9 Cmo 120/2022 - 102

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a JUDr. Františka Švantnera ve věci navrhovatel: a) [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] se sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [adresa], IČO [IČO advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] se sídlem [Adresa advokáta B] o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka ze dne 2. 9. 2020, k odvolání navrhovatele a) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. června 2022, č. j. 79 Cm 11/2021-76, takto:

Výrok

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. června 2022, č. j. 79 Cm 11/2021-76 se potvrzuje.

II. Navrhovatel a) je povinen zaplatit dalšímu účastníkovi na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám jeho zástupce [Jméno advokáta B], advokáta.

Odůvodnění

1. Navrhovatelé se návrhem ze dne 23. 11. 2020 domáhali vyslovení neplatnosti usnesení účastníka ze dne 2. 9. 2020 o zrušení účastníka s likvidací a jmenování likvidátora. Návrh odůvodnili tím, že rozhodnutím odboru Městského úřadu Říčany č. j. 962a/A, které nabylo právní moci dne 15. 4. 2003, byla uznána společenstevní honitba s názvem [adresa] – les o výměře 1 899,53 ha. Držitelem této honitby je ze zákona účastník, uživatelem této honitby je na základě nájemní smlouvy ze dne 22. 2. 2013 navrhovatel. Dne 2. 9. 2020 proběhla valná hromada účastníka, na které bylo rozhodováno „o likvidaci honebního společenstva“ a jmenování likvidátora, a to ke dni 2. 9. 2020. Zrušení honebního společenstva s likvidací upravuje ustanovení § 25 odst. 1 zákona č. 449/2001, o myslivosti (dále též jen „z. m.“). Uvedené ustanovení výslovně stanoví, že rozhodnutí o zrušení honebního společenstva lze přijmout pouze tak, aby nejpozději v den zrušení zanikla smlouva o nájmu honitby, je-li uzavřená. Toto ustanovení zákon obsahuje proto, aby ochránil dobrou víru nájemce a zajistil konzistentní výkon práva myslivosti v honitbě. Jestliže valná hromada rozhodla v rozporu se zákonem o zrušení účastníka před ukončením nájemní smlouvy, pak je třeba na toto jednání pohlížet jako neplatné. Protože navrhovatelé, kteří jsou vlastníky honebních pozemků v předmětné honitbě, ze shora uvedených důvodů se závěrem valné hromady nesouhlasí a považují jej za neplatný, obrací se tímto na soud.

2. Účastník s podaným návrhem nesouhlasil, neboť byl přesvědčen, že rozhodnutí přijatá na valné hromadě byla přijata zcela v souladu se stanovami honebního společenstva a jsou proto platná. Valná hromada byla dle stanov řádně svolána, řádným způsobem členům oznámena, bylo rozhodováno o věcech, jež patří do působnosti valné hromady, předmětná valná hromada byla usnášeníschopná, a tedy mohla přijmout daná usnesení. Veškeré formální požadavky tak byly náležitě splněny, kdy ostatně splnění těchto formálních požadavků žalobci nijak nerozporují. Dané usnesení tak bylo přijato plně v souladu s těmito stanovami, jakožto hlavním předpisem společenstva, a je platné. Stanovy honebního společenstva byly přijaty členy honebního společenstva, tedy i žalobci. Pokud jsou stanovy společenstva skutečně v rozporu se zákonem, a jsou tedy v této části neplatné, tento protiprávní stav byl způsoben všemi členy honebního společenstva, tedy i navrhovateli. Navrhovatelé schválením takových stanov způsobili rozpor stanov se zákonem, čímž způsobili jejich neplatnost, ale zároveň se domáhají této neplatnosti. Takové jednání je však zákonem vyloučeno, když neplatnosti se nemůže dovolat ten, kdo ji sám způsobil. Účastník navrhl zamítnutí návrhu v celém rozsahu.

3. Účastník v průběhu řízení doplnil, že v mezidobí došlo k podstatné změně, týkající se předmětu sporu, kdy de facto důvod žaloby odpadl, když dne 26. 1. 2022 se konala valná hromada účastníka, na níž bylo rozhodnuto následovně: „Valná hromada rozhodla o změně rozhodnutí přijatého na valné hromadě dne 2. 9. 2020 o zrušení HS s likvidací ke dni 2. 9. 2020, o zahájení likvidace ke dni 2. 9. 2020 a o jmenování likvidátora [Jméno advokáta B], a to tak, že HS se nezrušuje s likvidací ke dni 2. 9. 2020, likvidace se ruší a [Jméno advokáta B] je odvolán z funkce likvidátora.“ V současné době se tak účastník již v likvidaci nenachází. Účastník proto považoval další pokračování řízení o určení neplatnosti za bezpředmětné a navrhl návrh zamítnout.

4. Krajský soud v Praze coby soud prvního stupně (dále též jen „soud“) rozhodl rozsudkem v záhlaví označeným tak, že „Žaloba, kterou mělo být prohlášeno rozhodnutí valné hromady žalovaného [adresa], IČO [IČO advokáta A] ze dne 2. 9. 2020 za neplatné, se zamítá.“ (výrok I.), „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“(výrok II.).

