9 Cmo 192/2024 - 198

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Radky Zahradníkové Ph.D. a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupena advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupen advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 5 200 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalovaného do rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2024, č. j. 73 Cm 32/2020-159, takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 4 000 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky ročně od 15. 10. 2019 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 200 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky ročně od 15. 10. 2019 do zaplacení. Výrokem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 438 285 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

2. Soud prvního stupně vyšel na základě provedeného dokazování z toho, že žalobce a žalovaný jsou společníky společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa], PSČ [adresa], a to v době uzavření smlouvy žalobce ve výši 75 % a žalovaný s podílem 25 %. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 26. 2. 2013 Smlouvu o úpravě vzájemných práv a povinností při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]. V čl. 14.1 této smlouvy je obsaženo ujednání: „Společníci se vzájemně zavazují, že bez předchozího souhlasu druhého Společníka nebudou po dobu trvání jejich účasti na Společnosti, a to přímé i nepřímé, přímo ani nepřímo prostřednictvím Propojených osob vlastnit, řídit, provozovat, kontrolovat, spolupracovat, poskytovat konzultace nebo zprostředkovatelské služby, oslovovat s jakýmikoliv nabídkami na spolupráci zákazníky Společnosti a zprostředkovatele Společnosti, se kterými Společnost pravidelně obchoduje, nebo jinak působit či zabývat se jakoukoli podnikatelskou činností provozovanou na území České republiky v oblasti konkurující hlavní podnikatelské činnosti Společnosti,(…).“ Čl. 14.3 této smlouvy pak stanoví, že v případě porušení zákazu konkurence dle čl. 14.1 smlouvy, je porušující smluvní strana povinna uhradit druhé smluvní straně smluvní pokutu ve výši 15 000 000 Kč. V čl. 14.6 smlouvy bylo mezi stranami dohodnuto, že nedojde ke změně „vlastnické struktury“ žalovaného a v témže článku 14.6 smlouvy bylo obdobně dohodnuto že nedojde ke změně „vlastnické struktury“ osoby, na kterou bude převeden vlastnický podíl. Pokud by podle čl. 14.6 smlouvy k takové změně došlo bez předchozího písemného souhlasu druhé strany, zakládalo by to nárok na úhradu smluvní pokuty. Čl. 14.6 smlouvy, ze kterého žalobce dovozuje nárok na smluvní pokutu, zní: „K jakýmkoli úkonům, na jejichž základě by mohlo dojít ke změně vlastnické struktury Společníků nebo osoby, na kterou bude převeden obchodní podíl Společníků nebo jeho část (zejména k převodu akcií či obchodních podílů, zvýšení základního kapitálu, fúzi či rozdělení) je nutný předchozí písemný souhlas druhého Společníka. Pokud se Společník dopustí porušení tohoto ustanovení, je druhý Společník oprávněn požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 25 000 000 Kč. Smluvní pokuta je splatná do 14 (čtrnácti) dnů ode dne doručení písemného oznámení o porušení smluvní povinnosti Společníka.“ 3. Soud prvního stupně dále vyšel z toho, že ke dni 26. 2. 2013 byla 100% vlastníkem žalovaného společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa]. Ke dni 26. 2. 2013 byla 100% vlastníkem společnosti [právnická osoba]. společnost [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa]. Společnost [právnická osoba] byla ve vlastnictví fyzických osob s výší obchodního podílu 6% [tituly před jménem], 18% [tituly před jménem], 19% [tituly před jménem], 19% [tituly před jménem], 19% [tituly před jménem] a 19% [právnická osoba]. Ode dne 13. 6. 2018 je vlastníkem 5% žalovaného společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], a vlastníkem 95% žalovaného společnost [Anonymizováno]. Vlastníkem 100% podílu ve společnosti [právnická osoba]. je [Anonymizováno], dat. nar. [Anonymizováno], bytem [adresa]. Vlastníkem 100% podílu ve společnosti [Anonymizováno] je společnost [Anonymizováno]. Ode dne 30. 11. 2018 je 100% vlastníkem společnosti [Anonymizováno] namísto společnosti [Anonymizováno] nově [Anonymizováno]. V účetních závěrkách společnosti [právnická osoba] v letech 2013 až 2018 je jako jediný společník uváděna společnost [právnická osoba] (vždy) a byl uváděn podíl v ovládaných a řízených osobách ve společnosti [právnická osoba]. (do 2017). Ve zprávě o vztazích [právnická osoba] za rok 2018 jsou jako ovládající osoby uvedeni [tituly před jménem], [tituly před jménem], [tituly před jménem] a [právnická osoba]. Mezi takto uvedenými ovládajícími osobami není uveden [tituly před jménem]. V účetních závěrkách společnosti [právnická osoba] v letech 2013 až 2018 jsou jako společníci uváděny různé fyzické osoby, ale mezi takto uvedenými osobami není uveden [tituly před jménem]. Ve zprávách o vztazích [právnická osoba] za rok 2016, 2017 a 2018 - struktura propojených osob jsou jako ovládající osoby uvedeny různé fyzické osoby, ale mezi takto uvedenými ovládajícími osobami není uveden Ing. Vladimír Schmalz. V příloze účetní závěrky za rok 2013, 2014, 2015, 2016 a 2017 společnosti WPN [právnická osoba]., IČO [IČO], je uvedeno, že jediným společníkem této společnosti byla společnost [právnická osoba] V příloze účetní závěrky za rok 2017 společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], je uvedeno, že jediným společníkem této společnosti byla společnost [právnická osoba] V roce 2011, 2012, 2013 probíhala emailová komunikace mezi [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a společností [Anonymizováno] a advokátní kanceláří [Anonymizováno] ohledně přípravy transakce týkající se společnosti [právnická osoba]. V roce 2016 společnost [právnická osoba]. i pan [Anonymizováno] informovali [tituly před jménem] o záležitostech týkající se společnosti. V letech 2016 a 2017 [Anonymizováno] a [Anonymizováno] komunikovali emailem s [tituly před jménem] ohledně o plánu investic společnosti [Anonymizováno], o nových akvizicích, i personálních otázkách týkajících se této společnosti, a to včetně odměňování členů statutárního orgánu, projednávali i změnu loga společnosti. V roce 2018 připravoval [tituly před jménem], advokát, aktualizaci dohody společníků a korporátní změny v žalované, o čemž informoval v emailové komunikaci [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Žalobce vystavil dne 26. 2. 2013 písemný souhlas se změnou akcionáře žalovaného ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], PSČ [adresa], a to dle smlouvy ze dne 26. 2. 2013. Žalobce vystavil dne 26. 2. 2013 písemný souhlas se změnou společníků společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], která byla jediným společníkem společnosti [právnická osoba] (akcionář žalovaného), na jiné společníky z okruhu současných či budoucích společníků společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] a [Anonymizováno]o. IČO [IČO], a to dle smlouvy ze dne 26. 2. 2013. Společnost [právnická osoba]. dle živnostenského rejstříku měla oprávnění jen na ohlašovací volné živnosti. Na internetových stránkách [Anonymizováno] byl uveden text, že na základě spolupráce blíže neuvedených českých firem byl společností [právnická osoba]. vytvořen první rychlodobíječ elektromobilů Nikola. Na internetových stránkách [Anonymizováno] byl uveden text, že společnost [právnická osoba]. je označena jako „[Anonymizováno]. - Projektování, výroba, montáž, inženýring a uvádění do provozu“ a dále „Jsme inženýrsko-dodavatelská a montážní společnost pro energetiku a průmysl, se zaměřením na projektování, výrobu, dodávky, strojů a zařízení, provádění montážních činností a uvádění do provozu komplexních technologických celků i dílčích částí…“ Obsahem svazku 14 faktur ze dne 12. 11. 2020 až 10. 5. 2022 dodavatele společnosti [Anonymizováno]. odběrateli společnosti [právnická osoba]. byly platby za objednávky označené zejména jako výroba a vývoj vzorů skříní, podstavec, stojan, vyzbrojení DC části nabíječky. Mezi [Anonymizováno], IČO [IČO], v zastoupení [právnická osoba]., IČO [IČO], jako objednatelem a [právnická osoba]. jako dodavatelem byla podepsána dohoda s názvem „Rámcová dohoda na vytváření projektové dokumentace a výkon inženýrské činnosti pro dobíjecí stanice elektromobilů“, ve které se dodavatel (čl. 2 dohody) zavazuje provádět pro objednatele činnosti nutné pro přípravu dobíjejících stanic pro elektromobily, přičemž tyto stanice budou umístěny na různých místech hl. m. Prahy (čl. 3 dohody). Soud prvního stupně dále pro nadbytečnost neprováděl žalovaným navrhované důkazy výslechem svědků k přípravě smlouvy.

