9 Cmo 116/2022 - 297

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1) [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] 2) [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] oba bytem [Adresa žalované B] oba zastoupení advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] 3) [Jméno advokátky B], IČO [IČO advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] zastoupené advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnického práva k družstevnímu podílu o odvolání všech žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2022, č. j. 47 Cm 114/2018-246 takto:

Výrok

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2022, č. j. 47 Cm 114/2018-246, se potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 310,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [Jméno advokáta A], advokáta.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Vrchnímu soudu v Praze na náhradě nákladů řízení částku 1 633,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 5. 6. 2018 domáhala se žalobkyně, aby soud určil, že její otec [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno] a zemřelý [Anonymizováno] (dále jen „zůstavitel“) byl ke dni své smrti vlastníkem družstevního podílu v žalovaném č. [Anonymizováno], se kterým je spojeno právo užívat družstevní byt č.[Anonymizováno][Anonymizováno] v přízemí domu č. p. [Anonymizováno] v kat. území [adresa] (dále jen „družstevní podíl“ a „družstevní byt“) a že zůstavitel byl ke dni své smrti členem žalovaného č. 3.

2. V žalobě se uvádí, že žalobkyně je na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 1. 2018, č. j. 34 D 2037/2017-80, správkyní pozůstalosti po zůstaviteli, jeho jediným potomkem a dědičkou, která neodmítla dědictví. Zůstavitel byl členem 3. žalovaného a majitelem družstevního podílu. Smlouvou o převodu družstevního podílu ze dne 5. 8. 2016 převedl družstevní podíl na žalované č. 1 a 2 za kupní cenu 1 500 000 Kč (dále jen „smlouva o převodu“). Téhož dne byla smlouva předložena žalovanému č.

3. Žalobkyně tvrdila, že zůstavitel nebyl k uvedenému právnímu jednání způsobilý pro duševní poruchu, neboť trpěl obsesivně kompulzivní poruchou s endogenními depresemi, vaskulárním parkinsonismem a (zřejmě již středně těžkou) demencí, která se dále rozvíjela. Pro tyto zdravotní obtíže zůstavitel nebyl schopen porozumět psanému textu, posoudit jeho obsah, a mluvenému slovu rozuměl jen tehdy, hovořilo-li se v jednoduchých větách, velice stručně a pomalu. Kromě toho zůstavitel nebyl v situaci, kdy by nutně potřeboval družstevní podíl (byt) prodat, neboť se měl stěhovat do domova se zvláštním režimem v Mlékovicích, kde by pobyt hradil z důchodu a příspěvku na péči. Pro sjednání ceny odpovídající polovině tržní hodnoty bytu proto neměl důvod.

3. Žalovaní ve svém vyjádření namítli, že zůstavitel byl vzhledem k věku v relativně dobrém fyzickém a psychickém stavu, byl schopen chápat důsledky svého jednání, které bylo logické v životní situaci, ve které se ocitl. Chystal se přestěhovat do domova s pečovatelskou službou a na svůj pobyt potřeboval získat nemalé finanční prostředky. Není pravdou, že by byl schopen hradit svůj pobyt ze svého důchodu. Ujednaná kupní cena odpovídala ceně obvyklé vzhledem ke stavu bytu, ve kterém museli žalovaní č. 1 a 2 provést rozsáhlou rekonstrukci. Žalovaní č. 1 a 2 navíc nechali zůstavitele pobývat v bytě výrazně déle, než stanovila smlouva, aby se mohl na stěhování připravit, a ve sklepní kóji bezplatně umožnili uložení jeho osobních věcí, jež tam byly umístěny i po zůstavitelově odstěhování. Zůstavitel měl pošramocené vztahy jak s bývalou manželkou, tak s žalobkyní, která se o něj dlouhé roky nezajímala. Předseda žalovaného č. 3 pomáhal zůstaviteli s administrativou převodu jako dlouholetý přítel. Zůstavitel se dlouhodobě netajil záměrem byt prodat v případě, kdy by se už o sebe nedokázal postarat a potřeboval bydlení v domě s podporou.

4. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobě vyhověl (výrok I) a žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně náklady řízení žalobkyni (výrok II) a státu (výrok III). Dospěl k závěru, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť byla ustanovena správkyní pozůstalosti a byla potvrzena jako zůstavitelova dědička. Pasivní legitimace žalovaných č. 1 a 2 je dána tím, že byli stranou sporné smlouvy o převodu družstevního podílu, v případě žalovaného č. 3 potom tím, že předmětem řízení je určení členství zůstavitele.

5. Soud prvního stupně provedl ve věci rozsáhlé dokazování listinami, zejména lékařskými zprávami a znaleckými posudky. Přitom ze znaleckého posudku [tituly před jménem], který byl zpracován na žádost [právnická osoba] pro účely prověřování trestního oznámení proti předsedovi žalovaného č. 3, který je policistou, a který soud prvního stupně hodnotil jako důkaz listinou, zjistil, že zůstavitel trpěl v době podpisu smlouvy o převodu středně těžkou multiinfarktovou demencí, což představuje závažnou poruchu kognitivních a rozhodovacích funkcí, paměti, pokles rozumových schopností a změny osobnosti. Popsaná psychopatologie musela nutně ovlivnit i jeho schopnost správně porozumět jakékoli smlouvě a domýšlet důsledky jakýchkoli právních kroků. Podobně ze znaleckého posudku [právnická osoba], znalkyně z oboru klinické psychologie, konstatovala, že zůstavitel trpěl v době uzavření převodní smlouvy středně těžkým kognitivním deficitem spojeným s demencí středního stupně. V uvedené době mohl mít zůstavitel zachovány zautomatizované myšlenky, ale nebyl samostatně schopen činit nová rozhodnutí. Jeho schopnost sociálního úsudku byla narušena. Uvedený znalecký posudek však soud prvního stupně nepovažoval za dostatečný, neboť správně je zapotřebí znaleckého posudku z oboru psychiatrie.

6. K zjištění informací o zůstavitelově stavu vyslechl soud prvního stupně předsedu žalovaného č. 3 [adresa], který uvedl, že mu zůstavitel přišel orientovaný v čase a prostoru, o prodeji družstevního bytu hovořil delší dobu, nešlo o náhlé rozhodnutí. [adresa] pomáhal zůstaviteli s prodejem, neboť ten odmítal prohlídky zprostředkované realitní kanceláří; žalované č. 1 a 2 tak zprostředkoval zůstaviteli [adresa]. Upozornil také na to, že zůstavitel vedl bohémský život, s autoritami měl problém a před doktory hrával divadlo, aby získal invalidní důchod. Zůstaviteli pomáhal též se stěhováním do [Anonymizováno] a doporučil mu koupi elektroniky za cca 50 000 Kč, kterou si po zůstavitelově smrti ponechal. Tomu odpovídaly i listinné důkazy (plné moci a účtenky). Dceři [tituly před jménem] zapůjčil zůstavitel ze stržených peněz částku 300 000 Kč. Podpisy zůstavitele na plných mocích, účtenkách a smlouvě o půjčce byly znalecky vyhodnoceny jako pravděpodobně pravé. Pracovnice České pošty, která zařizovala zůstaviteli finanční transakce, si kromě špatné chůze nevybavuje nějaké jeho omezení. Výpověď [tituly před jménem] potvrdili i žalovaní č. 1 a 2, podle nichž cena bytu byla určena s ohledem na stav bytu a potřeby stěhování zůstavitele. Zůstavitel jim přišel normální, až na problém s chůzí. Naproti tomu žalobkyně uvedla, že měla se zůstavitelem složitý vztah, kontaktovala jej až poté, co se dozvěděla o jeho zdravotních problémech. Vozila ho k lékařům, zajistila pečovatelskou službu. Potom však porodila a měla komplikace, tak nemohla zůstaviteli intenzívně pomáhat. Byl na tom špatně, nebyl schopen pochopit, které léky si má vzít, kdy má jíst apod. Od konce roku 2016 ztratila se zůstavitelem kontakt, až od Mgr. Rybníčka se dozvěděli, že zemřel. Její výpověď potvrdil její bývalý partner.

