9 Cmo 89/2025 - 110

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a JUDr. Františka Švantnera ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupena advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] zastoupena advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za vedlejší účasti na straně žalované: [Jméno žalované B]., IČO [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] zastoupena advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o zaplacení částky 5 661 298,25 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2025 č. j. 62 Cm 1/2024-76, takto:

Výrok

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2025 č. j. 62 Cm 1/2024-76 se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradu nákladů odvolacího řízení částku ve výši 38 030,30 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce [Jméno advokáta C].

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 29. 12. 2023 (došlou soudu téhož dne), se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 5 661 298,25 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je společnicí žalované s podílem „A“ o velikosti 60 %. Dalším společníkem je vedlejší účastník s podílem o velikosti 40 %. Žalovaná částka představuje pevný podíl na zisku za rok 2022, o jehož výplatu požádala dopisem ze dne 6. 11. 2023, avšak žalovaná v reakci ze dne 21. 12. 2023 výplatu odmítla. Žalobkyně zdůraznila, že dle auditované účetní závěrky za rok 2022 vykázala žalovaná zisk ve výši 43 495 924,66 Kč (po zdanění). Nárokovaná částka pak odpovídá pevnému podílu na zisku podle čl. 5.3 společenské smlouvy. Dodala, že schválení účetní závěrky bylo zařazeno na program valné hromady žalované konané dne 9. 10. 2023. Podle čl. 7.6.8 společenské smlouvy však je ke schválení účetní závěrky potřebná 76 procentní většina hlasů všech společníků. Účetní závěrka nebyla schválena, neboť vedlejší účastník se na valnou hromadu nedostavil a valná hromada tak nebyla usnášeníschopná. Účetní závěrka nebyla schválena ani na valné hromadě konané dne 14. 12. 2023, kde vedlejší účastník (společník) hlasoval proti jejímu přijetí. Zdůraznila, že u pevného podílu na zisku se podle § 161 odst. 3 z. o. k. nevyžaduje usnesení valné hromady o jeho rozdělení. Současně je pevný podíl na zisku splatný do tří měsíců od schválení účetní závěrky, z níž právo na podíl na zisku vyplývá. Podle žalobkyně je řádnou účetní závěrku valná hromada povinna projednat nejpozději do šesti měsíců od posledního dne předcházejícího účetního období. Podle soudní praxe přitom platí, že není-li účetní uzávěrka schválena bez vážného důvodu, je právo na vyplacení podílu splatné uplynutím tří měsíců ode dne, kdy být schválena měla. Poukázala na odbornou literaturu uvádějící, že společnost (valná hromada) nemá možnost zabránit vzniku práva společníka na pevný podíl na zisku, zakotveného ve společenské smlouvě tím, že nesestaví, respektive neschválí účetní závěrku, ač k tomu ze zákona povinna. Současně poukázala na judikaturu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017) z níž dovozovala, že právo na pevný podíl na zisku za předchozí účetní období vzniká již k prvnímu dni následujícího účetního období (byl-li zisk v předchozím účetním období vytvořen), přičemž § 348 odst. 4 z. o. k. upravuje (dispozitivně) toliko jeho splatnost. Akcionáři s akciemi s pevným podílem na zisku tak dosáhnou na pevný podíl na zisku bez ohledu na to, zda a kdy valná hromada rozhodne o rozdělení zisku.

2. Podle žalobkyně mezi ní a vedlejším účastníkem panují dlouholeté spory, kdy vedlejší účastník se opakovaně snaží vyplacení pevného podílu na zisku znemožnit s tím, aby se distribuce dividend zakládala výhradně na velikosti podílů v žalované. Toto jednání, kdy je vedlejším účastníkem bráněno v odsouhlasení účetní závěrky, považovala žalobkyně za zneužívající jednání a nepoctivé. Zdůraznila, že úprava přednostního podílu na zisku je vedena myšlenkou, že má-li společnost objektivně k dispozici zisk k rozdělení, nemohou mít její společníci možnost, zabránit vyplacení smluvně stanovenému podílu, a to ať už přímo nebo nepřímo. Nemohou tak hlasovat proti schválení účetní závěrky či schválení obstruovat. Uzavřela, že jinou možnost než domáhat se plnění žalobou, nemá. V reakci na vyjádření vedlejšího účastníka dodala, že vedlejší účastník schválil účetní uzávěrku za rok 2021 na valné hromadě konané dne 28. 6. 2022 a nesrovnalosti z předchozích let mu tehdy nevadily. Vedlejší účastník souhlasil s pověřením společnosti [právnická osoba]. provedením auditu na valné hromadě žalované dne 28. 6. 2022. Skutečnost, zda pan [jméno FO] je či není jednatelem žalované, nemá na schválení účetní závěrky žádný vliv. Poukázala na soudní praxi, podle níž je-li prokázána nesprávnost závěrů auditora správnosti závěrky za rok 2022, je nutné považovat ji za správnou (sp. zn. 29 Cdo 5070/2007). Pokud navíc vedlejší účastník zpochybňuje výši výdajů v účetní závěrce, fakticky to znamená, že zisk společnosti za daný rok by byl ještě větší.

3. Žalovaná nárok neuznala a žalobu navrhla zamítnout. Uvedla, že vůči bývalému jednateli žalované bylo v souvislosti s předchozím vyplacením přednostních pevných podílů na zisku zahájeno trestní stíhání, které doposud nebylo pravomocně skončeno. Současní jednatelé žalované nemají na věc jednotný názor. Souhlasila, že právo žalobkyně na přednostní pevný podíl na zisku je upraveno v čl. 5.3 společenské smlouvy. Shodně též uvedla, že v roce 2023 nedošlo ke schválení účetní závěrky za rok 2022, neboť vedlejší účastník na žádné z valných hromad nehlasoval pro její schválení. Naopak dodala, že vedlejší účastník na valné hromadě dne 14. 12. 2023 namítal proti osobě auditora, který účetní závěrku ověřil a také vůči nevypořádaným námitkám o hospodaření společnosti za minulé roky. Souhlasila rovněž, že žalobkyně požádala o výplatu pevného podílu na zisku dopisem ze dne 6. 1. 2023, přičemž tuto výplatu odmítla. Podotkla, že v letech 2017 2018 došlo k vyplacení přednostního pevného podílu bez ohledu na neschválení účetní závěrky. V této souvislosti poukázala na trestní stíhání iniciované vedlejším účastníkem.

4. Vedlejší účastník vstoupil do řízení s tím, že je minoritním společníkem žalované a rozhodnutím soudu v této věci bez schválené účetní závěrky budou zásadním způsobem dotčena jeho práva, zejména právo schvalovat či neschvalovat účetní závěrku, právo podílet se na rozhodování o významných záležitostech žalované a také nepřímo jeho vlastnické právo, neboť neoprávněným vyplacením pevného podílu na zisku by došlo ke zmenšení majetku žalované, kde je společníkem. Zdůraznil, že účetní závěrka za rok 2022, kterou předkládá žalobkyně nemůže sloužit jako podklad pro výpočet pevného podílu na zisku, neboť nebyla schválena valnou hromadou. Shodně uvedl, že důvodem jejího neschválení bylo, že hlasoval proti jejímu přijetí. Důvodem jeho nesouhlasu bylo, že se žalobkyní vedou spor ohledně hospodárnosti využívání prostředků žalované. Koncoví vlastníci žalobkyně, kteří zastávají v žalované exekutivní funkce, prosazují své osobní zájmy a ze zdrojů žalované společnosti platí své osobní potřeby například turistické pobyty v zahraničí (Itálie, Chorvatsko, Slovinsko, Rusko, Francie) náklady na právní služby týkající se osobních záležitostí jednatelů (majetkové vyrovnání po rozvodu), sponzorské dary právnickým osobám ovládaným rodinnými příslušníky jednatelů a jiné. Vysvětlení, které od žalované požadoval, se mu nedostalo. Naopak mu žalovaná začala bránit přístupu k účetnictví a neposkytuje mu informace. Opakovaně proto vyjádřil nedůvěru ve správnost takového počínání i správnost účetnictví žalované společnosti. Skutečnost, že účetnictví žalované nepodává pravdivý obraz svoji situaci potvrdila kontrola společnosti [Anonymizováno].[Anonymizováno], [Anonymizováno] ze dne 18. 10. 2019. Následně vedlejší účastník zjistil, že i přes neschválení účetní závěrky si jednatelé žalované a její prokurista vyplatili pevný podíl na zisku za rok 2017 a 2018. Na základě toho podal trestní oznámení, které vedlo k podání obžaloby na [jméno FO]. V rámci trestního stíhání již došlo k rozhodnutí o zajištění finančních prostředků na účtech obviněných. Správnost usnesení potvrdil v rámci odvolání usnesením Krajský soud v Praze ze dne 19. 5. 2023, sp. zn. 14 To 157/2023. Dodal, že žalobkyně soustavně odmítá zvolit člena představenstva vedlejšího účastníka [tituly před jménem] [Anonymizováno] do funkce jednatele žalované navzdory dohodě společníků ze dne 26. 2. 2013 (čl. 32 a čl. 3.3) a dále na situaci, kdy se žalobkyně pokoušela na valné hromadě prosadit usnesení, kterým by [jméno FO] a [jméno FO] zbavila odpovědnosti. Nicotnost tohoto usnesení, jímž bylo potvrzeno soudem. Podotkl, že jednatelé žalované sice předkládají valné hromadě ke schválení účetní závěrku, avšak zisk, který žalovaná vytváří k rozdělení mezi společníky již nikoliv, s výjimkou roku 2022. Zdůraznil, že žalovaná naakumulovala více než 380 000 000 Kč nerozděleného zisku minulých let, přičemž ani na valné hromadě z roku 2023 žádný zisk rozdělení navrhován nebyl, ačkoliv zisk za běžné účetní období přes 143 000 000 Kč. Dovozoval, že schválením účetní závěrky dochází ke schválení hospodářského výsledku za účetní období, ale současně ke schválení výše základního kapitálu a jiných složek aktiv či pasiv na základě, kterých mohou být provedeny bilanční testy ve smyslu § 34 odst. 2 a § 40 odst. 1 a 2 z. o. k. Zmínil, že ani schválení účetní uzávěrky nemusí být rozhodující pro splatnost podílu na zisku, pokud by negativně vyšel insolvenční test podle § 40 odst. 4 z. o. k. Upozornil, že judikatura, z níž žalobkyně odvozuje svůj nárok se týkala vypořádacího podílu byla vydána za účinnosti obchodního zákoníku a zdůraznil rozdíl mezi vypořádacím podílem při zániku účasti společníka ve společnosti a podílem společníka na zisku. V prvém případě se jedná o formu protiplnění za podíl společníka, kdy tento ztrácí právo ovlivňovat dění ve společnosti. Jako bývalý společník by neměl možnost domoci se schválením účetní závěrky o zesplatnění vypořádacího podílu. Proto jeho výplata nemá žádné omezení v podobě bilančních a insolvenčních testů. Podíl na zisku má však povahu benefitů spojeného s účastí ve společnosti., resp. zhodnocení investice společníka. Jeho nevyplacením v jednom účetním období přechází dosažený zisk do dalšího účetního období jako součást vlastního kapitálu společnosti a společník tak u něj nepřichází. Zvlášť zdůraznil, že vzhledem k neschválení účetní závěrky za rok 2022 v průběhu roku 2023 nelze na jejím základě podíl na zisku vyplatit, a to ani pevný. Podíl na zisku za předchozí účetní období lze totiž platit pouze do konce následujícího účetního období (§ 34 odst. 1 z. o. k.) to však pouze za předpokladu schválení podkladové účetní závěrky. Podotkl, že žalobkyně má řadu nástrojů od žádosti o svolání valné hromady k projednání účetní závěrky přes výměnu členů statutárního orgánu, právo na informace, až po návrh na určení, že se k hlasům některého společníka pro účely schválení účetní závěrky nepřihlíží, pokud by snad měl pocit, že tento společník zneužil své hlasovací právo. Zdůraznil, že schválení účetní závěrky valnou hromadou je podmínkou výplaty jakéhokoliv podílu na zisku a v projednávané věci o to více, neboť bylo jako podmínka dohodnuto ve společenské smlouvě. Naopak ve vztahu ke schvalování účetní závěrky mezi společníky žádná dohoda o hlasování uzavřena nebyla a mohli tak hlasovat i proti jejímu schválení. Hlasování na valné hromadě však nelze podrobit soudnímu přezkumu v jiném řízení než v řízení o neplatnost rozhodnutí valné hromady.

5. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že „Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 5 661 298,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 29. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá“ (výrok I.), „Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 153 210 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované“ (výrok II.) a dále, že „Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na nákladech řízení částku 265 305 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka.“ (výrok III.).

6. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil následovně.

7. Právo podílet se na zisku patří mezi základní práva společníka a je vlastně smyslem vstupu do (zvláště) kapitálových společností. V obecné rovině platí, že o rozdělení zisku mezi společníky rozhoduje valná hromada, a to zásadně v poměru jejich podílů (§ 161 odst. 1 z. o. k.). Zákon pak výslovně připouští modifikaci této zásady ve společenské smlouvě. Rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku není třeba u těch podílů, s nimiž je spojen tzv. pevný podíl na zisku (§ 161 odst. 3 věta první z. o. k.). V podmínkách projednávané věci soud nemá pochybnost, a mezi účastníky rovněž panuje shoda, že společenská smlouva spojuje s podílem žalobkyně právo na pevný podíl na zisku (čl. 5.3). Zda společnost dosáhla zisku (ohledně jeho výše), se v obecné rovině usuzuje z řádné nebo mimořádné účetní závěrky schválené nejvyšším orgánem obchodní korporace (§ 34 odst. 1 z. o. k.). Neznamená to však samo o sobě, že by schválení takové účetní závěrky valnou hromadou bylo podmínkou vzniku práva na výplatu (pevného) podílu na zisku (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 13. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3317/2011). Jestliže valná hromada danou účetní závěrku z jakéhokoliv důvodu neschválí nejpozději do 6 měsíců od posledního dne předcházejícího účetního období (§ 181 odst. 2 z. o. k.), je v případě sporu na žalobci, aby výši svého podílu na zisku tvrdil a prokázal. Je sice pravdou, jak namítal vedlejší účastník, že uvedená judikatura byla přijata za účinnosti zák. č. 513/1993 Sb., a navíc ve vztahu k vypořádacímu podílu, avšak soud nemá důvod odchýlit se od jejích závěrů i v poměrech zák. č. 90/2012 Sb. a pevného podílu na zisku.

8. Mezi účastníky v zásadě panuje shoda i v tom, že společnost za rok 2022 vytvořila zisk, a to přinejmenším ve výši vyplývajícím z výkazu zisku a ztrát ke dni 31. 12. 2022. To platí navzdory postoji vedlejšího účastníka, který vyjadřoval pochybnosti o správnosti účetní závěrky za rok 2022. Jeho námitky totiž směřovaly pouze do výdajů společnosti v minulých letech a z jeho tvrzení nebylo zřejmé, jak konkrétně by hospodářské výsledky z minulých let ovlivnily hospodářský výsledek za rok 2022. Lze jen uzavřít, že i kdyby námitky vedlejšího účastníka byly správné, byl by zisk za rok 2022, deklarovaný v účetní závěrce ověřené auditorem, ještě větší. Soud tak má za prokázané, že žalobkyní nárokovaná částka 5 661 298,25 Kč svým výpočtem odpovídá pevnému podílu na zisku dle znění čl. 5.3. společenské smlouvy, ve znění účetního standardu č. 024, platného od 1. 1. 2018.

9. Soud prvního stupně nemohl odhlédnout od znění společenské smlouvy, která v čl. 5.

3. činí schválení účetní závěrky valnou hromadou další podmínkou pro výplatu pevného podílu na zisku. Je třeba dát za pravdu vedlejšímu účastníkovi, že jde o ujednání modifikující zákonnou úpravu, která stanovení dalších podmínek pro pevný podíl na zisku nevylučuje. Z provedených důkazů navíc vyplývá, že takový výklad společenské smlouvy zastával i pan [jméno FO].

10. Dále soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že mu neušlo, že účetní závěrka za rok 2022 nebyla schválena v důsledku neposkytnutí součinnosti ze strany vedlejšího účastníka. Je celkem nerozhodné dovozovat, zda je tento nedostatek součinnosti (menšinového společníka) důsledkem jeho námitek proti výdajům činěným statutárními orgány, nominovanými žalobkyní v minulých letech, či je reakcí na zřejmou neochotu žalobkyně poskytnout součinnost ke zvolení jednatele C, nominovaného vedlejším účastníkem, ačkoliv se k tomu zavázala ve smlouvě mezi společníky. V tomto směru lze uzavřít, že valná hromada byla za účelem schválení účetní závěrky za rok 2022 opakovaně svolávána a soud v tomto řízení není oprávněn přezkoumávat, zda přitom došlo ke zneužití hlasovacího práva vedlejším účastníkem či nikoliv. Žalobkyně měla k dispozici jiné nástroje, např. návrh soudu, na určení, že rozhodnutí valné hromady bylo přijato, kde mohla zneužitím hlasovacího práva argumentovat. Ostatně z tohoto důvodu soud neprovedl ani důkazy navržené žalobkyní k tvrzenému zneužívajícímu jednání. Soud nesouhlasí ani s tvrzením žalobkyně, že nezažívající jednání, spočívající v neschvalování účetní závěrky, je nějakou dlouhodobou kampaní vedlejšího účastníka zacílenou na destabilizaci poměrů žalované a změnu společenské smlouvy. Sama žalobkyně totiž poskytla důkazy svědčící o tom, že o rozhodnutí sválení účetní závěrky za rok 2021 bylo přijato a následně došlo i k rozhodnutí o rozdělení zisku. Neschvaluje-li vedlejší účastník účetní závěrku, jde dosud pouze o rok 2022.

11. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř a zcela úspěšné žalované přiznal právo na jejich plnou náhradu, kterou tvoří náklady zastoupení advokátem. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem (výrok III.) rozhodl soud také podle § 142 odst. 1 o. s. ř a zcela úspěšnému vedlejšímu účastníkovi přiznal právo na jejich plnou náhradu, kterou tvoří náklady zastoupení advokátem.

12. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že žalobkyně nemá na výplatu podílu nárok. Tento závěr je nesprávný z následujících důvodů: 1) Dle zákona není k výplatě přednostního podílu na zisku za rok 2022 (dále jen “podíl“) potřeba předchozí schválení účetní závěrky. 2) Schválení účetní závěrky není podmínkou pro výplatu podílu ani dle společenské smlouvy žalované. 3) Při hodnocení nároku na podíl je třeba rozlišovat mezi jeho vznikem a splatností a je potřeba respektovat smysl a účel daného ustanovení. Ad 1) k nároku na výplatu podílu ze zákona: V bodu 32 rozsudku soud dospěl k závěru, že schválení účetní závěrky valnou hromadou není podmínkou pro výplatu pevného přednostního podílu na zisku ve smyslu § 161 odst. 3 z. o. k. Toto posouzení ze strany soudu je v souladu se smyslem a účelem zákonné úpravy, s judikaturou a odbornou literaturou, na které žalobkyně odkazovala v rámci tohoto řízení, a plně se s ním ztotožňuje. Ad 2) k nároku na výplatu podílu dle společenské smlouvy: V bodu 35 rozsudku ovšem soud dospěl k závěru, že podmínka schválení účetní závěrky pro výplatu podílu byla sjednána ve společenské smlouvě žalované, čímž došlo k modifikaci zákonné úpravy vůlí stran. Jelikož závěrka 2022 nebyla schválena, soud měl za to, že podíl nemůže být vyplacen, a žalobu tak zamítl. Žalobkyně s tímto právním posouzením a závěry soudu nesouhlasí a považuje je za nesprávné. Soud navíc nijak nevysvětlil, z čeho konkrétně dovozuje modifikaci zákonného režimu. Společenská smlouva pouze doslovně opakuje zákon. Ze srovnání textace poslední věty čl. 5.3 společenské smlouvy a ustanovení § 161 odst. 3 z. o. k. je zcela zřejmé, že žalobkyně a vedlejší účastník ve společenské smlouvě pouze doslovně převzali zákonnou úpravu, byť v obráceném pořadí první a druhé věty § 161 odst. 3 z. o. k. Soud v rozsudku blíže nevysvětluje, z čeho dovodil, že úmyslem stran bylo modifikovat zákonný režim odlišným ujednáním ve společenské smlouvě. Textace společenské smlouvy doslovně odpovídá zákonu, žádné odlišné ujednání tedy neexistuje. Úmyslem stran tak zcela zjevně bylo převzít zákonnou úpravu, nikoliv ji měnit. Předmětné ustanovení z. o. k. bylo navíc v dané době kogentní. Společenská smlouva žalobkyně byla uzavřena dne 26.2.2013. Ustanovení § 161 odst. 3 z. o. k. znělo v dané době následovně: „U podílů, se kterými je spojen pevný podíl na zisku, se usnesení valné hromady o rozdělení podílu na zisku nevyžaduje. Pevný podíl na zisku je splatný do 3 měsíců od schválení účetní závěrky, z níž právo na podíl na zisku vyplývá.“ Začátek současného znění druhé věty tohoto ustanovení „Nestanoví-li společenská smlouva jinak“ byl přidán až novelou z. o. k. účinnou ke dni 1. 1. 2021. Ustanovení § 161 odst. 3 z. o. k. tak bylo až do novely kogentní, na čemž se shodovala také odborná literatura: „Podle § 34 odst. 2 je podíl na zisku v kapitálových společnostech splatný do tří měsíců ode dne rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku, ledaže stanovy nebo valná hromada určí jinak. Přikláníme se k názoru, že ze druhé věty § 161 odst. 3 plyne, že u podílů, se kterými je spojeno právo na pevný podíl na zisku, valná hromada ani společenská smlouva modifikovat splatnost podílu nemohou.“ Co se týče první věty § 161 odst. 3 z. o. k., tak ta je kogentní doposud. Z výše uvedeného vyplývá, že v době, kdy byla společenská smlouva uzavřena, nebylo vůbec možné modifikovat zákonný režim dle ustanovení § 161 odst. 3 z. o. k. Modifikace zákonného režimu nebyla ani vůlí stran, přičemž společenskou smlouvu je potřeba vykládat objektivně. I pokud by strany teoreticky měly vůli modifikovat zákonný režim (s čímž žalobkyně nesouhlasí), nemohly tak učinit z důvodu kogentnosti předmětného ustanovení. Vůle stran je tedy irelevantní. Odchýlit se při sjednávání společenské smlouvy od zákona nikdy nebylo úmyslem žalované ani vedlejšího účastníka jakožto druhého společníka. Údajný úmysl stran sjednat schválení účetní závěrky jako podmínku pro výplatu pevného přednostního podílu na zisku dovozuje soud z vyjádření pánů [jméno FO] a [jméno FO] na valné hromadě žalované konané dne 14. 12. 2023 (viz bod 21 rozsudku), a rovněž z vyjádření pana [jméno FO] (viz bod 35 rozsudku). Skutečností ovšem je, že pan [jméno FO] ani [jméno FO] nejsou právníci, jejich vyjádření k právním otázkám je tedy potřeba brát s rezervou. Zároveň je třeba zmínit, že vyjádření pánů [jméno FO] byla pouhou snahou o domluvu a předejití dalším sporům mezi společníky. Později se však ukázalo, že takové řešení není možné. Vyjádření obou pánů je rovněž potřeba chápat v kontextu probíhajícího trestního řízení („trestní řízení“), jež bylo zahájeno na základě vykonstruovaného trestního oznámení vedlejšího účastníka. Předmětem trestního řízení byla výplata pevného přednostního podílu na zisku za roky 2017 a 2018, kterou obžaloba považovala za neoprávněnou. V dané době ještě rozsudek vydán nebyl. Je proto zcela pochopitelné, že jednatelé nechtěli pokračovat v případné trestné činnosti, byť byli přesvědčeni o správnosti svého postupu spočívajícího ve výplatě pevného přednostního podílu na zisku (jak později potvrdil také soud). Cílem těchto vyjádření tak bylo zabránit další eskalaci konfliktu, nikoliv vyjádřit souhlas s právním názorem vedlejšího účastníka. Co se týče vyjádření pana [jméno FO], tak ten nikdy nebyl zástupcem žalobkyně a neúčastnil se sjednávání společenské smlouvy. Z jeho vyjádření tak v žádném případě nelze dovozovat úmysl stran při sjednávání společenské smlouvy, neboť tento mu nemohl být znám. Dle judikatury navíc platí, že společenskou smlouvu, jakožto smlouvu svého druhu, je potřeba vykládat objektivně, nikoliv subjektivně podle úmyslu stran. Soud se v trestním řízení rovněž ztotožnil s právním názorem žalobkyně, že schválení účetní závěrky není potřebné pro výplatu pevného přednostního podílu na zisku. Tento závěr dle soudu odpovídá smyslu podílu spojeného s pevným podílem na zisku jako zvláštního druhu podílu. Právní posouzení soudu prvního stupně v nadepsaném řízení je tak zcela nesprávné a žalobou uplatněný nárok na výplatu podílu je potřeba posuzovat v zákonném režimu. Ad 3) k rozdílu mezi vznikem nároku na podíl a jeho splatností, k účelu daného ustanovení: Soud v rozsudku rovněž nesprávně zaměňuje právo na výplatu pevného podílu na zisku, tj. podílu, s jeho splatností. Zákon ani společenská smlouva neřeší okamžik vzniku nároku na podíl, říkají pouze to, že (i) usnesení valné hromady o rozdělení zisku se u podílu nevyžaduje, a (ii) upravují okamžik splatnosti s tím, že společenská smlouva může stanovit jinak. Co se týče okamžiku vzniku nároku na podíl, je potřeba vycházet z ustálené judikatury. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3885/2017 platí, že; „Právo na pevný podíl na zisku za předchozí účetní období totiž vzniká (neurčí-li stanovy jinak) již k prvnímu dni následujícího účetního období (byl-li zisk v předchozím období vytvořen), přičemž § 348 odst. 3 z. o. k. upravuje (dispozitivně), toliko jeho splatnost.“ Žalobkyni tak vzniklo právo na výplatu podílu za rok 2022 prvním dnem následujícího účetního období, tj. 1. 1. 2023. Ustanovení § 161 odst. 3 z. o. k. výslovně říká, že usnesení valné hromady o rozdělení zisku se u pevného přednostního podílu na zisku nevyžaduje. To znamená, že společníci nemají možnost bránit jeho výplatě. Společníci tak nemohou mít možnost bránit vyplacení přednostního pevného podílu ani tím, že by hlasovali proti schválení účetní závěrky, bez jejíhož schválení v obecné rovině není možné standardní běžný podíl na zisku mezi společníky vyplácet. Ustanovení § 161 odst. 3 z. o. k. a režim pevného přednostního podílu na zisku, který je zvláštním druhem podílu na zisku, jsou v tomto směru speciální k obecnému ustanovení § 34 z. o. k. Opačný výklad by totiž činil ustanovení § 161 odst. 3 z. o. k., resp. celý koncept pevného přednostního podílu zbytečným, neboť i když by k jeho vyplacení formálně nebyl nutný souhlas valné hromady, k jeho reálnému vyplacení by bez takového souhlasu nemohlo dojít. Výplata pevného přednostního podílu, o které nemá valné hromadě příslušet rozhodovat, by tak mohla být valnou hromadou vždy zablokována tím, že by nedošlo ke schválení účetní závěrky. Takový výklad práva by byl přitom ve zjevném rozporu nejenom s gramatickým, ale především také teleologickým výkladem a úmyslem zákonodárce. Nadto, pokud by závěry soudu byly správné, mohlo by teoreticky dojít k další absurdní situaci, kdy by došlo k promlčení nároku na výplatu podílu dříve, než by nastala jeho splatnost. Z výše uvedeného plyne, že všechny podmínky pro výplatu podílu byly splněny a žalobě mělo být vyhověno: Závěrka 2022 byla řádně sestavena, a dokonce i ověřena auditorem, kterého schválil také vedlejší účastník. Ze závěrky 2022 plyne, že žalovaná vytvořila zisk. Toto ostatně ani není sporné (viz bod 33 rozsudku). Vedlejší účastník ani žalovaná rovněž nesporovali výši podílu nebo způsob jeho výpočtu. Byly splněny podmínky testů dle z. o. k. pro výplatu podílu na zisku. Tato skutečnost rovněž nebyla v rámci řízení sporována. Schválení účetní závěrky není jednou z podmínek pro výplatu podílu podle zákona ani podle společenské smlouvy.

13. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a uloží žalované nahradit žalobkyni náklady řízení obou stupňů k rukám právního zástupce žalobkyně.

14. K odvolání se vyjádřil podáním ze dne 11. dubna 2025 vedlejší účastník, který se zcela ztotožnil s výrokem napadeného rozsudku a s převážnou částí odůvodnění. Žalobkyně se dle svého vyjádření ztotožňuje s názorem Městského soudu v Praze, že schválení účetní závěrky valnou hromadu není podmínkou pro vznik práva na přednostní podíl na zisku ve smyslu § 161 odst. 3 z. o. k. Nesouhlasí však s názorem Městského soudu v Praze, podle kterého společníci „modifikovali“ zákonný režim splatnosti pevného podílu na zisku. Dle názoru žalobkyně byl tento režim § 161 odst. 3 z. o. k. v době sjednání společenské smlouvy kogentní, tj. společníci se od něj odchýlit nemohli a ustanovení společenské smlouvy žalované by tak mělo být vykládáno shodně jako ustanovení zákona (které dle názoru žalobkyně schválení účetní závěrky pro výplatu přednostního pevného podílu na zisku nevyžaduje). Odvolatelka dále argumentuje tím, že vůlí společníků nebylo odchýlit se od zákonného režimu, ale naopak jej zcela převzít.