4. Soud prvního stupně na základě takto provedeného dokazování uzavřel, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 26. 2. 2013 smlouvu o úpravě vzájemných práv a povinností, při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]. Ke dni uzavření smlouvy byla jediným vlastníkem společnosti žalovaného společnost [právnická osoba], která byla ve 100% vlastnictví společnosti [právnická osoba] Společnost [právnická osoba], byla ve vlastnictví několika fyzických osob, a to zejména společníků advokátní kanceláře, a to ve výši 6% [tituly před jménem], 18% [tituly před jménem], 19% [tituly před jménem], 19% [tituly před jménem], 19% [tituly před jménem] a 19% [právnická osoba]. Ode dne 13. 6. 2018 došlo ke změně u vlastníků žalovaného a vlastníky společnosti žalovaného se stala společnost [právnická osoba]. s podílem 5% a společnost [Anonymizováno] s podílem 95%. Vlastníkem 100% společnosti [právnická osoba]. byl [Anonymizováno]. Vlastníkem společnosti [Anonymizováno] byla v období od 12.6. 2018 do 29. 11. 2018 společnost [Anonymizováno] s podílem ve výši ve výši 100%. Ode dne 30. 11. 2018 byl jako jediný společník [Anonymizováno] zapsán [Anonymizováno], bytem [adresa]. Ke dni 3. 8. 2015 byla jedním z akcionářů společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], společnost [právnická osoba].