7. Po opatření uvedených podkladů nechal soud prvního stupně vyhotovit znalecký posudek z oboru psychiatrie, a to [tituly před jménem]. Ten konstatoval, že zůstavitel trpěl v době uzavření smlouvy o převodu středně těžkou demencí. Šlo o trvalé onemocnění bez možnosti zlepšení. Nebyl schopen samostatně posoudit smysl ani následky právního jednání. Soud prvního stupně řešil ještě otázku, zda prodej družstevního podílu byl zůstaviteli ku prospěchu, a uzavřel, že kupní cena byla nižší, než cena obvyklá, kterou zjistil znalec ustanovený [Anonymizováno] ve výši 2 100 000 Kč. Navíc pobyt v domově v [Anonymizováno] měl být hrazen příspěvkem z úřadu práce. Žalovaní č. 1 a 2 družstevní byt kupovali s investičním záměrem pronájmu. Podle soudu prvního stupně využil [adresa] zdravotního stavu zůstavitele k realizaci transakce, kterou sledoval zájmy své, případně 3. žalovaného, nikoli však zájmy zůstavitele. Přihlédl i k tomu, že zápůjčka pro dceru ve výši 300 000 Kč byla ve skutečnosti darem a že [tituly před jménem] zůstala hodnotná elektronika. Soud prvního stupně tak vyhodnotil převod družstevního podílu na žalované č. 1 a 2 jako neplatný.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání všichni žalovaní.

9. Žalovaní č. 1 a 2 soudu prvního stupně vytýkají, že nijak neodůvodnil, jak dospěl k závěru, že družstevní podíl koupili za cenu, která nebyla obvyklá. Uvedený závěr podle nich ze spisu nevyplývá. Další úvahy soudu prvního stupně ohledně vztahu zůstavitele k rodině Rybníčkových považují za nepřiléhavé. Skutečnost, že zůstaviteli pomohl s realizací prodeje jeho známý, neodůvodňuje absolutní neplatnost smlouvy o převodu. Považují za obecně známé, že v případě ubytování v domovech pro seniory typu toho v [Anonymizováno] musí mít senior připravenu finanční částku na úhradu úkonů nad rámec standardu. Rovněž závěry soudu prvního stupně o nezpůsobilosti k právnímu jednání nejsou podle žalovaných č. 1 a 2 odůvodněné. Takový závěr nelze učinit z nezbytnosti hospitalizace. Naopak samotný fakt propuštění z nemocniční péče svědčí o tom, že se zdravotní stav zůstavitele musel zlepšit. Žalovaní č. 1 a 2 navrhli zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. U jednání odvolacího soudu doplnili žalovaní č. 1 a 2 svou argumentaci tak, že z dostupných lékařských zpráv se nepodává, že by zůstavitel trpěl středně těžkou demencí. Provedené testy naznačují spíš demenci lehkou. Poukázali i na přísný požadavek ustálené judikatury, podle které musí být neschopnost samostatně jednat prokázána jednoznačně.

11. Žalovaný č. 3 soudu prvního stupně vytkl, že vyšel pouze ze skutečností tvrzených žalobkyní a důkazy, které jim nevyhovují, označil za irelevantní. To se týká především důkazů ohledně výše kupní ceny, kde žalovaný založil do spisu několik listin vypovídajících o tom, že prodej proběhl za cenu obvyklou. Závěr o tom, že převod se realizoval za cenu nižší než obvyklou, soud prvního stupně řádně neodůvodnil. Soudní řízení bylo postiženo neodůvodněnými průtahy, navyšováním nákladů a nemístnými poznámkami rozhodující soudkyně. Žalobkyni žalovaný č. 3 vytkl nezájem o zůstavitele. Poukázal dále na skutečnost, že se nedochovaly lékařské zprávy z doby počátku zůstavitelova pobytu v [Anonymizováno]. Za zcestný pak považoval závěr soudu prvního stupně, že zůstavitele pobyt v domově v [Anonymizováno] v podstatě nic nestál, tím spíše, že potřeboval nadstandard. Prodej družstevního podílu tak byl ve prospěch zůstavitele, který potřeboval finanční prostředky. Žalovaný č. 3 napadl také rozhodnutí o nákladech řízení. Uvedl, že na výsledku řízení nemá zájem, nemohl je ovlivnit a do řízení byl vtažen žalobkyní. Dále konstatoval, že zůstavitel byl dlouholetým rodinným přítelem jeho předsedy, odmítl být zastupován žalobkyní, která nejevila zájem o osud svého otce ani neupozornila žalovaného č. 3 na údajné okolnosti spojené s prodejem, přestože její tehdejší partner byl profesí realitní agent. Zůstavitel si byl vědom svého zhoršujícího se zdravotního stavu, pečovatelský dům hledal aktivně v síti komerčních poskytovatelů. Financování chtěl řešit právě prodejem družstevního bytu. Zůstavitel nebyl omezen ve svéprávnosti, nebyl k tomu důvod a při všech jednáních se projevoval jako orientovaná a svéprávná osoba. Půjčka částky 300 000 Kč potom se sporným prodejem nesouvisí, ostatně zapůjčená částka byla žalobkyni vrácena. Žalovaný č. 3 navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.

12. Žalobkyně se u jednání odvolacího soudu vyjádřila tak, že znalecký posudek považuje za dostatečně podložený, napadený rozsudek za správný, a proto navrhla jeho potvrzení.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

14. Podle § 581 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

15. Podle § 127 odst. 1 o. s. ř., závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.

16. Podle ustálené judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 24 Cdo 873/2018, s odkazy na starší judikaturu) jde při posuzování platnosti právního jednání podle citovaného ustanovení o to, zda jednající právně jednal „v duševní poruše, a pokud ano, zda (pro případ, že byl stižen duševní poruchou) jeho ovládací (určovací) a rozpoznávací schopnosti (posoudit následky svého jednání - rozumové, rozeznávací, intelektuální schopnosti) byly podstatně sníženy, a to ovládací schopnosti ve smyslu jeho schopnosti ovládnout své jednání, a rozpoznávací schopnosti ve smyslu rozpoznání následků jeho jednání.“ Uvedené schopnosti tedy nemusí být zcela vymizelé.

17. Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13, konstatoval, že účelem § 581 o. z. je ochrana osob s duševním postižením. Zároveň je nutno přihlédnout k tomu, že žádné skutkové okolnosti, které již odezněly, nelze následně prokázat s absolutní jistotou. „Ústavní soud dospěl k závěru, že spravedlivá rovnováha mezi soupeřícími oprávněnými zájmy bude nejlépe dosažena stanovením vysoké míry pravděpodobnosti prokázání, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou právně jednat. Pro učinění závěru o dosažení této vysoké míry pravděpodobnosti soudy rozhodující o aplikaci § 581 věty druhé nového občanského zákoníku musí pečlivě posoudit všechny v tomto ohledu relevantní okolnosti a důkazy.“ 18. Na uvedený nález reagoval ve své judikatuře Nejvyšší soud (viz shora citovaný rozsudek 24 Cdo 873/2018, s odkazy na další rozhodnutí): „výsledky hodnocení důkazů umožňují soudu přijmout závěr o pravdivosti skutečnosti, která je předmětem dokazování, jen tehdy, jestliže na jejich základě lze nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala, aniž by o tom mohly být rozumné pochybnosti. Vytvářejí-li výsledky hodnocení důkazů podmínky pouze pro úsudek, že je možné (více či méně pravděpodobné), že se dokazovaná skutečnost stala, a připouštějí-li tedy i možnost (větší či menší pravděpodobnost) toho, že se dokazovaná skutečnost naopak nestala, nelze učinit závěr o pravdivosti této skutečnosti. V takovém případě soud musí rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost.“ 19. V uvedeném rozsudku se Nejvyšší soud dále vyjádřil k hodnocení důkazu znaleckým posudkem: „Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru. Závěry znaleckého posudku přitom nelze bez dalšího přebírat, ale je třeba v případě potřeby je ověřovat i jinými důkazy, a to zejména tehdy, jestliže mohou být pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku. Tak je tomu např. tehdy, připouští-li znalecký posudek možnost zpřesnění jím uváděných údajů, avšak k tomuto zpřesnění znalec nepřikročí, nebo postupuje-li znalec ve znaleckém posudku podle určitého předpisu, ale v dílčím závěru se od něho bez bližšího zdůvodnění odchýlí. Může také dojít k situaci, kdy jednotlivé dílčí závěry ve svém souhrnu si do určité míry odporují, nebo vycházejí ze zjištění, které neodpovídá znalcem popisovanému jevu, resp. souhrnu skutečností, k nimž měl znalec přihlížet.“ Nejvyšší soud shledal nesprávným postup soudů nižších stupňů, které proti závěrům znalce upřednostnily obsah výpovědi svědků, přestože znalec jasně a srozumitelně odůvodnil, že na svědky – laiky mohl posuzovaný působit normálním dojmem člověka nezatíženého duševní poruchou.

20. Podle ustálené judikatury dále „soud nesmí upustit od výslechu znalce (a spokojit se s písemným posudkem znalce) mimo jiné tehdy, vznáší-li účastník řízení proti závěrům znalce podstatné výhrady, jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, a to i v případě, že soud jinak nemá pochybnosti o správnosti písemného znaleckého posudku“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010, a mnohé další).

21. Protože soud prvního stupně znalce nevyslechl, ačkoli proti znaleckému posudku žalovaní vznesli podstatné výhrady, doplnil soud dokazování výslechem znalce [tituly před jménem]. Znalec uvedl, že k vypracování znaleckého posudku disponoval dostatkem podkladů. Chybějící zprávy z doby počátku zůstavitelova pobytu v domově v [Anonymizováno] by na výsledku znaleckého zkoumání nic nezměnily. Podstatný je tzv. montrealský kognitivní test provedený na geriatrii Thomayerovy nemocnice z doby těsně před uzavřením smlouvy o převodu, který určil středně těžký kognitivní deficit. Zůstavitel tam skóroval 16 bodů, což odpovídá středně těžké demenci. Testuje se základní schopnost zapamatovat a vybavit si slova, rytmus a podobně. Ve zdravotnické dokumentaci není záznam o tom, že by zůstavitel s lékaři nespolupracoval, ani že by se snažil své obtíže zveličovat. Naopak pacienti se obvykle snaží vypadat lépe. Test je založen na předpokladu, že pacient je nemocný a dokazuje, že zadané úkoly zvládá. Zhoršování zůstavitelova stavu se podává i z ostatních vyšetření, kdy už v roce 2014 zůstavitel vykazoval mírnou demenci. Na časové ose je vidět jednoznačná progrese. S těmito závěry není v rozporu svědectví, která uvádějí, že na zůstaviteli nebyla poznat neschopnost projevit svou vůli. Pacienti mají často i v případě středně těžké demence zachovanou sociální fasádu, ale laici nezkoumají, zda je pacient orientovaný, dokáže porozumět textu, zda ví, v jaké se nachází situaci. V případě středně těžké demence je narušena paměť, výbavnost, schopnost zvážit a třídit informace. U zůstavitele byla diagnostikována Parkinsonova nemoc, ischemické mozkové příhody. To znamená, že mozková tkáň se nedostatečně dokrvuje, dochází k degeneraci této tkáně, což má za následek poruchy paměti, myšlení a chování.

