9 Cmo 122/2022 - 95

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B], IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupené advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o neplatnost vyloučení navrhovatele z družstva, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2022, č. j. 73 Cm 53/2020-42 takto:

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2022, č. j. 73 Cm 53/2020-42, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 9. 3. 2020 se navrhovatel vůči [adresa] (dále jen „družstvo“) domáhal, aby soud rozhodl, že neplatné je usnesení členské schůze ze dne 10. 12. 2019, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti jeho vyloučení z družstva a potvrzeno rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení ze dne 16. 1. 2019.

2. Navrhovatel uvedl, že je členem družstva s právem nájmu bytu č. 51 o dispozici 3+1 v 9. nadzemním podlaží domu č. p. 905 ve [adresa] (dále jen „dům“ a „byt“). Navrhovateli byl dne 18. 12. 2018 doručen dopis družstva ze dne 29. 11. 2018, ve kterém se uvádí, že podle stížností sousedů se z bytu line obtěžující zápach, pravděpodobně je byt zanášen odpadem a evidentně v něm nejsou dodržována základní hygienická a protipožární pravidla. Navrhovatel byl vyzván, aby byt uvedl do řádného stavu, a upozorněn, že družstvo dne 7. 1. 2018 provede prohlídku bytu. Navrhovatel na výzvu reagoval s tím, že ji považuje za neurčitou a obecně formulovanou a že je připraven se z bytu odstěhovat tak, že jej prodá. Následně byl navrhovateli doručen přípis právní zástupkyně družstva s přílohou ve formě zápisu ze zasedání představenstva dne 16. 1. 2019, na kterém byl navrhovatel z družstva vyloučen. Žalobce dopisem z 22. 2. 2019 podal námitky proti vyloučení z družstva. Později emailem z 31. 3. 2019 sdělila právní zástupkyně družstva právnímu zástupci navrhovatele, že s jeho návrhem souhlasí pod podmínkou, že se vystěhuje do 2 měsíců a družstvu nahradí majetkovou a nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč. To navrhovatel odmítl. Na členské schůzi družstva dne 10. 12. 2019 byly námitky navrhovatele proti vyloučení zamítnuty a na vyloučení setrváno. Navrhovatel má pochybnosti o správnosti zápisu o počtu hlasů, neboť v průběhu schůze přicházeli a odcházeli členové družstva, hlasy se sčítaly jen vizuálně a několikrát muselo dojít k jejich přepočítání.

3. Navrhovatel považuje své vyloučení z družstva za nezákonné a považuje je za vyústění svého dlouholetého sporu s předsedou družstva, jehož snahu „dostat jej z bytu“ považuje za šikanózní. Navrhovatel družstevní podíl s právem nájmu bytu koupil v roce 2008 za tržní cenu 2,5 mil. Kč. Poukazuje na to, že družstevní podíl v bytovém družstvu je volně obchodovatelný a představuje alternativu vlastnického bydlení. Navrhovatel po celou dobu členství v družstvu řádně plnil své povinnosti člena, nemá vůči družstvu žádné dluhy a nikdy mu nebylo ze strany družstva vytčeno žádné porušení jeho povinností. Je vážně nemocný, přičemž právě v den prohlídky utrpěl zdravotní příhodu, která si vyžádala lékařské ošetření. Podle navrhovatele neobsahuje výzva ze dne 29. 11. 2018 dostatečné skutkové vymezení porušení členských povinností v takovém rozsahu, aby je nebylo možné zaměnit s jiným. Chybí vymezení období a rozsahu, ve kterém se měl zápach šířit, zanášení bytu odpadem je uvedeno jen v rovině pravděpodobnosti a porušování hygienických a protipožárních předpisů je pouze obecnou frází bez konkrétního vymezení, jak měly být uvedené předpisy porušeny. Vedle toho nebyla navrhovateli poskytnuta lhůta k nápravě v délce 30 dnů, neboť výzva mu byla doručena až 18. 12. 2018, tedy těsně před vánočními svátky. Do 7. 1. 2019 neuplynulo ani oněch 30 dnů, které jsou navíc lhůtou minimální. V době od 2. 12. do 18. 12. 2018 pobýval navrhovatel u kamaráda a od 20. 12. 2018 do 2. 1. 2019 u sestřenice. Nezdržoval se tedy v místě doručení. Navrhovatel upozornil i na to, že o vyloučení nelze rozhodnout po uplynutí lhůty 6 měsíců poté, co se družstvo dozvědělo o vyloučení, nejpozději však do roka poté, co důvod vyloučení nastal. Pokud se měl zápach z navrhovatelova bytu šířit dlouhodobě, nebyla uvedená lhůta dodržena. Družstvo dále nevyužilo možnosti domáhat se nápravy méně radikálním způsobem, např. prostřednictvím orgánů požární ochrany nebo hygienické stanice, případně formou negatorní žaloby na zdržení se obtěžování sousedů zápachem.

4. Družstvo ve svém vyjádření uvedlo, že do lhůty k prohlídce ani do rozhodnutí o vyloučení jej navrhovatel nekontaktoval ani se nesnažil byt zpřístupnit. Až po rozhodnutí o vyloučení obdrželo družstvo dopis ze dne 14. 1. 2019 s nepodloženými obviněními. Družstvo se snažilo o smírné řešení věci, navrhovatel však na návrhy družstva nepřistoupil a přestal komunikovat. Na vyloučení navrhovatele z družstva nemají vliv jeho osobní spory s předsedou. Navrhovatel neplní své povinnosti zpřístupnit byt k revizím plynu a odečtům měřidel, případně k výměně vodoměrů. Záměrně nepřebírá korespondenci a prodlužuje úložní doby. Družstvo se obrátilo na hygienickou stanici, požární sbor i stavební úřad, ale všude dostalo odpověď, že družstvu nemohou pomoci. I Policie se k věci staví liknavě. Porušení povinností navrhovatele považuje družstvo za dostatečně určitě formulované a zásadní s ohledem na to, že je jeho povinností chránit ostatní členy. Nemůže je nutit, aby se sami bránili sousedskou žalobou proti imisím. Družstvo v průběhu členské schůze zaznamenávalo příchody i odchody členů. V případě bodu o vyloučení žalobce bylo pro 95 ze 111 přítomných členů, tudíž je vůle členů jasně patrná.

5. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh zamítl (výrok I.) a družstvu přiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).

6. Soud prvního stupně zjistil, že navrhovatel byl členem družstva a nájemcem bytu. V nájemní smlouvě z 26. 8. 2008 bylo ujednáno, že navrhovatel bude dodržovat obecně závazné bezpečnostní, požární a hygienické předpisy, stanovy a domovní řád družstva a že je na výzvu povinen byt zpřístupnit družstvu nebo jeho zmocněným zástupcům za účelem přezkoumání stavu bytu, provedení revizí, odečtů vodoměru, plynoměru i dalších měřičů, jejich instalace a oprav. Dopisem ze dne 29. 11. 2018 udělilo družstvo navrhovateli výstrahu před vyloučením a vyzvalo jej ke zjednání nápravy do 7. 1. 2018. Porušení povinností navrhovatele spatřovalo družstvo v tom, že byt je zanášen odpadem, nejsou v něm dodržována základní hygienická a protipožární pravidla a line se z něj silný zápach, na což bylo družstvo upozorněno stížností sousedů. Družstvo požadovalo, aby navrhovatel byt uklidil, uvedl do nezávadného stavu a zbavil zápachu. Navrhovatel by upozorněn na následky nevyhovění výzvě. Výstraha byla pro navrhovatele uložena na poště dne 3. 12. 2018, přičemž navrhovatel si výzvu vyzvedl dne 18. 12. 2018. Představenstvo družstva rozhodlo o vyloučení navrhovatele dne 16. 1. 2019. Písemné vyhotovení rozhodnutí o vyloučení bylo navrhovateli odesláno 28. 1. 2019 s poučením o právu podat námitky. Navrhovatel námitky podal. Projednala je členská schůze dne 10. 12. 2019 pod bodem 7 pořadu jednání. Před hlasování bylo umožněno vyjádřit se navrhovateli, ostatním členům družstva a bývalém sousedu navrhovatele [Anonymizováno], který byl přítomen jako host. Usnesení o vyloučení bylo přijato 95 hlasy, 7 bylo proti a 9 se zdrželo. Podle stanov družstva je člen povinen užívat družstevní byt v souladu s nájemní smlouvou, stanovami a domovním řádem a dbát, aby v domě bylo vytvořeno prostředí, které umožňuje výkon práva nájmu i ostatním členům.

