9 Cmo 374/2024 - 144

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. ve věci navrhovatelů: a) [Jméno navrhovatele A], narozený [Datum narození navrhovatele A] bytem [Adresa navrhovatele A] b) [Jméno navrhovatele B], narozená [Datum narození navrhovatele B] bytem [Adresa navrhovatele B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupen advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o neplatnost usnesení valné hromady ze dne 30. 7. 2021, o odvolání navrhovatele a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2022, č. j. 74 Cm 220/2021-82 takto:

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2022, č. j. 74 Cm 220/2021-82, se ve vztahu mezi navrhovatelem a) a účastníkem ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 1. 11. 2021 se navrhovatelé vůči [Jméno advokáta B]. (dále jen „společnost“) domáhali, aby soud rozhodl, že neplatné je usnesení valné hromady společnosti ze dne 30. 7. 2021, kterým byla přijata změna stanov společnosti.

2. Navrhovatelé v návrhu uvedli, že jsou akcionáři společnosti. Navrhovatel a) vlastní 7 718 akcií na jméno v listinné podobě, což představuje 6,86% podíl na základním kapitálu společnosti. Navrhovatelka b) vlastní 30 akcií. Sporná změna stanov se týkala předmětu podnikání, formy akcií, jejich převoditelnosti, usnášeníschopnosti valné hromady a většiny potřebné pro přijetí usnesení valné hromady a úpravy dozorčí rady. Navrhovatelé uvedli, že u jednání soudu ve věci sp. zn. 80 Cm 195/2019, které proběhlo u Městského soudu v Praze dne 4. 10. 2021, získali seznam akcionářů společnosti, na němž chybí akcionáři [jméno FO]. Uvedený seznam není datován, nicméně podle sdělení právní zástupkyně společnosti byl použit pro svolání sporné valné hromady. Naproti tomu na starším seznamu z 18. 11. 2019 tito akcionáři uvedeni jsou. Navrhovatelé tvrdili, že společnost jmenovaným akcionářům neodeslala pozvánku na spornou valnou hromadu. Zároveň jde o skutečnost, kterou navrhovatelé na samotné valné hromadě nemohli vědět za situace, kdy řádné svolání valné hromady potvrdil předsedající a zápis o ní sepisoval notář. Podle navrhovatelů uvedené představuje závažný omluvitelný důvod, pro který nemohli pro uvedenou vadu svolání valné hromady vznést protest.

3. Společnost ve svém vyjádření uvedla, že navrhovatelé nemají na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Tvrdila, že [jméno FO]. pozvánku na valnou hromadu řádně zaslala poštou a rovněž ji uveřejnila na svých internetových stránkách. [jméno FO] není akcionářem společnosti. Seznam akcionářů, na který navrhovatel odkazuje, pochází z období, kdy byl navrhovatel a) generálním ředitelem společnosti, předsedkyní představenstva byla jeho manželka a členem představenstva jejich syn. Proti navrhovateli a jeho manželce je v souvislosti s jejich působením ve vedení společnosti vedeno trestní stíhání pro trestný čin zpronevěry. Společnost doplnila, že navrhovatelka b) se sporné valné hromady nezúčastnila. Nedostavily se na ni ani osoby, které navrhovatel ve své žádosti představenstvu o svolání valné hromady navrhl do funkcí předsedajícího valné hromady a zapisovatele. Společnost považovala podaný návrh za zneužití práva.

4. V podání z 2. 2. 2022 navrhovatelé doplnili, že dalším důvodem neplatnosti usnesení valné hromady o změně stanov je skutečnost, že na valné hromadě byl schválen protinávrh akcionáře [jméno FO], který se týkal také ustanovení stanov, které podle návrhu přiloženého k pozvánce neměly být měněny. Přijatým návrhem byly změněny navíc články 3.1, 4.2, 6.2, 6.7, 6.8, 6.9 a 7.

