9 Cmo 41/2024 - 104

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Ing. Radky Zahradníkové, Ph.D., a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky], narozená [Datum narození navrhovatelky] bytem [Adresa navrhovatelky] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] za účasti: [Jméno advokátky B], IČO [IČO advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] zastoupené advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o neplatnost usnesení členské schůze ze dne 20. 2. 2019, o odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2023, č. j. 77 Cm 88/2019-85 takto:

Výrok

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2023, č. j. 77 Cm 88/2019-85, se potvrzuje.

II. Účastník je povinen zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám [Jméno advokátky A], advokátky.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 24. 5. 2019 se navrhovatelka vůči Bytovému družstvu " K Orionce ", družstvu (dále jen „družstvo“), domáhala, aby soud rozhodl, že neplatné je usnesení členské schůze ze dne 20. 2. 2019, kterým bylo rozhodnuto o užívání zahrádek.

2. Navrhovatelka uvedla, že je členkou družstva, na niž členský podíl přešel jako dědictví po jejím otci [adresa], zemřelém [Anonymizováno] (dále jen „zůstavitel“). Navrhovatelka se o proběhlé členské schůzi dozvěděla dne 25. 2. 2019 telefonicky od podnájemníka členky družstva [Anonymizováno]. Zápis z členské schůze jí byl doručen až 7. 4. 2019. Navrhovatelka namítala, že pozvánka na členskou schůzi byla rozeslána až 6. 2. 2019, pročež nebyla dodržena 15denní lhůta, a pozvánka nebyla zveřejněna na internetových stránkách družstva ani na informační desce. Navíc pozvánka nebyla doručena ani zůstaviteli, ani jeho dědičkám, přestože byly známy předsedovi družstva a avizovaly mu, že vykonávají správu pozůstalosti. Sporný bod programu, tj. přerozdělení zahrádek, nebyl uveden v pozvánce a byl do pořadu jednání doplněn až na schůzi samotné, přestože se schůze neúčastnili všichni členové družstva. Cílem bylo připravit právní nástupce zůstavitele o možnost užívání vymezené části společné zahrádky. Zůstavitel se svou zemřelou manželkou totiž dne 1. 1. 2006 uzavřeli s družstvem smlouvu o nájmu části pozemku - zahrady na parcele č. [Anonymizováno] v kat. území [adresa]. Tím byli oprávněni užívat část parcely vymezenou na situačním plánku o rozloze 100 m2 (dále jen „zahrada“). Smlouva byla uzavřena na dobu, po kterou trvá nájemní vztah k uvedené parcele mezi družstvem a Městskou částí Praha 12 jako pronajímatelem. Tento nájemní vztah trvá dosud. V nájemní smlouvě mezi zůstavitelem a družstvem bylo uvedeno, že se vztahuje i na případné právní nástupce účastníků, nebo případné dědice nájemce. Napadeným usnesením družstvo toto ustanovení porušilo a dalo zahrádku do užívání jinému členu družstva. Podle navrhovatelky je tak napadené usnesení v rozporu se zákonem, stanovami i dobrými mravy. Navíc je v zápisu uveden chybně jednomyslný výsledek hlasování, neboť členka družstva [Anonymizováno] hlasovala proti.

3. Družstvo ve svém vyjádření uvedlo, že navrhovatelka se stala členkou družstva nabytím právní moci usnesení o schválení dohody dědiců o vypořádání pozůstalosti, tj. k 19. 3. 2019. Ovšem dne 4. 7. 2019 převedla navrhovatelka svůj členský podíl na [tituly před jménem] (dále jen „nabyvatel podílu“); dohoda byla družstvu předložena 21. 8. 2019. Zůstavitel nezanechal pořízení pro případ smrti a možných dědiců podílu bylo více (ještě sestra navrhovatelky). Dohoda o správě podílu přitom mezi nimi neexistovala. Správce pozůstalosti soudem jmenován nebyl. I kdyby jmenován byl, nemá správce podílu právo účastnit se členské schůze a hlasovat na ní. Podle družstva měla smlouva o nájmu části zahrady povahu smlouvy podnájemní a podnájem zanikl zánikem členství podnájemce v družstvu, tedy jeho smrtí. Ustanovení podnájemní smlouvy o tom, že se smlouva vztahuje i na právní nástupce účastníků, je tedy nutně neplatné. V této souvislosti poukázal na § 574 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., podle kterého je neplatná dohoda, kterou se někdo vzdává práv, která mohou v budoucnu teprve vzniknout. Družstvo je podle nájemní smlouvy s městskou částí oprávněno užívat pozemek k zahrádkaření, a to samo. Je tedy třeba řešit otázku, zda bylo družstvo vůbec oprávněno dát zahrádku do podnájmu, byť i svému členovi. V době, kdy se konala předmětná členská schůze, nebyla navrhovatelka členem družstva. I kdyby se schůze jako člen účastnila, neměla by její účast vliv na napadené usnesení, neboť bylo přijato jednomyslně všemi pěti členy družstva. I kdyby soud dospěl k závěru, že napadené usnesení je v rozporu se zákonem, neměl by podle § 260 o. z. vyslovovat jeho neplatnost, neboť jím členská schůze jen stanovila, kteří konkrétní členové se budou fakticky o zahrádku starat a ponesou náklady s tím spojené. Takové rozhodnutí nemá závažné právní důsledky pro třetí osoby, družstvo ani navrhovatelku, která už není členkou družstva.

4. Usnesením ze dne 7. 3. 2023, č. j. 9 Cmo 125/2022-59, zrušil odvolací soud první zamítavé usnesení soudu prvního stupně (ze dne 15. 6. 2022, č. j. 77 Cm 88/2019-39) a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že § 663 odst. 1 věty první z. o. k. je ve vymezení osob aktivně legitimovaných k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva speciální vůči § 258 o. z. Jinak řečeno, právo podat návrh na vyslovení neplatnosti mají jen osoby uvedené v § 663 odst. 1 větě první z. o. k., tj. členové družstva, představenstva a kontrolní komise a likvidátor. Navrhovatel musí být v uvedeném postavení v době podání návrhu.

5. Ztratí-li navrhovatel postavení, které jej opravňuje k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, ztratí obvykle i aktivní legitimaci. V případě převodu nebo přechodu členského podílu přechází na nabyvatele podílu i právo podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze. Toto pravidlo však neplatí bezvýjimečně. Jestliže má navrhovatel i po ztrátě členství v družstvu nadále právní zájem na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, zůstává mu aktivní legitimace zachována (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2002, uveřejněné pod R 55/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z novější judikatury pak usnesení téhož soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2093/2013, a Cileček, F. in: Štenglová a kol.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck 2020, k § 663 marg. č. 12).

6. V projednávané věci přešel členský podíl navrhovatelky na nabyvatele, který by tak mohl převzít i roli navrhovatele v projednávané věci. Z důkazů provedených soudem prvního stupně se však podává, že nabyvatel podílu (zatím) nemá na vstupu do řízení namísto navrhovatelky zájem. Dohodli se totiž tak, že v případě úspěchu navrhovatelky v tomto řízení jí bude na kupní cenu za podíl doplaceno dalších 99 000 Kč, které byly za tím účelem dány do úschovy. Z uvedeného také plyne, že navrhovatelka má právní zájem na výsledku řízení v projednávané věci, neboť v případě úspěchu jí bude uvedená částka vyplacena.

7. Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že částka 99 000 Kč není (ani s ohledem na zvýšenou inflaci v poslední době) částkou do té míry zanedbatelnou, aby z její výše bylo možné dovodit nedostatek právního zájmu navrhovatelky na vyslovení neplatnosti napadeného usnesení členské schůze. Odvozovat naplnění podmínky právního zájmu od porovnání uvedené částky s hodnotou členského podílu samotného nepovažuje odvolací soud za vhodné. Odvolací soud uzavřel, že navrhovatelka převodem členského podílu nepozbyla aktivní legitimaci k podání návrhu v projednávané věci.

8. Odvolací soud doplnil, že po smrti zůstavitele přešla správa pozůstalosti po něm, nebylo-li pořízení pro případ smrti a nebyl-li soudem ustanoven správce pozůstalosti, na jeho dědičky, tj. na navrhovatelku a její sestru. Má-li správce uplatňovat všechna práva týkající se zůstavitelova majetku, spadají mezi tato práva nepochybně i práva člena družstva, včetně práva účasti a hlasování na členské schůzi. Jestliže poté členský podíl připadl navrhovatelce, přešla na ni s tímto podílem i aktivní legitimace k podání návrhu na vyslovení neplatnosti členské schůze, jak již bylo vysvětleno shora.

9. Odvolací soud dále uvedl, že pro projednávanou věc, konkrétně pro závěr o právním zájmu navrhovatelky na vyslovení neplatnosti sporného usnesení členské schůze, je podstatná otázka, zda uvedenou smlouvou o převodu členského podílu měly její strany v úmyslu převést na nabyvatele podílu i právo užívat zahrádku. Pokud by tomu tak nebylo, neměla by totiž navrhovatelka právo na úhradu uvedených 99 000 Kč. Takový závěr však nelze učinit, aniž by uvedená smlouva byla vyložena podle § 555 a násl. o. z. Výkladu totiž podléhá každé právní jednání, přestože se navenek může jevit jako jasné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod R 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

10. Odvolací soud soudu prvního stupně uložil, aby v dalším řízení soud prvního stupně vyložil smlouvu o převodu podílu na nabyvatele a výkladem podle § 555 a násl. o. z. zjistil, zda strany smlouvy měly v úmyslu podíl převést i s právem užívat zahrádku. V kladném případě měl posoudit, zda je sporné usnesení členské schůze platné; přitom se měl vyjádřit i k otázce, zda právo užívat zahrádku podle nájemní (resp. podnájemní) smlouvy mezi družstvem a zůstavitelem a jeho manželkou z 1. 1. 2006 přešlo na navrhovatelku. Neměl přitom přehlédnout zvláštní přechodné ustanovení § 3074 odst. 1 o. z.

11. Soud prvního stupně napadeným usnesením určil, že neplatným je rozhodnutí členské schůze družstva ze dne 20. 2. 2019, kterým byla zahrádka č. 1 přidělena k užívání bytu č. 1, zahrádka č. 2 bytu č. 3, zahrádka č. 3 bytu č. 2 a zahrádky č. 4 bytu č. 5 (výrok I.), a navrhovatelce přiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).

12. Soud prvního stupně zjistil, že Městská část Praha 12 pronajala družstvu smlouvou ze dne 16. 11. 2005 pozemek parc. č. [Anonymizováno] v kat. území [adresa] na dobu neurčitou pro účely zahrádkaření. Družstvo uzavřelo dne 1. 1. 2006 se zůstavitelem a jeho manželkou smlouvu o nájmu zahrady na dobu trvání nájemní smlouvy mezi družstvem a Městskou částí Praha 12. Podle čl. 4.2 se smlouva vztahuje i na případné právní nástupce nájemce nebo jeho dědice. Stanovy družstva byly sepsány notářským zápisem ze dne 25. 2. 2015. Podle stanov přechází po smrti člena družstva, nejde-li o společný nájem manželů, členství v družstvu a nájem družstevního bytu na toho dědice, kterému připadl družstevní podíl včetně všech práv a povinností s tím spojených. Emailem ze dne 1. 1. 2019 kontaktovaly dědičky po zůstaviteli, tj. navrhovatelka a Zora Podracká, předsedkyni družstva ohledně zpřístupnění bytu s tím, že v bytě nebydlí od 1. 1. 2019 žádný podnájemník a jako správkyně dědictví žádají o vyhotovení a doručení nového evidenčního listu. Dne 1. 3. 2019 obdržela navrhovatelka mail od [Anonymizováno], ve kterém se uvádí, že jmenovaná obdržela dne 6. 2. 2019 mailem pozvánku na členskou schůzi dne 20. 2. 2019. Na programu byl mj. bod 3 - údržba předzahrádky a venkovní sušárny (sekání trávy a úklid listí). Podle zápisu se dne 20. 2. 2019 konala členská schůze družstva, na které byli přítomni 4 z 6 členů. Přímo na schůzi byl se souhlasem všech přítomných členů do programu schůze doplněn bod „rozhodnutí o užívání zahrádek“. Po diskusi bylo navrženo, aby současné rozdělení pozemku na 4 zahrádky a plochu se sušákem bylo zachováno a zahrádky byly přiděleny konkrétním družstevníkům do užívání, přičemž tito družstevníci se budou podílet na nákladech spojených s pronájmem pozemku. Zahrádka č. 1 byla přidělena bytu č. 1, zahrádka č. 2 bytu č. 3, zahrádka č. 3 bytu č. 2 a zahrádka č. 4 bytu č.

5. Návrh byl schválen všemi přítomnými členy. Družstevní podíl spojeným s nájmem bytu č. 4 a garáže nabyla navrhovatelka; nabytí potvrdil notář [tituly před jménem] dne 29. 3. 2019 pod č. j. 13 D 812/2018-80. Dne 14. 5. 2019 uzavřeli účastníci smlouvu o nájmu družstevního bytu. Dohodou o převodu členského podílu ze dne 4. 7. 2019 převedla navrhovatelka členský podíl na nabyvatele, finanční vypořádání bylo dohodnuto zvlášť. Družstvu byla dohoda předložena 21. 8. 2019. Téhož dne uzavřeli navrhovatelka a nabyvatel podílu také smlouvu o finančním vypořádání, podle které nabyvatelce dosud náleželo právo nájmu části zahrady přiléhající k bytovému domu. Družstvo přenechalo právo na užívání zahrádky jinému členu, usnesení o tom napadla navrhovatelka u soudu. Finanční vypořádání za převod práva užívání zahrádky činí 99 000 Kč. Dne 4. 7. 2019 uzavřeli navrhovatelka a nabyvatel podílu smlouvu o úschově, podle které byla pro nabyvatele podílu uschována částka 99 000 Kč s účinností do 30. 12. 2020 s tím, že ke zděděnému družstevnímu podílu náleželo také právo nájmu zahrady, které družstvo odmítá uznat, převedlo je usnesením členské schůze na jiného člena a navrhovatelka se domáhá u soudu vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze.

13. Po právní stránce soud prvního stupně konstatoval, že návrh byl podán včas ve tříměsíční lhůtě počítané ode dne, kdy se navrhovatelka dozvěděla o napadeném usnesení členské schůze a že navrhovatelka má i nadále na vyslovení neplatnosti sporného usnesení členské schůze zájem hodný právní ochrany, neboť za převod práva užívat zahrádku měla obdržet úplatu 99 000 Kč, avšak sporným usnesením jí bylo toto právo odejmuto. Soud prvního stupně dospěl z provedených důkazů k závěru, že navrhovatelka a nabyvatel podílu měli v úmyslu převést i s družstevním podílem i právo užívat zahrádku. Na právní poměry mezi družstvem a nájemcem zahrádky se podle § 3074 o. z. použije právní úprava nájmu podle § 2201 a násl. o. z. Zavázalo-li se bytové družstvo k akceptaci převodu práva nájmu zahrádky na dědice či právní nástupce zahrádky, právo tuto zahrádku užívat smrtí zůstavitele nezaniklo, nýbrž přešlo na navrhovatelku, resp. na nabyvatele podílu. Absence souhlasu Městské části Praha 12 s podnájmem nezpůsobuje jeho neplatnost, nýbrž pouze právo pronajímatele smlouvu vypovědět. Soud prvního stupně proto shledal navrhovatelku aktivně legitimovanou. Sporné usnesení členské schůze potom shledal neplatnými jak proto, že navrhovatelka ani její sestra nebyly na schůzi pozvány, přestože jim jako dědičkám svědčilo právo spravovat pozůstalost, tak proto, že na schůzi byl projednán bod, který nebyl na programu členské schůze, aniž se schůze účastnili a s jeho projednáním souhlasili všichni členové družstva.

14. Proti tomuto usnesení podalo družstvo odvolání, podle kterého soud prvního stupně pominul skutečnost, že družstvo je nájemcem pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. území [adresa] a vycházel z chybné premisy existence práva navrhovatelky výlučně užívat z titulu nájmu zahrádku ve vlastnictví Hlavního města Prahy. Družstvo jako nájemce pozemku nemohlo platně uzavřít smlouvu o nájmu části pozemku s právním předchůdcem navrhovatelky, jestliže jemu samotnému takové právo nesvědčilo. Smlouva o převodu družstevního podílu jako jediný dvoustranný právní úkon způsobilý převést práva a povinnosti spojené s členstvím v družstvu na jinou osobu logicky žádné právo užívání zahrádky neuvádí. Posuzované usnesení členské schůze také na jiného nepřevedlo právo nájmu části zahrady. Vyslovení neplatnosti sporného usnesení členské schůze nemůže založit žádné právo nabyvatele členského podílu užívat zahrádku, jejímž nájemcem je účastník. V mezidobí navíc družstvo rozhodlo o nakládání se zahrádkou jinak. Družstvo navrhlo, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a žalobu zamítl, případně aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

15. U jednání odvolacího soudu družstvo doplnilo argument, podle kterého se mezi družstvem a zůstavitelem mohlo jednat o podnájem. V takovém případě by podnájem zanikl smrtí zůstavitele.

16. Navrhovatelka ve svém vyjádření uvedla, že družstvo neformulovalo žádné nové právní ani skutkové otázky, které by soud prvního stupně opomenul řešit. Soud prvního stupně podrobně doplnil dokazování podle závazného právního názoru odvolacího soudu. Navrhovatelka prokázala svůj úmysl převést nejen družstevní podíl, ale i právo užívat zahrádku. Družstvo podle navrhovatelky pouze za každou cenu prodlužuje spor. Navrhovatelka navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

17. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

18. Protože sporné usnesení členské schůze bylo přijato v roce 2019, je pro projednávanou věc rozhodné znění zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, před novelami č. 33/2020 Sb. a 163/2020 Sb. (dále jen „z. o. k.“). Ve věcech neupravených uvedeným zákonem se použije občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“).

19. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na svou argumentaci ohledně právního nástupnictví navrhovatelky a její aktivní legitimace, kterou podrobně rozvedl ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí a které je shrnuto výše. Pouze k němu doplňuje, že podle § 42 odst. 2 z. o. k., nedohodnouli se dědicové v době řízení o dědictví na výkonu práv spojených s podílem, který je předmětem pozůstalosti, a není-li ustanoven správce této části pozůstalosti, ustanoví takového správce soud, který projednává pozůstalost, na návrh obchodní korporace nebo některého z dědiců. Správce pozůstalosti je oprávněn vykonávat všechna práva spojená s podílem. V projednávané věci družstvo v době svolávání členské schůze vědělo, kdo je dědicem po zůstaviteli, neboť s dědičkami komunikovalo. Družstvu tedy nic nebránilo jemu známé dědičky družstevního podílu na členskou schůzi pozvat a sdělit jim, že se mají dohodnout, která z nich bude vykonávat práva spojená s podílem, mezi která patří i právo účastnit se členské schůze a hlasovat na ní.

20. K otázce práva užívat zahrádku odvolací soud zopakoval dokazování smlouvou datovanou 1. 1. 2006 a označenou jako „Smlouva o nájmu části pozemku - zahrady“, kterou družstvo jako pronajímatel uzavřelo s navrhovatelčinými rodiči jako nájemci. Smlouva hned v čl. 1.1 uvádí, že pronajímatel je nájemcem parcely č. 1334/35 na základě nájemní smlouvy s Městskou částí Praha 12 z 16. 11. 2005. Podle čl. 2.2 byla smlouva uzavřena na dobu neurčitou po dobu trvání nájemní smlouvy s městskou částí a lze ji zrušit mj. dohodou stran, výpovědí nájemce, zánikem členství nájemce v družstvu nebo jinými způsoby uvedenými v občanském zákoníku. V čl. 4.2 se potom uvádí, že se smlouva vztahuje i na případné právní nástupce účastníků, či případné dědice nájemce.

21. Soud prvního stupně správně poukázal na přechodné ustanovení § 3074 odst. 1 o. z., podle kterého nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. V projednávané věci byla předmětem nájmu nemovitá věc (část pozemku), přičemž o pacht se zjevně nejednalo, neboť zahrádka nebyla pronajata k hospodářskému využití za účelem výnosu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2894/2020). Otázku povahy a platnosti smlouvy z 1. 1. 2006 je tedy třeba řešit podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění ke dni jejího uzavření (dále jen „obč. zák. 1964“).

22. I podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. platilo, že právní úkon je třeba posuzovat podle obsahu, přestože je nesprávně označen (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2480/2000, uveřejněný v Soudních rozhledech č. 5/2001). V projednávané věci je i ze samotného textu smlouvy ze dne 1. 1. 2006 zjevné, že si strany smlouvy byly vědomy toho, že družstvo není vlastníkem pozemku, jehož část dalo do užívání rodičům navrhovatelky, nýbrž je jeho nájemcem. Ve smlouvě je to v čl. 1.1 výslovně uvedeno, stejně tak jako je v ní ujednáno, že trvá nejdéle po dobu trvání nájemního poměru mezi družstvem a městskou částí. Družstvo tedy s navrhovatelčinými rodiči uzavřelo smlouvu o podnájmu, kterou pouze nesprávně označilo jako nájemní. Nejednalo se přitom ani o podnájem bytu, ani o podnájem nebytového prostoru, a podnájem se tedy řídil § 666 obč. zák. 1964, podle kterého byl nájemce oprávněn dát věc do podnájmu, nestanoví-li smlouva jinak. V projednávané věci nájemní smlouva mezi družstvem a městskou částí jinak nestanovila. Městská část ostatně byla zjevně srozuměna s tím, že družstvo umožní zahrádku užívat svým členům. Družstvo tedy bylo oprávněno dát zahrádku do podnájmu navrhovatelčiným rodičům. Skutečnost, že v současné době podle § 2215 o. z. platí opak, tedy dispozitivně je k dání věci do podnájmu třeba souhlasu nájemce, na tom nic nemění, neboť otázka, zda družstvo bylo oprávněno dát zahrádku do podnájmu, se posuzuje podle předpisů platných v době uzavření podnájemní smlouvy.

23. Lichý je podle odvolacího soudu i argument družstva, že by podnájem měl zaniknout smrtí podnájemce (tj. zůstavitele). Podnájemní smlouva stanoví výslovně opak, tj. podle ní má podnájem přejít na právní nástupce zůstavitele, včetně jeho dědiců. Vzhledem k datu smrti zůstavitele se její následky na existenci podnájmu posuzují již podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Právní úprava podnájmu (nejde-li o podnájem bytu či domu určeného k bydlení) se nachází v § 2215 a násl. o. z. a žádná ustanovení o zániku podnájmu smrtí podnájemce neobsahuje. Použije se tedy právní úprava nájmu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019, uveřejněný pod R 94/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Smrtí nájemce nájem nekončí (ustanovení o skončení nájmu v § 2225 a násl. o. z. nic takového nestanoví), takový závěr neplyne ani z obecného ustanovení § 2009 o. z., podle kterého smrtí dlužníka ani věřitele závazek nezaniká, ledaže by buď mělo být plněno osobně dlužníkem nebo jen osobně věřiteli. V projednávané věci byl však ujednán opak, tj. přechod podnájmu na právní nástupce podnájemce, a odvolací soud neshledává důvod, proč by povaha podnájmu bránila jeho přechodu na právní nástupce podnájemce. Jinak řečeno, podnájem zahrádky smrtí zůstavitele nezanikl, přešel na navrhovatelku jako dědičku členského podílu, a s převodem tohoto podílu přešel dále na nabyvatele.

24. Odvolací soud souhlasí i se závěry soudu prvního stupně, že sporné usnesení členské schůze je neplatné jak proto, že zůstavitelovy dědičky nebyly na členskou schůzi vůbec pozvány, tak proto, že bylo na členské schůzi schváleno, ačkoli nebylo na programu a členské schůze se nezúčastnili všichni členové družstva.

25. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

26. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšné navrhovatelce. Náklady navrhovatelky sestávají z a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím ve 2 úkonech právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 6 200 Kč, b. 2 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč.