9 Cmo 174/2024 - 152

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a soudců JUDr. Evy Šnajdaufové a JUDr. Františka Švantnera ve věci navrhovatelů: a) [Jméno navrhovatele A], narozený [Datum narození navrhovatele A] bytem [Adresa navrhovatele A] b) [Jméno navrhovatele B], narozená [Datum narození navrhovatele B] bytem [Adresa navrhovatele A] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] za účasti: [Jméno advokátky B], IČO [IČO advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] zastoupené advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o změnu, in eventum o neplatnost usnesení shromáždění ze dne 30. 11. 2022 a ze dne 25. 4. 2023, o odvolání všech účastníků proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2023, č. j. 65 Cm 75/2023-68, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 22. 11. 2023, č. j. 65 Cm 75/2023-78 takto:

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2023, č. j. 65 Cm 75/2023-68, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 22. 11. 2023, č. j. 65 Cm 75/2023-78, se a. ve výrocích I., II., III. a IV. mění tak, že se zamítá návrh navrhovatelky b), aby soud usnesení shromáždění účastníka ze dne 30. 11. 2022 pod bodem 8 pořadu jednání, jímž společenství vyslovilo nesouhlas s instalací bezpečnostní schránky na plášť domu [adresa] a dále vyslovilo nesouhlas s instalací druhého otevíracího systému do uvedeného domu změnil tak, že shromáždění souhlasí s instalací druhého otevíracího systému domu - univerzálního GSM komunikátoru GD-04K „David“ a ovladače Jablotron na náklady navrhovatelů, eventuálně aby soud rozhodl, že uvedená usnesení jsou neplatná, k návrhu navrhovatele a) vyslovuje neplatnost usnesení shromáždění účastníka ze dne 30. 11. 2022 pod bodem 8 pořadu jednání, kterým shromáždění souhlasilo s postupem výboru SVJ při jednání s p. [jméno FO], a usnesení, kterým nebyl přijat návrh na souhlas shromáždění s instalací druhého otevíracího systému domu, b. ve výrocích V., VI., VII. a VIII. ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

Řízení před soudem prvního stupně 1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 28. 2. 2023 se navrhovatelé vůči [Jméno advokátky B] (dále jen „společenství“) domáhali, aby soud usnesení shromáždění účastníka ze dne 30. 11. 2022 pod bodem 8 pořadu jednání, jímž společenství vyslovilo nesouhlas s instalací bezpečnostní schránky na plášť domu [Anonymizováno] [adresa] a dále vyslovilo nesouhlas s instalací druhého otevíracího systému do uvedeného domu změnil tak, že shromáždění souhlasí s instalací druhého otevíracího systému domu - univerzálního GSM komunikátoru GD-04K „David“ a ovladače Jablotron (dále také jen „GSM modul“) na náklady navrhovatelů, eventuálně (pro případ, že by uvedenému návrhu nevyhověl) aby soud rozhodl, že uvedená usnesení jsou neplatná.

2. Z návrhu se podává, že navrhovatel a) je vlastníkem bytové jednotky č. 2256/11 v domě spravovaném společenstvím a navrhovatelka b) (matka navrhovatele a/) uvedenou bytovou jednotku užívá jako oprávněná ze služebnosti bytu. Navrhovatelka b) prodělala v roce 2014 cévní mozkovou příhodu a od té doby trpí motorickou poruchou řeči a pohybuje se pouze s obtížemi bez vidiny výraznějšího zlepšení. Od 31. 3. 2021 do 6. 4. 2021 byla navrhovatelka hospitalizována pro další zhoršení zdravotního stavu s tím, že po propuštění je schopna stát jen s pomocí a pomalu se pohybovat v chodítku. Lékařem byla indikována maximální možná ošetřovatelská péče se zaměřením na rehabilitaci. Navrhovatelka proto uzavřela dne 8. 4. 2021 smlouvu o poskytování sociální služby se spolkem [právnická osoba]. (dále jen „poskytovatel služeb“ a „smlouva o poskytování služeb“), kterou se poskytovatel služeb zavázal poskytovat jí pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu (osobní hygiena, zajištění stravy), při zajištění chodu domácnosti a při nácviku a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností. Službu poskytuje cca 6 osobních asistentů, kteří se střídají, a navrhovatelka b) je povinna zajistit jim přístupnost místa, kde se služby poskytují, tj. bytu. Poskytovatel služeb přitom nezajišťuje předávání klíčů nebo přístupových čipů mezi asistenty.

3. Byt a celý dům, ve kterém se byt nachází, je podle navrhovatelů přístupný skrze dvoje vchodové dveře, přičemž první (vnější) dveře lze otevřít dálkově domovním telefonem z chodby bytu, zatímco druhé (vnitřní) dveře nelze dálkově otevřít vůbec. Navrhovatelka b) ovšem není schopna dojít přiměřeně rychle ani k domovnímu telefonu, a už vůbec není schopna sejít do přízemí k vnitřním domovním dveřím. Navíc v případě pádu, k němuž už v minulosti došlo, není schopna se sama postavit. Poskytovatel služeb proto doporučil nainstalovat na fasádu domu bezpečnostní schránku na klíče, ze které by mohl asistent při příchodu klíče vyzvednout a při odchodu je zase vrátit. Výbor společenství však souhlas s umístěním takové schránky na fasádu domu odmítl udělit s odůvodněním, že by došlo k zásahu do fasády, v případě stržení schránky vandaly hrozí škoda a rovněž hrozí odcizení klíčů ze schránky. Společenství navrhovatelům nabídlo umístění schránky mezi vnější a vnitřní dveře, což ovšem navrhovatelům nevyhovovalo, neboť navrhovatelka b) není schopna dojít k domovnímu telefonu. Výbor společenství odmítl souhlas s umístěním schránky na klíče na fasádu domu udělit a navrhl zařazení tohoto bodu na program shromáždění. Navrhovatel a) následně navrhl jinou variantu řešení, spočívající v instalaci druhého otevíracího systému domu na bázi GSM modulu (dveře se odemykají zavoláním na předem nastavené telefonní číslo z předem nastaveného telefonního čísla). Shromáždění usnesením ze dne 30. 11. 2022 vyslovilo souhlas s odmítnutím instalace schránky na klíče na fasádu domu a vyslovilo nesouhlas s instalací druhého otevíracího systému domu (dále jen „první sporná usnesení“).

4. Navrhovatelé proti prvním sporným usnesením namítají, že se nedozvěděli o tom, že jejich návrh bude shromáždění projednávat, neboť to nebylo uvedeno v pozvánce. Shromáždění rozhodovalo v rámci projednání bodu, který byl na pozvánce označen jako „Informace o soudních žalobách na výbor“. Důvody odepření instalace schránky jsou podle navrhovatelů zástupné, neboť fasáda již není v záruce, v případě jejího poškození ji lze opravit s nízkými náklady, navrhovatel uhradí veškeré náklady spojené s instalací i případným poškozením schránky, schránka je vybavena zařízením, které oznámí pokus o neoprávněné vniknutí, a v případě otevírání GSM modulem nehrozí ani poškození fasády, ani odcizení klíčů. Navrhovatelka b) je osobou se zdravotním postižením a společenství se vůči ní dopouští nepřímé diskriminace, pokud odmítá jejím návrhům vyhovět. Navrhovatelé vyjádřili přesvědčení, že jejich návrh odpovídá kritériím slušného uvážení, neboť navrhovatelce b) umožní využívat pečovatelskou službu a zároveň zohlední obavy výboru, které byly navrhovatelům komunikovány. Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že první sporná usnesení se příčí dobrým mravům.

5. Společenství se bránilo tak, že navrhovatelka b) postrádá aktivní legitimaci, neboť není vlastníkem jednotky v domě. Pravidlo, že poskytovatel služeb nezajišťuje předávání klíčů mezi asistenty, nepředstavuje neodstranitelnou překážku poskytování sociálních služeb navrhovatelce b). Bylo na navrhovatelích, aby si zvolili takového poskytovatele služeb, jehož požadavky odpovídají možnostem navrhovatelů. Navíc poskytovatel služeb poskytuje služby již po delší dobu, přičemž asistenti domovní dveře otevírají pomocí čipů, které za tím účelem společenství navrhovatelům poskytlo. Společenství potvrdilo, že navrhovatel a) se dne 23. 4. 2021 dostavil do kanceláře výboru se sdělením, že potřebuje zajistit přístup do domu pro poskytovatele služeb. Účastník mu nabídl poskytnutí dalších čipů, jimiž se otevírají oboje dveře domu, v množství, které bude potřebovat. Navrhovatel trval na jím prosazovaném řešení, přestože výbor společenství se snažil navrhnout jiné řešení, aby schránka na klíče nebyla umístěna na zeď domu. Navrhovatel trval na svém a na shromáždění se nedostavil. Výbor byl toho názoru, že instalace schránky na klíče na společnou část domu spadá do pravomoci shromáždění. Společenství odmítlo, že by vystavilo navrhovatelku b) nebezpečí vážné újmy na zdraví. Poskytovatel služeb jí neposkytuje lékařskou péči. Upozornilo, že v domě je většina z 94 vlastníků jednotek starších 70 let a systém otvírání domu byl zřízen poté, co v domě dvakrát došlo k přepadení některého z jeho obyvatel. Proto má společenství za to, že by schránka na klíče na vnější fasádě vzbuzovala nežádoucí pozornost cizích osob, což vyvolává riziko, že se neoprávněné osoby budou snažit dostat do schránky a poté do domu. Proto společenství navrhovalo, aby schránka byla umístěna mezi vnější a vnitřní dveře. Společenství je zdravotní stav navrhovatelky b) znám a neodmítlo přijmout přiměřená opatření, aby mohla využívat pečovatelskou službu. Navrhovatelé objektivizují vnitřní pravidla poskytovatele služeb, když přitom v domě je několik dalších obyvatel, kterým je pečovatelská služba poskytována při respektování současného systému vstupu do domu. Poskytovatel služeb navíc předávání klíčů zjevně toleruje, neboť navrhovatelce b) služby poskytuje již od roku 2021. Pozvánka na shromáždění dne 22. 11. 2023 byla navrhovateli doručena. Navrhovatel a) není podle společenství přehlasovaným vlastníkem, neboť se na shromáždění nedostavil, a k projednání věci není dán důležitý důvod, neboť první sporná usnesení nezasahují do právního postavení navrhovatele a) jako vlastníka jednotky.

6. Podáním ze dne 25. 7. 2023 navrhli navrhovatelé, aby soud připustil změnu návrhu tak, že se domáhají dále, aby soud v případě, že nevyhoví primárnímu návrhu navrhovatelů na změnu prvních sporných usnesení, vyslovil také neplatnost usnesení shromáždění ze dne 25. 4. 2023, kterým shromáždění zamítlo návrh navrhovatele a) na instalaci otevíracího GSM modulu na otevírání vchodových dveří na náklady navrhovatele a) s tím, že ten do 30 dnů od instalace bezplatně převede GSM modul do majetku společenství a uhradí veškeré náklady na provoz a údržbu systému (dále jen „druhé sporné usnesení“). Argumentace navrhovatelů byla v podstatě shodná, jako v případě prvních sporných usnesení, s výjimkou argumentu, že shromáždění projednalo záležitost, která nebyla uvedena v pozvánce.

7. Usnesením ze dne 26. 7. 2023, č. j. 65 Cm 75/2023-21, připustil soud prvního stupně změnu návrhu.

8. Usnesením ze dne 26. 9. 2023, č. j. 65 Cm 75/2023-57, zastavil soud řízení o návrhu navrhovatelky b) na změnu, eventuálně vyslovení neplatnosti druhého sporného usnesení, a to pro nezaplacení soudního poplatku. Napadené usnesení 9. Soud prvního stupně napadeným usnesením zamítl návrh navrhovatelů, aby soud první sporná usnesení změnil tak, že shromáždění souhlasí s instalací druhého otevíracího systému - GD-04K univerzálního GSM komunikátoru „David“ a ovladače Jablotron na náklady navrhovatelů (výroky I. a III.), zamítl návrh na vyslovení neplatnosti prvních sporných usnesení (výrok II.), rozhodl, že usnesení, kterým shromáždění ze dne 30. 11. 2022 neschválilo instalaci druhého otevíracího systému domu, je nicotné (výrok IV.), zamítl návrh navrhovatelů na změnu druhého sporného usnesení tak, že shromáždění souhlasí s instalací druhého otevíracího systému - GD-04K univerzálního GSM komunikátoru „David“ a ovladače Jablotron na náklady navrhovatelů (výrok V.), rozhodl, že druhé sporné usnesení je nicotné (výrok VI.), navrhovateli a) přiznal proti společenství náhradu nákladů řízení (výrok VII.) a rozhodl, že navrhovatelka b) a společenství nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení o přezkoumání prvních sporných usnesení (výrok VIII.).

10. Po skutkové stránce zjistil, že navrhovatel a) je vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno] v domě ve správě společenství. Byt dostal darem od navrhovatelky b) (své matky), která má k bytu zřízeno doživotní užívací právo. Dům je přístupný skrze dvoje vchodové dveře, přičemž vnější dveře lze otevřít z bytu pomocí domovního telefonu, avšak vnitřní dveře nejde dálkově otevřít vůbec. Zdravotní stav navrhovatelky b) je dlouhodobě nepříznivý, po prodělané cévní mozkové příhodě se pohybuje jen s obtížemi, přičemž podle lékařské zprávy je zapotřebí vytvořit takové podmínky, které by umožnily příchod asistenta domácí péče bez její asistence. Navrhovatelka b) je schopna jen pomalého pohybu v chodítku, po poslední hospitalizaci byla indikována maximální možná ošetřovatelská péče se zaměřením na rehabilitaci. Navrhovatelka a poskytovatel služeb podepsali smlouvu o poskytování služeb, spočívajících v pomoci při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu (pomoc a podpora při podávání jídla a pití, při oblékání a svlékání, při prostorové orientaci, samostatném pohybu po vnitřním i vnějším prostoru, při úkonech osobní hygieny a použití WC, při zajištění chodu domácnosti, a s nácvikem a upevňováním motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností. Navrhovatelka b) se zavázala zajistit osobnímu asistentovi přístupnost místa, kde je osobní asistence prováděna (otevírání klientem nebo jinou oprávněnou osobou). Nesplnění této povinnosti je považováno za neposkytnutí součinnosti ze strany klienta, které je v opakovaných případech důvodem odstoupení od smlouvy ze strany poskytovatele služby. Podle sdělení poskytovatele služby nezajišťuje poskytovatel služby předávání klíčů mezi asistenty z důvodu zájmu klienta. Jde zejména o zajištění kvality služby v případě výpadku konkrétního asistenta a zajištění klientova bezpečí (poskytovatel služby nezajišťuje bezpečné uložení klíčů mimo službu). O navrhovatelku pečuje několik osobních asistentů, kteří se v péči střídají, a to i v brzkých ranních a pozdních večerních hodinách.

11. Soud prvního stupně dále zjistil, že navrhovatel a) se dne 22. 4. 2021 dostavil do kanceláře společenství s tím, že potřebuje zajistit vstup do domu pro pečovatelskou službu pro navrhovatelku b). Bylo mu nabídnuto několik čipů, aby je mohl poskytnout ošetřovatelům. Následující den se navrhovatel dostavil znovu s tím, že mu toto řešení nevyhovuje a že požaduje umístit na fasádu domu elektronickou schránku na klíče. S tím výbor nesouhlasil, protože do fasády nelze libovolně cokoli umísťovat bez souhlasu většiny vlastníků, kolem domu chodí od metra velké množství lidí a docházelo k častému poškozování tabla zvonků. Navrhovateli a) bylo nabídnuto, aby krabičku umístil za vnější dveře vedle poštovních schránek. Navrhovatel s tím nesouhlasil a sdělil, že věc předá právníkovi. Společenství následně obdrželo předžalobní výzvu. Výbor navrhovateli sdělil, že se v této záležitosti necítí oprávněn rozhodovat, neboť o společných částech domu rozhoduje shromáždění, a že by tím mohl vzniknout precedens pro dalších více než 70 vlastníků bytů. Nabídl řešení v podobě přesunu domovního telefonu k lůžku navrhovatelky b). To podle navrhovatele neřeší problém, neboť kdyby navrhovatelka b) upadla, nebude moci ošetřovateli otevřít dveře. Výbor společenství projednal žádost navrhovatele za přítomnosti jeho zástupkyně dne 2. 6. 2021 a s návrhem vyslovil jednomyslně nesouhlas. Zároveň mu nabídl, aby si podal písemnou žádost, která bude zařazena na program nejbližšího shromáždění. Výbor svolal shromáždění na 30. 11. 2022, na program byl zařazen bod 8 „Informace o soudních žalobách na výbor SVJ [adresa]“. Na shromáždění výbor zopakoval průběh jednání s navrhovatelem a), načež po diskusi bylo hlasováno o prvních sporných usneseních s tím, že všichni přítomní souhlasili s postupem výboru a žádný z nich nehlasoval pro instalaci druhého otevíracího systému domu. Navrhovatel se shromáždění nezúčastnil. Druhé shromáždění bylo svoláno na 25. 4. 2023. Navrhovatel na něm sdělil důvody pro instalaci GSM modulu, popsal jeho fungování a po proběhlé diskusi shromáždění návrh na instalaci GSM modulu nepřijalo (proti bylo 74,31 % hlasů).

12. Soud prvního stupně si byl vědom toho, že navrhovatelé uvedli v návrhu jiné znění sporných usnesení, ovšem měl za to, že se jedná o tatáž usnesení. Dospěl k závěru, že přehlasovaným vlastníkem podle § 1209 o. z. je i vlastník, který hlasoval pro přijetí usnesení, a byl přehlasován většinou hlasující proti němu. Opačný závěr by podle soudu prvního stupně vedl k nespravedlivým důsledkům, neboť vlastník, který nebyl pozván na shromáždění a jeho návrh byl na něm zamítnut, aniž by jej mohl před shromážděním podpořit, by ztratil možnost obrany. Navrhovatelé podali návrh včas a u navrhovatele a) je splněno i osobní hledisko, neboť je přehlasovaným vlastníkem. Pozvánka na shromáždění dne 30. 11. 2022 byla neurčitá, a nebylo v ní uvedeno, že se bude hlasovat o žádosti navrhovatele. Navrhovateli a) tedy nemůže jít k tíži, že se na první shromáždění nedostavil. Na druhé shromáždění se navrhovatel dostavil a byl přehlasován. Navrhovatelka b) naopak k podání návrhu aktivně legitimována není. Soud prvního stupně však neshledal k přezkumu prvních napadených usnesení důležitý důvod, neboť usnesení o schválení postupu výboru má pouze deklaratorní charakter a do právního postavení navrhovatele a) nijak nezasahuje. Totéž podle soudu prvního stupně platí i v případě hlasování o dalším přístupovém systému domu, kterým byl podle zápisu ze shromáždění GSM modul. Soud prvního stupně doplnil, že nahrazení rozhodnutí shromáždění nepovažuje v projednávané věci za vhodné řešení, neboť lze očekávat vznik dalších sporů při jeho realizaci, a je důležité, aby se účastníci dohodli na konkrétním způsobu fungování daného řešení (např. správě seznamu telefonních čísel pro přístup do domu).

13. Soud prvního stupně se dále z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda se na první sporná rozhodnutí nehledí, jako by nebyla přijata. Konstatoval, že rozhodnutí o otázce instalace GSM modulu spadá podle stanov společenství do pravomoci výboru za situace, kdy by náklady na instalaci a provoz hradil navrhovatel a). Shromáždění si však vyhradilo rozhodnutí o této otázce již tím, že o ní rozhodlo. Podle soudu prvního stupně je potřeba zajistit přístup osobních asistentů navrhovatelky b) do domu dána objektivně jejím zdravotním stavem. Výběr poskytovatele služeb je na navrhovatelích. Lze si stěží představit, že by navrhovatel a) coby osoba průměrného rozumu (ve smyslu § 4 odst. 1 o. z.) inicioval a vedl hned tři soudní řízení, pokud by bylo tak snadné najít jiného poskytovatele služeb a předávání čipů mezi asistenty nebylo problematickým dočasným řešením. Vyhovění požadavku na instalaci GSM modulu může podle soudu prvního stupně i zachránit život navrhovatelky v případě jejího kolapsu, neboť umožní rychlejší přístup pečovatelů a záchranářů. Naproti tomu navrhovateli zvolené řešení společnou část domu nijak neznehodnotí, mohou je využívat i jiní vlastníci a bezpečnost v domě neohrožuje o nic více, než stávající předávání čipů. Podle soudu prvního stupně není žádný rozumný a spravedlivý důvod, proč těžce nemocnému člověku GSM modul nepovolit, jestliže mu ulehčí zbytek života, a namísto toho jej zatěžovat náklady a stresem spojenými s hledáním nového poskytovatele služeb a zvykáním si na nové pečovatele. Soud prvního stupně přihlédl i k přístupu společenství, jehož výbor navrhovateli a) tvrdil, že o instalaci bezpečnostní schránky nerozhodl, přestože podle zápisu s ní jednomyslně nesouhlasil a odmítnutí vysvětlil záručními podmínkami fasády, přestože fasáda v záruce nebyla. Výbor opakovaně navrhovatele odkazoval na shromáždění, přestože rozhodnutí bylo v jeho pravomoci. Soud prvního stupně proto shledal druhé z prvních sporných rozhodnutí (tj. rozhodnutí o neschválení instalace druhého přístupového systému domu) a druhé sporné rozhodnutí za rozporná s dobrými mravy, pročež se na ně podle § 245 o. z. hledí, jako by nebyla přijata. Pro úplnost pak soud prvního stupně doplnil, že antidiskriminační zákon na projednávanou věc nedopadá, neboť společenství není poskytovatelem bydlení, zdravotní péče ani jiných služeb určených veřejnosti, nýbrž pouze spravuje dům pro vlastníky jednotek. Odvolání a vyjádření k němu 14. Proti tomuto usnesení podali odvolání všichni účastníci.

15. Navrhovatelé se odvolali proti výrokům I. až VI. (proti výroku V. jen navrhovatel a/) s tím, že trvají na svém primárním návrhu na změnu sporných rozhodnutí shromáždění tak, že shromáždění souhlasí s instalací GSM modulu. Pouhé odklizení napadených usnesení totiž samo o sobě není bezprostředním východiskem situace navrhovatelů, neboť znamená pouze to, že společenství bude muset znovu rozhodnout o jejich žádosti. Navrhovatelé jsou i nadále vystaveni bezprostřednímu riziku ztráty poskytovatele péče. Společenství přes ústupky navrhovatelů stále odmítá přijmout navrhované řešení. Navrhovatelé považují skutková zjištění soudu prvního stupně za správná, nesouhlasí však s jeho právními závěry. Podle nich není první sporné rozhodnutí o souhlasu s postupem výboru jen proklamativního charakteru, neboť jím byl schválen postup výboru, který odmítl dát souhlas k instalaci schránky na klíče. Podle navrhovatelů tím bylo vážně a v rozporu s dobrými mravy zasaženo do právního postavení navrhovatele a) coby vlastníka jednotky a navrhovatelky b) jako její uživatelky, přičemž společenství svým protiprávním postupem znemožňuje dlouhodobé poskytování péče navrhovatelce b). Navrhovatelé brojí i proti usnesení výboru z 2. 6. 2021, řízení je vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 164/2021. Výrok v projednávané věci o usnesení, kterým shromáždění schválilo sporný postup výboru, by tedy měl význam i pro další soudní řízení mezi účastníky. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že odmítnutí instalace GSM modulu bylo v rozporu s dobrými mravy, není důvod, aby stejný závěr nebyl učiněn i ve vztahu k bezpečnostní schránce, jakkoli již takové technické řešení není relevantní. Výbor společenství svým rozhodnutím vytvořil protiprávní stav, který zasahuje do právního postavení navrhovatelů. Navíc by soud měl přihlédnout i k tomu, že z pozvánky na první shromáždění nebylo zřejmé, že se bude hlasovat o souhlasu s instalací bezpečnostní schránky nebo druhého přístupového systému domu. Navrhovatelé mají za to, že ke změně napadených usnesení je dán důležitý důvod, neboť tato rozhodnutí brání navrhovatelce b) v užívání bytu k bydlení tím, že jí neumožňuje využívat pečovatelské služby. Úvaha soudu prvního stupně, že změna usnesení by vedla k dalším sporům, je podle navrhovatelů spekulativního rázu. Soud měl respektovat návrh navrhovatelů, zejména když zároveň uzavřel, že není žádný rozumný a spravedlivý důvod těžce nemocnému člověku GSM modul nepovolit.

16. Společenství se odvolalo proti výrokům IV., VI., VII. a VIII. napadeného usnesení. Společenství je toho názoru, že soud prvního stupně neměl připustit změnu žaloby o návrh na přezkum druhého sporného usnesení. Skutečnost, že první a druhé sporné usnesení na sebe chronologicky navazují a navrhovatelé proti nim používají stejnou argumentaci, není podle společenství důvodem pro spojení věcí. Soud prvního stupně navíc o spojení rozhodl, aniž společenství umožnil se k němu vyjádřit. Vedle toho navrhovatelé podali souběžně i samostatný návrh na přezkum druhého sporného usnesení, který soud prvního stupně vedl pod sp. zn. 64 Cm 159/2023 (dále jen „souběžné řízení“). Připuštěním změny návrhu v projednávané věci tak soud prvního stupně založil překážku litispendence. Navíc navrhovatelka b) nezaplatila v projednávané věci soudní poplatek a brání se zastavení souběžného řízení pro překážku litispendence.

17. Podle společenství nebyla pozvánka na první shromáždění tak neurčitá, aby navrhovatel a) nemohl předpokládat, že shromáždění bude projednávat jeho žádost. Navrhovatel navíc tvrdil, že si pozvánku nepřevzal, a nemohl tedy vycházet z jejího obsahu. Návrh navrhovatele a) na přezkum prvních sporných usnesení měl být tedy zamítnut pro absenci aktivní legitimace. První sporná rozhodnutí se netýkala GSM modulu, neboť v době jejich přijetí navrhovatel ještě nepodal žádost o jeho instalaci. Jednalo se o obecné rozhodnutí týkající se jakéhokoli druhého otevíracího systému. Na návrh navrhovatele reagovalo až druhé sporné usnesení. Podle společenství je dále podstatné, že si shromáždění atrahovalo působnost ve věci rozhodnout, a je tedy bezpředmětné řešit otázku, zda takovou působnost předtím mělo.

18. Společenství nesouhlasilo ani se závěrem soudu prvního stupně o nemravnosti sporných usnesení. Společenství nerozporuje potřebu navrhovatelky b) zajistit přístup osobních asistentů do bytu navrhovatelů. Za tím účelem poskytl navrhovateli a) dostatek přístupových čipů. Pravidla, která si poskytovatel služeb sám nastavil, nelze podle společenství objektivizovat za situace, kdy jiné subjekty poskytující takové služby stejný požadavek nemají. Navrhovatelé ani netvrdili, že nelze zajistit jiného poskytovatele služeb. V současné době má každý asistent svůj čip a asistentům to nečiní praktické potíže. Z lékařských zpráv nevyplývá, že by navrhovatelka nebyla schopna asistentům případně otevřít, pokud by se domovní telefon přesunul k jejímu lůžku. Argument záchrany života navrhovatelky zpochybňuje společenství tak, že navrhovatelka je přes poskytovanou péči po většinu času sama doma, přičemž frekvence návštěv pečovatelů se snižuje. Smysl by tedy mělo spíše vybavení navrhovatelky SOS tlačítkem pro přivolání záchranné služby. Současná situace proto navrhovatelce b) život nijak neztěžuje, péče je jí poskytována v potřebném rozsahu. Soud prvního stupně neměl posuzovat přístup výboru, nýbrž rozhodnutí shromáždění. Měl přihlédnout k tomu, že navrhovatel a) se nesnažil vyřešit celou záležitosti smírně, ke svým návrhům nepřipouštěl žádnou alternativu a na druhém shromáždění je neobhájil, především vzhledem k prezentovanému postoji k ukončení již zahájených soudních řízení. Sporná rozhodnutí nejsou podle společenství nemravná jen proto, že společenství nepřijalo řešení, které by podle soudu prvního stupně bylo optimální. Korektiv dobrých mravů má nastoupit až tehdy, když autonomie vůle překročí určité meze tak, že přijaté rozhodnutí má nepřijatelné důsledky. Soud prvního stupně sice formálně ponechal nové rozhodnutí opět na společenství, avšak ve skutečnosti mu uložil, aby žádosti navrhovatelů vyhovělo, protože každé jiné rozhodnutí by bylo nemravné. Společenství navrhlo, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že návrh zamítne v plném rozsahu.

19. Účastníci se k odvoláním písemně vyjádřili, přičemž setrvali na svých procesních postojích. Posouzení věci odvolacím soudem 20. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání byla podána včas osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná jen zčásti. a) K výrokům V. a VI. (usnesení shromáždění z 25. 4. 2024)

21. Odvolací soud ověřil, že navrhovatelé podali (vedle návrhu na připuštění změny návrhu v projednávané věci) souběžně dne 25. 7. 2023 samostatný návrh, jímž se domáhali změny druhého sporného usnesení tak, že shromáždění souhlasí s instalací GSM modulu. Usnesením z 5. 10. 2023, č. j. 64 Cm 159/2023-24, soud prvního stupně souběžné řízení zastavil pro překážku věci zahájené. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 6. 2024, č. j. 9 Cmo 292/2023-34, změnil předeslané usnesení tak, že se řízení vůči navrhovatelce b) nezastavuje. V době rozhodování odvolacího soudu totiž již nabylo právní moci usnesení soudu prvního stupně ve věci projednávané, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu navrhovatelky b) na přezkum druhého sporného usnesení pro nezaplacení soudního poplatku. Tím překážka věci zahájené pominula. Bylo tedy vedeno jen jediné řízení o návrhu navrhovatelky b) na přezkum druhého sporného usnesení, a to pod sp. zn. 64 Cm 159/2023. Odvolací soud však upozornil, že podle § 88 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, jsou řízení o všech návrzích na přezkum téhož rozhodnutí orgánu právnické osoby spojena ze zákona. Z uvedeného důvodu tedy o návrhu navrhovatelky b) na přezkum druhého sporného usnesení nemělo být vedeno samostatné řízení, nýbrž řízení společné s řízením o shodném návrhu navrhovatele a) (tj. s projednávanou věcí). V projednávané věci však soud prvního stupně s navrhovatelkou b) o návrhu na přezkum druhého sporného usnesení nejednal (a jednáno s ní ostatně ve věci samé nebylo ani v souběžném řízení).

22. Jestliže tedy soud v projednávané věci nejednal o návrhu na přezkum druhého sporného usnesení i s navrhovatelkou b), přestože s ní v tomto řízení objektivně jednat měl, je řízení před ním zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a kterou nelze napravit v odvolacím řízení. Odvolacímu soudu tedy nezbylo, než napadené usnesení ve výrocích V. a VI. (a v závislých výrocích VII. a VIII. o nákladech řízení) zrušit podle § 219a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a věc v tomto rozsahu vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) tak, aby návrh na přezkum druhého sporného usnesení mohl být projednán za účasti navrhovatelky b). b) K výrokům I. až IV.

23. Odvolací soud zopakoval dokazování pozvánkou na první shromáždění a zápisem z něho, přičemž z nich zjistil totéž, co soud prvního stupně. Ve stanovách společenství je vymezena působnost shromáždění. Shromáždění rozhoduje o opravě nebo stavební úpravě společné části domu, převyšují-li náklady v jednotlivých případech částku 2 000 Kč v průměru na každou jednotku v domě v kalendářním roce, nejde-li o opravy způsobené havárií, a dále rozhoduje i v dalších záležitostech, které si k rozhodování vyhradí. Pozvánka na shromáždění se doručuje písemně do poštovních schránek v domě a vyvěšuje na informační tabuli ve vestibulu domu, doručit ji lze i emailem. Pozvánka musí obsahovat datum, hodinu, místo a program zasedání. Záležitost nezařazenou na programu lze rozhodovat jen za účasti a se souhlasem všech členů.

24. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 14. prosince 2024 (správně zřejmě 2023), č. j. 17 C 94/2022, zamítl žalobu navrhovatelů, kteří se po společenství jako žalovaném domáhali, aby bylo uznáno povinným strpět instalaci GSM modulu s odůvodněním, že společenství navrhovatelku b) nepřímo diskriminuje. Uvedený soud provedl ve věci poměrně obsáhlé dokazování a po skutkové stránce uzavřel, že poskytovatel služeb poskytuje navrhovatelce b) péči kontinuálně od dubna 2021, přičemž každý asistent má čip od domu a klíče od bytu navrhovatelů. Navrhovatelka b) tedy není v čerpání péče omezena. Tvrzení, že poskytovatel péče nezajišťuje předávání klíčů mezi asistenty z důvodu zájmu klienta, dokládali navrhovatelé jen sdělením poskytovatele a smlouvou o poskytování služeb. Poskytovatel služeb však zjevně otevírání klientem nebo oprávněnou osobou, jak se uvádí ve smlouvě, nepožaduje, neboť takový požadavek by nebyl naplněn ani původně požadovanou instalací schránky na klíče. Ze smlouvy pouze plyne, že manipulace klíči není součástí služby a poskytovatel za ni nenese odpovědnost, avšak předání klíčů nezakazuje. Z plánu služeb a zápisů z asistenčních deníků uzavřel, že návštěvy asistenční služby probíhaly jedenkrát až dvakrát denně a k žádné velké fluktuaci asistentů nedocházelo. Byt samotný je stále otevírán klíči, pročež asistenti stejně potřebují klíč od bytu. Soud dospěl k závěru, že za takové situace by dostačovalo řešení nabízené společenstvím, tj. instalace schránky na klíče do zádveří, neboť asistenti by s sebou museli nosit pouze čip a nikoli klíče od domu, přičemž v případě ztráty čipu nebo dostavení se asistenta, který čip nemá, lze žádat o otevření některého ze sousedů vyššího věku, kteří bývají přes den doma. Po právní stránce potom obvodní soud dospěl k závěru, že antidiskriminační zákon se nevztahuje na vztah mezi společenstvím vlastníků jednotek a jeho členy. Povinnost zajistit navrhovatelce b) přístup k veřejné službě dopadá primárně na poskytovatele služby. Uvedený rozsudek potvrdil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 7. 2024, č. j. 21 Co 128/2024-251. Ztotožnil se názorem soudu prvního stupně, že společenství vlastníků není subjektem, který by veřejnosti nabízel službu bydlení, neboť pouze spravuje společné části domu a pozemek pro své členy. Z antidiskriminačního zákona proto podle uvedeného rozsudku neplyne povinnost společenství zajistit přístup osobních asistentů navrhovatelky b) do domu. Poskytovatelem služby určené veřejnosti je naproti tomu poskytovatel služeb.

25. Odvolací soud dále z plánů služeb o navrhovatelku na říjen 2024 až leden 2025 zjistil, že pečovatelé docházejí za navrhovatelkou jednou až dvakrát denně v pracovní dny, o víkendech služby poskytovány nejsou. Asistenty je pět osob, jejichž jména se stále opakují, jen 10. 10. zaskakovala šestá asistentka.

26. Odvolací soud po skutkové stránce uzavřel, že poskytovatel služeb poskytuje navrhovatelce b) služby již od dubna 2021, a to dlouhodobě v rozsahu jeden až dvakrát denně v pracovní dny. Služby poskytuje několik (nejvýše 6) střídajících se asistentů poskytovatele služeb, kteří jsou vybaveni čipy pro vstup do domu, které poskytlo společenství, a klíči od bytu, v němž žije navrhovatelka b). Odvolací soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem [jméno FO], z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, neboť mezi účastníky nebylo sporné, že navrhovatelka b) trpí vážným onemocněním, pro které není schopna se o sebe postarat a potřebuje pomoc pečovatelské služby. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně k průběhu jednání mezi účastníky i k průběhu jednání prvního shromáždění a dále ze shora popsaného obsahu stanov společenství. Takto zjištěný skutkový stav považoval za dostatečný pro rozhodnutí ve věci; navrhovateli navržené výslechy pracovníků poskytovatele služeb má za nadbytečné.

27. Protože sporné usnesení shromáždění bylo přijato v listopadu 2022, je pro projednávanou věc rozhodné znění občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. po novele č. 163/2020 Sb. (dále jen „o. z.“).

28. Podle § 1209 o. z., je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká (odstavec 1). Soud uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má rozhodnutí uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá (odstavec 2).

29. Podle § 1221 o. z. nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku, zejména ustanovení o svolání, zasedání a rozhodování kolektivních orgánů, o neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích jeho rozporu s dobrými mravy. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů ani o dílčích členských schůzích (odstavec 1).

30. Podle § 245 o. z. na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

31. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1900/2024, „za vyhrazení si působnosti podle citovaného ustanovení je tak možné považovat i samotné rozhodnutí shromáždění vlastníků o otázce, která jinak podle zákona ani stanov společenství nespadá do jeho působnosti, a to i bez předchozího samostatného usnesení o tom, že si tuto záležitost vyhrazuje k rozhodnutí.“ Byť tedy by rozhodnutí o žádosti navrhovatelů o souhlas s instalací schránky na klíče, případně GSM modulu, do společných částí domu nespadalo do pravomoci shromáždění podle zákona a stanov, neboť náklady měl v plném rozsahu zaplatit navrhovatel a), lze podle uvedeného rozhodnutí uzavřít, že shromáždění si rozhodování o těchto otázkách vyhradilo tím, že o nich rozhodlo.

32. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 7. 12. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3155/2022, uvedl, že „posouzení souladu či rozporu právního jednání s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, neboť tato ustanovení jsou právními normami s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. normami, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Následkem rozporu právního jednání s dobrými mravy je jeho neplatnost (§ 580 o. z.), k níž soud přihlédne - příčí-li se právní jednání zjevně dobrým mravům - i bez návrhu (§ 588 o. z.). Případný závěr soudu o neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem (do autonomie vůle stran) výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sen. zn. 23 ICdo 56/2019, uveřejněný pod číslem 80/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tento závěr se obdobně prosadí též při přezkoumávání usnesení orgánu spolku, které je právním jednáním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 445/2018, a na něj navazující judikaturu), s tím rozdílem, že rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy má za následek, že se na takové usnesení hledí, jako by nebylo přijato (§ 245 o. z.).“ 33. Ústavní soud v nálezu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 635/09, vysvětlil, že dobré mravy „jsou souhrnem etických obecně uznávaných a zachovávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními zásadami a právními principy.“ 34. Odvolací soud považuje pomoc osobám zdravotně postiženým, které vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny samostatně zvládat běžné každodenní úkony, za jednu z uvedených obecně uznávaných etických zásad, na nichž stojí a měla by stát svobodná a demokratická společnost. Z uvedených zásad však již podle odvolacího soudu neplyne, že jestliže není vyhověno všem požadavkům takových zdravotně postižených osob, případně těch, kteří o ně pečují, je takové nevyhovění jednáním rozporným s dobrými mravy. V projednávané věci je třeba zhodnotit všechny okolnosti případu, aby bylo možné dojít k závěru, že zásah do autonomie vůle shromáždění v podobě posouzení jeho usnesení jako rozporného s dobrými mravy (s následkem, že se na ně bude hledět jako na nepřijaté) je skutečně odůvodněn mimořádnými okolnostmi daného případu. Rozporné s dobrými mravy by zajisté bylo takové usnesení shromáždění společenství, které by omezilo přístup do bytu užívaného navrhovatelkou b) takovým způsobem, že by navrhovatelka b) nemohla využívat pečovatelskou službu. V projednávané věci tomu tak podle názoru odvolacího soudu není.

35. Odvolací soud má za to, že společenství, resp. jeho výbor, se v reakci na potřebu navrhovatelky b) zajistit přístup asistentům poskytovatele péče snažil najít řešení, které na jedné straně umožní péči navrhovatelce b) poskytovat, na druhé straně však zachová standard bezpečnosti daný dosavadním způsobem vstupu do domu. Proti právu navrhovatelky b) na zajištění péče totiž stojí právo vlastníků bytů v domě na bezpečnost v domě. Navrhovatelům bylo nabídnuto tolik čipů pro vstup do domu, kolik bude pro asistenty potřeba tak, aby si asistenti nemuseli stále mezi sebou vyměňovat stejný čip, a v rámci jednání s navrhovatelem a) i možnost zřídit schránku na klíče v prostoru zádveří tak, aby s sebou pečovatelé nemuseli nosit i klíče od bytu. Navrhovatel a) však trval na svém a žádal o umístění schránky před vnější domovní dveře, případně o souhlas s umístěním GSM modulu. V době konání prvního shromáždění již byla péče o navrhovatelku zajištěna po dobu více než 1,5 roku za použití poskytnutých čipů. Účastníci shromáždění byli podle obsahu zápisu s těmito skutečnostmi seznámeni. První sporná usnesení tedy neměla za následek, že by navrhovatelce bylo znemožněno užívání služeb pečovatelské služby.

36. Odvolací soud je dále toho názoru, že rozpor prvních sporných usnesení s dobrými mravy nemůže být dán jen tím, že navrhovatelům nebylo vyhověno, přestože by vyhovění jejich žádosti neznamenalo pro společenství, resp. pro ostatní jeho členy, závažnou újmu. Podstata právní úpravy bytového spoluvlastnictví spočívá v tom, že „práva jednotlivých vlastníků jednotek jsou omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek“ (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 287/2018). Způsob zabezpečení vstupu do domu je věcí správy společných částí, a tedy rozhodnutí příslušného orgánu společenství. Podle § 1176 o. z. je vlastník jednotky povinen řídit se pravidly užívání společných částí domu, pokud s nimi byl seznámen, tj. také respektovat systém přístupu do domu. Přístupový systém založený na čipech určených k otevírání domovních dveří je v současné době vcelku běžný a obvykle přístup k bytům neomezuje nad míru přiměřenou potřebě zajištění bezpečnosti v domě. Stejně tak běžné je využívání pečovatelské služby zdravotně postiženými obyvateli domů, přičemž pečovatelé jsou vybaveni čipy nebo klíči a sami si domovní dveře odemykají. Odvolací soud tedy, na rozdíl od prvního stupně, neshledává dostatečně závažný důvod pro to, aby do autonomie vůle společenství zasáhl tím, že shledá první sporná usnesení rozpornými s dobrými mravy.

37. Odvolací soud se tedy zabýval návrhem účastníků na změnu, eventuálně vyslovení neplatnosti prvních sporných usnesení.

38. Soud prvního stupně správně vyšel ze závěrů Nejvyššího soudu, učiněných v usnesení ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3196/2022: „Z novelizovaného znění ustanovení § 1209 o. z. vyplývá, že nesouhlasí-li přehlasovaný vlastník jednotky s usnesením shromáždění společenství vlastníků jednotek přijatým v záležitosti týkající se správy domu a pozemku, může se - stejně jako v poměrech předchozí právní úpravy - domáhat zejména určení neplatnosti přijatého usnesení, avšak - na rozdíl od dřívější právní úpravy - může výjimečně navrhnout, aby soud o takové záležitosti přímo rozhodl, a to za podmínek upravených v ustanovení § 1209 odst. 2 o. z. Z porovnání dosavadního a novelizovaného znění § 1209 o. z. však nelze dovodit, že by úmyslem zákonodárce bylo cokoli měnit na stávajícím nastavení (včetně nastavení judikaturního) předpokladů, za kterých má vlastník jednotky právo se domáhat u soudu vydání rozhodnutí v uvedené záležitosti návrhem podle § 1209 odst. 1 o. z. I nadále, resp. o to více v poměrech aktuální právní úpravy, která zčásti změnila (možná rozšířila) možnosti zásahu veřejné moci (soudu) do soukromoprávních vztahů, proto platí, že institut upravený v ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. lze připustit pouze ve zcela odůvodněných a výjimečných případech. Právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je proto omezeno nejen z hlediska osobního a časového, nýbrž i z hlediska věcného. Uplatnit je může toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je pak dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití.“ V usnesení ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3020/2023, potom Nejvyšší soud vztáhl uvedená kritéria i na návrh na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků. Jinak řečeno, i vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění se podle Nejvyššího soudu může domáhat jen přehlasovaný vlastník a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod, resp. jde-li o důležitou záležitost.

39. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, podle kterých navrhovatelka b) není přehlasovaným vlastníkem, neboť jí svědčí (pouhé) právo ze služebnosti užívání bytu. Toto právo ovšem nelze postavit na roveň právu vlastnickému už proto, že nezakládá právo účasti na shromáždění, tedy právo spolurozhodovat o záležitostech společenství. Nemá-li navrhovatelka b) takové právo, nemůže mít ani právo napadnout usnesení shromáždění návrhem na jeho změnu či vyslovení jeho neplatnosti. Shora citovaná, dnes již ustálená judikatura považuje § 1209 odst. 1 a 2 o. z. za speciální ustanovení vůči § 258 o. z., přinejmenším ohledně vymezení osob aktivně legitimovaných k podání takového návrhu. Shora uvedené potom nutně vede odvolací soud k závěru, že návrh navrhovatelky b) musí být zamítnut pro nedostatek aktivní legitimace.

40. Navrhovatel a) naproti tomu vlastníkem jednotky je a odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně, že je (vůči prvním sporným usnesením) vlastníkem přehlasovaným. Ustálená judikatura totiž považuje za přehlasovaného jen toho vlastníka, který se zúčastnil hlasování o napadeném usnesení, hlasoval proti, avšak byl přehlasován většinou hlasů ostatních vlastníků. Výjimkou jsou případy, kdy vlastníkovi v účasti zabránily vážné zdravotní nebo jiné osobní důvody a situace, kdy se vlastník shromáždění neúčastnil, protože nebyl řádně předvolán (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2022, sp. zn. 26 Cdo 189/2022, nebo ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 810/2019).

41. Za situace, kdy se navrhovatel a) prvního shromáždění nezúčastnil, zabýval se odvolací soud jeho námitkou, že nebyl na shromáždění řádně pozván, neboť z pozvánky nebylo zřejmé, že se bude rozhodovat o jeho návrhu na instalaci schránky na klíče, případně GSM modulu.

42. Podle ustálené judikatury „pozvánka tedy musí vlastníkům jednotek poskytnout dostatečné informace nezbytné k tomu, aby se dozvěděli nejen kdy a kde se bude zasedání konat, ale také jaké záležitosti se budou projednávat, tak, aby se mohli (v dostatečném časovém předstihu) na zasedání připravit se znalostí věci a aby mohli uvážit, jak budou o záležitostech, které jsou na programu jednání, hlasovat, případně zda a komu udělí plnou moc k účasti na shromáždění a jaké svému zmocněnci udělí pokyny, aby za ně hlasoval“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2024, sp. zn. 26 Cdo 778/2023). Účast vlastníků jednotek není podle zákona ani stanov povinná, pročež se vlastník (člen společenství) i podle obsahu pozvánky rozhoduje, zda se na shromáždění dostaví, případně zda někomu udělí plnou moc k účasti na shromáždění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 155/2001). Pozvánka na shromáždění je právním jednáním určeným vlastníkům jednotek, které je třeba vykládat podle § 556 o. z., tj. podle úmyslu výboru, pokud byl znám vlastníkům jednotek, nebo podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba průměrného rozumu (§ 4 odst. 1 o. z.) v postavení člena společenství“.

43. V projednávané věci byl sporný bod 8 pozvánky popsán jen slovy „Informace o soudních žalobách na výbor SVJ [adresa]“. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by navrhovateli bylo známo (tj. mimo pozvánku sděleno), že právě na prvním shromáždění bude projednávána jeho žádost o instalaci schránky na klíče, případně GSM modulu. Ostatně podrobnou žádost o instalaci GSM modulu měl navrhovatel podle společenství zaslat až v den konání prvního shromáždění. Pokud na pozvánce je uvedeno, že bude pouze členům podána informace o žalobách proti společenství, nemohl z toho navrhovatel a) usoudit, že shromáždění bude o jeho žádosti také ihned rozhodovat. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně podle kterého, projednalo-li shromáždění navrhovatelovu žádost o povolení schránky na klíče, případně GSM modulu, za jeho nepřítomnosti, aniž bylo z pozvánky zřejmé, že se o jeho žádosti bude hlasovat, je třeba jej považovat za přehlasovaného vlastníka.

44. K otázce, zda je pro přezkum napadeného usnesení dán důležitý důvod, se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, podle kterého je třeba „přípustnost soudního přezkumu usnesení shromáždění nadále hodnotit podle závažnosti obsahu napadeného usnesení, tedy - řečeno jinak podle významu záležitosti, o níž bylo rozhodnuto dotčeným usnesením (objektivní přístup). V opačném případě by věcné omezení takového přezkumu ztrácelo jakýkoli smysl. […] důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití.“ 45. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že v projednávané věci důležitý důvod dán není. Přístupový systém domu představuje způsob zabezpečení nejen společných částí domu, ale zprostředkovaně i samotné jednotky, a zároveň se vždy jedná o určité omezení přístupu vlastníka a osob, které právo vstupu do domu od něj odvozují (členové společné domácnosti, nájemce, návštěvy, v projednávané věci pečovatelská služba), k jeho jednotce. Součástí bydlení jako podstaty využití bytové jednotky není jen vlastní přebývání v bytě, ale tedy přístup k bytu zvenku. Přístupový systém tak zasahuje do podstaty předmětu vlastnictví jednotky z hlediska účelu jeho využití, a otázka instalace takového systému v domě představuje závažnou záležitost. Podobný význam může mít pro vlastníka jednotky i otázka instalace schránky na klíče. Odvolací soud proto uzavírá, že navrhovatel měl k napadení prvního sporného usnesení důležitý důvod.

46. Posledně uvedené platí podle odvolacího soudu i pro usnesení, kterým shromáždění schválilo předchozí postup výboru, jímž navrhovatelům nebyl udělen souhlas s umístěním schránky na klíče. Se soudem prvního stupně nelze souhlasit v tom, že by toto usnesení mělo pouhý deklaratorní charakter. Schválilo-li shromáždění postup výboru, vyhradilo si tím zároveň pravomoc o instalaci schránky na klíče definitivně rozhodnout. To ostatně odpovídá i předchozím sdělením výboru navrhovateli o tom, že definitivní rozhodnutí o umístění schránek na klíče bude ponecháno na shromáždění. Shromáždění tedy i tímto usnesením rozhodlo o tom, jak bude umožněn přístup k bytu navrhovatelky, tedy, jak výše vysvětleno, v důležité záležitosti.

47. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2201/2023, lze podle § 1209 odst. 1 a 2 o. z. přezkoumat i rozhodnutí, která nebyla přijata pro nedosažení potřebné většiny: „Opačný závěr by vedl k menší ochraně přehlasovaných vlastníků, kteří by se nemohli domáhat přezkoumání platnosti „negativních“ rozhodnutí, ani jejich náhrady. I „negativním“ rozhodnutím však může dojít k závažnému zásahu do práv vlastníka a k vytvoření právních poměrů v rozporu s pravidlem slušného uvážení (ačkoliv dochází k masivnímu zatékání do jednotky pod střechou, dostatečná většina nesouhlasí s rekonstrukcí střechy apod.) vyžadující ingerenci soudu.“ 48. Odvolací soud tedy konstatoval, že věcný přezkum prvních sporných rozhodnutí je otevřen.

49. Podle stanov společenství může shromáždění o záležitosti neuvedené v pozvánce rozhodnout jen za účasti a se souhlasem všech členů společenství. Toto ustanovení stanov odpovídá § 253 odst. 3 ve spojení s § 1221 odst. 1 o. z. Pokud pak z pozvánky nebylo zřejmé, že shromáždění má rozhodovat o navrhovatelově žádosti o umístění schránky na klíče, případně o instalaci druhého otevíracího systému domu, a shromáždění o této záležitosti přesto rozhodlo přes navrhovatelovu neúčast, postupovalo v rozporu se zákonem i stanovami.

50. Podle shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2201/2023 (které nemohlo být s ohledem na datum vydání známo soudu prvního stupně), „byť v bytovém spoluvlastnictví obecně platí, že rozhodování vlastníků jednotek je zpravidla založeno na tzv. majoritě, znamenající, že byla-li dodržena zákonná procedura přijímání a rozhodnutí bylo řádně přijato většinou, musí se menšina tomuto rozhodnutí podřídit, ačkoli s ním nesouhlasí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 51/2000), mohou výjimečně nastat situace, kdy bude namístě, aby soud zasáhl do rozhodování společenství a uspořádal právní poměry vlastníků jednotek podle pravidel slušného uvážení, a to zejména v situacích, kdy by rozhodnutí většiny, mohlo pro přehlasovaného vlastníka hrozit vážnou újmou. Odmítnutí soudní ochrany s poukazem na absolutně pojímaný princip majorizace by tak mohl vést k zjevné nespravedlnosti. Půjde-li o takový případ, bude soud postupovat (s účinností od 1. 7. 2020) podle § 1209 odst. 2 o. z. obsahujícího podobnou úpravu jako § 1139 o. z., který upravuje možnost zásahu soudu do rozhodování spoluvlastníků. Řízení podle § 1209 odst. 1, 2 o. z. je řízením, u něhož z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Tím je dána možnost soudu odchýlit se od podoby návrhu na vydání konkrétního rozhodnutí; soud sice bude vázán obsahovým vymezením rozhodnutí, které vlastník jednotky předložil soudnímu přezkumu, nicméně bude o něm moci rozhodnout odlišně od žalobního žádání (obdobně v poměrech § 1139 o. z., viz závěry vyjádřené např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 192/2017, uveřejněném pod číslem 5/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Bude-li se tedy vlastník jednotky v řízení podle § 1209 odst. 1, 2 o. z. domáhat návrhem na přezkum rozhodnutí přijatého shromážděním společenství vlastníků (jen) vyslovení neplatnosti tohoto rozhodnutí, může soud uspořádat právní poměry vlastníků jednotek podle pravidel slušného uvážení, dospěje-li k závěru, že je namístě zasáhnout do rozhodování společenství; a naopak bude-li vlastník požadovat, aby soud zasáhl do vnitřních poměrů společenství a např. přijaté rozhodnutí nahradil, může soud vyslovit neplatnost přijatého rozhodnutí, bude-li mít za to, že jiný zásah není nezbytný.“ 51. Odvolací soud v projednávané věci respektuje posledně citovaný závěr Nejvyššího soudu o tom, že řízení o přezkum usnesení shromáždění je řízením podle 153 odst. 2 o. s. ř. Ostatně v projednávané věci se navrhovatel a) domáhal jak změny, tak eventuálně vyslovení neplatnosti prvních sporných usnesení. Odvolací soud se dále ztotožňuje se závěrem Nejvyššího soudu, že obecně v poměrech společenství vlastníků jednotek platí, že přehlasovaný vlastník se musí podřídit usnesení shromáždění přijatému v souladu se zákonem a stanovami a že zásah soudu do takto ustavených poměrů uvnitř společenství je namístě jen ve výjimečných situacích, zejména kdy sporné usnesení je zjevně nerozumné a jeho realizace by představovala vážnou újmu. V projednávané věci však, jak již odvolací soud shora vysvětlil, o takovou výjimečnou situaci nejde. Péče o navrhovatelku b) je zajištěna i v současné době, neboť pečovatelé jsou vybaveni dostatečným počtem čipů (a klíčů od vlastního bytu) tak, aby si je mezi sebou nemuseli složitě předávat. Skutečnost, že vyzvedávání klíčů ze schránky k tomu určené nebo používání GSM modulu by bylo pro pečovatele pohodlnější, nepředstavuje onu výjimečnou situaci, která by soud měla vést k zásahu do poměrů společenství.

52. Odvolací soud proto napadené usnesení ve výrocích I. až IV. k návrhu navrhovatele a) změnil tak, že vyslovil neplatnost prvních sporných usnesení. Za situace, kdy se jedná o řízení podle § 153 odst. 2 o. s. ř., je tím návrh navrhovatele vůči prvním sporným usnesením zcela vypořádán.

53. Pro úplnost odvolací soud doplňuje, že soud prvního stupně skutečně pochybil, jestliže o připuštění změny žaloby rozhodl, aniž dal společenství možnost se ke změně žaloby vyjádřit (srov. např. Dvořák, B. in: Lavický a kol. Občanský soudní řád. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, verze dostupná v ASPI, k § 95 marg. č. 12). Věcně však připuštění žaloby nic nebránilo, neboť skutková tvrzení, na jejichž základě se navrhovatelé domáhali změny usnesení shromáždění, i jejich důkazní návrhy, byly v případě obou sporných usnesení většinou totožné a za situace, kdy ve věci ještě neproběhlo ani první jednání, neměla změna žaloby ani vliv na očekávanou délku řízení. Společenstvím citované rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3548/2019, a ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1209/2018, pouze dovozují, že odvolací soud je oprávněn v řízení o odvolání ve věci samé přezkoumat i případné připuštění změny žaloby. To odvolací soud také učinil.

54. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí. O nákladech řízení tedy rozhodne v konečném rozhodnutí ve věci soud prvního stupně (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).