4. Tato skutečnost byla předmětem protestu, který na valné hromadě vznesl zástupce navrhovatele [jméno FO].

5. Společnost v reakci jednak doplnila, že v době účasti navrhovatele a) ve vedení společnosti nebyly svolávány valné hromady. První valná hromada se konala až na základě zmocnění Městským soudem v Praze, usnesením ze dne 21. 3. 2019, č. j. 79 Cm 168/2018-81, a to dne 11. 7. 2019. Navrhovatel a) od té doby napadá všechny valné hromady společnosti. Protože představenstvo společnosti odmítlo součinnost, opatřil zmocněný akcionář seznam akcionářů společnosti ze trestního spisu. Tehdejší vedení společnosti uvedený seznam zpochybnilo a zaslalo seznam vlastní, údajně částečně rekonstruovaný, s tím, že není kompletní. Vady seznamu akcionářů namítá navrhovatel a) v každém návrhu na vyslovení neplatnosti valné hromady společnosti.

6. Navrhovatelé popřeli, že by napadali každou valnou hromadu návrhem na vyslovení neplatnosti jejích usnesení. Uvedli, že [jméno FO] vlastní akcie, které byly původně jako vlastní akcie ve vlastnictví společnosti, jež je smlouvou ze dne 13. 11. 2018 převedla [Jméno navrhovatele A], který je dne 15. 4. 2019 převedl [tituly před jménem] [jméno FO]. Téhož dne žádal [tituly před jménem] [jméno FO] společnost o zápis do seznamu akcionářů, minimálně do 18. 11. 2019 v něm byl jako akcionář veden, načež z něj byl tehdejším vedením společnosti vyškrtnut.

7. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh zamítl (výrok I.) a společnosti přiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).

8. Soud prvního stupně zjistil, že vady spočívající v překročení rozsahu změny stanov uvedené v pozvánce se navrhovatelé nemohou dovolávat, neboť ohledně ní neuplatnili na valné hromadě protest. Navíc tuto vadu uplatnili až v podání doručeném soudu 2. 2. 2022, tj. po uplynutí tříměsíční prekluzívní lhůty podle § 259 o. z., neboť navrhovatelé se mohli o napadeném usnesení dozvědět již v den konání valné hromady. Ohledně druhé vady, tj. nepozvání všech akcionářů, soud prvního stupně dovodil, že není povinností akcionáře aktivně přezkoumávat seznam pozvaných akcionářů přímo na valné hromadě. Pokud se o této vadě navrhovatelé dozvěděli až po valné hromadě, nelze takovou námitku odmítnout pro absenci protestu. Soudu prvního stupně však bylo prokázáno, že společnost zaslala pozvánku jak [jméno FO], tak [právnická osoba]. V případě [jméno FO] dospěl soud prvního stupně k závěru, že neplatnosti usnesení valné hromady pro absenci pozvánky by se mohl dovolávat jenom on sám. Důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady musí být podle soudu prvního stupně porušení konkrétních akcionářských práv navrhovatele. Opačný výklad by byl jednak nepřiměřenou ingerencí veřejné moci do autonomie vnitřních záležitostí obchodních korporací, jednak porušením obecné právní zásady § 3 odst. 3 o. z., že každý je povinen dbát svých práv. Námitka navrhovatelů nemůže být podle soudu prvního stupně úspěšná proto, že jejich individuální právo jako akcionářů nebylo porušeno. Proto se soud prvního stupně nezabýval dokazováním tvrzení navrhovatelů, že [jméno FO] byl v době rozhodné pro svolání valné hromady akcionářem společnosti.

9. Proti tomuto usnesení podali navrhovatelé odvolání. Tvrdili, že protest proti překročení rozsahu změn stanov uvedených v pozvánce uplatněn byl a je zapsán v notářském zápisu NZ 615/2021, N 692/2021, který osvědčuje průběh valné hromady a který soud prvního stupně k důkazu neprovedl, přestože byl součástí spisu. Navrhovatelé nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že tento důvod neplatnosti sporného usnesení valné hromady byl uplatněn opožděně a upozorňují na judikaturu Nejvyššího soudu (zejména usnesení ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 29 Odo 71/2001, nebo ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4814/2015). Od uvedené judikatury není důvod se odchýlit ani v poměrech současné právní úpravy. Rozšíření důvodů vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je navíc změnou návrhu, o které měl soud prvního stupně rozhodnout usnesením podle § 95 o. s. ř. Pokud ovšem projednal změněný návrh, nezatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhovatelé navíc uvádějí, že překročení rozsahu změn stanov je zřejmé na první pohled, neboť původní návrh navrhovatele a) se týkal pouze změny ustanovení o většině potřebné pro přijetí usnesení valné hromady, zatímco přijatý návrh se týká i usnášeníschopnosti valné hromady. Navrhovatelé nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého může být důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady pouze porušení konkrétních akcionářských práv navrhovatelů. Navrhovatelé odkázali na ustálenou judikaturu, podle které návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady není pouze nástrojem ochrany individuálních práv navrhovatele, nýbrž především zákonem předvídaným nástrojem obecné ochrany zákonnosti ve vnitřních poměrech společnosti, resp. souladu těchto poměrů se zakladatelským právním jednáním nebo stanovami. Soud prvního stupně se proto měl zabývat otázkou, zda je [jméno FO] akcionářem společnosti. Navrhovatelé navrhli, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že návrhu vyhoví.

10. Společnost ve svém vyjádření uvedla, že notářský zápis notáře [jméno FO] NZ 615/2021, N 592/2021 k důkazu proveden byl. Společnost souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že navrhovatel musí v prekluzívní lhůtě nejen navrhnout vyslovení neplatnosti určitého usnesení valné hromady, ale také uvést důvody, pro které má být neplatnost vyslovena, a to natolik určitě, aby bylo možné je skutkově odlišit od jiných důvodů neplatnosti. Navíc podle společnosti lze současně se změnou úpravy většiny potřebné pro přijetí usnesení vznést i požadavek na úpravu schopnosti valné hromady se usnášet. Společnost zopakovala, že [jméno FO] není a v rozhodné době nebyl evidován jako akcionář společnosti. Novému vedení společnosti nebylo po valné hromadě dne 11. 7. 2019 doručeno žádné oznámení o převodu vlastnictví akcií společnosti na třetí osobu a společnost neeviduje ani udělení souhlasu s takovým převodem. Společnost souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého bylo na [jméno FO], aby tvrdil poškození svých práv, a domáhal se proto neplatnosti usnesení valné hromady. Případný zásah do jeho práv by nebyl takové intenzity, aby zapříčinil neplatnosti sporného usnesení valné hromady. [jméno FO] ani do podání návrhu v projednávané věci neprojevil snahu dosáhnout svého zaevidování v seznamu akcionářů, ani se nepokoušel vykonávat svá údajná akcionářská práva. Odvolací soud by měl návrh posoudit i z hlediska § 260 o. z., neboť je v zájmu společnosti hodného právní ochrany, aby byla zachována kontinuita znění stanov přijatého před třemi a půl lety. Společnost navrhla potvrzení napadeného usnesení.

11. Usnesením ze dne 13. 11. 2024, č. j. 74 Cm 220/2021-127, které nabylo právní moci dne 11. 12. 2024, zastavil soud prvního stupně řízení o odvolání navrhovatelky b), která ani na výzvu soudu prvního stupně nezaplatila soudní poplatek z odvolání. Napadené usnesení proto vůči ní nabylo právní moci. Odvolací soud tedy nadále jednal pouze s navrhovatelem a).

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

13. Odvolací soud vychází ze shodných tvrzení účastníků před odvolacím soudem, podle kterých se [jméno FO] účastní jako navrhovatel několika řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s tím, že se považuje za jejího akcionáře, a zároveň se u Krajského soudu v Brně brání žalobě společnosti o vydání akcií společnosti, které původně byly v jejím držení jako vlastní akcie a které podle společnosti nabyl [jméno FO] neplatně prostřednictvím navrhovatele a).

14. Odvolací soud předesílá, že řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je řízením ve statusové věci obchodní korporace ve smyslu § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a má povahu řízení nesporného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1817/2016, uveřejněné pod R 46/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

15. Podle § 428 zákona o obchodních korporacích, ve znění zákona č. 33/2020 Sb. (dále jen „z. o. k.“), každý akcionář, člen představenstva, dozorčí nebo správní rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami (odstavec 1). Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy (odstavec 2).

16. Podle § 424 z. o. k. neplatnosti usnesení valné hromady se akcionář nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán odůvodněný protest, ledaže navrhovatel nepodal protest ze závažného důvodu (odstavec 1). Je-li sporné, zda byl protest podán, má se za to, že podán byl (odstavec 2).

17. Podle § 259 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

18. Podle § 260 o. z. soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit (odstavec 1). Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví ani tehdy, bylo-li by tím podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře (odstavec 2).

19. Ustálenou judikaturu k protestu shrnul Nejvyšší soud v ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 27 Cdo 3666/2023, následovně: a. „Smysl a účel právní úpravy protestu je dvojí. Předně protest plní preventivní funkci, neboť umožňuje, aby valná hromada reagovala na výhrady akcionáře a napravila (je-li to možné) vady, pro které by soud mohl následně vyslovit neplatnost (všech či některých) usnesení valné hromady přijatých na zasedání valné hromady. b. Současně institut protestu (tím, že omezuje právo akcionářů dovolat se neplatnosti usnesení postupem podle § 428 z. o. k.) dává společnosti relativní jistotu, že může - nejsou-li vzneseny žádné protesty z přijatých usnesení vycházet (spolehnout se na to, že jejich platnost nebude zpochybněna). c. V úpravě protestu se promítá povinnost akcionářů chovat se ke své společnosti čestně a loajálně (§ 212 odst. 1 věta první o. z.). Má-li kterýkoliv z akcionářů za to, že jsou zde okolnosti, pro které by soud mohl vyslovit neplatnost usnesení přijímaných valnou hromadou, je jeho povinností „vyložit karty na stůl“ tak, aby společnost mohla vady buď napravit, anebo aby byla alespoň varována před tím, že přijatá usnesení mohou být (z důvodů, na které akcionář poukázal) „zneplatněna“ rozhodnutím soudu.“ 20. Podle ustálené judikatury je soud vázán důvody neplatnosti, které navrhovatel vymezil v návrhu na vyslovení neplatnosti valné hromady. Z jiných, než navrhovatelem tvrzených důvodů nemůže soud otázku platnosti usnesení valné hromady posuzovat (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4814/2015). Tento závěr, přijatý ještě při výkladu obchodního zákoníku, se uplatní i v režimu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 927/2020).

21. Odvolací soud je však toho názoru, že v podmínkách právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 se neuplatní další závěr usnesení sp. zn. 29 Cdo 4814/2015, jakož i předchozí judikatury k obchodnímu zákoníku, podle kterého navrhovatel mohl i po uplynutí prekluzívní lhůty k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady uvést nové (s původními nesouvisející) důvody, přičemž taková změna důvodů byla změnou návrhu ve smyslu § 95 o. s. ř.

22. Účel prekluzívní lhůty v § 259 o. z. je stejný jako účel, pro který by v zákoně o obchodních korporacích upraven protest. Tříměsíční prekluzívní lhůta slouží k tomu, aby akcionář či jiná aktivně legitimovaná osoba uvážili, zda podají návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a které z důvodů uplatněných v protestu v ní uvedou. Po uvedené lhůtě potom má společnost relativní jistotu nejen ohledně toho, zda a případně která usnesení valné hromady byla napadena, ale také z jakých důvodů tak navrhovatelé učinili. Navrhovatel tedy musí v prekluzívní lhůtě podle § 259 o. z. nejen vymezit rozsah napadených usnesení valné hromady, ale také uvést nosné (základní) skutkové důvody rozporu sporného usnesení se zákonem nebo stanovami, a to natolik určitě, aby je bylo možné odlišit od jiných důvodů neplatnosti. Ke stejnému závěru jako odvolací soud se přiklání i podstatná část literatury (Šuk in Štenglová a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck 2020, k § 424 marg. č. 66, Ruban in Lavický a kol. Občanský zákoník I. Obecná část. Komentář. Praha: C. H. Beck 2022, k § 259 marg. č. 25, 27) a rovněž řada rozhodnutí odvolacího soudu (např. usnesení ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 7 Cmo 24/2021, uveřejněné v Obchodněprávní revui č. 1/2022, nebo ze dne 17. 1. 2022, sp. zn. 14 Cmo 124/2020).

23. Jestliže tedy navrhovatelé v projednávané věci uplatnili důvod neplatnosti sporného usnesení valné hromady spočívající v tom, že valná hromada rozhodla o záležitosti neuvedené v pozvánce, neboť rozsah přijatého protinávrhu změny stanov překročil rozsah návrhu původního, až podáním ze dne 2. 2. 2022, tedy po uplynutí tříměsíční prekluzívní lhůty podle § 259 o. z., nelze z tohoto důvodu neplatnost valné hromady vyslovit, a to bez ohledu na to, zda proti napadenému usnesení valné hromady byl z uvedeného důvodu podán protest.

24. Navíc je odvolací soud toho názoru, že má-li se podle návrhu změny stanov přiloženého k pozvánce na valnou hromadu měnit úprava většiny hlasů potřebné k přijetí usnesení valné hromady, nepřekračuje protinávrh měnící rovněž úpravu usnášeníschopnosti valné hromady rozsah záležitostí zařazených na pořad jednání valné hromady. Podmínkou přijetí platného usnesení valné hromady je nejen dosažení potřebné většiny, ale také usnášeníschopnost valné hromady. Úprava usnášeníschopnosti tak může mít na poměry při rozhodování valné hromady podobný účinek jako úprava potřebné většiny hlasů. Účelem právní úpravy návrhů a protinávrhů v § 361 a násl. z. o. k. je, aby valná hromada nebyla jen hlasovacím shromážděním, nýbrž aby po diskusi akcionářů bylo možné dospět k řešení přijatelnému pro většinu. Navrhovatelem a) prosazovaný výklad by tento účel popřel. Při hledání vhodného řešení potřebných většin proto může být zasaženo i do úpravy usnášeníschopnosti a akcionář, který se na valnou hromadu s takovým bodem programu připravuje, to musí očekávat.

25. Odvolací soud tedy souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že neplatnost sporného usnesení valné hromady nelze vyslovit z důvodu překročení rozsahu záležitostí uvedených v pozvánce.

26. Odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého vada spočívající v tom, že na spornou valnou hromadu nebyli pozváni někteří akcionáři, zejména údajný akcionář [jméno FO], nemusela být uplatněna na valné hromadě formou protestu. Závažným důvodem pro nepodání protestu akcionářem přítomným na valné hromadě je podle ustálené judikatury situace, kdy nelze „důvody pro neplatnost usnesení valné hromady na valné hromadě zjistit bez vynaložení nepřiměřeného úsilí či nepřiměřených nákladů“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2019). Po jednotlivém akcionáři skutečně nelze spravedlivě požadovat, aby na valné hromadě ověřoval, zda byla svolána podle platného seznamu akcionářů a pozvánka byla všem akcionářům řádně zaslána. To je úkolem společnosti, resp. svolavatele valné hromady (§ 406 a § 413 z. o. k.). Jestliže se navrhovatelé až po skončení valné hromady dozvěděli, že na valnou hromadu nebyla pozvána osoba, která je akcionářem společnosti, nelze jim klást k tíži, že z uvedeného důvodu nepodali proti usnesení valné hromady protest.

27. Se soudem prvního stupně však již nelze souhlasit v jeho závěru, že důvod neplatnosti sporného usnesení valné hromady spočívající v nepozvání jednoho z akcionářů může uplatnit právě jen nepozvaný akcionář. Tento závěr je podle odvolacího soudu obhajitelný pouze v případě rozhodnutí, která zasahují výlučně do práv postiženého akcionáře a ostatních se přímo netýkají (např. vyloučení akcionáře podle § 345 z. o. k.). V takovém případě je totiž na postiženém akcionáři, zda takové rozhodnutí napadne u soudu návrhem na vyslovení jeho neplatnosti, nebo se mu dobrovolně podrobí. Jde-li však o usnesení týkající se všech akcionářů, zejména pak usnesení o změně stanov, platí podle ustálené judikatury, že „účel právní úpravy řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti je dvojí. Jednak poskytuje ochranu individuálním právům osob oprávněných domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a jednak je zákonem předvídaným nástrojem obecné ochrany zákonnosti ve vnitřních poměrech společnosti, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou ve stanovách, a to s ohledem na širší kontext ochrany společnosti, resp. všech osob oprávněných takový návrh podat, jakož i dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny“ (již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018, nebo ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. 27 Cdo 452/2023).

28. Odvolací soud má za to, že obecně je v zájmu jak společnosti, tak i jejích akcionářů, aby na valnou hromadu byli pozváni všichni akcionáři společnosti zapsaní v seznamu akcionářů (§ 406 z. o. k.). Neplatnost usnesení valné hromady může způsobit i skutečnost, že na valné hromadě hlasovaly osoby, které nebyly akcionáři společnosti, nebo i skutečnost, že na ni naopak nebyla část akcionářů vůbec pozvána. Námitku, že na valnou hromadu nebyli pozváni někteří akcionáři, proto může vznést i pozvaný akcionář. Ostatně akcionář, který nebyl na vanou hromadu pozván, se o jejím konání vůbec nemusí dozvědět, a návrh na vyslovení neplatnosti jejích usnesení sám podat.

29. Odvolací soud si je vědom ustanovení § 406 odst. 1 z. o. k., podle kterého společnost zve na valnou hromadu akcionáře zapsané v seznamu akcionářů, jakož i § 265 odst. 1 z. o. k., podle kterého se má za to, že ve vztahu ke společnosti je akcionářem ten, kdo je zapsán v seznamu akcionářů. Podle § 265 odst. 2 z. o. k. společnost zapíše nového vlastníka do seznamu akcionářů bez zbytečného odkladu poté, co jí bude změna osoby akcionáře prokázána. Podle § 265 odst. 3 z. o. k. v případě, že akcionář způsobil, že není zapsán v seznamu akcionářů nebo že zápis neodpovídá skutečnosti, nemůže se domáhat neplatnosti usnesení valné hromady proto, že mu společnost na základě této skutečnosti neumožnila účast na valné hromadě nebo výkon hlasovacího práva. Podle § 267 odst. 2 z. o. k., přestane-li akcionář být akcionářem, společnost jej ze seznamu akcionářů bez zbytečného odkladu vymaže.

30. Navrhovatelé však tvrdí, že [jméno FO] žádal o zápis do seznamu akcionářů již v roce 2019 a po jistou dobu v něm byl jako akcionář veden, načež z něj byl vyškrtnut, přestože podle tvrzení samotné společnosti stále sporné akcie společnosti drží, brání se žalobě o jejich vydání a podal i několik návrhů na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s odůvodněním, že na valnou hromadu nebyl pozván. Byl-li tedy [jméno FO] zřejmě proti své vůli vyškrtnut ze seznamu akcionářů a navrhovatelé tvrdí, že se tak stalo neoprávněně, je třeba jim umožnit vyvrácení vyvratitelné domněnky podle § 265 odst. 1 z. o. k. Závěru, že [jméno FO] se považuje za akcionáře společnosti, nebrání ani argument společnosti, že se nedomáhá svého zápisu do seznamu jejích akcionářů. Otázka, zda je akcionářem společnosti, je totiž řešena v řízení o vydání sporných akcií, a domáhal-li by se [jméno FO] v průběhu tohoto sporu ještě zápisu do seznamu akcionářů, řešila by se v řízení stejná předběžná otázka. [jméno FO] tedy nelze vyčítat, že nepodal další žalobu ke stejné otázce.

31. Otázku, zda vada spočívající v nepozvání [jméno FO] na spornou valnou hromady měla závažné právní následky a zda je dán důvod neplatnost sporného usnesení valné hromady nevyslovit, lze řešit za použití § 260 o. z. až poté, co bude postaveno najisto, zda [jméno FO] měl být na valnou hromadu pozván, neboť v rozhodný den pro svolání valné hromady byl akcionářem společnosti a měl být zapsán v seznamu jejích akcionářů. Podle ustálené judikatury totiž „soud nejprve posuzuje soulad (členem spolku napadeného) rozhodnutí orgánu spolku se zákonem a stanovami, a teprve tehdy, dospěje-li k závěru, že tímto rozhodnutím byl porušen zákon či stanovy, přistoupí k posouzení toho, zda - s ohledem na konkrétní okolnosti - jsou naplněny důvody, pro které nelze neplatnost rozhodnutí orgánu spolku vyslovit“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, uveřejněné pod R 87/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

32. Odvolací soud tudíž napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219 odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). V odvolacím řízení totiž nelze nahrazovat činnost soudu prvního stupně spočívající ve zjištění, zda [jméno FO] skutečně byl v rozhodný den pro svolání valné hromady (§ 405 z. o. k.) akcionářem společnosti, zda před tímto dnem požádal oprávněně o svůj zápis do seznamu akcionářů a zda byl případně z tohoto seznamu oprávněně vyškrtnut. K těmto otázkám soud prvního stupně zatím, vzhledem k svému nesprávnému právnímu názoru, neprováděl žádné dokazování.

33. V dalším řízení se soud prvního stupně bude rovněž zabývat námitkou společnosti, podle které podaný návrh představuje zneužití práva. Ani k této námitce zatím soud prvního stupně neprovedl žádné dokazování.

34. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení