9 Cmo 299/2023 - 376

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Ing. Radky Zahradníkové, Ph.D., a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupena advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 21 351 630,17 Kč s příslušenstvím, o odvolání obou účastníků proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2023, č. j. 72 Cm 70/2020-288, takto:

Výrok

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2023, č. j. 72 Cm 70/2020-288, se a. ve výrocích I. a IV. potvrzuje, b. ve výroku III. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 2 271 689,30 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta A], advokáta.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 160 990,50 Kč k rukám [Jméno advokáta A], advokáta.

Odůvodnění

Předchozí průběh řízení 1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 4. 5. 2020 domáhala se žalobkyně, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku 21 351 630,17 Kč s 8,75% úrokem z prodlení ročně z částky 20 696 644,90 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení. Uvedla, že je jedinou dědičkou po svém manželovi [tituly před jménem], zemřelém [Anonymizováno], který ke dni své smrti vlastnil 29% podíl v žalovaném. Žalovaný se podřídil režimu zákona o obchodních korporacích. Dědění podílu společenská smlouva vylučuje. Úmrtím [tituly před jménem] se jeho podíl uvolnil a žalobkyni vznikla pohledávka na zaplacení vypořádacího podílu. Společenská smlouva vylučuje prodej uvolněného podílu; žalovaný v reakci na uvolnění podílu snížil základní kapitál. Vypořádací podíl je tedy třeba určit podle § 214 odst. 1 z. o. k., který společenská smlouva kopíruje a který odkazuje na § 36 odst. 2 z. o. k., podle kterého má být vypořádací podíl určen podle vlastního kapitálu určeného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka. Toto ustanovení se ovšem podle následujícího odstavce nepoužije, liší-li se podstatně reálná hodnota majetku společnosti od jejího ocenění v účetnictví. Taková situace podle žalobkyně panuje u žalovaného, což zjistila znalkyně [tituly před jménem] v dědickém řízení, vedeném u Obvodního soudu v Praze pod sp. zn. 22 D 65/2018 (dále jen „dědické řízení“). Znalkyně dospěla ve svém posudku k hodnotě vypořádacího podílu 30 911 000 Kč, ze které vyšel i soud v dědickém řízení.

2. Pohledávka na vypořádací podíl se podle žalobkyně stala splatnou uplynutím lhůty 4 měsíců od úmrtí [tituly před jménem], tj. 31. 5. 2018. Žalovaný přesto žalobkyni zaplatil až 2. 10. 2019, a to pouze částku 5 751 705,10 Kč, která vychází z účetní hodnoty vlastního kapitálu, a byla již snížena o 15% srážkovou daň. Za období od 1. 6. 2018 do 2. 10. 2018 činí zákonné úroky z prodlení částku 654 985,27 Kč, které žalobkyně po žalovaném požaduje. Vedle toho se žalobkyně domáhá doplatku vypořádacího podílu, který vypočetla následovně: Od znalkyní určeného vypořádacího podílu odečetla 1 160 000 Kč vkladu do základního kapitálu, který žalovaný žalobkyni vrátil, dále 15% srážkovou daň ze zbytku ve výši 4 462 650 Kč (část této daně ve výši 810 285 Kč již žalovaný zaplatil), a žalovaným již zaplacených 4 591 705,10 Kč. Jistina požadovaná žalobkyní tak činí 20 696 644,90 Kč, z níž žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení od 1. 6. 2018.

3. Žalovaný se bránil poukazem na ustanovení společenské smlouvy, podle kterého má být vypořádací podíl určen postupem podle § 36 odst. 2 z. o. k., tj. z účetní závěrky, kterou žalovaný ke dni úmrtí [tituly před jménem] vyhotovil. Popsané ustanovení společenské smlouvy podle žalovaného vylučuje určení vypořádacího podílu ze skutečné hodnoty majetku společnosti. Taková byla vůle společníků pro přijímání změny společenské smlouvy na valné hromadě 5. 3. 2015. Žalovaný zpochybnil i znalecký posudek Ing. Kopecké, který nechal přezkoumat znaleckým ústavem [právnická osoba]. Ohledně výplaty vypořádacího podílu se žalovaný řídil sdělením soudní komisařky v dědickém řízení, podle kterého povinnost vypořádací podíl vyplatit vzniká až na základě pravomocného usnesení o dědictví, které se stalo pravomocným až 17. 9. 2019 a žalovanému bylo doručeno 25. 9. 2019. Žalovaný proto zřídil zvláštní bankovní účet, na který složil částku 6 561 990,10 Kč. Žalovaný navíc žádal žalobkyni o poskytnutí bankovního spojení dopisem ze dne 15. 11. 2018; žalobkyně však číslo účtu neposkytla. Žalovaný tedy nebyl s úhradou vypořádacího podílu v prodlení. Napadený rozsudek 4. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni částku 21 351 630,17 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 20 696 644,90 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení (výrok I.), žalobu o zaplacení 0,25% úroku z prodlení z částky 20 696 644,90 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení zamítl (výrok II.), žalobkyni přiznal náklady řízení ve výši 1 646 494,40 Kč (výrok III.) a žalovanému uložil nahradit státu náklady řízení ve výši, kterou určí samostatným usnesením (výrok IV.).

5. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je jedinou dědičkou po [tituly před jménem], který zemřel 31. 1. 2018, a podle dědického usnesení nabyla pohledávku za žalovaným z titulu vypořádacího podílu ve výši 30 911 000 Kč. Ke dni své smrti vlastnil [tituly před jménem] 29% podíl v žalovaném. Podle společenské smlouvy se podíl v žalovaném nedědí. V čl. XIV společenské smlouvy se uvádí, že vypořádací podíl se vyplácí při uvolnění podílu; při stanovení výše vypořádacího podílu se nepoužije postup dle § 213 odst. 1 z. o. k. a jeho výše se určí ke dni zániku účasti ve společnosti podle § 36 odst. 2 z. o. k. Dne 2. 10. 2019 uhradil žalovaný žalobkyni částku 5 751 705,10 Kč.

6. Výši vypořádacího podílu zjišťoval soud prvního stupně ze znaleckých posudků. K dispozici měl posudek [tituly před jménem], vyžádaný soudem v dědickém řízení. Znalkyně zvolila různé způsoby ocenění založené na výnosovém, majetkovém i tržním přístupu. Vhodnost jednotlivých metod zdůvodnila, včetně toho, proč nepovažovala za vhodnou metodu účetní hodnoty. Výši vypořádacího podílu určila částkou 30 911 000 Kč. K zadání žalované revidoval posudek [tituly před jménem] znalecký ústav [právnická osoba]. (dále jen „[Anonymizováno]“), který konstatoval, že její posudek vychází z nedoloženého předpokladu zvažovaného prodeje žalovaného, z nedoložených hodnotových parametrů a metoda tržních násobitelů používá průměrného reprezentanta vzorku společností, které nejsou s žalovaným srovnatelné. Metodou substanční hodnoty dospěl znalecký ústav [Anonymizováno] k vypořádacímu podílu ve výši 14 480 000 Kč, metodou kapitalizovaných čistých výnosů k 12 794 000 Kč a metodou diskontovaných peněžních toků k 14 844 000 Kč (dále jen „první posudek [Anonymizováno]“). K zadání žalovaného zpracoval [Anonymizováno] ještě druhý posudek, kterým sám ocenil jmění žalovaného metodou kapitalizovaných čistých výnosů částkou 48 956 000 Kč, z čehož 29 % činí 14 197 240 Kč. Žalobkyně si následně nechala vyhotovit posudek znaleckým ústavem [právnická osoba] (dále jen „posudek [Anonymizováno]“), který určil spravedlivou hodnotu vypořádacího podílu částkou 35 386 000 Kč. Posudek EG konstatoval, že z druhého posudku [Anonymizováno] nelze zjistit, zda je volba metody ocenění adekvátní, že v posudku nebyl analyzován vztah žalovaného ke společnosti [právnická osoba] (dále jen „[Anonymizováno]“), přestože obě společnosti jsou úzce propojeny. Podle posudku [Anonymizováno] je metoda ocenění zvolená v druhém posudku [Anonymizováno] nevhodná pro společnosti mající rozvojový potenciál, v uvedeném posudku byl neoprávněně snížen trvale odnímatelný čistý výnos, diskontní míra byla zvýšena o přirážku za malou velikost podniku, chybně byla určena výše provozně nepotřebného finančního majetku. Posudek [Anonymizováno] při vlastním ocenění vyšel z metody diskontovaných peněžních toků.

7. Soud prvního stupně všechny znalce (zástupce znaleckých ústavů) vyslechl. Znalkyně [tituly před jménem] vysvětlila, že k záměru žalovaného prodat obdržela nepodepsané dokumenty, které v ní vyvolaly v podstatě bezpečnou představu, že vlastníci chtěli žalovaného prodat a měli představu o tom, za kolik. Prodej měla zprostředkovat společnost [Anonymizováno], což není společnost, která by podepsala zakázkový dopis, aniž by si předtím dostatečně neověřila podklady. Snažila se ověřit, že nabídková cena 120 až 220 milionů Kč nebyla jen zbožným přáním společníků. Ocenila tedy žalovaného všemi metodami, které jí přišly vhodné, přičemž vyšla z dostupných podkladů. Tím si ověřila, že uvedená hodnota má racionální základ. Stanovenou diskontní míru považovala za běžnou, reálnou a racionální. Nepoužití přirážky za malou společnost odůvodnila publikovanými názory prof. [Anonymizováno]. Do majetkového ocenění zahrnula i ochranné známky, které Úřad průmyslového vlastnictví eviduje jako majetek žalovaného, které považovala za velmi známé. Odhad budoucích investic založila na historických investicích za situace, kdy žalovaný neodpověděl na její dotaz o výši plánovaných investic. Při použití metody odvětvových násobitelů považovala srovnávané subjekty za srovnatelné. Zohlednila i vztah ke společnosti [Anonymizováno]. Měla k tomu skoupé informace, avšak bylo z nich zřejmé, že společnosti působí ve skupině a že společníci si stanovili poměr hodnoty obou společností 66 ku 34 (ve prospěch žalovaného).

8. Zástupce [Anonymizováno] u výslechu uvedl, že na jeho dotaz ohledně úvah o prodeji žalovaného reagoval jednatel pan [Anonymizováno], že k tomu žádné dokumenty nejsou. Z těchto úvah proto na rozdíl od [tituly před jménem] nevycházel. Metodu kapitalizovaných čistých výnosů zvolil proto, že se jednalo o zralou společnost, soutěže jí provozované běží už relativně dlouho. Důvody odlišnosti svého posudku od posudku [tituly před jménem] spatřoval v tom, že [tituly před jménem] podhodnotila investiční výdaje, opomenula náklady na zpracování, ostatní finanční náklady, a především stanovila nízkou diskontní míru, nezohlednila velikost společnosti, ačkoli u ochranné známky ji uvažovala, a problematická byla i výše neprovozního majetku.

9. Zástupce EG u výslechu vysvětlil, proč použil metodu diskontovaných peněžních toků. Tato metoda analyzuje budoucnost a odhaduje budoucí výnosy společnosti. Metoda kapitalizovaných čistých výnosů tuto analýzu nahrazuje zprůměrováním minulých výsledků hospodaření. Při použití přirážky za velikost společnosti je třeba přihlížet k lokálním podmínkám, tj. k obvyklé velikosti společnosti v daném místě. Přirážka použitá [Anonymizováno] je založena na statistikách ze Spojených států amerických.

10. Soud prvního stupně po právní stránce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, která v poměrech obchodního zákoníku dovodila, že vypořádání mezi společníky musí být spravedlivé. Hodnota vypořádacího podílu má odpovídat hodnotě majetku připadajícího na jeho obchodní podíl. V řízení považoval za prokázané, že hodnota vypořádacího podílu vycházející z účetnictví je v hrubém nepoměru vůči hodnotě vypořádacího podílu zjištěného znaleckým posudkem [tituly před jménem]. Proto nelze formalisticky aplikovat § 36 odst. 2 z. o. k, avšak je třeba aplikovat třetí odstavec téhož ustanovení. Žalovaný podle soudu prvního stupně neprokázal, že bylo výslovnou vůlí společníků, aby v případě zániku jejich účasti v žalovaném byl vypořádací podíl stanoven výhradně z mimořádné účetní závěrky 11. Soud prvního stupně vyslechl i jednatele žalovaného Carla Capalba. Podle něj měl žalovaný vyplácet na vypořádacím podílu pouze účetní podíl plus úroky plus výdělek z rozpočtu (dividendy). Tak to schválila valná hromada. Jako majoritní společník nechtěl žalovaného prodat, avšak podrobil se ostatním společníkům. [Anonymizováno] rok pracovala na tom, aby byla žalovaná prodána, ale nenalezla zájemce.

12. Soud prvního stupně se dále zabýval hodnocením znaleckých posudků. Dospěl k závěru, že posudek [Anonymizováno] zpochybnil závěry posudku [Anonymizováno], přičemž vysvětlil, že [Anonymizováno] neprovedl analýzu vztahů mezi žalovaným a [Anonymizováno], zvýšil diskontní míru o přirážku za malou velikost závodu, a tím srazil ocenění jmění žalované téměř o polovinu. Ostatní znalci podle soudu prvního stupně obhájili nevhodnost použití přirážky za velikost. Vadně byla určena výše provozně nepotřebného finančního majetku. Tím se stal podle soudu prvního stupně posudek [Anonymizováno] nepoužitelným. [Anonymizováno] při výslechu obhájil i nevhodnost metody kapitalizovaných čistých výnosů, kterou použil posudek [Anonymizováno]. Neobstojí námitka žalovaného, že zadání posudku [Anonymizováno] znělo na spravedlivou hodnotu vypořádacího podílu, neboť soud zohlednil pouze námitky [Anonymizováno] vůči posudku [Anonymizováno] a při vlastním ocenění vycházel z posudku [tituly před jménem]. K námitce, že se žalovaná na prodej společnosti nepřipravovala, soud prvního stupně uvedl, že není oprávněn zasahovat do výběru podkladů znalcem. Jak [tituly před jménem], tak [Anonymizováno] považovali tuto plánovanou transakci za relevantní. Skutečnost, že společníci uvažovali o prodeji, vyplynula i z účastnického výslechu majoritního společníka a jednatele žalovaného [Anonymizováno].

13. Soud prvního stupně tedy vyšel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] a jí určené výše vypořádacího podílu 30 911 000 Kč. Přisvědčil také výpočtu žalované částky, který provedla v žalobě žalobkyně. Konstatoval, že nárok žalobkyně byl podle § 214 odst. 2 z. o. k. splatný uplynutím čtyř měsíců od zániku účasti společníka ve společnosti, tj. dnem 31. 5. 2018. Přisvědčil proto i nároku žalobkyně na kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 5 751 705,10 Kč ve výši 654 985,27 Kč. Splatnost vypořádacího podílu vyplývá podle soudu prvního stupně ze zákona a žalovanému nic nebránilo složit vypořádací podíl do soudní úschovy. Pokud žalovaný složil vypořádací podíl na jím zřízený bankovní účet, dluh neuhradil a je v prodlení. Soud prvního stupně nesouhlasil pouze se sazbou úroku z prodlení, která ke 3. 5. 2018 činila 8,5 % ročně, nikoli žalobou uplatněných 8,75 %.

14. Na nákladech řízení přiznal soud prvního stupně žalobkyni odměnu právního zástupce pouze za 9 úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a žalobu a účast u jednání soudu). Ostatní úkony nepovažoval za účelné, případně se nejednalo o podání ve věci samé. Nepřiznal ani náklady za mediaci a znalecký posudek, neboť žalobkyně neprokázala jejich úhradu. Odvolání a vyjádření k němu 15. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. Žalobkyně napadla výrok III. o nákladech řízení. Žalovaný napadl výroky I., III. a IV. Výrok II. o částečném zamítnutí žaloby nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci.

16. Žalobkyně ve svém odvolání poukázala na zjevnou matematickou chybu, neboť soud prvního stupně jí přiznal náhradu odměny advokáta za 9 úkonů právní služby, ačkoli vypočetl celkem 10 úkonů, které považoval za účelné. Vedle toho žalobkyně považuje za účelné navíc zejména svou repliku z 2. 11. 2020, kterou reagovala na nová tvrzení žalovaného a navrhla nové důkazy; totéž pak platí i ohledně podání ze 16. 4. 2021. Písemně se potom žalobkyně vyjadřovala k provedeným důkazům výslechy znalců podáními z 5. 10. 2021 a 9. 5. 2023, aby ústními vyjádřeními neprotahovala již tak dlouhá ústní jednání. Vedle toho měla být žalobkyni přiznána i náhrada nákladů za mediaci, kterou nařídil soud, a náhrada za posudek [Anonymizováno], který soud hodnotil a v rozsudku z něj vycházel. Oba náklady tak žalobkyně považuje za účelné a jejich neproplacení pro nedoložení úhrady považuje za formalismus, neboť soudu nic nebránilo požádat žalobkyni o potřebné doklady. Navrhovatelka navrhla, aby soud prvního stupně změnil napadený rozsudek ve výroku III. a přiznal jí na nákladech řízení 2 175 022,40 Kč.

17. Žalovaný ve svém odvolání namítá, že soud prvního stupně chybně aplikoval § 36 odst. 2 a 3 z. o. k. Uvedená zákonná úprava preferuje stanovení výše vypořádacího podílu z účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka. Jiný způsob určení je podle žalovaného přípustný jen tehdy, liší-li se podstatně reálná hodnota majetku společnosti od jeho ocenění v účetnictví. V projednávané věci však žádný z účastníků netvrdil, že by konkrétní ohodnocení majetku společnosti neodpovídalo skutečnosti nebo že by jeho část byla v účetnictví oceněna nesprávně. Soud prvního stupně měl tedy vypořádací podíl vypočítat z účetní závěrky. Soud prvního stupně citoval § 36 odst. 3 z. o. k. ve znění účinném od 1. 1. 2021, které se v projednávané věci neuplatní. Navíc § 214 odst. 1 z. o. k. odkazuje přímo na § 36 odst. 2 z. o. k., a neumožňuje tedy vypořádací podíl určit jinak než z účetní závěrky. Právní úprava určení vypořádacího podílu je dispozitivní; důvodová zpráva připouští i ujednání nulového vypořádacího podílu ve společenské smlouvě. Společenská smlouva upravuje vypořádací podíl tak, že odkazuje na postup podle § 36 odst. 2 z. o. k. MUDr. Homoláč byl navíc v době přijetí rozhodného znění společenské smlouvy majoritním společníkem s 81,5% podílem. Společníci si byli podle žalovaného dobře vědomi toho, že účetní závěrka představuje věrný obraz hodnoty majetku společnosti a pro účely stanovení výše vypořádacího podílu je velmi dobře použitelná.

18. Žalovaný vytýká soudu prvního stupně i nesprávné použití judikatury Nejvyššího soudu. Citovaná rozhodnutí se totiž týkala aplikace obchodního zákoníku, navíc v případech, kdy chyběla notářsky schválená dohoda společníků obsahující zjevnou vůli řídit se určitým postupem. V projednávané věci však má mít přednost ujednání společníků ve společenské smlouvě. Od hodnoty majetku společnosti vyjádřené v účetnictví se lze odchýlit jen tehdy, pokud by účetní závěrka byla nesprávná, resp. by neodrážela věrně hodnotu majetku společnosti. Nejde tedy o hypotetické budoucí výnosy, kterých ani nebylo dosaženo (nenaplnil se předpovídaný růst, a navíc činnost žalovaného zcela zastavila pandemie Covid-19). Právní názor soudu prvního stupně, akcentující nespecifikovanou „spravedlivou“ hodnotu, nevychází z žádného lingvistického, logického či zákonodárného výkladu. Posudek Ing. Kopecké, z něhož vyšel soud prvního stupně, nestanovil ani reálnou hodnotu majetku zachyceného v účetnictví žalovaného, ale oceňuje hodnotu společnosti podle jiných metod, např. budoucích tržeb, případně srovnáním s nesrovnatelnými třetími subjekty ze zahraničí, jejichž akcie jsou veřejně obchodovatelné. Posudek tedy nepředstavuje „opravu“ účetní závěrky a zcela vybočuje z vůle společníků vyjádřené ve společenské smlouvě.

19. Žalovaný rovněž namítá, že napadený rozsudek porušuje rovnost společníků. Ve stejné době totiž zemřel další společník žalovaného [Anonymizováno], jehož vypořádací podíl v dědickém řízení byl určen z účetní závěrky. Tento rozpor soud prvního stupně nijak neodůvodnil, čímž porušil zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí, jakož i legitimní očekávání žalovaného. Žalovaný dále namítá, že soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný neprokázal výslovnou vůli společníků o určení vypořádacího podílu z účetní závěrky, aniž provedl žalovaným navrhované výslechy svědků, kteří se podíleli na svolávání a průběhu valných hromad, na nichž byla přijímána strategická rozhodnutí žalovaného.

20. K výši vypořádacího podílu žalovaný namítá, že soud provedl důkaz celkem pěti znaleckými posudky, které byly všechny opatřeny účastníky řízení. Soud prvního stupně přitom u jednání poučil účastníky, že zadá revizní znalecký posudek, a dokonce vyzval účastníky k návrhu dotazů na znalce, avšak nakonec soud prvního stupně zcela rezignoval na svou povinnost zajistit si zodpovězení odborné otázky nezávislým znalcem. Podle žalovaného měl být podle vůle společníků vypořádací podíl zjištěn podle hodnoty majetku společnosti, a znalci tedy měli ověřit, zda je majetek společnosti v účetní závěrce správně oceněn a případně, jaká je reálná hodnota tohoto majetku. Ocenění společnosti jinými metodami, včetně metod vycházejících z předpokládaných budoucích výnosů nebo hypotetického prodeje společnosti, je podle žalovaného jednoznačně nesprávné. Odůvodnění, proč soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku Ing. Kopecké, je podle žalovaného tendenční a účelové. Posudek předjímá a rozhoduje právní otázky, které má rozhodnout sám soud, jeho faktická zjištění jsou vadná, soud prvního stupně sám tento posudek v průběhu řízení zpochybňoval, v posudku absentuje rozlišení mezi hodnotou vypořádacího podílu podle zákona nebo společenské smlouvy a jeho tržní hodnotou, znalkyně neověřovala podklady získané od žalobkyně a neoslovila žalovanou za účelem získání podkladů a ověření dílčích závěrů. Znalkyně navíc do hodnoty žalovaného započetla i hodnotu [Anonymizováno], neboť vyšla ze záměru prodat obě společnosti současně, a zohlednila i pořádání závodů, které nepořádá žalovaný. Stejně tak do hodnoty společnosti zahrnula i ochranné známky, které v té době nebyly ochrannými známkami (ochranná známka „[Anonymizováno]“ byla registrována až v 2. polovině roku 2018), případně je vlastnilo [Anonymizováno] („[Anonymizováno]“). Znalkyně vyšla z webových podkladů a marketingových prezentací, které mají sloužit ke zviditelnění běžeckého sportu a závodů pořádaných žalovaným a [Anonymizováno], avšak poskytují jen hrubé a dílčí informace o skutečných výsledcích žalované. Podle žalovaného soud prvního stupně hodnotil posudek [tituly před jménem] nekriticky a naproti tomu se ostatními znaleckými posudky zabýval nedostatečně a nesrozumitelně.

21. Žalovaný považuje za „prapodivnou“ přítomnost zástupce [tituly před jménem], u výslechu ostatních znalců, na kterou si při vlastním výslechu [tituly před jménem] nemohl vzpomenout. Navíc posudek [Anonymizováno] měl být vyhotoven tři dny před uvedeným jednáním; přesto jej žalobkyně u uvedeného jednání nepředložila. Podle žalovaného je tím posudek [Anonymizováno] znevěrohodněn do té míry, že vůbec neměl být proveden.

22. Žalovaný dále namítá, že vypořádací podíl je zdaněn srážkovou daní. Z napadeného rozsudku by tedy mělo být zřejmé, zda přiznaná částka je vypořádacím podílem v „hrubé“ výši, z něhož má žalovaný odvést srážkovou daň. Podle žalovaného by tomu tak být mělo, srážková daň má být zahrnuta v žalované částce a také v částce uvedené ve výroku rozsudku.

23. K otázce úroků z prodlení žalovaný namítá, že se o úmrtí žalovaného dozvěděl oficiálně až 12. 2. 2018 ze zápisu v obchodním rejstříku. Žalovaný přitom vyvinul dostatečné úsilí pro zajištění úhrady vypořádacího podílu jak komunikací se soudní komisařkou, tak se samotnou žalovanou. Soudní komisařka poučila žalovaného o vzniku povinnosti uhradit vypořádací podíl až na základě pravomocného usnesení o dědictví. Žalovaný zajistil potřebné finanční prostředky deponováním na zvláštní bankovní účet a opakovaně vyzval žalobkyni ke sdělení bankovních údajů. Žalovaný tak není v prodlení. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil, žalobu zamítl a přiznal žalovanému náklady řízení, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

24. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání zopakovala svou argumentaci z žaloby. Upozornila, že již v dědickém řízení tvrdila a doložila, že v účetnictví žalovaného nejsou zachyceny ochranné známky, včetně známé ochranné známky „[právnická osoba]“. Znalkyně [tituly před jménem] také ve svém posudku vysvětluje, že majetkové ocenění metodou účetních hodnot není pro stanovení hodnoty vypořádacího podílu vhodné, neboť podhodnocuje hodnotu žalovaného minimálně ve třech aspektech: společnost v účetnictví neeviduje reálnou hodnotu ochranných známek, účetní pravidla neumožňují evidovat její know-how, účtování výnosů příštích období výrazně zvyšuje hodnotu časového rozlišení, a tím snižuje hodnotu vlastního kapitálu.

25. K otázce právního posouzení věci cituje žalobkyně odbornou literaturu, podle které odkaz na § 36 odst. 2 z. o. k. v § 214 odst. 1 z. o. k. (a ani stejný odkaz ve společenské smlouvě) nevylučuje aplikaci § 36 odst. 3 z. o. k. Cituje také judikaturu Nejvyššího soudu k vypořádacímu podílu podle obchodního zákoníku. Podle žalobkyně se právní úprava vypořádacího podílu v zákoně o obchodních korporacích řídí stejnými principy, jako předchozí právní úprava, a proto se i nadále uplatní požadavek spravedlivé hodnoty vypořádacího podílu. Tento princip nemění ani společenská smlouva, která podle žalobkyně pouze přebírá odkaz na § 36 odst. 2 z. o. k. uvedený v § 214 odst. 2 z. o. k. Žalobkyně dále vysvětluje, že v době přijetí rozhodného znění společenské smlouvy držel [tituly před jménem] majoritní podíl pro [Anonymizováno] z důvodu řešení jeho rozvodu. Mezi sebou měli uzavřenu komisionářskou smlouvu z 27. 2. 2011, podle které [tituly před jménem] vykonával hlasovací práva spojená s tímto podílem podle pokynů [Anonymizováno]. Nešlo tedy o vůli [tituly před jménem]. Žalovaný také nemůže mít žádné legitimní očekávání na základě usnesení v dědickém řízení o pozůstalosti po Slobodanu Nankovićovi, neboť v posledně uvedeném řízení byla hodnota aktiv dědictví stanovena dohodou dědiců. Taková dohoda žalovaného nezavazovala, neboť nebyl její stranou. Navíc z dědického usnesení v uvedeném řízení plyne, že vypořádací podíl po Slobodanu Nankovićovi složil žalovaný do soudní úschovy.

26. K znaleckému dokazování žalobkyně připomíná, že Ing. Kopecká byla ustanovena soudem a každý z účastníků přibral po jednom znalci; soud všechny znalce vyslechl a účastníci měli možnost klást znalcům otázky. Bylo tedy v rukou soudu, aby jeden ze znaleckých posudků vybral za základ svého rozhodnutí a tento výběr zdůvodnil. Žalobkyně by měla ve věci plný úspěch, ať už by soud vyšel z posudku [tituly před jménem], nebo z posudku [Anonymizováno]. Žalobkyně souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně, že posudek [Anonymizováno] je nepoužitelný, neboť zásadně snížil hodnotu žalovaného použitím velikostní přirážky, která neodpovídá požadavku na určení spravedlivé hodnoty. Vedle toho posudek [Anonymizováno] použil metodu kapitalizovaných čistých výnosů, jejíž výběr nezdůvodnil, zatímco jak posudek [tituly před jménem], tak posudek [Anonymizováno] používají metod více a tyto metody navzájem vyhodnocují a vysvětlují, kterou použily jako hlavní. Soud prvního stupně potom podle žalobkyně zcela srozumitelně a korektně odůvodnil, proč vyšel z posudku [tituly před jménem]. Žalovaný podle žalobkyně nevysvětlil, jaké konkrétní právní závěry měla znalkyně učinit. K námitce neověření podkladů žalobkyně upozorňuje, že znalkyně opakovaně žádala žalovaného o poskytnutí podkladů, které žalovaný odmítal vydat, a v dědickém řízení mu dokonce byla uložena pořádková pokuta. Žalovaný tedy poukazuje na svou vlastní nepoctivost.

27. K posudku [Anonymizováno] žalobkyně poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle které si může účastník řízení nechat vyhotovit vlastní revizní znalecký posudek. Pokud takový posudek splňuje požadavky § 127 odst. 2 a § 127a o. s. ř., není důvod jej jako důkaz nepřipustit. Pokud tedy soud avizoval potřebu revizního znaleckého posudku, není na újmu procesním právům, pokud žalobkyně takový posudek nechala vyhotovit sama. Přítomnost zástupce [Anonymizováno] u výslechu ostatních znalců považuje žalobkyně za legitimní. Za situace, kdy oba znalci na svých závěrech setrvali, nebyl důvod na závěrech posudku [Anonymizováno] cokoli měnit; proto byl také posudek předložen až po jednání, na němž byli znalci vyslechnuti.

28. K otázce srážkové daně žalobkyně považuje za nesmyslné, aby se domáhala zaplacení daně, kterou by stejně nemohla dostat a za jejíž zaplacení je odpovědný žalovaný. K otázce splatnosti potom žalobkyně odkazuje na judikaturu, podle které měl žalovaný i v průběhu řízení o dědictví plnit kterémukoli z dědiců, neboť ti jsou k přijetí plnění oprávněni společně a nerozdílně. Žalovaný navíc znal číslo účtu MUDr. Homoláče, na který mohl plnit, a měl by jistotu, že se tak vypořádací podíl dostane k jeho dědicům. Žalobkyně navrhla napadený rozsudek ve věci samé potvrdit. Doplněné dokazování 29. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, zatímco odvolání žalovaného důvodné není.

30. Odvolací soud zopakoval dokazování k otázce počátku prodlení žalovaného s úhradou vypořádacího podílu. Žalovaný žádal dopisem ze dne 11. 6. 2018 soudní komisařku o sdělení čísla účtu, na který má vyplatit vypořádací podíl. Notářka odpověděla dopisem ze dne 20. 6. 2018, kterým sdělila, že úhrada vypořádacího podílu neprochází přes dědické řízení či soudního komisaře. Povinnost vyplatit vypořádací podíl vzniká podle notářky až na základě pravomocného usnesení o dědictví, které dosud nebylo vydáno. Prohlášením vůči UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., ze dne 2. 8. 2018, sdělil žalovaný uvedené bance, že finanční prostředky ve výši 5 751 691,58 Kč, které v brzké době připíše na jí vedený účet č. [č. účtu], slouží pouze k účelu vyplacení vypořádacího podílu po zániku účasti [tituly před jménem] ve společnosti a že s těmito penězi nebude nakládat jiným způsobem. Uvedená částka byla na označený účet připsána 3. 8. 2018 (výpis). Dopisem ze dne 15. 11. 2018 žádal právní zástupce žalovaného žalobkyni o sdělení bankovního účtu k výplatě vypořádacího podílu s tím, že vypořádací podíl bez zbytečného odkladu na takový účet zašle. Žalobkyně na dopis reagovala dne 3. 12. 2018 tak, že s výší vypořádacího podílu určenou žalovaným nesouhlasí a při jeho určení by se mělo vycházet z reálné hodnoty majetku společnosti. V dopisu z 23. 9. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného znovu k plnění a uvedla, že společnosti byl znám bankovní účet [tituly před jménem], na který dříve vůči němu plnila své povinnosti a na který mohla bez dalšího vypořádací podíl převést. Ve stejném dopisu uvedla bankovní spojení, na které jí má být vypořádací podíl vyplacen.

31. Pravost ani obsah provedených důkazů nebyly mezi účastníky sporné. V ostatním se odvolací soud ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, popsanými shora, a v dalších úvahách z nich vychází. Právní posouzení věci odvolacím soudem a) K výkladu pravidel pro určení vypořádacího podílu 32. Pro určení výše vypořádacího podílu je rozhodné znění zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, účinné v době zániku žalobcovy účasti v žalovaném, tj. k 31. 1. 2018 (dále jen „z. o. k.“). Stejně tak je rozhodné znění společenské smlouvy žalovaného k uvedenému datu.

33. Podle § 42 odst. 1 věty první z. o. k. smrtí nebo zánikem společníka přechází jeho podíl v obchodní korporaci na dědice nebo právního nástupce, ledaže společenská smlouva přechod zakáže nebo omezí. Podíl v žalovaném se podle společenské smlouvy nedědí, tudíž podíl na žalobkyni smrtí [tituly před jménem] nepřešel.

34. Podle § 212 z. o. k. podíl společníka, jehož účast zanikla jinak než převodem podílu, se považuje za uvolněný podíl (odstavec 1). Je-li převod nebo přechod podílu omezený nebo vyloučený, odstavec 3 se nepoužije a společnost naloží s podílem postupem podle § 214 a 215 (odstavec 2). Společenská smlouva žalovaného omezuje převod podílu souhlasem valné hromady. S uvolněným podílem tedy měla společnost naložit podle § 214 a 215.

35. Podle § 214 z. o. k., pokud se nepodaří uvolněný podíl prodat ve lhůtě 3 měsíců podle § 213 odst. 1 a 2, určí se výše vypořádacího podílu ke dni zániku účasti ve společnosti podle § 36 odst. 2 a společnost ho do 1 měsíce od uplynutí tříměsíční lhůty podle § 213 odst. 1 a 2 vyplatí oprávněné osobě (odstavec 1). Podle odstavce 1 lze postupovat i bez splnění požadavků uvedených v § 213, stanoví-li tak společenská smlouva (odstavec 2). Společenská smlouva žalovaného využívá možnosti dané § 214 odst. 2; podle jejího čl. XIV se při stanovení výše vypořádacího podílu nepoužije postup podle § 213 odst. 1 z. o. k. a jeho výše se určí ke dni zániku účasti ve společnosti podle § 36 odst. 2 z. o. k.

36. Podle § 36 z. o. k. při zániku účasti společníka v obchodní korporaci za jejího trvání jinak než převodem podílu nebo udělením příklepu v řízení o výkonu rozhodnutí vzniká společníkovi nebo jeho právnímu nástupci právo na vypořádání (dále jen „vypořádací podíl“), ledaže jiný právní předpis stanoví jinak (odstavec 1). Neurčí-li společenská smlouva jinak, stanoví se výše vypořádacího podílu ke dni zániku účasti společníka v obchodní korporaci z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka v obchodní korporaci (odstavec 2) Odstavec 2 se nepoužije, liší-li se podstatně reálná hodnota majetku společnosti od jeho ocenění v účetnictví. V takovém případě se při určení výše vypořádacího podílu vychází z reálné hodnoty majetku snížené o výši dluhů vykázaných v účetní závěrce uvedené v odstavci 2. Společenská smlouva může určit jiný vhodný způsob určení vypořádacího podílu (odstavec 3).

37. K určení vypořádacího podílu podle zákona o obchodních korporacích se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019: „Oproti režimu obchodního zákoníku však obecná úprava vypořádacího podílu v zákoně o obchodních korporacích nebrání tomu, aby se členové (společníci) dohodli na odchylné úpravě vypořádacího podílu, a to i takové, jež povede k nižší než zákonem upravené výši vypořádacího podílu (srov. § 36 z. o. k.). Například ve společnosti s ručením omezeným je možné sjednat (se souhlasem dotčeného společníka) i nulovou výši vypořádacího podílu. Zákon o obchodních korporacích (na rozdíl od obchodního zákoníku) tudíž neomezuje společníky při sjednávání výše vypořádacího podílu a respektuje jejich smluvní volnost sjednat ji odchylně od zákona, a to i v neprospěch společníka, o jehož vypořádací podíl jde; zákonná úprava se prosadí pouze v případě, že společenská smlouva výši vypořádacího podílu neupravuje.“ 38. V poměrech zákona o obchodních korporacích tedy neplatí obecná zásada, kterou Nejvyšší soud formuloval mj. v soudem prvního stupně citovaném usnesení ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013, a podle které má být vypořádání mezi společníky společnosti s ručením omezeným vždy „poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila, zásadně odpovídala hodnotě čistého obchodního majetku připadajícího na jeho obchodní podíl.“ Rozhodné je tedy vždy určení vypořádacího podílu, na kterém se společníci dohodli ve společenské smlouvě; zásada poctivosti vypořádání upravená v § 36 odst. 3 z. o. k. se prosadí jen v případě, že si společníci neupravili jiný vhodný způsob určení vypořádacího podílu.

39. Společenská smlouva je právním jednáním, které podléhá výkladu. Podle ustálené judikatury má být společenská smlouva vykládána tak, jak by jí rozuměla svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka a schopností jej používat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.) v postavení společníka. Společenskou smlouvou je totiž založena nová právnická osoba a tato smlouva zavazuje i osoby, které nebyly přítomny jejímu uzavírání, a nemohly tedy vnímat okolnosti, z nichž lze usuzovat na vůli stran (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5749/2017; v poměrech zákona o obchodních korporacích např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2112/2023). Takovou osobou je v projednávané věci mj. žalobkyně. Pokud tedy v projednávané věci soud prvního stupně neprovedl dokazování k otázce, jaký byl úmysl měli společníci žalovaného při uzavírání změny společenské smlouvy z 5. 3. 2015, postupoval věcně správně, neboť tato vůle není pro výklad společenské smlouvy rozhodná.

40. Odvolací soud souhlasí s žalobkyní v tom, že rozumný společník by čl. XIV společenské smlouvy vykládal tak, že společnost využila možnosti dané § 214 odst. 2 z. o. k., tj. společnost se nebude pokoušet uvolněný podíl prodat a rovnou přistoupí k výplatě vypořádacího podílu, načež (podle § 215 odst. 1 z. o. k.) buď rozhodne o rozdělení zaniklého podílu mezi zbývající společníky, nebo sníží základní kapitál. Ustanovení § 214 odst. 1 z. o. k. přitom odkazuje, shodně jako čl. XIV společenské smlouvy, na § 36 odst. 2 z. o. k. Žalobkyně ve svém vyjádření citovala hojné názory odborné literatury, podle které se odkaz vztahuje i na § 36 odst. 3 z. o. k. Podle odvolacího soudu lze k uvedenému závěru dojít jak systematickým, tak i teleologickým výkladem citovaných ustanovení.

41. Předně § 36 odst. 3 z. o. k. počíná návětím, že předchozí druhý odstavec se nepoužije za stanovených podmínek. Obě ustanovení mají tedy platit společně; třetí odstavec představuje výjimku z pravidla uvedeného ve druhém odstavci. Třetí odstavec je tedy třeba i tehdy, odkazuje-li se na odstavec druhý, ledaže by použití třetího odstavec bylo výslovně vyloučeno. Úprava vypořádacího podílu v § 36 z. o. k. směřuje i nadále k poctivému vypořádání společníka, jehož účast ve společnosti zanikla jinak než převodem podílu. K takovému poctivému vypořádání lze dospět jen prověřením, zda se reálná hodnota majetku společnosti podstatně neliší od jeho ocenění v účetnictví. Právo na výplatu vypořádacího podílu je navíc jedním ze významných práv společníka společnosti s ručením omezeným, které mu zajišťuje uchování hodnoty jeho účasti i v případě jejího zániku. Toto právo může být společenskou smlouvou vyloučeno nebo omezeno, avšak mělo by se to stát způsobem, který bude společníkovi zřejmý. Tak tom ovšem v projednávané věci nebylo.

42. Odvolací soud proto uzavírá, že společenská smlouva neupravuje určení výše vypořádacího podílu odlišně od zákona. Za této situace soud prvního stupně správně přistoupil k řešení otázky, zda se reálná hodnota majetku žalovaného podstatně liší od jeho ocenění v účetnictví.

43. Výkladem pojmu „reálná hodnota majetku společnosti“ při určení výše vypořádacího podílu se zabývala jak judikatura, tak literatura. P. Kuhn vychází z toho, že reálná hodnota majetku společnosti není totéž, co hodnota korporace samotné (in: Štenglová a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck 2020, k § 36 marg. č. 11). Podle J. Pokorné zákon nespecifikuje, jakou metodou má být majetek společnosti oceněn, ani zda má mít přednost ocenění jednotlivých součástí majetku nebo ocenění obchodního závodu společnosti jako funkčního celku, jehož hodnota může být odlišná od prostého součtu hodnot jednotlivých součástí majetku. Mimořádný interpretační význam má podle [právnická osoba] požadavek poctivosti vypořádání, neboť umožňuje korigovat zjevně nerovnovážné výsledky oceňování (in: Dědič, Lasák a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer 2021, s. 240). Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013, dospívá (ještě v poměrech obchodního zákoníku) k závěru, že vypořádací podíl má odpovídat hodnotě čistého obchodního majetku společnosti, připadajícího na jeho podíl. V usnesení ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5048/2016, Nejvyšší soud aproboval jako správný postup odvolacího soudu, který při určení vypořádacího podílu vyšel z kupní ceny, kterou za své podíly (představující v součtu 100% účast ve společnosti) obdrželi zbývající společníci při pozdějším převodu těchto podílů na třetí osobu za situace, kdy se v mezidobí stav majetku společnosti zásadně nezměnil.

44. Určení reálné hodnoty majetku společnosti je odbornou otázkou, k jejímuž řešení je podle § 127 odst. 1 o. s. ř. zapotřebí znalce. Odvolací soud připouští, že ocenění reálné hodnoty majetku společnosti při vypořádání po ukončení účasti společníka jinak než převodem podílu není ve všech aspektech obdobné ocenění závodu společnosti pro určení přiměřeného protiplnění vypláceného menšinovým akcionářům v případě jejich vytěsnění, neboť nejde o situaci, kdy by společník prakticky neměl žádnou možnost zabránit ukončení své účasti (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3024/2016). V projednávané věci bylo vůlí společníků, že ve společenské smlouvě vyloučili dědění podílu a rozhodli, že dědicům připadne jen vypořádací podíl. Závěry judikatury, podle kterých otázka volby metody ocenění je otázkou odbornou, a tedy je na znalci, aby pro ocenění zvolil vhodnou metodu a její použití odůvodnil, se však nevztahují jen na ocenění závodu společnosti, z níž jsou vytěsňováni menšinoví akcionáři, nýbrž na v podstatě jakékoli ocenění (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1704/2023, kde šlo o obvyklé nájemné pozemků, nebo ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3941/2012, kde šlo o ocenění nemovité věci pro účely vypořádání společného jmění manželů).

45. Odvolací soud se proto přiklání k shora citovanému názoru [právnická osoba], podle kterého je volba metody určení reálné hodnoty majetku společnosti na znalci, přičemž znalec má zvolit takovou metodu, která povede k poctivému vypořádání společníka, jemuž zanikla účast, tím způsobem, že vypořádací podíl bude odpovídat podílu společníka na hodnotě majetku společnosti sníženého o dluhy (tj. jmění ve smyslu § 495 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. - dále jen „o. z.“), která zánikem jeho účasti zůstala k dispozici zbývajícím společníkům.

46. V projednávané věci navíc ze znaleckých posudků vyplynulo, že hodnota žalovaného nespočívá v jeho majetku zachyceném v účetnictví, nýbrž především v jeho schopnosti generovat zisky. Tato schopnost přitom nevychází z jeho hmotného majetku, nýbrž z jeho schopnosti přitáhnout k jím organizovaným běžeckým závodům stovky a tisíce běžců ochotných platit startovné, diváků sledujících spolu se závody i reklamy sponzorů, jakož i přesvědčit příslušné orgány státu a měst o přínosnosti těchto závodů. Uvedené know-how ani ochranné známky s ním spojené nejsou v účetnictví žalovaného zachyceny. Vypořádání podle vlastního kapitálu zjištěného z účetní závěrky by tedy nebylo poctivé.

47. Skutečnost, že dědici společníka Slobodana Nankoviće, který zemřel ve stejné době, se spokojili s vypořádacím podílem vypočteným z vlastního kapitálu podle účetní závěrky, a nedomáhali se doplatku do výše podílu na skutečné hodnotě majetku společnosti u soudu, potom podle § 13 o. z. nezakládá legitimní očekávání žalovaného, že v projednávané věci bude vypořádací podíl určen stejně. b) K určení výše vypořádacího podílu 48. K určení výše vypořádacího podílu žalobkyně měl soud prvního stupně k dispozici znalecký posudek Ing. Kopecké, opatřený soudní komisařkou v dědickém řízení, a posudky RSM a EG, které opatřili účastníci a které byly opatřeny doložkou podle § 127a o. s. ř. Na takové znalecké posudky se hledí stejně, jako na znalecký posudek vyžádaný soudem. „Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru. Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1516/2019, a judikaturu tam citovanou). Zadání revizního znaleckého posudku připadá v úvahu až poté, co se soudu po výslechu znalců nepodaří odstranit rozpory mezi znaleckými posudky (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015).

49. V projednávané věci soud znalce řádně vyslechl, přičemž je předem seznámil i se závěry ostatních znalců. Tím si opatřil podklad k hodnocení znaleckých posudků. Za vadný postup soudu potom odvolací soud nepovažuje ani skutečnost, že zástupce znaleckého ústavu [tituly před jménem] byl před svým vlastním výslechem přítomen výslechu ostatních znalců. Skutečnost, že jeden ze znalců je přítomen výslechu znalců ostatních a je seznámen s jejich odpověďmi, nebrání podání jeho posudku, tím spíše, je-li jeho úkolem závěry vyslýchaných znalců revidovat. Nejvyšší soud ostatně v usnesení ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2217/2019, aproboval jako vhodný postup k odstranění rozporů ve znaleckých posudcích současný výslech znalců (jejich konfrontaci).

50. Odvolací soud předně konstatuje, že všechny znalecké posudky, včetně znaleckých posudků [Anonymizováno], při určení reálné hodnoty majetku společnosti sníženého o dluhy dospěly k závěru, z něhož vyplynul vypořádací podíl ve výši nejméně dvojnásobné oproti vypořádacímu podílu vypočtenému z vlastního kapitálu vykázaného v účetní závěrce. Tento nepoměr považuje ustálená judikatura (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2573/2021) za hrubý, odůvodňující určení vypořádacího podílu podle skutečné hodnoty majetku společnosti.

51. Soudu prvního stupně lze vytknout jedině jeho argument, podle kterého soud není oprávněn zasahovat do výběru podkladů ze strany znalce. Znalec není oprávněn hodnotit důkazy jinak, než pohledem jeho odbornosti; hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. přísluší soudu. Jestliže tedy žalovaný namítal irelevanci dokumentů o připravovaném prodeji všech podílů v žalovaném a [Anonymizováno], bylo povinností soudu se vyjádřit k pravdivosti a pravosti uvedených důkazů. Soud tedy měl vyhodnotit, zda společníci opravdu krátce před smrtí [tituly před jménem] připravovali prodej všech podílů v žalovaném a [Anonymizováno], zda za účelem zprostředkování prodeje angažovali poradenskou společnost [Anonymizováno] a zda podklady k prodeji včetně odhadu dosažitelné kupní ceny jsou autentické. Na znalcích potom bylo, aby zhodnotili, zda tyto podklady jsou relevantní pro určení reálné hodnoty majetku společnosti. Soud prvního stupně nicméně přes předeslanou argumentaci z pohledu pravosti a pravdivosti uvedené dokumenty vyhodnotil, a to jako pravé a pravdivé, s ohledem na to, že sám jednatel žalovaného u účastnického výslechu potvrdil, že společníci skutečně připravovali prodej svých podílů v žalovaném a Tempu, že KPMG rok pracovala na přípravě prodeje, avšak nenalezla kupce. Za této situace je podle odvolacího soudu nerozhodné, že zakázkový dopis pro [Anonymizováno] nebyl podepsán společníky.

52. Odvolací soud jinak považuje hodnocení znaleckých posudků, které provedl soud prvního stupně, za správné a dostatečné z pohledu požadavků shora citované ustálené judikatury. Odvolací soud nemá námitek proti závěrům soudu prvního stupně, který nakonec vyšel ze závěrů posudku Ing. Kopecké, zadaného soudem v dědickém řízení. Pokud žalovaný uvádí, že si [tituly před jménem] neověřovala údaje získané od žalobkyně a z veřejných zdrojů, mj. z webových prezentací žalovaného, pak součástí posudku jsou žádosti znalkyně o předložení podkladů, z nichž znalkyně obdržela jen část. Žalobkyni tedy nutno přisvědčit, že pokud nyní žalovaný zpochybňuje údaje, ze kterých znalkyně vycházela, protože jí pravdivé údaje neposkytl, ač k tomu byl podle § 127 odst. 4 o. s. ř. povinen, případně zpochybňuje údaje, které sám uváděl ve svých webových prezentacích, dovolává se vlastního protiprávního jednání, resp. vlastní nepoctivosti. K takovému jednání nemůže odvolací soud přihlédnout (§ 6 odst. 2 o. z.). Žalovanému ostatně nic nebránilo, aby pravdivé údaje předložil v rámci tohoto soudního řízení. Bylo by pak na znalcích, aby se vyjádřili, zda opravené a doplněné údaje mají vliv na ocenění.

53. Ing. Kopecká srozumitelně ve svém posudku a podrobně u výslechu vysvětlila, proč vyšla z podkladů pro prodej podílů v žalovaném a [Anonymizováno], jakož i proč závěry z nich plynoucí ověřovala oceněním závodu žalovaného několika dalšími metodami. Znalkyně vysvětlila, že jestliže [Anonymizováno] přistoupila k tomu, že obě společnosti bude nabízet za určitou cenu, pak si zajisté také provedla předběžné ocenění, které považovala za reálné. Odměnu totiž měla obdržet jen v případě úspěšného prodeje a navíc měla být odměněna podílem na kupní ceně, tudíž by do transakce nevstupovala, kdyby ji nepovažovala za realizovatelnou za uvedenou cenu. Znalecký ústav [Anonymizováno] dospěl ve svém posudku metodou diskontovaných peněžních toků dokonce k hodnotě vyšší, než [tituly před jménem]. I toto ocenění je důkladně zpracované a vysvětluje jak volbu metody, tak postup při výpočtech včetně určení potřebných koeficientů. Jak Ing. Kopecká, tak znalecký ústav [Anonymizováno] při výslechu vysvětlili, proč považují konkurenční posudek [Anonymizováno] za nesprávný, a to jak z hlediska použité metody (metoda kapitalizovaných čistých výnosů předpokládá, že žalovaný se dále nerozvíjí, což v rozhodné době neodpovídalo skutečnosti), tak proto, že posudek [Anonymizováno] podstatně snížil hodnotu žalovaného přirážkou za malou společnost, přestože takovou přirážku považuje současná úroveň vědeckého poznání v oblasti oceňování za pochybnou (je založena na údajích z trhu USA před rokem 1990 - viz příloha 2 posudku [Anonymizováno]). Soud prvního stupně měl podle odvolacího soudu dostatek podkladů pro podstatné pochybnosti o posudcích [Anonymizováno]. Jestliže tedy vyšel ze závěrů Ing. Kopecké, podpořených závěry posudku [Anonymizováno], nelze mu vytknout pochybení, nezadal-li další revizní posudek. Rozpory mezi posudky [tituly před jménem] totiž odstranil posudek [Anonymizováno]. I kdyby potom soud prvního stupně vyšel z ocenění v posudku [Anonymizováno], byl by výsledek řízení (vzhledem k výši žalované částky) stejný.

54. Za řádně odůvodněný a logický považuje odvolací soud i postup znalců, kteří při ocenění žalovaného přihlédli i k aktivitám organizovaným [Anonymizováno]. Znalci vysvětlili, že žalovaný i [Anonymizováno] museli nutně spolupracovat a že činnost [Anonymizováno] by byla v daném rozsahu nerealizovatelná bez spolupráce s žalovaným (např. pro nedostatek zaměstnanců). O tom svědčí ostatně i skutečnost, že společníci hodlali obě společnosti (podíly v nich) prodat jako jeden celek. Pochybnosti má odvolací soud jen o ocenění žalovaného porovnáním s podobnými podniky, neboť považuje za důvodnou námitku žalovaného, že srovnávané podniky nejsou podobné. Rozdíl mezi žalovaným, velkými fotbalovými kluby a dokonce televizními, hudebními či filmovými společnostmi je značný a na námitky žalovaného reagovali znalci jen tak, že jiný srovnávací materiál není k dispozici. Na této metodě však ocenění [tituly před jménem] ani [Anonymizováno] založena nejsou, oba znalci ji použili jen jako podpůrnou. Na závěru o vhodnosti jejich posudků tedy uvedená námitka nic nemění.

55. Zcela irelevantní je pak námitka, že podnikání žalovaného bylo podstatně ztíženo vládními restrikcemi v období pandemie Covid-19. Žalovaný totiž měl vypořádací podíl vyplatit již v roce 2018. Pro jeho určení lze přihlížet jen ke skutečnostem známým v době vzniku nároku na jeho výplatu. Nevyplacený vypořádací podíl naopak zvětšil finanční polštář, díky němuž žalovaný uvedené období přestál a (jak zjišťoval soud prvního stupně k žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků) obnovil své aktivity a opět dosahuje zisku.

56. Důvodná je naopak námitka žalovaného ohledně výpočtu žalované částky jako čistého příjmu po sražení 15% srážkové daně (§ 22 odst. 1 písm. g) bod 3, § 36 odst. 1 písm. b) bod 1, § 38d zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů). Žalobkyni jako dědici bývalého společníka vzniklo právo na zaplacení vypořádacího podílu ve výši určené podle společenské smlouvy, resp. (jak vysvětleno shora) § 36 odst. 2 a 3 z. o. k. Nárok na zaplacení vypořádacího podílu v této „hrubé“ výši mohla také (ve části, která nebylo zaplaceno dobrovolně) uplatnit žalobou u soudu. Srážku daně z provede žalovaný jako správce daně z přisouzeného vypořádacího podílu a zbytek vyplatí žalobkyni. Pokud by snad žalobkyně chtěla vést exekuci na celou přisouzenou výši, byl by dán důvod pro její zastavení co do sražené daně podle § 268 odst. 2 o. s. ř. (Výkon rozhodnutí bude zastaven též tehdy, jestliže povinný provedl z vymáhané peněžité pohledávky oprávněného srážku stanovenou zvláštními předpisy a odvedl tuto srážku příslušnému orgánu, a to v rozsahu, v jakém byl povinen tuto srážku provést.). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2970/2013.

57. Výpočet provedený žalobkyní a převzatý soudem prvního stupně je zmatenou kombinací § 36 odst. 2 a 3 z. o. k. a § 36 odst. 2 písm. e) zákona o daních z příjmů, podle kterého je základem srážkové daně vypořádací podíl snížený o nabývací cenu podílu (tj. v případě zakládajícího člena korporace o jeho splacený vklad do základního kapitálu). Žalovaný byl přesvědčen, že žalobkyni náleží vypořádací podíl ve výši 6 561 990,10 Kč. Při výpočtu srážkové daně od této částky odečetl vklad [tituly před jménem] do základního kapitálu ve výši 1 160 000 Kč a ze zbytku zaplatil srážkovou daň 15 %, tj. 810 298,52 Kč. Čistý vypořádací podíl (resp. jeho nespornou část) ve výši 5 751 691,58 Kč vyplatil žalobkyni. Do výpočtu nároku žalobkyně však ze shora uvedených důvodů srážková daň nevstupuje. Jinak řečeno, žalobkynin nárok činí (na jistině) 30 911 000 Kč - 6 561 990,10 Kč = 24 349 009,90 Kč.

58. Jestliže tedy žalobkyně podala žalobu o zaplacení vypořádacího podílu sníženého již o srážkovou daň, domáhala se zaplacení nižší částky, než která jí po právu náleží. Řízení o zaplacení vypořádacího podílu je od 1. 1. 2014 řízením sporným, ve kterém soud nemůže překročit návrhy stran a přisoudit více, než bylo žalobou žádáno (viz § 153 odst. 2 o. s. ř.).

59. Napadený rozsudek je tedy, co se týká přisouzené jistiny 20 696 644,90 Kč věcně správný, byť zčásti z jiných důvodů, než které uvedl v odůvodnění rozsudku soud prvního stupně. Z takto přisouzené jistiny žalovaný srazí daň a zbytek vyplatí žalobkyni. c) K prodlení žalovaného 60. Splatnost vypořádacího podílu je stanovena § 214 z. o. k. tak, že lhůta je složená (3+1 měsíc) a počíná od doby, kdy se podíl uvolnil, tj. od úmrtí společníka. Jestliže [tituly před jménem] zemřel [Anonymizováno], začala tímto dnem běžet uvedená lhůta. Dne 1. 6. 2018 se tedy žalovaný dostal do prodlení, jak správně vysvětlil soud prvního stupně.

61. Závěr, že rozhodnutí soudu o potvrzení nabytí pozůstalosti dědici nemá vliv na splatnost vypořádacího podílu, dovodil Nejvyšší soud v poměrech obchodního zákoníku v usnesení ze dne 21. 12. 2016. sp. zn. 29 Cdo 2873/2015. Stejný závěr potom vyplývá i z postavení dědiců před potvrzením nabytí pozůstalosti podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

62. Podle § 1677 odst. 1 o. z., povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti. Nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje pozůstalost dědic; je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové. Podle § 1678 odst. 1 o. z., kdo spravuje pozůstalost, vykonává její prostou správu.

63. Podle § 1405 o. z., kdo vykonává prostou správu cizího majetku, činí vše, co je nutné k jeho zachování. Podle § 1406 o. z. správce uplatňuje při prosté správě všechna práva týkající se spravovaného majetku a řádně s ním hospodaří. Správce nesmí bez souhlasu beneficienta změnit účel spravovaného majetku.

64. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2335/2021, uveřejněném pod R 68/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil, že „takto definovanou prostou správu jistě nelze vykládat tak, že jde o úplné „zakonzervování“ majetku ve stavu, jaký byl v době, kdy se správce ujal své funkce. Je zřejmé, že podle povahy majetku půjde i o snahu pokračovat v dosavadním nakládání s konkrétními věcmi a právy, jak s nimi nakládal samotný zůstavitel, pokračování v podnikatelské činnosti zůstavitele apod. K plnění povinností vedoucích k zachování podstaty a účelu svěřeného majetku, tj. i zamezení zhoršení jeho stavu, mohou patřit především faktické úkony a právní jednání obdobné, k nimž byl oprávněn správce dědictví podle předcházející právní úpravy (občanský zákoník č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů), kdy soudní praxe (při absenci definice pojmu „obvyklé hospodaření“ přímo v zákoně) dovodila, že obvyklé hospodaření je nutno posuzovat podle okolností případu, s přihlédnutím k charakteru majetku, který má správce spravovat, a jako obvyklá správa bylo uváděno např. placení či vybírání nájemného, zajišťování a placení oprav, platby zajišťující chod podniku (nákup surovin, mzdy zaměstnanců, pojistné, daňové povinnosti), jako úkony přesahující obvyklé hospodaření pak byly uváděny např. investice, které by měnily činnost podniku, zcizení nebo zastavení nemovitosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1770/2020). Dovolací soud doplňuje, že má-li být tato činnost správce pozůstalosti úspěšná, nemůže se např. při přijímání plnění spojeného se spravovaným majetkem obejít bez možnosti tato plnění také vymáhat procesními prostředky, včetně podávání žalob, resp. exekučních návrhů.“ V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dovodil, že správce pozůstalosti může soudně vymáhat restituční nárok zůstavitele a lze s ním pokračovat v řízení zahájeném zůstavitelem jak s jeho procesním nástupcem. Podobně v již citovaném rozsudku sp. zn. 21 Cdo 382/2020 dovodil Nejvyšší soud aktivní legitimaci dědiců k žalobě o vydání věci ze soudní úschovy, přičemž tuto aktivní legitimaci mají dědici i tehdy, není-li uschovaná věc předmětem řízení o dědictví.

65. Správce pozůstalosti, případně dědici, kteří spravují pozůstalost před potvrzením dědictví soudem, tedy mají zajisté právo inkasovat vypořádací podíl. V projednávané věci byla žalobkyně jedinou dědičkou [tituly před jménem], a proto měla právo inkasovat vypořádací podíl jak správkyně dědictví ještě předtím, než jí soud nabytí dědictví potvrdil. Žalobkyni přitom nemůže jít k tíži nesprávné poučení, kterého se žalovanému dostalo ze strany soudní komisařky.

66. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1975 o. z. věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.

67. Odvolací soud považuje za podstatné tvrzení žalobkyně, že žalovanému bylo zajisté známo bankovní spojení [tituly před jménem] jako zakládajícího společníka, uváděné již v dopisu z 23. 9. 2019. Žalovaný toto tvrzení nepopřel. Žalovaný tedy k zaplacení dluhu nepotřeboval součinnost žalobkyně, neboť mohl plnit na bankovní účet [tituly před jménem], jehož prostřednictvím by se vypořádací podíl dostal dědicům. Odvolací soud tedy považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že žalovaný je v prodlení již od 1. 6. 2018.

68. Odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř potvrdil ve výroku I. a na něm závislém výroku IV. jako věcně správný. Náklady řízení 69. K návrhu žalobkyně přezkoumal odvolací soud také výrok III. napadeného rozsudku o nákladech řízení a zjistil, že soud prvního stupně nepřiznal žalobkyni náklady na odměnu advokáta za níže uvedená podání ve věci samé, přestože je třeba je považovat za účelná, neboť reagovala buď na vyjádření žalovaného, nebo na poučení soudem. Stejně tak je třeba za účelně vynaložené považovat i náklady na odměnu mediátora, jehož návštěvu uložil účastníkům soud prvního stupně, jakož i náklady na posudek [Anonymizováno], z něhož soud prvního stupně zčásti vycházel. Úhradu těchto nákladů žalobkyně v odvolacím řízení doložila.

70. Náklady žalobkyně před soudem prvního stupně tedy sestávají z a. soudního poplatku z žaloby ve výši 1 067 582 Kč, b. nákladů na odměnu mediátora ve výši 7 260 Kč, c. nákladů na posudek EG ve výši 199 650 Kč, d. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 15 plnohodnotných úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a výzvy k plnění, písemných podání ve věci samé ze dne 2. 11. 2020, 11. 5. 2021, 5. 10. 2021, 11. 1. 2022 a 9. 5. 2023, účasti u jednání soudu dne 24. 9. 2021, delšího než 2 hodiny, 27. 5. 2022, 15. 7. 2022, 11. 4. 2023, delšího než 2 hodiny a 26. 5. 2023) ze základu 21 351 630,17 Kč, podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 792 800 Kč, e. náhrady za čas promeškaný účastí u jednání dne 11. 5. 2021, které bylo odročeno bez projednání věci, podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu, ve výši 26 430 Kč, f. 16 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 4 800 Kč, g. náhrady za 21 % DPH ve výši 173 067,30 Kč.

71. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku III. podle § 220 odst. 1 per analogiam (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod R 17/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) změnil tak, že žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 271 689,30 Kč 72. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř.). Plně úspěšné žalobkyni odvolací soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů, které celkem činí 115 252,50 Kč a sestávají z a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 2,5 úkonu právní služby (odvolání proti nákladům řízení, vyjádření k odvolání ve věci samé, účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 21 351 630,17 Kč, podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 132 150 Kč, b. 3 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 900 Kč, c. náhrady za 21 % DPH ve výši 27 940,50 Kč.

Poučení