9 Cmo 13/2023 - 69

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky], narozená [Datum narození navrhovatelky] bytem [Adresa navrhovatelky] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B], IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupené advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o určení neplatnosti usnesení členské schůze účastníka ze dne 2. července 2021, k odvolání navrhovatelky a účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2022 č. j. 73 Cm 192/2021-41, takto:

Výrok

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2022 č. j. 73 Cm 192/2021-41 se ve výroku I. mění tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení pod body 2 až 5 účastníka ze dne 2. července 2021 se zamítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit účastníkovi na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 26 922,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce [Jméno advokáta C], advokáta.

Odůvodnění

1. Návrhem došlým soudu prvního stupně (dále též jen „soud“) dne 1. října 2021 se navrhovatelka domáhala, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí členské schůze účastníka - družstva přijatých dne 2. července 2021. Uvedla, že je členkou, členy účastníka jsou původní klienti společnosti [Anonymizováno]. nebo jejich nástupci, jakož i že účastník byl původně založen za účelem odkupu nemovitostí od této společnosti. Dne 14. dubna 2021 požádalo 16 členů účastníka o svolání zasedání členské schůze, jehož pořadem jednání by bylo (1.) zahájení, zvolení orgánů, (2.) schválení účetní závěrky za rok 2019, rozdělení hospodářského výsledku, (3.) schválení účetní závěrky za rok 2020, rozdělení hospodářského výsledku, (4.) volba členů představenstva a (5.) rozhodnutí o příspěvcích členů do účastníka na odkup nemovitosti. Na 26. května 2021 bylo svoláno zasedání členské schůze, jehož program se z velké části shodoval s výše uvedenou žádostí, ale že krátce před jeho konáním vyrozuměl účastník některé své členy o jejich vyloučení. Ti začali své vyloučení při presenci před zasedáním napadat, načež bylo rozhodnuto o nezahájení zasedání. Účastník má mít celkem 64 členů. Poté provedl účastník opravu v seznamu členů a následně svolal na 2. července 2021 náhradní zasedání členské schůze s totožným programem., na kterém byla napadená usnesení přijata.

2. Důvod neplatnosti napadených usnesení spatřovala v těchto skutečnostech: - zasedání shromáždění, na kterém byla napadená usnesení přijata, nebylo řádně svoláno, když nebyl naplněn požadavek pro konání náhradního zasedání - tj. neusnášeníschopnost původního zasedání, - zasedání shromáždění, na kterém byla napadená usnesení přijata, nebylo řádně svoláno, když program tohoto zasedání neodpovídal žádosti ze 14. dubna 2021.

3. Účastník s tvrzeními navrhovatelky nesouhlasil a navrhl, aby byl návrh na zahájení řízení zamítnut. Uvedl, že zasedání členské schůze, na kterém byla napadená usnesení přijata, bylo řádně svoláno v souladu se zákonem. Pokud jde o zasedání svolané na 26. května 2021, uvedl, že toto zasedání se nekonalo nikoli proto, že by se nedostavil dostatečný počet členů, nýbrž pro rozruch a obstrukce vyvolané zástupcem navrhovatelky a [tituly před jménem], které neumožnily zasedání zahájit. Pokud jde o zasedání konané 2. července 2021, uvedl, že tohoto zasedání se účastnilo 56 členů z celkem 64 členů, jakož i že v průběhu zasedání nebyl využit žádný z mírnějších požadavků pro náhradní zasedání, pročež se toto zasedání fakticky co do kvalit a požadavků neodlišovalo od standardního zasedání. Dále uvedl, že není pravda ani to, že by při svolání zasedání na 26. května 2021, resp.

2. července 2021 došlo ke změně programu oproti žádosti ze 14. dubna 2021. Pokud jde o záležitost uvedenou v žádosti pod bodem 5., uvedl, že v programu došlo pouze k jejímu zpřesnění o uvedení jednotlivých v úvahu připadajících variant. Pokud jde o záležitost uvedenou v programu pod bodem 6., uvedl, že je plně v souladu se zákonem doplnit program zasedání svolávaného na žádost členů o další body. Závěrem uvedl, že usnesením členské schůze z 11. listopadu 2021 bylo rozhodnuto o zrušení účastníka, když nemá smysl v další existenci účastníka vzhledem k dalšímu vývoji kauzy [Anonymizováno] pokračovat.

4. Soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že neplatnost usnesení členské schůze účastníka ze dne 2. července 2021 se nevyslovuje (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.)

5. Nejdříve si soud posoudil oprávnění navrhovatelky domáhat se určení neplatnosti napadených usnesení. Dospěl k závěru, že navrhovatelka je členem účastníka a že napadená usnesení byla přijata 2. července 2021, návrh na určení neplatnosti napadených usnesení byl podán 1. října 2021, tedy před uplynutím preklusivní tříměsíční lhůty.

6. Dále se soud zabýval posouzením, je-li u napadených usnesení dán důvod jejich neplatnosti. Dospěl přitom k závěru, že důvod neplatnosti je u všech napadených usnesení dán. Pokud jde o první skutečnost, že zasedání shromáždění na kterém byla napadená usnesení přijata nebylo řádně svoláno, když nebyl naplněn požadavek pro konání náhradního zasedání - tj. neusnášeníschopnost původního zasedání, potom dospěl soud k závěru, že tato skutečnost je v posuzovaném případě dána. S navrhovatelkou lze souhlasit v tom, že jak podle § 647 z.o.k., tak i podle stanov účastníka, lze svolat náhradní zasedání členské schůze pouze a právě tehdy, bylo-li původní zasedání členské schůze neusnášeníschopné. Jak ovšem bylo v rámci řízení zjištěno, původní zasedání členské schůze svolané na 26. května 2021 nebylo zahájeno z jiného důvodu než proto, že by byla zjištěna jeho neusnášeníschopnost (zda to bylo pro obstrukce zástupce navrhovatelky při presenci, jak tvrdí účastník, nebo pro organizační důvody kvůli zpochybnění vyloučení některých členů, jak tvrdí navrhovatelka, není rozhodné). Bylo-li náhradní zasedání svoláno z jiného důvodu než proto, že členská schůze byla na svém původním zasedání neusnášeníschopná, potom jde o vadné svolání tohoto náhradního zasedání.

7. Pokud jde o druhou skutečnost, ve které navrhovatelka spatřovala důvod neplatnosti napadených usnesení, tj. to, že zasedání shromáždění, na kterém byla napadená usnesení přijata, nebylo řádně svoláno, když program tohoto zasedání neodpovídal žádosti ze 14. dubna 2021, potom soud dospěl k závěru, že tento předpoklad není v posuzovaném případě naplněn. Lze sice souhlasit s tvrzením navrhovatelky v tom, že účastník není oprávněn zasahovat do vymezení záležitostí, k jejichž projednání požadují jeho členové svolat zasedání členské schůze, avšak v posuzovaném případě nebylo v rámci dokazování zjištěno, že by došlo ze strany účastníka ke svévolnému zásahu s úmyslem vymezení určité záležitosti zúžit nebo změnit. Bylo totiž pouze zjištěno, že došlo jen ke zpřesnění tohoto vymezení v podobě doplnění možných variant řešení, a to po předchozí konzultaci se členem, který s účastníkem komunikoval za všechny žadatele. Zúžení záležitosti nebo její obsahová změna se z této úpravy zdejšímu soudu nepodává.

