9 Cmo 42/2024 - 196

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B]., IČO [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] zastoupena advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 3. [Jméno advokáta C]., IČO [IČO advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] zastoupena advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] 4. [Jméno advokáta E]., IČO [IČO advokáta E] sídlem [Adresa advokáta E] o určení vlastnictví obchodního podílu, o určení vlastnictví nemovitostí společnosti, o návrhu na nařízení předběžného opatření, o odvolání žalované č. 1 a žalované č. 2 proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. listopadu 2023 č. j. 31 Cm 67/2023-139 takto:

Výrok

I. Odvolání žalované č. 1 proti výroku II. a výroku III. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. listopadu 2023 č. j. 31 Cm 67/2023-139, se odmítá.

II. Odvolání žalované č. 2 proti výroku I. a výroku III. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. listopadu 2023 č. j. 31 Cm 67/2023-139, se odmítá.

III. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. listopadu 2023 č. j. 31 Cm 67/2023-139, se ve výroku I. a II. zrušuje a věc se Krajskému soudu v Plzni vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 1. 11. 2023 se žalobce domáhá, aby soud určil, že žalovaná č. 2 je vlastníkem obchodního podílu ve společnosti [Jméno žalované B]., se sídlem č.p. [adresa], IČO [IČO žalované B] o velikosti 100 %, na který připadá vklad ve výši 47 616 000 Kč do základního kapitálu o výši 47 616 000 Kč, in eventum, aby určil, že žalovaná č. 4 je vlastníkem nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. [Anonymizováno] pro obec a katastrální území [adresa], tedy pozemků: 1) st. [Anonymizováno] - součástí pozemku je stavba, 2) st. [Anonymizováno] - součástí pozemku je stavba, 3) st. [Anonymizováno] - součástí pozemku je stavba, 4) st. [Anonymizováno] - součástí pozemku je stavba, 5) st. [Anonymizováno] - součástí pozemku je stavba, 6) st. [Anonymizováno] - součástí pozemku je stavba, 7) st. [Anonymizováno] - součástí pozemku je stavba, 8) st. [Anonymizováno] - součástí pozemku je stavba, 9) st. [Anonymizováno] - součástí pozemku je stavba, 10) st. [Anonymizováno] - součástí pozemku je stavba, 11) st. [Anonymizováno] - součástí pozemku je stavba, 12) st. [Anonymizováno] - součástí pozemku je stavba, 13) st. [Anonymizováno] - součástí pozemku je stavba, 14) st. [Anonymizováno] - součástí pozemku je stavba, 15) st. [Anonymizováno] - součástí pozemku je stavba, 16) parc. č. [Anonymizováno], 17) parc. č. [Anonymizováno], 18) parc. č. [Anonymizováno] 19) parc. č. [Anonymizováno] 20) parc. č. [Anonymizováno] 21) parc. č. [Anonymizováno] 22) parc. č. [Anonymizováno] 23) parc. č. [Anonymizováno] 24) parc. č. [Anonymizováno], 25) parc. č. [Anonymizováno], 26) parc. č. [Anonymizováno], 27) parc. č. [Anonymizováno], 28) parc. č. [Anonymizováno] (dále jen „nemovitosti v [adresa]“).

2. Se žalobou je spojen návrh na přerušení řízení do doby rozhodnutí o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2023, č. j. 19 Cmo 53/2022-678, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce o určení, že žalobce je společníkem žalované č. 4 s podílem ve výši 50 % (dále jen „řízení o určení společníka“). Žalobce připouští, že je aktivně legitimován k podání této žaloby pouze za předpokladu, že je stále společníkem žalované č.

4. Žalobce dále uvádí, že probíhá řízení u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 19/2022, v němž se žalobce domáhá po žalované č. 4 zaplacení vypořádacího podílu ve výši 44 945 000 Kč (dále jen „řízení o vypořádací podíl“). Posledně uvedené řízení bylo přerušeno do doby rozhodnutí o výše uvedeném dovolání. Žalovaná č. 3 je stoprocentními dceřinou společností žalované č. 4; žalovaná č. 2 byla vytvořena jako dceřiná společnost žalované č. 3 (a tedy jako „vnučka“ žalované č. 4). Nemovitosti v [adresa] převedla dne 30. 7. 2021 žalovaná č. 4 na žalovanou č. 3, která je následně je dne 25. 4. 2023 vložila do základního kapitálu žalované č.

2. Poté byl 100% podíl v žalované č. 2 převeden na žalovanou č. 1 (původně [právnická osoba].). Tím podle žalobce pozbyla mateřská společnost, tj. žalovaná č. 4, majetek tvořící základ, resp. podstatnou část jejího podniku. O schválení takového převodu měla hlasovat valná hromada, včetně žalobce jako vlastníka 50% podílu. Žalobce je toho názoru, že uvedený převod je bez jeho souhlasu neplatný.

3. Žaloba je spojena s návrhem na vydání předběžného opatření. Žalobce má z důvodu četnosti všech změn a vkladů v průběhů řízení o určení společníka a přerušeného řízení o vypořádacím podílu podezření, že budou činěny další převody podílů nebo nemovitostí. Pokud by bylo určeno, že je žalobce společníkem žalované č. 4, mělo by pro něj neodčinitelné následky, pokud by z majetkové sféry žalované č. 4 zmizel prakticky celý závod. Stejně tak by byl ohrožen primární petit v tomto řízení, pokud by došlo k dalším případným převodům na třetí osoby. Je toho názoru, že jim popisované vklady a převody nelze vysvětlit jinak, než že má být díky nim ohrožen výkon rozhodnutí pro případ, že by bylo určeno, že je žalobce společníkem nebo bývalým společníkem s nárokem na vypořádací podíl v žalované č.

4. Taktéž upozorňuje na změnu názvu žalované č. 1 (dříve společnost [právnická osoba].). Domnívá se, že je jakožto stále možný společník žalované č. 4 poškozován „okatě simulovaným prodejem podniku“. Považuje za potřebné mezi účastníky prozatímně upravit poměry tak, že žalované č. 1 bude zakázáno nakládat s obchodním podílem v žalované č. 2, o velikosti 100 %, na který připadá vklad ve výši 47 616 000 Kč do základního kapitálu o výši 47 616 000 Kč. Dále navrhuje, aby žalované č. 2 bylo zakázáno nakládat s nemovitostmi v [adresa].

4. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. nařídil předběžné opatření, kterým žalované č. 1 zakázal nakládat s obchodním podílem v žalované č.

2. Dále výrokem II. nařídil předběžné opatření, kterým žalované č. 2 zakázal nakládat se všemi nemovitostmi v [adresa]. Ve výroku III. uložil žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč za dva návrhy na nařízení předběžného opatření. S odkazem na § 169 odst. 2 věty první zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) soud prvního stupně toto usnesení neodůvodnil.

5. Proti výše uvedenému usnesení podala žalovaná č. 2 odvolání. Namítá, že napadané usnesení je nepřezkoumatelné, jelikož soud prvního stupně zcela pominul závěry judikatury Ústavního soudu a napadané usnesení neodůvodnil. Co se týká obsahu žaloby, žalovaná č. 2 uvádí, že je žalobní žádání zcela nesmyslné a nutně musí být žaloba zamítnuta. Jak v petitu, tak v samostatném textu žaloby se žalobce domáhá určení, že společníkem společnosti [právnická osoba], sídlem [Adresa advokáta C], IČO [IČO žalované B] je žalovaná č. 2 - tedy aby žalovaná č. 2 vlastnila 100 % obchodního podílu na základním kapitálu své vlastní společnosti. Dále uvádí, že oba petity uvedené žalobcem se navzájem nevylučují a tím pádem by měly být oba nároky projednány paralelně vedle sebe. Navíc k projednání eventuálního petitu na určení, že žalovaná č. 4 je vlastníkem nemovitostí v [adresa], je věcně příslušný Okresní soud v Klatovech. Je toho názoru, že žalobce není aktivně legitimován ani k podání žaloby ani k podání návrhu na předběžné opatření. Jak sám žalobce uvádí, byl by aktivně legitimován pouze za předpokladu, že by byl společníkem žalované č.

4. Žalobce však dle žalované č. 2 pomíjí skutečnost, že rozsudek Vrchního soudu v Praze v řízení o určení společníka je pravomocný. V době podání žaloby byl tedy platný právní stav takový, že žalobce není společníkem žalované č. 4 a skutečnost, že žalobce podal dovolání proti výše uvedenému rozsudku, na tom nic nemění. Dále je žalovaná č. 2 přesvědčená, že nebyly v daném případě naplněny podmínky pro nařízení předběžného opatření, kdy dokonce žalobce ani netvrdí, že je třeba zatímně upravit poměry účastníků a pouze koncentruje svou argumentaci na obavu, že by výkon soudního rozhodnutí mohl být ohrožen. Navíc považuje předběžné opatření za zcela irelevantní, jelikož již k převodu předmětných nemovitostí v rámci koncernu došlo a nic neodůvodňuje jakoukoliv obavu, že by měly být převáděny dále. Dále upozorňuje, že v daném případě je nedostatek časové naléhavosti a žalobce nereaguje ihned na nějakou právní skutečnost - tedy že nechce rychle upravit poměry účastníků v časové návaznosti na nějakou obavu. Dále poukazuje na to, že nařízené předběžné opatření není jakkoliv časově omezeno. Jelikož současný právní stav je takový, že žalobce není společníkem žalované č. 4 (nemá aktivní legitimaci v tomto řízení), je oprávněn podat žalobce návrh na předběžné opatření pouze v řízení o vypořádacím podílu. Navíc, jelikož je řízení o vypořádacím podílu stále vedeno, je nárok na vypořádací podíl pouze v rovině tvrzení. Dále žalovaná č. 2 v odvolání upozorňuje na další soudní řízení a návrhy na předběžné opatření, v rámci nichž se žalobce pokoušel ochromit žalobce č. 4 a které se snaží návrhem na předběžné opatření v této věci obejít. Vydaná rozhodnutí přitom definovala právní rámec, ve kterém se koncernové společnosti 4 roky pohybují. Upozorňuje, že žalobce podal návrh na vydání předběžného opatření ve zlém úmyslu a snaží se pouze šikanovat koncern BSG. Navrhuje, aby odvolací soud napadané usnesení zrušil.

6. Proti výše uvedenému usnesení podala odvolání i žalovaná č.

1. Tvrdí, že napadané usnesení má procesní chyby a pro jeho vydání nebyly splněny podmínky. Předběžné opatření považuje za nepřiměřeně omezující, jelikož celý holding (skupina [Anonymizováno]) v jeho důsledku utrpí nenapravitelné škody. K účasti žalobce v žalované č. 4 uvádí, že se žalobce zrušení své účasti v žalované č. 4 nebránil a až po zásahu kriminální policie na konci dubna 2019 začal žalovat „všechno a všechny“. Otázku, zda je žalobce společníkem žalované č. 4, má za vyřízenou a skončenou. K údajnému nároku žalobce na vypořádací podíl vůči žalované č. 4 uvádí, že nesouhlasí absolutně s výpočtem žalobce a považuje ho za lživý a chybný a jelikož je řízení o vypořádacím podílu stále vedeno, je prozatím jeho nárok v rovině tvrzení. Mimo jiné poukazuje na hlavní líčení u Krajského soudu v Plzni, pro trestné činy zpronevěry a zneužití postavení v obchodním styku, čehož se měl dopustit žalobce a jeho syn v holdingu [Anonymizováno]. Nově je sděleno obvinění ze zločinu krádeže aktiv koncernu [Anonymizováno], čehož se měl dopustit žalobce a jeho společnost [právnická osoba] Jelikož částka za vypořádací podíl je ponížena o škody, které bývalý společník způsobil, nemusí žalobci náležet částka žádná. Žalovaná č. 1 dále uvádí, že nechápe, proč by měla být omezována předběžným opatřením, když není s žalobcem v žádném právním vztahu. Připouští, že od roku 2019 vlastní obchodní podíl v žalované č. 4 ve výši 50 %, ten však nenabyla od žalobce. Odmítá taktéž tvrzení žalobce, že by se převody podílů a restrukturalizací majetkových poměrů v holdingu snažila žalobce nějak poškodit. Osvětluje, že všechny žalované společnosti jsou členy skupiny (holdingu) [Anonymizováno] a strukturovanost v rámci holdingu je zcela pochopitelná a obvyklá. Navíc žalovaná č. 4, vůči níž vztahuje žalobce své žalobní nároky, má případně dostatek finančních prostředků. Stejně jako žalovaná č. 2 upozorňuje, že soud prvního stupně neohraničil dobu platnosti předběžného opatření a napadané usnesení považuje za nepřezkoumatelné a nezákonné. Žalobce předběžným opatřením chce dle žalované č. 1 zdecimovat holding [Anonymizováno], což prospěje ekonomickým záměrům konkurenční společnosti [právnická osoba] Předběžné opatření navíc zmaří projekt v dceřiné společnosti žalované č. 4, protože nebude, jak projekt financovat, a všem žalovaným hrozí riziko úplného zdecimování. Je toho názoru, že žalobce nemá v tomto řízení aktivní legitimaci a jediné řízení, kde mohl navrhnout předběžné opatření, je řízení o vypořádacím podílu. Navrhuje, aby odvolací soud napadané usnesení zrušil.

7. Žalovaná č. 4 ve svém vyjádření považuje žalobní žádání i návrh na vydání předběžného opatření za nesmyslný. Je toho názoru, že primárnímu petitu nelze vyhovět a k eventuálnímu petitu je příslušný jiný věcně příslušný soud. Dále se domnívá, že ona není pasivně legitimována a žalobce není aktivně legitimován. Připojuje se ke všem argumentům v odvolání žalované č. 1 a žalované č.

2. Dále se žalovaná č. 4 vyjádřila k návrhu žalobce na přerušení řízení, se kterým nesouhlasí.

8. Žalobce k odvoláním žalované č. 1 a č. 2 uvádí, že soud prvního stupně nemusel napadané usnesení odůvodnit. Upřesňuje svoji písařskou chybu, kdy v petitu žaloby uvedl špatné číslo žalované s tím, že správně navrhovaný petit zní: „Určuje se že žalovaná č. 3 ([Anonymizováno]., IČO: [IČO advokáta C], se sídlem [Anonymizováno]) je vlastníkem obchodního podílu ve společnosti [Jméno žalované B]., se sídlem č.p. [adresa], IČ [IČO žalované B] (žalované č. 2) o velikosti 100 %, na který připadá vklad ve výši 47.616.000,- Kč do základního kapitálu ve výši 47.616.000,- Kč.“ Upozorňuje, že v žádném z podání není jediné tvrzení o tom, že by žalovaná č. 3 nebo žalovaná č. 4 měly na účtu odpovídající finanční prostředky například na zaplacení vypořádacího podílu žalobce ve výši 44 945 000 Kč. Nesouhlasí s tvrzením, že k projednání eventuálního petitu není příslušný krajský soud, což odůvodňuje judikaturou Nejvyššího soudu. Primárně se podle žalobce jedná o spor mezi obchodními korporacemi a společníkem mateřské společnosti, kdy sama skutečnost, že se jedná o nemovitosti, je podružným právním atributem sporu. Upozorňuje, že současný právní stav je nejistý, a to minimálně do doby, než bude rozhodnuto o dovolání v řízení o určení společníka. Trvá na své aktivní legitimaci s tím, že se považuje za společníka žalované č. 4 a odkazuje na judikaturu uvedenou již v žalobě. Taktéž objasňuje postup prodeje jeho obchodního podílu v žalované č. 4, který považuje za podvodný. Dále se žalobce vyjadřoval k návrhu na přerušení řízení.

9. Žalovaná č. 2 v reakci na vyjádření žalobce znovu opakuje svou argumentaci z odvolání.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se předně musel zabývat otázkou, zda odvolání byla podána osobami, jež k tomu byly oprávněny. Účastník je subjektivně legitimován k podání odvolání v případě, že mu rozhodnutím soudu první instance nebylo vyhověno nebo mu byla rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Újmu lze však posuzovat pouze z procesního hlediska a rozhodujícím je přitom výrok rozhodnutí soudu prvního stupně. „Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2323/99). Žalovaná č. 1 tedy není oprávněna se odvolat proti výroku II. a III. napadaného usnesení, jelikož jí tímto výrokem nevznikla žádná určitá újma na jejích právech. Ze stejného důvodu žalovaná č. 2 není oprávněna se odvolat proti výroku I. a III. napadaného usnesení.

11. Na základě výše uvedeného odvolací soud odmítl odvolání žalované č. 1 proti výroku II. a III. a odvolání žalované č. 2 proti výroku I. a III. napadeného usnesení podle § 218 písm. b) o. s. ř.

12. Odvolání žalované č. 1 proti výroku I. a žalované č. 2 proti výroku II. byla podána včas osobami k tomu oprávněnými. Odvolací soud přezkoumal uvedené výroky napadeného usnesení a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná.

13. Odvolací soud se především zabýval otázkou věcné příslušnosti soudu prvního stupně. Podle § 9 odst. 2 o. s. ř. krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech vyplývajících z právních poměrů, které souvisejí se zakládáním obchodních korporací, ústavů, nadací a nadačních fondů, a ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy, jakož i mezi společníky nebo členy navzájem, vyplývají-li z účasti na obchodní korporaci (písm. e/), ve sporech z nakládání s obchodním závodem nebo jeho částí (písm. n/). Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 10. 2002, sp. zn. 29 Cdo 1449/2000, uveřejněném pod R 2/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, shledal věcnou příslušnost krajských soudů ve sporu o určení vlastnictví k nemovité věci, která byla vložena do základního jmění obchodní korporace, založeném na tvrzení společníka, že vklad nebyl splacen řádně. V projednávané věci jde opět o spor mající svůj původ ve vkladu nemovitostí v [adresa] do základního kapitálu žalované č. 2, přičemž podle žalobce tvoří nemovitosti navíc podstatnou část závodu. Jde tedy o spor mezi tvrzeným společníkem a společností, který vyplývá z účasti na společnosti, a navíc plyne i z nakládání s částí závodu. Ve věci je proto podle názoru odvolacího soudu v prvním stupni věcně příslušný krajský soud.

14. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř., je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

15. Podle § 102 odst. 3 o. s. ř. věta in fine, ustanovení § 75, 75a, § 75b, § 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

16. Podle § 75c o. s. ř. předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením (odst. 1). Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně (odstavec 4).

17. Podle § 169 odst. 2 věty první o. s. ř. vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění.

18. Ústavní v nálezu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. I. ÚS 3169/19, zdůraznil „výjimečnou povahu a nutnost ústavně konformní interpretace ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř., které pro usnesení, jimiž se zcela vyhovuje návrhu na vydání předběžného opatření, upravuje výjimku z obecné odůvodňovací povinnosti podle ustanovení § 157 o. s. ř. [viz např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 1554/08 a III. ÚS 346/09 (N 194/54 SbNU 393)]. Při interpretaci tohoto ustanovení Ústavní soud upozornil, že jakoukoli výjimku z této povinnosti je třeba - právě s ohledem na její zásadní postavení jako integrální složky práva na spravedlivý (řádný) proces - vykládat restriktivně. Zejména je nutno vykládat ji tak, aby nebylo nepřiměřeným způsobem zasahováno do práv účastníka řízení; výjimka tedy musí sledovat legitimní cíl, musí být způsobilá tento cíl naplnit a nesmí být vzhledem k dosahovanému cíli neproporcionální (nález sp. zn. IV. ÚS 1554/08). V nálezu sp. zn. IV. ÚS 1554/08 Ústavní soud dále zdůraznil, že absence povinnosti odůvodnit usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na vydání předběžného opatření, nepochybně zasahuje do práva na spravedlivý (řádný) proces pro povinného z tohoto předběžného opatření. Ten se totiž z písemného vyhotovení usnesení nedozví více, než že soud má tvrzené skutečnosti za osvědčené. V takové situaci je pro povinného velmi obtížné pochopit, proč soud předběžné opatření vydal, a podat řádně odůvodněné odvolání; z usnesení totiž není zřejmé, jaká tvrzení má soud za osvědčená, čím jsou tato tvrzení osvědčena a proč považuje soud takové osvědčení za dostatečné. Tyto faktory přitom musejí být v úvaze soudu přítomny; pokud nejsou vysvětleny v odůvodnění, nelze vyloučit, že rozhodnutí je projevem libovůle. Rozhodnutí, z něhož není alespoň v základních rysech zřejmé, jakými úvahami byl soud při formulaci výroku veden, je podle ustálené judikatury Ústavního soudu třeba považovat za nepřezkoumatelné.“ 19. Odvolací soud si je vědom též judikatury Ústavního soudu, která připustila, že usnesení soudu prvního stupně o vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření nemusí odůvodnění obsahovat. Jednalo se však o případy, kdy důvody k vydání předběžného opatření byly žalovaným (ostatním účastníkům řízení) seznatelné z odůvodnění samotného návrhu na nařízení předběžného opatření a s námitkami žalovaných se vypořádal odvolací soud (viz např. usnesení ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1037/15).

20. Jedním z předpokladů pro nařízení předběžného opatření je osvědčení nároku ve věci samé. Pro účely předběžného opatření nemusí být nárok ve věci prokázán nepochybně, postačuje, aby byl osvědčen natolik, že se s ohledem na okolnosti případu jeví alespoň pravděpodobným. Rovněž musí být prokázána naléhavost potřeby k zatímní úpravě, nebo obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Pokud není splněn jen jeden z těchto zákonných předpokladů, návrhu na nařízení předběžného opatření nemůže být vyhověno, byť druhý z předpokladů by došel svého naplnění.

21. Žaloba ve věci samé je žalobou určovací ve smyslu § 80 o. s. ř. Žalobce má tedy pro úspěch návrhu na nařízení předběžného opatření především osvědčit, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, že je k podání návrhu aktivně legitimován a že jsou žalovaní ve věci legitimováni pasivně. Podle (žalobcem citovaného) rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, „určovací žaloba podle § 80 písm. c) o.s.ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec (onen „pevný právní základ“), který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení.“ 22. Žaloba v projednávané věci, která obsahuje i návrh na nařízení předběžného opatření, představuje podle odvolacího soudu komplikovanou změť tvrzení, z nichž je i pro zkušeného právníka složité dovodit, v čem vlastně žalobce spatřuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení, resp. jak požadované určení přispěje k odvrácení budoucích sporů mezi účastníky. Dále žalobce sám uvádí, že předpokladem úspěchu části žalobního návrhu, v němž se domáhá určení společníka žalované č. 2, je, že sám žalobce je společníkem žalované č.

4. Přitom žalobce i žalovanou č. 4 (a tedy také soud prvního stupně - viz § 159a odst. 1 a 3 o. s. ř.) zavazuje pravomocný rozsudek zdejšího soudu v řízení o určení společníka, podle kterým byla zamítnuta žaloba, že žalobce je společníkem žalované č.

4. Již jen to činí (implicitní) závěr soudu prvního stupně o osvědčení žalobcova návrhu pochybným.

23. Podobné je to i s odůvodněním potřeby zatímní úpravy poměrů, případně obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí. Požadovaná zatímní úprava musí totiž do doby pravomocného rozhodnutí upravit poměry, jejichž definitivní úpravy se domáhá žalobce návrhem ve věci samé; případně umožnit výkon rozhodnutí, jehož vydání se žalobce v téže věci domáhá. Žalobcova tvrzení však směřují spíše k zajištění hodnoty jeho tvrzeného podílu v žalované č. 4, respektive k zajištění majetku, z něhož by mohl být uhrazen jeho tvrzený vypořádací podíl. To jsou však v obou případech nároky, jichž se žalobce domáhá v jiných věcech, nikoli ve věci projednávané.

24. Podle odvolacího soudu tedy z odůvodnění návrhu na nařízení předběžného opatření nelze bez dalšího uzavřít, že podmínky pro vyhovění takovému návrhu jsou splněny. Odvolací soud proto shledává napadené usnesení (ve smyslu shora citované judikatury Ústavního soudu) nepřezkoumatelným.

25. Odvolací soud ze shora popsaných důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a II. podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.