9 Cmo 308/2024 - 144

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a soudců JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D., a JUDr. Františka Švantnera ve věci navrhovatel: [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: 1. [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupena advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] 2. [Jméno advokáta D], narozený [Datum narození advokáta D] bytem [Adresa advokáta D] zastoupený advokátem [Jméno advokáta E] sídlem [Adresa advokáta E] 3. [Jméno advokáta F], narozený [Datum narození advokáta F] bytem [Adresa advokáta F] zastoupený advokátem [Jméno advokáta G] sídlem [Adresa advokáta G] o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2024, č. j. 84 Cm 928/2022-116 takto:

Výrok

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. července 2024, č. j. 84 Cm 928/2022-116, se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 20. 6. 2022 domáhal se navrhovatel zrušení společnosti [Jméno advokáta B]. (dále jen „společnost“), nařízení její likvidace a jmenování likvidátora. Navrhovatel a účastníci 2) a 3) jsou společníky společnosti. Navrhovatel tvrdil, že poslednímu jednateli společnosti [Jméno advokáta F] zanikla funkce jednatele (podle čl. 8.1 stanov společnosti ze dne 25. 5. 2000) dne 6. 1. 2016, a společnost tedy déle než dva roky nemá jednatele. Mezi společníky navíc panují nepřekonatelné rozpory, neboť společnost vede proti navrhovateli a účastníkovi 2) soudní spory; společníci se soudí i navzájem. Valná hromada společnosti není vinou těchto rozporů schopna se usnášet a přijímat usnesení. Navíc společnost déle než jeden rok nevykonává činnost v předmětu podnikání zapsaném v obchodním rejstříku.

2. Účastník 3) ve vyjádření k návrhu upozornil, že nová společenská smlouva ze dne 16. 6. 2005 nahradila předchozí společenskou smlouvu, včetně stanov, z nichž vychází navrhovatel. Valná hromada dne 18. 7. 2022 opětovně zvolila jednatelem [Jméno advokáta F]. Společnost tedy jednatele má. Valné hromady byly navrhovatelem svolány na 20. 9. 2021 a 11. 10. 2021 vadně a jeho právní zástupce se na uvedených valných hromadách choval vůči účastníkovi 3) arogantně, proto účastník 3) tyto valné hromady opustil. Řádně svolaných valných hromad se však účastník 3) účastní a tyto valné hromady přijímají usnesení. Společnost svou činnost vykonává, dosahuje zisku a tento zisk dokonce rozděluje mezi společníky.

3. Účastník 2) ve svém vyjádření souhlasil s navrhovatelem. Upozornil, že společnost byla založena v roce 1993 jako investiční společnost pro správu podílových fondů. V roce 2005 změnou společenské smlouvy změnila předmět podnikání na služby podnikatelských, finančních, ekonomických a organizačních poradců. Tuto činnost však fakticky nevykonává, pouze spravuje vlastní majetek. Společníci spolu již 8 let nekomunikují, střetávají se jen v soudních síních. Politické aktivity účastníka 3) představují reputační riziko. Navrhovatel a účastník 2) již několik let usilují o svůj odchod ze společnosti. To se dosud nepodařilo, protože účastník 3) zneužívá svého majoritního podílu. Přitom majetek společnosti je tvořen peněžními prostředky na účtech, pohledávkami a cennými papíry obchodovanými na veřejném trhu, a jeho zpeněžení by tedy nečinilo potíže.

4. Společnost s návrhem nesouhlasila. Uvedla, že má řádně zvoleného jednatele, ke své činnosti má podnikatelské oprávnění, vede obchodní agendu, produkuje příjmy, vede řádně účetnictví, má funkční valnou hromadu, která schvaluje řádně účetní závěrky a přijímá další rozhodnutí, například o rozdělení zisku. Společnost úspěšně brání svůj majetek v soudních sporech. Skutečnost, že valná hromada nepřijímá návrhy navrhovatele, potom není důvodem zrušení společnosti soudem.

5. Napadeným usnesením soud prvního stupně návrh zamítl (výrok I.) a nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení (výrok II.). Konstatoval, že na straně navrhovatele jako společníka společnosti je dán právní zájem na podaném návrhu, pročež je ve věci aktivně legitimován. Dále uvedl, že pro zrušení obchodní korporace podle § 93 písm. c) z. o. k. je zapotřebí splnění dvou podmínek - existence nepřekonatelných rozporů mezi společníky a to, že v důsledku těchto rozporů společnost není schopna vykonávat činnost. Podmínky zrušení společnosti soudem by měly být vykládány restriktivně. Skutečnost, že společnost vede se společníky soudní spory, případně že společníci vedou spory mezi sebou, však důvodem zrušení společnosti podle citovaného ustanovení není. Jiné rozpory navrhovatel netvrdil. Přestože z podání účastníků je zřejmá značná animozita mezi navrhovatelem a účastníkem 2) na jedné straně a účastníkem 3) na straně druhé, je pro posouzení věci podstatné, že společnost zůstává funkční. Vzhledem k nastavení podílů ve společnosti je valná hromada schopna přijímat rozhodnutí potřebná pro zajištění chodu společnosti, společnost plní své povinnosti vůči sbírce listin, má v řízení aktivně vystupující statutární orgán, mezi účastníky nebylo sporné, že společnost rozděluje mezi společníky zisk. Uvedené vylučuje i naplnění podmínek § 93 písm. b) z. o. k. Soud prvního stupně tedy rozhodl na základě nesporných tvrzení účastníků a skutečností známých z jeho činnosti, aniž prováděl dokazování.

6. Proti tomuto usnesení podal odvolání navrhovatel. Upozornil, že rozpory mezi navrhovatelem a účastníkem 3) vyhodnotil Vrchní soud v Praze ve věci sp. zn. 14 Cmo 330/2019 jako natolik zásadní a nepřekonatelné, že vedly k paralyzování rozhodovací činnosti valné hromady, a na základě toho zrušil společnost [právnická osoba]. Podobně se vyjadřuje i sama společnost ve věci 49 Cm 42/2016, kde uvedla, že mezi nimi vznikl konflikt, který se přenesl i do obchodní roviny, a že ohledně vypořádání jejich účasti ve společnosti se nepodařilo dosáhnout shody. Soud prvního stupně se podle navrhovatele dopustil v napadeném usnesení přílišného formalismu a zcela ignoroval předložené důkazy a judikaturu. Jediný, kdo má zájem na existenci společnosti, je účastník 3), který společnost de facto řídí, neboť disponuje 52 % hlasů. Díky majetkové a osobní propojenosti společnost disponuje dostatečnou majetkovou účastí ve společnosti [právnická osoba]., umožňující jednateli společnosti (kterým je syn účastníka 3/) zásadně benefitovat z účasti na orgánech [právnická osoba]. Účetní závěrky založila společnost do sbírky listin až poté, co začalo být patrné, že se navrhovatel snaží docílit svého odchodu ze společnosti. Společnost tedy plní své povinnosti vůči sbírce listin jen proto, aby předstírala funkčnost a jednatel si udržel honorovaný výkon funkce a jeho prostřednictvím pozici předsedy dozorčí rady [právnická osoba]., jakož i udržel účastníkovi 3) pozici předsedy jejího představenstva. Jednatel a účastník 3) tak jednají na úkor ostatních společníků, kteří jsou vůči účastníkovi 3) „animozní“. Valná hromada společnosti proto není schopna přijmout žádné usnesení vyžadující kvalifikovanou většinu hlasů. Ustálená judikatura přitom podle navrhovatele dovodila, že pokud valná hromada dlouhodobě nepřijímá a ani nemůže přijímat žádná rozhodnutí koncepčního a zásadního charakteru a tato skutečnost je způsobena narušenými vztahy mezi společníky, naplňuje to důvod zrušení společnosti podle § 93 písm. c) z. o. k. Podle navrhovatele je nepodstatné, zda valná hromada je schopna schválit „banální rozhodnutí formálního charakteru“ jako je schválení účetní závěrky a rozdělení zisku. Společnost ostatně roky žádnou dividendu nevyplácela a začala tak činit až v reakci na žaloby minoritních společníků.