22. Znalec odpověděl i na otázky účastníků. Provedený test může oscilovat s ohledem na aktuální rozpoložení zkoumaného, avšak pouze v rozsahu několika bodů. Pokud posuzovaný předtím skóroval v testu MMSE 21, popř. 23 bodů, jednalo by se o mírnou demenci. V případě testů MMSE může dojít k falešně pozitivnímu výsledku testu. V případě vaskulární demence dochází nejprve ke skokovému zhoršení a poté, kdy se již projevuje neurodegenerace, postupuje choroba lineárně. Zůstavitel před uzavřením smlouvy o převodu v Montrealském kognitivním testu skóroval v pásmu středně těžké demence. Ostatní klinické ukazatele z lékařských zpráv z předchozí doby tomu také odpovídají. Zejména pokud jde o zprávu z motolské nemocnice z dubna 2016. Pokud je ve zprávě v Motola uveden středně těžký kognitivní deficit, tak se tím rozumí demence. Znalec by se klonil k závěru, že zůstavitel by nebyl schopen podepsat takovou smlouvu, ani kdyby se u něj jednalo ještě o demenci lehkou. Navíc progrese zůstavitelova stavu z dostupných lékařských zpráv vyplývá jasně. U zůstavitele byla jednoznačně narušena schopnost porozumět textu, uvědomit si souvislosti a dokázat dovodit důsledky.

23. Odvolací soud doplnil dokazování ještě o fotografie bytu zůstavitele a o několik fotografií zůstavitele z převozu do [Anonymizováno] a z pobytu tamtéž. Z úhradovníku Domova se zvláštním režimem [adresa], podepsaného zůstavitelem, se podává, že celková výše úhrady za pobyt (tj. ubytování a stravu) činila 380 Kč denně, přičemž úhrada se platí z příspěvku na péči přiznaného Úřadem práce.

24. Znalecké závěry jsou podle odvolacího soudu logické, vycházejí z podkladů založených ve spise, zejména z lékařských zpráv, ze kterých je zřejmé postupné zhoršování psychického stavu zůstavitele jak v době před, tak i po uzavření smlouvy o převodu. Zůstavitel byl přitom v období před podpisem smlouvy několikrát neurologicky a psychologicky vyšetřen. Dva dny před podpisem smlouvy o převodu byl propuštěn z nemocnice, kde bylo provedeno vyšetření, konstatující středně těžkou demenci. Skutečnost, že účastníci jednání o uzavření smlouvy o převodu neseznali nedostatek schopností zůstavitele, není s těmito závěry v rozporu, neboť může být dána snahou zůstavitele udržet sociální fasádu, což znalec rovněž přesvědčivě vysvětlil. Znalcovy závěry se navíc shodují i se závěry obou starších znaleckých posudků založených ve spise.

25. Znalec při svém výslechu v podstatě vyloučil možnost, že by zůstavitel jednal v tzv. světlém okamžiku, tj. v době krátkodobého zlepšení psychického stavu. Takové krátkodobé zlepšení by ostatně museli dokazovat žalovaní, kteří je však konkrétně ani netvrdili. Skutečnost propuštění z nemocnice potom podle odvolacího soudu nutně neznamená, že pacient je vyléčen, nýbrž je v případě pacientů s nevyléčitelnými chorobami obvykle důsledkem toho, že další hospitalizací nelze dosáhnout dalšího zlepšení zdravotního stavu a pacient je schopen přeložení do domácí péče, která byla zajištěna pečovatelskou službou (to bylo mezi účastníky nesporné).

26. K tomu nutno doplnit, že v projednávané věci není podstatné, zda byl zůstavitel v době podpisu smlouvy o převodu základním způsobem orientován, tj. zda věděl, který je den, kde se nachází a co činí. Podstatné je, zda byl schopen posoudit následky svého právního jednání v jejich komplexnosti, tj. zda skutečně potřebuje prodat byt, zda mu vyhovují ujednané podmínky, zda ujednaná kupní cena odpovídá ceně obvyklé a jeho potřebám atd. Rozhodné přitom je, zda byl zůstavitel schopen toto rozhodnutí učinit v době podpisu smlouvy o převodu, nikoli skutečnost, že ještě v době zachovalých duševních schopností o takovém prodeji uvažoval. V té době mu totiž ještě nebyly známy konkrétní podmínky prodeje. Z provedeného dokazování přitom podle odvolacího soudu jednoznačně (ve smyslu shora citované judikatury) vyplynulo, že zůstavitel v době uzavření smlouvy o převodu trpěl v době podpisu smlouvy o převodu duševní poruchou, která vylučovala schopnost posoudit následky právního jednání spočívajícího v převodu družstevního podílu.

27. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2674/2018, uveřejněném pod R 65/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že „při posuzování, zda je určitý právní úkon učiněný osobou s duševní poruchou neplatný, je tudíž nutné vzít v úvahu všechny okolnosti případu tak, aby se případný závěr o neplatnosti právního úkonu nedostal do rozporu s účelem § 38 odst. 2 obč. zák. (tj. aby nevedl k poškození osoby s duševní poruchou, jejíž ochraně má uvedené ustanovení sloužit), a současně aby nevedl k nepřiměřenému zásahu do práv třetích osob nabytých v dobré víře.“ V uvedené věci šlo o případ, kdy k jednání nezpůsobilému nabyvateli družstevního podílu asistovala jeho babička, která za něj uhradila kupní cenu a starala se o záležitosti spojené s jeho členstvím v družstvu a užíváním družstevního bytu. Jmenovaný tak zajistil své bytové potřeby, aniž by na sebe vzal nepřiměřené závazky.

28. Z výkladu nastíněného Nejvyšším soudem podle odvolacího soudu vyplývá, že současný § 581 o. z. nelze vykládat tak, že soudem dovozená neplatnost právního jednání poškodí osobu postiženou duševní poruchou, k jejíž ochraně je určena, a navíc i třetí osoby jednající v dobré víře. V takovém případě je třeba užít pravidlo, že právní jednání má být spíše považováno za platné (§ 574 o. z.).

29. V projednávané věci je ovšem výhodnost prodeje družstevního podílu pro zůstavitele pochybná. Žalovaní sice tvrdili, že zůstavitel potřeboval prostředky stržené za prodej družstevního podílu k úhradě nákladů spojených se svým pobytem v domově v [Anonymizováno], avšak k těmto tvrzením nenavrhly žádné důkazy, přestože žalovaný č. 3 tvrdil, že pobyt v [Anonymizováno] pomáhal zůstaviteli zařizovat jeho předseda (doložil k tomu i plné moci). Jediným důkazem o nákladech pobytu v [Anonymizováno] tak zůstává zůstavitelem podepsaný úhradovník, kterým odvolací soud provedl důkaz a podle něhož bylo možné náklady na pobyt hradit z běžného starobního důchodu, neboť dosahovaly cca 12 000 Kč měsíčně, k čemuž je nutné připočítat případné doplatky na léky. Navíc lze předpokládat, že zůstavitel měl s ohledem na svou omezenou soběstačnost nárok na příspěvek na péči.

30. Odvolací soud se shoduje s žalovanými v tom, že závěr soudu prvního stupně o tom, že kupní cena družstevního podílu byla podstatně nižší, než cena tržní, není dostatečně podložen obsahem spisu. Je totiž nutné přihlédnout jednak ke stavu bytu, který dokumentují přiložené fotografie, a který zřejmě vyžadoval rekonstrukci, jakož i k tomu, že v době prodeje byl byt ještě obsazen zůstavitelem, termín jeho vystěhování byl nejistý, s ohledem na duševní problémy zůstavitele byla problematická realizace prohlídek bytu pro zájemce o koupi a navíc bylo třeba počítat s dlouhodobým omezením použití sklepní kóje. Za takové situace by určení obvyklé kupní ceny družstevního podílu vyžadovalo odborné posouzení, které však soud prvního stupně nezajistil, respektive znalkyni ustanovenou [Anonymizováno] nevyslechl. Dokazování provedené soudem prvního stupně a doplněné odvolacím soudem o fotografie bytu však dostačují k závěru, že výhodnost prodeje bytu pro zůstavitele za stanovených podmínek zřejmá není, a zůstavitel (resp. žalobkyně jako jeho dědička) nebudou závěrem o neplatnosti smlouvy o převodu poškozeni.

31. Odvolací soud rovněž s ohledem na shora uvedené rovněž nesdílí závěry soudu prvního stupně o tom, že by předseda 3. žalovaného využil duševní poruchy zůstavitelovy v prospěch svůj vlastní, resp. své rodiny a známých. Znalcovy závěry o tom, že osobám stýkajícím se se zůstavitelem nemusela být jeho duševní choroba zřejmá, přinejmenším nevylučují závěr o tom, že žalovaní č. 1 a 2 uzavírali smlouvu o převodu v dobré víře, a že stejně tak žalovaný č. 3 ve stejně dobré víře pomáhal zůstaviteli se zařizováním jeho záležitostí a nákup elektroniky, kterou si ponechal, považoval za svého druhu odměnu za tuto pomoc za situace, kdy jiné pomoci se v té době zůstaviteli nedostalo. Předseda žalovaného č. 3 ostatně veškeré své aktivity ve vztahu k zůstaviteli podrobně dokumentoval.

32. Závěry soudu prvního stupně zpochybněné v předchozích dvou odstavcích však nebyly významné pro závěr o neplatnosti smlouvy o převodu, který je založen na tom, že zůstavitel nebyl k takovému právními jednání pro duševní poruchu způsobilý a závěrem o neplatnosti tohoto jednání nebude poškozen. Případná dobrá víra žalovaných č. 1 a 2 v projednávané věci nemůže převážit zájem na ochraně zůstavitele stiženého duševní poruchou, které bude dosaženo závěrem o neplatnosti smlouvy o převodu. Odvolací soud totiž přihlédl i k tomu, že žalovaní č. 1 a 2 nabyli sporný družstevní podíl za cenu zjevně výhodnou, byť nikoli nutně nepřiměřeně, a to za účelem komerčním, nikoli k vlastnímu bydlení. Neplatnost smlouvy o převodu pro ně zakládá nárok na vrácení kupní ceny a na náhradu za zhodnocení bytu rekonstrukcí podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, přičemž uvedený nárok by měl být proti žalobkyni vymahatelný s ohledem na to, že zdědí sporný družstevní byt. Závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy o převodu je proto souladný s citovanou ustálenou judikaturou.

33. Odvolací soud pro úplnost dodává, že závěry soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem a že účastníkům svědčí aktivní, resp. pasivní věcná legitimace jako účastníkům právního vztahu, který je předmětem řízení, považuje za správně a odkazuje na ně. Rovněž závěr, že účastníkem řízení o určení vlastnictví družstevního podílu a členství v družstvu je i družstvo samotné, odpovídá ustálené soudní judikatuře (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 703/2004).

34. K námitkám třetího žalovaného vůči výrokům II a III soudu prvního stupně odvolací soud uvádí, že procesně plně neúspěšnému třetímu žalovanému by bylo možné úhradu nákladů neuložit jen za podmínek § 150 o. s. ř., tj. výjimečně z důvodů hodných zvláštního zřetele. Takové důvody by mohly být dány v případě, kdy by se družstvo chovalo vůči sporu ostatních účastníků neutrálně s tím, že samo není schopno posoudit, zda zůstavitel trpěl v době převodu družstevního podílu duševní poruchou a že je jeho povinností respektovat jinak zjevnými vadami netrpící a řádně mu předloženou smlouvu o převodu (viz § 601 odst. 1 a § 736 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích). V projednávané věci se však družstvo do sporu zapojilo, platnost smlouvy o převodu aktivně hájilo, a musí tedy nést následky svého procesního neúspěchu.

35. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil, neboť je věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

36. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšné žalobkyni. Náklady žalobkyně sestávají z a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 2 úkonech právní služby (účast u jednání odvolacího soudu delšího než 2 hodiny) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 6 200 Kč, b. 2 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč, c. cestovného k jednání odvolacího soudu na trase [adresa] x 97 km, 1:07 hod, www.mapy.cz) osobním automobilem Ford Mustang s kombinovanou spotřebou 12,0 l benzínu Natural 95/100 km (vyhláška č. 589/2020 Sb.), v částce 1 947,80 Kč, d. náhrady za promeškaný čas v rozsahu dvakrát tří půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, ve výši 600 Kč, e. náhrady za 21% DPH ve výši 1 963 Kč.

37. Státu vznikly v odvolacím řízení náklady znalečného znalce [tituly před jménem] ve výši 1 633,50 Kč, na jejichž náhradu má stát právo proti žalovaným podle § 148 odst. 1 o. s. ř.