9 Cmo 50/2025 - 166

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a JUDr. Františka Švantnera ve věci navrhovatelů: a) [Jméno navrhovatele A], narozený [Datum narození navrhovatele A] bytem [Adresa navrhovatele A] b) [Jméno navrhovatele B], narozená [Datum narození navrhovatele B] bytem [Adresa navrhovatele A] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] za účasti: [Jméno advokátky B], IČO [IČO advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] zastoupené advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o vyslovení neplatnosti rozhodnutí výboru účastníka ze dne 2. 6. 2021, k odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2024 č. j. 72 Cm 164/2021-124, takto:

Výrok

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2024 č. j. 72 Cm 164/2021-124 se potvrzuje.

II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit účastníkovi na náhradu nákladů odvolacího řízení částku ve výši 14 689,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce [Jméno advokáta], advokáta.

Odůvodnění

1. Návrhem ze dne 3. 9. 2021 se navrhovatelé domáhali určení neplatnosti rozhodnutí výboru účastníka ze dne 2. 6. 2021 (v návrhu nepřesně 3. 6. 2021), jímž výbor účastníka zamítl žádost navrhovatele a/ o umístění bezpečnostní schránky na fasádu domu [Anonymizováno]. Navrhovatelé uvedli, že navrhovatel a/ je výlučným vlastníkem bytové jednotky [Anonymizováno], přičemž navrhovatelka b/ je původním vlastníkem této bytové jednotky a od roku 2014 má zřízené doživotní věcné břemeno užívání jednotky. Z důvodu nepříznivého zdravotního stavu navrhovatelky b/, byla uzavřena smlouva se společností, která poskytuje navrhovatelce b/ sociální služby pomocí několika osobních asistentů, konkrétně cca šesti asistentů měsíčně, přičemž navrhovatelka b/ je povinna zajistit asistentovi přístupnost do domu i jednotky, neboť nedisponují klíči od domu ani bytové jednotky. Dům, ve kterém se nachází bytová jednotka je přístupný skrze dvoje vchodové dveře, přičemž druhé vchodové dveře nelze otevřít dálkovým způsobem. Z těchto důvodů bylo navrhovatelům spolkem [právnická osoba]. doporučeno nainstalování bezpečnostní schránky na klíče na fasádu domu, ze které by si osobní asistenti vždy klíče při příchodu vyzvedli a při odchodu opět vrátili zpět do schránky. Spolek [právnická osoba]. nezajišťuje předávání klíčů mezi asistenty, neboť službu poskytuje nepřetržitě (24/7) a v případě výpadku konkrétního asistenta by bylo ohroženo zajištění celé služby, které by záviselo na předávání služby asistentovi. Vzhledem k tomu, že fasáda domu je společnou částí domu (§ 2 písm. g/ zákona č. 72/1994 Sb., který se použije dle § 3063 o. z.), navrhovatel a/ požádal o souhlas s umístěním bezpečnostní schránky, přičemž ponese veškeré náklady spojené s instalací. Výbor účastníka sdělil navrhovatelům, že žádosti nevyhoví a souhlas nevydá, neboť dle názoru výboru má pravomoc v této záležitosti rozhodovat výlučně shromáždění vlastníků. Výbor však navrhovatelům nabídl instalaci bezpečnostní schránky ve vstupním vestibulu za prvními dveřmi, které se dají otevírat dálkově, což ovšem dle navrhovatele a/ vzniklou situaci nikterak neřeší, neboť navrhovatelka b/ není schopna dveře otevřít - je velmi těžce mobilní a i kdyby nějakým způsobem k domovnímu telefonu došla, nebyla by schopna osobnímu asistentovi otevřít. Navrhovatelka je osobou zdravotně postiženou ve smyslu antidiskriminačního zákona a účastník se dopouští nepřímé diskriminace, odmítá-li instalaci bezpečnostní schránky na fasádu domu.

2. Účastník navrhl zamítnutí návrhu, neboť jak ustanovení § 1209 o. z., tak i v návaznosti ust. § 258 o. z. dopadají výhradně na rozhodnutí nejvyššího orgánu společenství/spolku a tedy jakýkoliv soudní přezkum rozhodnutí volených orgánů společenství „není dovolen“. Dále účastník uvedl, že ve věci umístění bezpečnostní schránky výbor rozhodl tak, že není kompetentní rozhodnout a že věc bude předložena k rozhodnutí nejbližšímu shromáždění společenství. Tvrzení navrhovatelů, že výbor účastníka „rozhodl“, neodpovídá skutečnosti. Dále ze záznamů o použití čipových karet předaných navrhovateli a/ účastník dovozoval, že vstup do domu je pečovatelskou službou využíván ve standardním rozsahu. Účastník vyloučil, že se dopouští diskriminace. Dále uvedl, že shromáždění vlastníků dne 30. 11. 2022 po projednání věci odsouhlasilo všemi přítomnými vlastníky postup výboru účastníka a taktéž odsouhlasilo všemi přítomnými vlastníky nesouhlas s instalací druhého otevíracího systému domu.

3. Na podání účastníka reagovali navrhovatelé podáním ze dne 22. 2. 2023 a navrhli změnu (rozšíření) návrhu, tu však soud usnesením ze dne 27. 6. 2023, č. j. 72 Cm 164/2021-48 nepřipustil.

4. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl svým ve věci prvním usnesením ze dne 26. července 2023 č. j. 72 Cm 164/2021-56 tak, že „Návrh, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí výboru účastníka ze dne 3. 6. 2021, jímž výbor účastníka zamítl žádost navrhovatele a/ o umístění bezpečnostní schránky na fasádu domu [adresa], se zamítá.“ (výrok I.), „Navrhovatelé jsou povinni zaplatit účastníkovi, náhradu nákladů řízení ve výši 12 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce účastníka.“ (výrok II.).

5. Vrchní soud v Praze k odvolání obou navrhovatelů usnesením ze dne 17. ledna 2023 č. j. 9 Cmo 247/2023-89 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že soud prvního stupně správně aplikoval judikaturu ohledně možnosti osoby mající na tom právní zájem napadnout rozhodnutí jiného orgánu společenství, než je jeho orgán nejvyšší - shromáždění. Odvolací soud uvedl, že podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4639/2018 (publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí NS pod č. A 84/2020): „Platnost rozhodnutí výboru jakožto statutárního orgánu společenství vlastníků (§ 1205 odst. 1 věta druhá o. z.), popř. dalších (stanovami zřízených) orgánů společenství vlastníků (§ 1205 odst. 1 věta třetí o. z.), lze posuzovat toliko v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti tohoto rozhodnutí, podaném vlastníkem jednotky, popř. (výjimečně) jinou osobou mající na požadovaném určení zájem hodný právní ochrany, v souladu s § 258 a násl. o. z. Oprávněná osoba se může domáhat vyslovení neplatnosti rozhodnutí volených orgánů společenství vlastníků (postupem podle § 1221 a § 258 až 260 o. z.) pouze v případech, kdy je pro to důležitý důvod.“ s tím, že jde sice o judikaturu dopadající na právní režim společenství přede dnem 1. 7. 2020, kdy došlo k novelizaci ust. § 1209 o. z., nicméně dle odvolacího soudu tato judikatura na danou věc dopadá i nadále, dle „nového práva“ účinného od 1. 7. 2020. Se soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil i v tom, že oba navrhovatelé jsou osobami majícími právní zájem na vyslovení neplatnosti rozhodnutí výboru společenství. Odvolací soud provedl (zopakoval) dokazování přečtením následujících listin: „zápis ze schůze výboru společenství vlastníků [adresa] ze dne 2.6.2021“. Z této listin zjistil, že pod bodem 4) je uvedeno: „Po konzultaci celé záležitosti s právnickou vyslovil výbor jednomyslně nesouhlas s umístěním krabičky na fasádu našeho domu. Právníkovi p. [jméno FO] bude zaslána odpověď s tímto stanoviskem. Zároveň mu bude nabídnuto, aby si podal písemnou žádost, aby jeho požadavek byl zahrnut do programu nejbližšího shromáždění vlastníků jako samostatný bod“. Tento zápis byl soudu předložen účastníkem řízení - společenstvím. Z uvedeného důkazu podle odvolacího soudu jednoznačně vyplývá, že výbor předmětného společenství o předmětné otázce umístění krabičky /na klíče/ na fasádu domu rozhodoval a rozhodl o něm negativně. Dalším provedeným důkazem byl zápis ze shromáždění vlastníků domu [adresa] konaného dne 30. 11. 2022 v 18.00 hodin v sušárně č. 2, kdy pod bodem 8. je kromě jiného uvedeno: „Po diskusi o situaci bylo hlasováno o tom, zda shromáždění souhlasí s tím, že výbor SVJ odmítl povolit instalaci přístupového systému do domu jen pro p. [jméno FO] a požadoval, aby se obrátil na shromáždění vlastníků“. Z uvedeného podle odvolacího soudu vyplývá, že výbor SVJ rozhodl tak, že se odmítá povolit instalaci přístupového systému do domu jen pro p. [jméno FO]. I tento důkaz svědčí o tom, že výborem bylo rozhodováno. Závěr soudu prvního stupně o tom, že o dané věci výbor vůbec nerozhodoval, je potud nesprávný, pročež i jen to samo je vzhledem k tomu, že soud prvního stupně se věcí již dále nezabýval, důvodem pro zrušení jeho usnesení. Dále odvolací soud přečetl mail zaslaný z adresy „[Anonymizováno]“ [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 3. 6. 2021, tedy od předsedkyně SVJ advokátovi navrhovatele, v němž je uvedeno následující: „jménem výboru SVJ Vám sděluji, že výbor žádosti pana [jméno FO] nevyhoví a souhlas nevydá. Nabízíme panu [jméno FO] možnost podat písemnou žádost, aby byl jeho požadavek zařazen jako bod programu na nejbližší shromáždění vlastníků, kde o něm následně bude diskutováno a hlasováno“. Z uvedeného, v kontextu s dalšími výše uvedenými důkazy, především s rozhodnutím výboru ze dne 2. 6. 2021, vyplývá, že byl navrhovatel zpraven společenstvím o tom, že výbor nevyhoví žádosti a nevydá souhlas, pročež že kladně nerozhodne o žádosti navrhovatele. Ani s ohledem na tento důkaz nelze souhlasit se soudem prvního stupně v jeho skutkovém závěru o tom, že by výbor o umístění krabičky nerozhodoval, tedy že by vůbec nebylo přijato rozhodnutí, jež bylo navrhovateli napadeno. Chybný je tak potažmo i právní názor soudu prvního stupně. Soud prvního stupně rozhodl v předmětné věci na základě svého závěru o tom, že o předmětném, navrhovateli napadeném rozhodnutí výboru společenství nebylo vůbec rozhodnuto, pročež se nezabýval dalšími, navrhovateli tvrzenými skutečnostmi, nečinil k nim důkazy, a tudíž ani skutkové a právní závěry. Nijak se tak nezabýval především navrhovateli široce pojednanými tvrzeními a právní argumentací ohledně diskriminace navrhovatelů, resp. navrhovatelky ad b/. Dále se nezabýval ani otázkou důležitého důvody, ve smyslu výše uvedeného judikátu Nejvyššího soudu.

6. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví označeným již svým ve věci samé druhým usnesením tak, že „Návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí výboru účastníka ze dne 2. 6. 2021, jímž výbor účastníka zamítl žádost navrhovatele a) o umístění bezpečnostní schránky na fasádu domu [adresa], se zamítá.“ (výrok I.), „Návrh na vyslovení nicotnosti rozhodnutí výboru účastníka ze dne 2. 6. 2021, jímž výbor účastníka zamítl žádost navrhovatele a) o umístění bezpečnostní schránky na fasádu domu [adresa], se zamítá.“ (výrok II.), „Navrhovatelé jsou povinni zaplatit účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 24 684 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám [Jméno advokáta], advokáta.“ (výrok III.).

7. V odůvodnění soud uvedl, že v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu vyzval navrhovatele k doplnění tvrzení a označení důkazu k otázce existence důležitého důvodu dle § 1209 o. z. Navrhovatelé v podání ze dne 2. 9. 2024 uvedli, že výbor odmítá instalaci prvků nezbytných k tomu, aby mohla být navrhovatelce poskytována základní péče, která je pro ni klíčová pro to, aby mohla plnohodnotně bydlet ve své jednotce. Právo na bydlení je přitom základním lidským právem (viz nález pléna Ústavního soudu, publikovaný pod č. 231/2000 Sb.), a pokud je toto právo ohroženo rozhodnutím výboru, musí zde být dán důležitý důvod pro přezkoumání takového rozhodnutí. Pokud navrhovatelka b/ nemůže z důvodu své nemohoucnosti zabezpečit přístup pečovatelů do svého bytu sama, nemůže efektivně využívat svůj byt k bydlení. Takový zásah musí být posuzován jako nepřiměřené omezení práva na užívání vlastnictví bytu k jeho základnímu účelu, tedy k bydlení, pročež musí být dán důležitý důvod k přezkumu předmětného rozhodnutí. Navrhovatelka b/ je kvůli svému zdravotnímu postižení v situaci, kdy potřebuje jisté speciální úpravy, aby mohla žít důstojně a bezpečně. Odmítnutí výboru instalovat takové úpravy je dle navrhovatelů diskriminačním jednáním. Navrhovatelé shrnuli, že v důsledku neumožnění instalace bezpečností schránky/GSM modulu je navrhovatelům znemožňováno či minimálně zásadně ztěžováno uspokojení jejich bytových potřeb, neboť není možné, aby navrhovatelce b/ byla dlouhodobě poskytována péče prostřednictvím pečovatelské služby. Bez této péče navrhovatelka b/ nemůže předmětný být využívat. Ochrana před diskriminací z důvodu zdravotního postižení se vztahuje na širší okruh osob, než jen na zdravotně postiženou osobu (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-303/06, S. Coleman v. Attridge Law a Steve Law).

8. Na základě shodných tvrzení účastníků měl soud za zjištěné, že navrhovatel a) je vlastníkem bytové jednotky [adresa] (dále také jen „byt“). Navrhovatelka b/ bydlí v bytě. Notářský zápis [Anonymizováno] ze dne 27. 3. 2014 včetně všech příloh, obsahuje stanovy účastníka ve znění ke dni přijetí napadeného rozhodnutí (dále také jen „stanovy“) Z čl. 6 odst. 9 písm. i) stanov soud zjistil, že výbor zejména rozhoduje o úpravě nebo opravě společných částí domu, jejichž cena nepřevyšuje v jednotlivých případech částku 2 000 Kč v průměru za každou jednotku, toto neplatí, jedná-li se o opravy způsobené havárií na společných částech. U akcí s nákladem vyšším než 150 000 Kč provede nabídkové řízení z minimálně 3 nabídek. Z dopisu navrhovatelů ze dne 28. 4. 2021 soud zjistil, že navrhovatelé požádali účastníka o udělení souhlasu s umístěním elektronické schránky na klíče na fasádu domu ke vchodu. Ze zápisu ze schůze výboru společenství vlastníků [adresa] ze dne 2. 6. 2021“ soud zjistil, že pod bodem 4) je uvedeno: „Po konzultaci celé záležitosti s právnickou vyslovil výbor jednomyslně nesouhlas s umístěním krabičky na fasádu našeho domu. Právníkovi p. [jméno FO] bude zaslána odpověď s tímto stanoviskem. Zároveň mu bude nabídnuto, aby si podal písemnou žádost, aby jeho požadavek byl zahrnut do programu nejbližšího shromáždění vlastníků jako samostatný bod“. Ze zápisu ze shromáždění vlastníků domu [adresa] konaného dne 30. 11. 2022 v 18.00 hodin v sušárně č. 2, soud zjistil, že pod bodem 8. je kromě jiného uvedeno: „Po diskusi o situaci bylo hlasováno o tom, zda shromáždění souhlasí s tím, že výbor SVJ odmítl povolit instalaci přístupového systému do domu jen pro p. [jméno FO] a požadoval, aby se obrátil na shromáždění vlastníků“. Z e-mailu zaslaného z adresy „[Anonymizováno]“ [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 3. 6. 2021, tedy od předsedkyně SVJ advokátovi navrhovatele, soud zjistil, že je v něm uvedeno následující: „jménem výboru SVJ Vám sděluji, že výbor žádosti pana [jméno FO] nevyhoví a souhlas nevydá. Nabízíme panu [jméno FO] možnost podat písemnou žádost, aby byl jeho požadavek zařazen jako bod programu na nejbližší shromáždění vlastníků, kde o něm následně bude diskutováno a hlasováno“. Dle bodu 63. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2024, č. j. 21 Co 128/2024-251: „K možnosti přístupu osobních asistentů do domu žalovaný poskytl žalobcům bezplatně dostatek čipů k otevření vchodových dveří, nabídl také další řešení, která však žalobci bez toho, aby jejich funkčnost vyzkoušeli, odmítli. Žalobkyně b) má k poskytované službě osobní asistence přístup, aktivně ji čerpá, osobní asistenti se bez problémů do domu dostávají pomocí čipů.“ Z dalších provedených důkazů již žádné podstatné skutečnosti pro posouzení věci zjištěny nebyly. Ostatní návrhy na doplnění dokazování soud pro nadbytečnost zamítl.

9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Citoval ustanovení § 1205 o. z., § 1221 o. z., § 258 o. z., § 259 o. z., § 1209 odst. 1 o. z. a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4639/2018 (publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí NS pod č. A 84/2020) a shledal aktivní legitimaci navrhovatelů k podání návrhu a dodržení tříměsíční lhůty pro podání návrhu. Výbor předmětného společenství o předmětné otázce umístění krabičky /na klíče/ na fasádu domu rozhodoval a rozhodl o něm dne 2. 6. 2021 negativně. Proto se soud dále zabýval existencí důležitého důvodu pro přezkum napadeného rozhodnutí. Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (srov. zejména odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 15. března 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, a dále např. z 27. června 2017, sp. zn. 26 Cdo 2657/2016, či z 16. srpna 2022, sp. zn. 26 Cdo 1298/2022). Smyslem úpravy omezujících hledisek pro podání návrhu na přezkoumání usnesení shromáždění je minimalizace zásahu veřejné moci do soukromoprávních vztahů; zákon proto připouští rozhodování podle § 1209 odst. 1 o. z. jen ve zcela odůvodněných a výjimečných případech (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3196/2022 ze dne 7. 2. 2023). Soudní praxe je dle soudu prvního stupně ustálena v posouzení, dle něhož, při výkladu slovního spojení „důležitý důvod“, užitého v ustanovení § 1209 odst. 1 o. z., lze vyjít z definice pojmu „důležitá záležitost“, k níž dospěla ustálená soudní praxe při aplikaci § 11 odst. 3 věty třetí zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016). Předpoklad důležitého důvodu tak odpovídá rozhodnutí o záležitosti, která buď zasahuje do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3246/2007 nebo ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo 421/2004). Navrhovatelé spatřují důležitý důvod v tom, že v důsledku neumožnění instalace bezpečnostní schránky je navrhovatelům znemožňováno či minimálně zásadně ztěžováno uspokojení jejich bytových potřeb. Zamítnutí instalace bezpečnostní schránky na fasádu domu dle soudu nezasahuje ani do samotného právního postavení navrhovatelů, tedy navrhovatele a/ jako vlastníka bytové jednotky v domě, na jehož fasádu požadoval instalovat bezpečnostní schránku, ani navrhovatelky b/ jako uživatelky dané bytové jednotky na základě doživotního věcného břemene. Předmětné zamítnutí nepředstavuje ani zásah do podstaty předmětu vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Pokud se pak jedná o nastolenou otázku ztěžování uspokojení bytových potřeb navrhovatelů, navrhovatel a/ v celém řízení nijak netvrdil, že by daným rozhodnutím výboru bylo ztěžováno uspokojení jeho bytových potřeb. Pokud se pak jedná o navrhovatelku b/ odkázal soud na bod 63. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2024, č. j. 21 Co 128/2024-251, ve kterém odvolací soud dospěl k závěru, že k možnosti přístupu osobních asistentů do domu žalovaný poskytl žalobcům bezplatně dostatek čipů k otevření vchodových dveří, nabídl také další řešení, která však žalobci (navrhovatelé) bez toho, aby jejich funkčnost vyzkoušeli, odmítli. Žalobkyně b/ (navrhovatelka b/) má k poskytované službě osobní asistence přístup, aktivně ji čerpá, osobní asistenti se bez problémů do domu dostávají pomocí čipů. Za takového stavu pak nelze shledat rozhodnutí výboru účastníka v rozporu s dobrými mravy, tedy v souvislosti s tím nicotné. S ohledem na uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení soud návrhy jako nedůvodné zamítl.

10. Proti usnesení soudu prvního stupně podali navrhovatelé včasné odvolání. Jejich stěžejní argumentace je následující: 1) Neúplné zjištění skutkového stavu a nesprávný skutkový závěr Soud při zjišťování skutkového stavu týkajícího se znemožňování či zásadního ztěžování uspokojení bytových potřeb navrhovatelů vyšel výhradně z odůvodnění v bodu 63 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2024, č. j. 21 Co 128/2024-251. Bod 63 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2024 č. j. 21 Co 128/2024-251, konkrétně zní: ,,k možnosti přístupu osobních asistentů do domu žalovaný poskytl žalobcům bezplatně dostatek čipů k otevření vchodových dveří, nabídl také další řešení, která však žalobci bez toho, aby jejich funkčnost vyzkoušeli, odmítli. Žalobkyně b) má k poskytované službě osobní asistence přístup, aktivně ji čerpá, osobní asistenti se bez problémů do domu dostávají pomocí čipů.“ Soud i přes tvrzení a důkazní návrhy navrhovatelů vyšel při svém rozhodování pouze z výše citovaného závěru, aniž by se fakticky zabýval tvrzeními navrhovatelů. Tímto přístupem zcela rezignoval na provedení odpovídajícího dokazování a namísto toho přejal závěr z rozhodnutí v jiné věci, který se mu jevil jako vhodný. Řízení vedené pod sp. zn. 21 Co 128/2024 u Městského soudu v Praze, na které soud prvního stupně v napadeném usnesení odkazuje, bylo odvolacím řízením ve věci žádosti navrhovatelů jako žalobců o ochranu před diskriminací a uložení povinnosti strpět instalaci zařízení. Jednalo se tak o sporné řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, kdy soud vychází především ze skutkových tvrzení účastníků a provedených důkazů. Na rozdíl od toho je řízení nyní projednávané věci řízením nesporným dle § 85 písm. a) z. ř. s., ve kterém je uplatňována zásada vyšetřovací. Přejímání skutkových závěrů soudu ze sporného řízení do řízení nesporného, aniž by bylo provedeno vlastní dokazování a zjišťování skutkového stavu, je v rozporu s procesními pravidly nesporného řízení. 2) Bezplatné poskytnutí čipů k otevírání vchodových dveří osobním asistentům navrhovatelky 2 problém neřeší, jelikož osobní asistenti se střídají v častých intervalech a pečovatelská služba mezi nimi nezajišťuje předávání čipů. Poskytovatel služeb osobní asistence opakovaně upozornil navrhovatele 1 na neudržitelnost stávající situace, kdy asistenti musí složitě řešit přístup do domu navrhovatelky 2. Tento stav zásadně komplikuje práci osobních asistentů a ohrožuje další poskytování služeb navrhovatelce 2. K těmto svým tvrzním navrhovatelé označili mj. i následující důkazy: Lékařská zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 14. 6. 2021 (součástí návrhu na zahájení řízení), Propouštěcí zpráva ze dne 6. 4. 2021 (součástí návrhu na zahájení řízeni), Smlouva o poskytování sociální služby ze dne 8. 4. 2021 (součástí návrhu na zahájení řízení), Plán služeb o navrhovatelku 2 za duben, květen, červen a červenec 2021 (součástí návrhu na zahájení řízení), Email spolku [právnická osoba]. ze dne 14. 5. 2021 (součástí návrhu na zahájení řízení), Kopie zápisu z ošetřovatelských deníků navrhovatelky 2 (předloženo na jednání dne 22. 11. 2024), Znalecký posudek ohledně zdravotního stavu navrhovatelky 2 (předloženo na jednáni dne 22. 11. 2024), Výslech ošetřovatelky navrhovatelky 2, paní [jméno FO], Výslech ošetřovatele navrhovatelky 2, pana [Anonymizováno], Dotaz na Zdravotnickou záchrannou službu hl. m. Prahy, zda byla přivolána v posledních 3 letech k paní [Jméno navrhovatele B] záchranná služba a z jakého důvodu (nechť učiní soud), a zda absence dálkového otevírání druhých vchodových dveří je pro záchrannou službu komplikací a zda může mít vliv na včasnost a rychlost poskytnutí pomoci, Záznamy Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy o výjezdech k paní [Jméno navrhovatele B] (nechť si vyžádá soud), Účastnický výslech navrhovatele 1) 3) Soud prvního stupně dále chybně převzal i závěr o tom, že navrhovatelé odmítli možnosti dalšího řešení ze strany účastníka, aniž by toto řešení nejprve vyzkoušeli. Navrhovatelé však již ve svém návrhu na zahájení řízení ze dne 3. 9. 2021 podrobně vylíčili, proč ani účastníkem navrhované alternativní řešení - instalace bezpečnostní schránky do mezidveří - není funkční, neboť vyžaduje, aby osobnímu asistentovi navrhovatelka 2 otevřela první vchodové dveře pomocí domácího telefonu (čehož navrhovatelka 2 není schopna, a i kdyby se její zdravotní stav zlepšil, nebo byl domovní telefon instalován k jejímu lůžku, jak navrhl účastník, v případě jejího kolapsu navrhovatelka 2 nebude schopna otevřít), nebo aby osobní asistent měl vlastní čip k otevření prvních vchodových dveří (což rovněž není možné, protože organizace zajištující službu osobní asistence pro navrhovatelku 2 nezajišťuje předání klíčů mezi asistenty). Důkazy: E-mail právního zástupce navrhovatele 1 ze dne 14. 5. 2021 (součástí návrhu na zahájení řízení), E-mail spolku [právnická osoba]. ze dne 14. 5. 2021 (součásti návrhu na zahájení řízení). 4) Jelikož instalace bezpečnostní schránky do mezidveří evidentně žádným dostatečným způsobem neřeší problém otevření prvních vchodových dveří do domu osobními asistenty navrhovatelky 2, nelze po navrhovatelích spravedlivě požadovat, aby tuto (ne)funkčnost prakticky ověřovali. Skutkový stav navrhovatelé doložili jak vlastním tvrzením, tak důkazními materiály k návrhu na zahájení řízení, a i v doplnění tvrzení navrhovatelů ze dne 2. 9. 2024. Soud tyto skutečnosti opomněl, když zejména vůbec neprovedl důkazy navržené navrhovateli k prokázání tzv. důležitého důvodu (viz dále), kdy tyto označil za „nadbytečné“, aniž by dostatečně odůvodnil, z jakého důvodu je za nadbytečné skutečně považoval. Otázka tzv. důležitého důvodu pro přezkum napadeného rozhodnutí výboru účastníka byla zjevně podstatnou právní otázkou celého rozhodnutí. 5) Nesprávné právní posouzení existence důležitého důvodu a rozporu s dobrými mravy. Soud na základě neúplného zjištění skutkového stavu a nesprávného skutkového závěru - posoudil chybně i právní otázku existence důležitého důvodu pro přezkum napadeného rozhodnutí výboru účastníka, i jeho potenciální rozpor s dobrými mravy. a) K otázce existence důležitého důvodu pro přezkum napadeného rozhodnutí výboru účastníka: Napadené rozhodnutí výboru účastníka přímo zasahuje do jejich právního postavení i do podstaty předmětu jejich vlastnictví. Důležitý důvod pro přezkum rozhodnutí je dán. Soud prvního stupně však zcela nesprávně interpretoval tvrzení navrhovatelů o existenci důležitého důvodu pro přezkum rozhodnutí, když jejich argumentaci nepochopitelně redukoval pouze na závěr, že „navrhovatelé spatřují důležitý důvod v tom, že v důsledku neumožnění instalace bezpečnostní schránky je navrhovatelům znemožňováno či minimálně zásadně ztěžováno uspokojení jejich bytových potřeb“ (ačkoliv navrhovatelé uvedli nejméně čtyři další tzv. důležité důvody), přičemž soud zcela opomenul další klíčové důvody, které byly v řízení navrhovateli uplatněny a podloženy důkazy. Tímto postupem nejenže zatížil své rozhodnutí vadou, ale zároveň porušil zásadu spravedlivého procesu, neboť se nevypořádal s právními i skutkovými námitkami navrhovatelů. Důležité důvody pro přezkum rozhodnutí výboru SVJ byly v řízení jednoznačně doloženy, a to zejména v souvislosti s nepřiměřeným zásahem do osobního života navrhovatele 1, nepřiměřeným omezením vlastnického práva navrhovatelky 2, ohrožením jejího práva na důstojné bydlení a péči, porušením povinností SVJ při správě domu a rovněž diskriminační povahou odmítnutí požadovaných úprav. b) K otázce rozporu s dobrými mravy napadeného rozhodnutí výboru účastníka. Soud se dále dostatečně nezabýval ani otázkou rozporu s dobrými mravy napadeného rozhodnutí výboru účastníka, pokud pouze k odkazu na bod 63 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2024, č. j. 21 Co 128/2024-251 dodal, že „za takového stavu nemůže být rozhodnutí výboru účastníka v rozporu s dobrými mravy, tedy v souvislosti s tím nicotné (cit. bod 21 napadeného usnesení). Soud zkoumá otázku nicotnosti rozhodnutí ve smyslu § 245 o. z. z úřední povinnosti, přičemž dospěje-li v tomto případě soud k závěru, že napadené rozhodnutí výboru je v rozporu s dobrými mravy, je povinen určit jeho nicotnost, a to i bez návrhu. Jelikož soud prvního stupně došel k chybnému skutkovému závěru a neúplně zjistil skutkový stav, nemohl ani učinit správné právní posouzení o existenci rozporu s dobrými mravy napadeného rozhodnutí výboru účastníka a s tím související nicotností tohoto rozhodnutí podle konkrétních okolností případu. 6) Diskriminace navrhovatelů a neoprávněny zásah do osobnostních práv. Odmítnutí instalace bezpečnostní schránky na fasádu domu výborem účastníka představuje nepřímou diskriminaci z důvodu zdravotního postižení ve smyslu § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona. Odmítnutí povolit instalaci bezpečnostní schránky představuje dle navrhovatelů neoprávněný zásah do jejich osobnostních práv ve smyslu § 81 o. z., který ohrožuje zdraví a důstojnost navrhovatelky 2, protože bez instalace schránky na klíče je znemožněno efektivní poskytování asistenční péče a také zásah do soukromého a rodinného života navrhovatele 1, který musí osobně zajišťovat přístup asistentů, což způsobuje psychické vypětí a narušuje jeho právo na soukromý život, přičemž požadované opatření by mělo pouze minimální dopad na práva ostatních vlastníků a nezakládá nepřiměřené omezení účastníka řízení. Tvrzením navrhovatelů stran jejich diskriminace se soud prvního stupně nezabýval i přesto, že byl na toto pochybení výslovně upozorněn v bodě 12 usnesení odvolacího soudu ze dne 17. 1. 2023 č. j. 9 Cmo 247/2023-89.

11. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud změnil odvoláním napadené usnesení tak, že návrhu navrhovatelů vyhoví.

12. K odvolání se vyjádřil účastník podáním ze dne 13. 6. 2025. Uvedl, že soud prvního stupně správně uvedl, že navrhovatelka b/ má k poskytované službě osobní asistence přístup, tuto službu aktivně čerpá a osobní asistenti se bez problémů do domu dostávají pomoci čipů, které účastník navrhovatelům bezplatně poskytl. Toto funkční řešení situace k datu tohoto podání trvá více než 4 roky. Účastník navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

13. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, zjistil všechny pro rozhodnutí nutné a relevantní skutečnosti a učinil správné a odpovídající skutkové závěry. Věc rovněž správně posoudil i po stránce právní.

15. Primárně se odvolací soud zabýval existencí důležitého důvodu ve smyslu § 1209 o. z. Odvolací soud souhlasí s odvolateli v tom, že tento důležitý důvod byl v daném případě u navrhovatelů dán. Jde sice o mezní situaci - umístění bezpečnostní schránky na fasádu domu, jež by takovým důvodem sama o sobě nebyla, nicméně v daném případě právě s přihlédnutím ke konkrétní skutkové situaci (prokázané), jež byla dostatečně soudem prvního stupně zjištěna a potud by další dokazování k existenci tzv. důležitého důvodu bylo již nadbytečné, tento důvod dán byl. Napadené rozhodnutí výboru účastníka přímo zasahuje do právního postavení i do podstaty předmětu vlastnictví navrhovatele a/, resp. předmětu k němuž se váže věcné právo navrhovatelky b/, a to právě ve vztahu ke způsobu užívání předmětné bytové jednotky a možnostem, jak se k této bytové jednotce dostat. Z uvedeného hlediska tedy odvolací soud předmětnou věc nahlédl, pročež přiznal navrhovateli a/ a vzhledem k existenci věcného práva užívání jednotky i navrhovatelce b/, aktivní věcnou legitimaci k podání předmětného návrhu.

16. Odvolatelé namítli neúplné zjištění skutkového stavu a nesprávný skutkový závěr s tím, že soud při zjišťování skutkového stavu týkajícího se znemožňování či zásadního ztěžování uspokojení bytových potřeb navrhovatelů vyšel výhradně z odůvodnění v bodu 63 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2024, č. j. 21 Co 128/2024-251. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně postupoval plně v souladu se zásadou hospodárnosti a ekonomičnosti soudního řízení. Pakliže v jiném soudním řízení vedeném mezi týmiž účastníky řízení (věc vedená u Městského soudu v Praze coby soudu odvolacího pod sp. zn. 21 Co 128/2024) byly zjištěny určité skutečnosti a tyto byly jako zjištěný skutkový stav prezentovány v pravomocném rozsudku soudu (viz odstavec 63 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2024, č. j. 21 Co 128/2024-251 v právní moci dne 15. 8. 2024), pak by se jevilo jako nadbytečný formalizmus v předmětném řízení z těchto skutečností nevycházet, opakovat dokazování a skutková zjišťování. Z hlediska předmětu řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí výboru účastníka ze dne 2.6.2021 coby nesporného řízení, jak poukazuje odvolatel, soud prvního stupně měl správně za to, že širší dokazování, resp. širší zjišťování rozhodných skutečností, než ve výše uvedeném sporném řízení, není třeba. Rozpor s procesními pravidly nesporného řízení tak nenastal, když vyšetřovací zásada v takovém řízení jednak není bezbřehá, navíc pak není namístě vyšetřovat za situace, že je skutková situace dostatečně objasněna.

17. Další odvolací námitkou bylo, že bezplatné poskytnutí čipů k otevírání vchodových dveří osobním asistentům navrhovatelky b/ problém neřeší, jelikož osobní asistenti se střídají v častých intervalech a pečovatelská služba mezi nimi nezajišťuje předávání čipů. Poskytovatel služeb osobní asistence opakovaně upozornil navrhovatele a/ na neudržitelnost stávající situace, kdy asistenti musí složitě řešit přístup do domu navrhovatelky b/. Tento stav zásadně komplikuje práci osobních asistentů a ohrožuje další poskytování služeb navrhovatelce b/. K těmto svým tvrzením navrhovatelé označili důkazy.

18. Za prvé je nutné uvést, že podstatnou částí označených důkazů majících být již z roku 2021 se soud již zabýval a vzal je v potaz. Především pak, a to je zcela zásadní, odvolatelé argumentují tak, jako kdyby nebyla jiná možnost péče o navrhovatelku b/ a jako kdyby měli všichni ostatní - míněno další účastník řízení i všechny soudy, zcela kategorickou povinnost vyjít z řešení, jaká zvolil navrhovatel a/, resp. navrhovatelé. Tak tomu však není. Nebyli-li by skutečně příslušní osobní asistenti schopni zajišťovat služby ani za situace, že by pečující organizaci další účastník poskytl de facto neomezený počet čipů k obsluze navrhovatelky b/ (což je samo o sobě nutné vnímat jako nadstandardně pozitivní a vstřícné chování společenství), pak rozhodně nelze po společenství požadovat, aby tuto situaci fakticky řešilo tím, že bude souhlasit s umístěním bezpečnostní schránky na fasádu domu jím spravovaného. Je plně na navrhovatelích, aby si zajistili služby korespondující s fungováním společenství (o několika desítkách členů povětšinou v důchodovém věku obdobně jako navrhovatelka b/). Odvolací soud, jak bylo ostatně zmíněno i při ústním jednání u něj, i ze svých vlastních osobních zkušeností dobře zná a potažmo tak i chápe situaci nutnosti zajistit potřebu péče o nemohoucí osobu v bytě, o níž pečuje jeden rodinný příslušník, péči i dalšími osobami. Nicméně, zajištění takové péče není věcí dalšího účastníka a po tom nelze požadovat více, než je součinnost v mezích dobrých mravů. Takovouto součinnost další účastník, jak vyplývá z důkazů, i ze skutečností patrných i z dalších soudních řízení, poskytuje. Další důkazy navrhované odvolatelem ohledně péče o navrhovatelku b/ a jejího zdravotního stavu byly potud bezpředmětné.

19. Podle odvolatelů soud prvního stupně dále chybně převzal i závěr o tom, že navrhovatelé odmítli možnosti dalšího řešení ze strany účastníka, aniž by toto řešení nejprve vyzkoušeli. Navrhovatelé však již ve svém návrhu na zahájení řízení ze dne 3. 9. 2021 podrobně vylíčili, proč ani účastníkem navrhované alternativní řešení - instalace bezpečnostní schránky do mezidveří - není funkční, neboť vyžaduje, aby osobnímu asistentovi navrhovatelka 2 otevřela první vchodové dveře pomocí domácího telefonu (čehož navrhovatelka 2 není schopna, a i kdyby se její zdravotní stav zlepšil, nebo byl domovní telefon instalován k jejímu lůžku, jak navrhl účastník, v případě jejího kolapsu navrhovatelka 2 nebude schopna otevřít), nebo aby osobní asistent měl vlastní čip k otevření prvních vchodových dveří (což rovněž není možné, protože organizace zajištující službu osobní asistence pro navrhovatelku 2 nezajišťuje předání klíčů mezi asistenty). K uvedené argumentaci odvolatelů nelze než odkázat na předchozí odstavec odůvodnění odvolacího soudu. Je na navrhovatelích, aby zvolili takové řešení ohledně péče, jež bude nejenom vyhovovat jim a pečujícím osobám (agentuře), leč jež zároveň bude korespondovat se svobodnou vůlí společenství - dalšího účastníka, resp. jeho členů vyjádřenou příslušnými rozhodnutími jeho orgánů. V daném případě s rozhodnutím výboru účastníka ze dne 2. 6. 2021, kdy výbor je volen členy společenství a tito tak projevují svoji vůle mít v něm osoby jsoucí jeho členy. Odvolací soud neshledal potud nezákonnost tohoto rozhodnutí.

20. Podle odvolatelů se soud dostatečně nezabýval otázkou rozporu s dobrými mravy napadeného rozhodnutí výboru účastníka, pokud pouze k odkazu na bod 63 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2024, č. j. 21 Co 128/2024-251 dodal, že „za takového stavu nemůže být rozhodnutí výboru účastníka v rozporu s dobrými mravy, tedy v souvislosti s tím nicotné (cit. bod 21 napadeného usnesení)“. Odvolací soud zcela souhlasí s názorem odvolatelů, že soud zkoumá otázku nicotnosti rozhodnutí ve smyslu § 245 o. z. z úřední povinnosti, přičemž dospějeli v tomto případě soud k závěru, že napadené rozhodnutí výboru je v rozporu s dobrými mravy, je povinen určit jeho nicotnost, a to i bez návrhu. Soud prvního stupně nicméně dospěl ke správným skutkovým závěrům a správně zjistil skutkový stav a učinil tak správné právní posouzení o existenci rozporu s dobrými mravy napadeného rozhodnutí výboru účastníka a s tím související nicotností tohoto rozhodnutí podle konkrétních okolností případu. Z důvodů shora odvolacím soudem vypočtených nelze považovat rozhodnutí výboru o zamítnutí žádosti navrhovatele a) o umístění bezpečnostní schránky na fasádu předmětného domu v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud zdůrazňuje princip proporčnosti zakotvený v občanském právu, kdy vztahy mezi fyzickými osobami navzájem a mezi fyzickými a právnickými osobami (soukromoprávními) - práva a povinnosti účastníků právních vztahů musí být proporční, tedy vzájemně vyrovnané. Společenství tak v daném případě nemůže mít jen povinnost strpět řešení, jež navrhne navrhovatel a/ a navrhovatel a/ tak nemůže mít jen právo na to, aby společenství akceptovalo jeho řešení situace. Jejich práva a povinnosti musí být ve vzájemně vyrovnaných poměrech, tedy práva a povinnosti existují rovnocenně na obou stranách. V daném případě je z dokazování i z dalších zjištěných skutečností (i z dalších soudních řízeních) zjevné, že společenství se nebrání kompromisním řešením, nabídlo vydat a fakticky také vydalo neomezený počet čipů pečovatelům, nabídlo umístění schránky do mezidveří. Takováto řešení jsou v České republice v prostředí společenství a jejich členů přitom zcela obvyklými a i v daném případě jsou podle odvolacího soudu realizovatelná (viz výše). Navrhovatel a/ přitom s těmito řešeními „jen“ nesouhlasí aniž by se je pozitivně snažil uplatnit resp. alespoň částečně akceptovat, a navrhuje, aby bylo bezvýhradně postupováno jak chce on. Tzv. hledá důvody, proč to nejde a nikoli důvodu, proč ano. Takový postup by však nebyl proporčním uplatněním práva.

21. Odvolací soud dále připomíná judikaturu k otázce dobrých mravů, jíž se řídil: Podle usnesení nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3155/2022: „posouzení souladu či rozporu právního jednání s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, neboť tato ustanovení jsou právními normami s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. normami, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Následkem rozporu právního jednání s dobrými mravy je jeho neplatnost (§ 580 o. z.), k níž soud přihlédne - příčí-li se právní jednání zjevně dobrým mravům - i bez návrhu (§ 588 o. z.). Případný závěr soudu o neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem (do autonomie vůle stran) výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sen. zn. 23 ICdo 56/2019, uveřejněný pod číslem 80/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tento závěr se obdobně prosadí též při přezkoumávání usnesení orgánu spolku, které je právním jednáním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 445/2018, a na něj navazující judikaturu), s tím rozdílem, že rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy má za následek, že se na takové usnesení hledí, jako by nebylo přijato (§ 245 o. z.).“ Podle Nálezu Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 635/09, vysvětlil, že dobré mravy „jsou souhrnem etických obecně uznávaných a zachovávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními zásadami a právními principy.“.

22. Odvolací soud považuje pomoc osobám zdravotně postiženým, které vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny samostatně zvládat běžné každodenní úkony, za jednu z uvedených obecně uznávaných etických zásad, na nichž stojí a měla by stát svobodná a demokratická společnost. Z uvedených zásad však již podle odvolacího soudu neplyne, že jestliže není vyhověno všem požadavkům takových zdravotně postižených osob, případně těch, kteří o ně pečují, je takové nevyhovění jednáním rozporným s dobrými mravy. V projednávané věci je třeba zhodnotit všechny okolnosti případu, aby bylo možné dojít k závěru, že zásah do autonomie vůle výboru v podobě posouzení jeho usnesení jako rozporného s dobrými mravy (s následkem, že se na ně bude hledět jako na nepřijaté) je skutečně odůvodněn mimořádnými okolnostmi daného případu. Rozporné s dobrými mravy by zajisté bylo takové usnesení shromáždění společenství, které by omezilo přístup do bytu užívaného navrhovatelkou b/ takovým způsobem, že by navrhovatelka b/ nemohla využívat pečovatelskou službu. V projednávané věci tomu tak podle názoru odvolacího soudu z výše uvedených důvodů není.

23. Další odvolací námitkou byla diskriminace navrhovatelů a neoprávněny zásah do jejich osobnostních práv. Odmítnutí instalace bezpečnostní schránky na fasádu domu výborem účastníka podle odvolatelů představuje nepřímou diskriminaci z důvodu zdravotního postižení ve smyslu § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona. Odmítnutí povolit instalaci bezpečnostní schránky představuje dle navrhovatelů neoprávněný zásah do jejich osobnostních práv ve smyslu § 81 o. z., který ohrožuje zdraví a důstojnost navrhovatelky b/, protože bez instalace schránky na klíče je znemožněno efektivní poskytování asistenční péče a také zásah do soukromého a rodinného života navrhovatele a/, který musí osobně zajišťovat přístup asistentů, což způsobuje psychické vypětí a narušuje jeho právo na soukromý život, přičemž požadované opatření by mělo pouze minimální dopad na práva ostatních vlastníků a nezakládá nepřiměřené omezení účastníka řízení. S uvedeným odvolací soud nesouhlasí. Ze všech výše uvedených důvodů nejde o diskriminaci, když navrhovatelé považují za diskriminaci to, že není akceptován bezvýhradně a výlučně jejich názor, jimi navrhované řešení jejich situace, bez ohledu na zájem a vůli ostatních - členů společenství, členů výboru, i společenství jako takového. Přitom reálně existují i další řešení, jež ostatně nabídlo i společenství. Ke všem členům společenství, resp. i ke členům jejich domácností se společenství chová stejně, nediskriminuje či nezvýhodňuje jen některé z nich.

24. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné, když ani on neseznal předmětné rozhodnutí výboru ani neplatným, ani nicotným.

25. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému účastníkovi. Navrhovatelé jsou tudíž povinni zaplatit účastníkovi na náhradu nákladů tohoto (již druhého) odvolacího řízení částku v celkové výši 14 689,40 Kč, jež sestává z mimosmluvní odměny advokáta za 2 úkony právní služby á 5 620 Kč - tj. 11 240 Kč (vyjádření k odvolání ze dne 13. 6. 2025 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 15. 7. 2025, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 , § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ ve znění od 1. 1. 2025 - viz přechodná ustanovení, čl. II. vyhlášky č. 258/2024 Sb., náleží mimosmluvní odměna ve výši 5 620 Kč) a 2 režijních paušálů á 450 Kč - tj. 900 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky Kč. K tomu je třeba přičíst ještě náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 2 549,4 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).