9 Cmo 238/2023 - 155

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D., ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele], IČO [IČO] sídlem [Adresa navrhovatele] za účasti: [Anonymizováno]., IČO [IČO navrhovatele] sídlem [Adresa navrhovatele] zastoupena advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady z 15. 6. 2021, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2023, č. j. 79 Cm 172/2021-47, takto:

Výrok

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2023, č. j. 79 Cm 172/2021-47, se potvrzuje i v části, kterou byl zamítnut návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka z 15. 6. 2021 pod bodem 10 zápisu, kterým valná hromada schválila smlouvy o výkonu funkce mezi účastníkem a členy představenstva [tituly před jménem], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [právnická osoba], a pod bodem 11 zápisu, kterým valná hromada schválila zřízení zástavního práva k nemovitostem v kat. území [adresa] a technologiím [Anonymizováno] a [Anonymizováno], ve prospěch Komerční banky, a.s., k zajištění dluhů účastníka vůči uvedené bance.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů řízení před odvolacím a dovolacím soudem částku 27 031,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám [Jméno advokáta], advokáta.

Odůvodnění

Řízení před soudem prvního stupně 1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 14. 9. 2021 se původní navrhovatel [tituly před jménem] vůči [Anonymizováno] (dále jen „společnost“), jako akcionář společnosti domáhal, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti ze dne 15. 6. 2021 a. kterým valná hromada udělila souhlas s oznámenou činností členů představenstva [Anonymizováno] a [právnická osoba], v souladu s předloženými upozorněními a v případě, kdy notifikovaná činnost již skončila, vzala tuto činnost na vědomí a vyslovila s ní souhlas po celou dobu jejího trvání, b. kterým valná hromada schválila smlouvy o výkonu funkce s členy představenstva [tituly před jménem], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [právnická osoba], c. kterým valná hromada schválila zřízení zástavního práva k nemovitostem v kat. území [adresa] a technologiím [Anonymizováno] a [Anonymizováno], ve prospěch Komerční banky, a.s., k zajištění dluhů účastníka vůči uvedené bance, d. kterým valná hromada schválila poskytnutí řádné odměny předsedovi představenstva podle smlouvy o výkonu funkce a s poskytnutím mimořádné odměny předsedovi představenstva za osobní iniciativu v souladu se smlouvou o výkonu funkce ve výši 228 000 Kč.

2. Původní navrhovatel v návrhu uvedl, že je akcionářem společnosti a proti sporným usnesením podal dopředu protest. Proti usnesení sub a) v protestu namítl, že z pozvánky není zřejmé, proč by měl být souhlas udělen, neboť konkurenční činností členů představenstva může společnosti vzniknout újma. Proti usnesení sub b) v protestu namítl, že smlouvy o výkonu funkce nebyly ve lhůtě 30 dnů přede dnem konání valné hromady zveřejněny na internetových stránkách společnosti ani způsobem stanoveným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady. Bez řádného poskytnutí informací a podkladů se akcionář nemůže na valnou hromadu řádně připravit a zvážit, zda se vůbec valné hromady zúčastní. Představenstvo tak navrhuje schválení smlouvy o výkonu funkce, aniž by uvedlo, v jaké výši má být odměna. Proti usnesení sub c) navrhovatel v protestu namítl, že smlouva o zřízení zástavního práva nebyla ve lhůtě pro svolání valné hromady zveřejněna na internetových stránkách společnosti ani způsobem stanoveným pro svolání valné hromady. Společnost má s pozvánkou uveřejnit i dokumenty, které mají být schvalovány. V pozvánce chybí odůvodnění, proč je zástavní právo pro společnost výhodné, jakož i základní parametry zástavního práva, jako doba jeho trvání, obsah zajištěného závazku, výše a splatnost apod. Proti usnesení sub d) navrhovatel namítl, že se ve skutečnosti jedná o rozdělení tantiémy, které nelze podle judikatury Nejvyššího soudu rozdělit, jestliže zároveň nebudou vypláceny dividendy. K přijetí takového usnesení nemá valná hromada podle stanov společnosti pravomoc. Proti všem usnesením potom navrhovatel v protestu namítl, že v případě jejich přijetí by došlo k zneužití většiny hlasů osob jednajících ve shodě a že přijetí těchto usnesení by mělo za následek vznik práva menšinových akcionářů na odkup jejich akcií ovládající osobou.

3. Společnost ve svém vyjádření zdůraznila, že původní navrhovatel se valné hromady nezúčastnil a nevyslechl tak vysvětlení, kterých se akcionářům dostalo od představenstva na valné hromadě. V případě usnesení sub a) tak představenstvo vysvětlilo, že činnosti členů představenstva p. [Anonymizováno] a Ing. [Anonymizováno] ve skutečnosti nemají konkurenční povahu a uvedení pánové je oznámili pouze za účelem vyloučení jakýchkoli pochybností o existenci zákazu je vykonávat. K usnesení sub b) představenstvo vysvětlilo, že návrhy smluv o výkonu funkce nebyly na internetových stránkách společnosti zveřejněny z důvodu ochrany osobních údajů členů představenstva a ochrany obchodního tajemství. Podmínky výkonu funkce členů představenstva jsou obchodním tajemstvím. Smlouvy byly akcionářům připraveny k nahlédnutí v sídle společnosti a byly předloženy valné hromadě před jejich schválením. Rovněž návrh smlouvy o zřízení zástavního práva (usnesení sub c/) nebyl zveřejněn z důvodu ochrany obchodního tajemství. Podmínky získání úvěru a jeho zajištění představují obchodní tajemství a know-how společnosti. Schválení zřízení zástavního práva valnou hromadou je požadavkem úvěrující banky. Společnost chce úvěrem financovat investice do nových technologií a další rozvoj podnikání. K usnesení sub d) představenstvo vysvětlilo, že valná hromada musí podle § 59 odst. 2 z. o. k. schválit veškerá plnění poskytnutá společností členům orgánů, na která neplyne právo z právního předpisu, ze smlouvy o výkonu funkce schválené valnou hromadou nebo z vnitřního předpisu schváleného valnou hromadou. Nejednalo se tedy o tantiému, tedy o podíl na zisku, nýbrž o odměnu za výkon funkce. Společnost považovala žalobu za účelovou, šikanózní a nesmyslnou.

4. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh na vyslovení neplatnosti všech sporných usnesení valné hromady zamítl (výrok I.) a společnosti přiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).

5. Soud prvního stupně zjistil, že původní navrhovatel vlastnil 8 ks akcií společnosti. V době konání sporné valné hromady byl zastoupen advokátem [adresa] na základě plné moci, která jej opravňovala účastnit se valných hromad společnosti až do roku 2031 a vykonávat na nich veškerá akcionářská práva. Navrhovatel ani jeho právní zástupce se valné hromady nezúčastnili. Valná hromada byla svolána pozvánkou zveřejněnou na internetových stránkách společnosti 14. 5. 2021. V pozvánce bylo uvedeno, že návrhy usnesení a jejich odůvodnění jsou v příloze. Navrhovatel podal protesty dne 8. 6. 2021. Podle zápisu z valné hromady předseda představenstva u každého bodu programu zdůvodnil jeho význam, uvedl informace důležité pro rozhodování akcionářů, přednesl návrh usnesení, přečetl protest a vyjádření představenstva k protestu a následně nechal hlasovat. Všechna sporná usnesení byla přijata 100 % přítomných hlasů.

6. Po právní stránce soud prvního stupně konstatoval, že původní navrhovatel je k podání návrhu aktivně legitimován a návrh byl podán včas. Dospěl k závěru, že akcionář, který se valné hromady nezúčastnil, aniž k tomu měl závažné důvody, nemůže být zvýhodňován na úkor ostatních, kteří realizovali své právo podílet se na rozhodování společnosti na valné hromadě. Pokud by se navrhovatel zúčastnil valné hromady, dostalo by se mu na ní vysvětlení, která jsou uvedena v zápisu. Akcionář, který toto právo nevyužil, není podle soudu prvního stupně aktivně legitimován k podání návrhu. Soud prvního stupně dále uvedl, že důvody udělení souhlasu s konkurenční činností byly uvedeny na samotné valné hromadě, pročež by byl dán důvod nevyslovit neplatnost unesení valné hromady. Soud prvního stupně dále dovodil, že pozvánka na valnou hromadu se uveřejněním na webových stránkách stává široce dostupnou, a tím se dostává do rozporu s „určitou ochranou osobních údajů“. Soud se ztotožnil i se závěrem, že se jedná o citlivé informace na úrovni obchodního tajemství. Proto není nutné do pozvánky přetisknout celý text smlouvy o výkonu funkce nebo ji přiložit jako přílohu, nýbrž postačí, bude-li smlouva o výkonu funkce k dispozici v sídle společnosti. Stejný argument použil soud prvního stupně i v případě usnesení sub c). V případě usnesení sub d) se soud prvního stupně ztotožnil s argumentací společnosti, že schválená odměna není tantiémou (podílem na zisku), nýbrž odměnou za výkon funkce, která představuje jakousi kvazi-mzdu člena představenstva. Soud prvního stupně ještě doplnil, že zamítnutí návrhu je plně v souladu s požadavkem proporcionality, podle kterého mají soudy zasahovat do vnitřních poměrů korporací jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek. Odvolání a vyjádření k němu 7. Proti tomuto usnesení podal původní navrhovatel odvolání, v němž zásadně nesouhlasil s právním názorem soudu prvního stupně, že protest může podat jen akcionář, který se zúčastní valné hromady. Argumentoval, že předem podaný protest lépe naplní preventivní funkci protestu, neboť společnost může případné výhrady odstranit ještě před konáním valné hromady a zajistit její hladký průběh. Předem podaný protest naplňuje i jeho druhý účel, tj. uvědomení společnosti o riziku napadení usnesení valné hromady akcionářem. Svou argumentaci původní navrhovatel podložil i citací judikatury. K usnesení sub b) původní navrhovatel doplnil, že podle judikatury Nejvyššího soudu musí být smlouva o výkonu funkce připojena k návrhu. Společnost přitom nemusela v návrzích smluv o výkonu funkce předkládaných akcionářům uvádět osobní údaje členů představenstva. Závěr, že smlouvy o výkonu funkce obsahují obchodní tajemství, učinil soud prvního stupně, aniž by je provedl jako důkaz. Navrhovatel o něm navíc věcně pochybuje za situace, kdy i podle společnosti se jedná o smlouvu standardní. K usnesení sub c) označil původní navrhovatel zdůvodnění jeho návrhu za nic neříkající. Soud prvního stupně i zde nijak neodůvodnil závěr, že zástavní smlouva obsahuje obchodní tajemství, navíc ji ani neprovedl jako důkaz. V případě usnesení sub a) trval původní navrhovatel na své argumentaci nedostatečným odůvodněním návrhu usnesení s tím, že podle judikatury dodatečné odůvodnění nedostatky pozvánky nenapraví. Rovněž v případě usnesení sub d) trval navrhovatel na své argumentaci v návrhu. Původní navrhovatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a vyhověl jeho návrhu.

8. Společnost ve svém vyjádření považovala návrh za účelový, šikanózní a nesmyslný. Souhlasila s argumentací soudu prvního stupně, že pokud by měl navrhovatel skutečný zájem účastnit se řízení společnosti, dostavil by se na valnou hromadu a obdržel by tam vysvětlení ke sporným bodům programu. Pokud však na účast na valné hromadě bez závažných důvodů rezignoval, je podle společnosti zřejmé, že nemá skutečný zájem kvalifikovaně a se znalostí věci posoudit záležitosti projednávané valnou hromadou, a tudíž nemá ani skutečný zájem na vyslovení neplatnosti sporných usnesení. Výtky navrhovatelových protestů byly na valné hromadě zcela vyvráceny. Společnost dále zopakovala své vyjádření k jednotlivým sporným usnesením. Odůvodnění návrhu usnesení sub a) považuje společnost za dostatečné. Případný nedostatek odůvodnění neměl pro společnost ani pro akcionáře žádné právní následky. K usnesení sub b) společnost uvedla, že zákon ani stanovy neukládají zveřejnění smluv o výkonu funkce. Soud prvního stupně smlouvy o výkonu funkce přečetl jako důkaz. Ani schválení těchto smluv nemělo pro společnosti ani pro akcionáře závažné právní následky. Podobně argumentovala společnost i v případě usnesení sub c). Doplnila, že prohlášení neplatnosti tohoto usnesení by zasáhlo do práv úvěrující banky nabytých v dobré víře. Společnost navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

9. Podáním datovaným 15. 5. 2024 sdělil původní navrhovatel odvolacímu soudu, že svou akcii společnosti převedl na pobočný spolek [právnická osoba], což doložil smlouvou o převodu akcie a skenem evidence zaknihovaných akcií. Odvolací soud proto dále jednal s [právnická osoba] jako s navrhovatelem. Účastníky o tom uvědomil usnesením ze dne 16. 6. 2024, č. j. 9 Cmo 238/2023-77 (k procesnímu postupu v takových situacích viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3902/2017, s odkazy na starší judikaturu). První rozhodnutí odvolacího soudu 10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, usnesením ze dne 13. 6. 2024, č. j. 9 Cmo 238/2023-83, napadené usnesení zčásti změnil tak, že vyslovil neplatnost usnesení sub b) a c), a ve zbytku, tj. ohledně zamítnutí návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení sub a) a d), je potvrdil (dále jen „první rozhodnutí odvolacího soudu“).

11. Odvolací soud doplnil dokazování. Ze stanov společnosti, ve znění schváleném na sporné valné hromadě, zjistil, že do působnosti valné hromady patří mj. rozhodování o odměňování členů představenstva a dozorčí rady a udělení souhlasu se zřízením zástavního práva k nemovitostem a technologii společnosti. Valná hromada se svolává tak, že svolavatel nejméně 30 dnů přede dnem konání valné hromady uveřejní pozvánku na valnou hromadu na internetových stránkách společnosti a současně ji zašle akcionářům vlastnícím akcie na jméno nebo zaknihované akcie na adresu uvedenou v seznamu akcionářů nebo v evidenci zaknihovaných cenných papírů. Zasílání pozvánky může být nahrazeno uveřejněním pozvánky na vývěsce v sídle společnosti, jejím zveřejněním v obchodním věstníku nebo osobním doručením pozvánky akcionáři. K zákazu konkurence pak čl. 11 odst. 9 stanov uvádí, že pokud orgán oprávněný k volbě člena představenstva byl na některou z okolností zakládajících zákaz konkurence členem představenstva upozorněn, má se za to, že člen představenstva tuto okolnost zakázanou nemá. To neplatí, pokud orgán příslušný k volbě vyslovil nesouhlas s touto činností do jednoho měsíce ode dne, kdy byl na tyto okolnosti upozorněn.

12. V pozvánce na spornou valnou hromadu jsou uvedeny místo, čas a pořad jednání, podrobnosti k prezenci a určení rozhodného dne. Dále je uvedeno upozornění, že návrhy usnesení a vyjádření představenstva k navrhovaným bodům programu jsou uvedeny v příloze. Přílohami pozvánky dále byly zpráva auditora o ověření účetní závěrky a výroční zprávy, návrh změny stanov a protinávrh akcionáře. K návrhu usnesení sub a) se v příloze pozvánky uvádí jenom, že navrhovaný člen představenstva předložil upozornění na existenci konkurenční činnosti a že valná hromada musí o této činnosti hlasovat. K návrhu usnesení sub b) se v pozvánce uvádí pouze, že představenstvo navrhuje schválení standardní smlouvy o výkonu funkce. K návrhu usnesení sub c) je uvedeno pouze, že představenstvo navrhuje schválení tohoto bodu, jelikož jeho projednání a schválení je požadavkem financující banky. K návrhu usnesení sub d) se uvádí, že s ohledem na dosažený hospodářský výsledek se navrhuje schválení odměny nad rámec odměny plynoucí ze smlouvy o výkonu funkce. V příloze pozvánky se ještě uvádí, že v sídle společnosti jsou akcionářům k nahlédnutí řádná účetní závěrka, zpráva o vztazích a návrh na změnu stanov. Obsah protestu původního navrhovatele k sporným usnesením odpovídá shora shrnutému obsahu návrhu v projednávané věci.

13. Ze zápisu ze sporné valné hromady se podává, že předseda představenstva k protestu proti návrhu usnesení sub a) uvedl, že fakticky k žádné konkurenční činnosti nedochází. Činnosti kandidátů na funkci jsou oznamovány pouze pro vyloučení jakýchkoli pochybností o existenci zákazu vykonávat oznámené činnosti nebo být v oznámeném postavení. Zhoršení postavení akcionářů nehrozí, neboť všichni kandidáti byli členy orgánu společnosti od roku 2011, svou činnosti valné hromadě oznámili a ta ji nezakázala. K návrhu usnesení sub b) předseda představenstva uvedl, že návrhy smluv o výkonu funkce nebyly zveřejněny na internetových stránkách společnosti z důvodu ochrany osobních údajů a ochrany obchodního tajemství. Podmínky výkonu funkce jsou obchodním tajemstvím. Pro akcionáře byly smlouvy o výkonu funkce připraveny na jejich žádost k nahlédnutí v sídle společnosti. Odměny se skládají ze základní měsíční odměny a dodatečné odměny závislé na hospodářském výsledku podle průběžné měsíční závěrky. Dále může člen představenstva získat roční odměnu odvíjející se od výše čistého zisku za příslušné období. K návrhu usnesení sub c) předseda představenstva uvedl, že návrh smlouvy o zřízení zástavního práva nebyl zveřejněn na internetových stránkách společnosti, neboť podmínky získání úvěru a jeho zajištění představují základ obchodního tajemství a know-how společnosti. Základní podmínky bylo představenstvo na žádost akcionářů připraveno projednat na valné hromadě. Smlouva o zřízení zástavního práva je součástí úvěrové dokumentace, jejíž uzavření je plně v kompetenci představenstva společnosti. Úvěr má společnost v plánu čerpat za účelem zajištění investic do nových technologií a dalšího rozvoje podnikání. Přílohou zápisu jsou mj. upozornění členů orgánů na konkurenční činnost a smlouvy o výkonu funkce. Obsahem smluv o výkonu funkce jsou obvyklá ustanovení o právech a povinnostech při výkonu funkce a o odměňování.

14. Odvolací soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 27 Cdo 1179/2023, vysvětlil, že skutečnost, že původní navrhovatel zaslal protest předem a valné hromady se nezúčastnil, byť k tomu zmocnil advokáta, nemá za následek ztrátu práva podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Zabýval se i otázkou šikanózního výkonu práva a uzavřel, že pouze ze skutečnosti, že se původní navrhovatel nedostavil na valnou hromadu, nelze dovozovat, že mu o ochranu zákonnosti ve vnitřních poměrech společnosti nejde a že žaloba má povahu šikany společnosti. K takovému závěru by bylo zapotřebí dalších skutečností, které však společnost netvrdila a za situace, kdy návrh je zčásti důvodný, takový závěr neplyne ani ze skutečností zřejmých ze spisu.

15. Odvolací soud dále odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, uveřejněné pod R 9/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého „návrh usnesení musí být uveden zásadně v takové podobě, aby o něm mohlo být bez dalšího hlasováno. Zdůvodnění pak musí poskytnout akcionářům alespoň základní informace nutné pro posouzení důvodů, pro něž je přijetí usnesení navrhováno. […] schvaluje-li valná hromada účetní závěrku či smlouvu o výkonu funkce, musí být účetní závěrka či schvalovaná smlouva součástí návrhu usnesení, přičemž je lze - zejména pro lepší přehlednost - umístit do samostatné přílohy pozvánky (jež bude součástí pozvánky a na niž se odkáže v textu návrhu usnesení). […] Důvody, pro které je navrhováno přijetí určitého usnesení, by zásadně měly být uvedeny stručně, jasně a výstižně. Ze zdůvodnění by akcionářům mělo být (bez vynaložení nepřiměřeného úsilí a času) zřejmé, proč představenstvo (popř. jiná osoba svolávající valnou hromadu) navrhuje, aby valná hromada o dané záležitosti rozhodla, a proč se tak má stát navrhovaným způsobem.“ 16. V případě usnesení sub a) odvolací soud navrhovateli přisvědčil, že ze zdůvodnění návrhu v pozvánce se skutečně nepodávají důvody, proč by měli akcionáři hlasovat pro souhlas s předloženými upozorněními na možnou konkurenční činnost. Navíc údaj, že valná hromada musí o souhlasu hlasovat, je chybný, neboť podle stanov společnosti by dostačovalo, aby valná hromada oznámení členů představenstva o konkurenční činnosti projednala. Ustanovení § 441 z. o. k. o zákazu konkurence je totiž dispozitivní. Odvolací soud nicméně souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že potřebné odůvodnění doplnilo představenstvo na valné hromadě tím, že vysvětlilo, že do představenstva se volí stejné osoby, které byly jeho členy již dříve, na jejich dalších aktivitách se nic nezměnilo, valná hromada s nimi již v minulosti souhlasila a povaha oznámených aktivit není ve skutečnosti vůči podnikání společnosti konkurenční. Za této situace ani podle odvolacího soudu neměla absence odůvodnění návrhu usnesení sub a) v pozvánce závažné právní následky, pročež byl dán důvod neplatnosti tohoto usnesení nevyslovit.

17. Podle odvolacího soudu má v případě usnesení sub b) smlouva o výkonu funkce být součástí návrhu usnesení, kterým valná hromada tuto smlouvu schvaluje. Proto je nezbytné, aby taková smlouva byla akcionářům k dispozici před jednáním valné hromady, neboť akcionář má právo předem se seznámit s návrhem usnesení (viz shora citovaný R 9/2020). Návrh smluv o výkonu funkce nebyl připojen k pozvánce a v pozvánce ani nebylo uvedeno, že se s návrhem mohou akcionáři seznámit v sídle společnosti. I kdyby tomu tak skutečně bylo, společnost akcionářům nesdělila, že do návrhů mohou v sídle společnosti nahlédnout.

18. K argumentaci společnosti odvolací soud uvedl, že podle § 59 odst. 2 z. o. k. smlouvu o výkonu funkce schvaluje nejvyšší orgán společnosti (tj. valná hromada) a bez tohoto schválení nenabude smlouva účinnosti. Zákon o obchodních korporacích stojí na zásadě, že „členové představenstva akciové společnosti si nemohou určit výši odměny či jiných plnění poskytovaných v souvislosti s výkonem funkce sami (na základě své představy); členům představenstva náleží v souvislosti s výkonem funkce pouze taková plnění, jež schválila valná hromada či - určují-li tak stanovy - dozorčí rada,“ a že „účelem pravidla, podle něhož členu orgánu náleží za výkon funkce toliko plnění, jež mu schválí valná hromada (nejde-li o plnění, na něž plyne právo z právního předpisu), je zabezpečit kontrolu společníků nad odměňováním členů orgánů a zamezit tomu, aby zejména členové statutárního orgánu určovali odměny sami sobě bez ohledu na majetkové poměry společnosti a na kvalitu výkonu funkce odměňovanými členy orgánů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2023, sp. zn. 27 Cdo 634/2023, a judikaturu tam citovanou).

19. Jinak řečeno, schvalování smluv o výkonu funkce, respektive odměn poskytovaných společností členům volených orgánů za výkon funkce, je jedním ze základních prostředků kontroly akcionářů nad fungováním společnosti. I z toho důvodu je zapotřebí, aby akcionář měl předem k dispozici smlouvu o výkonu funkce, aby mohl její text v klidu prostudovat a kvalifikovaně se rozhodnout, zda pro její schválení bude hlasovat. Údaje o odměňování a podmínkách výkonu funkce společnost nemůže akcionářům odepřít ani s odůvodněním, že se jedná o osobní údaje, ani že se jedná o obchodní tajemství. Právo akcionářů rozhodnout o odměnách by se tím zcela vyprázdnilo. Jinak schválené smlouvy o výkonu funkce neobsahují jiné osobní údaje než ty, které jsou každému dostupné ve výpisu z obchodního rejstříku.

20. Skutečnost, že společnost je podle § 7 odst. 2 z. o. k. povinna uveřejnit pozvánku na valnou hromadu na svých internetových stránkách, ještě podle odvolacího soudu neznamená, že by všechny dokumenty (např. právě přílohy pozvánky na valnou hromadu) musely být na internetových stránkách přístupné široké veřejnosti. Odvolací soud se ztotožnil s převažujícím míněním doktríny, podle kterého zákon nezakazuje, aby část internetových stránek, které obsahují informace určené jen akcionářům společnosti, byla přístupná jen těmto akcionářům (např. po zadání přístupových údajů, které společnost akcionáři za tím účelem sdělí - viz např. Havel, B. in Štenglová a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck 2020, k § 7 marg. č. 3, nebo Lasák, J. in: Dědič, Lasák a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer 2021, s. 58).

21. Skutečnost, že návrhy smluv o výkonu funkce nebyly akcionářům k dispozici před jednáním valné hromady, považoval odvolací soud za podstatný zásah do základního práva akcionářů podílet se na rozhodování společnosti na valné hromadě. Tento zásah nemůže ze shora uvedených důvodů zhojit ani případná skutečnost, že smlouvy byly na valné hromadě akcionářům k dispozici (společnost to sice tvrdila, ze zápisu se však nepodává, že by tomu tak bylo).

22. V případě usnesení sub c) odvolací soud předeslal, že podle § 421 odst. 2 písm. m) náleží do působnosti valné hromady schválení převodu nebo zastavení závodu nebo takové části jmění, která by znamenala podstatnou změnu skutečného předmětu podnikání nebo činnosti společnosti. Účastníci netvrdili, že by schválení zastavení nemovitých věcí a technologií mělo vést k takové podstatné změně, naopak podle vysvětlení podaného představenstvem na valné hromadě měly být zajištěným úvěrem financovány investice do nových technologií a další rozvoj podnikání společnosti.

23. Společnosti odvolací soud přisvědčil, že financování společnosti je součástí obchodního vedení, které přísluší statutárnímu orgánu společnosti (představenstvu). Financování významných investic či strategických projektů společnosti, zejména je-li spojeno se zatížením významné části majetku společnosti, však spadá do oblasti strategického řízení, ohledně níž může udělovat valná hromada představenstvu pokyny (v podrobnostech viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1873/2019). Svěřují-li ovšem v projednávané věci stanovy společnosti valné hromadě působnost schválit zastavení nemovitostí a technologií společnosti, musí být pro takové rozhodnutí splněny podmínky předepsané zákonem a stanovami pro svolávání valné hromady. Jinými slovy, i takový návrh musí představenstvo odůvodnit tak, aby se akcionářům dostalo věcných argumentů pro hlasování pro daný návrh. Takovým odůvodněním zajisté není sdělení, že schválení valnou hromadou vyžaduje financující banka. Ani vysvětlení, kterého se akcionářům dostalo na valné hromadě samotné, požadavky na kvalifikované rozhodnutí o schválení zástavní smlouvy nenaplňují. Aby tomu tak bylo, muselo by představenstvo akcionářům poskytnout alespoň základní parametry úvěru (výše, splatnost, úroková sazba) a důvody, proč je úvěr pro společnost vhodný či potřebný, proč je třeba úvěr zajistit zástavním právem ke konkrétním věcem a proč představenstvo předpokládá, že výnosy z investic financovaných úvěrem překročí náklady úvěru). Odvolací soud připouští, že podrobnosti mohou být součástí obchodního tajemství. Společnost nicméně akcionářům nesdělila ani údaje, které by v případě realizace zajištění byly dostupné každému v katastru nemovitostí a v uveřejňované účetní závěrce. Společnost nemůže po akcionářích rozumně požadovat, aby schválili něco, o čem jim nesdělí žádné informace.

24. Vyslovení neplatnosti usnesení sub c) nemá podle odvolacího soudu vliv na platnost zástavní smlouvy ani na existenci zástavního práva. Neschválení smlouvy nejvyšším orgánem společnosti má totiž za následek její neplatnost jen v případě, že takové schválení vyžaduje zákon (§ 48 z. o. k.). Tak tomu ovšem v projednávané věci není (viz shora). Vyžadují-li schválení pouze stanovy, jde o vnitřní omezení jednatelského oprávnění orgánu korporace, které není účinné vůči třetím osobám (§ 47 z. o. k. - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2645/2018, uveřejněné pod R 8/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vyslovení neplatnosti usnesení sub c) tedy nezasáhne do práva třetí osoby.

25. Naopak v případě usnesení sub d) odvolací soud souhlasil se společností i soudem prvního stupně, že je třeba odlišovat mezi odměnou za výkon funkce, která se vyplácí na vrub nákladů společnosti, a tantiémou, tj. podílem na zisku vykázaném společností v účetní závěrce. V projednávané věci je ze zápisu z valné hromady zřejmé, že společnost sice za rok 2020 vykázala zisk, avšak právní předpisy vzhledem k ztrátám vykázaným v předchozích letech neumožnily jeho rozdělení. Ze samotného textu usnesení sub d) je pak zřejmé, že schválená suma 228 000 Kč není podílem za zisku, nýbrž mimořádnou odměnou předsedy představenstva. Námitky uvedené v protestu tedy nesouvisejí s obsahem sporného usnesení sub d). Rozhodnutí Nejvyššího soudu 26. Nejvyšší soud k dovolání společnosti usnesením ze dne 8. 4. 2025, č. j. 27 Cdo 3451/2024-109, první rozhodnutí odvolacího soudu zrušil v části, kterou odvolací soud změnil napadené usnesení soudu prvního stupně a vyslovil neplatnost usnesení sub b) a c), a dále ve výroku o nákladech řízení. Část prvního rozhodnutí odvolacího soudu, kterou bylo potvrzeno zamítnutí návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení sub a) a d), proto zůstala v právní moci a není již předmětem odvolacího řízení.

27. Nejvyšší soud považoval za správné (souladné s jeho předchozí judikaturou) závěry odvolacího soudu o neúplnosti pozvánky na spornou valnou hromadu, resp. nedostatečnosti odůvodnění navrhovaných usnesení sub b) a c). Ztotožnil se i s jeho závěrem, že společnost může učinit kroky k ochraně osobních údajů členů volených orgánů, např. zabezpečením webových stránek společnosti tak, aby k přílohám pozvánky měli přístup jen akcionáři.

28. Nejvyšší soud odkázal na svou dosavadní judikaturu k výkladu § 260 o. z., podle které: a. je třeba rozlišovat mezi závažností zásahu do základních práv člena korporace (jež je podle § 261 odst. 1 o. z. jedním z předpokladů pro vznik práva člena korporace na přiměřené zadostiučinění) a závažností právních následků ve smyslu § 260 odst. 1 o. z. Ani závažný zásah do základních práv člena korporace totiž nemusí vždy mít závažné právní následky, b. sankce v podobě vyslovení neplatnosti usnesení orgánu korporace musí být přiměřená závažnosti následků, jež porušení právních předpisů, stanov či dobrých mravů vyvolalo, jakož i účelu právní úpravy neplatnosti usnesení orgánu korporace. Jinými slovy, převáží-li zájem na stabilitě vnitřních poměrů korporace nad zájmy chráněnými ustanovením § 258 a 259 o. z., resp. § 663 z. o. k., soud neplatnost orgánu korporace nevysloví, c. zájmem korporace, jenž je hoden právní ochrany ve smyslu § 260 o. z., je již samotný zájem na stabilitě jejích vnitřních poměrů, chráněný (též) označeným ustanovením. Z řečeného se podává, že nejsou-li dány zvláštní okolnosti, jež by odůvodňovaly vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu korporace přesto, že porušení právních předpisů, stanov či dobrých mravů nemělo závažné právní následky, bude vždy dán zájem korporace na tom, aby soud neplatnost rozhodnutí nevyslovil, d. zřekne-li se akcionář svou neúčastí (k níž nemá závažný důvod) na zasedání valné hromady práva na vysvětlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3812/2019), nelze vyloučit ani možnost, že akcionáři o informace ve skutečnosti nejde a jeho návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je prostředkem šikanózního výkonu práva (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3284/2012).

29. Odvolací soud se přitom podle Nejvyššího soudu nezabýval závažností právních následků zjištěného porušení zákona a stanov.

30. Vedle toho se odvolací soud podle Nejvyššího soudu nezabýval námitkou společnosti, podle kterého je cílem návrhu vydírat společnost a donutit ji vykoupit navrhovatelčiny akcie s tím, že pokud by navrhovatel měl skutečný zájem na rozhodování společnosti, zúčastnil by se valné hromady. Nejvyšší soud připomněl, že řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je řízením ve statusové věci právnické osoby ve smyslu § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“.). Řízení je podle § 20 odst. 1 z. ř. s. ovládáno zásadou vyšetřovací, kde soud je povinen provést i jiné důkazy potřebné k zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány. Pokud odvolací soud uvedl, že k závěru o šikanózní povaze návrhu by bylo zapotřebí dalších skutečností, které však společnost netvrdila, aniž společnost vyzval k doplnění takových skutečností a důkazů, zatížil podle Nejvyššího soudu řízení vadou, které mohla mít (a měla) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

31. Odvolací soud byl v projednávané věci vázán shora popsaným právním názorem Nejvyššího soudu (§ 243g odst. 1 ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.). Nové posouzení věci odvolacím soudem 32. Společnost k výzvě odvolacího soudu doplnila svá tvrzení tak, že aktivita navrhovatele je rodinným podnikem, které se účastní původní navrhovatel, jeho syn [Anonymizováno] a synova družka [Anonymizováno]. Svou činnost vykonávají také prostřednictvím navrhovatele a společnosti [právnická osoba]. Navrhovatel nevlastní žádný majetek, z něhož by bylo možné hradit případné náklady řízení. U prvního jednání soudu prvního stupně sdělil zástupce původního navrhovatele zástupci společnosti, že původní navrhovatel nabízí k odkupu celkem 172 akcií společnosti za 100 000 Kč. Na valnou hromadu společnosti dne 31. 1. 2025 se jako zástupce navrhovatele dostavil opožděně [Anonymizováno], který přinesl předem připravený protest. Poté navrhovatel podal návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, kterým bylo schváleno zřízení zástavního práva, zákazu zcizení a zatížení movitého majetku společnosti ve prospěch Komerční banky, a.s. Důvody neplatnosti považuje společnost za zcela nesmyslné, neboť spočívají v tom, že není v působnosti valné hromady o uvedené záležitosti rozhodovat, přestože ji takovou působnost svěřují stanovy společnosti. Navíc na uvedené valné hromadě zástupce navrhovatele uvedl, že nemá žádný alternativní návrh ani zájem účastnit se řízení společnosti. I v projednávané věci podal právní zástupce původního navrhovatele předem protest, který byl podle něj z většiny nesmyslný, avšak založený na judikatuře Nejvyššího soudu. Původní navrhovatel ani jeho právní zástupce se na valnou hromadu nedostavili a návrh sám byl pouze opisem podaných protestů bez reakce na vysvětlení poskytnutá na valné hromadě, z čehož podle společnosti plyne, že cílem žaloby nebylo zájem o reálný podíl na řízení společnosti. Pokud by měl původní navrhovatel skutečný zájem účastnit se řízení společnosti, dostavil by se na valnou hromadu osobně, obdržel by podrobné informace k jednotlivým bodům programu a v případné žalobě by se s vysvětlením představenstva vypořádal. Navrhovateli proto jde pouze o vytvoření nátlaku na společnost za účelem vytvoření podmínek pro výkup jeho akcií. Společnost proto považuje podaný návrh za zneužití práva.

33. Navrhovatel pouze zopakoval již uplatněné tvrzení, že původní navrhovatel se sporné valné hromady nezúčastnil z důvodu akutního lékařského ošetření u zubaře. Proto také nemohl zajistit své zastoupení jinou pověřenou osobou. Zopakoval, že nepřiložením smluv o výkonu funkce k pozvánce bylo porušeno jedno ze základních práv akcionářů podílet se na rozhodování a řízení společnosti. Navrhovatel doplnil, že zastavení majetku společnosti v rozsahu daném usnesením sub c) nebude mít za následek podstatnou změnu dosavadní struktury závodu společnosti nebo podstatnou změnu v předmětu podnikání. Rozhodnutí o zástavě proto bylo v působnosti představenstva. Valná hromada tudíž rozhodla o záležitosti, která nespadá do její působnosti. Na usnesení sub c) by se proto mělo hledět, jako by nebylo přijato.

34. Z jednání odvolacího soudu se navrhovatel omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti Odvolací soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti navrhovatele.

35. Odvolací soud doplnil dokazování o email zástupce společnosti předsedovi jejího představenstva ze dne 9. 3. 2023, v němž jej zástupce společnosti informuje o tom, že téhož dne proběhlo první jednání v projednávané věci u Městského soudu v Praze. Mimo jednání obdržel zástupce společnosti nabídku odkupu akcií s tím, že původní navrhovatel údajně kontroluje s dalšími osobami celkem 172 akcií a chtěl by je prodat za 100 000 Kč. K nabídce se nijak nevyjadřoval. Podle zápisu se dne 31. 1. 2025 konala další valná hromada společnosti, na které se mj. schvalovalo zřízení zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení movitého majetku společnosti ve prospěch Komerční banky, a.s. Představenstvo se vyjadřovalo k žádosti akcionáře o vysvětlení. Zástupce navrhovatele se dostavil až po schválení usnesení, podal proti němu protest, odůvodněný opět tak, že takové usnesení není v působnosti valné hromady, neboť zastavení části jmění, které neznamená podstatnou změnu skutečného předmětu podnikání společnosti, spadá do obchodního vedení, které přísluší představenstvu a o němž valné hromadě nepřísluší zasahovat. V rámci dalších bodů programu, a to zprávy o činnosti představenstva a opatření v návaznosti na situaci v odvětví podnikání společnosti, zástupce navrhovatele neustále vstupoval do jednání valné hromady s připomínkami k návrhům řešení. Proto byl vyzván k tomu, aby předložil stejně relevantní, reálný a závazný návrh lepšího řešení, který by valná hromada mohla posoudit. Zástupce navrhovatele sdělil, že takový návrh nemá a v podstatě ani nemá zájem účastnit se řízení společnosti. Navrhovatel následně podal u soudu návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ze dne 31. 1. 2025, kterým bylo schváleno zřízení zástavního práva, zákazu zcizení a zatížení vyjmenovaných movitých věcí (strojů) společnosti ve prospěch Komerční banky, a.s. Společnost se k návrhu vyjádřila.

36. Podle lékařské zprávy byl původní navrhovatel dne 15. 6. 2021 od 9:30 do 10:30 ošetřen zubním lékařem v Liberci [adresa] s „[Anonymizováno].“ Navrhovatel přitom udělil dne 27. 5. 2021 plnou moc advokátu [adresa], společníkovi [právnická osoba], a to výslovně i k zastupování na valných hromadách společnosti do 31. 12. 2031. Ze spolkového rejstříku se podává, že navrhovatel již od roku 2019 nezakládá účetní závěrky. Je pobočným spolkem [Anonymizováno] spolu s dalšími 40 pobočnými spolky, které všechny sídlí na stejné adrese ([adresa], podle fotografie dostupné na www.mapy.com se jedná o bytový dům) a jejich statutárním orgánem je [Anonymizováno]. Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že uvedené pobočné spolky podávají velké množství žalob o vyslovení neplatnosti usnesení valných hromad různých společností, případně o dorovnání protiplnění při vytěsnění minoritních akcionářů, přičemž každý z pobočných spolků se soustředí na jednu nebo několik společností.

37. Podle § 8 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

38. Podle ustálené judikatury „za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu […], resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto […], který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, uveřejněný pod R 101/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Při aplikaci citovaného ustanovení je třeba zvážit všechny okolnosti případu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3047/2020).

39. Podle ustálené judikatury „účel právní úpravy řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti je totiž dvojí. Jednak poskytuje ochranu individuálním právům osob oprávněných domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a jednak je zákonem předvídaným nástrojem obecné ochrany zákonnosti ve vnitřních poměrech společnosti, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou v zakladatelském právním jednání, a to s ohledem na širší kontext ochrany společnosti, resp. všech osob oprávněných takový návrh podat, jakož i dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. 27 Cdo 452/2023, a četnou judikaturu tam citovanou).

40. Odvolací soud přihlédl ke všem skutečnostem zjištěným popsaným shora, stejně jako k postupu navrhovatele v samotném (zejména odvolacím) řízení. Navrhovatelka vstoupila do odvolacího řízení jako nabyvatelka jediné akcie společnosti. K prvnímu jednání odvolacího soudu dne 13. 6. 2024 se přes řádné předvolání bez omluvy nedostavila. K dovolání společnosti se nevyjádřila. Těsně před jednáním nařízeným odvolacím soudem na 7. 8. 2025 udělila plnou moc advokátovi, který následně pro kolizi s jiným nařízeným jednáním žádal o odročení jednání. Před dalším jednáním mu však plnou moc opět vypověděla a k poslednímu jednání odvolacího soudu se rovněž nedostavila.

41. Odvolací soud dospěl na základě těchto skutečností k závěru, že navrhovatel ve skutečnosti nemá zájem na vyslovení neplatnosti sporných usnesení valné hromady sub b) a c), respektive na tom, aby mu (a všem ostatním akcionářům) byly zasílány řádné a úplné pozvánky na valnou hromadu. Jak uvedl již soud prvního stupně v napadeném usnesení, původní navrhovatel udělil plnou moc advokátovi poměrně velké advokátní kanceláře, která by zajisté byla schopna zajistit jeho zastoupení na valné hromadě i v krátké lhůtě v případě, že by se na ni nemohl dostavit pro akutní bolest zubů. Přesto se na valnou hromadu nedostavil ani v zastoupení, vzdal se tím práva na vysvětlení a diskusi s představenstvem a ostatními akcionáři. Před jednáním soudu prvního stupně nabízel společnosti odprodej akcií, a i v protestu a návrhu upozorňuje obsáhle a opakovaně na své údajné právo domáhat se u soudu jejich odkupu. Po neúspěchu před soudem prvního stupně převedl svou jednu akcii na současného navrhovatele, který se v řízení chová pasivně a k jednáním soudu se nedostavuje. Přitom podal další návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady.

42. Současný navrhovatel je spolkem, který o své majetkové situaci v rozporu se zákonem neinformuje. Kdyby se u navrhovatele skutečně jednalo o spolek hájící práva menšinových akcionářů různých společností, těžko by takoví akcionáři ve 40 případech zvolili statutárním orgánem stejnou osobu. Odvolací soud má za to, že hlavní spolek navrhovatele a všechny jeho pobočné spolky jsou ve skutečnosti o nemajetnými osobami využívanými jejich orgány v soudních řízeních s nejistým úspěchem za účelem vyhnutí se povinnosti hradit protistraně náklady řízení v případě procesního neúspěchu. Odvolací soud proto uzavírá, že návrh v projednávané věci představuje zneužití práva domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady k jinému účelu, než ke kterému má sloužit, a to k nátlaku na společnost za účelem odkupu akcií společnosti za podmínek výhodných pro skutečné vlastníky akcií. Takové jednání považuje odvolací soud za zneužití práva, které nepožívá právní ochrany.

43. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné také ohledně usnesení valné hromady také ohledně usnesení sub b) a c), aniž bylo zapotřebí se zabývat tím, zda je tu důvod nevyslovit neplatnost sporných usnesení za použití § 260 o. z.

44. Jestliže je návrh navrhovatele zneužitím práva, není zapotřebí se zabývat ani jeho argumentací, podle které se má na usnesení sub c) hledět, jako by nebylo přijato. Otázkou, zda usnesení sub c) bylo v působnosti valné hromady, se ostatně odvolací soud zabýval s kladným závěrem již v prvním rozhodnutí v projednávané věci (viz shora odst. 22 a 23), a na uvedených závěrech setrvává za situace, kdy nebyly dotčeny závazným právním názorem Nejvyššího soudu.

45. O nákladech odvolacího a dovolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšné společnosti. Náklady společnosti sestávají z a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 3 úkonech právní služby (vyjádření k odvolání z 27. 9. 2023, účast u jednání odvolacího soudu dne 13. 6. 2024, dovolání z 11. 9. 2024) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve znění před 1. 1. 2025, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 9 300 Kč, b. 3 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění před 1. 1. 2025 ve výši 900 Kč, c. odměny za zastupování advokátem spočívajícím ve 2 plnohodnotných úkonech právní služby (doplnění tvrzení na výzvu soudu dne 30. 7. 2025, účast u jednání odvolacího soudu dne 8. 10. 2025) ze základu 113 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 11 240 Kč, d. 2 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, ve výši 900 Kč, e. náhrady za 21 % DPH ve výši 4 691,40 Kč.

Poučení