7. Po právní stránce soud prvního stupně dovodil, že navrhovatel podal návrh včas a je aktivně legitimován k jeho podání. Družstvo postupovalo v souladu se zákonem, neboť navrhovateli zaslalo výzvu k nápravě, k čemuž mu stanovilo třicetidenní lhůtu. Vymezení porušení navrhovatelových povinností považoval soud prvního stupně za dostatečně určité. Výzvu k nápravě považoval za doručenou třetí den po odeslání podle § 573 o. z. Skutečnost, že navrhovatel nebyl delší dobu doma, není sama o sobě důvodem k závěru, že mu písemnost nebyla doručena, nejedná-li se o důvod omluvitelný (např. pobyt v nemocnici). Několikadenní pobyt u známých takový omluvitelný důvod nepředstavuje. Dále soud prvního stupně konstatoval, že přezkum napadeného usnesení je omezen jen co do jeho zákonnosti a souladu se stanovami a dobrými mravy. Otázkou, zda byl důvod vyloučení skutečně dán, se tak soud prvního stupně nezabýval.

8. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, ve kterém opakuje svou argumentaci nedostatečným skutkovým vymezením povinnosti, kterou měl navrhovatel porušit. Skutek má být vymezen tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným - například v případě neplacení nájemného a služeb má být uvedeno dlužné období, výše dluhu a jeho splatnost. Tvrzení uvedená ve výzvě v projednávané věci, že se z bytu navrhovatele line obtěžující zápach, je podle navrhovatele obecné, navíc není jasné, kdo měl být obtěžován. Tvrzení o zanášení bytu odpadem je uvedeno jen v rovině pravděpodobnosti a u údaje o dlouhodobosti chybí jakékoli vymezení, v jaké době mělo k tvrzenému porušení povinností docházet. Chybí i vymezení údajně porušených protipožárních a hygienických pravidel. Navrhovatel poukázal i na překlep v datu konce lhůty k nápravě (rok 2018 namísto správného 2019), přičemž podle něj by výstraha měla být vždy perfektní a prosta formálních pochybení. Poukazuje na to, že lhůta 30 dnů je minimální a v jeho případě měla být poskytnuta lhůta delší s ohledem na to, že do ní bylo zahrnuto období vánočních svátků. Na doručení výzvy nelze podle navrhovatele aplikovat § 573 o. z., neboť ten dopadá jen na určení doby dojití zásilky v případě, že tuto dobu nelze určit jinak. Navrhovatel v době doručování zásilky pobýval mimo své bydliště u kamaráda v [adresa] a přes vánoční svátky potom u příbuzných v jižních Čechách. Navrhl k tomu výslech uvedených osob, který soud prvního stupně neprovedl. Navrhovatel neměl objektivně možnost se s výzvou seznámit, neboť se v době jejího doručení v místě doručování nezdržoval. Navrhovatel se z [adresa] vrátil až 13. 12. 2018, kdy měl poprvé možnost se s výzvou seznámit. Na vyzvednutí zásilky v poslední den úložní lhůty neshledává nic obstrukčního. Nejde o případ, kdy by mařil její převzetí. Žádný právní předpis mu neukládá, aby se trvale zdržoval v místě bydliště. Podle navrhovatele nelze přihlédnout ani k tomu, že družstvo přistoupilo k vyloučení až 16. 1. 2019, neboť výzva by pak nebyla řádná.

9. Navrhovatel dále v odvolání upozorňuje na to, že z výzvy nelze dovodit, kdy mělo být tvrzené porušování členských povinností zahájeno a kdy skončeno. Přitom upozorňuje na § 617 odst. 2 z. o. k., podle kterého o vyloučení nelze rozhodnout později než ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy se družstvo dozvědělo o důvodu vyloučení, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy k němu došlo. Pokud družstvo hovoří o dlouhodobosti, je evidentní, že vědělo o důvodech vyloučení mnohem déle než 6 měsíců před rozhodnutím o vyloučení. Soud prvního stupně se dále nezabýval otázkou závažnosti porušení povinností člena, přičemž podle ustálené judikatury má být vyloučení považováno za krajní prostředek ochrany družstva. Navrhovatel odmítá, že by kdy porušil své členské povinnosti tak, že by to mohlo vést k jeho vyloučení. Soud prvního stupně neprovedl jediný důkaz, který by prokázal tvrzené porušení povinností člena. Navrhovatel navrhl důkaz výpověďmi svědků o stavu bytu. Družstvo se ani nepokusilo řešit tvrzené porušení povinností člena jinými právními prostředky. Navrhovatel považuje postup statutárního orgánu družstva vůči němu za šikanózní, motivovaný jeho osobními spory se členy představenstva. Navrhovatel platí veškeré platby družstvu řádně a včas. Navrhovatel navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. K odvolání připojil žalobce přílohu, kde podrobně popisuje své spory s představenstvem družstva a příkoří, které mu údajně představenstvo družstva způsobilo.

11. Družstvo ve svém vyjádření upozornilo na to, že dlouhodobé porušování základní hygieny žalobcem do té míry, že obtěžuje okolí zápachem, nelze jednoznačně časově zařadit jako neplacení nájemného. Dobrovolná a pronajímateli neoznámená nepřítomnost v bytě není omluvitelným důvodem pro prolomení zákonné doručovací fikce. I kdyby si mohl navrhovatel výstrahu včas vyzvednout až 13. 12. 2018, měl dostatek času na to, aby se s družstvem spojil a dohodl změnu termínu kontroly. Písemné vyhotovení rozhodnutí představenstva o vyloučení bylo odůvodněno dostatečně. Družstvo se snažilo řešit porušování povinností navrhovatele jiným způsobem, počínaje domluvou, komunikací s městskou částí, KHS, požárníky, policií apod. Upozornilo i na neplnění povinností navrhovatele zpřístupnit byt za účelem odečtů a revizí. Družstvo navrhlo rozsudek soudu prvního stupně potvrdit.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Ve věci rozhodl podle § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. bez jednání, neboť napadené usnesení trpí nedostatkem důvodů.

13. Odvolací soud předesílá, že řízení o vyslovení neplatnosti vyloučení člena družstva je řízením ve statusové věci obchodní korporace ve smyslu § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a má povahu řízení nesporného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1817/2016, uveřejněné pod R 46/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomu také odpovídá označení účastníků řízení.

14. Protože navrhovatel byl z družstva vyloučen v roce 2019, je pro projednávanou věc rozhodné znění zákona č. 90/2012 Sb. , o obchodních korporacích, před novelami č. 33/2020 Sb. a 163/2020 Sb. (dále jen „z. o. k.“). Ve věcech neupravených uvedeným zákonem se použije občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“).

15. Podle § 614 z. o. k. člen může být z družstva vyloučen, jestliže závažným způsobem nebo opakovaně porušil své členské povinnosti, přestal splňovat podmínky pro členství nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách.

16. Podle § 734 odst. 1 písm. a) z. o. k. člena bytového družstva nebo společné členy bytového družstva, s jejichž členstvím je spojen nájem družstevního bytu nebo společný nájem družstevního bytu, lze vyloučit z družstva, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu.

17. Podle § 615 z. o. k. rozhodnutí o vyloučení předchází písemná výstraha (odstavec 1). O udělení výstrahy rozhoduje představenstvo nebo jiný orgán určený stanovami (odstavec 2). Ve výstraze se uvede důvod jejího udělení a člen se upozorní na možnost vyloučení a vyzve se, aby s porušováním členských povinností přestal a následky porušení členských povinností odstranil; k tomu se členovi vždy poskytne přiměřená lhůta, nejméně však 30 dnů (odstavec 3).

18. Podle § 617 z. o. k. o vyloučení člena z družstva rozhoduje představenstvo nebo jiný orgán určený stanovami (odstavec 1). O vyloučení nelze rozhodnout později než ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy se družstvo dozvědělo o důvodu vyloučení, nejpozději však ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy důvod vyloučení nastal (odstavec 2). Rozhodnutí o vyloučení musí mít písemnou formu. Rozhodnutí obsahuje i poučení o právu vylučovaného člena podle § 618 (odstavec 3).

19. Podle § 618 odst. 1 z. o. k. proti rozhodnutí o vyloučení může člen podat odůvodněné námitky k členské schůzi ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení oznámení o vyloučení; to platí i v případě, že o vyloučení rozhodla členská schůze; k námitkám podaným v rozporu s tím se nepřihlíží.

20. Podle § 621 z. o. k. rozhodnutí představenstva o vyloučení člena a rozhodnutí členské schůze o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí o vyloučení se vylučovanému členovi doručí doporučeným dopisem do vlastních rukou na adresu člena uvedenou v seznamu členů.

21. Podle § 620 odst. 1 písm. a) z. o. k. proti rozhodnutí členské schůze o zamítnutí námitek […] může vylučovaná osoba podat ve lhůtě 3 měsíců ode dne doručení rozhodnutí návrh soudu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné.

22. Podle § 260 o. z. Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit (odstavec 1). Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví ani tehdy, bylo-li by tím podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře (odstavec 2).

23. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

24. Odvolací soud si je vědom ustálené judikatury (navrhovatelem citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2931/2018, s odkazy na starší rozhodnutí), podle které musí být důvod udělení výstrahy formulován tak, aby skutek, jímž měl vylučovaný člen porušit své povinnosti, nebyl zaměnitelný s jiným. Tento požadavek vyplývá z účelu výzvy, kterým je „upozornit člena družstva, že závažně nebo opakovaně porušuje své členské povinnosti, vyzvat ho, aby v přiměřené lhůtě s porušováním členských povinností přestal a odstranil jeho následky, a informovat ho o možnosti vyloučení, nevyhoví-li takové výzvě“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2613/2018). Jinak řečeno, člen musí z výzvy poznat, jaké chování (případně opomenutí) je mu vytýkáno, aby mohl s takovým chováním přestat a případně odstranit jeho následky.

25. Jestliže v projednávané věci družstvo navrhovateli vytklo, že se z jeho bytu dlouhodobě line obtěžující zápach (šířící se i stoupačkami), pravděpodobně je byt zanášen odpadem a evidentně v něm nejsou dodržována základní hygienická a protipožární pravidla, muselo být navrhovateli (přinejmenším v části o zápachu a odpadu) jasné, co mu družstvo vytýká a co má udělat, aby výzvu splnil. Neurčitostí trpí jen část výstrahy týkající se hygienických a protipožárních pravidel. V této souvislosti však odvolací soud podotýká, že i výstraha podle § 615 z. o. k. je právním jednáním, které podléhá výkladu ve smyslu § 555 a násl. o. z. Výkladem lze dospět k závěru, že odkazem na hygienická a protipožární pravidla nechtělo družstvo sdělit nic jiného, než že zápach je zřejmě důsledkem nedostatečného úklidu a že nahromaděné věci představují zvýšené riziko požáru. Tak by ostatně výstraze rozuměl i běžný člen družstva (§ 556 odst. 2 druhá věta o. z.). Obdobně výkladem výstrahy lze dovodit, že zápach se z bytu šířil v době udělení výstrahy (přítomný čas) a delší dobu předtím („dlouhodobě“). S družstvem lze pak souhlasit v tom, že po něm nelze požadovat, aby přesně specifikovalo dobu, kdy se zápach z bytu šířit začal. Odvolací soud tedy považuje závěr soudu prvního stupně o určitosti výstrahy za správný.

26. K otázce doručení výstrahy odvolací soud souhlasí s navrhovatelem, že na projednávanou věc nelze aplikovat § 573 o. z., neboť uvedené ustanovení se vztahuje jen na případy, kdy je prokázáno, že zásilka adresátu došla, avšak není jasné, kdy se tak stalo. V projednávané věci však bylo provedenými důkazy prokázáno jak datum uložení výstrahy na poště, tak datum, kdy si navrhovatel výzvu převzal. K určení dne doručení odkazuje odvolací soud na ustálenou judikaturu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3400/2019), podle které „rozhodnutí o vyloučení z družstva je vylučovanému členu doručeno v souladu s § 621 z. o. k. (projev vůle družstva mu v souladu s § 570 odst. 1 o. z. dojde) tehdy, kdy se dostane do sféry jeho dispozice, tj. tehdy, kdy je mu předáno, popř. - nebyl-li při doručování zastižen a bylo-li mu provozovatelem poštovních služeb oznámeno, že zásilka (obsahující rozhodnutí o vyloučení) je pro něj u tohoto provozovatele uložena - dnem, kdy si vylučovaný člen družstva může zásilku u provozovatele poštovních služeb poprvé vyzvednout; „možnost vyzvednout“ si zásilku je přitom třeba posuzovat objektivně.“ 27. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně, že krátkodobý dobrovolný pobyt mimo bydliště nepředstavuje nemožnost vyzvednutí zásilky. Byť nikdo není povinen zdržovat se stále v místě svého bydliště, je na něm, aby v si době své dobrovolné nepřítomnosti zajistil přebírání písemností, případně jejich dosílku do místa dočasného pobytu. I kdyby tomu tak bylo, je třeba přihlédnout i k účelu lhůty uvedené ve výstraze. S navrhovatelem lze souhlasit v tom, že třicet dnů představuje zákonné minimum a lhůta by měla být stanovena tak, aby člen mohl (objektivně posouzeno) vytčené porušení členských povinností napravit. Nicméně ze situace, kdy člen setrvává na svém názoru, že nic neporušuje a výzvě nevyhoví, považuje odvolací soud trvání na přesném dodržení délky lhůty za nepřípustný formalismus. V takovém případě totiž členovi nedodržením lhůty žádná újma nevznikla, neboť stejně neměl v úmyslu lhůtu využít k nápravě vytčených porušení členských povinností (§ 260 odst. 1 o. z.). Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud nevedl dokazování k otázce, kde se navrhovatel zdržoval v době doručování výstrahy.

28. Důvodná není ani námitka uplynutí lhůt k vyloučení podle § 617 odst. 2 z. o. k. I zde je třeba přihlédnout k účelu uvedeného ustanovení, kterým je, aby družstvo na porušení povinností člena reagovalo bez zbytečného odkladu a aby nebyl vyloučením postižen člen, který se přes porušení povinností v minulosti již delší dobu chová řádně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4262/2009, přijatý ještě za předchozí právní úpravy, která uvedené ustanovení neobsahovala). Zároveň účelem právní úpravy vyloučení „je chránit družstvo (a jeho členy) před škodlivými důsledky opakovaných nebo závažných porušení členských povinností členem družstva“ (shora citované usnesení 27 Cdo 2613/2018). Tento účel by zjevně nebyl naplněn, pokud by v případě trvajících nebo opakovaných porušení členských povinností měla lhůta podle § 617 odst. 2 z. o. k. počínat od doby, kdy člen s vytýkaným porušováním členských povinností započal. V takovém případě by totiž po uplynutí půlroční lhůty mohl člen v porušování svých povinností beztrestně pokračovat do nekonečna. Porušování povinností může ostatně nabýt na intenzitě tím, že se opakuje nebo trvá po delší dobu, a založit tak důvod vyloučení. Odvolací soud proto uzavírá, že objektivní jednoroční lhůta podle uvedeného ustanovení počíná od doby, kdy opakované nebo trvající porušování členských povinností skončilo. Subjektivní šestiměsíční lhůta potom nemůže začít běžet dříve, než lhůta objektivní. Obdobné závěry přijal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2170/2009, při výkladu počátku prekluzívní doby pro uplatnění nároku na slevu z nájemného při dlouhodobém porušování povinností pronajímatele.

29. Odvolací soud tedy považuje ze správný závěr soudu prvního stupně, že po formální stránce není důvod vyslovit neplatnost vyloučení navrhovatele. Nesouhlasí však s jeho závěrem, že § 614 a násl. z. o. k. umožňují přezkoumat pouze formální soulad rozhodnutí o vyloučení se zákonem a stanovami, avšak neumožňují přezkoumat, zda důvod vyloučení je skutečně dán. Řízení o vyslovení neplatnosti vyloučení člena je totiž právě tím (a jediným) řízením, ve kterém se přezkoumává, zda bylo vyloučení člena věcně správné (opodstatněné - viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 27 Cdo 837/2021, s odkazy na starší judikaturu.

30. Podle shora citovaného usnesení 27 Cdo 2613/2018 dále platí, že „s ohledem na závažnost právních důsledků, k nimž vede (viz výše), představuje vyloučení z družstva krajní řešení (prostředek ultima ratio), jehož využití musí být odůvodněno okolnostmi konkrétního případu. Jinak řečeno, při posuzování, zda je vyloučení přiměřenou sankcí za porušení povinností členem družstva, je třeba přihlédnout ke všem okolnostem konkrétní věci, jakož i k právům a oprávněným zájmům jak dotčeného člena, tak družstva samotného a jeho ostatních členů (§ 212 odst. 1 o. z.). I zde se proto plně uplatní princip přiměřenosti (proporcionality) jako jedna ze základních zásad soukromého práva. Stejně jako v případě jiných práv nesmí být ani vyloučení družstvem zneužito (srov. § 8 o. z.). Takovým zneužitím by mohlo být i rozhodnutí o vyloučení člena za nevýznamné porušení povinností či v případech, kdy existuje podstatně účinnější způsob, kterým může družstvo zajistit dodržování zákonného stavu, a kdy je současně možné využití takového způsobu (namísto vyloučení člena z družstva) na družstvu spravedlivě požadovat.“ 31. Soud prvního stupně se v napadeném usnesení nezabýval otázkou, zda je důvod vyloučení navrhovatele opodstatněný, tj. zda skutečně navrhovatel obtěžuje (resp. v době před rozhodnutím o vyloučení obtěžoval) své sousedy zápachem linoucím se z bytu a zda byt je (byl) skutečně zanesen odpadem. Nezabýval se ani intenzitou uvedeného porušení členských povinností, která může být dána jak dlouhodobostí, tak mírou nesnesitelnosti samotného zápachu. Zcela pominul i námitku navrhovatele, že se ze strany družstva jedná o zneužití práva. Napadené usnesení je proto stiženo nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Odvolací soud je tudíž zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219 odst. 2 ve spojení s § 213 odst. 4 o. s. ř.).

32. V dalším řízení soud prvního stupně provede dokazování k otázce, zda a v jaké intenzitě obtěžoval navrhovatel své sousedy zápachem a nebezpečím plynoucím ze zanášení bytu odpadem. V případě kladného závěru posoudí, zda intenzita obtěžování sousedů byla taková, že na sousedech nebylo možné rozumně žádat, aby s navrhovatelem nadále žili v jednom domě, a zda případně bylo v možnostech družstva chránit navrhovatelovy sousedy dostatečně účinně jinak, než navrhovatelovým vyloučením. Vyjádří se i k předeslané námitce zneužití práva.

33. Soud prvního stupně v případě vyhovění návrhu nepřehlédne závěry Nejvyššího soudu v jeho rozsudku ze dne 16. 6. 2021, č. j. 27 Cdo 837/2021, podle kterého „v řízení podle § 620 odst. 1 ZOK se posuzuje (ne)platnost vyloučení jako takového, nikoliv pouze konečného rozhodnutí o vyloučení.“ Tomu by měla odpovídat i formulace výroku usnesení ve věci samé.

34. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení