9 Cmo 373/2024 - 619

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D., ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o vypořádací podíl ve výši 11 374 Kč, o odvolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 5. 2. 2024, č. j. 38 Cm 28/2019-562, takto:

Výrok

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 5. února 2024, č. j. 38 Cm 28/2019-562, se a. v rozsahu návrhu na zaplacení jistiny ve výši 11 374 Kč ruší a řízení se v tomto rozsahu zastavuje, b. ve zbytku, tj. ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 11 374 Kč od 1. 1. 2015 do zaplacení potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 6 733,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Předchozí řízení 1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v České Lípě dne 8. 1. 2018 a doplněnou 19. 2. 2018 domáhal se žalobce a), aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit mu částku 11 374 Kč. Uvedl, že byl jako člen žalovaného uživatelem garáže č. 004, postavené na parcele [Jméno advokáta B] (dále jen „garáž č. 4“). Užívání této garáže mu bylo družstvem znemožněno a nebyl mu vyplacen ani vypořádací podíl.

2. Podáním doručeným Okresnímu soudu v České Lípě dne 28. 11. 2018 domáhal se žalobce navíc zaplacení „úroků z prodlení dle občanskoprávních vztahů z částky 11 374 Kč od prvního dne prodlení do dne zaplacení včetně“ s tím, že první den prodlení je určen právními předpisy, resp. stanovami bytového družstva.

3. Usnesením ze dne 20. 3. 2019, č. j. Ncp 95/2019-39, rozhodl Vrchní soud v Praze, že k projednání věci jsou příslušné v prvním stupni krajské soudy, a věc postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

4. Usnesením ze dne 15. 7. 2019, č. j. 38 Cm 28/2019-53, odmítl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“), návrh na zahájení řízení v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení s odůvodněním, že žaloba je v této části neurčitá, neboť žalobce ani přes poučení soudu neuvedl požadovanou úrokovou sazbu ani datum počátku prodlení. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 8. 2019.

5. Žalovaný ve svém vyjádření upozornil na skutečnost, že představenstvo žalovaného dne 28. 1. 2014 vyloučilo oba žalobce z družstva a shromáždění delegátů vyloučení dne 29. 5. 2014 potvrdilo. Žalobci napadli svá vyloučení žalobami o vyslovení neplatnosti, o nichž dosud nebylo rozhodnuto. Podle stanov žalovaného přitom nárok na vypořádací podíl vzniká až uplynutím lhůty tří měsíců poté, co nabude právní moci rozhodnutí soudu o návrhu na vyslovení neplatnosti vyloučení. Vedle toho žalobce užívá také garáž č. 6, jejíž vyklizení je rovněž předmětem soudního řízení. Žaloba by tedy měla být zamítnuta, neboť nárok uplatněný žalobce se ještě nestal splatným.

6. Usnesením ze dne 12. 9. 2019, č. j. 38 Cm 28/2019-96, připustil Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“), přistoupení žalobkyně b) do řízení.

7. Usnesením ze dne 24. 8. 2021, č. j. Nco 93/2021-117, rozhodl Vrchní soud v Praze, že soudce Mgr. Vladimír Foldyna není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci. Námitku podjatosti podali žalobci s odůvodněním, že uvedený soudce rozhoduje všechny spory mezi nimi a žalovaným, a to vždy v jejich neprospěch, nedbá jejich procesních práv, neposkytuje jim poučení a chová se vůči nim arogantně. Vrchní soud své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobci netvrdí, že by soudce Mgr. Foldyna měl jakýkoli poměr k věci, účastníkům či jejich zástupcům a výhrady žalobců k postupu jmenovaného soudce v jejich věcech nejsou důvodem k jeho vyloučení.

8. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 1. 2022, č. j. 38 Cm 28/2019-327, ve znění usnesení ze dne 27. 5. 2022, č. j. 38 Cm 28/2019-361, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Po skutkové stránce vyšel zejména ze skutečností známých z činnosti soudu, zejména, že žalobci se stali členy žalovaného již v roce 1981, kdy převodem nabyli právo užívat [Anonymizováno] a družstevní garáž č.

4. Následně dalším převodem ze dne 4. 2. 2002 nabyli také právo užívat [Anonymizováno]. Oba byty byly převedeny do jejich vlastnictví. Žalovaný nabídl žalobcům také převod garáží do jejich vlastnictví za cenu 2 800 Kč za jednu garáž, která odpovídala nákladům na vyřízení převodu. Žalobci tuto nabídku odmítli a požadovali převod bezplatný. Žalovaný následně vypověděl nájem obou garáží, aby je mohl prodat jiným zájemcům. Užívací právo ke garáži č. 4 žalobcům zaniklo 30. 11. 2002. Žalobci odmítli garáže dobrovolně vyklidit, načež jim vyklizení garáže č. 4 bylo nařízeno soudem. Žalobci se nestarali o údržbu garáží, do kterých střechou zatékalo, pročež je nechal opravit žalovaný a po žalobcích se domáhal náhrady ve výši 70 792 Kč. I po opravě střechy odstranili žalobci petlice na garážích a dále je užívali. Představenstvo žalovaného rozhodlo dne 28. 1. 2014 o vyloučení žalobců z družstva pro porušování členských povinností; námitky žalobců proti vyloučení zamítlo shromáždění delegátů dne 29. 5. 2014. Návrh na vyslovení neplatnosti vyloučení žalobců z žalovaného družstva soud prvního stupně zamítl; žalobci proti jeho usnesení podali odvolání. Dne 22. 4. 2014 byla garáž č. 4 soudně vyklizena, načež ji žalovaný prodal třetí osobě.

9. Po právní stránce soud prvního stupně vyšel z § 749 odst. 1 z. o. k. a současných stanov žalovaného, podle kterých je vypořádací podíl majetkovým právem na vypořádání při zániku účasti člena v právnické osobě bez právního nástupce. Zánik užívacího práva k družstevní garáži bez zániku členství v družstvu nezakládá nárok na vypořádací podíl. Právo na vypořádání žalobcům nevzniklo ani podle čl. 26 odst. 4 stanov žalovaného účinných od 23. 11. 2006 do 31. 12. 2013, neboť toto právo bylo sjednáno pouze pro případ zániku užívacího práva k bytu bez zániku členství, nikoli však pro případ zániku užívacího práva ke garáži. Tam, kde se ujednání stanov vztahovalo i na garáže, bylo to ve stanovách vždy uvedeno v závorce. Nárok žalobců na vypořádací podíl potom ještě není splatný, neboť jeho splatnost je navázána na skončení řízení o vyslovení neplatnosti jejich vyloučení, které však dosud probíhá.

10. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání. Podáním ze dne 10. 10. 2022 žalobci odkázali na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které má být při určení výše vypořádacího podílu bývalého člena bytového družstva přihlédnuto k obvyklé hodnotě jeho zaniklého podílu, a navrhli změnu žaloby tak, aby žalovaný byl uznán povinným vyplatit žalobcům vypořádací podíl „ve výši tržní hodnoty včetně příslušenství“.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 12. 10. 2022, č. j. 9 Cmo 54/2022-378, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud nepřipustil změnu žaloby, neboť v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok (§ 216 odst. 2 o. s. ř.). Změněný žalobní návrh navíc nesplnil náležitosti stanovené § 79 odst. 1 o. s. ř. Není z něj patrné, čeho se navrhovatel konkrétně domáhá, tj. jaká konkrétní výše majetkového vypořádání podle představ žalobců odpovídá tržní hodnotě garáže č. 4 a jakého konkrétního příslušenství se žalobci domáhají (v případě úroku z prodlení je třeba uvést sazbu a období, za které je úrok požadován). Odvolací soud také neshledal, že by soudce Mgr. Vladimír Foldyna byl vyloučen z projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni. O návrhu na jeho vyloučení bylo již zdejším soudem rozhodnuto a žalobci upozorněni, že důvodem vyloučení soudce podle § 14 odst. 4 o. s. ř. výslovně nejsou okolnosti spočívající v jeho postupu v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiným věcech.