8. Protože soud dospěl k závěru, že u všech napadených usnesení je dán důvod neplatnosti, posoudil si dále, je-li v posuzovaném případě dán důvod, pro který se podle § 260 o.z. neplatnost napadeného usnesení nevysloví. Jak se přitom z tohoto ustanovení podává, takový důvod bude dán, bude-li zjištěno, buď že (i.) důvod neplatnosti napadených usnesení je spatřován v takovém porušení zákona nebo stanov, které nemá závažné právní následky, nebo (ii) že vyslovením neplatnosti napadených usnesení by bylo zasaženo do práv třetí osoby nabytých v dobré víře. V posuzovaném případě jeden z těchto důvodů je dán, a to konkrétně ten, že důvod neplatnosti napadených usnesení je spatřován v takovém porušení zákona nebo stanov, které nemá závažné právní následky. Jak totiž bylo současně v rámci dokazování zjištěno, posuzované zasedání členské schůze, byť formálně svolané a nazvané jako náhradní, proběhlo materiálně zcela v souladu s požadavky kladenými zákonem i stanovami účastníka na standardní zasedání členské schůze. Je totiž nutno dát za pravdu účastníkovi v tom, že toto zasedání bylo svoláno v dostatečné lhůtě předem, jakož i že tohoto zasedání se účastnilo více než polovina všech jeho členů a že napadená usnesení byla přijata většinou hlasů přítomných účastníků - obojí tedy naplňovalo nejen snížené požadavky platné pro náhradní zasedání, ale i standardní (vyšší) požadavky na standardní zasedání. Vzhledem k této skutečnosti, jakož i vzhledem k tomu, že ani navrhovatelka neuvedla, že by jí bylo svoláním tohoto zasedání jakožto náhradního zasedání zásadním způsobem zasaženo do jejích členských práv, je soud toho názoru, že trvání na neplatnosti takto přijatých usnesení by bylo projevem přepjatého formalismu.

9. Soud ohledně náhrady nákladů řízení nepostupoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 137 o. s. ř. nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení tomu účastníkovi řízení, který byl v řízení úspěšný, nýbrž postupoval podle § 150 o. s. ř. a o nákladech řízení rozhodl tak, že právo na jejich náhradu nikomu nepřiznal. V posuzovaném případě dle soudu není dán prostor pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle obecných pravidel postavených na zásadě úspěchu ve věci, ale okolnosti případu představují důvody hodné zvláštního zřetele, které ospravedlňují to, aby neúspěšnému účastníkovi řízení nebyla ukládána povinnost hradit náklady řízení. A to proto, že přestože byl ve věci úspěšný účastník řízení, soud přihlédl k tomu, že důvod neplatnosti napadených usnesení, jak byl navrhovatelkou tvrzen, byl soudem rovněž shledán. Bylo by tudíž nespravedlivé požadovat po navrhovatelce, aby hradila účastníkovi náklady řízení, když ve svém návrhu správně poukázala na pochybení účastníka při svolání zasedání členské schůze konaného 2. července 2021.

10. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka v zákonné lhůtě odvolání. Soud dospěl v napadeném rozhodnutí k závěru, že v posuzovaném případě je dán důvod neplatnosti usnesení členské schůze napadených navrhovatelkou (potud se soud s návrhem ztotožnil), ale dále konstatoval, že je podle něj současně dán i důvod za nichž se jejich neplatnost nevyhoví (srov. bod 35. odůvodnění napadeného rozhodnutí). Navrhovatelka podala k soudu prvního stupně dne 19. října 2022 své vyjádření k závažným důvodům ve smyslu ust. § 260 o.z., ve kterém v bodech 5. - 9. vyjádřila k zvlášť závažným důvodům, pro které je na místě vyslovit neplatnost předmětných usnesení členské schůze z důvodu porušení zákona, a to sice (i.) tvrzení k hodnotě podílů členů družstva ve vazbě na napadená usnesení č. 2) a 3) programu členské schůze (viz bod 5. vyjádření navrhovatelky), (ii.) tvrzení k závažnému následku v podobě neoprávněně zvoleného člena statutárního orgánu dalšího účastníka, když ostatním členům představenstva zanikly jejich mandáty dne 23. 11. 2021 (viz bod 6. vyjádření navrhovatelky), (iii.) tvrzení o snížení členských příspěvků členů družstva a právní nejistota členů ohledně výše platných příspěvků, resp. implikace z toho plynoucí pro členy v roce 2021 vyloučené pro neplacení členských příspěvků (viz bod. 7. vyjádření navrhovatelky), a (iv.) zásah do majetkové roviny členů družstva v podobě nákladů zbytečně vynaložených na konání protiprávně svolané členské schůze (viz bod 8. vyjádření navrhovatelky), a (v.) ochrana právních zájmů členů dalšího účastníka původně vyloučených dalším účastníkem před konáním první členské schůze - zejména s ohledem na absenci jakékoliv revize (a zejména revize odůvodněné a přezkoumatelné) tohoto vyloučení mj. i navrhovatelky dalším účastníkem (viz bod 9. vyjádření navrhovatelky). Všechna tato tvrzení a důkazy k nim navržené nadepsaný soud pominul, a nepřihlédnul k nim, ačkoliv byla s ohledem na nespornou povahu řízení způsobilá k projednání. V napadeném rozhodnutí se jimi soud prvního stupně nijak nezabýval. Pouze konstatoval, že navrhovatelka neuvedla, že by jí bylo svoláním zasedání náhradní členské schůze zásadním způsobem zasaženo do jejích členských práv, a tudíž by neplatnost takto přijatých usnesení byla projevem přepjatého formalismu (srov. bod 43. odůvodnění napadeného rozhodnutí). Navrhovatelka ale podrobně soudu vysvětlovala, proč považuje postup za zasahující do jejích práv - protože jí další účastník jako členku vyloučil, a neumožnil jí (a dalším členům) účast na původně svolaném zasedání dne 26. 5. 2021, a následně na protiprávně svolané údajné náhradní členské schůzi konané dne 2. 7. 2021 jí účast umožnil bez toho, aniž by nijak revidoval její předchozí vyloučení (například revokací vyloučení), a tudíž naprosto znepřehlednil a zrelativizoval její členství, a naprosto navrhovatelku znejistěl v tom, zda má podnikat kroky k jeho ochraně či nikoliv (k tomu viz bod 10. vyjádření navrhovatelky z 18. 10. 2022). A tento problém se týkal i dalších členů. Navíc tak činil další účastník záměrně, aby mohl členy udržovat v nejistotě ohledně jejího členství. Pokud by soud k uvedeným tvrzením a důkazům navrhovatelky přihlédl, má odvolatelka za to, že by shledal zvlášť závažné důvody k vyslovení neplatnosti členské schůze, když podmínka porušení zákona při jejím svolání byla soudem prvního stupně zjištěna.

11. Odvolatelka měla dále za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci - zejména nesprávné právní posouzení závažných důvodů, pro které je na místě vyslovit neplatnost usnesení předmětné členské schůze tak, jak jsou tyto popsány v podání navrhovatelky z 18. 10. 2022. Druhým z důvodů nesprávného právního posouzení věci je hodnocení programu členské schůze svolané na žádost členů na 26. 5. 2021 jakožto důvod neplatnosti napadených usnesení. Dle odvolatelky nelze zasahovat do vymezení záležitostí, k jejichž projednání požadují jeho členové svolat zasedání členské schůze a to nikterak, čili ani žádným zpřesňováním. Dle odvolatelky nezákonným je i svolání členské schůze, v níž je program navržený k projednání členy jakkoliv upřesněn a doplněn o jakékoliv další body, protože je to v rozporu s obsahem práva člena družstva na svolání členské schůze.

12. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že vysloví neplatnost předmětných usnesení a přizná navrhovatelce náhradu nákladů řízení.

13. Proti usnesení soudu prvního stupně, a to jen ohledně náhradově nákladového výroku II., podal účastník v zákonné lhůtě odvolání.

14. Účastník má za to, že soud sice správně rozhodl o nákladech řízení podle ust. § 151 o. s. ř. (řízení u něj končí), nicméně je přesvědčen, že nebyly dány důvody na postup dle ust. § 150 o. s. ř. a soud měl postupovat dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. podle pravidla procesního úspěchu, když ustanovení § 150 o. s. ř. obsahuje zvláštní zmírňovací právo soudů, jímž je z důvodů hodných zvláštního zřetele umožněno rozhodnout o náhradě nákladů řízení jinak, než by odpovídalo výsledku sporu, které zároveň představuje výjimku z pravidla rozhodování o náhradě nákladů podle zásady úspěchu a slouží k odstranění nepřiměřené tvrdosti, tedy jinými slovy k dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení (dle nálezu IV. ÚS 2920/08). Dle stejného nálezu ÚS nebyly dostatečným důvodem pro aplikaci tohoto ustanovení shledány dokonce ani majetkové poměry neúspěšného účastníka. Postup podle ust. § 23 z. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (vyjma výjimečných okolností) možný není, protože tento se uplatní jenom pro řízení, které je možno zahájit i bez návrhu a předmětné řízení je řízením podle § 663 z.o.k. ve spojení s §§ 258 a 259 o.z., tj. je řízením návrhovým, na které toto ust. § 23 z. ř. s. nedopadá. Tzn. ani jiné právní posouzení vedoucí ke stejnému závěru (nepřiznání náhrady nákladů řízení) nepřichází v úvahu. Jak z dikce ust. § 150 odst. 1 o. s. ř., ale také z ustálené rozhodovací praxe, vyplývá, jeho uplatnění je zcela výjimečné („důvody hodné zvláštního zřetele“ a „nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat“) a logickým i gramatickým výkladem ani nelze dospět k závěru jinému než k tomu, že jestli takové důvody hodné zvláštního zřetele neexistují, soud náklady řízení přiznat musí. Současně dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná (musí) soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Z dikcí obou ustanovení je tedy zřejmé, že jiný postup, než přiznání náhrady nákladů řízení podle zásady procesního úspěchu účastníka, je zcela výjimečný. Dále z odůvodnění usnesení plyne, že soud prvého stupně zřejmě za důvody hodné zvláštního zřetele de facto považoval svoje vlastní právní posouzení věci, kdy dle ust. § 260 odst. 1 o.z. neplatnost usnesení členské schůze účastníka nevyslovil, protože porušení zákona nebo stanov, nemělo závažné právní následky. Takový výklad ust. § 150 odst. 1. o. s. ř. není správný, protože nejde o automatické pravidlo, které by se uplatňovalo ve vztahu k typu řízení (III. ÚS 292/07, I. ÚS 303/12), ale jde o prvek individualizace (III. ÚS 727/2000). Soud k aplikaci § 150 o. s. ř. přistupuje obvykle spíše výjimečně (I. ÚS 191/06). V případě, že soud § 150 o. s. ř. aplikuje, musí vždy důvody a míru uplatnění tohoto ustanovení řádně vysvětlit a zdůvodnit, což logicky také předpokládá, že se musí jednat o další, jiné, skutečnosti, které zpravidla nejsou relevantní, resp. nebyly hodnoceny v rámci rozhodování o věci samé. Přijetí výkladu předmětného ustanovení použitého soudem prvého stupně by de facto vedlo k tomu, že nevyhovění jakémukoliv jinému návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení z důvodu předpokládaných ust. § 260 o.z. by automaticky muselo vést i k nepřiznání náhrady nákladů řízení ve všech případech (jinou další okolnost soud neshledal). Taková konstrukce je ale neakceptovatelná a mohla by nakonec vést i ke zneužívání tohoto typu návrhů. Dále dle nálezu I. ÚS 2862/07 platí, že rozhodnutí, v souladu s nímž si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se proto bude spravedlivým jevit především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stádiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod. Ani o tuto situaci se v posuzované věci nejedná, jelikož to byl právě účastník, který před zahájením sporu, ale i v jeho průběhu, usiloval o smírné ukončení sporu s tím, že by náhradu nákladů řízení po navrhovatelce nepožadoval, nicméně, navrhovatelka i za těchto okolností chtěla ve sporu pokračovat.

15. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (dle rozsudku NS, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013). Dokonce se lze důvodně domnívat, že právě nepřiznání náhrady nákladů řízení účastníkovi, jako straně žalované a úspěšné, by vedlo k nespravedlnosti a zároveň k zásahům do majetkovou sféry všech členů družstva. Aplikace ust. § 150 o. s. ř. proto není v tomto posuzovaném případě na místě a nelze jí spojovat s aplikací ust. § 260 OZ, ale ani s jiným zákonným ustanovením, jelikož důvody jeho použití musí ležet v jiných a jedinečných okolnostech neúspěšného účastníka, V posuzovaném případě ale tyto na straně navrhovatelky nebyly hledány ani shledány, navíc navrhovatelka byla po celou dobu zastoupena advokátem, který jí všechna rizika podaného návrhu musel ozřejmit ještě před jejím rozhodnutím předmětný návrh podat i přes povahu napadaných usnesení a skutečnost, že účastník je v likvidaci a jeho likvidátor de facto čeká jenom na ukončení tohoto soudního řízení, aby mohl přistoupit k ukončení likvidace účastníka a výplatám podílů na likvidačním zůstatku členům účastníka, kterými jsou navíc osoby v důchodovém věku. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Odvolatel navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně a i před odvolacím soudem.

17. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro změnu napadeného usnesení.

18. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že „v posuzovaném případě nebylo v rámci dokazování zjištěno, že by došlo ze strany účastníka ke svévolnému zásahu s úmyslem vymezení určité záležitosti zúžit nebo změnit; bylo totiž pouze zjištěno, že došlo jen ke zpřesnění tohoto vymezení v podobě doplnění možných variant řešení, a to po předchozí konzultaci se členem, který s účastníkem komunikoval za všechny žadatele o svolání členské schůze“. I dle odvolacího soudu se v daném případě nejednalo o vybočení z rámce otázek, jež měly být předmětem jednání členské schůze dalšího účastníka - družstva, svolávané k žádosti oprávněných osob - členů družstva. Sám jimi pověřený člen ([adresa]) sdělil, že k bodu 5 naší žádosti „měli jsme takovou představu, že bychom přehodnotili placení příspěvků do [Anonymizováno] v souvislosti s odkupem a stávajícím stavem prodejů, ale uvidíme i podle dalšího vývoje situace“ viz. e mailová zpráva ze dne 26. 4. 2021. Tato skutečnost tedy není důvodem neplatnosti usnesení členské schůze družstva ze dne 2. 7. 2021, tím spíše, že z důvodů níže uvedených nejde o náhradní členskou schůzi družstva ve smyslu § 647 a násl. z.o.k.

19. Ohledně prvního důvodu neplatnosti, tedy nikoli řádném svolání zasedání „náhradní“ členské schůze dne 2. 7. 2021, odvolací soud dospěl k závěru, že tento důvod neplatnosti dán není. Odvolací soud je zajedno s důkazy provedenými soudem prvního stupně ohledně jejich rozsahu a obsahu, jakož i s jejich skutkovým hodnocením resp. s jeho skutkovými závěry. Je tak skutečností, že družstvo svolalo na den 26. 5. 2021 členskou schůzi, a to na základě žádosti příslušné části členů družstva, na jehož program byly zařazeny jimi požadované záležitosti. Tato členská schůze resp. její zasedání se nekonalo, a to nikoli z důvodu neusnášení schopnosti. Družstvem bylo na 2. 7. 2021 svoláno nové zasedání členské schůze s týmž programem a na tomto zasedání (usnášení schopném) byla přijata všechna navrhovatelkou napadená usnesení (příslušnými kvory potřebných hlasů pro přijetí). Tato skutková zjištění plně sdílí též i odvolací soud. Se soudem prvního stupně se ovšem liší v právním hodnocení celé situace, viz dále.

20. Podle § 647 z.o.k. (ve znění k době konání předmětné členské schůze) „není-li členská schůze schopna se usnášet, svolá ten, kdo svolal původně svolanou členskou schůzi, je-li to stále potřebné, bez zbytečného odkladu, náhradní členskou schůzi se stejným programem, a to stejným způsobem jako původně svolanou členskou schůzi a samostatnou pozvánkou“. Předpokladem konání náhradní členské schůze není tedy „jen“ nekonání původně svolané schůze, ale zákonem stanovený důvod - skutečnost - „nekonání proto, že původně svolaná členská schůze není schopna se usnášet“. V dané věci nebylo de facto spornou skutečností, že původně svolaná členská schůze (na den 26. 5. 2021) nebyla neusnášení schopná, leč nekonala se z jiných důvodů. Byla-li tedy svolána nová členská schůze na den 2.7.2021, byť s totožným programem, jako schůze původní (26. 5. 2021), pak nejde o náhradní členskou schůzi ve smyslu § 647 a násl. z.o.k. Její svolání potud nejde hodnotit jako „vadné“, jak to chybně učinil soud prvního stupně. Její svolání však nebylo chybné ani z jiných důvodů, když se tak událo pozvánkou ze dne 7. 6. 2021, rozeslanou dne 11. 6. 2021 (dle navrhovatelky) - dostatečně včas, přičemž body programu - jednání schůze byly v pozvánce uvedeny řádně. Neřádné doručení resp. oznámení konání členské schůze dne 2. 7. 2021 nebylo potud navrhovatelkou tvrzeno, když bylo jako neřádné tvrzeno jen v souvislosti s tím, že šlo o náhradní členskou schůzi, jež byla chybně svolána a konání v souvislosti s původně svolávanou schůzí (26. 5. 2021). S navrhovatelkou resp. odvolatelkou nelze souhlasit ani v tom, že by původně svolaná schůze (26. 5. 2021) byla odvolána představenstvem, protože schůze se fakticky nekonala (zřejmě pro rozpory mezi členy resp. členy a orgány družstva). Důvodná není ani neplatnostní námitka navrhovatelky o tom, že představenstvo na původní schůzi neumožnilo účast navrhovatelce a dalším 4 členů družstva, neboť tato schůze se nekonala a ona sama přitom tvrdí, že se konat měla. Tvrdí tak protichůdné skutečnosti. Jednak že dotčené osoby měly být brány za členy družstva a umožněna jim účast na schůzi mající se konat dne 26. 5. 2021, ačkoli ta se přitom ani fakticky ani právně nekonala, a zároveň, že bylo chybou konání tzv. náhradní schůze dne 2. 7. 2021. Podle odvolacího soudu členská schůze konaná dne 2. 7. 2021 nebyla náhradní členskou schůzí, když nebyl naplněn předpoklad náhradní schůze spočívající v neusnášení schopnosti schůze původní (26. 5. 2021), leč jednalo se o „běžnou“ resp. nikoli náhradní členskou schůzi. Práva navrhovatelky a dalších žadatelů ohledně svolání členské schůze byla jejím konáním naplněna, pročež neplatí, že by jejím konáním byla práva navrhovatelky potud porušena. Odvolací soud tedy v rámci navrhovatelkou tvrzených neplatnostních důvodů neshledal neplatnost všech přijatých usnesení členské schůze družstva konané dne 2. 7. 2021, když svolání ke konání schůze bylo potud v souladu se zákonem. Použití ust. § 260 o.z. ve spojení s § 663 odst. 1 z.o.k. tudíž nepřipadá v úvahu.

21. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

22. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř. a § 1 odst. 2 z.ř.s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému účastníkovi (družstvu). Navrhovatelka je tudíž povinna nahradit účastníkovi náklady řízení před soudy obou stupňů. Ty sestávají z odměny advokáta za 7 úkonů právní služby v celkové výši 20 150 Kč (převzetí a příprava zastoupení z 11. 11. 2021, písemné podání ve věci samé - vyjádření ze dne 11. 11. 2021, 3x účast na jednání před soudem prvního stupně ve dnech: 19. 5. 2021, 27. 9. 2022, 25. 10. 2022, podání odvolání ze dne 14. 12. 2022, účast na jednání před odvolacím soudem dne 11. 5. 2023, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč, u odvolání proti rozhodnutí ohledně nákladů řízení snížená o polovinu dle 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky) a náhrady hotových výdajů ve výši 2 100 Kč (přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč). K tomu je třeba přičíst ještě náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 4 672,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.); celkem se jedná o částku ve výši 26 922,50 Kč, jež je navrhovatelka povinna zaplatit účastníkovi k rukám jeho advokáta coby zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení