9 Cmo 52/2022 - 106

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci navrhovatelů: a) [Jméno navrhovatele A] bytem [Adresa navrhovatele A] b) [Jméno navrhovatele B], narozená [Datum narození navrhovatele B] bytem [Adresa navrhovatele B] c) [Jméno navrhovatele C] bytem [Adresa navrhovatele C] d) [Jméno navrhovatele D] bytem [Adresa navrhovatele D] e) [Jméno navrhovatele E] bytem [Adresa navrhovatele E] f) [Jméno navrhovatele F] bytem [Adresa navrhovatele F] g) [Jméno navrhovatele G] bytem [Adresa navrhovatele G] h) [Jméno navrhovatele H] bytem [Adresa navrhovatele H] i) [Jméno navrhovatele I] bytem [Adresa navrhovatele I] j) [Jméno navrhovatele J] bytem [Adresa navrhovatele J] k) [Jméno navrhovatele K] bytem [Adresa navrhovatele K] l) [Jméno navrhovatele L] bytem [Adresa navrhovatele I] m) [Jméno navrhovatele M] bytem [Adresa navrhovatele M] n) [Jméno navrhovatele N] bytem [Adresa navrhovatele A] o) [Jméno navrhovatele O] bytem [Adresa navrhovatele O] p) [Jméno navrhovatele P] bytem [Adresa navrhovatele P] q) [Jméno navrhovatele Q] bytem [Adresa navrhovatele Q] r) [Jméno navrhovatele R] bytem [Adresa navrhovatele R] s) [Jméno navrhovatele S] bytem [Adresa navrhovatele S] t) [Jméno navrhovatele T] bytem [Adresa navrhovatele T] u) [Jméno navrhovatele U] bytem [Adresa navrhovatele U] v) [Jméno navrhovatele V] ml. bytem [Adresa navrhovatele V] w) [Jméno navrhovatele V] bytem [Adresa navrhovatele V] x) [Jméno navrhovatele W] bytem [Adresa navrhovatele W] y) [Jméno navrhovatele X] bytem [Adresa navrhovatele X] z) [Jméno navrhovatele Y] bytem [Adresa navrhovatele Y] aa) [Jméno navrhovatele A1] bytem [Adresa navrhovatele A1] bb) [Jméno navrhovatele B1] bytem [Adresa navrhovatele F] cc) [Jméno navrhovatele C1] bytem [Adresa navrhovatele C1] dd) [Jméno navrhovatele D1] bytem [Adresa navrhovatele D1] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B], IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupena advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o určení neplatnosti usnesení členské schůze účastníka ze dne 27. dubna 2019, k odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2021 č. j. 73 Cm 131/2019-72, takto:

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2021 č. j. 73 Cm 131/2019-72 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 17. července 2019 se navrhovatelé domáhali určení neplatnosti usnesení členské schůze účastníka, které bylo přijato pod bodem 12 na zasedání konaném 27. dubna 2019 a kterým bylo rozhodnuto o schválení návrhu dohody o narovnání s uživateli zahrádek č. 301 až 332.

2. Soud prvního stupně rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že „Rozhodnutí členské schůze účastníka přijaté 27. dubna pod bodem 12 je neplatné.“ (výrok I.) a dále, že „Účastník je povinen zaplatit navrhovatelů k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 637.100 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“ (výrok II.).

3. V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl stěžejní argumentaci navrhovatelů následovně. Dle soudu navrhovatelé uvedli, že účastník je pobočným spolkem [právnická osoba], přičemž jeho činností je provozování zahrádkářské kolonie [Anonymizováno]. Tato zahrádkářská kolonie se nachází zčásti na pozemcích pronajatých od hlavního města Prahy, zčásti na pozemcích ve vlastnictví účastníka. K tomu dodali, že kupní cena za tyto pozemky byla uhrazena navrhovateli, respektive jejich předchůdci, formou jednorázového příspěvku a že ostatní členové účastníka se na pořízení těchto pozemků nijak nepodíleli. Nyní jsou na těchto pozemcích vytyčeny zahrádky č. [Anonymizováno] až [Anonymizováno], které mají v užívání právě navrhovatelé s tím, že podle původních záměrů mělo být vlastnické právo k těmto pozemkům převedeno na uživatele těchto zahrádek, tj. na navrhovatele. Pokud jde o první skutečnost, v níž spatřují důvod neplatnosti napadeného usnesení, uvedli, že podle stanov [právnická osoba] má být zasedání členské schůze svoláno pozvánkou zveřejněnou nejméně 14 dnů přede dnem konání, přičemž pozvánka na zasedání, na kterém bylo napadené usnesení přijato, byla zveřejněna až 15. dubna 2019, tedy méně než 14 dnů předem. Pokud jde o druhou skutečnost, v níž spatřují důvod neplatnosti napadeného usnesení, uvedli, že k pozvánce nebyly připojeny všechny podklady, když k ní nebyl připojen vlastní návrh dohody o narovnání, který měl být schvalován napadeným usnesením. Dodali, že návrh dohody o narovnání jim byl zaslán dodatečně až po upozornění. Pokud jde o třetí skutečnost, v níž spatřují důvod neplatnosti napadeného usnesení, uvedli, že napadeným usnesením byl schválen návrh dohody o narovnání, ale že tento návrh, jak byl schválen, neobsahoval některé náležitosti - zejména výši vypořádání a data splatnosti. Dodali, že předmětem narovnání mělo být vypořádání účastníka a navrhovatelů jakožto uživatelů zahrádek č. [Anonymizováno] až [Anonymizováno].

4. Účastník s tvrzeními navrhovatelů nesouhlasil a navrhl, aby byl návrh na zahájení řízení zamítnut. Podle účastníka se navrhovatelé mohou domáhat přezkumu předmětného usnesení členské schůze u kontrolní komise [právnická osoba] nebo u kontrolní komise územního svazu, případně u rozhodčí komise svazu. Podle účastníka bylo zasedání řádně a včas svoláno, když pozvánka s termínem a pořadem jednání byla vyvěšena na nástěnce a na internetových stránkách účastníka, termín a pořad jednání byly schváleny dne 11. 4. 2019. Smyslem napadeného usnesení nebylo schválit konkrétní návrhu dohody o narovnání, nýbrž schválit narovnání jako možný způsob řešení záležitosti s uživateli zahrádek č. [Anonymizováno] až [Anonymizováno]. Usnesením byl dán pouze mandát pro vyřešení záležitosti s pozemky ve vlastnictví účastníka.

5. Soud posuzoval, jsou-li navrhovatelé oprávněni domáhat se určení neplatnosti napadeného usnesení s tím, že (jak vyplývá z §§ 258 a 259 o.z.) domáhat se určení neplatnosti usnesení orgánu spolku lze jen za splnění několika zákonem stanovených předpokladů, a to (a) navrhovatelé jsou členy spolku nebo osobou mající na požadovaném určení zájem hodný právní ochrany, (b) napadené rozhodnutí je rozhodnutím orgánu spolku, jehož neplatnosti se již nelze dovolat u orgánů spolku a (c) právo na určení neplatnosti daného rozhodnutí nezaniklo uplynutím lhůty, na kterou bylo omezeno. Pokud se týká prvního, dospěl soud k závěru, že tento předpoklad je v posuzovaném případě naplněn, když v rámci řízení bylo zjištěno, že všichni navrhovatelé jsou členy účastníka. Pokud se týká druhého uvedeného předpokladu, tj. skutečnosti, že napadená usnesení jsou rozhodnutími účastníka, jehož neplatnosti se již nelze dovolat u orgánů účastníka, potom soud dospěl k závěru, že tento předpoklad je v posuzovaném případě naplněn. Jak bylo v rámci řízení zjištěno, žádný orgán účastníka není oprávněn ani podle platné právní úpravy, ani podle stanov účastníka přezkoumávat usnesení valné hromady účastníka. Je sice pravdou, že každý člen účastníka má právo obrátit se ve sporných záležitostech na kontrolní komisi základní organizace, kontrolní komisi územního sdružení nebo na rozhodčí komisi svazu, nicméně z žádného ujednání stanov nevyplývá, že by kontrolní komise nebo rozhodčí komise byly oprávněny rušit nebo prohlašovat za neplatné usnesení přijatá členskou schůzí, a to ať už členskou schůzí základní organizace, členskou schůzí územního sdružení nebo členskou schůzí svazu. V posuzovaném případě by byla příslušným orgánem k řešení sporné záležitosti kontrolní komise základní organizace, neboť by se jednalo o spor v rámci základní organizace; nicméně kontrolní komise mají, jak bylo v rámci řízení zjištěno, nejvýše pravomoc provést šetření a v případě zjištění nedostatků navrhnout přijetí opatření k nápravě. I kdyby se tedy soud přiklonil k tvrzení účastníka, že rozporování platnosti napadeného usnesení navrhovateli je spornou záležitostí, kterou je ve smyslu stanov [právnická osoba]. oprávněna řešit kontrolní komise účastníka, již by se soud nemohl s účastníkem ztotožnit v tom, že by se navrhovatelé mohli u tohoto orgánu účinně dovolat neplatnosti onoho napadeného usnesení, když tento orgán není oprávněn napadené usnesení nijak odklidit. Pokud se týká třetího uvedeného předpokladu, soud dospěl k závěru o podání návrhu v rámci tříměsíční lhůty, tedy včasnosti.

6. Soud se zabýval dále posouzením skutečnosti, v níž navrhovatelé spatřovali existenci důvodu neplatnosti napadeného usnesení, tedy skutečnosti, že zasedání členské schůze účastníka, na kterém byla napadená usnesení přijata, nebylo řádně svoláno, když nebyla dodržena lhůta pro včasné zveřejnění pozvánky. Dospěl přitom k závěru, že tento důvod neplatnosti je v posuzovaném případě dán. Napadená usnesení byla přijata na zasedání, které se konalo 27. dubna 2019 a které bylo svoláno pozvánkou datovanou 11. dubna 2019. Jak přitom bylo zjištěno, pro včasné svolání zasedání členské schůze základní organizace je podle stanov [právnická osoba]. v souladu s § 249 odst. 1 obč. zák. zapotřebí, aby toto zasedání bylo svoláno nejméně 14 dnů před jeho konáním. To pro posuzovaný případ znamená, že zasedání, které se mělo konat 27. dubna 2019, muselo být svoláno nejpozději 13. dubna 2019. V posuzovaném případu tomu tak nebylo, když pozvánka na toto zasedání nebyla na internetových stránkách účastníka zveřejněna ještě ani 17. dubna 2019 a když nebylo v rámci řízení zjištěno, že by byla tato pozvánka nejpozději 13. dubna 2019 všem členům účastníka k dispozici jiným vhodným způsobem. Právo účastnit se zasedání členské schůze a podílet se tak na fungování spolku patří mezi základní práva jeho členů, jak se podává z § 251 o.z. Tomuto právu potom odpovídá reciproční povinnost spolku učinit vše, co po něm lze spravedlivě požadovat, aby svým členům umožnil realizaci tohoto práva a aby jim zajistil potřebnou informovanost. Soud ohledně toho odkázal i na usnesení Nejvyššího soudu vydané 27. března 2019 pod sp. zn. 27 Cdo 3885/2017. Jedním z institutů k tomu sloužících je povinnost spolku informovat své členy o tom, kdy a kde se bude konat zasedání členské schůze, v dostatečném předstihu, tj. v posuzovaném případě nejméně 14 dnů předem. Smyslem tohoto předstihu totiž je, aby měli členové dostatečný časový prostor rozmyslet si, zda se budou tohoto zasedání členské schůze účastnit či nikoli, a pokud ano, aby si uspořádali své záležitosti tak, aby se tohoto zasedání mohli účastnit (např. zajistit si na tu dobu volno). Dalším smyslem tohoto předstihu je, aby měli členové dostatečný prostor seznámit se s pořadem jednání svolávaného zasedání členské schůze, nastudovat si všechny podklady a případně si rozmyslet, jak by mělo být o jednotlivých záležitostech rozhodnuto, případně jaké dotazy by jim měly být ještě zodpovězeny. V posuzovaném případě však účastník této své povinnosti nedostál, když v rámci řízení bylo zjištěno, že účastník neinformoval své členy o tom, kdy a kde se bude konat zasedání členské schůze, v dostatečném předstihu, tj. v posuzovaném případě nejméně 14 dnů předem. Informování o termínu a místu konání zasedání členské schůze včas, tj. alespoň 14 dnů před jeho konáním, je zcela jistě povinnost, jejíž dodržení lze po účastníkovi spravedlivě požadovat. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě je dán již první navrhovateli tvrzený důvod neplatnosti napadeného usnesení, řídil se zásadou hospodárnosti řízení a nezkoumal již, zda jsou dány i zbývající navrhovateli tvrzené důvody neplatnosti napadeného usnesení, když žádné zjištění již nezmění to, že u napadeného usnesení je dán důvod neplatnosti. Protože soud dospěl k závěru, že u napadeného usnesení je dán důvod neplatnosti, posoudil si dále, je-li v posuzovaném případě dán důvod, pro který se podle § 1221 o.z. ve spojení s § 260 o.z. neplatnost napadeného usnesení nevysloví. Dospěl k závěru, že v posuzovaném případě důvod pro nevyslovení neplatnosti napadeného usnesení není dán. V rámci řízení totiž nebylo zjištěno, že by v posuzovaném případě byl dán některý z těchto důvodů, tj. buď (i) skutečnost, že důvod neplatnosti napadených usnesení je spatřován v takovém porušení zákona nebo stanov, které nemá závažné právní následky, nebo (ii) skutečnost, že vyslovením neplatnosti napadených usnesení by bylo zasaženo do práv třetí osoby nabytých v dobré víře. Jednak proto, že důvod neplatnosti napadených usnesení je spatřován v zásahu do jednoho ze základních členských práv, a to práva člena účastníka účastnit se zasedání členské schůze a podílet se na rozhodování v něm, přičemž zásah do takového práva zcela určitě nelze označit za porušení povinnosti, které nemá závažné právní následky. Jednak proto, že žádné z napadených usnesení se netýká práv třetí osoby, tj. osoby odlišné od účastníka a jeho členů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník včasné odvolání. V odvolání vznesl tyto stěžejní odvolací námitky: 1) Soud nesprávně interpretoval požadavky na formu zveřejnění pozvánky vyplývající z Jednacího řádu, když svůj závěr mylně staví - s ohledem na tvrzení navrhovatelů - na listinách zveřejněných na internetových stránkách. Ust. čl. 7 odst. 2 Jednacího řádu přitom zní následovně: (2) Zasedání orgánů svazu (dále jen „zasedání”) se svolává písemným oznámením, doručeným účastníkům zasedání nebo jeho zveřejněním na informační desce, případně na webových stránkách orgánu svazu, nejpozději v termínu určeném ve stanovách; písemné oznámení obsahuje zejména datum, hodinu, místo konání a program zasedání. Stanovy pak v čl. 25, jak správně konstatuje soud prvního stupně, určují lhůtu 14 dnů pro svolání před konáním členské schůze. Podle účastníka je tedy dle Jednacího řádu základní formou svolání zasedání členské schůze zveřejnění pozvánky na informační desce - nástěnce (k tomu určené) v rámci areálu zahrádkářské osady. K tomuto zveřejnění na informační desce přitom došlo dne 12. dubna 2019, což účastník, resp. zástupce účastníka, pan [Anonymizováno], opakovaně na jednání uváděl. Tvrzení o řádném zveřejnění na informační desce měl účastník zájem dále prokázat prostřednictvím výslechu svědka navrhovaného účastníkem, panem [tituly před jménem], jehož slyšení však soud prvního stupně zamítl pro nadbytečnost. Důkazem, že na výboru byl dohodnut okamžik zveřejnění pozvánky na informační desce - nástěnce, účastník předkládá zápis z jednání výboru konaného dne 11. dubna 2019, společně s prezenční listinou přítomných. V bodě 4. úkoly programu jednání výboru je uvedeno: „vyvěšení pozvánek, možnost osobního předání - 12. 4. 19, zbytek bude odeslán poštou a maily“ Dne 12. dubna 2019 (v době mezi 17-18h) současně došlo k předání pozvánek na členskou schůzi přítomným členům účastníka v rámci plánovaného převzetí vyúčtování, což účastník mimo jiné prokazuje předložením archu přítomných s podpisy (včetně některých členů „300“ tj. žalobců), kteří se dne 12. dubna 2019 osobně dostavili k převzetí listin. Výše uvedené mimo jiné svědčí o nesprávnosti závěru soudu prvního stupně, který konstatoval, že samotná pozvánka byla vytvořena údajně až 14. dubna 2019, když pozvánka byla jednak fakticky vyvěšena na informační desce a předávána členům účastna v rámci předávání vyúčtování, a to vše již dne 12. dubna 2019. Dále lze samotnou „existenci“ pozvánky doložit, a tím vyvrátit závěry soudu prvního stupně, důkazem emailu, který zaslal předseda výboru, pan [Anonymizováno], dne 11. dubna 2019 (večer po jednání výboru) členům výboru, jehož přílohu tvoří předmětná pozvánka, která byla následující den 12. dubna 2019 v uvedeném znění vyvěšena na informační desce účastníka. K poštovní přepravě byly pozvánky, pro členy, kteří se osobně nedostavili k převzetí vyúčtování, předány dne 12. dubna 2019, což také mimo jiné svědčí o existenci pozvánky k uvedenému datu. K doručení těmto členům zcela jistě došlo poštou až v následujících dnech. 2) Účastník naplnil požadavek o dostatečné informovanosti členů, přičemž učinil všechny takové kroky, které byly v jeho silách, aby i v krátké době byli členové informováni o konání členské schůze a jejím obsahu. Pokud soud prvního stupně poukazuje na judikaturu v uvedené otázce, tak ta nedopadá na okolnosti případu, neboť ta zejména sleduje situaci, kdy svolavatel přistupoval ke svolání zasedání způsobem, aby účast členů nebo určité skupiny členů účast omezil, což ale není případ účastníka a svolání členské schůze konané 27. dubna 2019. Z hlediska údajného pochybení účastníka v případě naplnění potřebné informovanosti svých členů nelze pominout, že účast na členské schůzi konané dne 27. dubna 2019 vypovídá o dostatečné informovanosti členů. Členské schůze se účastnilo 154 členů z celkového počtu 248 členů, kdy za stranu „300“ a tedy za stranu navrhovatelů se zúčastnilo všech 32 navrhovatelů. Členové skupiny „300“ tak měli možnost váhou svých hlasu ovlivnit výsledek hlasování ohledně bodu 12. rozhodnutí. Ze záznamu hlasování je pak patrné, že toho plně využili, přičemž se jim nedostalo podpory od zbývajících členů. 3) Ve smyslu ust. § 260 odst. 1 o.z. platí, že je-li popsaný účel požadavku informovanosti členu svoláním nejvyššího orgánu spolku naplněn, soud neplatnost napadeného rozhodnutí nevysloví, ačkoli nebylo shromáždění nejvyššího orgánu svoláno řádně - v souladu se zákonem či stanovami (srov. RUBAN, Radek. § 260 Povinnost neplatnost nevyslovit in: Lavický, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 21.). 4) Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně v průběhu řízení nevyjadřoval pochybnosti nad svoláním členské schůze a nepředestřel nijak svůj právní názor, když se naopak výlučně věnoval otázce historického vývoje vztahů mezi členy „300“ a organizací, resp. nechal se navrhovateli vtáhnout do této problematiky, je možné označit odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně za překvapivé. Judikatura takto označuje rozhodnutí, které nelze při dosavadním průběhu řízení očekávat a vlivem kterého je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat. 5) V situaci, kdy dospěl k závěru o nesprávném svolání zasedání členské schůze, nedostatečně zabýval otázkou jaké má údajná neplatnost svolání následky na členskou schůzi jako celek. Soud prvního stupně konstatoval neplatnost pouze u rozhodnutí přijaté členskou schůzí dne 27. dubna 2019 pod bodem 12., ačkoliv závěr o nesprávném svolání členské schůze musí logicky dopadat na předmětnou členskou schůzi i v ostatních bodech. 6) Pokud navrhovatelé předložili soudu důkazem dokumenty - otisky elektronických vlastností dokumentů, na kterém soud prvního stupně založil nesprávný závěr o vyvěšení pozvánky, jedná se o neprůkazné důkazy. Soud prvního stupně pak dospěl na základě provedených listinných důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Je třeba vzít v potaz, že k vytvoření důkazu - otisku elektronických vlastností předložené důkazem navrhovatelem, nebyl zřejmě použit týž dokument, se kterým pracoval výbor účastníka. Ohledně důkazu - elektronického otisku pozvánky (označené navrhovatelem jako příloha č. 4), ke které navrhovatel uvádí, že byla vytvořena až dne 14. dubna 2019, což soud prvního stupně bez dalšího mylně převzal, se uvádí. Na internetových stránkách účastníka je pozvánka vedena ve formátu PDF, ale PDF není originální dokument. Originál pozvánky byl vytvořen ve formátu word. Navíc pokud v originálním dokumentu došlo ke změně, například kvůli změně formátování textu, přeuložení atd., bylo generováno nové PDF. Účastník již navíc prokazuje, že se zněním pozvánky pracoval na schůzi výboru konaném dne 11. dubna 2019. 7) Případná zrušení rozhodnutí členské schůze konané dne 27. dubna 2019 ve všech jeho bodech by navíc založilo nejistotu ve fungování účastníka v dotčeném období - v rámci hospodaření, schválení rozpočtu, poplatkové povinnosti, volbě členů orgánů, atd. 8) Výrok o nákladech řízení je překvapivý, jelikož poté, co právní zástupce navrhovatelů ve svém závěrečném návrhu, který přednesl na jednání konaném dne 26. 10. 2021 a byl zaznamenán do protokolu jednání č. j. 73 Cm 131/2019-61 ze dne 26. 10. 2021 (viz str. 7 protokolu), výslovně uvedl, že „nežádáme náhradu nákladů řízení“. 9) Odvolatel nesouhlasí s výší náhrady nákladů řízení, kterou soud prvního stupně přiznal navrhovatelům a ponechává stranou, že v přehledu je v bodě pod písm. f) a pod písm. h) specifikováno jedno a to samé jednání. 10) Soud prvního stupně navíc bez potřebného vyúčtování ze strany navrhovatelů nesprávně stanovil základ pro výpočet odměny, kdy tarifní hodnota podle všeho činí 35 000 Kč dle ust. § 9 odst. 3 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). 11) Současně odvolatel neshledává rozumný důvod k aplikaci ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu, když zastoupení několika účastníků, kdy jejich počet je pouze dán množstvím osob ve skupině „300“, a jejich společná účast nezvyšuje časovou a odbornou náročnost věci. 12) Nevyužití práva moderace dle § 150 o. s. ř.

8. Z odvolání vyplynul požadavek, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil, případně změnil tak, že návrhu nebude vyhověno.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. musí rozsudek obsahovat stručný a jasný výklad toho, které skutečnosti má soud prokázány a které nikoli. Dále pak o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu. Podle § 132 o. s. ř. „důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci“.

11. Z níže uvedené judikatury Nejvyššího soudu jakož i nálezů a rozhodnutí Ústavního soudu vyplývají závěry, s nimiž je odvolací soud zajedno. Je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, protože tento soud nerespektoval zásady uvedené v ustanoveních § 157 a § 132 o. s. ř., musí odvolací soud takové rozhodnutí zrušit (§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.); jestliže tak neučiní a přijme rozhodnutí ve věci samé, pak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000 sp. zn. 20 Cdo 1045/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. SJ 14/2001). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 1276/2011 ze den 23. 2. 2012: „Stav, kdy rozsudek postrádá náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., ve svých důsledcích vede k tomu, že se stává nepřezkoumatelným. Brání-li nedostatek řádného a přezkoumatelného odůvodnění právního posouzení věci odvolacím soudem dovolacímu soudu zhodnotit jeho správnost, jde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.“. Z odůvodnění rozsudku: Soud je povinen v odůvodnění rozsudku uvést, které skutečnosti (skutková tvrzení) významné pro rozhodnutí ve věci byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonným způsobem prokázány a které nikoliv. U každé jednotlivé prokázané i neprokázané skutečnosti musí soud vyjádřit, jak k tomuto závěru dospěl, tj. jak tyto důkazy hodnotil, zejména jde-li o důkazy protichůdné, a proč nevyhověl všem návrhům účastníků a vedlejších účastníků. Jednotlivé prokázané skutečnosti je třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu věci, který je rozhodný pro její právní posouzení. Právním posouzením věci se pak rozumí výklad o tom, z jakých ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu soud vycházel (proč pod tato ustanovení podřadil zjištěný skutkový stav) a jak je případně vyložil, a výklad o tom, jaká mají účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle těchto ustanovení ve vztahu k předmětu řízení práva a povinnosti a jak proto byla věc rozhodnuta (srov. shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1081 - 1082)“. Obdobně podle rozsudku NS sp.zn. 33 Cdo 2025/2010 ze dne 27. 4. 2011: „U každé jednotlivé prokázané i neprokázané skutečnosti musí (stručně a jasně) uvést, jak k tomuto závěru došel, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu § 132 až 135 o. s. ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné. Povinnost soudu rozsudek tímto způsobem odůvodnit (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) je přitom jedním z principů řádného a spravedlivého procesu vyplývajících z článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a z článku 1 Ústavy České republiky, který představuje součást práva na spravedlivý proces. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Rozhodnutí, které nerespektuje zásady uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., je nepřezkoumatelné (pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů)“. Podle usnesení sp.zn. I. ÚS 336/2000 z 22. 5. 2002: „Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny, jakož i z čl. 1 Ústavy. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu, a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 o. s. ř.), a to způsobem, zakotveným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. V případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i s čl. 1 Ústavy“ (nález sp.zn. III.ÚS 94/97, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 8, str. 287)“. Z části odůvodnění: „Z tohoto pohledu je nutno hodnotit jako zákonnému postupu nevyhovující takové odůvodnění rozsudku, v němž okresní soud pouze obecně uvádí, že z dokladů předložených žalobcem vzal za prokázáno, že stěžovatel neuhradil žalobci veškeré odebrané zboží, aniž by však tyto doklady jakkoli dále specifikoval“. Podle nálezu III. ÚS 1836/13 ze dne 27. 2. 2014 „Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, a tudíž v rozporu s právem na spravedlivý proces, není-li z jeho odůvodnění patrný vztah mezi provedenými důkazy a předmětným skutkovým závěrem, který je významný z hlediska právního posouzení věci“. Podle usnesení I. ÚS 645/2000 ze 17. 9. 2002 „Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 o. s. ř.), a to způsobem, zakotveným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé“. Podle nálezu IV. ÚS 3309/07 z 20. 4. 2011: „K tomu, aby rozhodování soudu nebylo zatíženo projevem libovůle, je nezbytné, aby soud každý důkaz, který byl v řízení před ním proveden - samozřejmě za předpokladu, že se vztahuje k relevantnímu tvrzení účastníka - učinil předmětem svých úvah a hodnocení. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2) Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy“.

12. S odvolatelem lze plně souhlasit v tom, že soud prvního stupně nesprávně interpretoval požadavky na formu zveřejnění pozvánky. Ty zřejmě vyplývaly z Jednacího řádu, který ovšem soud prvního stupně zdá se vůbec coby důkaz neprovedl, což vyplývá z analýzy protokolů z jednání soudu ze dnů 4. 5. 2021, 19. 8. 2021 a 26. 10. 2021. Není tak vůbec zřejmé, jak zní ust. čl. 7 odst. 2 Jednacího řádu spolku, zda tak jak tvrdí odvolatel: „(2) Zasedání orgánů svazu (dále jen „zasedání”) se svolává písemným oznámením, doručeným účastníkům zasedání nebo jeho zveřejněním na informační desce, případně na webových stránkách orgánu svazu, nejpozději v termínu určeném ve stanovách; písemné oznámení obsahuje zejména datum, hodinu, místo konání a program zasedání.“ Zjištění této skutečnosti je ovšem zcela zásadní pro skutkové i právní posouzení dané věci. Stanovy v čl. 25 skutečně určují lhůtu 14 dnů pro svolání před konáním členské schůze, přičemž soud prvního stupně toto právně nehodnotí, nerozlišuje, zda má být v této lhůtě pozvánka doručena resp. známa členů spolku či jim „jen“ odeslána. Soud prvního stupně tím pádem ani nezjišťoval, zda skutečně dle Jednacího řádu základní formou svolání zasedání členské schůze představuje zveřejnění pozvánky na informační desce - nástěnce (k tomu určené) v rámci areálu zahrádkářské osady, jak tvrdí účastník, či má toto zveřejnění jinou základní formu. Neřešil, zda k tomuto zveřejnění na informační desce došlo dne 12. dubna 2019, jak zástupce účastníka Jan Molič, opakovaně na jednání soudu uváděl. Soud přitom bez konkrétního zdůvodnění odmítl tvrzení o řádném zveřejnění na informační desce objasnit provedením výslechu svědka navrhovaného účastníkem - pana [tituly před jménem] (jeho výslech soud prvního stupně zamítl pro nadbytečnost).

13. Neprovedením všech relevantních důkazů a nezhodnocením důkazů provedených se tudíž soud prvního stupně dostatečně nezabýval samotnou „existencí“ pozvánky a osudem jejího vypracování, když pominul email, který zaslal předseda výboru [Anonymizováno], dne 11. dubna 2019 (večer po jednání výboru) členům výboru, jehož přílohu tvoří předmětná pozvánka, která měla být dle účastníka následující den 12. dubna 2019 v uvedeném znění vyvěšena na informační desce účastníka. Nevyjasnil tak ani to, zda k poštovní přepravě byly pozvánky pro členy, kteří se osobně nedostavili k převzetí vyúčtování, předány dne 12. dubna 2019, což by svědčilo o existenci pozvánky k uvedenému datu.

14. Ačkoli soud prvního stupně postavil své rozhodnutí na obecně zcela správném závěru o právu členů spolku na dostatečnou a včasnou informovanost o konání členské schůze (místu, čase a pořadu jednání), nezabýval se tím, zda účastník naplnil požadavek o dostatečné informovanosti členů a učinil všechny takové kroky, které byly v jeho silách, aby i v krátké době byli členové informováni o konání členské schůze a jejím obsahu (viz čl. 25 odst. 2 stanov ČZS a též nutnost jeho výkladu soudem). Nezabýval se tím, zda svolavatel přistupoval ke svolání zasedání způsobem, aby účast členů nebo určité skupiny členů účast omezil, zda toto byl případ účastníka a svolání členské schůze konané 27. dubna 2019 (přitom však v tomto smyslu aplikoval judikaturu vyšších soudů). Nelze přitom pominout, že je nutné hodnotit i faktickou účast na členské schůzi konané dne 27. dubna 2019, které se účastnilo 154 členů z celkového počtu 248 členů, kdy za stranu „300“ - za stranu navrhovatelů, se zúčastnilo všech 32 navrhovatelů. Nehodnotil, zda členové skupiny „300“ tak měli možnost váhou svých hlasu ovlivnit výsledek hlasování ohledně bodu 12. rozhodnutí (viz např. záznam o hlasování). Nehodnotil ani, zda v případě nedodržení lhůty pro svolání členské schůze rozdíl ve faktické délce lhůty pro přípravu členů na schůzi představuje takový zásadní zásah do jejich práv, že i jen to by postačovalo k prohlášení neplatnosti usnesení členské schůze, či zda naopak rozdíl jednoho či několik málo dnů od stanovami předepsané lhůty, za situace, že se schůze zúčastnili všichni ze strany „300“, tudíž o ní a jejím programu věděli, nedodržení lhůty takovéto důsledky nemá a je „nikoli zásadním“ pochybením.

15. S odvolatelem nelze tudíž než souhlasit, že soud prvního stupně neprovedl dostatečné dokazování a že důkazy soudem provedené vůbec nehodnotil či je nepřípustně hodnotil jen rámcově či souhrnně. V rozhodnutí soudu prvního stupně prakticky absentuje výčet provedených důkazů, usnesení soudu zdaleka neobsahuje všechny důkazy v řízení provedené a navržené, tím spíše neobsahuje jejich hodnocení. Soud prvního stupně hodnotil jen jediný jím provedený důkaz, a to stanovy spolku resp. [právnická osoba]. Není však vůbec zřejmé, z jakých důkazů učinil skutkový závěr o tom, že pozvánka na předmětnou členskou schůzi účastníka byla vytvořena až 14. dubna 2019 a nikoli 11. dubna 2019, jak by se zdálo vyplývat ze zápisu ze schůze výboru ze dne 11. 4. 2019, dvou mailů od [Jméno advokáta C] ze dne 11. 4. 2019. Nijak nehodnotil další jeho mail ze dne 14. 4. 2019, doklad České pošty o platbě ve výši 2 505 Kč ze dne 12. 4. 2019. Při jednání dne 26. 10. 2021 vyslechl svědka [Anonymizováno], z jeho výpovědi však v rozhodnutí neučinil žádné závěry, přičemž z rozhodnutí není ani patné proč. Při jednání dne 4. 5. 2021 provedl řadu důkazů, ty však v rozhodnutí každý z nich jednotlivě nebyly vůbec hodnoceny, nebyla z nich učiněna skutková zjištění (vyjma Stanov [Anonymizováno]). Soud ani neuvádí, z jakého důvodu část důkazů pominul a z jakého důvodu k nim nepřihlédl. Soud tak opomenul hodnotit resp. vůbec uvést v rozhodnutí (minimálně z pohledu účastníka, ale nejenom jeho) zásadní důkazy. Tyto důkazy mohou být přitom zásadní právě z hlediska toho, na čem soud vystavěl svoji argumentaci - pozdního doručení oznámení resp. pozvánky na předmětnou členskou schůzi členům spolku a potažmo tak porušení jejich základního práva a včasnou informovanost. Skutková zjištění, jež soud činil útržkovitě, činil navíc zřejmě jen z části provedených důkazů. V napadeném rozhodnutí se tudíž soud prvního stupně nevypořádal se všemi provedenými důkazy, jeho rozhodnutí je částečně nepřezkoumatelné.

16. Ze všech výše uvedených důvodů odvolacímu soudu nezbylo, než podle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušit a věc mu podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátit k dalšímu řízení. V něm se soud prvního stupně v prvé řadě vyrovná se všemi důkazy navrženými účastníky, provede zhodnocení relevantnosti každého z navržených důkazů (primárně ve vztahu k řádnosti svolání členské schůze), z provedených důkazů učiní příslušná skutková zjištění, na jejich základě skutkové závěry. Neopomine se též plně vyrovnat s nutností právního hodnocení stanov ČZS.

Poučení