5. V odůvodnění uvedl, že zjistil následující skutkový stav věci: Rozhodnutím Městského úřadu Říčany, které nabylo právní moci dne 15. 4. 2003, byla uznána společenstevní honitba s názvem [adresa] o výměře 1 899,53 ha. Držitelem této honitby je účastník, uživatelem pak navrhovatelé, když vlastní honební pozemky v předmětné honitbě. Dne 2. 9. 2020 se konala valná hromada, jejímž předmětem bylo zejména rozhodování o likvidaci honebního společenstva a jeho následného vypořádání. Tato valná hromada byla řádně svolána a byla usnášeníschopná (nebylo účastníky sporována). Dne 26. 1. 2022 se konala další valná hromada, jejímž předmětem bylo rozhodování o dalším průběhu likvidace, když bylo přijato usnesení, kterým se HS nezrušuje s likvidací ke dni 2. 9. 2020, likvidace se ruší a [Jméno advokáta B] je odvolán z funkce likvidátora.

6. Soud citoval §§ § 19 odst. 1 a 22 odst. 8 z. m. a §§ 258 a 259 o.z. s tím, že navrhovatelé jsou vlastníky, resp. spoluvlastníky honebních pozemků v předmětné honitbě, tudíž jsou členy společenstva a jejich návrh směřuje proti honebnímu společenstvu. Tím je dána jak aktivní věcná legitimace navrhovatelů, jakož i pasivní legitimace účastníka. Lhůty pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady podle § 22 odst. 8 z. m., resp. podle § 259 o. z., byly podle soudu zachovány, a navrhovatelé podali návrh včas. Z ústavního principu spolkové autonomie (viz čl. 20 Listiny základních práv a svobod) dle soudu vyplývá mimo jiné i zásada minimalizace zásahů, podle níž může soud zasahovat do vnitřních poměrů soukromé právnické osoby jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5249/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019, nebo ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3585/2019, a ve vztahu k obchodním korporacím srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 29 Odo 442/2004, či ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013, uveřejněné pod číslem 10/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tzn., že z rozsahu aplikace právní úpravy neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku jsou výslovně vyloučena rozhodnutí orgánu spolku, jejichž neplatnosti se lze dovolávat u orgánu spolku (srov. Brim 2013 s. 516, Hrabánek In: Petrov, Výtisk, Beran a kol. 2019 nebo například NS 29 Cdo 3307/2016, Rc 87/2019). Předmětem soudního přezkumu je teprve „konečné“ rozhodnutí orgánu spolku, jehož platnost již v rámci vnitřní organizace spolku nelze napadat. Zásada minimalizace zásahů, která je obecným pravidlem dopadajícím do poměrů všech soukromých právnických osob (včetně honebních společenstev), se projevuje i v právní úpravě podmínek, za nichž může být rozhodnutí orgánu právnické osoby přezkoumáno soudem.

7. Dále soud uvedl, že zákon v některých případech výslovně umožňuje, aby bylo novým rozhodnutím valné hromady zrušeno původní rozhodnutí valné hromady. Především společníci nebo příslušný orgán společnosti mohou zrušit své rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace do doby, než bylo započato s rozdělováním likvidačního zůstatku; dnem účinnosti tohoto rozhodnutí končí funkce likvidátora a likvidátor je povinen předat všechny doklady o průběhu likvidace statutárnímu orgánu společnosti. Ve vztahu k účelu řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady obchodních korporací Nejvyšší soud již dříve vyložil, že „účel právní úpravy řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti je dvojí. Jednak poskytuje ochranu individuálním právům osob oprávněných domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a jednak je zákonem předvídaným nástrojem obecné ochrany zákonnosti ve vnitřních poměrech společnosti, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou“ v zakladatelském právním jednání, „a to s ohledem na širší kontext ochrany společnosti, resp. všech osob oprávněných takový návrh podat, jakož i dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny“. V poměrech obchodních korporací srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018, usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. I. ÚS 1018/21, a v režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 29 Odo 1400/2006, ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4089/2009, nebo ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4820/2010, ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1265/2014. Tyto závěry se dle soudu přiměřeně uplatní i ve vztahu k účelu řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady honebního společenstva [k použití právní úpravy přezkumu platnosti rozhodnutí spolků v poměrech honebních společenstev obecně viz například Hrabánek, D. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha, C. H. Beck, 2019, § 258, marg. č. 1; Ruban, R. In: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I (§ 1-302). Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2022, § 258, marg. č. 4]. S ohledem na uvedené je dle soudu zřejmé, že novým rozhodnutím valné hromady účastníka bylo zrušeno původní rozhodnutí valné hromady, což nebylo účastníky sporováno. Za těchto okolností ve světle uvedeného dospěl soud k závěru, že podaný návrh je nedůvodný a nezbývá než jej v celém rozsahu zamítnout. Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by účastníku náležela náhrada nákladů řízení, avšak ten se náhrady nákladů řízení vzdal, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal navrhovatel a) včasné odvolání. V odvolání vznesl tyto odvolací námitky: 1) Podstatou návrhu byla námitka, že rozhodnutí valné hromady o likvidaci bylo porušeno kogentní ustanovení § 25 odst. 1 písm. c) z. m. Podle tohoto ustanovení se honební společenstvo zrušuje dnem uvedeným v rozhodnutí valné hromady o zrušení honebního společenstva, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí bylo přijato; rozhodnout o zrušení lze pouze tak, aby nejpozději v den zrušení zanikla smlouva nájmu honitby, je-li uzavřena. V konkrétním případě byla na období do 31. 3. 2023 uzavřena smlouva o nájmu honitby s [adresa]. Už z toho bylo zřejmé, že usnesení valné hromady směřovalo k tomu, aby obešlo obtíže, spojené s výpovědí nebo odstoupením o takové smlouvy (srov. podmínky uvedené v § 33 odst. 6 z. m.). Ostatně to vyplývá i ze zápisu z valné hromady, kde se rozhodnutí odůvodňuje potřebou vzniku nové honitby pro [právnická osoba], kde by mohly být aplikovány nové vědecké poznatky o péči o myslivost a les. Jde tedy nejen o zjevné porušení kogentních ustanovení zákona o myslivosti, ale i obcházení dalších zákonných ustanovení, týkajících se trvání nájemní smlouvy a jde tedy i rozpor rozhodnutí s dobrými mravy (srov. k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3692/2012). 2) Soud konstatuje, že není důvod ve věci hmotně rozhodnout, neboť důvod návrhu - tzn. nezákonné rozhodnutí - zrušením zaniklo. Odpovídá tedy zásadě minimalizace zásahů do autonomního života spolků, aby nebyla narušována jejich autonomie. Honební společenstvo však není spolkem podle občanského zákoníku. Je zvláštním společenstvím osob, které vzniká způsobem, uvedeným v zákoně o myslivosti, tím, že jeho členy jsou jen vlastníci honebních pozemků a nikdo jiný. Členy se stávají uznáním honitby, pokud členy být nechtějí, musí to oznámit při vzniku honebního společenstva nebo při koupi pozemku, který je součástí honitby (§ 26 odst. 1 z. m.). Nejde tedy o žádný autonomní spolek, jde o společenství sui generis, které vzniká rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti a nemůže jednat jinak, než jak mu zákon o myslivosti přikazuje, případně dovoluje. O neomezené autonomii spolku tedy nemůže být řeči, autonomie spočívá toliko v možnosti výběru nájemce nebo rozhodnutí o tom provozovat honitbu ve vlastní režii. Úvaha soudu je tedy nepřiléhavá. 3) Navrhovatel se nedomáhal zrušení předmětného usnesení valné hromady, ale vyslovení jeho neplatnosti, v souladu s ustanovením § 22 odst. 8 z. m. Otázka, kterou si soud nepoložil, spočívá v tom, zda zrušením neplatného rozhodnutí valné hromady zanikl i právní zájem navrhovatele na vyslovení neplatnosti. Valná hromada zrušila usnesení o likvidaci a v likvidaci se dále nepokračovalo. Nerozhodla o tom, že rozhodnutí o likvidaci bylo neplatné a neplatné jsou tedy i veškeré důsledky tohoto neplatného rozhodnutí. Tyto důsledky však nezmizely. Přípisem ze dne 19. 9. 2020 oznámil likvidátor honebního společenstva [adresa] mysliveckému spolku [adresa], že pronajatá honitba zanikla a upozornil je na zákaz v uvedené honitbě dále lovit. Tento stav trval nejméně do 26. 1. 2022, kdy bylo usnesení o likvidaci zrušeno. Ze zrušení usnesení o likvidaci honitby vyplývá, že honební pozemky nebyly přičleněny do jiné honitby, ani na nich nevznikla honitba nová, i když tuto skutečnost si soud měl a mohl ověřit dotazem u orgánu státní správy myslivosti. Je tedy zřejmé, že nejméně v období mezi 20. 9. 2020 a 26. 1.2021 v honitbě niko nehospodařil, honební společenstvo však zlikvidováno nebylo. To má pro členy honebního společenstva významné důsledky, zejména pokud jde o odpovědnost za škody působené zvěří. Za takové škody odpovídá uživatel honitby. Protože mysliveckému spolku nebylo umožněno honitbu užívat, za škody způsobené zvěří ručí honební společenstvo, jehož členové za závazky honebního společenstva ručí (§ 27 odst. 1 z. m.). Navíc, tím, že oprávnění myslivci, kterým byly vydány povolenky k lovu, nemohly vykonávat právo myslivosti, nepochybně utrpěli významnou újmu a je zajisté žádoucí, aby v tomto řízení bylo najisto postaveno, zda se tak stalo lege artis. Navrhovatel má proto i nadále naléhavý právní zájem na tom, aby bylo určeno, že usnesení valné hromady o vstupu do likvidace je nezákonné, protože v případě, že by škoda na porostech nebo škoda jiná byla uplatňována, odpovídal by za ni ten, kdo tuto nezákonnost způsobil. Bez takového určení může být takový nárok uplatněn vlastně vůči kterémukoli členu honebního společenstva. K tomu lze poznamenat, že právě tato okolnost je častým důvodem toho, proč zejména velcí vlastníci půdy a lesů vystupují, z honebních společenstev, zejména v těch případech, kdy se takové společenstvo rozhodne provozovat honitbu ve vlastní režii. Odvolatel měl za to, že tuto skutečnost netřeba dokazovat, neboť v kruzích myslivců je obecně známa. Soud pochybil proto, jestliže nezkoumal, zda i po zrušení vadného rozhodnutí o likvidaci naléhavý právní zájem navrhovatele trvá. Návrh podle § 22 odst. 8 z. m. je návrhem specifickým.

9. Přes vytýkané vady měl odvolatel za to, že postačí, aby odvolací soud doplnil dokazování přípisem likvidátora, který tvoří přílohu tohoto podání a jinak skutkový stav postačuje k tomu, aby odvolací soud sám rozhodl ve věci tak, že podle § 220 napadený rozsudek změní a vysloví, že rozhodnutí valné hromady účastníka je neplatné a rozhode o nákladech řízení před soudem prvého stupně a před odvolacím soudem.

10. Účastník se k odvolání vyjádřil podáním ze dne 8. 9. 2022 tak, že se plně ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně. Soud prvního stupně provedl důkazy, které náležitě vyhodnotil a dospěl ke správným skutkovým zjištěním. Na základě těchto zjištění poté správně rozhodl. Soud rozhodl správně, neboť předmět rozhodování odpadl, a soud tak ani nemohl rozhodnout jinak, než návrh zamítnout. Účastník nesouhlasí s názorem odvolatele, že soud prvního stupně špatně vyhodnotil statut honebního společenstva, dle něhož honební společenstvo není spolkem dle občanského zákoníku, proto nemůže být přiléhavá úvaha soudu ohledně zásady minimalizace zásahu do autonomního života spolků. Je naopak přesvědčen, že tato úvaha soudu je zcela odpovídající, neboť touto zásadou autonomie se řídí spolky, společenstva, sdružení, či další uskupení, bez ohledu na to, zda jsou zřízeny podle občanského zákoníku, či podle zákona jiného (v tomto případě zákona o myslivosti). Za zcela liché účastník považuje tvrzení navrhovatele, že autonomie u honebního společenstva má spočívat pouze ve výběru nájemce nebo rozhodnutí o tom, kdo bude provozovat honitbu ve vlastní režii. Vždyť nejen spolky, ale také honební společenstva sama svými stanovami určují, jaké budou orgány spolku, počet jejich členů, a rozhodují o tom, koho do těchto funkcí zvolí, kdy mají taktéž právo rozhodovat o všech dalších běžných záležitostech daného společenstva. Dále podle účastníka odvolatel rozlišoval mezi pojmy zrušení předmětného usnesení valné hromady a vyslovení jeho neplatnosti, přitom však v obou případech nastane totožný výsledek. Tak jako v případě zrušení předmětného usnesení, v případě, že bude u rozhodnutí vyslovena jeho neplatnost, dojde ke zrušení předmětného usnesení a vždy skončí jeho platnost. Zákonodárce směřuje možností podat předmětný návrh jasný záměr, kdy se dotčené osoby mohou domáhat zrušení usnesení valné hromady, pokud jej považují za nezákonné, tedy toho, aby dané usnesení přestalo být platné a nemělo žádné právní účinky. Je ovšem lhostejno, jak se k takovému stavu dospěje, zda dané rozhodnutí zruší soud, či zda jej zruší sama valná hromada, v obou případech dojde k totožnému následku, který byl navrhovatelem při podání návrhu sledován. Již z logiky věci vyplývá, že soud nemůže vyslovit neplatnost rozhodnutí, které už bylo zrušeno, neboť dané rozhodnutí v době rozhodování neexistuje, předmět rozhodování tedy odpadl. Nelze rozhodovat o platnosti něčeho, co neexistuje. V opačném případě by vznikl zcela bizarní konstrukt rozhodnutí soudu, který by zněl zhruba takto: „Kdyby nebylo bývalo rozhodnutí valné hromady zrušeno, bylo by bývalo rozhodnuto soudem o jeho neplatnosti". V případě, že je možno žalovat na plnění, nelze „žalovat na určení. Pokud navrhovatel poukazuje na skutečnost, že mohla vzniknout tímto jednáním škoda, nic mu nebrání tuto škodu kvantifikovat, a žalovat honební společenstvo na plnění, a domáhat se náhrady této tvrzené škody. Právní zástupce účastníka uvedl, že nyní se domáhá i přiznání náhrady nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně v celé výši, neboť původní nabídka, že se vzdá náhrady nákladů řízení, byla učiněna pro situaci, že navrhovatel vezme návrh zpět. Navrhovatel však pokračoval i přes poučení soudu v daném řízení, nyní podává proti danému rozhodnutí odvolání, proto účastník považuje za spravedlivé, domáhat se i náhrady nákladů řízení v celém rozsahu, kdy se náklady každým úkonem navyšují. Účastník navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a účastníkovi přiznal plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, ovšem s částí argumentů odvolatele se odvolací soud ztotožnil. Soud prvního stupně rozhodl ve věci samé správně, část jeho právních závěrů byla nicméně chybné či nepřesná.

12. Předně odvolací soud konstatuje nesprávné označování účastníků řízení soudem prvního stupně a i účastníky. Řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka – právnické osoby je dle § 2 písm. e) ve spojení s § 85 písm. a) z. ř. s. tzv. nesporným řízením ve statusových věcech právnických osob. Proto je nutné (v souladu s platnou a účinnou zákonnou právní úpravou – viz § 6 z. ř. s.) označovat účastníky řízení správně, tj. nesprávně označené žalobce (coby účastníky sporného řízení) jako navrhovatele a též nesprávně označeného žalovaného (též coby účastníka sporného řízení) jako dalšího účastníka, resp. účastníka. Odvolací soud proto v reprodukční části rozhodnutí označoval účastníky řízení v souladu se zákonem.

13. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů zjistil všechny rozhodné skutečnosti a věc tak po stránce skutkové posoudil správně. Po stránce právní soud prvního stupně vyšel částečně z nesprávných právních premis a potažmo tak věc částečně chybně hodnotil po právní stránce. Nicméně podstatu věci zhodnotil právně správně.

14. K jednotlivým odvolacím námitkám zaujal odvolací soud následující stanoviska: 1) Podstatou návrhu byla dle odvolatele námitka, že rozhodnutím valné hromady o likvidaci bylo porušeno kogentní ustanovení § 25 odst. 1 písm. c) z. m., podle něhož se honební společenstvo zrušuje dnem uvedeným v rozhodnutí valné hromady o zrušení honebního společenstva, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí bylo přijato; rozhodnout o zrušení lze pouze tak, aby nejpozději v den zrušení zanikla smlouva nájmu honitby, je-li uzavřena. Tato námitka odvolatele je irelevantní za situace, že samo honební společenstvo provedl „introspekci“ resp. „revizi“ napadeného rozhodnutí - usnesení valné hromady ze dne 2. 9. 2020, a to tak, že usnesením valné hromady konané dne 26.1.2022 původní rozhodnutí ze dne 2.9.2020 o zrušení honebního společenstva s likvidací a o jmenování likvidátora „změnilo“ tak, že se honební společenstvo nezrušuje s likvidací ke dni 2.9.2020, likvidace se ruší a [Jméno advokáta B] je odvolán z funkce likvidátora. Valná hromada tak fakticky rozhodla podle § 170 o. z., podle nějž „ kdo rozhodl o zrušení právnické osoby s likvidací, může rozhodnutí změnit, dokud ještě nedošlo k naplnění účelu likvidace“. To se stalo i v daném případě, když „nová“ valná hromada změnila rozhodnutí „původní“ rozhodnutí valné hromady o zrušení honebního společenstva s likvidací a o jmenování likvidátora tak, že se honební společenstvo neruší s likvidací a likvidátor se z funkce odvolává. Potud je nicméně důvodná námitka odvolatele ad 3), k čemuž viz níže. Uvedený postup je v souladu i s judikaturou Nejvyššího soudu, viz usnesení sp. zn. 27 Cdo 1135/2017, R 36/2019, podle něhož „ustanovení § 170 o. z. umožňuje změnit (revokovat) rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací toliko v případě, kdy takové rozhodnutí přijali její členové nebo její příslušný orgán…“. V daném případě se tak nestalo – o změně rozhodnutí valné hromady honebního společenstva opět rozhodoval jeho nejvyšší orgán – valná hromada. 2) Podle odvolatele soud prvního stupně konstatuje, že není důvod ve věci hmotně rozhodnout, neboť důvod návrhu - tzn. nezákonné rozhodnutí - zrušením zaniklo. Odpovídá tedy zásadě minimalizace zásahů do autonomního života spolků, aby nebyla narušována jejich autonomie. Honební společenstvo však není spolkem podle občanského zákoníku. Je zvláštním společenstvím osob, které vzniká způsobem, uvedeným v zákoně o myslivosti, tím, že jeho členy jsou jen vlastníci honebních pozemků a nikdo jiný. Členy se stávají uznáním honitby, pokud členy být nechtějí, musí to oznámit při vzniku honebního společenstva nebo při koupi pozemku, který je součástí honitby (§26 odst. 1 z. m.). Nejde tedy o žádný autonomní spolek, jde o společenství sui generis, které vzniká rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti a nemůže jednat jinak, než jak mu zákon o myslivosti přikazuje, případně dovoluje. O neomezené autonomii spolku tedy nemůže být řeči, autonomie spočívá toliko v možnosti výběru nájemce nebo rozhodnutí o tom provozovat honitbu ve vlastní režii. Úvaha soudu je tedy nepřiléhavá. Odvolateli lze dát za pravdu v tom, že honební společenstvo není spolkem. Zákon o myslivosti (zák. č. 449/2001 Sb. v platném a účinném znění) navíc nevyslovuje subsidiaritu - přiměřenost použití ustanovení o spolcích jsoucích v občanském zákoníku pro honební společenstvo, tím spíše pak není vyslovena ani nutnost obdobného použití (tam, kde z. m. nemá vlastní právní úpravu). Honební společenství je definováno přímo zákonem o myslivosti (§ 19 odst. 1 z. m.) jako právnická osoba založená dle z.m., jejímiž členy mohou být pouze vlastníci nebo spoluvlastníci souvislých honebních pozemků, jejichž výměra v součtu dosahuje výměry požadované z. m. pro vznik společenstevní honitby a která zajišťuje sama výkon práva myslivosti, anebo společenstevní honitbu pronajme podle z. m. Lze tak souhlasit se závěrem, že jde o právnickou osobu sui generis, není vyloučen ani výklad, že jde o specifický typ korporace- společenství osoba (viz. § 210 odst. 1 o. z.). Jde-li o korporaci, pak účelově zakládanou vlastníky příslušných pozemků, pročež potud jde o obdobný typ korporace, jako je společenství vlastníků jednotek (viz. § 1204 a násl. o. z.). Jeho členy mohou být jen vlastníci či spoluvlastníci jednotek v domě rozděleném na jednotky. Nicméně, na rozdíl od společenství vlastníků, jež podléhá zákonné subsidiaritě ustanovení o spolcích (/viz. § 1221 odst. 1 o. z.), honební společenstvo nikoli. Honební společenstva se zapisují do rejstříku honebních společenstev, vedeného orgánem státní správy myslivosti, jež je veřejným seznamem viz § 28 odst. 1 z. m., fakticky však z jeho definování i ze skutečností do něj zapisovaných jde fakticky o veřejný rejstřík ve smyslu § 120 a 121 o. z. Nicméně i tehdy podle Nejvyššího soudu, jeho usnesení ze dne 20. 2. 2022 sp. zn. 27 Cdo 1510/2021 (R 21/2023) platí, že „Z ústavního principu spolkové autonomie (viz čl. 20 Listiny základních práv a svobod) vyplývá (mimo jiné) i zásada minimalizace zásahů, podle níž může soud zasahovat do vnitřních poměrů soukromé právnické osoby jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5249/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019, nebo ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3585/2019, a ve vztahu k obchodním korporacím srov. např. usnesení Nejvyššího1 soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 29 Odo 442/2004, či ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013, uveřejněné pod číslem 10/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Zásada minimalizace zásahů, která je obecným pravidlem dopadajícím do poměrů všech soukromých právnických osob (včetně honebních společenstev), se projevuje i v právní úpravě podmínek, za nichž může být rozhodnutí orgánu právnické osoby přezkoumáno soudem…. lze přijmout pouze takový výklad, jenž při primárním uplatnění zásady minimalizace zásahů umožní – v nezbytném rozsahu – ochranu individuálních práv osob oprávněných dovolávat se neplatnosti rozhodnutí valné hromady honebního společenstva.“ Odvolací soud nemá důvod se od uvedených závěrů odchýlit, když je nutné zdůraznit, že odvolací soud nevychází ze subsidiarity spolku na honební společenstvo, nicméně přesto vychází ze zásady spolkové autonomie a zásady minimalizace zásahů do soukromoprávních právnických osob a jejich členů. 3) Odvolatel zdůraznil, že navrhovatel se nedomáhal zrušení předmětného usnesení valné hromady, ale vyslovení jeho neplatnosti, v souladu s ustanovením § 22 odst. 8 z. m. Otázka, kterou si soud prvního stupně nepoložil, spočívá v tom, zda zrušením neplatného rozhodnutí valné hromady zanikl i právní zájem navrhovatele na vyslovení jeho neplatnosti. Valná hromada zrušila usnesení o likvidaci a v likvidaci se dále nepokračovalo. Nerozhodla o tom, že rozhodnutí o likvidaci bylo neplatné a neplatné jsou tedy i veškeré důsledky tohoto neplatného rozhodnutí. Tyto důsledky však nezmizely. Přípisem ze dne 19. 9. 2020 oznámil likvidátor honebního společenstva [adresa] mysliveckému spolku [adresa], že pronajatá honitba zanikla a upozornil je na zákaz v uvedené honitbě dále lovit. Tento stav trval nejméně do 26. 1. 2022, kdy bylo usnesení o likvidaci zrušeno. Ze zrušení usnesení o likvidaci honitby vyplývá, že honební pozemky nebyly přičleněny do jiné honitby, ani na nich nevznikla honitba nová, i když tuto skutečnost si soud měl a mohl ověřit dotazem u orgánu státní správy myslivosti. Je tedy zřejmé, že nejméně v období mezi 20. 9. 2020 a 26. 1. 2021 v honitbě niko nehospodařil, honební společenstvo však zlikvidováno nebylo. To má pro členy honebního společenstva významné důsledky, zejména pokud jde o odpovědnost za škody působené zvěří. Za takové škody odpovídá uživatel honitby. Protože mysliveckému spolku nebylo umožněno honitbu užívat, za škody způsobené zvěří ručí honební společenstvo, jehož členové za závazky honebního společenstva ručí (§ 27 odst. 1 z. m.). Navíc, tím, že oprávnění myslivci, kterým byly vydány povolenky k lovu, nemohly vykonávat právo myslivosti, nepochybně utrpěli významnou újmu a je zajisté žádoucí, aby v tomto řízení bylo najisto postaveno, zda se tak stalo lege artis. Navrhovatel má proto i nadále naléhavý právní zájem na tom, aby bylo určeno, že usnesení valné hromady o vstupu do likvidace je nezákonné, protože v případě, že by škoda na porostech nebo škoda jiná byla uplatňována, odpovídal by za ni ten, kdo tuto nezákonnost způsobil. Bez takového určení může být takový nárok uplatněn vlastně vůči kterémukoli členu honebního společenstva. K tomu lze poznamenat, že právě tato okolnost je častým důvodem toho, proč zejména velcí vlastníci půdy a lesů vystupují, z honebních společenstev, zejména v těch případech, kdy se takové společenstvo rozhodne provozovat honitbu ve vlastní režii. Odvolatel měl za to, že tuto skutečnost netřeba dokazovat, neboť v kruzích myslivců je obecně známa. Soud pochybil, protože nezkoumal, zda i po zrušení vadného rozhodnutí o likvidaci naléhavý právní zájem navrhovatele trvá. Návrh podle § 22 odst. 8 z. m. je návrhem specifickým.

15. Odvolací soud odmítl i tuto třetí námitku odvolatele. Účelem využití zákonné možnosti napadnout platnost rozhodnutí orgánu právnické osoby (viz. např. § 258 – 261 o. z.), včetně napadení platnosti rozhodnutí valné hromady honebního společenstva jeho členem dle § 22 odst.8 z.m., je dosažení rozhodnutí soudu svojí povahou určovacího, že příslušné usnesení valné hromady je neplatné. Tedy, že neplatí a potažmo tak nenastávají ani účinky s ním spojené. Nicméně dokud soud neplatnost nevysloví, hledí se na ně jako na platné. Až pravomocný výrok soudu je účinný vůči všem viz § 27 z.ř.s. Nelze odhlédnout od toho, že v rámci prevence včetně prevenční povinnosti soudu je namístě, je-li to možné, aby dříve, než dojde k soudnímu řízení či dříve, než v něm bude pravomocně rozhodnuto, měla příslušná právnická osoba, včetně honebního společenství, za situace, že sama shledá chybnost svého rozhodnutí a potažmo tak i faktické důvody pro možné vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby včetně valné hromady honebního společenstva, možnost na danou situaci reagovat. Jinak řečeno, jsou-li neplatnostní námitky příslušné osoby proti usnesení orgánu právnické osoby, včetně námitek člena honebního společenství proti usnesení valné hromady honebního společenstva, důvodné, je žádoucí v prvé řadě, aby na to reagovala právnická osoba včetně honebního společenstva. Žádoucí, logickou a zákonnou reakcí je tzv. revokace chybného rozhodnutí orgánu právnické osoby, samozřejmě je-li revokace možná. Podle § 170 o. z. „kdo rozhodl o zrušení právnické osoby s likvidací, může rozhodnutí změnit, dokud ještě nedošlo k naplnění účelu likvidace“. Speciálně pro jmenovaný případ tedy zákon výslovně připouští, že rozhodnutí o zrušení právnické osoby může být změněno po celou dobu probíhající likvidace, až do doby naplnění jejího účelu (k účelu likvidace viz. § 187 odst.1 o.z.). To znamená, že dokud likvidace neskončí (viz. § 207 o. z.), může být rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací změněno. Podle Nejvyššího soudu je tato změna podle § 170 o.z. revokací, viz jeho usnesení ze dne 28. 2. 2018 sp. zn. 27 Cdo 1135/2017 (R 36/2019)…“ „ustanovení § 170 o. z. umožňuje změnit (revokovat) rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací toliko v případě, kdy takové rozhodnutí přijali její členové nebo její příslušný orgán, tj. pouze u tzv. dobrovolného zrušení právnické osoby s likvidací…“. Podle odvolacího soudu tento závěr není úplně přesný, neboť tzv. pravá revokace nastává jen tehdy, jestliže z rozhodnutí orgánu právnické osoby dosud nevzešly zamýšlené právní účinky. O to v případě postupu dle § 170 o. z. nejde. Jde tak o tzv. nepravou revokaci, kdy sice účinky rozhodnutí orgánu nastaly, nicméně zákon umožňuje toto rozhodnutí zrušit. Jde tak na jedné straně o zcela nové rozhodnutí orgánu právnické osoby, na straně druhé se ovšem toto rozhodnutí týká výlučně jen toho, aby zaniklo původní – „revokované“ rozhodnutí orgánu právnické osoby. Účinky tohoto původního rozhodnutí však, na rozdíl od pravé revokace, nastaly a po určitou dobu trvaly, pročež i právní vztahy dané těmito účinky existují a potud nejsou neplatnými. To je právě i daný případ, kdy přímo zákon, a ve shodě s ním i judikatura, umožňuje, aby právnická osoba, u níž probíhá likvidace, tedy jsou zcela zjevně dotčena práva a povinnosti třetích osob a samozřejmě též i likvidované právnické osoby (účinky původního rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací nastaly), zrušila resp. její příslušný orgán či členové zrušili rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací, tedy jej „revokovali“ /nepravá revokace/. To je i daný případ, kdy samo honební společenstvo resp. jeho členové rozhodnutím valné hromady zrušili své předchozí, zřejmě chybné rozhodnutí o zrušení honebního společenstva s likvidací. Byl tak dosažen cíl navrhovatele v tom, že bylo odklizeno chybné rozhodnutí o zrušení honebního společenstva s likvidací, jež on sám napadal jako jsoucí v rozporu se zákonem, tak říkajíc „vlastními silami společenstva“. Takovýto postup, navíc plně v souladu s výslovným zněním zákona, nelze v žádném případě vykládat jako chybný. Nelze tak z něj ani extrapolovat nutnost pokračování v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromadě honebního společenstva o svém zrušení s likvidací – původního rozhodnutí valné hromady, když toto rozhodnutí již neexistuje, jsouce zrušeno novým rozhodnutím valné hromady. Jinak řečeno, předmět řízení tak, jak byl navrhovatelem označen v návrhu - usnesení valné hromady honebního společenstva ze dne 2. 9. 2020 v době rozhodování odvolacího soudu (a ani v době rozhodování soudu prvního stupně) jež neexistoval, neboť byl změněn usnesením valné hromady honebního společenstva ze dne 26. 1. 2022 tak, že se honební společenstvo s likvidací nezrušuje a [tituly před jménem] je odvolán z funkce likvidátora. Nelze tak vyslovit neplatnost usnesení valné hromady honebního společenstva ze dne 2. 9. 2020 o zrušení honebního společenstva s likvidací a jmenování likvidátora i jen proto, že toto rozhodnutí v době rozhodování odvolacího soudu neexistuje, bylo změněno. Navrhovatel nicméně trvá, a to i v rámci odvolacího petitu, na vyslovení neplatnosti „původního“, neexistujícího usnesení valné hromady.

16. Jde-li o námitky odvolatele ohledně náhrady případných škod plynoucích z absence možnosti vykonávat práva v honitbě jejím nájemcem (v době od 20. 9. 2020 do 26. 1. 2022), pak jednak navrhovatel není tímto nájemcem a i jen potud je takováto námitka irelevantní. Především pak, jak již shora uvedeno, zákon s uvedenou situací, kdy v rámci zrušení právnické osoby s likvidací postupuje likvidace a jsou tak činěna mnohá s ní související právní jednání resp. nastává řada s ní souvisejících právních skutečností. Zákon tuto situaci aprobuje. Jde-li o určení členů honebního společenstva za závazky honebního společenstva ze škod případně vyplývající, pak nemožnost vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady nijak nebrání možným posouzením příslušných odpovědností jednotlivých osob. Odvolací soud ještě podotýká, že navíc i kdyby byla soudem neplatnost původního usnesení valné hromady prohlášena, pak by to beztak nemělo vliv na právní jednání učiněná v době, kdy se na toto usnesení nahlíženo jako na platné, učiněná v dobré víře.

17. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný, včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Podle protokolu z jednání soudu prvního stupně konaného dne 9. 6. 2022 „právní zástupce žalovaného navrhuje zamítnutí žaloby s tím, že se vzdává náhrady nákladů řízení“. Toto své vzdání se práva na náhradu nákladů řízení nijak nepodmínil, jak uvedl až v rámci odvolacího řízení. Odvolací soud tak neměl důvodu řečený výrok měnit.

18. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému účastníkovi – honebnímu společenstvu - dalšímu účastníkovi. Navrhovatelka je tudíž povinna nahradit náklady odvolacího řízení účastnici. Ty sestávají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby v celkové výši 6 200 Kč (vyjádření k odvolání ze dne 8. 9. 2022 a účast na jednání odvolacího soudu dne 17. 4. 2023., přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč) a náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč). K tomu je třeba přičíst náhradu za daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 1 428 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem se jedná o částku ve výši 8 228 Kč, jež je navrhovatel povinen zaplatit k rukám advokáta coby zástupce účastnice - společnosti (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náhradu cestovného ani náhradu za promeškaný čas zástupce dalšího účastníka výslovně nežádal (viz jeho vyčíslení nákladů ze dne 18. 4. 2023). Pokud jde o jeho požadavek náhrady jednoho úkonu právní služby a tomu odpovídající paušální náhradě hotových výdajů za vyjádření se k možnosti rozhodnout bez konání jednání u odvolacího soudu, pak odvolací soud nepovažuje tento úkon za hodný náhrady vzhledem k jeho obsahu i charakteru – jednovětné sdělení. Pokud jde o náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, jíž zástupce dalšího účastníka uplatnil v rámci vyčíslení nákladů odvolacího řízení, pak nejde o náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně včetně jeho výroku II. – „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“. Soud prvního stupně tento výrok odůvodnil tím, že „…žalovanému by náležela náhrada nákladů řízení, avšak ten ji nepožadoval, resp. náhrady nákladů řízení se vzdal“. Tomu odpovídá též i protokol z jednání u soudu prvního stupně konaného dne 9. 6. 2022, podle nějž „právní zástupce žalovaného navrhuje zamítnutí žaloby s tím, že se vzdává náhrady nákladů řízení“. Toto nebylo nijak podmíněno – „zpětvzetím žaloby“, jak uvádí zástupce dalšího účastníka ve vyčíslení nákladů, ostatně takovéto podmínění ve vztahu k soudu ani možné není.