12. Podle odvolacího soudu lze se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že žalobci zatím nemají nárok na vyplacení vypořádacího podílu, neboť žalobci byli sice z žalovaného družstva vyloučeni, avšak jejich právo na vypořádací podíl se dosud nestalo splatným. Podle § 749 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“) se totiž lhůta splatnosti vypořádacího podílu počítá až od právní moci rozhodnutí soudu o návrhu na prohlášení neplatnosti vyloučení. Toto řízení však v případě žalobců ještě skončeno nebylo. Vedle toho je splatnost vypořádacího podílu vázána rovněž na vyklizení družstevního bytu (resp. v případě žalobců družstevní garáže č. 6), kterou žalobci dosud nevyklidili. S žalobci odvolací soud naproti tomu souhlasil v tom, že se v projednávané věci nedomáhají vypořádacího podílu, na který jim vzniklo právo jejich vyloučením z družstva, nýbrž vypořádání souvisejícího s tím, že jim za trvání jejich společného členství zaniklo právo nájmu družstevní garáže č. 4, aniž by za zánik tohoto práva obdrželi náhradu.

13. Odvolací soud dovodil, že otázku, zda žalobcům vzniklo právo na vypořádání za zánik nájmu garáže č. 4, je třeba řešit podle právní úpravy a stanov žalovaného platných v době, kdy žalobcům zaniklo právo užívat tuto družstevní garáž, tj. podle skutkových zjištění soudu prvního stupně k 30. 11. 2002. Rozhodné je tak v uvedené době platné znění obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (dále jen „obch. zák.“) a v té době platné stanovy žalovaného.

14. Odvolací soud proto podle § 213a odst. 1 ve spojení s § 120 odst. 2 větou první o. s. ř. doplnil dokazování o stanovy žalovaného ve znění platném od 29. 11. 2001, které byly podle sbírky listin obchodního rejstříku účinné k 30. 11. 2002. Podle čl. 26 odst. 4 těchto stanov, „zanikne-li nájemní poměr člena k bytu bez zániku členství, vznikne členovi nárok na výplatu členského podílu a dodatečného členského vkladu uplynutím 3 měsíců od schválení roční účetní závěrky za rok, ve kterém po zániku nájmu přestal byt užívat a vyklizený jej předal družstvu“. Podle čl. 14 až 16 stanov přitom majetkovou účast člena v družstvu tvořil základní členský vklad ve výši 1 000 Kč, členský podíl, kterým se člen podílel na financování družstevní výstavby nebo technickém zhodnocení domu, a případně dodatečný členský vklad, kterým mohlo být podmíněno přidělení uvolněného družstevního bytu či garáže.

15. Odvolací soud vyložil ustanovení čl. 26 odst. 4 rozhodného znění stanov v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (např. usnesení z 5. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5749/2017) tak, že právo na vypořádání podle uvedeného ustanovení má také člen, jemuž jinak než převodem nebo vyloučením zaniklo užívací právo ke garáži, tedy i žalobci. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení doplnil dokazování k otázce výše majetkového vypořádání, na které mají žalobci nárok podle čl. 26 odst. 4 rozhodného znění stanov.

16. Podáním ze dne 2. 1. 2023 žalovaný sdělil soudu, že nárok žalobců na zaplacení členského podílu ke garáži č. 4 ve výši 11 374 Kč započetl proti pohledávce na náhradu nákladů řízení ve výši 17 183,68 Kč, které mu byly přiznány usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 6 Cmo 243/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, sp. zn. 38 Cm 10/2021. Započtení oznámil žalobce žalovaným dopisy ze dne 20. 12. 2022.

17. Žalobci podáním ze dne 13. 1. 2023 opět rozšířili žalobu o úroky z prodlení z žalované částky ve výši dané občanskoprávními vztahy za období od dne prodlení do dne zaplacení dluhu. Další změnu žaloby doručili soudu prvního stupně dne 6. 4. 2023 a domáhali se vypořádacího podílu ke garáži č. 4 ve výši tržní hodnoty včetně příslušenství od dne prodlení do dne zaplacení včetně.

18. Usnesením ze dne 12. 4. 2023, č. j. 38 Cm 28/2019-447, odmítl soud prvního stupně změnu žaloby z 13. 1. 2023. Usnesení nabylo právní moci dne 14. 9. 2023.

19. Podáním ze dne 14. 4. 2023 žalobci vzali zpět žalobu, „a to v části na zaplacení 11 374 Kč“, s tím, že „nadále trvají na zaplacení vypořádacího podílu v tržní hodnotě, čehož se domáhají prostřednictvím změny žaloby, o které dosud nebylo pravomocně zaplaceno“. Žalobci navrhli, aby „řízení bylo v části 11 374 Kč zastaveno“, a aby jim v této části byly přiznány náklady řízení, neboť k zastavení bude přistoupeno na základě plnění žalovaného.

20. Usnesením ze dne 21. 4. 2023, č. j. 38 Cm 28/2019-486, vyzval prvního stupně soud žalobce, aby podání ze dne 14. 4. 2023 opravili, neboť je neurčité, berou-li jím žalobci zpět žalobu o zaplacení 11 374 Kč, tedy zcela, a zároveň se v něm uvádí, že žalobci trvají na nárocích, které však nejsou předmětem řízení. Soud prvního stupně žalobce poučil, že dokud podání nebude opraveno, nebude k němu přihlížet.

21. Podáním ze dne 23. 9. 2023 žalobce a) opravil svá předešlá podání tak, že navrhl změnu žaloby, kterou se domáhal zaplacení 40 000 Kč s úroky z této částky v zákonné výši ode dne 1. 1. 2015 do zaplacení včetně.

22. Usnesením ze dne 3. 10. 2023, č. j. 38 Cm 28/2019-511, soud prvního stupně posledně uvedenou změnu žaloby nepřipustil s odůvodněním, že žalobce a) tuto změnu žaloby učinil jen za sebe, nikoli i za žalobkyni b), kterou tehdy jako obecný zmocněnec zastupoval, přičemž předmětem řízení je společné právo obou žalobců. Zároveň výsledky dosavadního řízení by nemohly být podkladem pro řízení o změněném nároku, neboť k výši vypořádacího podílu odpovídající tržní hodnotě garáže ke dni 30. 11. 2002 by muselo být vedeno obsáhlé nové dokazování.

23. Podáním ze dne 23. 10. 2023 žalobci opět změnili žalobu tak, že se nově domáhali zaplacení 50 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od dne 1. 1. 2015 do zaplacení včetně.

24. Usnesením ze dne 25. 10. 2023, č. j. 38 Cm 28/2019-518, připustil soud změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o zákonné úroky z prodlení z částky 11 374 Kč od 1. 1. 2015 do zaplacení a nepřipustil změnu žaloby o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím. Účastníky poučil, že předmětem řízení je nadále částka 11 374 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2015 do zaplacení. K nepřipuštění změny žaloby uvedl, že dosavadní řízení by nemohlo být podkladem pro řízení o změněném nároku.

25. U jednání soudu prvního stupně dne 5. 2. 2024 vznesl žalovaný námitku promlčení příslušenství. Napadený rozsudek 26. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Po skutkové stránce, vedle zjištění učiněných již v přechozím rozsudku (viz shora odstavec 8) vyšel z dalších skutečností známých mu z jeho činnosti, a to, že návrh na vyslovení neplatnosti vyloučení žalobců ze žalovaného družstva byl pravomocně zamítnut, pročež členství žalobců v žalovaném zaniklo 3. 6. 2014, a že garáž č. 6 je stále užívána žalobci, kteří o ni s žalovaným vedou neskončené soudní spory. Z listinných důkazů zjistil, že shromáždění delegátů žalovaného schválilo dne 28. 5. 2014 účetní závěrku za rok 2014, pročež tříměsíční lhůta k úhradě vypořádání za ztrátu práva žalobců ke garáži č. 4 podle čl. 26 odst. 4 rozhodného znění stanov začala běžet dne 28. 5. 2015. Rozsudkem ze dne 12. 4. 2021, č. j. 38 Cm 10/2021-70, přiznal soud prvního stupně žalovanému proti žalobci a) právo na náhradu nákladů řízení ve výši 17 183,68 Kč splatných do tří dnu od právní moci rozsudku. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2022, č. j. 6 Cmo 243/2021-114, a nabyl právní moci dne 20. 6. 2022. Žalovaný oznámením z 20. 12. 2022 jednostranně započetl přiznaný nárok na náhradu nákladů řízení proti pohledávce žalobců na zaplacení vypořádacího podílu ve výši 11 374 Kč. Oznámení byla žalobcům zaslána poštou 21. 12. 2023 a žalobci na ně reagovali dne 28. 12. 2022. Obě pohledávky se podle soudu prvního stupně setkaly 23. 6. 2022, kdy se stala splatnou pohledávka žalovaného; tímto dnem zanikla žalovaná pohledávka na zaplacení jistiny ve výši 11 374 Kč.

27. Soud prvního stupně po právní stránce dovodil, že sporný nárok není nárokem na vypořádací podíl podle § 233 odst. 1 obch. zák., nýbrž jde o nárok ze smlouvy ve smyslu § 489 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák. 1964“), neboť jde o majetkové vypořádání při zániku nájemního poměru k družstevnímu bytu či garáži bez zániku členství. Tento nárok se stal splatným dne 28. 8. 2015 uplynutím 3měsíční lhůty počínající dnem 28. 5. 2015, kdy shromáždění delegátů žalovaného schválilo účetní závěrku za rok 2014, ve kterém byla vyklizena garáž č.

4. Následujícího dne 29. 8. 2015 se žalovaný dostal podle § 1968 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z. 2012“) do prodlení s úhradou sporného nároku, čímž žalobcům vznikl i nárok na úhradu úroku z prodlení podle § 1970 o. z. 2012. Toto právo však žalobci uplatnili proti žalovanému řádně až podáním z 23. 10. 2023, tj. po uplynutí tříleté promlčecí lhůty podle § 629 odst. 1 o. z. 2012. Soud prvního stupně k promlčení přihlédl k námitce žalovaného (§ 610 odst. 1 věta první o. z. 2012) a žalobu zamítl, neboť nárok na úhradu jistiny zanikl započtením a nárok na úhradu úroku z prodlení považoval za promlčený. Odvolání a vyjádření k němu 28. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání. Uvedli, že soud prvního stupně nerespektoval v napadeném rozsudku závazný právní názor odvolacího soudu. Jeho skutková zjištění jsou nesprávná. Soud prvního stupně přizpůsobuje své závěry svým představám a potřebám tak, aby bylo vyhověno žalovanému. Takový postup svědčí o důvodnosti pochyb o nestrannosti vyřizujícího soudce. Žalobci odkázali na svá předchozí podání, ve kterých upozornili na svévolné hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s pokynem, aby věc rozhodl jiný soudce.

29. Podáním ze dne 14. 7. 2025 vzala žalobkyně b) zpět žalobu o zaplacení jistiny ve výši 11 374 Kč. Zároveň doplnila odvolání o námitku, že soud prvního stupně nerozhodl o zpětvzetí žaloby „v části 11 374 Kč“. Pokud žalobci vzali žalobu o tuto částku zpět, měl soud prvního stupně o tomto zpětvzetí rozhodnout buď tak, že by řízení zastavil, nebo zpětvzetí prohlásil neúčinným. Zároveň je třeba rozhodnout účinně i o změnách žaloby. Žalobkyně b) navrhla, aby soud prvního stupně napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

30. Žalobce a) podáním ze 14. 7. 2025 vzal zpět žalobu o zaplacení 11 374 Kč s tím, že tato částka byla v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaným zaplacena, pročež není důvod v řízení o tomto nároku pokračovat. Navrhl, aby bylo řízení v rozsahu zpětvzetí zastaveno a žalobcům přiznána náhrada nákladů řízení. Zároveň doplnil odvolání v otázce příslušenství tak, že není pravdivé zjištění soudu prvního stupně, že nárok na úhradu příslušenství byl poprvé řádně uplatněn až 23. 10. 2023. Žalobce toto právo uplatnil v projednávané věci již podáním ze dne 28. 11. 2018.

31. Žalovaný u ústního jednání soudu s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že nárok žalobce na úrok z prodlení je promlčen a v této části navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Posouzení věci odvolacím soudem 32. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zjistil, že odvolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými. Věc projednal podle § 211 ve spojení s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobců, kteří se k jednání bez omluvy nedostavili, přestože jim bylo řádně doručeno předvolání.

33. Odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí v projednávané věci neshledal, že by soudce Mgr. Vladimír Foldyna byl vyloučen z projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni. O návrhu na jeho vyloučení bylo již zdejším soudem rozhodnuto a žalobci upozorněni, že důvodem vyloučení soudce podle § 14 odst. 4 o. s. ř. výslovně nejsou okolnosti spočívající v jeho postupu v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiným věcech. V odvolání přitom žalobci neuvádějí žádné nové okolnosti, které by byly důvodem vyloučení Mgr. Vladimíra Foldyny z projednání a rozhodnutí věci.

34. Podle § 222a o. s. ř., „vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné“ (odstavec 1). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení (odstavec 2).

35. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud proto zrušil odvoláním napadené rozhodnutí v rozsahu zpětvzetí žaloby (tj. ohledně jistiny ve výši 11 374 Kč) a řízení v tomto rozsahu zastavil.

36. Odvolací soud přitom považuje za správný postup soudu prvního stupně, který nepřihlížel k podání žalobců ze dne 14. 4. 2023. V uvedeném podání žalobci uvedli, že žalobu berou co do částky 11 374 Kč zpět, v tomto rozsahu navrhují řízení zastavit, a zároveň trvají na zaplacení úroků z prodlení a vypořádacího podílu v tržní hodnotě. Za situace, kdy předmětem řízení byla v dané době pouze částka 11 374 Kč (o návrhu žalobců na změnu žaloby soud prvního stupně ještě nerozhodl), znamenalo by zpětvzetí žaloby o tuto částku úplné zastavení řízení. Toho se však žalobci nedomáhali, naopak byli zjevně přesvědčeni, že jim přísluší vypořádání vyšší. Z uvedeného podání tedy nebylo v rozporu s § 42 odst. 4 větou první o. s. ř. patrno, co jím žalobci sledují. Soud prvního stupně proto žalobce v souladu s § 43 o. s. ř. usnesením ze dne 21. 4. 2023, č. j. 38 Cm 28/2019-486, vyzval, aby podání ze dne 14. 4. 2023 opravili, a poučil je, že dokud podání nebude opraveno, nebude k němu přihlížet. Protože žalobci na výzvu soudu prvního stupně nereagovali opravou uvedeného podání, soud prvního stupně k němu správně nepřihlížel a za předmět řízení považoval i nadále zaplacení částky 11 374 Kč.

37. Podle odvolacího soudu nelze nic vytknout ani postupu soudu prvního stupně, který nepřipustil změnu žaloby o zaplacení vypořádacího podílu ve výši tržní hodnoty garáže v době výpovědi z nájmu s odůvodněním, že výsledky dosavadního řízení by nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Tento závěr je v souladu s § 95 o. s. ř. a judikaturou jej vykládající, podle které má uvedené ustanovení „bránit neúčelnému prodlužování řízení a svévolnému vedení sporu ze strany žalobce“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3140/2019). Procesní postup žalobců, kteří opakovaně nerespektují poučení soudu a podávají neurčité změny žaloby a námitky podjatosti, znaky svévolného vedení sporu vykazuje.

38. Předmětem odvolacího řízení tedy zůstal pouze nárok žalobců na zaplacení úroku z prodlení z částky 11 374 Kč. Protože žalovaný vznesl námitku promlčení, zabýval se soud prvního stupně správně především touto námitkou.

39. Odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí v projednávané věci dospěl k závěru, že nárok žalobců na vypořádání za ztrátu práva užívat garáž č. 4 se řídí právní úpravou platnou v době, kdy žalovaný vypověděl nájem této garáže, tedy především obchodním zákoníkem.

40. Podle § 3036 o. z. 2012 podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

41. Protože se nárok žalobců řídí dosavadními právními předpisy, řídí se těmito předpisy i jeho promlčení, a to i za situace, kdy promlčecí doba začala běžet až v době účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Podle ustálené judikatury se dosavadními právními předpisy řídí promlčení takového nároku jako celek, tj. jak počátek, tak i stavení, přerušení a konec promlčecí doby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1191/2021, uveřejněný pod R 47/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

42. Podle § 261 odst. 3 písm. b) obch. zák. se obchodním zákoníkem řídily závazkové vztahy mezi členem a družstvem, pokud vyplývaly z členského vztahu k družstvu. Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že právo žalobců na vypořádání za zánik práva nájmu garáže č. 4 je závazkovým právním vztahem vyplývajícím ze stanov družstva. Promlčení nároku žalobců se tedy řídí obchodním zákoníkem.

43. Podle § 388 odst. 1 obch. zák. promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.

44. Podle § 392 odst. 1 věty první obch. zák. u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti).

45. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, kdy se stal dluh žalovaného vůči žalobcům splatným (28. 8. 2015). Právo na úrok z prodlení žalobcům nevzniklo podle § 1970 o. z. 2012, nýbrž podle § 369 obch. zák. Význam obou ustanovení je však stejný.

46. Podle ustálené judikatury vzniká právo na zaplacení úroků z prodlení jednorázově v den, kdy se dlužník dostane do prodlení a tímto dnem počíná také běžet promlčecí doba. Jejím uplynutím se právo na úrok z prodlení promlčí jako celek (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009, uveřejněný pod R 96/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Promlčecí doba se nároku na úrok z prodlení se tedy rozeběhla 29. 8. 2015.

47. Podle § 397 obch. zák., nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

48. Podle § 402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

49. Podle § 405 obch. zák., jestliže právo bylo uplatněno před promlčením podle § 402 až 404, avšak v tomto řízení nebylo rozhodnuto ve věci samé, platí, že promlčecí doba nepřestala běžet (odstavec 1). Jestliže v době skončení soudního nebo rozhodčího řízení uvedeného v odstavci 1 promlčecí doba již uplynula nebo jestliže do jejího skončení zbývá méně než rok, prodlužuje se promlčecí doba tak, že neskončí dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo soudní nebo rozhodčí řízení (odstavec 2).

50. Promlčecí doba nároku žalobců na úrok z prodlení tedy měla skončit 29. 8. 2019. Uplatnil-li žalobce a) tento nárok u soudu návrhem na změnu žaloby ze dne 28. 11. 2018, učinil tak včas a zastavil promlčecí dobu podle § 402 obch. zák. Soud prvního stupně však tento návrh odmítl usnesením ze dne 15. 7. 2019 (viz shora v odst. 4), který nabyl právní moci dne 3. 8. 2019. Tehdy zbýval do skončení promlčecí doby méně než rok, pročež se podle § 405 odst. 2 obch. zák. promlčecí doba prodloužila tak, že skončila za jeden rok ode dne, kdy nabylo právní moci usnesení o odmítnutí změny žaloby, tj. dne 3. 8. 2020.

51. Žalobci opětovně vznesli návrh na změnu žaloby, kterým se domáhali úhrady úroků z prodlení, až podáním odvolacímu soudu ze dne 10. 10. 2022 (viz shora v odst. 10). V té době však byl nárok na úroky z prodlení více než 2 roky promlčen.

52. Závěr soudu prvního stupně o promlčení nároku žalobců na úrok z prodlení byl tedy věcně správný, přestože k němu soud prvního stupně dospěl aplikací právních předpisů, které na zjištěný skutkový stav nedopadají. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o zaplacení úroků z prodlení potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

53. S ohledem na částečné zrušení napadeného rozsudku pozbyl účinků i jeho výrok o nákladech řízení, neboť se jedná o výrok závislý. Odvolací soud proto znovu rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a to podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

54. Judikaturu k výkladu uvedeného ustanovení shrnul Ústavní soud v nálezu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. III. ÚS 133/24, následovně: „Zavinění na zastavení řízení je nutné posuzovat výlučně z procesního hlediska [srov. např. nález ze dne 8. 10. 2019 sp. zn. I. ÚS 3778/18 nebo nález ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. III. ÚS 3447/15 (N 141/86 SbNU 411)]. Princip procesního hlediska nelze chápat formálně; rozhodování o nákladech řízení nesmí být jen mechanickým posuzováním otázky zavinění výsledku řízení bez komplexního zhodnocení okolností případu, ale má být zřejmým a logickým ukončením soudního řízení [viz např. nález ze dne 8. 11. 2007 sp. zn. II. ÚS 439/06 (N 186/47 SbNU 443), nález ze dne 20. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 660/11 (N 190/67 SbNU 285) nebo již citovaný nález sp. zn. I. ÚS 613/18]. Výrok o náhradě nákladů řízení proto musí být v souladu s průběhem řízení, úkony účastníků i s obsahem příslušného soudního spisu, jinak může být porušen čl. 36 odst. 1 Listiny a stejně tak obsahově shodný čl. 6 odst. 1 Úmluvy (srov. např. nález ze dne 10. 11. 2020 sp. zn. I. ÚS 262/20). Při hodnocení zavinění, zejména při zastavení řízení pro nedostatek jeho podmínek, je třeba vážit, zda účastník věděl nebo vědět měl a mohl, že řízení bude zastaveno; v této souvislosti lze užít kritéria procesně nezodpovědného chování žalobce, jenž jde při posuzování procesního zavinění k jeho tíži (srov. již citovaný nález sp. zn. IV. ÚS 682/20).

55. Odvolací soud je toho názoru, že chováním žalovaného, které svědčí o důvodnosti podané žaloby, není pouze přímá úhrada žalované částky, ale i jednostranné započtení vlastní pohledávky, která se stala splatnou až po podání žaloby. Pokud by totiž žalovaný započítal dříve splatnou pohledávku, mohl se žalobce vyhnout podání žaloby tím, že by započetl sám. Ke stejnému závěru dospěl Vrchní soud v Olomouci již v usnesení ze dne 7. 3. 1996, sp. zn. 4 Cmo 178/96, uveřejněném v Bulletinu advokacie č. 9/1997, a tento závěr je v souladu se shora citovanou ustálenou judikaturou.

56. V projednávané věci započetl žalovaný proti nároku žalobců na úhradu žalované jistiny svou pohledávku na náhradu nákladů řízení, které mu soud v jiném sporu přiznal až v průběhu řízení v projednávané věci. Pokud by tedy brali žalobci žalobu zpět bez zbytečného odkladu po započtení nároku na vypořádání za ztrátu práva nájmu garáže č. 4, brali by ji zpět pro chování žalovaného, pročež by jim příslušela náhrada nákladů řízení. Žalobci tak však neučinili, nýbrž trvali na změně žaloby, kterou se domáhali vypořádání v tržní hodnotě garáže, a setrvali na tomto procesním postoji i poté, co soud prvního stupně nevyhověl jejich návrhu na změnu žaloby. Soud prvního stupně správně žalobu v této části zamítl pro zánik sporného nároku započtením, žalobci se proti jeho rozsudku v plném rozsahu odvolali, a žalobu vzali zpět až těsně před jednáním odvolacího soudu, tedy po více než dvou letech ode dne, kdy jim bylo doručeno oznámení o započtení. Odvolací soud proto uzavírá, že za nastíněné procesní situace se již nejednalo o zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného. Žalobci proto částečné zastavení řízení procesně zavinili tím, že vzali žalobu zpět. Ohledně žalovaného příslušenství potom nebyli procesně úspěšní.

57. Náklady procesně úspěšného žalovaného sestávají z: a. paušální náhrady nákladů účastníka nezastoupeného advokátem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 12 úkonů v řízení po 300 Kč za úkon (vyjádření z 23. 8. 2019, příprava na jednání dne 21. 1. 2022, účast u jednání soudu prvního stupně dne 21. 1. 2022, příprava na jednání dne 12. 10. 2022, účast u jednání odvolacího soudu dne 12. 10. 2022, vyjádření z 9. 12. 2022, příprava na jednání dne 17. 4. 2023, účast u jednání soudu prvního stupně dne 17. 4. 2023, příprava na jednání dne 5. 2. 2024, účast u jednání soudu prvního stupně dne 5. 2. 2024, příprava na jednání dne 17. 7. 2025, účast u jednání odvolacího soudu dne 17. 7. 2025), celkem 3 600 Kč, b. náhrady cestovného pověřeného zaměstnance z [adresa] a zpět k jednání dne 12. 10. 2022 (2 x 111 km, www.mapy.cz), osobním automobilem [jméno FO] s kombinovanou spotřebou 4,9 l benzínu Natural 95/100 km při prokázané ceně pohonných hmot 41,30 Kč vypočteného podle vyhlášky č. 237/2022 Sb., v částce 1 492,70 Kč, c. náhrady cestovného pověřeného zaměstnance z [adresa] a zpět k jednání dne 17. 7. 2025 (2 x 111 km, www.mapy.cz), osobním automobilem [jméno FO] s kombinovanou spotřebou 4,9 l benzínu Natural 95/100 km při prokázané ceně pohonných hmot 32,50 Kč vypočteného podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., v částce 1 641,10 Kč.

Poučení