7. Navrhovatel v odvolání dále zdůraznil, že společnost s majetkem přesahujícím (svou hodnotou) 100 000 000 Kč dosahuje z vlastní činnosti podnikatelského, finančního, organizačního a ekonomického poradenství provozní výnos (za rok 2022) ve výši pouhých 100 000 Kč, tj. 0,1 %. Tato činnost ostatně opět pouze reaguje na aktivitu navrhovatele, který na valné hromadě společnosti dne 10. 11. 2023 obdržel na dotaz na budoucnost společnosti, že „business plán je tvořen příjmy… a náklady…“. Žádná vize ani plán společnosti tedy představen nebyl. Zisk společnosti je tvořen čistě pasivním příjmem a její rozštěpení by vedlo k dosahování daleko větších výnosů na straně všech společníků. Společnost nemá žádné zaměstnance, žádné zásadní obchodní vztahy, žádné specifické know-how, žádný zásadní majetek kromě obchodovatelných cenných papírů, fakticky nepodniká a z její existence neplyne žádné třetí straně žádný zásadní hmatatelný benefit. Soud prvního stupně tak podle navrhovatele v napadeném usnesení zcela zjevně preferoval ochranu klanu Ševčíků na zájmy zbývajících společníků. Navrhovatel si je vědom toho, že zrušení společnosti soudem je ultima ratio řešení, považuje však za nemožné, že by mimo zrušení společnosti existoval jiný způsob ochrany jeho práv. Politické skandály účastníka 3) považuje navrhovatel za zcela zásadní poškozování svého dobrého jména. Navrhovatel se pokusil o řešení vzniklé situace dohodou, avšak bez úspěchu. Navrhovatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a návrhu vyhověl.

8. Navrhovatel své odvolání doplnil tak, že společnost se stále řídí společenskou smlouvou ze dne 16. 6. 2005, nepřizpůsobila své vnitřní poměry zákonu o obchodních korporacích a vzhledem k rozporům mezi společníky není valná hromada společnosti schopna rozhodnout o změně společenské smlouvy. Společenská smlouva přitom neobsahuje určité ustanovení o počtu jednatelů, neboť uvádí, že společnost má jednoho či více jednatelů. Společnost ani nesplnila svou povinnost zapsat do obchodního rejstříku počet členů statutárního orgánu. To představuje samostatný důvod zrušení společnosti, k čemuž měl soud prvního stupně přihlédnout z úřední povinnosti.

9. U jednání odvolacího soudu navrhovatel ještě doplnil, že společnost za rok 2024 dosáhla výnosu z vlastní činnosti ve výši 61 000 Kč, přičemž mzdové náklady činily 530 000 Kč. Poukázal na to, že společnost byla založena za účelem podnikání v oboru finančního poradenství, nikoli za účelem držení investic v jiných společnostech. Rodina Ševčíků používá majetek navrhovatele a účastníka 2) ve svůj prospěch. Jednatel společnosti je advokátním koncipientem a vedle toho je voleným orgánem 27 společností.

10. Společnost ve svém vyjádření odkázala na svá předchozí podání. Napadené usnesení považovala za správné. Situace ve společnosti [právnická osoba]. byla odlišná od situace ve společnosti. Navrhovatel netvrdí žádné konkrétní rozhodnutí, která by valná hromada nebyla schopna přijmout a které by bránilo společnosti v její činnosti. Žádné konkrétní nepoctivé jednání jednatele společnosti ani účastníka 3) nebylo v řízení prokázáno. K dohodě mezi společníky nedošlo pro přemrštěné požadavky navrhovatele na cenu za jeho podíl. Rozdílné politické názory společníků potom nejsou důvodem zrušení společnosti. Společnost navrhla potvrzení napadeného usnesení.

11. U jednání společnost doplnila, že za loňský rok dosáhla zisku 3 231 000 Kč, z čehož 1 800 000 Kč schválila valná hromada z 11. 4. 2025 k rozdělení mezi společníky. Společnost tak svým společníkům zajišťuje slušné výnosy. Společnost dosáhla nedávno v několika sporech se společníky soudního smíru. Společenská smlouva není v rozporu se zákonem o obchodních korporacích.

12. Účastník 2) s odvoláním souhlasil. Zdůraznil, že společnost nepřizpůsobila společenskou smlouvu zákonu o obchodních korporacích a její orgány nejsou schopny pro rozpory mezi společníky přijmout potřebnou změnu společenské smlouvy. Účastník 2) navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby je změnil a návrhu vyhověl.

13. Účastník 3) považoval napadené usnesení za správné a připojil se k argumentaci společnosti. Upozornil na to, že majetek společnosti není majetkem jejích společníků a že společnost má funkčního jednatele. Účastník 3) navrhl potvrzení napadeného usnesení.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Řízení o zrušení a likvidaci právnické osoby je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a má charakter řízení nesporného.

16. Odvolací soud doplnil dokazování o notářský zápis [tituly před jménem] ze dne 16. 6. 2005, N 286/2005, NZ 286/2005, kterým byla sepsána společenská smlouva společnosti. Podle ní přísluší účastníkovi 3) podíl ve výši 2889/5502, navrhovateli podíl ve výši 1485/5502 a účastníkovi 2) podíl ve výši 1128/5502. Nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada, která rozhoduje o věcech, které jí svěřuje zákon nebo společenská smlouva, nebo o kterých si rozhodování vyhradí. Na každých 1 000 Kč vkladu připadá jeden hlas. Způsob svolávání, rozhodování a jednání valné hromady se řídí společenskou smlouvou. Statutárním orgánem společnosti je jeden nebo více jednatelů. Jednatel jedná jménem společnosti v plném rozsahu. Poslední valná hromada se podle zápisu konala dne 11. 4. 2025 a hlasy účastníka 3) schválila řádnou účetní závěrku se ziskem ve výši 3 261 794,27 Kč a jeho rozdělení tak, že 1 800 000 bude vyplaceno společníkům a zbytek převeden na účet nerozděleného zisku minulých let. Podle odpovědí jednatele společnosti v rámci diskuse na valné hromadě činily výnosy z poradenské činnosti 61 000 Kč. Společnost nemá žádné zaměstnance, pouze vyplácí odměnu jednateli. Zbytek výnosů tvoří výnos z majetku společnosti, která je menšinovým akcionářem [právnická osoba]. Hodnota majetku společnosti činila v roce 2024 podle jednatele 158 mil. Kč. Prodej uvedených akcií nepovažuje jednatel za rozumný. Jiné záležitosti valná hromada neprojednávala.

17. Důkazy článkem o účastníkovi 3) pocházejícím zřejmě z časopisu Euro a společnými návrhy společnosti, navrhovatele a účastníka 2) na schválení soudních smírů odvolací soud neprováděl, neboť jimi měly být prokázány neshody mezi společníky, tedy skutečnost, která byla mezi účastníky nesporná.

18. Podle § 172 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebo tak stanoví zákon (odstavec 1 písm. c/ a d/). Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků (odstavec 2).

19. Podle § 93 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže (b) není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel, nebo (c) nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky.

20. Podle § 777 z. o. k. ujednání společenských smluv, která jsou v rozporu s donucujícími ustanoveními tohoto zákona, se zrušují dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (odstavec 1). Obchodní korporace přizpůsobí do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona listiny podle odstavce 1 úpravě tohoto zákona a doručí je do sbírky listin. Neučiní-li tak, rejstříkový soud je k tomu vyzve a stanoví ve výzvě dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti; uplyne-li dodatečná lhůta marně, soud na návrh rejstříkového soudu nebo osoby, která na tom osvědčí právní zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci (odstavec 2).

21. Odvolací soud předně konstatuje, že důvod zrušení společnosti podle § 172 odst. 1 písm. c) o. z. zjevně dán není, neboť společnost jednatele má. S ohledem na § 172 odst. 2 o. z. jsou potom pro projednávanou věc nerozhodné námitky navrhovatele, že společnost své povinnosti (např. založit do sbírky listin účetní závěrky, svolávat valné hromady apod.) plní jen proto, že proti ní vede navrhovatel, popř. i účastník 2), soudní řízení. Již z citovaného ustanovení je zřejmé, že zásah státu do poměrů právnické osoby spočívající v jejím nuceném zrušení a nařízení likvidace je namístě až tehdy, neodstraní-li právnická osoba důvod svého zrušení ani na výzvu soudu v přiměřené lhůtě. Pokud tedy společnost začala některé své povinnosti plnit až poté, co navrhovatel podal návrh na její zrušení, splnil tento návrh účel stanovený zákonem a trvá-li na něm navrhovatel i přesto, že společnost důvod podání návrhu odstranila, nemůže soud takovému návrhu vyhovět.

22. Podle ustálené judikatury „činnost, kterou nemůže obchodní korporace vykonávat pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky ve smyslu § 93 písm. c) z. o. k., nelze redukovat pouze na podnikatelskou činnost (popř. jinou činnost sloužící k plnění účelu, pro který byla obchodní korporace založena) projevující se ve vztahu ke třetím osobám (navenek). S ohledem na další důvody pro zrušení obchodní korporace s likvidací uvedené v § 93 písm. a) a b) z. o. k. (zaměřené právě na nečinnost obchodní korporace navenek) jde v případě nemožnosti výkonu činnosti dle § 93 písm. c) z. o. k. především o (ne)činnost směřující dovnitř obchodní korporace, projevující se zejména dlouhodobou či trvalou nefunkčností jejích orgánů. […] Dlouhodobá nefunkčnost nejvyššího orgánu společnosti, způsobená narušenými vztahy mezi společníky, sama o sobě (aniž by bylo nutné se zabývat dalšími okolnostmi spočívajícími v neplnění povinností ve vztahu k rejstříkovému soudu a k finančnímu úřadu) vede k závěru, podle něhož společnost nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky.“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3081/2017, s odkazy na starší judikaturu).

23. Z uvedené judikatury tak plyne závěr, že samotné rozpory mezi společníky, byť dlouhodobé a za dané situace nepřekonatelné, nejsou ještě důvodem zrušení společnosti soudem. Tyto rozpory totiž musí mít za následek dlouhodobou nefunkčnost nejvyššího orgánu společnosti, tj. neschopnost přijímat rozhodnutí o základních otázkách fungování společnosti. Tak tomu bylo i ve věci společnosti [právnická osoba]., vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 Cmo 330/2019, jejíž valná hromada nebyla pro rozpory mezi společníky dlouhodobě svolávána, natož aby rozhodla o neodkladných záležitostech typu schválení účetní závěrky. V projednávané věci nebylo mezi účastníky sporu, že mezi společníky panují dlouhodobě zásadní rozpory, a už ze samotných podání společníků bylo zřejmé, že účastník 3) má podstatně odlišné názory na další fungování společnosti oproti navrhovateli a účastníkovi 2). Společnost však přesto (a to s ohledem na většinu hlasů, jíž disponuje účastník 3/) má fungující valnou hromadu, která je schopna přijímat rozhodnutí prostou většinou přítomných, a také tak činí.

24. Odvolací soud přitom nemůže souhlasit s navrhovatelem, podle kterého je schválení účetní závěrky a rozdělení zisku „banálním rozhodnutím formálního charakteru“. Předložením účetní závěrky valné hromady se totiž statutární orgán (jednatel) společnosti zodpovídá společníkům z obchodního vedení společnosti za předchozí účetní období a rozdělením zisku společníkům plní společnost svůj podnikatelský účel spočívající ve zhodnocení vkladu společníků do společnosti.

25. Společnost ve společenské smlouvě neupravuje záležitosti, o kterých by valná hromada měla rozhodnout jinou než prostou většinou hlasů přítomných společníků. Uplatní se tedy zákonná úprava, zejména § 171 odst. 1 z. o. k., který kvalifikovanou dvoutřetinovou většinu vyžaduje ke změně společenské smlouvy, k rozhodnutím, jejichž důsledkem se mění společenská smlouva, k připuštění nepeněžitého vkladu, k započtení proti pohledávce na splacení vkladu a ke zrušení společnosti s likvidací. V projednávané věci přitom navrhovatel ani účastník 2) netvrdili, že by společnost nemohla vykonávat činnost vinou chybějícího rozhodnutí valné hromady o konkrétní záležitosti, o níž by valná hromada měla rozhodnout kvalifikovanou většinou.

26. Jedinou tvrzenou výjimkou byla změna společenské smlouvy, kterou by se společnost přizpůsobila zákonu o obchodních korporacích, a potom by jí nehrozilo zrušení podle § 777 odst. 2 z. o. k. Navrhovatel přitom uváděl, že společenská smlouva je v rozporu s § 146 odst. 1 písm. g) z. o. k., neboť určitým způsoben neurčuje počet jednatelů, jelikož se v ní uvádí, že společnost má jednoho nebo více jednatelů. Odvolací soud však toto ustanovení za neurčité nepovažuje, neboť tvrzenou neurčitost lze (ve smyslu § 553 odst. 1 o. z.) odstranit výkladem. Společenskou smlouvu je třeba podle ustálené judikatury (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019) vykládat tak, jak by jí rozuměla svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka a schopností jej používat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.) v postavení společníka. Společenská smlouva sice opisuje zákonné ustanovení, že společnost má jednoho nebo více jednatelů, avšak upravuje pouze způsob jednání jediného jednatele, nikoli však více jednatelů. Od svého vzniku společnost (podle zápisu v obchodním rejstříku) nikdy neměla více než jednoho jednatele. Odvolací soud tedy uzavírá, že rozumně uvažující společník by s přihlédnutím ke znění společenské smlouvy a dlouhodobé praxi dospěl k závěru, že společnost má mít jen jednoho jednatele. Společenská smlouva tedy není v rozporu s § 146 odst. 1 písm. g) z. o. k. Společnost proto nepotřebuje pro výkon své další činnosti přijmout žádné rozhodnutí, k jehož přijetí by byla zapotřebí kvalifikovaná většina.

27. Shora uvedené potom vede odvolací soud k závěru, že důvod zrušení společnosti podle § 93 písm. c) z. o. k. není naplněn.

28. Podle ustálené judikatury „může soud obchodní korporaci s odkazem na § 93 písm. b) z. o. k. zrušit jen tehdy, není-li objektivně schopna vykonávat svoji činnost (a v důsledku toho plnit svůj účel), nikoli jen proto, že svoji činnost nevykonává. Tomu odpovídá nejen jazykový výklad, ale i výklad teleologický, neboť podle přesvědčení Nejvyššího soudu je účelem právní normy obsažené v § 93 písm. b) z. o. k. dosáhnout zániku (výhradně) těch obchodních korporací, které zcela pozbyly důvod své existence, jelikož (objektivně) nejsou schopny vykonávat svoji činnost. Na to, zda je obchodní korporace schopna vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel, je třeba usuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci. Například skutečnost, že se obchodní korporace aktivně hájí v řízení o jejím zrušení, naznačuje (může naznačovat), že je (pravděpodobně) schopna i vykonávat svoji činnost (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4030/2017, a ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1233/2019).

29. Jinak řečeno, jestliže podle § 93 písm. b) z. o. k. nelze zrušit ani společnost, která nevykonává žádnou činnost kromě plnění svých povinností vůči státu, svým společníkům a věřitelům, protože její vedení takovou činnost vykonávat nechce, nelze tím spíše zrušit společnost, která svou činnost vykonává, byť tak činí v omezeném, případně i symbolickém rozsahu. Důvod zrušení podle § 93 písm. b) z. o. k. je podle uvedené judikatury vyhrazen pro případy společností, které jsou dlouhodobě nečinné, společníci o jejich správu nemají zájem a statutární orgán buď nemají, nebo se nestará vůbec o správu jejich záležitostí.

30. Skutečnost, že společnost vykonává podnikatelskou činnost, byť v omezeném, případně symbolickém rozsahu, stejně tak že plní (alespoň v minimálním rozsahu) své povinnosti vůči státu, byla v řízení tvrzena samotným navrhovatelem. Důvodem zrušení společnosti soudem potom není skutečnost, že hlavní příjmy společnosti plynou ze správy jejího majetku v podobě akcií společnosti [právnická osoba]., ani tvrzení navrhovatele, že jednatel společnosti není dostatečně zdatný a nevěnuje vedení společnosti dostatek času, ani představa navrhovatele (a účastníka 2/), že majetek společnosti by mohl být využit účelněji, ani skutečnost, že tuto svou představu nejsou schopni na valné hromadě prosadit vinou svého menšinového podílu na hlasovacích právech. Naposledy potom není důvodem zrušení společnosti ani tvrzení navrhovatele, že jednatel společnosti hospodaří tak, že se snižuje hodnota jeho majetku. Zcela nerozhodná je potom politická aktivita většinového společníka.

31. Správný není podle odvolacího soudu ani argument navrhovatele, že nemá k dispozici žádné jiné možnosti obrany. Má-li jako společník za to, že jednatel společnosti vede její hospodaření ke škodě společnosti, má k dispozici společnickou žalobu podle § 157 z. o. k.; tutéž žalobu může podat jménem společnosti proti vlivné osobě. Má-li za to, že ovládající společník využívá svého vlivu ve společnosti způsobem, který podstatně zhoršuje jeho postavení společníka, a proto není možné po něm spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval, může po ovládajícím společníkovi požadovat odkup svého podílu za přiměřenou cenu podle § 89 z. o. k. Stejně tak má k dispozici žalobu o zrušení své účasti ve společnosti, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval (§ 205 z. o. k.). Odvolací soud tím ovšem nijak nepředjímá výsledek případných sporů podle předeslaných ustanovení. Pouze podotýká, že samotná skutečnost, že navrhovatel bývá na valné hromadě přehlasován většinovým společníkem, je přirozeným důsledkem velikosti jeho podílu.

32. Tvrzení, že společnost nepřizpůsobila svou společenskou smlouvu zákonu o obchodních korporacích a k zápisu do veřejného rejstříku nenavrhla všechny údaje, které tam zapsány být mají, a že společnost by měla být zrušena i z těchto důvodů, uvedl navrhovatel poprvé až v odvolacím řízení. Uvedené skutečnosti zakládají samostatný důvod zrušení společnosti s likvidací podle § 777 odst. 2 z. o. k. a § 122 odst. 3 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících. Jedná se tedy o nový nárok, který však podle § 216 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. v odvolacím řízení uplatnit nelze. Odvolací soud proto k posledně uvedeným tvrzením nepřihlížel.

33. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť je věcně správné (§ 219 o. s. ř.).

34. Výrok o nákladech odvolacího řízení se zakládá na tom, že řízení o zrušení společnosti lze zahájit i bez návrhu. Podle § 23 z. ř. s. proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Zvláštní okolnosti případu, které by přiznání nákladů některému z účastníků odůvodnily, odvolací soud neshledal.