9 Cmo 147/2023 - 57

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupené advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 279 528,74 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2023, č. j. 67 Cm 50/2022-30 takto:

Výrok

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2023, č. j. 67 Cm 50/2022-30, se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9 720 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [Jméno advokátky], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 9. 8. 2022 domáhal se žalobce, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit mu částku 279 528,74 Kč s příslušenstvím jako doplatek vypořádacího podílu, který mu náleží poté, co ke dni 31. 12. 2020 vystoupil z žalovaného družstva. Žalovaný mu vyplatil vypořádací podíl ve výši 41 750,52 Kč, který vypočetl podle čl. 22 stanov družstva. Podle žalobce tento vypořádací podíl neodráží tržní hodnotu majetku družstva, který sestává ze dvou bytových jednotek a tří garáží. Podle odborného odhadu činí hodnota tohoto majetku nejméně 16 154 000 Kč, z čehož by na žalobce (přepočteno podle poměru výměr bytových jednotek členů) měl připadnout vypořádací podíl ve výši 321 279,26 Kč. Žalovaná částka odpovídá rozdílu mezi uvedenou výší vypořádacího podílu a částkou, kterou žalobce od žalovaného zatím obdržel. Vypořádací podíl byl splatný 30. 9. 2021. Žalobce má za to, že žalovaným vyplacený vypořádací podíl je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, která při stanovení výše vypořádacího podílu jednoznačně preferuje tržní hledisko. Výklad, umožňující družstvu vyplatit členovi, jehož účast zanikla, na vypořádací podíl zlomek skutečné hodnoty jeho podílu a současně tuto hodnotu získat, považuje Nejvyšší soud za nepřijatelný.

2. Žalovaný ve svém vyjádření zdůraznil, že žalobce byl nebydlícím členem družstva, neboť mu byl družstevní byt převeden do vlastnictví, a z žalovaného vystoupil dobrovolně. Převodem bytu do vlastnictví získal žalobce majetkovou hodnotu, která několikanásobně převyšuje jeho splněný členský vklad. Žalobcem citovaná judikatura míří na situaci, kdy družstevní podíl zánikem členství zaniká a jeho hodnotu v podobě uvolněného družstevního bytu získává družstvo, které může s uvolněným bytem naložit volně v souladu se zákonem a stanovami. Jestliže žalovaný vyplatil žalobci vypořádací podíl určený podle stanov, nejde o vypořádání nespravedlivé či nepoctivé. Právní předchůdkyní žalobce byla [právnická osoba], která při založení družstva uhradila základní členský vklad ve výši 2 000 Kč. Dále byla majetková účast žalobce tvořena dalším členským vkladem ve výši 1 112 510,29 Kč vztahujícímu se k družstevnímu bytu č. 15, který byl žalobci převeden do vlastnictví, a dalším členským vkladem ve výši 41 750,52 Kč, který byl podílem na bytech a nebytových prostorech, k nimž členové družstva neměli právo nájmu. Po vystoupení žalobce z družstva mu družstvo vyplatilo základní členský vklad 2 000 Kč a vypořádací podíl na tzv. nečlenských bytech a nebytových prostorách ve výši 41 750 Kč. Žalovaný i nadále splácí úvěr na pořízení 7 družstevních bytů, jehož výše ke dni 31. 12. 2022 činila 3 545 110,70 Kč. Nepřiměřené požadavky žalobce a dalších vystoupivších členů by mohly z žalovaného učinit nespolehlivého partnera pro úvěrové financování.

3. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a žalovanému přiznal náklady řízení (výrok II.). Soud prvního stupně po skutkové stránce zjistil, že podle čl. 22 odst. 1 písm. c) stanov žalovaného se vypořádací podíl rovná základnímu členskému vkladu a celému splacenému dalšímu členskému vkladu splacenému ke dni zániku členství nebo části dalšího členského vkladu splacené ke dni zániku členství a určí se v případě, že družstvo nesplácí žádný závazek, jehož část by připadala na byt, ohledně něhož byla mezi bývalým členem a družstvem uzavřena nájemní smlouva, jako součet plateb realizovaných z vlastních peněžních prostředků a z peněžních prostředků opatřených nezávisle na družstvu. Tvrzení žalovaného o výši členských vkladů žalobce a o převodu bytu do vlastnictví žalobce byla mezi stranami nesporná.

4. Po právní stránce soud prvního stupně citoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017 (uveřejněný pod R 67/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), který (v poměrech obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb.) akcentuje zásadu poctivosti vypořádacího podílu. U bytových družstev má být přihlédnuto k tržní hodnotě členského podílu, o který bývalý člen přišel, a která obvykle odpovídá cenám, za které jsou v daném místě a čase převáděny bytové jednotky. Dále citoval usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019, který uvedené závěry promítl do poměrů zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Nejvyšší soud uvedl, že obecná úprava vypořádacího podílu nebrání tomu, aby se členové (společníci) dohodli na úpravě vypořádacího podílu odchylné od zákona, a to i nižší. Závěry uvedené v R 67/2019 se však uplatní i nadále, a to s ohledem na specifickou povahu bytového družstva. Důvodem (smyslem) nabytí členského podílu v bytovém družstvu je totiž (na rozdíl od jiných typů korporací) zpravidla zajištění bydlení jako základní životní potřeby, které zákonodárce poskytuje ve veřejném zájmu zvýšenou ochranu. Družstevní podíl, s nímž je spojeno právo nájmu k družstevnímu bytu, je věcí v právním smyslu, se kterou se na bytovém trhu běžně obchoduje jako s alternativou vlastnictví bytových jednotek. Tržní cena za převod takového podílu zpravidla řádově odpovídá cenám bytových jednotek. Zánikem účasti člena v bytovém družstvu jeho podíl zaniká, přičemž jeho hodnotu získává bytové družstvo, které s uvolněným bytem může volně nakládat v souladu se zákonem a stanovami. S ohledem na účel nabývání účasti v bytových družstvech má mít nabyvatel družstevního podílu rozumnou míru jistoty, že jeho investice zůstane zachována. Vypořádací podíl člena bytového družstva by tedy měl být určen vždy s ohledem na skutečnou hodnotu družstevního podílu bývalého člena družstva určenou ke dni zániku členství tak, aby mezi touto hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly. Tímto způsobem je nutné vykládat § 748 z. o. k.

5. Soud prvního stupně vysvětlil, že v projednávané věci jde o zásadně odlišnou situaci, neboť žalobci byla již bytová jednotka převedena do vlastnictví a s jeho členstvím v době jeho vystoupení nebylo spojeno právo nájmu k družstevnímu bytu. Členský podíl tedy pro něj již nepředstavuje prostředek zajištění bydlení, nýbrž pouze podíl na družstvu představovaný dalším členským vkladem ve vztahu ke dvěma „nečlenským“ bytům a nebytovým prostorům ve výši 41 750,52 Kč. Žalobce vystoupil z družstva dobrovolně, přičemž věděl, jaká je výše vypořádacího podílu podle stanov. Nic mu nebránilo zůstat členem žalovaného a podílet se případně na likvidačním zůstatku. Soud prvního stupně přihlédl i k tomu, že nemovitý majetek družstva není likvidní a že vyplacení podílů na tržní hodnotě uvedeného nemovitého majetku by pro družstvo mohlo být likvidační, resp. vést k jeho insolvenci. Vypořádání upravené stanovami tak soud prvního stupně neshledal nepoctivým tak, aby to soud opravňovalo k výkladu § 748 z. o. k. v rozporu s jeho textem, s principem dispozitivnosti soukromého práva, autonomie vůle a legální licence.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Upozornil, že k prokázání spravedlivé (tržní) ceny navrhl vypracování znaleckého posudku. Za nepodložený považoval závěr soudu prvního stupně, podle kterého by uspokojení nároku žalobce a ostatních vystoupivších členů bylo pro žalovaného likvidační, resp. mohlo vést k jeho insolvenci, a že majetek žalovaného není likvidní. Jen prodejem garáží by žalovaný získal dostatek finančních prostředků k úhradě žalobcova nároku. Žalobce si je vědom odlišnosti skutkového stavu, nevidí však důvod, proč by závěry Nejvyššího soudu neměly platit i v projednávané věci. I zde totiž platí závěr o nepřijatelnosti výkladu, který družstvu umožňuje vyplatit členovi, jehož účast v družstvu zanikla, na vypořádací podíl zlomek skutečné hodnoty jeho podílu a současně tuto hodnotu získat. Požadavek poctivosti a spravedlnosti vypořádání v případě zániku účasti společníka společnosti s ručením omezeným se musí prosadit i v poměrech bytových družstev. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby jej změnil a žalobě vyhověl.

7. Ve vyjádření k odvolání se žalovaný ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Zdůraznil, že žalobce vystoupil z žalovaného dobrovolně a nepochybně s uvážením následků. Žalobci nic nebránilo, aby se svůj podíl pokusil prodat a získat jeho tržní hodnotu. V ostatním žalovaný opakoval argumentaci z vyjádření k žalobě.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Ve věci rozhodl podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez jednání, neboť odvolací důvody se týkají jen právního posouzení věci (kam spadá i výklad stanov) a účastníci s projednáním odvolání bez ústního jednání souhlasili.

9. Pro projednávanou věc je rozhodné znění zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, účinné v době vystoupení žalobců ze žalovaného družstva, tj. k 31. 12. 2020 (dále jen „z. o. k.“).

10. Podle § 623 z. o. k. vypořádací podíl se určí poměrem splněné vkladové povinnosti člena, kterému v daném účetním období zaniklo členství, k členskému vkladu vůči souhrnu splněných vkladových povinností všech členů k členským vkladům k poslednímu dni tohoto účetního období (odstavec 1). Při výpočtu vypořádacího podílu se poměr podle odstavce 1 násobí výší vlastního kapitálu družstva po odečtení rezervního fondu, je-li podle jiného právního předpisu nebo stanov zřízen, a to v rozsahu, v jakém podle jiného právního předpisu nebo stanov nelze rezervní fond rozdělit mezi členy družstva, zjištěného z účetní závěrky sestavené k poslednímu dni účetního období, v němž členství zaniklo. Zanikne-li členství do 30. června daného účetního období, určí se vypořádací podíl z vlastního kapitálu družstva k poslednímu dni předcházejícího účetního období, je-li takto zjištěný vypořádací podíl vyšší (odstavec 2).

11. Podle § 625 z. o. k. ustanovení § 623 a 624 se použijí, jestliže stanovy neurčí něco jiného; stanovy nemohou určit lhůtu pro vyplacení vypořádacího podílu delší než 2 roky ode dne zániku členství.

12. Podle § 727 odst. 1 z. o. k. bytové družstvo může být založeno jen za účelem zajišťování bytových potřeb svých členů.

13. Podle § 748 z. o. k. pro bytová družstva platí, že stanovy nesmí určit vypořádací podíl nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena v bytovém družstvu (odstavec 1). Neurčují-li stanovy způsob výpočtu vypořádacího podílu, je vypořádací podíl roven výši splněného členského vkladu (odstavec 2).

14. V R 67/2019 argumentoval Nejvyšší soud takto: „V poměrech společnosti s ručením omezeným (v režimu právní úpravy účinné do 31. prosince 2013) Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. března 2007, sp. zn. 29 Odo 513/2005, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož neurčí-li společenská smlouva způsob vypořádání, musí být vypořádání mezi společníky poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila (popřípadě právního nástupce takového společníka) odpovídala hodnotě majetku, připadajícího na jeho obchodní podíl. Spolu s tím Nejvyšší soud uvedl, že plyne-li z účetní závěrky (anebo by z ní mělo při řádném zpracování plynout), že účetní hodnota čistého obchodního jmění společnosti je v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě majetku společnosti, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout (srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sp. zn. 29 Cdo 752/2011). V usnesení ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013, Nejvyšší soud doplnil, že poctivé vypořádání mezi společníky je obecným kritériem, jímž je soud povinen poměřovat všechny případy, ve kterých má být základem pro určení vypořádacího podílu hodnota vycházející z účetnictví společnosti (srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 2533/2014). Uvedené závěry Nejvyšší soud vztáhl i na poměry (jiných než bytových) družstev, když v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 2285/2008, uzavřel, že i vypořádání mezi družstvem a členem družstva (jehož členství za trvání družstva zaniklo) má být poctivé tak, aby hodnota vypořádacího podílu (vycházející z účetnictví) odpovídala hodnotě majetku připadajícího na jeho členský vklad.“ 15. V R 67/2019 Nejvyšší soud dále odkázal na svou předchozí judikaturu, podle které „práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu, označované též jako členský podíl, představují souhrn práv a povinností člena vůči bytovému družstvu vyplývajících z jeho majetkové účasti v bytovém družstvu. U členů družstev, s jejichž členskými podíly je spojeno i právo nájmu družstevního bytu, jsou členskými právy a povinnostmi jednak individuální práva a povinnosti určené stanovami vztahující se ke konkrétnímu bytu, a jednak práva, která příslušejí každému členu bytového družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2006, sp. zn. 29 Odo 1378/2006, ze dne 26. února 2008, sp. zn. 29 Odo 1101/2006, ze dne 10. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 1989/2011, ze dne 17. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 3038/2011, ze dne 23. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 2398/2010, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 801/2013, nebo ze dne 10. září 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněné pod číslem 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V praxi přitom platí, že s členským podílem v bytovém družstvu je zpravidla spojeno právo nájmu družstevního bytu (většina členů bytových družstev je tzv. bydlícími členy).“ 16. Podle Nejvyššího soudu „členský podíl v bytovém družstvu je neomezeně převoditelný (§ 230 věta první obch. zák.). Členský podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, představuje majetkovou hodnotu, se kterou se na „bytovém trhu“ běžně obchoduje, a je vnímán jako plnohodnotná alternativa k vlastnictví bytových jednotek (k povaze členství bydlících členů v bytovém družstvu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 28. března 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). Proto zásadně platí, že (tržní) cena, kterou musí zájemce uhradit za převod členského podílu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, řádově odpovídá cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky, které svými vlastnostmi odpovídají pronajímanému družstevnímu bytu. Při zániku členství za trvání bytového družstva jinak než převodem nebo příklepem v řízení o výkonu rozhodnutí (či exekuci) má dosavadní člen nárok na výplatu vypořádacího podílu (§ 233 odst. 1 obch. zák.), který je stanoven podle § 233 odst. 2 až 4 obch. zák., ledaže stanovy určují jinak (§ 233 odst. 5 obch. zák.).

17. Nejvyšší soud v R 67/2019 dále uvedl: „S ohledem na základní účel bytových družstev a podstatu účasti v nich (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 21 Cdo 327/99, uveřejněné pod číslem 12/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 2004/2009, či opět usnesení sp. zn. 29 Cdo 2398/2010) má Nejvyšší soud za to, že požadavek poctivosti (spravedlnosti) vypořádání [dovozený judikaturou v případě zániku účasti společníka (člena) bez právního nástupce jak pro poměry společností s ručením omezeným, tak i pro poměry (jiného než bytového) družstva] se musí prosadit i v poměrech bytových družstev. Jinak řečeno, ustanovení § 233 obch. zák. (jakož i příslušná ujednání stanov) je třeba vykládat tak, aby výsledná výše vypořádacího podílu odpovídala požadavku poctivosti (spravedlnosti). V poměrech společnosti s ručením omezeným Nejvyšší soud dovodil, že požadavku poctivosti odpovídá, aby v případě výrazného nepoměru mezi výší vlastního kapitálu podle účetní závěrky a skutečnou (tržní) hodnotou čistého obchodního majetku bylo k této skutečnosti při výpočtu vypořádacího podílu přihlédnuto. Stejný závěr pak učinil i pro jiná než bytová družstva (srov. judikaturu citovanou výše). Pro poměry bytových družstev však s ohledem na rozdílnou tržní hodnotu jednotlivých členských podílů (zohledňující nejen aktuální majetkové poměry bytového družstva, ale i - a to zejména - stav, velikost a další vlastnosti konkrétního družstevního bytu, jehož nájem je spjat s daným členským podílem), jakož i s ohledem na některé okolnosti ovlivňující hodnotu majetku družstva (zejm. právo členů družstva na bezúplatný převod družstevního bytu do jejich vlastnictví dle § 23 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb.) není podle přesvědčení Nejvyššího soudu vhodné poměřovat poctivost vypořádání mezi (bývalým) členem bytového družstva a tímto družstvem skutečnou (tržní) hodnotou čistého obchodního majetku družstva. Povaze bytového družstva a účasti v něm naopak odpovídá, aby při posuzování poctivosti (spravedlnosti) vypořádání mezi bytovým družstvem a jeho bývalým členem bylo přihlédnuto ke skutečné (tržní) hodnotě členského podílu, o který bývalý člen družstva (v důsledku zániku jeho účasti) „přišel“.

18. Nejvyšší soud proto v R 67/2019 uzavřel, že „zanikne-li totiž členu bytového družstva účast, přijde o majetkovou hodnotu v podobě členského podílu, přičemž tuto hodnotu fakticky získá družstvo tím, že může s „uvolněným“ bytem volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat - pronajmout jej jinému členovi družstva, přijmout nového člena družstva či byt za podmínek stanovených v § 239 odst. 4 písm. i) obch. zák. prodat (jak tomu ostatně bylo i v projednávané věci). V této souvislosti Nejvyšší soud opětovně zdůrazňuje, že jde o majetkovou hodnotu, s níž se na „bytovém trhu“ obchoduje za ceny řádově odpovídající cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky. Výklad umožňující bytovému družstvu vyplatit členovi, jehož účast v družstvu zanikla, na vypořádací podíl částku představující zlomek skutečné (tržní) hodnoty jeho členského podílu a současně fakticky tuto hodnotu získat, považuje Nejvyšší soud za nepřijatelný (vedoucí ke zjevně nespravedlivým důsledkům). Zájmy bytového družstva jsou přitom dostatečně chráněny tím, že s „uvolněným“ bytem může volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat. Přitom platí, že stanovy družstva mohou podmínit vznik nájemního vztahu k „uvolněnému“ bytu splacením dalšího členského vkladu v odpovídající výši. Nejvyšší soud proto uzavírá, že při určení výše vypořádacího podílu bytové družstvo zásadně musí přihlédnout ke skutečné (tržní) hodnotě členského podílu bývalého člena družstva tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly.“ 19. K vypořádacímu podílu v bytovém družstvu podle zákona o obchodních korporacích se potom Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019: „Oproti režimu obchodního zákoníku však obecná úprava vypořádacího podílu v zákoně o obchodních korporacích nebrání tomu, aby se členové (společníci) dohodli na odchylné úpravě vypořádacího podílu, a to i takové, jež povede k nižší než zákonem upravené výši vypořádacího podílu (srov. § 36 z. o. k.). Například ve společnosti s ručením omezeným je možné sjednat (se souhlasem dotčeného společníka) i nulovou výši vypořádacího podílu. Zákon o obchodních korporacích (na rozdíl od obchodního zákoníku) tudíž neomezuje společníky při sjednávání výše vypořádacího podílu a respektuje jejich smluvní volnost sjednat ji odchylně od zákona, a to i v neprospěch společníka, o jehož vypořádací podíl jde; zákonná úprava se prosadí pouze v případě, že společenská smlouva výši vypořádacího podílu neupravuje. Z řečeného se podává, že výklad právní úpravy vypořádacího podílu člena bytového družstva účinné od 1. 1. 2014 nelze založit na principu popsaném [shora]. Přesto se podle přesvědčení Nejvyššího soudu shora vyložené závěry (přijaté při výkladu § 233 obch. zák.) prosadí i nyní.“ 20. Nejvyšší soud vzal v rozsudku sp. zn. 27 Cdo 2711/2019 „v potaz specifickou povahu bytového družstva. Základním účelem tohoto typu obchodní korporace je (a bylo i dříve) zajištění bytových potřeb svých členů (§ 221 odst. 2 obch. zák., § 727 odst. 1 z. o. k.). Práva a povinnosti člena bytového družstva z nájemního vztahu mezi ním a družstvem patří mezi členská práva a povinnosti plynoucí z členství v bytovém družstvu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1603/2016, a s účinností od 1. 1. 2014 ustanovení § 731 odst. 1 z. o. k.), přičemž družstevní podíl v bytovém družstvu je neomezeně převoditelný (§ 230 obch. zák., § 736 z. o. k.). Důvodem (smyslem) nabytí družstevního podílu v bytovém družstvu zpravidla je - na rozdíl od nabývání účastí v jiných typech obchodních korporací - zajištění bydlení jakožto jedné ze základních životních potřeb. Obecně přitom jde o základní životní potřebu jednotlivce, jíž zákonodárce poskytuje ve veřejném zájmu zvýšenou ochranu (viz například zvláštní ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu v občanském zákoníku, poskytující vyšší míru ochrany nájemci, či § 24 a násl. zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře). Družstevní podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, je věcí v právním smyslu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5719/2016, uveřejněné pod číslem 152/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2025/2019, odst. 20, a ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4550/2018), se kterou se na „bytovém trhu“ běžně obchoduje, a je vnímán jako plnohodnotná alternativa k vlastnictví bytových jednotek. Tržní cena, kterou musí zájemce uhradit za převod družstevního podílu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, zpravidla řádově odpovídá cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky, které svými vlastnostmi odpovídají pronajímanému družstevnímu bytu. Zánik účasti v bytovém družstvu bez právního nástupce znamená ztrátu vlastnictví družstevního podílu; ten jako věc zaniká, přičemž jeho hodnotu fakticky získává bytové družstvo tím, že může s „uvolněným“ bytem volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat. Může jej pronajmout jinému členovi družstva, přijmout nového člena družstva (za adekvátní členský vklad - viz § 733 z. o. k.) či byt (bytovou jednotku) prodat.“ 21. Podle Nejvyššího soudu proto „s ohledem na výše popsaný základní důvod nabývání účasti v bytových družstvech by měl mít nabyvatel družstevního podílu rozumnou míru jistoty, že investice, již do zajištění bydlení vložil, zůstane zachována. A to bez ohledu na to, zda účast v bytovém družstvu nabývá originárně (za členský vklad) či derivativně (zpravidla za úplatu zaplacenou za nabývaný družstevní podíl). Tedy, že o tuto investici nebude připraven ani tehdy, zanikne-li jeho účast v bytovém družstvu bez právního nástupce. Zachování této rozumné míry jistoty je přitom i ve veřejném zájmu, neboť má význam pro stabilitu a transparentnost trhu s byty. Současně platí, že není rozumného (spravedlivého) důvodu, pro který by mělo bytové družstvo na zániku účasti svého člena profitovat. Opačný výklad by - právě s ohledem na účel účasti v bytovém družstvu - vedl k nepřípustnému zásahu do vlastnického práva k družstevnímu podílu, jež je chráněno článkem 11 Listiny základních práv a svobod. Řečené platí i obráceně; člen bytového družstva by neměl na zániku své účasti bez právního nástupce profitovat na úkor družstva (a tím i ostatních členů bytového družstva). Nejvyšší soud proto uzavírá, že právní úprava vypořádání mezi členem bytového družstva, jehož účast zanikla bez právního nástupce, a bytovým družstvem je založena na principu zvýšené ochrany členů bytového družstva, z něhož plyne, že vypořádací podíl člena bytového družstva musí být určen vždy s ohledem na skutečnou (tržní) hodnotu družstevního podílu bývalého člena družstva (určenou ke dni zániku členství) tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly.“ 22. Pro poměry projednávané věci je podle odvolacího soudu především podstatné, že v době vystoupení žalobce z žalovaného družstva již žalobce nebyl členem s právem nájmu družstevního bytu a neuspokojoval svou bytovou potřebu prostřednictví užívání bytu ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný mu totiž byt již dříve převedl do vlastnictví. Na určení vypořádacího podílu žalobce tak nelze bez dalšího použít shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu, a to z toho jednoduchého důvodu, že zánikem členství nepozbyl žalobce práva užívat družstevní byt; potřeba chránit jeho bytové potřeby tedy absentuje. Členství žalobce v žalovaném tak mělo ekonomickou povahu investice, neboť žalobce se svým dalším členským vkladem podílel na pořízení bytů a garáží, které nebyly v užívání členů družstva s právem nájmu k těmto bytům či garážím a které družstvo mohlo využívat komerčně. Vypořádání takové investice se řídí především dohodou mezi společníky, resp. stanovami družstva. Soud prvního stupně proto správně aplikoval závěr Nejvyššího soudu citovaný shora, podle něhož v právních poměrech zákona o obchodních korporacích je v případě jiného než bytového družstva možné v podstatě jakékoli určení vypořádacího podílu ve stanovách, a to i v nižší než zákonné výši.

23. Žalobci tedy náležel vypořádací podíl ve výši určené podle stanov, který mu již byl vyplacen. Za situace, kdy žalovaný žalobci vrátil v plné výši původně vložené vklady a žalobce navíc získal již dříve do vlastnictví byt v hodnotě podstatně převyšující další členský vklad, neshledává odvolací soud, že by soudem prvního stupně zvolený výklad urážel obyčejné lidské cítění (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.).

24. Za nesprávný odvolací soud považuje jedině argument soudu prvního stupně, že by výplatou vypořádacího podílu hrozila družstvu insolvence. Skutečnost, že výplata vypořádacích podílu může mít za následek i nucenou dispozici s částí majetku družstva, který není pronajat členům s právem nájmu tohoto majetku (např. jeho prodej či zatížení za účelem výplaty vypořádacího podílu), je pouze důsledkem práva členů na vypořádací podíl, a ostatní členy na hodnotě jejich podílu nepoškozuje. Soud prvního stupně však tento argument použil pouze jako podpůrný, a tedy závěr o neoprávněnosti žalobcova nároku obstojí i bez něho.

25. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť je věcně správný.

26. O nákladech řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšnému žalovanému. Náklady žalovaného sestávají z a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 1 úkonu právní služby (sepis vyjádření k odvolání) ze základu 279 528,74 Kč (viz § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 9 420 Kč, b. 1 režijního paušálu podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč.