9 Cmo 284/2023 - 94

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka v právní věci navrhovatelek: a) [Jméno navrhovatelky A], narozená [Datum narození navrhovatelky A] bytem [Adresa navrhovatelky A] b) [Jméno navrhovatelky B], narozená [Datum narození navrhovatelky B] bytem [Adresa navrhovatelky B] obě společně zastoupené advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] za účasti: SVJ [adresa], IČO [IČO advokátky] sídlem [Adresa advokátky] zastoupené advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o neplatnost usnesení účastníka ze dne 9. a 10. 2. 2022, o odvolání navrhovatelky a) a navrhovatelky b) proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 79 Cm 127/2022-63 ze dne 27. července 2023 takto:

Výrok

I. Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 79 Cm 127/2022-63 ze dne 27. července 2023 se potvrzuje.

II. Navrhovatelky a) a b) jsou povinny zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 348 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce účastníka.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně dílem pro nedostatek aktivní věcné legitimace a dílem pro nedůvodnost zamítl ve výroku I. společný návrh obou navrhovatelek, aby soud vyslovil neplatnost všech usnesení [právnická osoba] (dále též zkráceně SVJ), přijatých shromážděním SVJ konaným ve dnech 9.-10. února 2022 a ve výroku II. uložil navrhovatelkám povinnost zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 14 462 Kč.

2. Soud I. stupně vyšel z návrhu, podle něhož navrhovatelky tvrdily neplatnost všech usnesení přijatých shromážděním SVJ konaným ve dnech 9.-10.února 2022, když se předmětné shromáždění SVJ konalo v uvedených dvou dnech formou tří dílčích shromáždění podle jednotlivých vchodů v domě spravovaném SVJ, což podle navrhovatelek neumožňují stanovy ani zákon. Předmětné shromáždění SVJ podle názoru navrhovatelek nebylo způsobilé se usnášet, neboť ani při jednom z dílčích shromáždění nebyla přítomna většina hlasů vlastníků, která disponuje většinou hlasů. Rovněž podle navrhovatelek měla být důvodem neplatnosti přijatých usnesení SVJ skutečnost, že shromáždění SVJ neoprávněně předsedala paní [Anonymizováno], ačkoli jí dne 8. 2. 2022 skončilo pětileté funkční období a dále, že ze zápisu ani z protokolu o hlasování ani z prezenční listiny nevyplývá, kolik vlastníků se jednotlivých dílčích shromáždění zúčastnilo. Podle navrhovatelek se dále během všech tří jednání průběžně měnil počet hlasujících na shromáždění SVJ, což však podle navrhovatelek není nikde zaznamenáno. Přestože byl pořízen zápis, ten podle navrhovatelek neodpovídá skutečnosti, protože navozuje dojem, že se jednalo o jedno shromáždění, ač tomu tak nebylo. Zápis neobsahuje žádné informace o tom, jaká je aktuální schopnost usnášeni se shromáždění při uvedených dílčích hlasování. V dokladech o konání shromáždění SVJ podle navrhovatelek chybí podstatné údaje prokazující schopnost shromáždění jednat a usnášet se a chybí i bližší údaje o průběhu jednání.

3. Soud I. stupně věc posoudil zejména podle § 1209 odst. 1 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ), podle § 260 odst. 1 NOZ a podle § 19 a násl. zákona č. 191/2020 Sb., účinného od 17. 4. 2020, o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (dále jen Lex Covid).

4. V rámci posuzování aktivní věcné legitimace navrhovatelek k podání návrhu na vyslovení neplatnosti všech usnesení soud I. stupně došel k závěru, že navrhovatelka a) se nezapsala do prezenční listiny, nehlasovala proti přijetí návrhů a není proto aktivně věcně legitimována k podání tohoto návrhu, neboť nebyla přehlasovaným vlastníkem.

5. Navrhovatelka b) se podle soudu I. stupně do prezenční listiny zapsala a aktivně hlasovala, a to 7x pro přijetí usnesení shromáždění SVJ, 4x se hlasování zdržela a pouze jednou hlasovala proti přijetí usnesení shromáždění SVJ, kterým byla [Anonymizováno] zvolena za členku výboru SVJ. Navrhovatelka b) je proto podle soudu I. stupně aktivně legitimována k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení SVJ, avšak pouze ve vztahu k neplatnosti usnesení volby členky výboru paní Vlasty Janíčkové, kde navrhovatelka b) byla přehlasována. Za situace, kdy navrhovatelka b) neplatnost uvedeného usnesení odůvodnila pouze poukazem na tvrzený rozpor se zákonem spatřovaným pouze v uvedených vytýkaných nedostatcích hlasování a naopak takový rozpor se zákonem v případě uvedeného hlasování o jediné otázce soud I. stupně neshledal, návrh navrhovatelky b) ve vztahu k tvrzené neplatnosti volby Vlasty Janíčkové jako nedůvodný zamítl.

6. Podle soudu I. stupně zamítnutí návrhu v uvedeném rozsahu je také v souladu s principem proporcionality z kteréhož principu podle soudu I. stupně vyplývá požadavek na minimalizaci zásahů do poměrů SVJ.

7. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti tomuto rozhodnutí se v celém rozsahu odvolali obě navrhovatelky dále označené též jako odvolatelka a) a odvolatelka b) a domáhaly se jeho změny a vyhovění návrhu, případně zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu I. stupně k novému rozhodnutí.

9. Odvolatelky poukázaly na skutečnost, že i účastník v řízení připustil, že shromáždění se konalo odděleně pro jednotlivé vchody. Podle odvolatelek soud I. stupně na věc aplikoval chybné ustanovení zákona, když měl posoudit návrh na vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na shromážděních SVJ konaných odděleně pro jednotlivé vchody ve dnech 9. 2. a 10. 2. 2022 podle ustanovení § 1221 NOZ ve spojení s ustanovením § 258 NOZ a neměl aplikovat ustanovení § 1209 NOZ ve znění před 1. 7. 2020. V této souvislosti poukázali na důvodovou zprávu k navrhované novele, podle níž účelem navržené změny je vyjasnění vztahu § 1221 odst. 1 NOZ. a 1209 NOZ.

10. Navrhovatelky zdůraznily, že se nedomáhaly, aby soud rozhodoval o záležitosti domu a již vůbec ve svém návrhu neuváděly, že by měly být přehlasovanými vlastnicemi. Podle odvolatelek se dovolávaly aplikace § 258 NOZ ve spojení s § 1221 odst. 1 NOZ.

11. Ve vztahu k jejich aktivní věcné legitimaci podle navrhovatelek soud I. stupně jejich aktivní věcnou legitimaci chybně posoudil podle ustanovení § 1209 NOZ, ačkoli ji měl posuzovat podle § 258 NOZ.

12. Odvolatelky zdůraznily, že v návrhu uváděly, v čem spatřují rozpor se zákonem a stanovami společenství, a to jednak ve znění pozvánky a jednak v konání samotného shromáždění, když pozvánka na shromáždění neobsahovala žádné podklady a ani informaci, kdy je možné se s podklady seznámit. Dále zopakovaly, že v rozporu se zákonem i stanovami je konání tří dílčích shromáždění. Podle odvolatelek nelze uvedený protiprávní postup zhojit extenzivním výkladem tzv. proticovidových opatření, neboť Lex Covid podle odvolatelek pouze povolil hlasovat per rollam tam, kde to není upraveno stanovami společenství. Zdůraznily, že obecně hlasování per rollam v rámci společenství vlastníků umožňuje zákon. Odvolatelky dále poukázali na skutečnost, že na dílčích shromážděních (schůzích) nebyla dodržována protiepidemiologická opatření, když účastníci neměli roušky ani respirátory a nebyla dodržena bezpečná vzdálenost a nikdo se neprokazoval negativním Covid testem.

13. Podle odvolatelek nelze poukazovat ani na to, že shromáždění SVJ nebylo možno konat v jiných velikostně odpovídajících prostorách, neboť soudem uváděné prostory, jež v době COVIDu nebyly k pronájmu, si SVJ v minulosti nepronajímalo. Ve vztahu k volbě členky výboru Janíčkové poukázaly na její špatný výkon funkce v minulosti, zejména ve vztahu k hospodaření s majetkem SVJ. Podle odvolatelek konáním oddělených schůzí byla narušena komunikační funkce mezi členy shromáždění, jelikož si obyvatelé jednotlivých vchodů mezi sebou v rámci diskuse nemohli vyměnit informace mající potenciálně vliv na volbu členů výboru SVJ.

14. Účastník navrhl napadené usnesení pro jeho věcnou správnost potvrdit.

15. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, avšak ani po doplnění dokazování před odvolacím soudem odvolání ani jedné z odvolatelek důvodným neshledal.

16. Po zopakování dokazování sdělením obsahu zápisu společně s podrobnými informacemi o hlasování při jednání shromáždění účastníka konaném dne 9. a 10. 2. 2022 odvolací soud z tohoto důkazu zjistil, že účastník svolal shromáždění SVJ, jež se mělo uskutečnit formou tří dílčích shromáždění SVJ podle jednotlivých vchodů spravovaných SVJ, přičemž shromáždění SVJ se uskutečnilo pro vchod č. [Anonymizováno] dne 9. 2. 2022 od 17:00 do 18:15 hod., pro vchod č. [Anonymizováno] dne 9. 2. 2022 od 18:30 do 19:45 hod., a pro vchod č. [Anonymizováno] dne 10.2.2022 od 16:50 hod. Všechna dílčí shromáždění SVJ se konala v sušárně vchodu [Anonymizováno].

17. Zápis z jednání shromáždění účastníka byl vyhotoven za všechna tři dílčí shromáždění SVJ a z tohoto zápisu z jednání shromáždění účastníka odvolací soud dále zjistil, že hlasováno bylo v souladu s pozvánkami o volbě zapisovatele, o schválení programu, o poštovném - vyúčtování, o úpravě přepočtu společné elektřiny, o úpravě předpisu úhrad - výtah úklid, Prodomia, o nových zvoncích, o venkovních žaluziích, o investičním plánu, o navýšení platby do fondu oprav, o navýšení odměn výboru o 30 Kč/byt, o volbě dvou členů výboru. Na všech třech dílčích shromážděních SVJ, počítáno dohromady za všechny tři dílčí shromáždění SVJ, bylo celkem přítomno 57 % vlastníků. Do prezenční listiny se nezapsala navrhovatelka a) [Jméno navrhovatelky A], na rozdíl od navrhovatelky b), jež se zapsala a hlasovala o jednotlivých devatenácti usneseních, když proti přijetí usnesení navrhovatelka b) hlasovala toliko v případě usnesení č. 7 o volbě členky výboru a dále o usnesení č. 15 o výši poplatku placeného správcovské společnosti ve výši 143 Kč za byt, č. [Anonymizováno] o navýšení platby do fondu oprav na 36 Kč na m2 a č. [Anonymizováno] o navýšení odměny pro členy výboru o 30 Kč na celkových 130 Kč za byt.

18. S ohledem na správná zjištění učiněná soudem I. stupně odvolací soud z hlediska skutkového vycházel dále ze skutečnosti, že podle stanov bylo shromáždění jako celek usnášeníschopné, když byla přítomna většina členů SVJ s většinou všech hlasů, přičemž k přijetí rozhodnutí bylo vyžadováno souhlasu většiny hlasů přítomných vlastníků jednotek.

19. Ve vztahu k hlasování o volbě členů výboru odvolací soud vycházel ze skutečnosti, že pozvánka obsahovala tuto záležitost zařazenou na pořad jednání shromáždění SVJ, kteréžto rozhodování stanovy účastníka v čl X, bod 3 stanov svěřují, v souladu se zákonem, do působnosti shromáždění SVJ. Kandidáty na člena výboru byly přihlášeny navrhovatelky, [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a o každém kandidátovi se hlasovalo zvlášť. Pro navrhovatelku a) hlasovalo 3,2 %, proti 63,7 %, zdrželo se 5,6 %, - nebyla schválena; pro Evu Dolejší hlasovalo 91,9%, proti 2,4%, zdrželo se 5,6%, - byla schválena; pro [Anonymizováno] hlasovalo 70,2 %, proti 15,3 %, zdrželo se 14,5 %, - byla schválena; pro [Anonymizováno] hlasovalo 6,4 %, proti 62,1 %, zdrželo se 31,4%, - nebyla schválena a pro navrhovatelku b) hlasovalo 17,7%, proti 56,3%, zdrželo se 26 % - nebyla schválena.

20. Z hlediska právního odvolací soud vycházel shodně se soudem I. stupně z § 1209 odst. 1 nového občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb. ve znění platném od 1. 7. 2020 (NOZ), podle něhož je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

21. Jak je zřejmé z § 1221 NOZ, nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku, zejména ustanovení o svolání, zasedání a rozhodování kolektivních orgánů, o neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích jeho rozporu s dobrými mravy. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů ani o dílčích členských schůzích (odst. 1).

22. Dále odvolací soud vycházel rovněž z § 260 odst. 1 NOZ z něhož je zřejmé, že soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit (odst. 1).

23. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně dále vycházel z § 19 odst. 1 věta první zákona č. 191/2020 Sb., účinného od 17. 4. 2020 (Lex Covid), podle něhož může orgán právnické osoby rozhodovat mimo zasedání v písemné formě nebo s využitím technických prostředků i tehdy, nepřipouští-li to zakladatelské právní jednání.

24. Podle § 18 odst. 2 Lex Covid se ustanovení § 19 použije do 30. června 2021 bez ohledu na trvání mimořádného opatření při epidemii.

25. Podle § 20 odst. 1 Lex Covid upravujícího zvláštní opatření ve vztahu ke členům voleného orgánu právnických osob, pokud uplyne funkční období člena voleného orgánu právnické osoby, prodlužuje se jeho funkční období do uplynutí 3 měsíců ode dne následujícího po dni skončení mimořádného opatření při epidemii; to platí i tehdy, uplyne-li funkční období v době 1 měsíce ode dne následujícího po dni skončení mimořádného opatření při epidemii.

26. Podle právního názoru odvolacího soudu je i nadále po novele § 1209 NOZ účinné od 1. 7. 2020 pro úspěch navrhovatele v řízení třeba naplnění tří podmínek, tj. aktivní legitimace navrhovatele (musí jít o přehlasovaného vlastníka), včasnost podání návrhu (v 3 měsíční propadné hmotněprávní lhůtě), a je-li pro to důležitý důvod.

27. Uvedený právní názor odvolacího soudu vychází z dosavadní výkladové praxe ohledně § 1221 odst. 1 NOZ ve spojení s § 258 - 261 NOZ a za současného použití § 1209 NOZ ve znění od 1. července 2020 (novelizace zák.č. 163/2020 Sb.) uplatňující se nadále i pro řízení o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek.

28. Podle názoru odvolacího soudu uváděného již v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 91/2022 ze dne 6.února 2023 nebo 9 Cmo 53/2022 ze dne 13. března 2023, je účelem § 1209 odst. 1 a 2 NOZ ve znění od 1. 7. 2020 dosažení faktické revokace přijatého usnesení shromáždění rozhodnutím soudu, a to cestou jeho doplnění, změny či zrušení.

29. Cílem postupu dle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ tedy může být doplnění, změna či zrušení rozhodnutí shromáždění SVJ.

30. Jak je zřejmé z § 1209 odst. 1 a 2 NOZ, soud v řízení podle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ posuzuje rozhodnutí shromáždění SVJ ve vztahu k požadavkům navrhovatele dle zákonného kritéria uspořádání právních poměrů vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Takovýto požadavek však v předmětném návrhu navrhovatelek uveden, resp. obsažen nebyl.

31. Podle § 1209 odst. 1 NOZ je zákonnou podmínkou podání návrhu důležitý důvod, zatímco dle § 258 - 261 NOZ žádná taková podmínka neexistuje. Odlišné jsou i parametry aktivně věcně legitimované osoby, když podle § 1209 odst. 1 NOZ je jí výlučně přehlasovaný vlastník jednotky, zatímco dle § 258 NOZ každý, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany. Odlišná je rovněž i prekluzivní lhůta pro podání návrhu. Podle § 1209 odst. 1 NOZ je to lhůta tří měsíců ode dne, kdy se o rozhodnutí vlastník jednotky dozvěděl (subjektivní), zatímco podle § 259 NOZ činí subjektivní lhůta 3 měsíce ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl či mohl dozvědět a zákonem je dána ovšem také roční objektivní lhůta.

32. Zcela primárním a zásadním rozdílem potom je, že soud podle § 258 a násl. NOZ ve spojení s § 1221 NOZ rozhoduje o neplatnosti rozhodnutí orgánu společenství, tedy také o neplatnosti usnesení shromáždění pro jeho rozpor se zákonem nebo stanovami, případně vysloví, že se o rozhodnutí shromáždění nejedná podle § 245 NOZ ve spojení s § 90 odst. 1 z. ř. s., zatímco podle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ soud rozhodnutí shromáždění může změnit, doplnit či zrušit - uspořádat právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení.

33. Z uvedeného je zřejmé, že soud platné rozhodnutí shromáždění (a je bez významu, zda bylo přijato na zasedání shromáždění SVJ či mimo toto zasedání per rollam) posuzuje z věcných hledisek z pohledu jeho věcné důvodnosti a podle svého závěru o něm buďto návrh na zahájení řízení zamítne, či rozhodnutí shromáždění změní, doplní či zruší. Soud podle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ může rozhodnout, zda se má usnesení shromáždění uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo se uskutečnit vůbec nemá (viz § 1209 odst. 2 NOZ), tedy de facto věcně posuzuje otázku před tím posuzovanou a rozhodovanou shromážděním a potud usnesení shromáždění fakticky revokuje, resp. může revokovat. To je tedy zásadně rozdílné od řízení o neplatnost rozhodnutí shromáždění podle § 258 a násl. NOZ, v němž soud může jen vyslovit, že rozhodnutí je neplatné /či že o rozhodnutí shromáždění vůbec nejde, posuzuje přitom jen to, zda je toto rozhodnutí v rozporu se zákonem či stanovami společenství (nahlíženo hlediskem obsahu rozhodnutí shromáždění či procesem vedoucím k jeho přijetí). Ke shodným závěrům dochází i právní teorie např. Spáčil J., Králík M. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 - 1474). Komentář. 2.vydání. Praha: C.H.Beck, 2021 s. 1003 - 1024.

34. Vývoj shora uvedené rozhodovací praxe byl ovlivněn následujícími rozhodnutími jednak Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

35. Prvním je usnesení NS sp. zn. 26 Cdo 3196/2022 ze dne 7. 2. 2023, kdy předmětem řízení ovšem nebylo vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění/, podle něhož z novelizovaného znění ustanovení § 1209 NOZ vyplývá, že nesouhlasí-li přehlasovaný vlastník jednotky s usnesením shromáždění společenství vlastníků jednotek přijatým v záležitosti týkající se správy domu a pozemku, může se - stejně jako v poměrech předchozí právní úpravy - domáhat zejména určení neplatnosti přijatého usnesení, avšak - na rozdíl od dřívější právní úpravy - může výjimečně navrhnout, aby soud o takové záležitosti přímo rozhodl, a to za podmínek upravených v ustanovení § 1209 odst. 2 NOZ. Z porovnání dosavadního a novelizovaného znění § 1209 NOZ však nelze dovodit, že by úmyslem zákonodárce bylo cokoli měnit na stávajícím nastavení (včetně nastavení judikaturního) předpokladů, za kterých má vlastník jednotky právo se domáhat u soudu vydání rozhodnutí v uvedené záležitosti návrhem podle § 1209 odst. 1 NOZ. I nadále, resp. o to více v poměrech aktuální právní úpravy, která zčásti změnila (možná rozšířila) možnosti zásahu veřejné moci (soudu) do soukromoprávních vztahů, proto platí, že institut upravený v ustanovení § 1209 odst. 1 NOZ lze připustit pouze ve zcela odůvodněných a výjimečných případech. Právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je proto omezeno nejen z hlediska osobního a časového, nýbrž i z hlediska věcného. Uplatnit je může toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je pak dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (srov. zejména odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 15. března 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, a dále např. z 27. června 2017, sp. zn. 26 Cdo 2657/2016, či z 16. srpna 2022, sp. zn. 26 Cdo 1298/2022). Smyslem úpravy omezujících hledisek pro podání návrhu na přezkoumání usnesení shromáždění je minimalizace zásahu veřejné moci do soukromoprávních vztahů; zákon proto připouští rozhodování podle § 1209 odst. 1 NOZ jen ve zcela odůvodněných a výjimečných případech.

36. Dalším, relevantním usnesením Nejvyššího soudu je usnesení sp. zn. NS 26 Cdo 3020/2022 ze dne 1. 11. 2023. Níže uvedené závěry dovolacího soudu přitom byly přijaty v řízení, v němž bylo navrhovatelem požadováno vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek /na rozdíl od usnesení NS 26 Cdo 3196/2022, kdy nešlo o neplatnostní řízení/. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3020/2022 platí následující.

37. Předně je třeba uvést, že i nadále (srov. § 1209 odst. 1 NOZ ve znění účinném od 1. 7. 2020) se uplatní judikaturní závěry, podle nichž právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním přísluší toliko přehlasovanému vlastníku jednotky, pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod; smyslem úpravy těchto omezujících hledisek (připouštějících rozhodování jen ve zcela odůvodněných a výjimečných případech) je minimalizovat zásahy veřejné moci do soukromoprávních vztahů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3196/2022 - ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 1065/23). Podle rozhodnutí sp. zn. ÚS III.ÚS 1065/23: K vlastní stěžovatelově argumentaci Ústavní soud především podotýká, že postrádá hlubší ústavněprávní rozměr a týká se jen výkladu podústavního práva. Ústavní soud přitom shledal, že obecné soudy stěžovatelův návrh posoudily zcela akceptovatelným způsobem, když na věc aplikovaly relevantní právní úpravu a tuto racionálně vyložily. Ústavní soud přitom nepřehlédl, že společné prostory, od nichž se stěžovatel domáhá kopie klíčů, ve skutečnosti zpravidla uzamčeny nejsou, když navíc stěžovatel si údajně mohl nechat kopii klíčů vyrobit ihned poté, co byl přehlasován jeho návrh uplatněný v rámci shromáždění společenství. Tím Ústavní soud sice zcela nezpochybňuje, že stěžovatel může být v rámci užívání společných prostor v určitém důsledku omezen, když podle jeho tvrzení není vhodné, aby si například v noci chodil zapůjčit klíč od kočárkárny, nicméně taková omezení lze podle Ústavního soudu považovat za běžná a snesitelná v rámci ještě zcela únosného mezilidského soužití, a proto ani podle názoru Ústavního soudu v daném případě nevyvstávají tak důležité právní otázky (resp. není v něm patrná excesivní nespravedlnost), aby Ústavní soud, vzhledem k výše naznačené zdrženlivosti, která souvisí s jeho postavením v rámci soustavy orgánů veřejné moci, mohl do rozhodnutí obecných soudů ve stěžovatelově případě zasáhnout, neboť - jak již naznačeno - soudy provedený výklad § 1209 občanského zákoníku nepovažuje za jakkoliv neústavní.

38. Odvolací soud, kromě jiného i pod vlivem výkladové praxe Nejvyššího soudu, znovu zvážil všechny aspekty výkladu § 1221 odst. 1 NOZ ve spojení s § 258 - 261 NOZ ve vztahu k § 1209 NOZ a dospěl k následujícím závěrům: a) Účelový výklad zákona; účel soudních řízení. Jedním z účelů omezení aktivní věcné legitimace vlastníka jednotky coby navrhovatele podle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ je, aby nebylo na jedné straně nadměrně zasahováno do soukromoprávních vztahů členů společenství - vlastníků jednotek a na straně druhé, aby soudy nebyly zahlceny návrhy na marginality, resp. zjevně manipulativními a šikanózními návrhy. Z pohledu uplatnění práv vlastníků jednotek je účelem umožnit jim dosáhnout revize rozhodnutí shromáždění, ovšem uplatnit toto právo může jen vlastník aktivně nesouhlasící s rozhodnutím - hlasující proti, a zároveň musí jít o důležitý důvod. Tím, že návrh může být podán jen z důležitého důvodu, dává zákon najevo, že se veřejná moc nemůže zabývat jednotlivostmi v běžném fungování společenství (daného rozhodováním shromáždění), leč toliko a jen záležitostmi pro společenství a jeho členy zásadními a podstatnými, tedy projevujícími se důležitým důvodem, přičemž ohledně jeho mantinelů se nic nemění na dosavadní praxi jak odvolacího soudu viz. např. VS Praha sp.zn.6 Cmo 185/2021, tak soudu dovolacího viz např. NS 26 Cdo 3465/2017, 26 Cdo 1053/2017, 26 Cdo 3607/2018, 26 Cdo 2358/2020, 26 Cdo 3787/2022, 26 Cdo 752/2020, 26 Cdo 3168/2023). Navrhovatelem v řízení dle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ může být pouze a jedině přehlasovaný vlastník, čímž zákon jednoznačně zužuje okruh osob, které jsou v rámci společenství oprávněny domáhat se revize platného usnesení shromáždění. Musí to být tedy osoba aktivně se projevující, minimálně v rámci hlasování proti přijatému usnesení shromáždění, jež navrhuje podrobit usnesení shromáždění SVJ (z věcných hledisek) soudnímu přezkumu za účelem jeho modifikace. Zároveň to však musí být výlučně vlastník jednotky, tedy nikoli člen orgánu společenství a tím spíše pak ani jiná osoba (tedy ani osoba mající právní či jiný zájem, resp. naléhavý právní zájem). Zákonem je tak de facto i de iure vyloučen okruh osob majících na revizi usnesení shromáždění zájem hodný právní ochrany potud, že je z nich připuštěna jen jediná skupina - vlastníci jednotek. Z toho plyne, že právě a jen vlastníci jednotek mohou mít, za splnění kritérií § 1209 odst. 1 NOZ důležitý důvod a přehlasovaný vlastník, zájem hodný právní ochrany, což judikatura kvantifikovala jako možnost zásahu do práv a povinností vlastníka k jednotce či společným částem domu (viz např. usnesení NS sp. zn. 26 Cdo 1053/2017, 26 Cdo 2358/2020). Řízení o neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek (případně o neplatnost rozhodnutí jiného orgánu společenství) je systematicky přinejmenším stejným, případně „vyšším“ stupněm řízení podle § 1209 NOZ. Není požadován věcný přezkum rozhodnutí, resp. jeho nahrazení, ale přímo vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění. Tedy neuznání rozhodnutí od jeho počátku pro rozpor se zákonem či stanovami. Z tohoto pohledu je účel zákona daný v souvislosti s věcným podmínkami řízení dle § 1209 NOZ (důležitá záležitost a přehlasovaný vlastník) shodný, mající zabránit marginálním návrhům v marginálních věcech, účelovým obstrukcím a současně zaručit důvěru v rozhodnutí orgánů společenství. Z uvedeného hlediska - účelu zákona, není věcného důvodu, aby nebyly totožné věcné podmínky - důležitá záležitost a přehlasovaný vlastník, použity též i pro řízení dle § 258 - 261 ve spojení s § 1221 odst. 1 NOZ. Systematický výklad § 1209 odst. 1 - 3 NOZ a § 258 - 261 ve spojení s § 1221 odst. 1 NOZ. Podle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ soud rozhoduje o přijatém usnesení shromáždění tak, že uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení, přičemž rozhodnutí shromáždění může změnit, doplnit, obsahově zúžit, podmínit či jinak „s ním pracovat“. Jde tedy o platné usnesení, jež navrhovateli nekonvenuje po obsahové stránce, pročež na soudu je, aby jeho obsah modifikoval tak, aby vyjadřoval slušné uspořádání vztahů vlastníků jednotek. Předpokladem uskutečnění této modifikace je, že jde o důležitý důvod (k tomu v podrobnostech viz. výše) a dále, že se takovéto modifikace přijatého rozhodnutí shromáždění může domáhat jen přehlasovaný vlastník, tedy v prvé řadě osoba projevující předpokládaným způsobem (při hlasování o něm) s rozhodnutím shromáždění nesouhlas. Jen za splnění uvedených dvou zákonných podmínek, jakož i podmínky dodržení předmětné lhůty 3 měsíců, může dojít k vyhovění návrhu navrhovatele. V případě postupu soudu podle § 258 - 261 NOZ ve spojení s § 1221 odst. 1 NOZ a za „podpůrného“ resp. selektivního použití § 1209 odst. 1 první část první věty NOZ je výsledkem řízení v případě vyhovění návrhu výrok soudu o tom, že usnesení shromáždění je neplatné. Nejde tak o modifikaci (platného) rozhodnutí, leč přímo o jeho „zneplatnění“, tedy vyslovení neplatnosti v důsledku čehož zaniknou účinky rozhodnutí shromáždění. Obsahově tak jde o zrušení rozhodnutí. Uplatněním argumentu a minore ad maius resp. a majore ad minus lze dospět k závěru, že je-li třeba důležitého důvodu a přehlasovaného vlastníka k tomu, aby soud usnesení shromáždění pouze „modifikoval“, tím spíše je třeba splnění těchto podmínek k tomu, aby je de facto zrušil, tedy de iure vyslovil jeho neplatnost. Nemělo by totiž systematické logiky, aby zákonné podmínky k toliko modifikaci usnesení shromáždění soudem byly přísnější, než zákonné podmínky k prohlášení usnesení shromáždění za neplatné soudem. Tyto podmínky mohou být shodné potud, že modifikace platného usnesení shromáždění může směřovat i k jeho částečnému zrušení, přičemž míra tohoto zrušení (byť realizovaného pouze částečně např. cestou jeho změny) není explicitně dána a může dojít ke změně téměř celého původního usnesení. Nelze odmítnout ani možnost, že soud platné rozhodnutí shromáždění podle § 1209 odst.1 a 2 NOZ zcela zruší. Takovéto rozhodnutí pak dosahuje fakticky stejného významu, jako je-li usnesení shromáždění vlastníků prohlášeno soudem za neplatné, když výsledkem je neexistence rozhodnutí shromáždění. To vše platí i s vědomím toho, že důvody uvedeného zrušení rozhodnutí shromáždění a prohlášení neplatnosti jsou zcela odlišné (v prvém případě jsou to věcné důvody a v případě neplatnosti je to rozpor usnesení či procesu jeho přijetí se zákonem či stanovami společenství). Okruh aktivně věcně legitimovaných osob k návrhu dle § 1209 NOZ je s ohledem na uvedené výrazně redukován toliko jen na členy společenství, a to ještě aktivně vystupující proti přijatému rozhodnutí. Z hlediska argumentu a minore ad maius resp. a majore ad minus pak musí platit, že domáhá-li se určitá osoba přinejmenším stejně závažného důsledku jako v řízení dle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ, ale spíše důsledku ještě závažnějšího - vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění, pak by měl být okruh osob, jimž zákon umožňuje se této neplatnosti domoci, vymezen přinejmenším stejně přísně, jako okruh osob domáhajících se „toliko“ věcného přezkumu usnesení shromáždění /nikoli jeho zneplatnění/. I pro tento okruh osob by tak mělo platit, že jimi mohou být jen přehlasovaní vlastníci jednotek, jde-li o návrh podaný z důležitého důvodu. Podle odvolacího soudu je nutné vidět i to, že zatímco věcnost rozhodnutí je dána většinovou vůlí vlastníků jednotek – rozhodnutím členů společenství vyjádřené na shromáždění SVJ, jeho platnost je dána i dalšími okolnostmi majícími původ v procesu svolání a konání shromáždění a v souladu tohoto procesu se zákonem a stanovami. b) Proporčnost jednotlivých typů ochrany aktivně věcně legitimovaných osob. Z hlediska výkladu zákona ve znění od 1.7.2020 nebyla jednota názoru v tom směru, zda by ohledně návrhu dle § 258 - 261 NOZ ve spojení s § 1221 odst. 1 NOZ měla být uplatněna kritéria dle § 1209 odst. 1 NOZ, jak to učinil NS v rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 3020/23. Podstatná a zásadní je systematičnost spočívající v tom, že je-li třeba splnění (pro vlastníky jednotek) určitých předpokladů pro modifikaci platného rozhodnutí shromáždění, tím spíše je třeba splnění těchto předpokladů pro vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění. Tím je podle právního názoru odvolacího soudu zachována proporčnost podmínek, za nichž může soud rozhodnout podle § 1209 NOZ - revidovat rozhodnutí shromáždění resp. podle § 258 - 261 NOZ, § 1221 odst. 1 NOZ a § 1209 odst. 1 NOZ - vyslovit neplatnost rozhodnutí shromáždění. Tento závěr podporuje též účelový výklad, podle něhož je účelem obou zákonných úprav zamezit šikanózním, účelovým a marginálním návrhům, návrhům v nepodstatných věcech či návrhům osob proti rozhodnutí shromáždění nijak aktivně nebrojících (tedy neprojevujících svoji negativní vůli). Zároveň se tímto výkladem zamezuje právní nejistotě ohledně platnosti a účinnosti rozhodnutí shromáždění.

39. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud zastává právní názor, podle něhož návrh na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek soudem (dle § 1221 odst. 1 NOZ ve spojení s § 258 - 261 NOZ) může podat (úspěšně) jen ten vlastník jednotky, jenž je ve smyslu § 1209 odst. 1 NOZ přehlasovaným vlastníkem a toliko jen je-li pro to důležitý důvod ve smyslu § 1209 odst. 1 NOZ.

40. V rámci právního posuzování dané konkrétní věci odvolací soud s odkazem na shora uvedený výklad aplikovatelnosti § 1209 NOZ ve znění účinném od 1. 7. 2020 a přípustnosti domáhání se v souladu s tímto ustanovením vyslovení neplatnosti předmětného usnesení shromáždění SVJ nejprve konstatoval, že podle právního názoru odvolacího soudu v případě volby statutárního orgánu se jedná o důležitý důvod ve smyslu § 1209 NOZ.

41. V dalším odvolací soud posuzoval aktivní věcnou legitimaci obou navrhovatelek k podání návrhu podle § 1209 NOZ a shodně se soudem I. stupně konstatoval, že na navrhovatelku a) nelze nahlížet jako na osobu legitimovanou k podání návrhu domáhajícího se rozhodnutí o neplatnosti předmětných usnesení SVJ, neboť tato vůbec nehlasovala proti přijímaným usnesením, když se rozhodla vůbec se nezaregistrovat k hlasování o usneseních přijímaných shromážděním SVJ konaným ve dnech 9. a 10. února 2022.

42. Rovněž tak za situace, kdy ani navrhovatelka b) nehlasovala proti všem usnesením SVJ a hlasovala toliko vůči usnesením SVJ č. 7, č. 15, č. 18 a č. 19, z čehož v případě usnesení č. 15, č. 18 a č. 19 nešlo o hlasování o záležitosti zakládající důležitý důvod umožňující podání návrhu podle § 1209 odst. 1 NOZ, bylo možno na navrhovatelku b) nahlížet jako na přehlasovanou vlastnici toliko ve vztahu k hlasování ohledně usnesení č. 7 o volbě členky výboru SVJ Vlasty Janíčkové.

43. Dále při právním posuzování věci odvolací soud shodně se soudem I. stupně zohlednil také skutečnost, že podle údajů ze zápisu z jednání shromáždění a z jeho pomocných evidencí účastníka, tedy včetně údajů z protokolů o jednotlivých hlasováních, bylo možno výsledky jednotlivých hlasování ve vztahu k nutnosti dosažení stanoveného množství hlasů za celé SVJ označit (z hlediska početních závěrů) za souladné se stanovami i se zákonem, přičemž ani odvolací soud nemá pochyb o tom, že před každým hlasováním byla podle protokolů o hlasování zjišťována potřebná přítomnost. Uvedená všeobecná zjištění týkající se průběhu jednotlivých hlasování byla z hlediska projednávané věci významná toliko při posuzování platnosti usnesení SVJ o volbě členky výboru SVJ [Anonymizováno]. V tomto směru, pro správnost postupu shromáždění SVJ, proto nemohla obstát odvolací argumentace odvolatelky b), týkající se tvrzeného nesprávného postupu při hlasování o usnesení č. 7 o volbě uvedené členky výboru SVJ, k jehož soudnímu zpochybnění jako jedinému usnesení shromáždění SVJ byla navrhovatelka b) legitimována.

44. Z podnětu podaného odvolání se odvolací soud ve vztah k hlasování o usnesení č. 7, vedle výsledků hlasování o tomto usnesení za celé SVJ, zabýval i namítanou otázkou, jak bylo dosaženo celkových dat o hlasujících a průběhu hlasování za celé SVJ, když se ve skutečnosti hlasovalo o téže otázce na třech dílčích shromážděních pořádaných pro jednotlivé domovní vchody. V tomto odvolací soud rovněž v souladu se soudem I. stupně, jakož i v souladu s navrhovatelkou b) konstatoval, že stanovy účastníka (SVJ) ani zákon výslovně neumožňoval oddělené hlasování SVJ účelově rozděleného na přibližně tři třetiny podle tří vchodů v domě spravovaném SVJ s tím, že data za celé SVJ byla tvořena součtem dat získaných z jednotlivých dílčích hlasování uskutečněných v průběhu dvou dnů 9. a 10. února 2022.

45. Při úvaze nad tím, zda by shora uvedené porušení zákona ohledně hlasování o usnesení č. 7 mělo mít za následek neplatnost usnesení č. 7 o volbě uvedené členky výboru SVJ, odvolací soud zastává právní názor, podle něhož výjimečnost a účelovost shora uvedeného postupu SVJ otevírá prostor aplikaci § 260 NOZ, neboť k obdobnému a daleko přísnějšímu postupu distančního hlasování za účelem snížení či úplného zamezení kontaktů mezi členy SVJ zavedl výjimečný a z epidemiologického hlediska účelový LEX COVID v případech, v nichž takovýto postup za běžných okolností zákon ani stanovy SVJ neumožňovaly.

46. Toleranci ve vztahu k účelovosti uvedeného postupu nachází odvolací soud jednak ve snaze vedení SVJ snížit počet jednorázově se scházejících členů SVJ na max. 1/3, aby se tak snížila i pravděpodobnost nákazy v té době neprozkoumanou a nebezpečnou infekční nemocí za současného umožnění vedení SVJ představit a odůvodnit jednotlivá témata určená k hlasování tak, aby byla získána podpora pro přijetí navržených usnesení, což se zvláště příznivě mohlo projevit při významné volbě členů výboru SVJ. Kandidující osoby, jakož i volící členové SVJ si tak, byť omezeně, mohli vyměnit názory schopné ovlivnit výběr členů nového výkonného orgánu SVJ.

47. O výjimečné vhodnosti rozčlenění shromáždění účastníka na dílčí shromáždění účastníka s menším počtem účastníků svědčí konkrétní situace v projednávaném případě, kdy podle informací odvolatelek nedisciplinovaní členové SVJ nepoužívali osobní ochranné prostředky (např. respirátory) a zvyšovali tak možnost přenosu nemoci na jiné členy SVJ, přičemž zvoleným způsobem se alespoň snížila možnost nákazy členů SVJ z jiných domovních vchodů.

48. S ohledem na uvedenou skutečnost odvolací soud shledává v případě usnesení č. 7 o volbě členky výboru SVJ [Anonymizováno] podmínky pro aplikaci § 260 NOZ, neboť v projednávaném specifickém případě byl postup nepovolený zákonem a stanovami vynucen jedinečnou epidemiologickou situací za současné potřeby osobní výměny informací ovlivňující rozhodování o volbě výboru SVJ, aniž to mělo závažné právní následky a současně je v zájmu SVJ hodném právní ochrany neplatnost předmětného usneseni shromáždění SVJ nevyslovit.

49. Z uvedených důvodů rozhodnutí soudu I. stupně nevyslovit neplatnost usnesení č. 7 o volbě členů výboru SVJ bylo podle právního názoru odvolacího soudu správné. Proto odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

50. Před odvolacím soudem neobstála další argumentace navrhovatelky b) poukazující na tvrzenou neexistenci podkladů k volbě v uplynulých obdobích dlouholeté členky výboru SVJ [Anonymizováno], když k této volbě podle právního názoru odvolacího soudu nebylo zapotřebí žádných podkladů, neboť v případě kandidátky [Anonymizováno] se jednalo o všeobecně známou osobu, a to s ohledem na její předchozí výkon funkce v SVJ. V případě volby této kandidátky do výboru SVJ se ukázala vhodnost osobního kontaktu uvedené kandidátky se členy SVJ, kteří se jí mohli, na rozdíl od hlasování per rollam, ptát na její předchozí fungování ve výkonném orgánu SVJ a kriticky, případně pochvalně se k tomu vyjadřovat.

51. Před odvolacím soudem neobstála ani další argumentace navrhovatelky b) poukazující na tvrzené neoprávněné předsedání paní Vlasty Jeníčková dílčím shromážděním SVJ, ačkoli jí krátce před konáním shromáždění SVJ mělo dne 8. 2. 2022 vypršet pětileté funkční období. K tomu odvolací soud konstatuje, že na takový stav jednak Lex Covid pamatoval v ustanovení § 20 a jednak pro konání shromáždění SVJ bylo podstatné to, že se jmenovaná podílela na svolání shromáždění SVJ v době, kdy ještě byla ve funkci.

52. Konečně k námitce, že ze zápisu ani z protokolu o hlasování ani z prezenční listiny nevyplývá, kolik vlastníků se jednotlivých dílčích shromáždění zúčastnilo odvolací soud poukazuje ba shora uvedené a konstatuje, že protokoly o hlasování svědčí o opaku, tedy o zjišťování přítomnosti, resp. zjišťování neklesnutí počtu členů SVJ pod potřebný počet přítomných členů SVJ v důsledku pohybů členů v průběhu shromáždění SVJ, a to před každým hlasováním.

53. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému účastníkovi. Navrhovatelky jsou tudíž povinny zaplatit účastníkovi na náhradu nákladů odvolacího řízení částku ve výši 10 348 Kč, jež účastník požadoval v rámci vyčíslení náhrady nákladů odvolacího řízení, představujících odměnu za 2 úkony právní služby - vyjádření se k podanému odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne 25. 9. 2024 po 3 100 Kč (dle § 9 odst. 3, vyhl.č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) a 2 náhrady hotových výdajů po i 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Advokát účastníka má také právo na náhradu jízdného 952 Kč vynaloženého na trase Mladá Boleslav - Praha a zpět (140 km x 6,8 vlastním vozem tov. zn. BMW X5) a na náhradu za ztrátu času 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT. To vše navýšeno o 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tj. 1 796 Kč.

54. Celkem tak má účastník nárok na 10 348 Kč splatných k rukám jeho advokáta [Jméno advokáta] (dle § 149 odst. 1 o. s. ř.), a to ve lhůtě ke splnění povinnosti dle ust. § 160 odst. 1, věta prvá o. s. ř. Každá z navrhovatelek je povinna zaplatit náklady řízení rovným dílem.

Poučení