9 Cmo 46/2024 - 40

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Ing. Radky Zahradníkové a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka v právní věci navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky], narozená [Datum narození navrhovatelky] bytem [Adresa navrhovatelky] za účasti: [adresa], IČO [IČO navrhovatelky] sídlem [Adresa navrhovatelky] zastoupeno opatrovníkem [Jméno opatrovníka], advokátem sídlem [adresa] o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek ze dne 2. 5. 2023, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 67 Cm 68/2023-17 ze dne 1. prosince 2023 takto:

Výrok

I. Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 67 Cm 68/2023-17 ze dne 1. prosince 2023 se potvrzuje.

II. Opatrovníkovi účastníka, [Jméno opatrovníka], se přiznává odměna za zastupování účastníka v odvolacím řízení ve výši, jež bude vyčíslena samostatným rozhodnutím soudu I. stupně.

III. České republice se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

IV. Ve vztahu navrhovatelky a účastníka nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně pro neexistenci důležitého důvodu pro vyslovení neplatnosti shora uvedeného usneseni shromáždění SVJ zamítl ve výroku I. návrh navrhovatelky, aby soud vyslovil neplatnost usnesení [adresa] (dále též zkráceně SVJ) ve znění: „Odměna předsedy se snižuje na nulu.“, přijatého shromážděním SVJ konaným dne 2. 5. 2023, ve výroku II. opatrovníkovi účastníka, [Jméno opatrovníka] přiznal odměnu za zastupování účastnice ve výši 8 228 Kč a ve výroku III. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně vyšel z návrhu, podle něhož se navrhovatelka domáhala vyslovení uvedeného neplatnosti usnesení shromáždění účastníka, kterým bylo rozhodnuto o snížení její odměny za výkon funkce předsedkyně SVJ na nulu.

3. Soud I. stupně vyšel rovněž ze skutečnosti, že navrhovatelka argumentovala tvrzením, že hlasovala prostřednictvím svého zástupce [tituly před jménem] proti předmětnému usnesení shromáždění SVJ. Podle návrhu na zahájení řízení bylo předmětné usneseni shromáždění SVJ v rozporu se zákonem i ústavními zákony, neboť usneseni navrhovatelku nutilo vykonávat činnost pro účastníka zdarma a mělo také představovat určitý druh sankce, a to aplikované do budoucna. Navrhovatelka měla za to, že shromáždění SVJ nemohlo najít důvod pro její odvolání z funkce, a proto zvolilo uvedené řešení, nutící ji pracovat bez nároku na odměnu za výkon funkce. Navrhovatelka dále před soudem I. stupně poukazovala na skutečnost, že zvažovala rezignaci, avšak z důvodu loajality za situace, kdy bylo potřeba řešit opravy společných částí spravovaných SVJ a bylo nutno také komunikovat se všemi dotčenými subjekty, k rezignaci bezprostředně nemohla přistoupit.

4. Soud I. stupně věc po právní stránce posoudil podle § 1209 a násl. nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ) a konstatoval, že navrhovatelka je přehlasovaným vlastníkem, avšak k podání návrhu zákon podle soudu I. stupně vyžaduje také splnění předpokladu, že pro vyslovení neplatnosti usneseni shromáždění SVJ existuje důležitý důvod, jímž podle soudu I. stupně není rozhodnutí shromáždění SVJ o výši odměny orgánu SVJ. Podle soudu I. stupně se sice rozhodnutí o snížení odměny dotýká primárně postavení navrhovatelky, avšak nemá samo o sobě zásadní dopad na fungování společenství vlastníků a lze jej proto označit za bagatelní záležitost. To, zda je vyplácena odměna ve výši uváděné navrhovatelkou či nikoli, představuje podle soudu I. stupně zanedbatelnou částku, kterou případně společenství vlastníků vynakládá v souladu s rozhodnutím shromáždění. Konečně podle soudu I. stupně navrhovatelka má možnost ukončit výkon své funkce a není tak nucena nadále vykonávat funkci ve statutárním orgánu společenství vlastníků.

5. Proti tomuto usnesení se v zákonem stanovené lhůtě odvolala navrhovatelka (odvolatelka) a domáhala se změny napadeného usnesení soudu I. stupně a vyhovění návrhu, případně zrušení rozhodnutí a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Ve svém opravném prostředku zopakovala argumentaci uvedenou shora, přednesenou před soudem I. stupně, a to zejména o nucené práci bez nároku na odměnu za vykonanou práci. Podle navrhovatelky je předmětné usneseni shromáždění SVJ aktem libovůle. Odvolatelka zdůraznila svoji vázanost loajalitou k zájmům společenství, jež jí bránila okamžitě rezignovat na svoji funkci. Vyjádřila názor, podle něhož je legitimována k podání návrhu s tím, že otázku (ne)platnosti usnesení shromážděni lze meritorně posoudit pouze v řízení podle § 258 a násl. NOZ a v tomto řízení by jí mělo být vyhověno, když předmětné rozhodnutí orgánu SVJ je podle jejího názoru nezákonné a nicotné.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř., a to včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

8. Z hlediska skutkového odvolací soud vychází shodně se soudem I. stupně ze skutečnosti, že navrhovatelka byla v den konání předmětného shromáždění SVJ členkou a současně předsedkyní účastníka.

9. V rámci shromáždění SVJ konaného dne 2. 5. 2023 shromáždění účastníka přijalo usnesení: Odměna předsedy se snižuje na nulu. Přítomni byli všichni vlastníci disponující celkem 89 081 hlasy, pro hlasovalo 54 968 hlasů, proti 24 779 hlasů, zdrželo se hlasování 4 972 hlasů. Usnesení bylo přijato 61,7 % hlasů. Navrhovatelka hlasovala proti.

10. Odvolací soud po právní stránce věc posuzoval podle NOZ ve znění účinném od 1. 7. 2020 a ve s hodě se soudem I. stupně zastává právní názor, podle něhož bylo nutno v projednávaném případě aplikovat § 1209 a násl. NOZ.

11. Jak je zřejmé z § 1209 odst. 1 NOZ, je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

12. Jak je zřejmé z § 1221 NOZ, nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku, zejména ustanovení o svolání, zasedání a rozhodování kolektivních orgánů, o neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích jeho rozporu s dobrými mravy. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů ani o dílčích členských schůzích.

13. Podle právního názoru odvolacího soudu je i nadále po novele § 1209 NOZ účinné od 1. 7. 2020 pro úspěch navrhovatele v řízení třeba naplnění tří podmínek, tj. aktivní legitimace navrhovatele (musí jít o přehlasovaného vlastníka), včasnost podání návrhu (v 3 měsíční propadné hmotněprávní lhůtě), a zásah soudu do přijatého usnesení musí být důležitý důvod.

14. Uvedený právní názor odvolacího soudu vychází z dosavadní výkladové praxe ohledně § 1221 odst. 1 NOZ ve spojení s § 258 - 261 NOZ a za současného použití § 1209 NOZ ve znění od 1. července 2020 (novelizace zák.č. 163/2020 Sb.) uplatňující se nadále i pro řízení o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek.

15. Podle názoru odvolacího soudu uváděného již v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 91/2022 ze dne 6. února 2023 nebo 9 Cmo 53/2022 ze dne 13. března 2023, je účelem § 1209 odst. 1 a 2 NOZ ve znění od 1. 7. 2020 dosažení faktické revokace přijatého usnesení shromáždění rozhodnutím soudu, a to cestou jeho doplnění, změny či zrušení.

16. Cílem postupu dle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ tedy může být doplnění, změna či zrušení rozhodnutí shromáždění SVJ.

17. Jak je zřejmé z § 1209 odst. 1 a 2 NOZ, soud v řízení podle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ posuzuje rozhodnutí shromáždění SVJ ve vztahu k požadavkům navrhovatele dle zákonného kritéria uspořádání právních poměrů vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Takovýto požadavek však v předmětném návrhu navrhovatelky uveden nebyl.

18. Podle § 1209 odst. 1 NOZ je zákonnou podmínkou podání návrhu důležitý důvod, zatímco dle § 258 - 261 NOZ žádná taková podmínka neexistuje. Odlišné jsou i parametry aktivně věcně legitimované osoby, když podle § 1209 odst. 1 NOZ je jí výlučně přehlasovaný vlastník jednotky, zatímco dle § 258 NOZ každý, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany. Odlišná je rovněž i prekluzivní lhůta pro podání návrhu. Podle § 1209 odst. 1 NOZ je to lhůta tří měsíců ode dne, kdy se o rozhodnutí vlastník jednotky dozvěděl (subjektivní), zatímco podle § 259 NOZ činí subjektivní lhůta 3 měsíce ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl či mohl dozvědět a zákonem je dána ovšem také roční objektivní lhůta.

19. Zcela primárním a zásadním rozdílem potom je, že soud podle § 258 a násl. NOZ ve spojení s § 1221 NOZ rozhoduje o neplatnosti rozhodnutí orgánu společenství, tedy také o neplatnosti usnesení shromáždění pro jeho rozpor se zákonem nebo stanovami, případně vysloví, že se o rozhodnutí shromáždění nejedná podle § 245 NOZ ve spojení s § 90 odst. 1 z. ř. s., zatímco podle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ soud rozhodnutí shromáždění může změnit, doplnit či zrušit - uspořádat právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení.

20. Z uvedeného je zřejmé, že soud platné rozhodnutí shromáždění (a je bez významu, zda bylo přijato na zasedání shromáždění SVJ či mimo toto zasedání per rollam) posuzuje z věcných hledisek z pohledu jeho věcné důvodnosti a podle svého závěru o něm buďto návrh na zahájení řízení zamítne, či rozhodnutí shromáždění změní, doplní či zruší. Soud podle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ může rozhodnout, zda se má usnesení shromáždění uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo se uskutečnit vůbec nemá (viz § 1209 odst. 2 NOZ), tedy de facto věcně posuzuje otázku před tím posuzovanou a rozhodovanou shromážděním a potud usnesení shromáždění fakticky revokuje, resp. může revokovat. To je tedy zásadně rozdílné od řízení o neplatnost rozhodnutí shromáždění podle § 258 a násl. NOZ, v němž soud může jen vyslovit, že rozhodnutí je neplatné, nebo že o rozhodnutí shromáždění vůbec nejde, posuzuje přitom jen to, zda je toto rozhodnutí v rozporu se zákonem či stanovami společenství (nahlíženo hlediskem obsahu rozhodnutí shromáždění či procesem vedoucím k jeho přijetí). Ke shodným závěrům dochází i právní teorie např. Spáčil J., Králík M. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 - 1474). Komentář. 2.vydání. Praha: C.H.Beck, 2021 s. 1003 - 1024.

21. Vývoj shora uvedené rozhodovací praxe byl významně ovlivněn následujícími rozhodnutími jednak Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

22. Prvním je usnesení NS sp. zn. 26 Cdo 3196/2022 ze dne 7. 2. 2023, kdy předmětem řízení ovšem nebylo vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění/, podle něhož z novelizovaného znění ustanovení § 1209 NOZ vyplývá, že nesouhlasí-li přehlasovaný vlastník jednotky s usnesením shromáždění společenství vlastníků jednotek přijatým v záležitosti týkající se správy domu a pozemku, může se - stejně jako v poměrech předchozí právní úpravy - domáhat zejména určení neplatnosti přijatého usnesení, avšak - na rozdíl od dřívější právní úpravy - může výjimečně navrhnout, aby soud o takové záležitosti přímo rozhodl, a to za podmínek upravených v ustanovení § 1209 odst. 2 NOZ. Z porovnání dosavadního a novelizovaného znění § 1209 NOZ však nelze dovodit, že by úmyslem zákonodárce bylo cokoli měnit na stávajícím nastavení (včetně nastavení judikaturního) předpokladů, za kterých má vlastník jednotky právo se domáhat u soudu vydání rozhodnutí v uvedené záležitosti návrhem podle § 1209 odst. 1 NOZ. I nadále, resp. o to více v poměrech aktuální právní úpravy, která zčásti změnila (možná rozšířila) možnosti zásahu veřejné moci (soudu) do soukromoprávních vztahů, proto platí, že institut upravený v ustanovení § 1209 odst. 1 NOZ lze připustit pouze ve zcela odůvodněných a výjimečných případech. Právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je proto omezeno nejen z hlediska osobního a časového, nýbrž i z hlediska věcného. Uplatnit je může toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je pak dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (srov. zejména odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 15. března 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, a dále např. z 27. června 2017, sp. zn. 26 Cdo 2657/2016, či z 16. srpna 2022, sp. zn. 26 Cdo 1298/2022). Smyslem úpravy omezujících hledisek pro podání návrhu na přezkoumání usnesení shromáždění je minimalizace zásahu veřejné moci do soukromoprávních vztahů; zákon proto připouští rozhodování podle § 1209 odst. 1 NOZ jen ve zcela odůvodněných a výjimečných případech.

23. Dalším, relevantním usnesením Nejvyššího soudu je usnesení sp. zn. NS 26 Cdo 3020/2022 ze dne 1.11.2023. Níže uvedené závěry dovolacího soudu přitom byly přijaty v řízení, v němž bylo navrhovatelem požadováno vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek, na rozdíl od usnesení NS 26 Cdo 3196/2022, kdy nešlo o neplatnostní řízení. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3020/2022 platí následující.

24. Předně je třeba uvést, že i nadále (srov. § 1209 odst. 1 NOZ ve znění účinném od 1. 7. 2020) se uplatní judikaturní závěry, podle nichž právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním přísluší toliko přehlasovanému vlastníku jednotky, pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod; smyslem úpravy těchto omezujících hledisek (připouštějících rozhodování jen ve zcela odůvodněných a výjimečných případech) je minimalizovat zásahy veřejné moci do soukromoprávních vztahů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3196/2022 - ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 1065/23). Podle rozhodnutí sp. zn. ÚS III.ÚS 1065/23: „… k vlastní stěžovatelově argumentaci Ústavní soud především podotýká, že postrádá hlubší ústavněprávní rozměr a týká se jen výkladu podústavního práva. Ústavní soud přitom shledal, že obecné soudy stěžovatelův návrh posoudily zcela akceptovatelným způsobem, když na věc aplikovaly relevantní právní úpravu a tuto racionálně vyložily. Ústavní soud přitom nepřehlédl, že společné prostory, od nichž se stěžovatel domáhá kopie klíčů, ve skutečnosti zpravidla uzamčeny nejsou, když navíc stěžovatel si údajně mohl nechat kopii klíčů vyrobit ihned poté, co byl přehlasován jeho návrh uplatněný v rámci shromáždění společenství. Tím Ústavní soud sice zcela nezpochybňuje, že stěžovatel může být v rámci užívání společných prostor v určitém důsledku omezen, když podle jeho tvrzení není vhodné, aby si například v noci chodil zapůjčit klíč od kočárkárny, nicméně taková omezení lze podle Ústavního soudu považovat za běžná a snesitelná v rámci ještě zcela únosného mezilidského soužití, a proto ani podle názoru Ústavního soudu v daném případě nevyvstávají tak důležité právní otázky (resp. není v něm patrná excesivní nespravedlnost), aby Ústavní soud, vzhledem k výše naznačené zdrženlivosti, která souvisí s jeho postavením v rámci soustavy orgánů veřejné moci, mohl do rozhodnutí obecných soudů ve stěžovatelově případě zasáhnout, neboť - jak již naznačeno - soudy provedený výklad § 1209 občanského zákoníku nepovažuje za jakkoliv neústavní….“.

25. Odvolací soud, kromě jiného i pod vlivem výkladové praxe Nejvyššího soudu, znovu zvážil všechny aspekty výkladu § 1221 odst. 1 NOZ ve spojení s § 258 - 261 NOZ ve vztahu k § 1209 NOZ a dospěl k následujícím závěrům: a) Účelový výklad zákona; účel soudních řízení. Jedním z účelů omezení aktivní věcné legitimace vlastníka jednotky coby navrhovatele podle § 1209 odst.1 a 2 NOZ je, aby nebylo na jedné straně nadměrně zasahováno do soukromoprávních vztahů členů společenství - vlastníků jednotek a na straně druhé, aby soudy nebyly zahlceny návrhy na marginality, resp. zjevně manipulativními a šikanózními návrhy. Z pohledu uplatnění práv vlastníků jednotek je účelem umožnit jim dosáhnout revize rozhodnutí shromáždění, ovšem uplatnit toto právo může jen vlastník aktivně nesouhlasící s rozhodnutím - hlasující proti, a zároveň musí jít o důležitý důvod. Tím, že návrh může být podán jen z důležitého důvodu, dává zákon najevo, že se veřejná moc nemůže zabývat jednotlivostmi v běžném fungování společenství (daného rozhodováním shromáždění), leč toliko a jen záležitostmi pro společenství a jeho členy zásadními a podstatnými, tedy projevujícími se důležitým důvodem, přičemž ohledně jeho mantinelů se nic nemění na dosavadní praxi jak odvolacího soudu viz např. VS Praha sp.zn.6 Cmo 185/2021, tak soudu dovolacího viz např. NS 26 Cdo 3465/2017, 26 Cdo 1053/2017, 26 Cdo 3607/2018, 26 Cdo 2358/2020, 26 Cdo 3787/2022, 26 Cdo 752/2020, 26 Cdo 3168/2023). Navrhovatelem v řízení dle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ může být pouze a jedině přehlasovaný vlastník, čímž zákon jednoznačně zužuje okruh osob, které jsou v rámci společenství oprávněny domáhat se revize platného usnesení shromáždění. Musí to být tedy osoba aktivně se projevující, minimálně v rámci hlasování proti přijatému usnesení shromáždění, jež navrhuje podrobit usnesení shromáždění SVJ (z věcných hledisek) soudnímu přezkumu za účelem jeho modifikace. Zároveň to však musí být výlučně vlastník jednotky, tedy nikoli člen orgánu společenství a tím spíše pak ani jiná osoba (tedy ani osoba mající právní či jiný zájem, resp. naléhavý právní zájem). Zákonem je tak de facto i de iure vyloučen okruh osob majících na revizi usnesení shromáždění zájem hodný právní ochrany potud, že je z nich připuštěna jen jediná skupina - vlastníci jednotek. Z toho plyne, že právě a jen vlastníci jednotek mohou mít, za splnění kritérií § 1209 odst. 1 NOZ důležitý důvod a přehlasovaný vlastník, zájem hodný právní ochrany, což judikatura kvantifikovala jako možnost zásahu do práv a povinností vlastníka k jednotce či společným částem domu (viz. např. usnesení NS sp. zn. 26 Cdo 1053/2017, 26 Cdo 2358/2020). Řízení o neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek (případně o neplatnost rozhodnutí jiného orgánu společenství) je systematicky přinejmenším stejným, případně „vyšším“ stupněm řízení podle § 1209 NOZ. Není požadován věcný přezkum rozhodnutí, resp. jeho nahrazení, ale přímo vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění. Tedy neuznání rozhodnutí od jeho počátku pro rozpor se zákonem či stanovami. Z tohoto pohledu je účel zákona daný v souvislosti s věcným podmínkami řízení dle § 1209 NOZ (důležitá záležitost a přehlasovaný vlastník) shodný, mající zabránit marginálním návrhům v marginálních věcech, účelovým obstrukcím a současně zaručit důvěru v rozhodnutí orgánů společenství. Z uvedeného hlediska - účelu zákona, není věcného důvodu, aby nebyly totožné věcné podmínky - důležitá záležitost a přehlasovaný vlastník, použity též i pro řízení dle § 258 - 261 ve spojení s § 1221 odst. 1 NOZ. Systematický výklad § 1209 odst. 1 - 3 NOZ a § 258 - 261 ve spojení s § 1221 odst. 1 NOZ. Podle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ soud rozhoduje o přijatém usnesení shromáždění tak, že uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení, přičemž rozhodnutí shromáždění může změnit, doplnit, obsahově zúžit, podmínit či jinak „s ním pracovat“. Jde tedy o platné usnesení, jež navrhovateli nekonvenuje po obsahové stránce, pročež na soudu je, aby jeho obsah modifikoval tak, aby vyjadřoval slušné uspořádání vztahů vlastníků jednotek. Předpokladem uskutečnění této modifikace je, že jde o důležitý důvod (k tomu v podrobnostech viz výše) a dále, že se takovéto modifikace přijatého rozhodnutí shromáždění může domáhat jen přehlasovaný vlastník, tedy v prvé řadě osoba projevující předpokládaným způsobem (při hlasování o něm) s rozhodnutím shromáždění nesouhlas. Jen za splnění uvedených dvou zákonných podmínek, jakož i podmínky dodržení předmětné lhůty 3 měsíců, může dojít k vyhovění návrhu navrhovatele. V případě postupu soudu podle § 258 - 261 NOZ ve spojení s § 1221 odst. 1 NOZ a za „podpůrného“ resp. selektivního použití § 1209 odst. 1 první část první věty NOZ je výsledkem řízení v případě vyhovění návrhu výrok soudu o tom, že usnesení shromáždění je neplatné. Nejde tak o modifikaci (platného) rozhodnutí, leč přímo o jeho „zneplatnění“, tedy vyslovení neplatnosti v důsledku čehož zaniknou účinky rozhodnutí shromáždění. Obsahově tak jde o zrušení rozhodnutí. Uplatněním argumentu a minore ad maius, resp. a majore ad minus lze dospět k závěru, že je-li třeba důležitého důvodu a přehlasovaného vlastníka k tomu, aby soud usnesení shromáždění pouze „modifikoval“, tím spíše je třeba splnění těchto podmínek k tomu, aby je de facto zrušil, tedy de iure vyslovil jeho neplatnost. Nemělo by totiž systematické logiky, aby zákonné podmínky k toliko modifikaci usnesení shromáždění soudem byly přísnější, než zákonné podmínky k prohlášení usnesení shromáždění za neplatné soudem. Tyto podmínky mohou být shodné potud, že modifikace platného usnesení shromáždění může směřovat i k jeho částečnému zrušení, přičemž míra tohoto zrušení (byť realizovaného pouze částečně např. cestou jeho změny) není explicitně dána a může dojít ke změně téměř celého původního usnesení. Nelze odmítnout ani možnost, že soud platné rozhodnutí shromáždění podle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ zcela zruší. Takovéto rozhodnutí pak dosahuje fakticky stejného významu, jako je-li usnesení shromáždění vlastníků prohlášeno soudem za neplatné, když výsledkem je neexistence rozhodnutí shromáždění. To vše platí i s vědomím toho, že důvody uvedeného zrušení rozhodnutí shromáždění a prohlášení neplatnosti jsou zcela odlišné (v prvém případě jsou to věcné důvody a v případě neplatnosti je to rozpor usnesení či procesu jeho přijetí se zákonem či stanovami společenství). Okruh aktivně věcně legitimovaných osob k návrhu dle § 1209 NOZ je s ohledem na uvedené výrazně redukován toliko jen na členy společenství, a to ještě aktivně vystupující proti přijatému rozhodnutí. Z hlediska argumentu a minore ad maius resp. a majore ad minus pak musí platit, že domáhá-li se určitá osoba přinejmenším stejně závažného důsledku jako v řízení dle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ, ale spíše důsledku ještě závažnějšího - vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění, pak by měl být okruh osob, jimž zákon umožňuje se této neplatnosti domoci, vymezen přinejmenším stejně přísně, jako okruh osob domáhajících se „toliko“ věcného přezkumu usnesení shromáždění /nikoli jeho zneplatnění/. I pro tento okruh osob by tak mělo platit, že jimi mohou být jen přehlasovaní vlastníci jednotek, jde-li o návrh podaný z důležitého důvodu. Podle odvolacího soudu je nutné vidět i to, že zatímco věcnost rozhodnutí je dána většinovou vůlí vlastníků jednotek - rozhodnutím členů společenství vyjádřené na shromáždění SVJ, jeho platnost je dána i dalšími okolnostmi majícími původ v procesu svolání a konání shromáždění a v souladu tohoto procesu se zákonem a stanovami. b) Proporčnost jednotlivých typů ochrany aktivně věcně legitimovaných osob. Z hlediska výkladu zákona ve znění od 1.7.2020 nebyla jednota názoru v tom směru, zda by ohledně návrhu dle § 258 - 261 NOZ ve spojení s § 1221 odst. 1 NOZ měla být uplatněna kritéria dle § 1209 odst. 1 NOZ, jak to učinil NS v rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 3020/23. Podstatná a zásadní je systematičnost spočívající v tom, že je-li třeba splnění (pro vlastníky jednotek) určitých předpokladů pro modifikaci platného rozhodnutí shromáždění, tím spíše je třeba splnění těchto předpokladů pro vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění. Tím je podle právního názoru odvolacího soudu zachována proporčnost podmínek, za nichž může soud rozhodnout podle § 1209 NOZ - revidovat rozhodnutí shromáždění resp. podle § 258 - 261 NOZ, § 1221 odst. 1 NOZ a § 1209 odst. 1 NOZ - vyslovit neplatnost rozhodnutí shromáždění. Tento závěr podporuje též účelový výklad, podle něhož je účelem obou zákonných úprav zamezit šikanózním, účelovým a marginálním návrhům, návrhům v nepodstatných věcech či návrhům osob proti rozhodnutí shromáždění nijak aktivně nebrojících (tedy neprojevujících svoji negativní vůli). Zároveň se tímto výkladem zamezuje právní nejistotě ohledně platnosti a účinnosti rozhodnutí shromáždění. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud zastává právní názor, podle něhož návrh na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek soudem (dle § 1221 odst. 1 NOZ ve spojení s § 258 - 261 NOZ) může podat (úspěšně) jen ten vlastník jednotky, jenž je ve smyslu § 1209 odst. 1 NOZ přehlasovaným vlastníkem a toliko jen je-li pro to důležitý důvod ve smyslu § 1209 odst. 1 NOZ.

26. V rámci právního posuzování dané konkrétní věci odvolací soud s odkazem na shora uvedený výklad aplikovatelnosti § 1209 NOZ ve znění účinném od 1.7.2020, jakož i s odkazem na shora uvedenou přípustnost domáhání se v souladu s tímto ustanovením vyslovení neplatnosti předmětného usnesení shromáždění SVJ, nejprve konstatoval, že podle právního názoru odvolacího soudu v případě přijetí usneseni shromážděním SVJ o odměně orgánu SVJ, když je lhostejno zda je předmětem usnesení zvýšení či snížení odměny, nejde-li o zcela extrémní případ, neexistuje v případě přijetí takového usnesení důležitý důvod umožňující jeho přezkoumání. Je tomu tak proto, jak je zřejmé shora, že v takovém případě by soudnímu přezkumu přijatého usneseni shromáždění SVJ bránilo shora uvedené a zákonem stanovené věcné omezení přezkumu usneseni shromáždění SVJ. Podle právního názoru odvolacího soudu by naopak o důležitý důvod pro přezkum usneseni shromáždění SVJ šlo v případě, jestliže by dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití, což zcela zjevně nepředstavuje projednávaný případ. Ostatně podle právního názoru odvolacího soudu odhlasování bezúplatnosti výkonu funkce v orgánech SVJ nebylo ani v minulosti v obecné rovině chápáno jako neústavní a protizákonné a takovýto postup měl své zastánce zejména v počátcích transformace bydlení na SVJ, přičemž se lze setkat s bezúplatným výkonem funkcí i v současné době např. v případě fungování malých SVJ, zejména jestliže je takové SVJ tvořeno vlastníky jednotek propojených rodinnými a jinými vazbami usnadňujícími komunikaci a finanční hospodaření uvnitř SVJ.

27. Za této situace postupoval soud I. stupně správně, jestliže návrhu na zahájení řízení nevyhověl. Z tohoto důvodu odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně jako věcně správné postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

28. Z hlediska rozhodování o nákladech řízení odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že účastníkovi byl soudem I. stupně ustanoven podle § 29 o. s. ř. procesní opatrovník a náklady tohoto opatrovníka platil stát, z čehož s přihlédnutím k § 148 o. s. ř. plyne, že stát by měl mít podle výsledků řízení proti neúspěšné navrhovatelce právo na náhradu nákladů řízení, které v projednávaném případě vynaložil na opatrovníka, když u navrhovatelky zjevně neexistují předpoklady pro její osvobození od soudních poplatků. Stejně tak je v projednávaném případě pro rozhodnutí o nákladech řízení podstatné, že účastníkovi, jehož procesní záležitosti zajistil v průběhu řízení opatrovník, žádné náklady nevznikly.

29. Na základě uvedeného ve vztahu navrhovatelky a účastníka odvolací soud rozhodl ve výroku IV. tohoto usnesení tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

30. Ve shora uvedeném vztahu státu a neúspěšné navrhovatelky odvolací soud zcela výjimečně z důvodů hodných zvláštního zřetele ve výroku III., s poukazem na důvody dané § 150 o. s. ř., České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

31. Důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání České republice práva na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud spatřoval v okolnostech případu a speciálně v tom, že neúspěch navrhovatelky závisel toliko na výkladu zákonodárcem užívané záměrně neurčité právní kategorie „důležitý důvod“, a to za situace, kdy postup shromáždění SVJ a jím přijaté usneseni má být podle obsahu spisu neracionální a způsobující SVJ značné potíže, když SVJ na jedné straně nebylo schopno tehdejší předsedkyni SVJ [Jméno navrhovatelky] na rovinu vytknout případné vady ve způsobu jí vykonávané funkce a případně ji i odvolat z funkce a na druhé straně podle obsahu spisu nebylo schopno zajistit nový statutární orgán a současně osobu spravující záležitosti SVJ za finančně srovnatelných nákladů zatěžujících SVJ (s případným navýšení m nákladů o inflaci), za jakých vykonávala správu SVJ předchozí předsedkyně SVJ. Vše navíc za situace, kdy se podle údajů uváděných navrhovatelkou mělo SVJ s ní nedostatečně vypořádat, když se tato podle svých tvrzení snažila v rámci zákonem vyžadovaného dodržování loajálních postupů dokončit neodkladné činnosti a úkoly související se správou SVJ, což si mělo vyžádat další řadu měsíců prací po té, co jí byla předmětným usnesením shromáždění SVJ odměna snížena na nulu, na což z uvedených důvodů nebylo možno obratem reagovat rezignaci a ponecháním rozpracovaných věcí SVJ svému osudu.

32. Ježto v řízení před odvolacím soudem prováděl v souladu se svým ustanovením opatrovník účastníka, [Jméno opatrovníka] úkony potřebné k ochraně práv účastníka, rozhodl odvolací soud ve výroku II. tak, že uvedenému opatrovníkovi účastníka přiznal právo na odměnu za zastupování účastníka v odvolacím řízení s tím, že konkrétní výši odměny a dalších nároků vyčíslí samostatným rozhodnutím soud I. stupně.