9 Cmo 7/2025 - 214

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D., ve věci navrhovatelů: a) [Jméno navrhovatele A]., IČO [IČO navrhovatele A] sídlem [Adresa navrhovatele A] b) [Jméno navrhovatele B]., IČO [IČO navrhovatele B] sídlem [Adresa navrhovatele B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupena advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o neplatnost usnesení valné hromady ze dne 21. 11. 2021, o odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2024, č. j. 80 Cm 273/2021-155, takto:

Výrok

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2024, č. j. 80 Cm 273/2021-155, se a. ve vztahu mezi navrhovatelem a) a účastníkem mění tak, že se zamítá návrh navrhovatele a) na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka ze dne 21. 11. 2021 o schválení nových stanov účastníka, b. ve vztahu mezi navrhovatelem b) a účastníkem potvrzuje.

II. Navrhovatel a) je povinen zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 25 242,35 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám [Jméno advokáta C], advokáta.

III. Účastník je povinen zaplatit navrhovateli b) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12 784,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám [Jméno advokáta A], advokáta.

Odůvodnění

Řízení před soudem prvního stupně 1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 25. 9. 2023 domáhali se navrhovatelé vyslovení neplatnosti usnesení mimořádné valné hromady [právnická osoba]. (dále jen „asociace“), ze dne 21. 11. 2021, kterými bylo schváleno znění stanov asociace, a dále zrušení asociace s likvidací.

2. Navrhovatelé uvedli, že jsou členy asociace a že se nápravy nedomohli u dozorčí rady asociace. Namítali, že mimořádná valná hromada byla svolána v rozporu s předchozími stanovami schválenými dne 7. 11. 2015 (dále jen „staré stanovy“). Podle starých stanov má výkonný výbor mimořádnou valnou hromadu svolat tehdy, jestliže o to písemně požádají alespoň 2/3 členů asociace nebo samotný výkonný výbor. Spornou mimořádnou valnou hromadu však výbor svolal na základě usnesení předchozí valné hromady z 4. 9. 2021, tedy způsobem, který je v rozporu se starými stanovami. Dále navrhovatelé namítali, že sporná mimořádná valná hromada se nesešla v usnášeníschopném složení, neboť bylo přítomno jen 33 delegátů ze 161 přítomných, přičemž pro schopnost se usnášet je zapotřebí přítomnosti 50 % delegátů s rozhodujícím hlasem. Staré stanovy sice obsahovaly ustanovení, podle kterého se mělo v případě nedostatku usnášeníschopnosti v čas zahájení valné hromady zahájení opakovat po půl hodině. Toto ustanovení však podle navrhovatelů nelze vykládat tak, jak činila asociace, tj. že po této půl hodině se může valná hromada usnášet bez ohledu na počet přítomných členů. Podobně nebyly schopné se usnášet ani předchozí valné hromady konané dne 7. 11. 2015, 1. 12. 2018, 30. 11. 2019 a 4. 9. 2021, a přesto např. volily členy výkonného výboru asociace, kteří tak podle navrhovatelů také nebyli zvoleni platně. Navrhovatelé namítali také chybnou formulaci usnesení o schválení nových stanov, v němž je uvedeno chybné datum schválení 25. 11. 2021.

3. Usnesením ze dne 11. 1. 2022, č. j. 80 Cm 273/2021-9, vyloučil soud prvního stupně návrh na zrušení asociace s likvidací k samostatnému řízení.

4. Asociace ve svém vyjádření akcentovala zásadu spolkové autonomie a dispozitivnost právní úpravy usnášeníschopnosti nejvyššího orgánu spolku. Hájila výklad, podle kterého byla valná hromada usnášeníschopná přes nižší než požadovanou 50% účast. V opačném případě by ustanovení o možnosti zahájit valnou hromadu znovu po půl hodině postrádalo smysl. Toto ustanovení chrání asociaci před nečinností jejích členů.

5. V průběhu řízení asociace upozornila na to, že navrhovatelé z ní byli rozhodnutím výkonného výboru z 21. 11. 2023 vyloučeni. Navrhovatelé reagovali tak, že své vyloučení napadli návrhem na přezkum u disciplinární komise spolku. I kdyby jim členství zaniklo, mají na požadovaném vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady stále zájem hodný právní ochrany, neboť jejich vyloučení je zásahem do jejich práva svobodně se sdružovat. Změna stanov ze dne 5. 11. 2023, kterým byl do stanov doplněn zákaz být členem jiného subjektu zabývajícího se olympijským nebo amatérským boxem, byla podle navrhovatelů přijata účelově proto, aby byli zbaveni aktivní legitimace v probíhajících soudních sporech. Asociace vůči nim jednala navíc v řízení nepoctivě, neboť před rozhodnutím disciplinární komise o vyloučení navrhovatelů žádala o odročení soudního jednání pro nemoc člena statutárního orgánu asociace [tituly před jménem] [jméno FO], která mu ovšem nebránila v účasti na turnaji národní ligy boxu v Žandově, a tím dosáhla toho, že soud prvního stupně o věci rozhodl až po jejich vyloučení. Napadené usnesení 6. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrhu vyhověl a vyslovil neplatnost usnesení mimořádné valné hromady asociace konané dne 25. 11. 2021, která schválila předložené znění stanov asociace (výrok I.) a navrhovatelům přiznal náklady řízení (výrok II.).

7. Z provedeného dokazování zjistil, že asociace nemá přesnou povědomost o tom, kdo jej jejím členem, přičemž si sama ve svých vyjádřeních odporuje. Při prvním jednání uvedla, že v době svolávání valné hromady měla 161 členů, později seznamem oddílů, který zároveň sloužil jako prezenční listina, doložila, že členů je 178. Soud prvního stupně se však dopočítal 179 členů, což asociace vysvětlila tak, že jeden ze členů byl v seznamu uveden dvakrát. Jestliže tedy sama asociace nevěděla, kolik členů má, nemohla ani řádně svolat valnou hromadu. Sám účastník tvrdil, že část členů byla obeslána formou emailu, avšak osoby, kterým byla pozvánka zasílána, nejsou statutárními orgány členských spolků, resp. si tím nebyl jist. Nebylo tedy zřejmé, zda pozvánka byla zaslána osobám oprávněným za členské spolky jednat. Nejistota o počtu členů potom neumožňuje ani posoudit, zda byla valná hromada usnášeníschopná. K tomu přispívá i zjištění, že osoby, které se valné hromady zúčastnily na základě plných mocí, nebyly kontrolovány, zda se skutečně o tyto osoby jedná a plné moci nebyly přiloženy k prezenční listině. Valné hromady se účastnili a hlasovali i zástupci subjektů, které nebyly členy účastníka ([adresa]). Naproti tomu na valnou hromadu nebyli pozváni členové [Anonymizováno] [adresa], [Anonymizováno]., a [Anonymizováno] Podle zápisu z valné hromady mělo být přítomno 33 delegátů, avšak podle čestných prohlášení a výpovědi [jméno FO] mělo hlasovat více osob, kolem čtyřiceti. Valná hromada proto nebyla řádně svolána. Soud prvního stupně přihlédl i k tomu, že valná hromada nebyla svolána podle čl. X starých stanov, tj. na žádost výkonného výboru nebo 2/3 členů, nýbrž na základě rozhodnutí předchozí valné hromady.

8. Soud prvního stupně konstatoval, že i kdyby byli navrhovatelé skutečně platně z asociace vyloučeni, neztratili tím vzhledem k okolnostem případu aktivní legitimaci, jelikož s ohledem na závažnost problematiky trvá jejich právní zájem na vyslovení neplatnosti valné hromady. Soud prvního stupně přihlédl i k postupu asociace v řízení před ním. Asociace totiž dne 8. 2. 2024 požádala o odročení ústního jednání nařízeného na 12. 2. 2024 z důvodu pracovní neschopnosti statutárního orgánu [tituly před jménem] [jméno FO], který měl onemocnět zápalem plic. Soud prvního stupně žádosti vyhověl a jednání odročil na 27. 5. 2024. Přesto se [tituly před jménem] [jméno FO] dne 10. 2. 2024 zúčastnil národní ligy v boxu v Žandově a 15. 2. 2024 jednání výkonného výboru asociace. Následně asociace dne 20. 5. 2024 soudu sdělila, že navrhovatele vyloučila a že navrhovatelé podali návrh na vnitrospolkový přezkum jejich vyloučení. Vyloučení navrhovatele a) bylo potvrzeno disciplinární komisí asociace dne 6. 4. 2024, k návrhu navrhovatele b) asociace nepřihlížela, neboť jej podal k nepříslušnému orgánu spolku. Žádost asociace o odročení jednání byla tedy podle soudu prvního stupně podána proto, aby asociace získala časový prostor a na odročeném jednání mohla argumentovat vyloučením navrhovatelů. Takovému postupu asociace odmítl soud prvního stupně poskytnout právní ochranu. Soud prvního stupně proto uzavřel, že návrh byl podán včas a navrhovatelé jsou aktivně legitimováni.

9. Při výkladu čl. IX odst. 3 starých stanov ohledně usnášeníschopnosti se soud prvního stupně přiklonil k výkladu prosazovaném navrhovateli s tím, že pokud by toto ustanovení bylo míněno tak, jak tvrdil účastník, nemuselo by se do nového znění stanov doplňovat výslovné ustanovení, že po půl hodině může valná hromada jednat a usnášet se bez ohledu na počet přítomných. I kdyby by tedy byly správné počty členů a účastníků valné hromady uváděné asociací, nedosáhlo by se usnášeníschopnosti. Sporné usnesení valné hromady proto bylo přijato v rozporu se zákonem. Přijetí tohoto dokumentu přitom mělo závažné právní následky vzhledem k tomu, že tím došlo ke změně zakladatelského právního jednání asociace. Vyslovení neplatnosti nebude podle soudu prvního stupně mít za následek zásah do práv třetích osob nabytých v dobré víře. Odvolání a vyjádření k němu 10. Proti tomuto rozsudku podala odvolání asociace. Namítla, že dvojí uvedení člena v prezenční listině není důkazem nevědomosti asociace o její členské základně, nýbrž pouhým přehlédnutím při prezenci. Asociace měla za to, že tato otázka byla vyjasněna u jednání soudu prvního stupně. Stanovy účastníka neupravují způsob svolání valné hromady a občanský zákoník uvádí pouze, že má být svolána vhodným způsobem. Podstatné tedy je, aby se pozvánka dostala do dispozice členského spolku. Má-li tedy asociace uvedenu v seznamu členů kontaktní emailovou adresu, je podle ní zcela legitimní na tuto adresu směřovat pozvánku na valnou hromadu. Má tedy za to, že při rozesílání pozvánek nijak nepochybila. Podle prezenční listiny se zástupce Jihomoravské oblasti boxu, z.s., valné hromady zúčastnil, a muset se tedy o ní dozvědět.

11. Za nesprávný považovala asociace rovněž závěr soudu prvního stupně, podle kterého nebyla ověřována totožnost zástupců členů disponujících plnou mocí. Svědkyně [jméno FO] totiž uvedla, že účastníci se navzájem znali, a proto nebylo potřebné ověřovat totožnost pomocí průkazů. Stejně tak svědkyně pouze uvedla, že na valné hromadě bylo přítomno asi kolem 40 osob, přičemž vedle hlasujících byli přítomni i hosté a zaměstnanci asociace. Na základě jejího výslechu tedy nelze uzavřít, že by na napadené valné hromadě hlasovalo více osob, než je uvedeno v zápisu z jednání. Podle asociace je [adresa] organizační jednotkou [adresa] bez právní subjektivity, totéž platí pro [adresa], který je organizační jednotkou [právnická osoba]. Členy asociace jsou uvedené spolky; asociace však v seznamu členů vede oddíly pod názvy, pod kterými vystupují na soutěžích.

12. Nesprávný je podle asociace i závěr soudu prvního stupně o tom, že výkonný výbor nebyl oprávněn valnou hromad svolat. Nepřijatelným formalismem je totiž závěr, že by výkonný výbor měl sám sebe o svolání písemně žádat. Rozhodnutí o svolání valné hromady v sobě absorbuje i samotnou žádost. Vyjma způsobu svolání se navíc podle stanov mimořádná valná hromada nijak neodlišuje; tvrzená vada svolání by tak mohla nanejvýš vést k závěru, že se nejednalo o mimořádnou valnou hromadu. Asociace také namítla, že soud prvního stupně svůj výklad ustanovení čl. IX odst. 3 stanov o usnášeníschopnosti nijak neodůvodnil. Měl za to, že i bez uvedené úpravy lze se zahájením valné hromady počkat na opozdilé účastníky i bez konkrétního ustanovení stanov. Jediným logickým výkladem je možnost konat valnou hromadu i přes nedostatečný počet účastníků, což je navíc pravidlo mezi spolky poměrně časté.

13. Asociace nesouhlasila ani se závěrem soudu prvního stupně o aktivní legitimaci navrhovatelů. Odmítla účelovost svého procesního postupu s tím, že k dokončení procesu vyloučení navrhovatelů by došlo bez ohledu na odročení jednání, neboť až na jednání 27. 5. 2024 se řešila otázka navrhovateli dávno navrženého výslechu [jméno FO]. Asociace připomněla, že ztráta členství zakládá i ztrátu aktivní legitimace navrhovatelů, a doplnila, že navrhovatelé podali u soudu návrhy na vyslovení neplatnosti svého vyloučení. Návrh navrhovatele a) však byl již pravomocně zamítnut pro opožděnost. Za opožděný asociace považuje i návrh navrhovatele b). Asociace navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrh zamítne, případně aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14. Navrhovatelé ve svém vyjádření souhlasili se závěrem soudu prvního stupně, že asociace neměla přesnou představu o tom, kolik má členů. Upozornili, že hlasovací právo na valné hromadě mají vedle členských spolků také předsedové oblastních výborů, kterých bylo celkem 5 a 3 byli na valné hromadě přítomni a hlasovali. Upozornil, že na prezenční listině není uveden stejný počet členů jako na seznamu členů obeslaných. Doplnili také, že pobočný spolek [adresa] (správně podle navrhovatelů [právnická osoba].) nebyl v době konání sporné valné hromady ještě členem asociace, což mu sdělila sama asociace v prosinci 2022 a do asociace byl přijat až 10. 1. 2023, a přesto jeho zástupkyně [jméno FO] na valné hromadě hlasovala. Podle navrhovatelů odpovídá asociace za to, že svým členům řádně doručí pozvánku tak, aby se dostala do sféry jejich dispozice. Je na asociaci, aby seznam členů řádně aktualizovala. Některé členy asociace na valnou hromadu nepozvala vůbec, jindy byli pozváni trenéři, nikoli statutární orgány členských spolků. Navrhovatelé souhlasili i se závěry soudu prvního stupně o nedostatku oprávnění svolavatele valnou hromadu svolat.

15. Navrhovatelé souhlasili také se závěrem soudu prvního stupně o jejich aktivní legitimaci. Své vyloučení z asociace považují za absolutně neplatné z řady důvodů. Dokonce je považují za zdánlivé, neboť z něj není jasné, pro členství v jakém konkrétním jiném subjektu byli vyloučeni a jakého závažného porušení stanov se měli dopustit. Vyloučeni byli podle ustanovení stanov z 5. 11. 2023, které bylo v rozporu s kogentním ustanovením zákona a vylučovalo vnitrospolkový přezkum jejich vyloučení. Ustanovení o neslučitelnosti členství v asociaci s členstvím v jiné organizaci provozující box bylo přijato jedině proto, aby podle něj mohli být spolu s dalšími nepohodlnými členy vyloučeni. Vyloučení navrhovatelů je v rozporu s dobrými mravy a jako nepoctivé by nemělo požívat právní ochrany. Podle navrhovatelů spočívá zájem hodný právní ochrany na požadované neplatnosti také v tom, že nelze akceptovat stav, kdy asociace opakovaně a konstantně potírala jejich členská práva. Navrhovatelé navrhli potvrzení napadeného usnesení. Posouzení věci odvolacím soudem 16. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zjistil, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou; důvodným je však shledal jen zčásti.

17. Úvodem odvolací soud připomíná, že řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a má povahu řízení nesporného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1495/2017, uveřejněné pod R 123/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého mají tuto povahu řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánů všech právnických osob). Soud prvního stupně i odvolací soud proto provádějí i důkazy, které nebyly účastníky navrhovány (§ 21 a § 28 odst. 1 z. ř. s.), pročež na řízení v projednávané věci nedopadají § 118b a § 119a o. s. ř. o koncentraci řízení. a) Doplnění dokazování 18. Odvolací soud zčásti zopakoval, zčásti doplnil dokazování. Vycházel přitom zejména ze skutečností, které byli zjištěny ve věci stejných účastníků vedené u něj pod sp. zn. 9 Cmo 322/2024. Již podle starých stanov asociace z roku 2015 zanikalo členství v asociaci vystoupením, pro které bylo nutné písemné oznámení, nebo vyloučením pro porušení členských povinností vypočtených v čl. IV stanov. O vyloučení rozhodoval výkonný výbor. Vyloučený člen mohl do 15 dnů od doručení rozhodnutí výboru o vyloučení písemně navrhnout, aby vyloučení přezkoumala dozorčí rada. Valné hromady se účastnili delegáti s hlasem rozhodujícím i poradním. Každý člen spolku měl právo na zastoupení jedním delegátem s rozhodujícím hlasem, na dalšího takového delegáta měl právo člen, který měl družstvo seniorů v dlouhodobé soutěži družstev. Delegáty s rozhodujícím hlasem byli rovněž předsedové-prezidenti oblastních výhorů. Valná hromada byla usnášeníschopná za účasti nejméně poloviny pozvaných delegátů s rozhodujícím hlasem, přičemž nebyla-li v daný čas schopna se usnášet, zahájení se opakovalo po půl hodině bez ohledu na počet přítomných delegátů. Valnou hromadu svolával výkonný výbor nejméně jednou ročně. Mimořádnou valnou hromadu potom musel svolat do 60 dnů, pokud o to písemně požádal (a) výkonný výbor, (b) dvě třetiny členů spolku.

19. Sporné stanovy z 21. 11. 2021 obsahovaly stejná pravidla pro vylučování členů. Tyto stanovy zavedly pravidlo, že není-li valná hromada usnášeníschopná za přítomnosti nejméně poloviny pozvaných delegátů, zahájení se po půl hodině opakuje a valná hromada je usnášeníschopná za účasti jakéhokoli počtu delegátů. Stanovy z 25. 6. 2023 změnily formulaci povinností členů, ponechaly však výkonnému výboru pravomoc rozhodnout o vyloučení člena po porušení povinností stanovených stanovami nebo zákonem. Přezkum tohoto rozhodnutí nově prováděla na písemný návrh vyloučeného člena disciplinární komise. Až stanovy z 5. 11. 2023 zavedly do článku III odst. 16 stanov neslučitelnost členství v asociaci s členstvím v jiném subjektu provozujícím box (olympijský box, amatérský box) s tím, že neukončí-li člen spolku bezodkladně své členství v takovém subjektu, bude se takové jednání považovat za závažné porušení povinností člena a může mít za následek vyloučení. O vyloučení i zde rozhoduje výkonný výbor asociace po předchozí marné výzvě k nápravě. V takovém případě se nemá použít čl. VI odst. 2 stanov o přezkumu rozhodnutí o vyloučení disciplinární komisí. Rovněž stanovy ze dne 5. 11. 2023 byly napadeny návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení o jejich přijetí a řízení o tomto návrhu probíhá u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 62 Cm 70/2024.

20. Odvolací soud již v řízení sp. zn. 9 Cmo 322/2024 zjistil, že usnesením ze dne 23. 9. 2024, č. j. 65 Cm 73/2024-11, zamítl Městský soud v Praze návrh navrhovatele a) na vyslovení neplatnosti jeho vyloučení z asociace, a to pro jeho opožděnost. Usnesení nabylo právní moci dne 30. 10. 2024. Naopak usnesením ze dne 27. 3. 2025, č.j. 66 Cm 69/2024-93, vyslovil Městský soud v Praze neplatnost vyloučení navrhovatele b) z asociace. Posledně uvedené usnesení dosud nenabylo právní moci, neboť bylo napadeno odvoláním.

21. Podle zápisů z valných hromad asociace ze 7. 11. 2015, 1. 12. 2018, 30. 11. 2019 a 4. 9. 2021 se ani na jednu z nich nedostavila ani polovina delegátů. Ve všech případech však byla valná hromada po půl hodině zahájena a bylo na ní hlasováno. b) Aktivní legitimace 22. Podle § 258 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

23. Odvolací soud se především zabýval otázkou aktivní legitimace navrhovatelů za situace, kdy žádný z nich již není členem asociace. Nečlen spolku má aktivní legitimaci k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení spolkového orgánu jen tehdy, má-li na tom zájem právní ochrany.

24. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019, uvedl k výkladu pojmu „zájem hodný právní ochrany“ následující: „Obsah tohoto pojmu zákon blíže nevymezuje, ačkoliv jej na více místech používá (kromě § 258 například i v § 209, § 236 odst. 2, § 260, § 319 odst. 3, § 1569 odst. 2 a § 1761 o. z.). Je nepochybné, že při doslovném (jazykovém) výkladu lze pod pojmem „zájem hodný právní ochrany“ nalézt širší skupinu zájmů, než těch, jež spadají pod pojem „právní zájem“, zákonem rovněž často používaný (např. v § 66 odst. 2, § 71 odst. 1, § 72, § 153 odst. 3, § 165 odst. 1, § 172, § 191 odst. 2, § 209 odst. 1, § 212 odst. 2, § 301 odst. 1 o. z. a v mnoha dalších ustanoveních). Při výkladu pojmu „právní zájem“ Nejvyšší soud dovodil, že takový zájem má konkrétní osoba pouze tehdy, je-li přímo dotčeno její právní postavení, tj. její práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva, přičemž pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3483/2017, a judikaturu v něm citovanou). Pro naplnění pojmu „zájem hodný právní ochrany“ naopak není obecně vyloučeno, že se kromě právního zájmu může jednat i o pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem, jenž bude nutné právem chránit. Vždy však bude záležet na výkladu příslušného zákonného ustanovení, jež tohoto pojmu používá, a na poměrech konkrétní věci. S ohledem na principy spolkové autonomie a minimalizace soudních zásahů do vnitřních poměrů spolku je nutné především dovodit, že smyslem (účelem) přiznání oprávnění nečlenovi spolku domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku je ochrana takového jeho zájmu, jenž převáží právo spolku (jeho orgánů) spravovat si své vnitřní záležitosti nezávisle na třetích osobách. Není proto pochyb o tom, že právo domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku bude mít zejména nositel právního zájmu, tj. ten, komu takové rozhodnutí ukládá povinnost, odebírá právo, popř. jinak mění jeho právní postavení, a to bez ohledu na to, zda orgán spolku měl působnost v této záležitosti vůbec rozhodnout (srov. § 90 odst. 1 z. ř. s.). Výjimečně lze též připustit ochranu jiného než právního zájmu nečlena spolku, bude-li zásah do tohoto zájmu natolik intenzivní, že se poskytnutí takové ochrany bude jevit jako zjevně spravedlivé. […] Za zájem hodný právní ochrany ve smyslu § 258 o. z. naopak nelze bez dalšího považovat např. pouze obecně vymezený společenský (veřejný) zájem na tom, aby rozhodnutí orgánu spolku bylo v souladu se zákonem (stanovami), a to ani tehdy, jde-li o právnickou osobu založenou za účelem zastoupení zájmů České republiky v mezinárodních nevládních organizacích. Stejně tak nepostačuje (jak se mylně domnívá dovolatelka), založí-li navrhovatel, který není členem spolku, svou aktivní věcnou legitimaci pouhým poukazem na zájem samotného spolku nebo jeho členů na tom, aby napadené rozhodnutí orgánu spolku „netrpělo vadami“, anebo na „dlouhodobé nespokojenosti s vnitřním uspořádáním poměrů ve spolku, s jeho vedením a s manažerskými praktikami a z kritiky činnosti spolku“.“ 25. V usnesení ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. 27 Cdo 3381/2023, Nejvyšší soud doplnil, že navrhovatel musí být členem spolku, resp. musí mít zájem hodný právní ochrany na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, nikoliv (pouze) v době zahájení řízení, nýbrž především v době vyhlášení rozhodnutí soudu ve věci samé (ať už jde o rozhodnutí soudu prvního stupně nebo soudu odvolacího; viz § 211 o. s. ř.). Ztratí-li v průběhu řízení tuto vlastnost, přestává být osobou aktivně věcně legitimovanou, což se projeví v rozhodnutí o zamítnutí podaného návrhu. Zanikne-li navrhovateli v průběhu řízení členství ve spolku, může být i přes tuto skutečnost s návrhem úspěšný, prokáže-li, že má na vyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí orgánu spolku zájem hodný právní ochrany. […] Dovolateli deklarovaný zájem spočívající v zadržování jejich movitých věcí či v „popření veřejností šířených informací (pomluv) o tom, že dovolatelé zneužívali svého postavení ve spolku ve svůj majetkový prospěch“ zjevně není zájmem hodným právní ochrany ve smyslu § 258 o. z., neboť k ochraně vlastnického práva dovolatelů a jejich osobnosti slouží jiné právní prostředky (např. žaloba na vydání věci či negatorní žaloba). Zájmem hodným právní ochrany není ve světle výše citovaných judikatorních závěrů ani v dovolání prezentovaný „společenský zájem“ na takovém „rozhodování vrcholných orgánů občanských sdružení (nyní spolků)“, jež je v souladu se stanovami, popř. se zákonem, a tedy „je realizováno s ohledem na principy demokratického a právního státu“.“ 26. Podle ustálené judikatury dále platí, že nevyslovil-li soud neplatnost rozhodnutí spolkového orgánu, je třeba hledět na toto rozhodnutí jako na platné. To platí i pro volbu orgánů spolku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5544/2017, s odkazy na starší judikaturu, v odborné literatuře podrobně Ruban in: Lavický a kol. Občanský zákoník I. Obecná část. Komentář. Praha: C. H. Beck 2022, k § 258 marg. č. 28-30).

27. Skutkový stav projednávané věci lze shrnout tak, že navrhovatelé, napadli návrhy na vyslovení neplatnosti usnesení o schválení sporných stanov z 21. 11. 2021, 25. 6. 2023 (věc sp. zn. 9 Cmo 322/2024) a 5. 11. 2023 (věc Městského soudu v Praze sp. zn. 62 Cm 70/2024). Po poslední změně byli navrhovatelé vyloučeni z asociace pro porušení článku stanov o neslučitelnosti členství s členstvím v jiné boxerské asociaci. Návrh na vyslovení neplatnosti vyloučení navrhovatele a) byl pravomocně zamítnut jako opožděný. Dosud je však vedeno řízení o neplatnost vyloučení navrhovatele b).

28. Odvolací soud je toho názoru, že probíhá-li řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti vyloučení člena spolku, může mít vyloučený člen právní zájem na vyslovení neplatnosti usnesení, kterým byly přijaty stanovy, podle nichž byl vyloučen, a to za situace, kdy by podle předtím platných stanov pro stejný skutek vyloučen být nemohl. Pokud by totiž takový právní zájem neměl, mohl by spolek dosáhnout vyloučení nepohodlného člena ze spolku tak, že by změnil stanovy v jeho neprospěch (tak, aby se jednání člena dostalo do rozporu se stanovami), a na základě takto změněných stanov člena vyloučil. Protože platnost usnesení o přijetí stanov nelze v řízení o vyslovení neplatnosti vyloučení člena přezkoumat jako předběžnou otázku, nemohl by se vyloučený člen proti vyloučení účinně bránit. Proto musí být vyloučenému členovi, který podal návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze o přijetí stanov, zachována aktivní legitimace i poté, co byl na základě nově přijatých stanov ze spolku vyloučen. Právní zájem má však jen v případě, že se proti svému vyloučení brání u příslušného orgánu spolku, případně u soudu návrhem podle § 242 o. z.

29. Podle odvolacího soudu totéž platí i v případě, že vyloučený člen, který se brání proti svému vyloučení, napadl i usnesení, kterým byly přijaty předchozí stanovy. Pokud by totiž bylo jeho vyloučení shledáno neplatným (a v takovém případě by se na něj hledělo, jako by vyloučen nebyl), nemohl by již napadnout usnesení valné hromady o schválení předchozích stanov, neboť prekluzívní lhůty podle § 259 by již uplynuly, a pozbyl by tak právo nechat platnost usnesení o jejich přijetí přezkoumat soudem.

30. Odvolací soud je proto toho názoru, že za daného skutkového stavu nelze navrhovateli b) upřít zájem hodný právní ochrany (dokonce právní zájem) na vyslovení neplatnosti usnesení sporné valné hromady o přijetí sporných stanov z 21. 11. 2021. Pokud by totiž byl úspěšný s návrhem na vyslovení neplatnosti svého vyloučení a neplatnosti usnesení valné hromady o schválení stanov z 5. 11. 2023, stala by se podstatnou otázka, zda mají platit i stanovy z 25. 6. 2023, potažmo sporné stanovy, jež navrhovateli b) nevyhovují a proti jejichž schválení brojí v projednávané věci s cílem dosáhnout návratu ke starým stanovám z roku 2015.

31. Naproti tomu navrhovatel a) již členem asociace není, neboť z ní byl návrh vyslovení neplatnosti vyloučení byl pravomocně zamítnut. Obsah sporných stanov z 21. 11. 2021 se jej jako nečlena přímo netýká, tyto stanovy mu neukládají žádná práva ani povinnosti. Jeho argumentace, že v případě neplatnosti těchto stanov by bylo neplatné i jeho vyloučení, popírá shora citovaný (a obecně přijímaný) závěr, že rozhodnutí spolkového orgánu je platné, ledaže soud pravomocně vyslovil jeho neplatnost. To platí pro jakékoli rozhodnutí orgánu spolku, a platí to i v případě, že soud vysloví neplatnost volby členů volených orgánů spolku. I tehdy zůstávají rozhodnutí takto neplatně zvolených orgánů platná, ledaže i tato rozhodnutí bylo sama napadena návrhem na vyslovení jejich neplatnosti. Výklad zastávaný navrhovateli by uvedl spolek do chaosu, neboť by pozbyla platnosti veškerá rozhodnutí rozporná s původními stanovami, případně učiněná neplatně zvolenými orgány. I kdyby tedy soudy vyslovily neplatnost usnesení o schválení stanov z 21. 11. 2021, nebude to mít žádný vliv na platnost vyloučení navrhovatele a).

32. Navrhovatel a) tedy nemá na vyslovení neplatnosti usnesení o schválení stanov z 25. 6. 2023 právní zájem. Ohledně jiného než právního zájmu hodného právní ochrany tvrdil jedině, že jeho členská práva byla poškozována asociací ještě před jeho vyloučením. Takový morální zájem by mohl být hoden právní ochrany za situace, kdy by se navrhovatel a) hodlal následně domáhat proti asociaci přiměřeného zadostiučinění podle § 261 o. z., případně by způsobená újma mohla být odčiněna vyslovením neplatnosti sporného usnesení. Navrhovatel a) však netvrdil, že by přímo na sporné valné hromadě bylo do jeho členských práv zasaženo způsobem, který by takový nárok mohl založit. Odvolací soud proto uzavřel, že navrhovatel a) nemá zájem hodný právní ochrany na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o schválení stanov z 25. 6. 2023.

33. Výjimkou z pravidla, že neplatnost rozhodnutí spolkového orgánu musí být vyslovena soudem, jsou pouze usnesení nicotná ve smyslu § 245 o. z., neboť k nicotnosti soud přihlíží v jakémkoli řízení a z úřední povinnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, uveřejněné pod R 62/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

34. Odvolací soud nepovažuje vyloučení navrhovatelů z asociace ze nicotné. Navrhovatelé byli vyloučeni rozhodnutím orgánu k takovému rozhodnutí podle stanov příslušného. Navrhovatelé z rozhodnutí zjevně pochopili, že byli z asociace vyloučeni, a proto je nelze považovat za neurčité nebo nesrozumitelné. Tvrzení navrhovatelů o účelovosti jejich vyloučení, danému snahou výkonného výboru asociace se údajně nepohodlných navrhovatelů zbavit, potom podle odvolacího soudu nezakládají rozpor s dobrými mravy, který je podle § 245 o. z. důvodem, pro který se na rozhodnutí orgánu hledí, jako by nebylo přijato. Podle ustálené judikatury má být závěr o rozporu jeho vyloučení s dobrými mravy výjimečný a odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3155/2022). Tvrzení, že se spolek chce navrhovatele jako nepohodlného člena zbavit, je naopak obvyklou součástí návrhů na vyslovení neplatnosti vyloučení. Navíc usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2024, č. j. 65 Cm 73/2024-11, o zamítnutí návrhu navrhovatele a) na vyslovení neplatnosti jeho vyloučení je závazné pro všechny orgány (§ 27 z. ř. s.), přičemž otázku nicotnosti vyloučení uvedený soud posuzoval z úřední povinnosti (§ 90 odst. 1 z. ř. s.).

35. Odvolací soud proto uzavřel, že navrhovatel a) není v projednávané věci aktivně legitimován, zatímco navrhovatel b) aktivně legitimován je. Pro úplnost nutno doplnit, že otázka, zda asociace dosáhla účelovým postupem odročení jednoho z jednání soudu prvního stupně, je pro aktivní legitimaci navrhovatelů zcela bez významu. Odvolací soud musel rozhodovat podle stavu, který tu je v době jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). c) Platnost usnesení o schválení stanov 36. Podle § 259 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

37. Účel prekluzívní lhůty v § 259 o. z. je stejný jako účel, pro který by v zákoně o obchodních korporacích upraven protest. Tříměsíční prekluzívní lhůta slouží k tomu, aby člen spolku či jiná aktivně legitimovaná osoba uvážili, zda podají návrh na vyslovení neplatnosti usnesení spolkového orgánu a které důvody neplatnosti v něm uvedou. Po uvedené lhůtě potom má spolek relativní jistotu nejen ohledně toho, zda a případně která usnesení valné hromady byla napadena, ale také z jakých důvodů tak navrhovatelé učinili. Navrhovatel tedy musí v prekluzívní lhůtě podle § 259 o. z. nejen vymezit rozsah napadených usnesení valné hromady, ale také uvést nosné (základní) skutkové důvody rozporu sporného usnesení se zákonem nebo stanovami, a to natolik určitě, aby je bylo možné odlišit od jiných důvodů neplatnosti. Ke stejnému závěru jako odvolací soud se přiklání i podstatná část literatury (Šuk in Štenglová a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck 2020, k § 424 marg. č. 66, Ruban in Lavický a kol. Občanský zákoník I. Obecná část. Komentář. Praha: C. H. Beck 2022, k § 259 marg. č. 25, 27) a rovněž řada rozhodnutí odvolacího soudu (např. usnesení ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 7 Cmo 24/2021, uveřejněné v Obchodněprávní revui č. 1/2022, nebo ze dne 17. 1. 2022, sp. zn. 14 Cmo 124/2020 a ze dne 17. 7. 2025, č. j. 9 Cmo 374/2024).

38. V tříměsíční prekluzívní lhůtě uvedli navrhovatelé dva nosné důvody neplatnosti sporného usnesení valné hromady, a to nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady a nedostatek oprávnění výkonného výboru valnou hromadu svolat. Skutečnost, že v závěrečném usnesení valné hromady je uvedeno chybné datum jejího konání (25. namísto 21. 11.), je pouhou písařskou chybou, která rozpor přijatého usnesení se stanovami ani zákonem způsobit nemůže, tím méně pak jeho neurčitost či nesrozumitelnost, neboť uvedenou chybu lze jednoduše odstranit výkladem (§ 553 odst. 1 o. z.). Část důvodů, na nichž soud prvního stupně založil své rozhodnutí, založených na neúplné evidenci členů spolku, jejímž důsledkem nebyli na valnou hromadu pozváni všichni delegáti a naproti tomu na ní hlasovaly osoby, které delegáty být neměly, proto neměla být soudem prvního stupně vůbec zkoumána, neboť byla uplatněna opožděně. Za situace, kdy se delegáti přinejmenším částečně osobně znali, což potvrdila i vyslýchaná svědkyně, přitom navrhovatelé měli a mohli pochybnosti o správnosti členské evidence zjistit a uplatnit již v uvedené tříměsíční lhůtě, přičemž podrobnou argumentaci mohli doplnit později. Odvolací soud se proto dále zabýval jen předeslanými dvěma včas uplatněnými důvody neplatnosti.

39. Odvolací soud předesílá, že podle ustálené judikatury mají být stanovy spolků vykládány tak, „jak by mu rozuměla osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen, při zohlednění všech v úvahu přicházejících zjištěných okolností“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2024, č.j. 27 Cdo 587/2023).

40. Odvolací soud je přitom toho názoru, že v čl. X starých stanov byla upravena pouze situace, kdy výkonný výbor mimořádnou valnou hromadu svolat musí, a to v případě, že o to písemně požádají dvě třetiny členů spolku. Formulace, podle které by měl výkonný výbor sám sebe písemně žádat o svolání valné hromady, nedává sama o sobě logiku, a průměrně rozumný člen spolku jej nemůže vyložit jinak, než že výkonný výbor může valnou hromadu svolat i z vlastního podnětu. Ze starých stanov potom rozhodně neplyne, že by výkonný výbor nemohl svolat valnou hromadu i častěji než jednou ročně, případně že by ji nemohl svolat na základě usnesení předchozí valné hromady. Odvolací soud je proto toho názoru, že výkonný výbor byl oprávněn podle stanov svolat spornou valnou hromadu.

41. Podle § 257 odst. 1 o. z., není-li členská schůze na svém zasedání schopna usnášet se, může statutární orgán nebo ten, kdo původní zasedání svolal, svolat novou pozvánkou ve lhůtě patnácti dnů od předchozího zasedání členskou schůzi na náhradní zasedání. Z pozvánky musí být zřejmé, že se jedná o náhradní zasedání členské schůze. Náhradní zasedání členské schůze se musí konat nejpozději do šesti týdnů ode dne, na který bylo zasedání členské schůze předtím svoláno.

42. Uvedené ustanovení řeší situaci, kdy se členská schůze spolku nesešla v usnášeníschopném složení. Odvolací soud je toho názoru, že se jedná o ustanovení dispozitivní, tj. stanovy mohou upravit řešení nedostatku usnášeníschopnosti i jinak. Přihlédnuto však musí být k tomu, že usnášeníschopnost je základní podmínkou, bez jejíhož naplnění nemůže valná hromada rozhodovat. Ze stanov proto musí být členům zřejmé, za jakých podmínek se může členská schůze usnášet i bez dosažení stanoveného kvora (proto zákon vyžaduje, aby z pozvánky na náhradní schůzi bylo zřejmé, že se o takovou náhradní schůzi jedná). Odvolací soud je přitom toho názoru, že pouhé ustanovení, že po půl hodině může být schůze znovu zahájena, ještě neznamená, že se takto znovu zahájená schůze může usnášet bez ohledu na počet přítomných členů (delegátů).

43. Odvolací soud proto uzavřel, že bylo-li na valné hromadě přítomno jen 33 delegátů (případně o několik málo více, jak vyplynulo ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, přičemž delegátů mělo být nejméně 161, nebyla valná hromada schopna se usnášet. Nové stanovy byly proto přijaty v rozporu se stanovami předešlými.

44. Podle § 260 o. z. soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit (odstavec 1). Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví ani tehdy, bylo-li by tím podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře (odstavec 2).

45. Podle ustálené judikatury „v § 260 odst. 1 o. z. se promítá zájem na stabilitě vnitřních poměrů korporace a princip proporcionality. V řadě případů totiž porušení právních předpisů, stanov či dobrých mravů nemusí mít natolik závažné právní následky, aby odůvodňovaly tak výrazný zásah do poměrů korporace, jakým je vyslovení neplatnosti rozhodnutí jejího orgánu. Sankce v podobě vyslovení neplatnosti usnesení orgánu korporace musí být přiměřená závažnosti následků, jež porušení právních předpisů, stanov či dobrých mravů vyvolalo, jakož i účelu právní úpravy neplatnosti usnesení orgánu korporace. Jinými slovy, převáží-li zájem na stabilitě vnitřních poměrů korporace nad zájmy chráněnými ustanovením § 258 a 259 o. z., resp. § 663 z. o. k., soud neplatnost orgánu korporace nevysloví. Závažnost právních následků ve smyslu § 260 odst. 1 o. z. je nutné poměřovat nejen významem přijatého rozhodnutí, ale (především) důsledky konkrétních porušení zákona či stanov, k nimž došlo při jeho přijímání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3026/2021).

46. Podle odvolacího soudu je vadně přijaté rozhodnutí pro asociaci zásadního významu, neboť se jedná o změnu jejího zakladatelského právního jednání. Stejně závažné jsou i důsledky nedostatku usnášeníschopnosti, neboť hlasování byla přítomna jen cca jedna pětina oprávněných delegátů. Odvolací soud proto neshledal důvody pro nevyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o přijetí stanov.

47. Napadené usnesení je tedy věcně správné ohledně návrhu navrhovatele b). Odvolací soud proto napadené usnesení o jeho návrhu potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Naproti tomu v případě navrhovatele a) toto usnesení správné není, pročež je odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) tak, že jeho návrh zamítl. Náklady řízení 48. Ve vztahu mezi navrhovatelem b) a asociací rozhodl odvolací soud pouze o nákladech odvolacího řízení. Výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně mezi nimi totiž odvolací soud potvrdil, přičemž pro úplnost dodává, že za situace, kdy navrhovatelé jsou samostatnými společníky (§ 91 odst. 1 o. s. ř.), jsou k náhradě nákladů řízení oprávněni rovnými dílem (§ 140 odst. 1 o. s. ř.). Navrhovateli b) proto náleží polovina nákladů přiznaných navrhovatelům soudem prvního stupně.

49. Podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal odvolací soud náhradu nákladů odvolacího řízení plně úspěšnému navrhovateli b). Náklady navrhovatele b) činí polovinu nákladů právního zastoupení obou navrhovatelů v celkové výši 25 539,70 Kč, sestávajících z a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím ve 2 plnohodnotných úkonech právní služby (vyjádření k odvolání z 15. 1. 2025 a účast u jednání odvolacího soudu dne 18. 9. 2025) ze základu 113 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025, vypočtené podle § 7 a 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve výši 20 232 Kč, b. 2 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, ve výši 900 Kč, c. náhrady za 21 % DPH ve výši 4 437,70 Kč.

50. Náklady cestovného zástupce navrhovatele b) přes poučení odvolacím soudem nedoložil.

51. Vzhledem ke změně napadeného usnesení vůči navrhovateli a) rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů mezi navrhovatelem a) a asociací Podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. jejich náhradu přiznal plně úspěšné asociaci, a to, s ohledem na samostatné společenství navrhovatelů, ve výši jedné poloviny. Náklady asociace celkem činí 50 484,70 Kč a sestávají z a. soudního poplatku z odvolání ve výši 2 000 Kč, b. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 10 úkonech právní služby (vyjádření k návrhu, další podání ve věci samé z 15. 6. 2023, 20. 5. 2024, 24. 9. 2024, účast u jednání před soudem prvního stupně dne 24. 4. 2023, 4. 9. 2023, 27. 5. 2024 /delšího než 2 hodiny/ a 24. 9. 2024, odvolání ve věci samé) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve znění před 1. 1. 2025, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 31 000 Kč, c. 10 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění před 1. 1. 2025 ve výši 3 000 Kč, d. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 1 plnohodnotném úkonu právní služby (účast u jednání odvolacího soudu dne 18. 9. 2025) ze základu 113 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 5 620 Kč, e. 1 režijního paušálu podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, ve výši 450 Kč, f. náhrady za 21 % DPH ve výši 8 414,70 Kč.

Poučení