5. Právně soud prvního stupně nárok uplatněný žalobou posoudil podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. a § 301 obch. zák. Shrnul, že předmětem projednávané věci jsou tři nároky na zaplacení smluvní pokuty na základě smlouvy o úpravě vzájemných práv a povinností, při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]. (smlouva) uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 26. 2. 2013. Dle soudu prvního stupně lze jazykovým výkladem vyložit, že čl. 14.6 smlouvy výslovně uvádí, že souhlas druhé strany je třeba ke všem úkonům, na jejichž základě by mohlo dojít ke změně vlastnické struktury a následně v závorce uvádí konkrétní příklady takových úkonů, jako je výslovně: „(zejména „k převodu akcií či obchodních podílů, zvýšení základního kapitálu, fúzi či rozdělení).“ Soud prvního stupně vyložil, že tyto příklady („zejména…“) jsou uváděny k celému předcházejícímu textu ve větě, že se jedná o příklady úkonů, které již znamenají změnu vlastnické struktury. Jinak řečeno, že úkon jako například „zejména převod akcií…“ je dle smlouvy příkladem ze „všech úkonů“, které již představují změnu vlastnické struktury, a tedy nikoli, že by se mělo dále posuzovat, zda například převod akcií současně znamená také změnu vlastnické struktury. Soud prvního stupně uzavřel, že již tento dílčí výklad zdůrazňuje, že výslovně převod akcií či obchodních podílů je považován za úkon, který představuje změnu vlastnické struktury a ke kterému je třeba souhlasu druhé smluvní strany. Z předložené emailové komunikace soud prvního stupně dovodil, že zejména mezi členy rodiny Tašků a panem Schmalzem probíhala komunikace ohledně hlavních věcí týkající se účastníků. Nevyplývá z ní však, že by úmyslem smluvních stran bylo ujednat smluvní povinnost, že pojem vlastnické struktury je pojmem zahrnují vlastnictví [Anonymizováno]. Soud prvního stupně také zohlednil, že žalobce vystavil dne 26. 2. 2013 písemný souhlas se změnou akcionáře žalovaného ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], a písemný souhlas se změnou společníků společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], což také podporuje výklad, že souhlas se změnou vlastnické struktury byl vyžadován pro i takto až poměrně dílčí formální změny, jako je možná změna společníků advokátní kanceláře vlastnící společnost akcionáře žalovaného.

6. Na základě shora uvedeného soud prvního stupně vyhověl prvním dvěma nárokům žalobce na zaplacení smluvní pokuty z titulu změny vlastnické struktury žalovaného a jeho vlastníka. Úroky z prodlení soud prvního stupně přiznal podle výzvy žalobce zaslané před podáním žaloby žalovanému. Třetí uplatňovaný nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty pro porušení zákazu konkurence soud prvního stupně zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by činnost společnosti [právnická osoba]. měla i v případě shodné činnosti se společností [právnická osoba]. této společnosti nějak reálně v podstatném rozsahu konkurovat, aby se taková činnost dala posoudit jako skutečně reálně konkurující činnosti společnosti [právnická osoba] v její hlavní činnosti. Jelikož soud prvního stupně měl za prokázané, že společnost [právnická osoba]. nebyla vůči společnosti [právnická osoba]. konkurentem dle ujednání smlouvy, tak soud prvního stupně ani dále neposuzoval, zda byl žalovaným přímo či nepřímo dán rozhodující vliv na této společnosti. K návrhu na případnou moderaci smluvní pokuty soud prvního stupně uvedl, že nárok na smluvní pokutu byl dle smlouvy ujednán v podstatně vyšší výši a že uplatňovaný nárok je jen zlomkem toho, co by mohl žalobce požadovat. Podle soudu prvního stupně tak nejsou důvody k moderaci smluvní pokuty dány. Soud prvního stupně považoval za rozhodné, že uzavření smlouvy bylo rozsáhlou transakcí mezi profesionálními subjekty, podnikateli, kteří vědomě a záměrně uzavíraly smlouvu tohoto rozsahu a typu na základě vlastní vůle a vlastního záměru. Skutečnost, že si smluvní strany sjednaly vysoké částky smluvních pokut, potvrzuje, že strany tyto smluvní podmínky považovaly za důležité natolik, aby uvedenou výši smluvních pokut na ně navázaly. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně výrokem III. tohoto rozsudku podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

7. Proti předmětnému rozsudku podal žalobce včasné odvolání, a to do výroků II. a závislého výroku III., kdy navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. Uvedl, že úvahy soudu prvního stupně v bodu 75 a 78 rozsudku o tom, že pokud se jedná o činnost určující nebo okrajovou či „skutečně reálně“ konkurující a v jakém rozsahu, jsou zcela nadbytečné a nesprávné. Smluvní ujednání čl. 14.1 postavilo najisto, že pokud činnost společnosti lze podřadit pod činnosti vymezené v čl. 14.1 smlouvy, tak se jedná o hlavní podnikatelskou činnost společnosti bez ohledu na to, jestli se jedná o převažující činnost společnosti nebo pouze okrajovou. Společnost [právnická osoba]. se zabývá výrobou nabíjecích stanic pro elektromobily a také projektováním a inženýrskou činností ve vztahu k těmto stanicím. Identickou činností se zabývá také společnost. Činnost [právnická osoba]. tak konkuruje hlavní podnikatelské činnosti společnosti a závěr soudu prvního stupně o předmětu činnosti [právnická osoba]. je nesprávný.

8. Proti rozsudku podal odvolání i žalovaný, a to do výroků I. a III., kdy navrhuje, aby odvolací soud žalobu žalobce zcela zamítl. Namítá, že žalobcem popsanými skutky, tj. převodem akcií v žalovaném ze společnosti [právnická osoba], na společnost [právnická osoba]. a zčásti na společnost [Anonymizováno], následným převodem podílu ve společnosti [Anonymizováno] ze společnosti [Anonymizováno] na [tituly před jménem], nedošlo a ani nemohlo dojít k porušení povinností žalovaného stanovené v čl. 14.6. smlouvy. Žalovaný nemohl uvedené převody žádným způsobem ovlivnit. Pomine-li žalovaný, že ustanovení čl. 14.6. smlouvy vůbec neobsahuje výslovný závazek účastníků, nelze přehlédnout, že z textace předmětného ustanovení rozhodně není možné vyvodit existenci závazku žalovaného zajistit, že třetí osoby nebudou jednat způsobem, který povede ke změně vlastnické struktury. Sám žalovaný přitom žádné právní jednání, kterým by zapříčinil změnu vlastnické struktury (i při soudem přijatém výkladu), neučinil, a tedy se nemohl ani dopustit žádného porušení smlouvy, ze kterého pro sebe žalobce vyvozuje předmětný nárok. Žalovaný by se přitom mohl dopustit porušení tohoto ustanovení například tím, že by převedl podíl ve společnosti na třetí osobu, emitoval by nové akcie ve prospěch třetí osoby, nebo by například provedl fúzi s jiným subjektem. Žádného takového jednání se však žalovaný nedopustil. S argumentací žalovaného o absenci závazku zajistit, že ke změně vlastnické struktury nedojde ani jednáním třetích stran, se soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vůbec nevypořádal. Žalovaný přitom zdůrazňuje, že pokud by stejné formální výkladové metody soud prvního stupně aplikoval i na otázku, jaké povinnosti ustanovení 14.6. smlouvy žalovaného stanoví, nemohl by žalobě výrokem I. rozsudku vyhovět, neboť by nutně musel dojít k závěru, že jednání, ze kterých žalobce vyvozuje svůj nárok, nejsou porušením smlouvy ze strany žalovaného. Soud prvního stupně se v rozsudku nevypořádal ani s námitkou žalovaného o rozporu uplatněného nároku s poctivým obchodním stykem. Soud prvního stupně tak své rozhodnutí založil na neúplně zjištěném skutkovém stavu. Žalovaný poukazoval na skutečnost, že k tomuto převodu došlo z důvodů na straně samotného žalobce, byl to totiž žalobce, resp. pan [Anonymizováno], který tuto změnu na [tituly před jménem] požadoval, a to společně s požadavkem, aby se [tituly před jménem] stal členem statutárního orgánu žalovaného. Žalobce požadoval, aby se [tituly před jménem] tímto krokem přihlásil k tomu, že ovládá žalovaného. Žalobce tímto krokem podmiňoval uzavření dodatku ke smlouvě, jako nezbytného předpokladu pro změnu právní formy společnosti na akciovou společnost. Tento postup výslovně předpokládá článek 14.4. a 14.5. smlouvy. Soud prvního stupně se však v rozsudku s návrhem žalovaného na moderaci nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty vůbec nevypořádal, kdy pouze v odstavci 82 rozsudku konstatoval, že smluvní pokuta je přiměřená, neboť účastníci řízení jsou profesionálové a smluvní pokutu si v této výši sjednali.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř.], a dospěl k závěru, že jsou dány taxativní důvody pro jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Podle § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

12. Podle § 301 obch. zák. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle § 373 a násl.

13. Podle § 266 odst. 1 obch. zák. projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Podle odstavce 2 téhož ustanovení v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá. Podle odstavce 3 téhož ustanovení při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí. Podle odstavce 4 projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila. Podle odstavce 5 téhož ustanovení je-li podle této části zákona rozhodné sídlo, místo podnikání, místo závodu nebo provozovny anebo bydliště strany smlouvy, je rozhodné místo, které je ve smlouvě uvedeno, dokud změna není oznámena druhé straně.

14. Podle § 269 odst. 2 obch. zák. účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není.

15. Odvolací soud je při posuzování právních poměrů týkajících se uplatněných nároků žalobce na zaplacení třech smluvních pokut (jak správně uvedl soud prvního stupně) s ohledem na datum uzavření smlouvy o úpravě vzájemných práv a povinností při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]. dne 26. 2. 2013 povinen postupovat podle právní úpravy účinné před 1. 1. 2014, tedy podle zákona č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Smlouvu o úpravě vzájemných práv a povinností při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]. ze dne 26. 2. 2013 je třeba posoudit podle § 269 odst. 2 obch. zák., jak bylo mezi účastníky sjednáno. Nárok žalobce na zaplacení smluvních pokut se v návaznosti na podnikatelský charakter smlouvy o úpravě vzájemných práv a povinností řídí úpravou obsaženou v § 300 a násl. obch. zák. ve spojení s § 544 obč. zák.

16. Smlouvu o úpravě vzájemných práv a povinností při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]. ze dne 26. 2. 2013 je nutné považovat podle svého obsahu za společnickou smlouvu, která je obdobou akcionářské smlouvy v případě akciové společnosti. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1873/2019), akcionářská dohoda upravuje vztahy mezi akcionáři (společníky akciové společnosti), související s jejich účastí ve společnosti. České soukromé právo neobsahuje žádné ustanovení, které by mělo společnické či akcionářské dohody zakazovat. Zakázané jsou tak pouze takové (společnické) dohody, které by se protivily zákonným požadavkům vyplývajícím z § 2 odst. 3 obč. zák., dnes z § 1 odst. 2 o. z. Společnická dohoda upravuje vztahy mezi společníky (v daném případě společnosti s ručením omezeným), související s jejich účastí ve společnosti.

17. Společnická smlouva (shareholders‘ agreement, sideletters) je vedlejší ujednání mezi společníky. Stranou může být také sama společnost, jako tomu bylo v daném případě nebo třetí osoba (nespolečník), která má zájem ke společnosti v budoucnu přistoupit. V takovém případě společnická smlouva může obsahovat úpravu budoucích vztahů uvnitř společnosti, a tím doplňovat smlouvu o převodu podílu.

18. Účelem společnických dohod je zavést ex ante pravidla, která mají - s ohledem na konkrétní právní úpravu obchodních korporací - snižovat přirozenou míru sporu ohledně řízení a správy tak, jak si strany dohod přejí a jak si to spolu vyjednají. Jejich sjednávání je vedeno snahou o vnitřní nastavení pravidel pro situace, kterou mají a budou sdílet všichni společníci (alespoň tedy ti z nich, kteří jsou stranami společnické dohody), přičemž jejich zájmy mohou být samozřejmě odlišné - jde o nastavení pravidel mnohdy vnitřně nekoherentní zájmové skupiny (pooling agreement). Z pohledu smluvního postavení společníků je přípustné dojednat ve společnické smlouvě povinnost platit určitou sumu nejen pro případ, že dojde k porušení sjednané povinnosti, ale též pro případ, nastane-li určitá událost (přijme-li orgán korporace určité rozhodnutí).

19. Společnická dohoda se řídí (v poměrech projednávané věci) třetí částí obchodního zákoníku a při jejím výkladu je třeba postupovat podle § 266 obch. zák. Soud proto musí nejprve zkoumat (zjišťovat), jaká byla skutečná vůle (úmysl) stran dohody, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy byl projev vůle učiněn (kdy se stal perfektním), a přihlížet lze toliko k těm okolnostem, které mohla vnímat i druhá strana dohody (srov. § 266 odst. 1 obch. zák.). Takto zjištěnou skutečnou vůli je třeba upřednostnit i před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, kdy skutečnou vůli stran dohody nelze zjistit, postupuje soud podle § 266 odst. 2 obch. zák. a posuzuje, jaký význam by danému ujednání zpravidla přikládala osoba v postavení strany dohody. Jak při zjišťování skutečné vůle stran (§ 266 odst. 1 obch. zák.), tak při posouzení významu projevu vůle obsaženého v dohodě podle § 266 odst. 2 obch. zák. soud musí zohlednit všechny v úvahu přicházející zjištěné okolnosti, zejména pak okolnosti demonstrativně vypočtené v § 266 odst. 3 obch. zák. (v judikatuře srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3759/2017, a rozhodnutí v něm citovaná).

20. Současně platí, že základním principem výkladu smluv (právních úkonů), reflektujícím autonomii smluvních stran v soukromoprávních vztazích a společenskou a hospodářskou funkci soukromoprávní smlouvy, je priorita výkladu, jenž nevede k závěru o neplatnosti smlouvy (právního úkonu), je-li takový výklad možný (srov. za všechna rozhodnutí nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003, či ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 190/15, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4380/2014).

21. Odvolací soud se na základě shora uvedeného výkladu neztotožňuje s výkladem článků 14.1 a 14.6. smlouvy o úpravě vzájemných práv a povinností při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]. provedeného soudem prvního stupně. Soud prvního stupně jednak vůbec nezjistil, mezi kým a s jakými účastníky byla smlouva o úpravě vzájemných práv a povinností při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]. uzavřena. Zcela opominul, že smlouva o úpravě vzájemných práv a povinností při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]. byla uzavřena nejenom mezi společníky společnosti [právnická osoba]., ale i mezi samotnou společností [právnická osoba]. a zároveň za účasti vedlejších účastníků [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno]. Již na základě toho nemohl správně vyložit účel dotčených ujednání čl. 14. smlouvy o úpravě vzájemných práv a povinností při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]. Nesporné mezi účastníky bylo pouze to, že účelem smluvní pokuty obsažené v čl. 14.6. smlouvy bylo zajištění ochrany zachování identity smluvního partnera, jak ve svém vyjádření ze dne 25. 7. 2022 potvrdil i sám žalobce.

22. Je třeba připomenout, že smluvní pokutu lze sjednat pouze pro případ porušení nějaké konkrétní povinnosti, nikoliv však pro případ výkonu nějakého práva. Soud prvního stupně se však vůbec nezabýval tím, jaká konkrétní povinnost z článků 14.1 a 14.6 smlouvy o úpravě vzájemných práv a povinností při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]. pro žalovaného vyplývala, jejíž porušení mělo být následně sankcionováno smluvní pokutou. Bez důkladného výkladu zejména čl. 14.6. není jasné, o jaké konkrétní „úkony“ žalovaného se mělo jednat, ke kterým žalovaný potřeboval souhlas druhého společníka. Z gramatického výkladu ujednání čl. 14. 6. je obtížné určit, zda jde o závazek za porušení povinnosti něčeho dosáhnout, vyvinout určité úsilí, anebo zabezpečit konkrétní výsledek. Je proto na soudu, aby zhodnotil, jedná-li se v konkrétním případě o závazek žalovaného ke splnění nějaké konkrétní povinnosti, nebo o převzetí odpovědnosti za jednání třetích osob. Při výkladu čl. 14.6. je zjevně nutné rovněž zohlednit, zda byl převod podílů ve společnosti [právnická osoba]. podmíněn souhlasem valné hromady či nikoliv. To však soud prvního stupně neučinil a založil své rozhodnutí založil na neúplně zjištěném skutkovém stavu.

23. Pokud měl soud prvního stupně tvrzení účastníků za příliš obecná, měl účastníky o této skutečnosti podle § 118a o. s. ř. poučit a vyzvat je k doplnění nebo upřesnění těchto tvrzení a navržení relevantních důkazů k těmto doplněným skutkovým tvrzením. To se však nestalo.

24. Soud prvního stupně rovněž pochybil, pokud pro nadbytečnost neprovedl žalovaným navržené důkazy výslechem svědků pana [Anonymizováno], pana [Anonymizováno] a pana [Anonymizováno] k přípravě smlouvy o úpravě vzájemných práv a povinností při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]. Za situace, kdy je výklad předmětných článků smlouvy o úpravě vzájemných práv a povinností při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]. sporný a připouštějící různorodý výklad, nemůže být nadbytečné provést výslech svědků, kteří se přípravy textu smlouvy účastnili. Svědci byli navrhováni k prokázání obecně formulovaného tvrzení prokázání přípravy smlouvy, nikoli pouze k tvrzení, že by tito svědci měli prokázat ujednání stran o výkladu smluvní povinnosti zákazu změny vlastnické struktury způsobem zákazu změny v osobě [Anonymizováno].

25. Byť to soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku výslovně neuvádí, je zřejmé, že při výkladu článku 14.6. smlouvy o úpravě vzájemných práv a povinností při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]. musel dospět k závěru, že žalovaný byl povinen zajistit, aby ke změně vlastnické struktury žalovaného nedošlo ani jednáním třetích osob. Jak ovšem soud prvního stupně k takovému nevyslovenému závěru dospěl, z odůvodnění rozsudku nevyplývá. S žalovaným lze souhlasit, že k takovému výkladu článku 14.6. smlouvy o úpravě vzájemných práv a povinností při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]. soud prvního stupně nemohl dojít ze znění tohoto článku, neboť pouhé jazykové vyjádření takový výklad neumožňuje. Pokud měl soud prvního stupně za to, že takový výklad vyplývá z projevu vůle stran, k takové skutkové otázce nebylo v řízení vedeno žádné dokazování a soud prvního stupně tak neměl na základě jakých důkazů by k takovém skutkovému zjištění dospěl.

26. Byl to přitom žalovaný, který v řízení poukazoval na skutečnost, že článek 14.6. nemůže být vykládán tak, že žalovaný je odpovědný i za jednání třetích stran. Poukazoval přitom na systematický a komparativní výklad smlouvy o úpravě vzájemných práv a povinností při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]. Žalovaný upozorňoval zejména na článek 15.3. smlouvy o úpravě vzájemných práv a povinností při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]., který výslovně upravuje povinnost akcionářů žalobce (pana [Anonymizováno] a jeho synů) nezcizit své podíly v žalobci bez předchozího souhlasu žalovaného, a to až na tam stanovené výjimky. Porušení této povinnosti je přitom také stiženo smluvní pokutou. Žalovaný pak položil otázku, jaký smysl by takové ujednání mělo za situace, kdy by již článek 14.6. smlouvy směřoval i na tyto převody? Pokud jde o komparativní výkladovou metodu, pak žalovaný poukazoval především na skutečnost, že v případech, kdy měl autor smlouvy o úpravě vzájemných práv a povinností při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]. v úmyslu upravit závazek smluvních stran zajistit, že třetí osoba splní určitou povinnost, formuloval tento závazek explicitně. To se projevuje například v článku 2.1., 7.6. a 12.1. smlouvy o úpravě vzájemných práv a povinností při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]., kde se výslovně uvádí, že smluvní strany jsou povinny zajistit, že třetí strany učiní požadované jednání. Příkladem je článek 14.7. smlouvy o úpravě vzájemných práv a povinností při výkonu práv společníků společnosti [právnická osoba]., kde se žalobce výslovně zavázal zajistit, „že on, Společnost a její dceřiné Společnosti nebudou užívat jimi registrované ochranné známky jakýmkoliv způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy Společníka 2.“ 27. V případě smluvního ujednání čl. 14.1. soud prvního stupně neprovedl výklad předmětného ujednání zejména s ohledem na to, jak lze chápat pojem „přímá a nepřímá účast“ na společnosti, a dále s ohledem na to, co znamená „přímo nebo nepřímo prostřednictvím propojených osob vlastnit, řídit, provozovat, kontrolovat, spolupracovat, poskytovat konzultace atd.“ Tento výklad je nezbytný pro správný závěr soudu ohledně toho, zda pokud ke dni 3. 8. 2015 byla jedním z akcionářů společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], společnost [právnická osoba]., zda mohlo dojít k porušení zákazu konkurence či nikoliv.

28. Za situace, kdy soud prvního stupně neprovedl výklad smluvních ujednání čl. 14.6 a 14.1 výkladovými pravidly upravenými v § 266 obch. zák., nemohl dospět ke správnému skutkovému závěru ohledně toho, jaká konkrétní povinnost žalovaného vyplývající ze smluvních ujednání čl. 14.6 a 14.1 byla sankcionovaná smluvní pokutou.

29. Soud prvního stupně vůbec nezkoumal úmysl účastníků smlouvy jako jednajících osob. Nezkoumal ani, zda tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Nezabýval se významem ujednání, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Nevzal přitom náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí. Konečně nezohlednil, že projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila. Za pomoci těchto obecných výkladových pravidel je nutné dospět k závěru, co bylo smyslem ujednání článku 14.1. a 14.6. společnické dohody, zda mělo být zajištěno splnění nějaké konkrétní povinnosti žalovaným či měla být založena odpovědnost žalovaného za plnění třetí osoby. V případě, kdy by měla být založena odpovědnost za třetí osoby, není jasné, zda splnění povinnosti třetí osoby bylo v dispozičních možnostech žalovaného či zda neleželo splnění těchto povinností mimo právní sféru žalovaného.

30. V odvolání přitom žalovaný argumentuje tím, že „žalobcem popsanými skutky, tj. převodem akcií v žalovaném ze společnosti [právnická osoba], na společnost [právnická osoba]. a zčásti na společnost [Anonymizováno], následným převodem podílu ve společnosti [Anonymizováno] ze společnosti [Anonymizováno] na [tituly před jménem], nedošlo a ani nemohlo dojít k porušení povinností žalovaného stanovené v čl. 14.

6. Smlouvy. Žalovaný nemohl uvedené převody žádným způsobem ovlivnit. Pomine-li žalovaný, že ustanovení čl. 14.6. smlouvy vůbec neobsahuje výslovný závazek účastníků, nelze přehlédnout, že z textace předmětného ustanovení rozhodně není možné vyvodit existenci závazku žalovaného zajistit, že třetí osoby nebudou jednat způsobem, který povede ke změně vlastnické struktury. Sám žalovaný přitom žádné právní jednání, kterým by zapříčinil změnu vlastnické struktury (i při soudem přijatém výkladu), neučinil, a tedy se nemohl ani dopustit žádného porušení smlouvy, ze kterého pro sebe žalobce vyvozuje předmětný nárok. Žalovaný by se přitom mohl dopustit porušení tohoto ustanovení například tím, že by převedl podíl ve společnosti na třetí osobu, emitoval by nové akcie ve prospěch třetí osoby, nebo by například provedl fúzi s jiným subjektem. Žádného takového jednání se však žalovaný nedopustil.“ 31. V neposlední řadě soud prvního stupně neučinil na základě provedeného dokazování závěr o tom, jaká konkrétní povinnost byla žalovanému čl. 14.1. a článkem 14.6. uložena, zda došlo k porušení této povinnosti utvrzené smluvní pokutou, zda na nárok na smluvní pokutu vznikl a zda za jeho splnění žalovaný odpovídá.

32. Protože soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci spočívající v tom, že ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést další účastníky navržené důkazy, a v odvolacím řízení nemohla být zjednána náprava, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

33. V dalším řízení bude soud prvního stupně postupovat podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a vyzve účastníky k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů týkajících se toho, jaká byla skutečná vůle (úmysl) stran při sjednání článku 14.1. a 14.6. společnické dohody. Následně provede dokazování důkazy navrženými účastníky včetně důkazů již navržených žalovaným k přípravě smlouvy (zejména výslechem svědků). Na základě doplněných skutkových tvrzení a provedeného dokazování následně soud prvního stupně provede výklad předmětných ujednání dle kritérií uvedených v § 266 obch. zák. a učiní závěr, co bylo smyslem článků 14.1. a 14.6. společnické dohody, zda jím bylo uložení nějaké konkrétní povinnosti žalovanému, jejíž nesplnění bylo sankcionováno smluvní pokutou nebo zda jím byla založena odpovědnost žalovanému za jednání třetích osob. Na základě toho vyhodnotí, zda jsou dohody o smluvní pokutě platné či nikoliv. Následně učiní závěr, zda k porušení povinnosti utvrzené smluvní pokutou v každém jednotlivém případě došlo či nikoliv. Pokud dospěje k závěru, že nárok na zaplacení smluvní pokuty v některém případě vznikl, posoudí, zda jeho uplatnění není v rozporu s poctivým obchodním stykem a zda nejsou dány předpoklady pro moderaci smluvní pokuty podle § 301 obch. zák. V rámci dokazování neopomine rozhodnout o dalších důkazních návrzích vznesených účastníky v průběhu řízení. Tyto důkazy následně zhodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlédne ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.). Své závěry přitom srozumitelně a dostatečně odůvodní tak, aby jeho rozhodnutí bylo přezkoumatelné v rámci případného odvolacího řízení.

34. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto odvolacího řízení, bude rozhodnuto soudem prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení