9 Cmo 57/2022 - 590

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o vyslovení neplatnosti vyloučení navrhovatele ze spolku, o odvolání obou účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2021, č. j. 39 Cm 282/2020-521 takto:

Výrok

I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. listopadu 2021, č. j. 39 Cm 282/2020-521 se a. ve výrocích I. a III. potvrzuje, b. ve výroku II. mění tak, že účastník je povinen zaplatit navrhovateli na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 56 748,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [Jméno advokáta A], advokáta.

II. Účastník je povinen zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 350 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám [Jméno advokáta A], advokáta.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 10. 12. 2020 domáhal se navrhovatel vyslovení neplatnosti usnesení výboru [právnická osoba]. (dále jen „spolek“) ze dne 2. 6. 2020 a unesení členské schůze spolku ze dne 11. 9. 2020, kterými byl navrhovatel vyloučen ze spolku.

2. Podle navrhovatele bylo důvodem vyloučení narušování mezilidských vztahů ve spolku, nedodržování bezpečnostních předpisů a poškozování mysliveckých zvyků a tradic. Navrhovatel měl údajně (a) vyhrožovat mysliveckému a finančními hospodáři podáním trestního oznámení, (b) při společném lovu ohrožovat kolegu [tituly před jménem] střelbou, (c) v rozporu s mysliveckými zvyky ulovit daňka v souboji s jiným daňkem, (d) umístit na sociální síť video zaklesnutých daňků, (e) neúčastnit se společných lovů a brigád. Navrhovatel namítal, že členská schůze fakticky vůbec nepřezkoumala rozhodnutí výboru a navrhovatelovými námitkami, argumenty a důkazy se nezabývala. Spolek navrhovatele před vyloučením nevyzval ke zjednání nápravy. Část událostí, které jsou navrhovateli kladeny za vinu, se odehrály před mnoha lety, a výbor spolku se nesnažil zjistit skutkový stav. Podnětem k vyloučení navrhovatele bylo jeho jednání, kdy jako zasahující policista vyzval některé členy spolku k ukončení večírku pořádaného [Anonymizováno]. v jeho garáži v době, kdy bylo shromažďování zakázáno vládním nařízením vydaným k potlačení koronavirové pandemie. [Anonymizováno]. navrhovateli tehdy vyhrožoval pro výkon jeho pravomoci policisty násilím, za což byl trestně stíhán. Navrhovatel nebyl pozván na zasedání výboru o svém vyloučení. V rozhodnutí výboru absentují dlouholeté zásluhy navrhovatele o rozvoj myslivosti ve spolkové honitbě (včetně boje proti fibropapilomatóze srnčí zvěře). Kritická vyjádření některých členů, o které se vyloučení opírá, byla vyhotovena až dodatečně po rozhodnutí výboru o vyloučení.

3. K jednotlivým porušením svých povinností navrhovatel uvedl, že (ad a/) pouze chtěl prošetřit pomluvu, která o něm měla být ve spolku šířena, že upytlačil daňka, přičemž myslivecký hospodář pan [Anonymizováno], který jej s touto pomluvou seznámil, mu odmítl sdělit, kdo pomluvu šíří. Incident ad b) byl způsoben [tituly před jménem], který se na společné noční čekané přesunul z původně domluveného místa do pojízdné boudy, kde se chtěl ukrýt před deštěm a nakonec tam usnul. Navrhovateli o tom nedal vědět; údajné blikání baterkou navrhovatel nemohl vidět, protože se nacházel za horizontem. Navrhovatel navíc střílel jiným směrem než k boudě, pročež nemohl [tituly před jménem] ohrozit. K ulovení daňka v souboji (sub c/) navrhovatel uvedl, že bylo především na něm, jak situaci vyhodnotí, přičemž nakonec se ukázalo, že daňci byli zaklesnuti takovým způsobem, že se z této situace nemohli sami vyprostit a uhynuli by. Navrhovatel ulovil slabšího z obou daňků, přičemž po výstřelu pomohl s kolegou druhého daňka vyprostit. Ohledně brigád potom navrhovatel uvedl, že ve skutečnosti odpracoval více hodin, než kolik bylo členům uloženo. Výtky typu, že navrhovatel byl více lovec než myslivec, neakceptuje za situace, kdy zvěř je přemnožena a je třeba více lovit.

4. Navrhovatel rovněž uvedl, že jeho vyloučením porušil spolek zásadu rovného zacházení s členy, neboť pro podobná porušení povinnosti nikdy jiný člen ze spolku vyloučen nebyl. Upozornil, že má právo na přiměřené zadostiučinění za porušení svých práv. Podle něj je spravedlivé, aby soud spolek zavázal k úhradě veškerých nákladů, jež mu vznikly v souvislosti s jeho vyloučením, včetně nákladů na právní pomoc advokáta již v řízení před členskou schůzí.

5. Spolek ve svém vyjádření upozornil, že návrh [Anonymizováno]. na vyloučení navrhovatele ze spolku byl navrhovateli doručen a navrhovatel se k němu ještě před zasedáním výboru o jeho vyloučení vyjádřil. Členská schůze rozhodovala o navrhovatelově návrhu na zrušení rozhodnutí o vyloučení za přítomnosti 91,67 % členů tak, že pro návrh hlasovalo jen 6 hlasů, proti bylo 16. Podle spolku byla při vyloučení dodržena všechna pravidla daná zákonem a vnitřním řádem spolku. Pokud tak členská schůze potvrdila rozhodnutí výboru, znamená to, že souhlasila i s jeho odůvodněním. Jednání navrhovatele, pro které byl vyloučen, je takového rázu, že je nelze odčinit. Proto nebylo třeba navrhovatele před vyloučením vyzývat k nápravě. Navrhovatel si svá pochybení neuvědomuje, vinu přičítá ostatním členům, neužívá své postavení policisty a ve spolku z něj panuje strach. Ohledně jednotlivých porušení povinností navrhovatele odkázal spolek na odůvodnění usnesení výboru spolku o vyloučení. Podle spolku by soud měl přihlédnout i k § 260 o. z. a neplatnost napadeného usnesení nevyslovit, neboť vyloučení navrhovatele je v zájmu zachování další existence spolku a dobrých vzájemných vztahů členů. Tvrzené porušení zákona či stanov nemělo pro navrhovatele závažné právní následky.

6. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem návrhu vyhověl (výrok I.), navrhovateli přiznal na nákladech řízení 63 495 Kč (výrok II.) a státu proti spolku náhradu svědečného ve výši 3 819,40 Kč. Ze zápisu ze zasedání výboru účastníka z 2. 6. 2020 zjistil, že výbor rozhodl o vyloučení navrhovatele pro narušování mezilidských vztahů ve spolku, poškozování dobrého jména spolku, mysliveckých zvyků a tradic a nedodržování členských povinností. Podle zápisu měl navrhovatel vyhrožovat finančnímu a mysliveckému hospodáři spolku [adresa]. Ten měl uvést, že navrhovatel měl skolit danělu (daňka), což se navrhovateli nelíbilo, mělo jít o zcela nepřiměřenou reakci. Dále se měl nevhodně chovat vůči [Anonymizováno]. v souvislosti s jeho obsazením posedu. Totéž se mělo stát [Anonymizováno], který měl od navrhovatele dostat SMS správu o tom, že sedí na posedu, který navrhovatel kdysi stavěl, přestože si od něj odmítl vzít med. Stejnému členovi měl navrhovatel neoprávněně kontrolovat vozidlo. Dále navrhovatel nedodržoval bezpečnostní požadavky v honitbě v noci, kdy byl na čekané s [Anonymizováno]. Navrhovatel střílel směrem k pojízdné boudě, kde se [Anonymizováno] nacházel, přitom probliknutím baterky nesignalizoval, kde se nachází. Navrhovatel měl také porušovat členské povinnosti tím, že se minimálně účastnil společných akcí jako brigády a společné lovy. Raději dělal doprovod střelci v sousední honitbě a spolku řekl, že mu je špatně. Nedodržoval myslivecké zvyky, např. odstřelil jednoho ze zaklesnutých daňků. Jediným zájmem navrhovatele byl lov zvěře, který upřednostňoval před povinnostmi člena spolku. Vzhledem k závažnosti porušení a přístupu navrhovatele k věci by zaslání výzvy k nápravě nemělo význam, neboť porušení výše uvedených povinností nelze žádným způsobem odčinit. Rozhodnutí výboru potvrdila dne 11. 9. 2020 členská schůze spolku.

7. K jednotlivým porušením povinností navrhovatele soud zjistil, že [Anonymizováno] měl dostat informaci o tom, že navrhovatel střelil daňka a telefonicky se na to navrhovatele tázal. Navrhovatel chtěl vědět, kdo tuto informaci ve spolku roznáší, což mu [Anonymizováno] odmítl sdělit, aby to ve spolku nedělalo zle. Navrhovatel však na sdělení trval a vyhrožoval, že to dá policii. Přitom šlo o omyl, navrhovatel střelil jen prase. Někdy v roce 2017 měl [Anonymizováno]. sedět na posedu na čekané, když mu přišla od navrhovatele SMS, zda mu není hloupé, že sedí žalobci na posedu. Spor jmenovaného s navrhovatelem ohledně srocování osob v roce 2020 vyvrcholil tím, že na něj navrhovatel podal trestní oznámení. Podobně někdy v roce 2015 měl [Anonymizováno] dostat od navrhovatele SMS, zda mu není hloupé, že mu sedí na žebříku, když od něj nechce med. Přitom když někdo ze členů umístí v revíru posed, tak jej mohou užívat všichni členové. [Anonymizováno] měl asi před třemi lety navrhovatel v civilním obleku kontrolovat auto, aniž uvedl důvod. K spornému lovu prasat mělo dojít v září 2017; navrhovatel vinu zcela popírá a vinu vidí na straně Pavla Urbánka. Navrhovatel uznává, že střelil daňka v souboji, přičemž svědci se neshodli, zda jde o správný postup; mysliveckými předpisy to zakázáno není. Navrhovatel dále uznává, že v roce 2019 nesplnil 22 brigádnických hodin; považuje však tyto hodiny za neefektivní a uvádí, že je nahradil jinou činností. Část vyslechnutých svědků uváděla, že navrhovatel je řádným a aktivním myslivcem, druzí si stěžují, že je spíš lovcem než ochráncem zvěře a chová se k ostatním nevraživě, čímž je odrazuje od návštěvy lesa. Navrhovatel byl aktivní při získávání finančních prostředků pro spolek a v sanitárních záležitostech.

8. Podle stanov spolku je člen povinen plnit rozhodnutí a pokyny členské schůze, výboru a ostatních orgánů spolku a dodržovat vůči ostatním členům spolku pravidla slušného chování, zachovávat kázeň, myslivecké zvyky a tradice. Výbor může vyloučit člena, který závažně porušil povinnosti vyplývající z členství a v přiměřené lhůtě stanované výborem nezjednal nápravu. Výzva k nápravě se nevyžaduje, nelze-li porušení povinnosti odčinit nebo způsobil-li spolku zvlášť závažnou újmu. I postup pro vyloučení je ve stanovách upraven shodně jako v zákoně.

9. Dále soud prvního stupně konstatoval, že navrhovatel se skutečně choval nevhodně v případu s posedy i v případu s údajně upytlačeným daňkem, kdy navrhovatel neměl žádné oprávnění vyslýchat [adresa] a [Anonymizováno] vyhrožovat policií. Naproti tomu podle soudu prvního stupně nebylo prokázáno, že by kontrola auta [Anonymizováno] souvisela s myslivostí. Rovněž nesplnění brigádnických hodin bylo porušením povinností člena spolku, byť k tomu měl navrhovatel vysvětlení. V případě čekané na prase stojí podle soudu prvního stupně proti sobě dvě tvrzení, přičemž z dokazování vyplynulo, že svědek [Anonymizováno] není vůči navrhovateli nezaujatý. Totéž se týká lovu zaklesnutých daňků, neboť myslivecké předpisy to nezakazují a navrhovatel tvrdí, že volil ze dvou zel to menší, utratil-li jen jednoho daňka, zatímco jinak by uhynuli oba. Soud nepovažoval zveřejnění této situace na sociálních sítích za vhodné, nicméně vzhledem k jejich současné popularitě neměl za to, že by bylo dobré jméno spolku poškozeno nad únosnou míru.

10. Po právní stránce soud prvního stupně konstatoval, že návrh byl podán včas. Navrhovatel porušil určité členské povinnosti, zejména plnění rozhodnutí členské schůze (nesplnění brigádnických hodin) a dodržování mezilidských vztahů (vyvolávání konfliktů s některými členy). Porušení těchto povinností však podle soudu prvního stupně nebylo v době rozhodování výboru aktuální, neboť poslední konflikt se udál 28. 10. 2019 a ostatní několik let předtím. Výjimkou byla rozepře s [Anonymizováno]. za nouzového stavu na jaře 2020, která však neměla s myslivostí nic společného. Rozhodnutí výboru tak nebylo bezprostřední reakcí na kumulovaná porušení právních povinností navrhovatele jako člena spolku. Z hlediska intenzity soud nepovažoval uvedená porušení povinností za zvlášť závažná. Jednalo se v podstatě o neplnění předepsaných povinností a navrhovatelem vyvolané kontroverze mezi členy. Tato porušení se dala odčinit a spolku nemohla způsobit zvlášť závažnou újmu. Za této situace měl spolek vyzvat nejprve navrhovatel k nápravě v podobě omluvy nebo jinak. Až pokud by navrhovatel nápravu nezjednal nebo se situace opakovala, mohl spolek navrhovatele vyloučit. Navíc následky porušení jsou zeslabovány dlouhou dobou od spáchání. Podle soudu prvního stupně nelze vycházet z přesvědčení, že výzva k nápravě byla vzhledem k opakovanému porušení povinností a osobnostnímu založení navrhovatele bezvýznamná. I tak měl navrhovatel dostat šanci k nápravě v podobě výstrahy. Vyloučení má pak pro navrhovatele závažné právní následky z hlediska jeho ústavního práva sdružovat se ve spolcích.

11. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci.

12. Navrhovatel se odvolal proti výroku II. napadeného rozsudku o nákladech řízení. Přiznanou náhradu nákladů považoval za nízkou, protože nereflektuje rozsah nákladů, které musel navrhovatel na svou obranu skutečně vynaložit. Vedle toho soud prvního stupně nerozhodl o nároku na přiměřené zadostiučinění, který navrhovatel uplatnil už v návrhu. Upozornil, že vyloučení ze spolku má pro něj závažné právní následky z hlediska jeho práva sdružovat se ve spolcích. Důsledky nezákonného postupu spolku na něj dopadají již skoro dva roky. Zopakoval, že považuje za nanejvýš spravedlivé, aby mu soud přiznal úplnou náhradu nákladů, které na jeho straně vznikly. Podání žaloby předcházelo řízení před spolkovými orgány, v němž byla rovněž nezbytná účast advokáta - jde o převzetí věci, porady, sepsání návrhu na přezkoumání rozhodnutí výboru, účast na členské schůzi delší než 4 hodiny, jízdné z [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a zpět, ubytování advokáta v místě a stravné. Soudní řízení je podle § 242 o. z. fakticky spojeno s řízením před spolkovými orgány. Za náklady spojené s právní pomocí v řízení před nimi by proto navrhovateli měla být také přiznána náhrada. Soud prvního stupně nepřiznal navrhovateli ani náklady na opatření důkazů, a to na prověrku výpovědi svědka [Anonymizováno] na místě samém dne 1. 6. 2021 a technickou zprávu geodeta z 9. 6. 2021, na kterou navrhovatel vynaložil 1 936 Kč. Navrhovatel dále vynaložil náklady na získání celkem 30 vyjádření různých fyzických i právnických osob jak k věci samé, tak ke své osobě, jež by mu měly být nahrazeny paušálně po 200 Kč za vyjádření.

13. Navrhovatel považuje za nepochopitelné, proč soud při řešení rozporu mezi jeho výpovědí a výpovědí svědka [Anonymizováno] nepoužil provedené důkazy, hodnocení důkazů soudem prvního stupně považuje vůbec za nestandardní a rozporné se zákonem. Soud prvního stupně kriticky nevyhodnotil nedostatky v postupu spolku, kdy navrhovateli nebylo umožněno zúčastnit se zasedání výboru, zápisy ze zasedání výboru jsou nedostatečné, výbor si neopatřil pro své rozhodnutí dostatek podkladů, v napadeném rozhodnutí nejsou dostatečně popsána jednotlivá jednání, která jsou navrhovateli vytýkána, a chybí v něm odůvodnění, jak výbor hodnotil jednotlivé důkazy. Navrhovatel nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně ohledně nevhodnosti navrhovatelova chování vůči kolegům [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (pomluva o tom, že upytlačil daňka, se dotkla jeho myslivecké cti, a měl právo se obrátit na policii s podezřením), ohledně posedů i nesplnění brigádnických hodin. Intenzita těchto pochybení byla mimořádně nízká v porovnání s uvedenou pomluvou. Navrhovatel nevyvolával žádné konflikty. Má za to, že tato pochybení soudu prvního stupně v hodnocení důkazů se projevila v jeho rozhodnutí o náhradě nákladů řízení i v absenci výroku o přiměřeném zadostiučinění. Navrhovatel navrhl, aby mu zadostiučinění bylo poskytnuto tak, že mu budou plně nahrazeny náklady řízení v jím vypočtené výši 100 748 Kč.

14. Spolek se odvolal proti všem výrokům napadeného rozsudku. Nesouhlasil především se závěrem soudu prvního stupně, že porušení členských povinností, která byla navrhovateli kladena za vinu, bylo možno odčinit a nezpůsobila spolku závažnou újmu. Upozornil na provedené výslechy členů spolku, podle kterých nepanovala vinou navrhovatele ve spolku přátelská atmosféra a uvažovali i o vystoupení. Navrhovatel měl tendenci ostatním poroučet. Od navrhovatelova vyloučení panuje ve spolku lepší nálada, členové opět začali lovit a plnit členské povinnosti. Navrhovatel se za své chování nikdy neomluvil, řízení o vyloučení považoval za mstu, 1. dubna napsal předsedovi spolku, že vezme žalobu zpět, a pak mu sdělil, že to by apríl. Ve spolku platí požadavek na dobré vzájemné vztahy členů více, než v jiných právnických osobách. Navrhovatel porušoval své povinnosti opakovaně a konstantně až do svého vyloučení. Podle spolku měl soud rovněž přihlédnout k zájmu spolku na stabilitě jeho vnitřních poměrů. Soud by měl vyslovit neplatnost rozhodnutí orgánu spolku jen tehdy, pokud intenzita rozporu napadeného usnesení se zákonem nebo stanovami převyšuje zájem na stabilitě vnitřních poměrů spolku a ochraně práv třetích osob. Protože po vyloučení navrhovatele se situace ve spolku stabilizovala, členové se věnují lovu a ve spolku panuje dobrá nálada, měl by zájem spolku převýšit zájem navrhovatele na zachování jeho členství. Navrhovatel se od svého vyloučení chová pasivně. Ohledně skutku spočívajícího v porušování bezpečnosti při střelbě spolek nesouhlasil ani se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, který měl provést spolkem navrhované místní šetření. Rovněž na tom, že lov zaklesnutých daňků je nemyslivecký, se shodli všichni svědci. Pokud to navrhovatel popíral, měl soud prvního stupně provést důkaz znaleckým posudkem.

15. Ohledně nákladů řízení spolek nepovažoval za účelně vynaložený náklad porady navrhovatele s klientem a náklady cestovného. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

16. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zjistil, že odvolání byla podána včas osobami k tomu oprávněnými, avšak neshledal je důvodnými, s výjimkou výše přiznaných nákladů řízení soudem prvního stupně.

17. Úvodem odvolací soud připomíná, že řízení o vyslovení neplatnosti vyloučení člena spolku je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a má povahu řízení nesporného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4173/2020). Podle § 25 odst. 1 z. ř. s. se ve věci samé rozhoduje usnesením. Proto také odvolací soud rozhodl ve věci samé usnesením. Skutečnost, že soud prvního stupně zvolil nesprávnou formu rozhodnutí (rozhodl rozsudkem), je vadou řízení, která nemohla mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 88/2001).

18. Odvolací soud k námitkám účastníků proti skutkovému stavu zjištěnému soudem prvního stupně poukazuje na § 6 větu první o. s. ř. (V řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny.) a § 120 odst. 1 větu druhou o. s. ř. (Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.). Z uvedených ustanovení podle ustálené judikatury plyne, že soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy. „Soud především neprovede důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci, jakož i důkazy, které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby byl účelově prodloužen spor. Z toho vyplývá, že při objasňování skutkového stavu věci (tj. při zjišťování skutečností předvídaných skutkovou podstatou právní normy) by soud měl dbát na to, aby byly provedeny takové z navržených důkazů, které jsou v daném případě k prokázání sporných skutečností nejvhodnější“ (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2889/2015).

19. Z uvedeného a ze zásady rychlosti a hospodárnosti soudního řízení potom plyne, že úkolem soudu je zvolit takový procesní postup, který při zachování práv účastníků povede k rozhodnutí věci co nejrychleji a za co nejnižších nákladů. Soud prvního stupně se v napadeném rozhodnutí zaměřil na otázku, zda spolek byl podle zákona a stanov oprávněn vyloučit navrhovatele i bez předchozí výzvy k nápravě. Jak bude vysvětleno níže, je odvolací soud toho názoru, že k posouzení této otázky nebylo k tomu zapotřebí vést podrobné dokazování k tomu, zda svědek Urbánek mohl být při společné čekané ohrožen výstřelem z navrhovatelovy zbraně a zda za takové případné ohrožení leží vina na navrhovateli nebo na svědku [Anonymizováno], ani k tomu, zda lov zaklesnutých daňků odpovídá pravidlům myslivecké etiky, ani k ostatním porušením povinností, která byla spolkem navrhovateli vytýkána. Za této situace by proto bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, aby takové dokazování bylo v projednávané věci vedeno. Totéž se týká i navrhovatelem navrhovaných důkazů týkajících se jeho osoby, neboť předmětem řízení nebylo hodnocení navrhovatelovy osobnosti (či snad osobnosti ostatních členů spolku), nýbrž platnost navrhovatelova vyloučení ze spolku.

20. Podle § 239 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) neurčí-li stanovy něco jiného, může spolek vyloučit člena, který závažně porušil povinnost vyplývající z členství a v přiměřené lhůtě nápravu nezjednal ani po výzvě spolku. Výzva se nevyžaduje, nelze-li porušení povinnosti odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu (odstavec 1). Rozhodnutí o vyloučení se doručí vyloučenému členu (odstavec 2).

21. Podle § 240 o. z. neurčí-li stanovy jiný orgán, rozhoduje o vyloučení člena statutární orgán (odstavec 1). Neurčí-li stanovy jinak, může návrh na vyloučení podat v písemné formě kterýkoli člen; v návrhu se uvedou okolnosti osvědčující důvod pro vyloučení. Člen, proti kterému návrh směřuje, musí mít příležitost se s návrhem na vyloučení seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je k prospěchu (odstavec 2).

22. Podle § 241 odst. 1 o. z. člen může do patnácti dnů od doručení rozhodnutí v písemné formě navrhnout, aby rozhodnutí o jeho vyloučení přezkoumala rozhodčí komise, ledaže stanovy určí jiný orgán. Podle § 242 o. z. vyloučený člen může do tří měsíců od doručení konečného rozhodnutí spolku o svém vyloučení navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti vyloučení; jinak toto právo zaniká. Nebylo-li mu rozhodnutí doručeno, může člen návrh podat do tří měsíců ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy byl po vydání rozhodnutí zánik jeho členství vyloučením zapsán do seznamu členů; jinak toto právo zaniká.

23. Podle § 260 odst. 1 o. z. soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit.

24. K náležitostem rozhodnutí o vyloučení odvolací soud uvádí, že takové rozhodnutí je právním jednáním spolku vůči členovi, a musí tedy splňovat podmínky určitosti a srozumitelnosti ve smyslu § 545 a násl. o. z. Musí z něj tedy být zřejmá vůle spolku člena vyloučit a musí v něm být určitým způsobem popsáno jednání (případně opomenutí) vylučovaného člena, které je důvodem vyloučení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1981/2010). Protože nejde o správní ani soudní rozhodnutí, nelze na ně klást nároky, které procesní předpisy na taková rozhodnutí kladou, a není tedy podmínkou jeho platnosti, aby v něm spolek vyhodnocoval důkazy a vysvětloval aplikaci zákonů a stanov na úrovni obvyklé pro soudní rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1177/96, uveřejněný pod R 47/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

25. Zvlášť závažná újma nemusí nutně ohrozit samotnou existenci spolku nebo jeho fungování, postačí, pokud vzhledem k závažným následkům porušení členských povinností nelze po spolku (resp. jeho ostatních členech) spravedlivě požadovat, aby bylo zachováno členství provinivšího se člena (viz Hrabánek, D. in: Petrov, Výtisk, Beran a kol. Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck 2019, k § 239 marg. č. 6). Otázku, zda tvrzenými porušeními povinností člena vznikla zvlášť závažná újma, je nutno posuzovat objektivně, s přihlédnutím ke stanovám a specifikům spolkového života konkrétního spolku. Totéž se týká i posuzování otázky, zda lze vzniklé porušení povinnosti odčinit.

26. V projednávané věci z tvrzení účastníků neplyne, že by spolku vznikla spornými porušeními jakákoli závažná újma na jeho majetku nebo dobré pověsti. Tvrzená porušení povinnosti spočívající v udržování dobrých mezilidských vztahů ve spolku zajisté lze odčinit omluvou, případně jiným společensky akceptovaným způsobem (drobným dárkem, pozváním „na pivo“ apod.). Totéž se týká porušování pravidel myslivecké etiky nebo bezpečnosti na lovu, na která lze reagovat doplněním vzdělání v oboru myslivosti. A naposledy neodpracované brigádnické hodiny lze zajisté napracovat v dalším období nebo nahradit jinou dobrovolnou prací pro spolek. Se soudem prvního stupně tak lze souhlasit v tom, že tvrzená porušení povinností navrhovatele nepředstavují porušení zvlášť závažná, která by ve smyslu § 239 odst. 1 o. z. a stejně znějícího ustanovení stanov spolku vylučovala výzvu k nápravě. K tomu přistupuje i soudem prvního stupně správně akcentované časové hledisko, kdy řada tvrzených porušení se odehrála několik let předtím, než pro ně byl navrhovatel vyloučen. Kdyby se skutečně jednalo o tak závažná porušení povinností, že by členové spolku odmítali dále s navrhovatelem spolupracovat, zajisté by byla předmětem jednání spolkových orgánů záhy po jejich spáchání. Pro případy méně závažných, avšak opakovaných porušení právě zákon i stanovy počítají s předchozí výzvou k nápravě, aby tak byla členovi dána příležitost svá porušení napravit a zlepšit své chování.

27. O zvlášť závažná porušení členských povinností by tedy v projednávané věci nešlo ani v případě, kdy by navrhovateli byla prokázána. Jinak řečeno, návrhu by soud vyhověl i v případě, kdy by navrhovatel nebyl úspěšný s prokazováním svého tvrzení, že se žádného porušení povinností nedopustil. Proto také nebylo zapotřebí podrobně tato porušení dokazovat.

28. Pro úplnost nutno konstatovat, že pravidla udržování dobrých mezilidských vztahů mezi členy spolku bývají v řadě spolků, včetně mysliveckých, přísnější, než jsou běžná pravidla mezilidského soužití v občanské společnosti. Jinak řečeno, chování, které by v běžném soužití např. mezi sousedy bylo ještě považováno ze přijatelné, již mezi členy spolku za přijatelné považováno být nemusí. Nedodržování takových společenských pravidel však nemůže být bez dalšího důvodem vyloučení člena. Institut výzvy k nápravě slouží právě k tomu, aby členovi byla dána výstraha, že jistý způsob chování považují ostatní členové za nepřijatelný.

29. Z ustálené judikatury potom plyne, že řízení o přezkum vyloučení člena spolku je zvláštním případem řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku podle § 258 a násl. o. z. I v tomto řízení lze tedy aplikovat § 260 o. z. a neplatnost nevyslovit, jestliže zjištěná porušení zákona nebo stanov neměla závažné právní následky (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4916/2015, uveřejněné pod R 59/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

30. K postupu soudů při aplikaci § 260 o. z. na rozhodnutí o vyloučení člena se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1703/2019, takto: „Pro posouzení, zda určité porušení zákona či stanov mělo závažné právní následky, není samo o sobě významné, že rozhodnutí o vyloučení znamená vždy (per se) významný zásah do základního práva vylučovaného člena spolku (srov. předchozí odstavec, bod 3/). Závažnost právních následků ve smyslu § 260 odst. 1 o. z. je totiž nutné poměřovat nejen významem přijatého rozhodnutí, ale (především) důsledky konkrétních porušení zákona či stanov, k nimž došlo při jeho přijímání.“ Příkladem jsou nepodstatná pochybení spolku v procesu vyloučení, která neměla závažný vliv na právo člena spolku se proti návrhu na vyloučení bránit a dozvědět se důvod vyloučení.

31. V projednávané věci však pochybení spočívá v tom, že navrhovateli nebylo na základě výzvy umožněno napravit tvrzená porušení členských povinností. Odvolací soud přitom souhlasí se soudem prvního stupně, že ani v projednávané věci nelze a priori tvrdit, že by se taková výzva zjevně minula účinkem. Spolek ostatně netvrdí, že by před vyloučením navrhovatele jakkoli vyzýval k nápravě. Absence výzvy tak podle odvolacího soudu měla závažné právní následky. Za této situace tedy nelze přihlédnout k tvrzení spolku, že po vyloučení navrhovatele se poměry ve spolku podstatně zlepšily.

32. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

33. K tomu soud doplňuje, že z navrhovatelova návrhu nelze dovodit, že by se navrhovatel domáhal přiměřeného zadostiučinění v konkrétní výši ve smyslu § 261 o. z. Návrh neobsahuje řádný žalobní návrh specifikující požadované zadostiučinění co do druhu a výše ve smyslu § 79 o. s. ř.; lze jej považovat spíše za upozornění, že žalobce je oprávněn takový návrh podat a v projednávané věci bude žádat náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně tedy vyčerpal celý navrhovatelem vymezený předmět řízení.

34. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně správně podle § 23 z. ř. s. a contrario ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal zcela úspěšnému navrhovateli. Nesprávně mu však přiznal náhradu za dva úkony právní služby - porady s navrhovatelem dne 30. 3. a 18. 7. 2021, které se měly konat vždy den před jednáním soudu prvního stupně poblíž místa bydliště navrhovatele v penzionu v [Anonymizováno]. Za úkon právní služby se podle § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, považuje porada s klientem delší než jednu hodinu. Porady v takové délce před prvním a druhým jednáním soudu ve věci však odvolací soud nepovažuje za účelné, neboť vyjádření žalovaného ani důkazy provedené u prvního jednání nepřinesly do věci žádné podstatné nové skutečnosti, na které by bylo třeba reagovat a které by delší poradu s klientem vyžadovaly. Naproti tomu však jednání dne 31. 3. 2021 trvalo déle než 6 hodin a jednání dne 8. 11. 2021 déle než 4 hodiny, přičemž podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu se každé započaté dvě hodiny účasti u jednání považují za jeden úkon právní služby. Soud prvního stupně však navrhovateli přiznal chybně jen odměnu z 3, resp. 2 úkony první služby, ačkoli měl za každé z obou jednání přiznat o úkon více. Navrhovateli tak stejně přísluší náhrada odměny advokáta za 14 úkonů právní služby po 3 100 Kč za úkon (§ 9 odst. 4 písm. c/ ve spojení s § 7 advokátního tarifu, tj. celkem 43 400 Kč, a 14 režijních paušálů podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 4 200 Kč.

35. Soud prvního stupně správně nepřiznal navrhovateli náhradu nákladů na právní služby za období před zahájením řízení. Nákladem řízení je totiž jen náklad vzniklý v jeho průběhu a náklad na výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. Náklady vzniklé účastníkovi před zahájením řízení v souvislosti s jeho hmotněprávními úkony, které řízení předcházely, mezi náklady řízení nahraditelné podle občanského soudního řádu nespadají. Jak už odvolací soud vysvětlil výše, „řízení“ o vyloučení člena není řízením ve smyslu procesních předpisů, nýbrž hmotněprávními jednáními spolku a jeho člena. Odvolací soud nevylučuje, aby se navrhovatel domáhal proti spolku náhrady těchto nákladů formou návrhu na přiznání přiměřeného zadostiučinění podle § 261 o. z.; k tomu však odvolací soud postrádá řádný žalobní návrh.

36. Soud prvního stupně také správně navrhovateli nepřiznal náhradu za ostatní požadované úkony právní služby, jmenovitě za prověrku výpovědi svědka [Anonymizováno] na místě samém a vypracování záznamu o tomto úkonu, neboť jednak se nejedná o žádný z úkonů právní služby podle § 11 advokátního tarifu, jednak takový úkon, stejně jako vyžádání zprávy geodeta, nelze považovat za účelný. Předmětem řízení totiž nebyla pravdivost výpovědí navrhovatele nebo svědka [Anonymizováno], nýbrž platnost navrhovatelova vyloučení ze spolku, a k prověření [Anonymizováno] výpovědi postačilo navrhnout důkaz místním šetřením. Stejně nadbytečné bylo opatřování desítek vyjádření o tom, že navrhovatel je řádný občan a dobrý myslivec, neboť ani tato otázka nebyla předmětem řízení.

37. S ohledem na neúčelnost porad s klientem v [Anonymizováno] přísluší navrhovateli dále jen nárok na náhradu nákladů cesty jeho právního zástupce z [adresa] a zpět (6 x 145 km, 1:39 hod., www.mapy.cz, osobním automobilem Toyota Land Cruiser s kombinovanou spotřebou 9,1 l nafty/100 km (vyhláška č. 589/2020 Sb.), v částce 5 981,40 Kč, náhradu za promeškaný čas v rozsahu dvakrát čtyř půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, ve výši 800 Kč a stravné podle § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve spojení s § 2 vyhlášky č. 589/2020 Sb. v celkové výši 367 Kč (2 x 138 Kč za dvě pracovní cesty trvající déle než 12, avšak méně než 18 hodin, a 1 x 91 Kč za pracovní cestu trvající méně než 12 hodin).

38. Celkem tak náklady řízení před soudem prvního stupně činily 56 748,40 Kč. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku III. podle § 220 odst. 1 per analogiam (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod R 17/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) změnil tak, že navrhovateli přiznal náhradu nákladů řízení v uvedené výši.

39. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 a 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal navrhovateli, který byl neúspěšný jen v poměrně nepatrné části výroku o nákladech řízení. Náklady navrhovatele sestávají z a. zaplaceného soudního poplatku z odvolání 2 000 Kč, b. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 2 úkonech právní služby (sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 6 200 Kč, c. náhrady za čas promeškaný účastí u jednání odvolacího soudu dne 12. 10. 2022, které bylo odročeno bez projednání věci, podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu, ve výši 1 550 Kč, d. 2 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč.

Poučení