9. 1954, likvidátorovi (dále též jen „likvidátor“ či „likvidátorka“) již zaniklé obchodní společnosti [právnická osoba]. v likvidaci, IČO [IČO] (dále též jen „společnost“) odměnu likvidátora ve výši 3 000 Kč a výrokem II. jí přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 6 041 Kč (správně však 6 051 Kč - ačkoliv ve výroku II. se dopustil zjevné nesprávnosti, když uvedl částku 3 959 Kč - poznámka odvolacího soudu), která bude uhrazena z poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč a výrokem III. jí uložil zaplacení nespotřebované zálohy České republice na účet Městského soudu v Praze ve výši 3 959 Kč (správně však 3 949 Kč, ačkoliv ve výroku III. se dopustil zjevné nesprávnosti, když uvedl částku 6 041 Kč - poznámka odvolacího soudu) do 3 dnů po právní moci tohoto usnesení. Došlo ke 2 zjevným nesprávnostem - kromě prohození obou částek uvedených ve výroku II. a III. dále k další zjevné nesprávnosti v počtech - tj. k početní chybě ve výši 10 Kč.

2. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že usnesením ze dne 3. 3. 2009 č. j. 73 Cm 133/2008-7 soud mimo jiné jmenoval [jméno FO], coby osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců, likvidátorem společnosti. Podáním došlým soudu dne 13. 11. 2023, doplněným dne 6. 3. 2024 a dne 19. 6. 2024, podal likvidátor návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Likvidátor předložil soudu rozpis cestovného za roky 2009 a 2010 (celkem 3 442,53 Kč), příjmový doklad vystavený na částku 450 Kč za ověřování podpisů, podací lístky a doklad o zaplacení u poskytovatele poštovních služeb (celkem 221 Kč), a konečně daňový doklad (vč. odpovídajícího příjmového dokladu) vystavený na částku 7 000 Kč za archivování dokumentů společnosti (4 000 Kč) a vedení jejího účetnictví (3 000 Kč). Ačkoliv likvidátor nepředložil daňový doklad vystavený na částku 2 380 Kč za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku, soud vyhodnotil, že tento náklad byl vynaložen, neboť likvidátor zveřejnil oznámení o vstupu do likvidace v Obchodním věstníků a účtovaná částka byla v době jejich zveřejnění cenou obvyklou. Likvidátor obdržel zálohu ve výši 10 000 Kč s tím, že likvidace společnosti byla dokončena jiným likvidátorem, společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], který nezjistil žádný majetek. Společnost „byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni 2. 9. 2024, a to jiným likvidátorem.“ Dále soud citoval příslušná ustanovení právních předpisů, konkrétně § 3043 odst. 2 o. z., § 71 odst. 6 a 9 obch. zák. s tím, že při stanovení výše odměny likvidátora (a též náhrady jeho hotových výdajů) je nutno vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 286/2018, ze dne 5. 11. 2018). S ohledem na skutečnost, že likvidátor byl jmenován soudem usnesením ze dne 3. 3. 2009 č. j. 73 Cm 133/2008-7 soud při stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů postupoval podle vyhlášky ministerstva č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem („vyhláška“) a následně citoval ust. § 4 odst. 1 a odst. 2 vyhlášky. Soud uvedl, že při určení výše odměny likvidátora za provedenou likvidaci společnosti zohlednil míru jeho odborné kvalifikace a odpovědnosti, avšak na druhou stranu zohlednil i fakt, že funkce likvidátora zanikla ke dni 15. 6. 2022, přičemž k výmazu společnosti došlo až na základě návrhu jiného likvidátora. Soud proto s ohledem na skutečnost, že likvidátor provedl velkou část úvodních úkonů, přiznal zvýšenou odměnu ve výši 3 000 Kč (výrok I.).

3. Při určení výše náhrady hotových výdajů vynaložených likvidátorem v souvislosti s likvidací společnosti vyšel soud z předloženého vyúčtování, kdy přiměřeně obvyklou a účelně vynaloženou shledal položku ve výši 2 380 Kč (zveřejnění v Obchodním věstníku), položku ve výši 221 Kč (poštovné), položku ve výši 450 Kč (ověřování) a konečně položku ve výši 3 000 Kč (účetnictví) /poznámka odvolacího soudu: celkem 6 051 nikoliv 6 041 Kč, jak uvedl soud prvního stupně/. Hotový výdaj ve výši 4 000 Kč (archivace) soud nepřiznal proto, že likvidátor nebyl povinen archivaci dokumentů zajistit. Dle § 205 odst. 4 o. z. archivaci dokumentů zajišťuje likvidátor až po zániku právnické osoby. S ohledem na skutečnost, že společnost zanikla ke dni 2. 9. 2024, tedy v době, kdy její likvidaci zajišťoval již jiný likvidátor, vznikla povinnost archivovat dokumenty právě tomuto novému likvidátorovi, nikoliv navrhovateli. Soud proto uvedený výdaj nevyhodnotil jako účelně vynaložený. Pokud jde o cestovní výdaje, soud jejich náhradu likvidátorovi nepřiznal, neboť je nepovažoval za účelně vynaložené. V otázce přiznání náhrady hotových výdajů spojených s likvidací totiž nelze přehlédnout kritérium účelnosti vynaložených výdajů (srov. např. nález Ústavního soudu z 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/12). Za účelné výdaje nelze bez dalšího považovat výdaj za použití osobního motorového vozidla při jízdách po městě, v němž má likvidátor sídlo (Praha), existujeli k místu prováděného úkonu jiný přiměřený a dostupný způsob dopravy (využití veřejné dopravy srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019). Pokud jde o cestu mimo město, v němž má (resp. měl) likvidátor sídlo (cesta do Plzně a zpět za exekutorem [Anonymizováno]), likvidátor ani přes výzvu soudu nesdělil, proč nebylo možné účelu cesty dosáhnout hospodárnějším způsobem (např. telefonickou či písemnou komunikací), a proto nebylo možné likvidátorovi náhradu tohoto výdaje přiznat. Pakliže likvidátor není schopen účelnost hotového výdaje odůvodnit, nezbývá, než aby jej nesl ze svého v rámci přiznané odměny. S ohledem na uvedené soud likvidátorovi přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 6 051 Kč, která bude v plné výši uhrazena z poskytnuté zálohy a dále uložil soud likvidátorovi povinnost nespotřebovanou část zálohy ve výši 3 949 Kč vrátit (výrok III.).

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka v zákonné lhůtě odvolání. Z obsahu odvolání však vyplývá, že míří do nepřiznané odměny a nepřiznané náhrady hotových výdajů, a to za položky: „archivace, manipulace se spisy 4 000 Kč“ a „cestovné a parkovné“ ve výši 3 442,53 Kč. Namítla, že rozhodovací praxe Městského soudu v Praze zpravidla přiznává likvidátorovi odměnu na horní hranici stanoven v § 8 odst. 2 vyhlášky, tj. 5 000 Kč. Dále uvedla, že jiné soudy vyplácejí zpravidla 7 - 10 000 Kč. Likvidace nekontaktní společnosti, kdy není možné navázat spolupráci ve statutárním orgánem ani společníky likvidované společnosti, je komplikovanější, než když jsou všechny podklady a informace k dispozici. Navíc je zpravidla spojena s tím, že společníci společnost úmyslně společnost nechali jako nekontaktní, aby zakryly podvody, trestné činy či nesrovnalosti v hospodářství společnosti. Uvedla, že v příloze přikládá „Stručný metodický postup likvidace společnosti z rozhodnutí soudu“, tak jak ho vypracovala Komora specialistů pro krizové řízení a insolvenci v České republice., aktualizováno v r. 2009. Z tohoto pokynu vyplývá, že jednoduchá likvidace vyžaduje v průměru 32-60 hodin času likvidátora. Tento pokyn navíc neobsahuje zápočet času, který je nutno věnovat na jednání s finančním úřadem, zdravotními pojišťovnami a úřady české správy sociálního zabezpečení, ukončení vztahů s bývalými zaměstnanci, Policií ČR, bankami, účast na běžících soudních jednáních a exekucích, s živnostenským úřadem. V situaci, kdy nejsou k dispozici potřebné doklady a společnost je nekontaktní, je třeba vyvinout značnou iniciativu, aby bylo možno provést úkony potřebné k likvidaci. Přesto i při minimální délce likvidace 60 hod. a odměně 5 tis. Kč, to dělá „hrdých 83 Kč za hod.“ Nelze přikládat k tíži likvidátorky, že soud jmenoval jiného likvidátora, aniž zjistila stav likvidace, nebo neboť likvidátorka provedla všechny úkony.

5. Odvolatelka dále nesouhlasila s tím, že jí soud nepřiznal náhradu nákladů vynaložených za „archivaci“. Uvedla, že není sporu o tom, že archivaci je třeba provést s tím, že, archivace neprobíhá ani tak, jak si představuje městský soud, tj. že uložíme pár šanonů na polici. Před samotnou archivací probíhá shromáždění, vytřídění a připravení materiálů k archivaci. To je celá řada pracných činností, zvláštní pozornost je kupř. třeba věnovat kompletaci a zpřehlednění materiálů, které se týkají zaměstnanců, které se archivují 30 let a musejí být k dispozici až půjdou zaměstnanci do důchodu, když budou žádat o invalidní důchod apod. Tyto úkony nemůže provést společnost provádějící vlastní uložení dokumentů, to je třeba připravit a chybějí-li doklady ve firmě, dohledat, a to zase neumí firma provádějící vlastní uložení dokumentů. Není sporu o tom, že archivaci je nutno provést a je na zodpovědnosti likvidátora, jakým způsobem to provede, uloží-li dokumenty do archivu sám, nebo prostřednictvím pověřené firmy. V žádném případě ale nelze požadovat, aby tyto náklady hradil likvidátor ze svého. Byl-li jmenován jiný likvidátor, rozhodně nemohl provést řádnou archivaci, neboť, nejen, že nenavázal s likvidátorkou spojení, ani si nevyzvedl potřebné doklady.

6. Stran nepřiznání náhrady nákladů na cestovné namítla, že jestliže soud požaduje doložení TP vozidla a pak cestovné nepřizná, považuje to za šikanu. Je povinností likvidátora, aby prověřil, zda existuje nějaký majetek firmy a prověřil možnost uplatnit neplatnost nebo neúčinnost právních jednání právnické osoby. Jaké kroky učiní, je dle odvolatelky osobní zodpovědností likvidátora a je na jeho úvaze, kterých jednání se státními orgány či jinými subjekty se zúčastní osobně a kde dostačuje písemný či telefonický kontakt. Toto rozhodně nemůže posoudit soudní úředník, který nemá nejmenší přehled o tom, jak likvidace probíhala. Pokyny jako vysvětlete, proč jste tam jel, proč jste nejel hromadnou dopravou, proč to nebylo možno vyřídit telefonicky, apod. jsou dehonestující. Je tedy na osobní zodpovědnosti likvidátora, které úkony k zjištění, zda společnost nezanechala majetek provede. Rozhodně nelze říci, že by provádění likvidací za situace, kdy likvidátor nemá dostupné doklady, bylo jednodušší, pravý opak je pravdou, protože je třeba kontaktovat mnohem více subjektů a zjišťování je komplikovanější. Rovněž nelze stanovit časový úsek po který se má likvidace provádět, protože každý případ je individuální, chce jiný přístup a trvá proto i různě dlouhou dobu. Odvolatelka neviděla jediný důvod proč by likvidátor měl být v otázce cestovného postaven hůře než insolvenční správce či advokát pracující s insolvencí, protože vykonává stejné nebo velmi podobné činnosti. Navíc v tomto případě je likvidátorka postiženou osobou, držitelkou průkazu ZTP, pohybuje se jen s obtížemi o berlích a je diskriminací, pokud by ji někdo nutil jezdit MHD, když navíc bydlí na okraji Prahy a pohyb po městě představuje několikeré přestupování. Cestovné navíc obsahuje i cesty mimo Prahu.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen ohledně odměny likvidátora.

8. Dle § 71 odst. 9 obch. zák. „Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, a v jakých případech náhradu hotových výdajů a odměnu likvidátora hradí stát.“ 9. Dle § 8 odst. 1 vyhlášky „Likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.“ 10. Odvolatelka nesouhlasila s tím, že jí soud prvního stupně nepřiznal odměnu ve výši 5 000 Kč, resp. v rozsahu až 10 000 Kč, když jiné soudy vyplácejí odměnu zpravidla 7 - 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že odvolatelka byla do své funkce jmenována usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 3. 2009 č. j. 73 Cm 133/2008-7, které nabylo právní moci dne 13. 5. 2009, posuzoval odvolací soud její nároky podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011 (dále jen „obch. zák.“), a vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“), srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016 sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněné pod č. 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Shrnuto, odvolací soud proto vycházel z právní úpravy účinné v době, kdy byla likvidátorka soudem jmenována do své funkce (učinil tak i soud prvního stupně), která umožňovala stanovit odměnu likvidátora v maximální možné výši 5 000 Kč.

11. Požadovala-li tedy likvidátorka odměnu vyšší než 5 000 Kč jde v dané věci o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná obchodní společnost existuje jen formálně bez jakéhokoliv zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s jednoduchou vlastnickou strukturou. V takovýchto případech se sice aktuální rozhodovací praxe odvolacího soudu ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců vyšší, konkrétně ve výši 10 000 Kč (srov. např. usnesení ze dne 27. března 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016, ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 7 Cmo 4/2016, ze dne 1. března 2018, sp. zn. 14 Cmo 396/2017, ze dne 6. září 2018, sp. zn. 14 Cmo 267/2018, ze dne 30. srpna 2021, sp. zn. 7 Cmo 222/2021, ze dne 16. září 2021, sp. zn. 14 Cmo 211/2021, ze dne 25. dubna 2022, sp. zn. 14 Cmo 78/2022, či ze dne 25. ledna 2024, sp. zn. 7 Cmo 245/2023), nicméně je třeba zdůraznit, že právní úprava, podle níž se rozhodovací praxe odvolacího soudu ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč na posuzovaný případ nedopadá - viz výše citované usnesení odvolacího soudu sp. zn. 14 Cmo 348/2015 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšším soudem.

12. Podle odvolacího soudu je tedy v daném případě přiměřená výše odměny likvidátora téměř v maximální možné částce (5 000 Kč), jíž právní úprava, jež je třeba na věc aplikovat, umožňuje přiznat. Při stanovení výše odměny, jak správně učinil soud prvního stupně, je třeba zohlednit míru jeho odborné kvalifikace a odpovědnosti, avšak na druhou stranu zohlednit i fakt, že funkce likvidátorky zanikla dříve (24. 8. 2021), než došlo k samotnému výmazu společnosti z obchodního rejstříku 2. 9. 2024, přičemž k výmazu společnosti došlo až na základě návrhu jiného likvidátora. Odvolací soud se však nemohl ztotožnit s tím, že likvidátorce zanikla funkce likvidátora ve společnosti ke dni 15. 6. 2022, jak uvedl nesprávně rejstříkový soud. K tomuto dni byla sice odvolatelka vymazána z obchodního rejstříku coby likvidátorka předmětné společnosti, avšak její funkce nezanikla až právní mocí rozhodnutí rejstříkového soudu - tj. 15. 6. 2022, protože se nejednalo o konstitutivní rozhodnutí rejstříkového soudu, ale funkce jí zanikla již 24. 8. 2021 - tedy již právní mocí trestních rozsudků specifikovaných v usnesení rejstříkového soudu ze dne 16. 5. 2022 č. j. C 72925/RD16/MSPH, Fj 192473/2022/MSPH. Dle odůvodnění tohoto usnesení rejstříkovým soudem: „Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 50 T 156/2018 ze dne 18. 5. 2021 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 264/2021 ze dne 24. 8. 2021, který nabyl právní moci dne 24. 8. 2021 byla likvidátorka [jméno FO] uznána vinnou pokusem zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Tohoto jednání se dopustila jako předsedkyně představenstva společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO].“ Dále v rejstříkový soud citoval ustanovení § 46 odst. 1 z. o. k., ustanovení§ 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ust. § 189 odst. 1 o. z. s tím, že „z výše uvedených skutečností vyplývá, že likvidátor společnosti přestal splňovat podmínky pro výkon funkce.“ Nedokončila-li tedy likvidátorka likvidaci společnosti (v širším slova smyslu, kdy povinností likvidátora je i podat návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku - viz § 207 o. z.) do zdárného konce ani po více než 12 letech, kdy jak sama uvedla, se jednalo o nekontaktní společnost, u níž se nepodařilo dohledat žádný majetek (č.l. 19), nelze jí přiznat odměnu dle aplikovaného právního předpisu v maximální možné výši 5 000 Kč. To by bylo nespravedlivé ve vztahu k jiným likvidátorům, kteří likvidaci v obdobných případech zcela dokončili, a to ještě v nepoměrně kratším čase a byla jim přiznána odměna též jen maximálně možných 5 000 Kč. Bylo by to ostatně „nespravedlivé“ i vůči samotné navrhovatelce, kdy za jinou likvidaci obdobně neaktivní společnosti jí odvolací soud k odvolání přiznal dalších 1 500 Kč čili celková její odměna činila u této likvidace 5 000 Kč (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2024 sp. zn. 9 Cmo 227/2024).

13. Dlužno ještě dodat, že nastavení výše odměny likvidátora je čistě věcí zákonodárce a není předmětem odvolacího řízení provádět analýzu správnosti nastavení odpovídajícího rozmezí, v němž zákonodárce vymezil prostor (hranice) pro stanovení odměny likvidátora.

14. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně stran odměny likvidátora (výrok I.) změnil tak, že likvidátorovi přiznal na odměně 4 000 Kč.

15. Odvolatelka dále nesouhlasila s tím, že jí soud prvního stupně nepřiznal náhradu hotových výdajů za „archivaci a manipulaci se spisy“, resp. za činnost předcházející uložení příslušných dokumentů.

16. Likvidátorka dokládala vynaložení výdaje na archivaci ve výši 4 000 Kč fakturou č. 58/20 vystavenou společností [právnická osoba]., IČ [IČO] dne 20. 4. 2020 (dále také jen „faktura za archivaci“). Ani odvolací soud výdaj na archivaci v soudem prvního stupně nepřiznané výši 4 000 Kč, účelně vynaloženým neshledal, a to nejen ze soudem prvního stupně shledaného důvodu, s nímž se odvolací soud ztotožňuje a na nějž pro stručnost odkazuje. Vycházel přitom z následujícího.

17. Podle § 8 odst. 1 vyhlášky „Likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.“ 18. Podle § 2 písm. d) zákonem č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2009 /dále jen „z.a.“/, „Pro účely tohoto zákona se rozumí dokumentem každý písemný, obrazový, zvukový, elektronický nebo jiný záznam, ať již v podobě analogové či digitální, který vznikl z činnosti původce.“ 19. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z.a. „Povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají za podmínek stanovených tímto zákonem rovněž podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku, pokud jde o dokumenty uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu (dále jen „soukromoprávní původci“).“ 20. Podle § 3 odst. 2 písm. e) z.a. „Povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají za podmínek stanovených tímto zákonem rovněž likvidátoři v případě dokumentů původce, který je v likvidaci, a správci konkursní podstaty v případě dokumentů původce, na kterého byl prohlášen konkurs (dále jen „soukromoprávní původci“).“ 21. Podle § 75 odst. 1 obch. zák. „Likvidátor sestaví bez zbytečného odkladu po provedení všech úkonů nezbytných k provedení likvidace zprávu o průběhu likvidace s návrhem na rozdělení čistého majetkového zůstatku, jenž vyplyne z likvidace (likvidační zůstatek), mezi společníky, a předloží ji společníkům nebo orgánu k tomu příslušnému ke schválení (dále jen "návrh rozdělení likvidačního zůstatku"). Ke dni zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku sestaví likvidátor účetní závěrku. Neschválení návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku nebrání výmazu společnosti z obchodního rejstříku.“ 22. Podle přílohy 1 z.a., „Podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku jsou povinni za podmínek stanovených zákonem o archivnictví a spisové službě uchovávat a umožnit výběr archiválií z dokumentů vzniklých z jejich činnosti, mezi které se řadí např. zakladatelské dokumenty, dokumenty o zrušení, likvidaci a zániku podnikatelského subjektu, rozhodnutí o likvidaci, zprávy o postupu a ukončení likvidace, návrhy na výmaz z obchodního rejstříku, finanční dokumenty, účetní záznamy a statistiky podnikatelského subjektu, zejména knihy podvojného účetnictví, účetní závěrky a roční statistické výkazy.“ 23. Dle § 9 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., zákona o živnostenském podnikání (dále jen „živnostenský zákon“), ve znění účinném do 30. 6. 2011, jsou koncesovanými živnostmi ty, které smějí být provozovány na základě koncese.

24. Podle přílohy č. 3 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností (ve znění účinném do 31. 12. 2012; dále jen „nařízení o obsahových náležitostech živností“), je obsahem náplně koncesované živnosti „vedení spisovny zajištění odborné správy dokumentů původce, popřípadě jeho právních předchůdců, zahrnující příjem těchto dokumentů od původce, úschovu a řádnou péči o ně, evidenci, výkon nahlédací agendy a vyřazování ve skartačním řízení a mimo skartační řízení.“ 25. V poměrech projednávané věci odvolatelka vybrala pro splnění povinnosti uchovávat dokumenty (dle § 2 písm. d/ z.a. uvedené v příloze č. 1 z.a., vzniklé z činnosti společnosti dle § 3 odst. 2 písm. a/ z.a., § 75 odst. 1 obch. zák. a § 3 odst. 2 písm. e/ z.a.) společnost [právnická osoba]. Jejím předmětem podnikání dle zápisu v obchodním rejstříku však bylo od roku 2001 do roku 2015 „daňové poradenství“, „provozování ekonomické, poradenské a organizační činnosti“ a „vedení účetnictví“, později „činnost účetních poradců, vedení účetnictví“ a „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Tomu odpovídá společenská smlouva založená ve sbírce listin obchodního rejstříku. Předmětem podnikání tedy nebylo (a není) vedení spisovny, přičemž k výkonu činnosti spadající do obsahového vymezení specifikovaného v příloze č. 3 nařízení o obsahových náležitostech živností je třeba mít koncesi (§ 9 písm. b/ živnostenského zákona). Z vyhledávání ve veřejné části živnostenského rejstříku vyplynulo, že společnost [právnická osoba]. nedisponuje koncesí k vedení spisovny. Pokud si likvidátorka pro splnění povinnosti uchovávat dokumenty vybrala společnost, jejímž předmětem podnikání není vedení spisovny, pak hotový výdaj ve výši 4 000 Kč nemůže být považován za výdaj účelně vynaložený, který by bylo možno likvidátorce nahradit. Přiznání částky ve výši 4 000 Kč nemá oporu v právní úpravě.

26. K argumentaci uvedené v odvolací námitce odvolací soud dále zdůrazňuje, že odvolatelkou popsaná činnost jako shromáždění, vytřídění a připravení materiálů k archivaci, kdy je třeba věnovat zvláštní pozornost např. kompletaci a zpřehlednění materiálů týkajících se zaměstnanců…., která předchází archivaci ve vlastním slova smyslu (tj. uložení dokumentů, resp. jejich uchování pro případné budoucí potřeby třetí osobou disponující příslušným podnikatelským oprávněním poznámka odvolacího soudu), je činnost, která spadá do vlastní činnosti likvidátora, za níž je odměňován.

27. Likvidátorka dále požadovala náhradu cestovních výdajů ve výši 3 442,52 Kč za cesty na trasách v rámci obce [adresa] s počátkem cesty v [Anonymizováno] a cílem cesty v pražských ulicích [Anonymizováno], [právnická osoba], a zpět a jedna cesta do [Anonymizováno]. Použití osobního motorového vozidla likvidátorkou odvolací soud v dané věci nepovažuje za účelně vynaložený výdaj. Odvolatelce lze přisvědčit, že podle § 8 vyhlášky má mimo jiné právo i na přiznání náhrady cestovních výdajů. Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že každý likvidátor je povinen každý dílčí požadavek na zaplacení cestovného, jako výdaje spojeného s prováděním likvidace, jednoznačně specifikovat uvedením konkrétních skutečností, z nichž bude zřejmá účelnost uskutečnění příslušné cesty a tato tvrzení doložit (k účelnosti srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/2012). K tomu nedošlo, neboť k doložení účelnosti cestovního výdaje nestačí pouhé rozepsání cestovních výdajů, v němž je uvedeno datum jízdy, označení míst, mezi nimiž byla jízda vykonána (včetně vzdálenosti mezi nimi), a uvedením „navštíveného subjektu“, aniž by odvolatelka tvrdila (a doložila) i skutečnosti, z nichž bude zřejmé, že jízda byla uskutečněna účelně v rámci naplňování účelu likvidace (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2022, sp. zn. 7 Cmo 82/2022). Z tvrzení likvidátorky musí být totiž zřejmé, že se jednalo o záležitosti, které nebylo možné vyřídit jinak, než „osobní návštěvou“ příslušné instituce, tedy např. prostřednictvím písemné komunikace (ostatně likvidátorka požadovala nahradit hotové výdaje za „poštovné“) či elektronické komunikace. Likvidátorka účelnost jednotlivých jízd pro plnění likvidace nespecifikovala ani na základě výzvy soudu prvního stupně ze dne 14. června 2024 č. j. 73 Cm 133/2008-29 ani v rámci podaného odvolání Z reakce likvidátorky na výzvu soudu prvního stupně (jí řádně doručenou dne 18. 6. 2024), ale ani z podaného odvolání nelze učinit závěr o účelnosti cestovních výdajů na zmíněných trasách za situace, kdy měla likvidátorka (coby toho času insolvenční správkyně) v Praze sídlo (jak se podává z informací dostupných na www.justice.cz, § 121 o. s. ř.). Za účelný výdaj totiž nelze bez dalšího považovat výdaj na použití osobního motorového vozidla při jízdách po městě, v němž se nachází sídlo likvidátora, existuje-li k místu prováděného úkonu jiný přiměřený a dostupný způsob dopravy (typicky využití veřejné dopravy; srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019). Nedoložila ani své tvrzení, že je osobou zdravotně postiženou a že v době uskutečnění vypočtených jízd vlastnila průkaz ZTP (odvolacímu soudu je z vlastní rozhodovací praxe známo, že toto své tvrzení nedoložila ani k výzvě odvolacího soudu stran mnoha dalších společností, kde byla též jmenována likvidátorkou); odvolací soud proto k tomuto tvrzení nepřihlédl. Likvidátorka tedy řádně netvrdila a ani neosvědčila žádnou ze skutečností rozhodných pro přiznání náhrady hotových výdajů spočívajících v cestovném.

28. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud usnesení soudu prvního stupně stran výroku II. ohledně náhrady hotových výdajů likvidátora (včetně akcesorického výroku III.), podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné.

29. Jelikož likvidátorka je jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Poučení