15. Vedlejší účastník souhlasí s Městským soudem v Praze, že pro posouzení nároku žalobkyně na zaplacení žalované částky odpovídající přednostnímu pevnému podílu na zisku je rozhodující znění společenské smlouvy žalované. V souladu s § 136 z. o. k. společenská smlouva žalované reflektuje dohodu a vůli společníků upravit speciální druh podílu, a to podíl A, právo s ním spojené (přednostní pevný podíl na zisku žalované), způsob jeho výpočtu a jeho splatnost. Vzhledem k tomu, že splatnost přednostního pevného podílu na zisku, jak byla sjednána ve společenské smlouvě žalované, nenastala, nárok žalobkyně uplatněný předmětnou žalobou nevznikl. Vedlejší účastník má za to, že i kdyby společenská smlouva žalované výslovnou úpravu splatnosti přednostního pevného podílu na zisku neupravovala, nárok na úhradu žalované částky by žalobkyni nevznikl ani podle ustanovení obecně závazných právních předpisů. Vedlejší účastník má za to, že schválení účetní závěrky valnou hromadou je dle § 34 odst. 1 z. o. k. podmínkou pro stanovení i pro výplatu (jakéhokoliv) podílu na zisku i jiných vlastních zdrojích. Pokud se v řízení diskutoval judikát Nejvyššího soudu, který se týkal vypořádacího podílu, jeho analogické využití není přiléhavé, neboť se týká naprosto odlišných skutkových situací s úplně jinými účinky pro účastníky. Vedlejší účastník již ve svém vyjádření ze dne 18. 9. 2024 poukazoval na značné rozdíly v postavení osoby, jejíž účast na společnosti zanikla a která tedy nemá nástroje k ovlivňování dění ve společnosti, a společníka společnosti, který takové nástroje má. Stejně tak poukazoval na rozdíl v účelu vypořádacího podílu a pevného podílu na zisku. Zatímco právní úprava na citovanou judikaturu reagovala a pro vypořádací podíl upravila jeho splatnost odchylně (splatnost tedy již není vázána na schválení účetní závěrky), pro podíl na zisku a jiné vlastní zdroje právní úprava schválení účetní závěrky nadále vyžaduje, a to nejen pro jeho splatnost, ale i pro určení jeho výše. Upuštění od podmínky schválení účetní závěrky ve vztahu k výplatě pevného podílu na zisku rovněž může vést k relativizaci této podmínky i ve vztahu k jiným složkám vlastního kapitálu (např. pokud by bylo valnou hromadou přijato rozhodnutí o rozdělení zisku či jiných vlastních zdrojů, aniž by byla schválena podkladová účetní závěrka). Schválení účetní závěrky nejvyšším orgánem obchodní korporace, jak ukládá § 34 odst. 1 z. o. k., by se tak stalo zcela nepotřebné, úplně by ztratilo význam, který mu přikládají vlastníci, což naprosto prolamuje principy, na kterých stojí „corporate governance“. Schvalování účetní závěrky není pouze formalita. Jedná se o zákonem stanovený postup, jak se obchodní korporace vymezuje k účetním výkazům, k jejich správnosti, průkaznosti a vypovídací hodnotě a jak uzavírá své účetní období se všemi důsledky a procesy, které na to navazují. Schvalováním účetní závěrky valnou hromadou jsou realizovány vnitřní vztahy ve společnosti, kdy statutární orgán účetní závěrku sestavuje a nejvyšší orgán, tj. společníci, tuto závěrku schvalují, realizují svoji kontrolní pravomoc, čímž z ní teprve učiní tu účetní závěrku, na základě které je možné rozdělovat společníkům jakékoliv vlastní zdroje. Není rovněž bez významu, že zatímco právo na vypořádací podíl bylo v době vydání citovaného usnesení Nejvyššího soudu neoddělitelnou součástí obchodního podílu (tj. nebylo možné vydat obchodní podíl bez práva na vypořádací podíl), pevný podíl na zisku není a nikdy nebyl automatickou součástí podílu na obchodní korporaci. Vzniká pouze za předpokladu, že se společníci na jeho vzniku dohodnou, některému podílu takové právo přiznají a současně v zakladatelském právním jednání vymezí, kdy toto právo k příslušnému druhu podílu náleží a je tedy primárně na zakladatelském právním jednání, aby vymezilo podmínky jeho naplnění. Ani v projednávané věci tedy není možné dospět k závěru, že by právo na výplatu pevného podílu mělo vzniknout, aniž by byly splněny podmínky jeho splatnosti. Vůle inkorporovaná do společenské smlouvy není oddělitelná. Právo na výplatu přednostního podílu buď vznikne za podmínek uvedených ve společenské smlouvě, anebo nevznikne. Nic mezi tím. Tzv. „cherry picking“ ze strany žalobkyně neodpovídá vůli společníků vtělené do společenské smlouvy a nelze jej akceptovat.

16. Ačkoliv § 161 odst. 3 z. o. k. pojednává o podílech, se kterými je spojen pevný podíl na zisku, z. o. k. nikde „pevný podíl na zisku“ či „druh podílu, se kterým je spojen pevný podíl na zisku“ nedefinuje. Z. o. k. v § 135 pouze umožňuje, aby společenská smlouva upravila podíly různého druhu a navazující § 136 z. o. k. stanoví, že druhy podílů a jejich obsah se určí ve společenské smlouvě. Vedlejší účastník má tak za to, že nic jako „právo na výplatu podílu na zisku ze zákona“ neexistuje. Ustanovení § 161 odst. 3 z. o. k. pouze podpůrnou právní úpravou, která se použije v případě, kdy společenská smlouva nebude splatnost podílu výslovně upravovat. Ve společenské smlouvě žalované byl dohodou společníků definován druh podílu A, se kterým je nad rámec všech „klasických práv“ spojeno i právo na „přednostní pevný podíl na zisku“. Přednostní podíl na zisku a pevný podíl na zisku přitom není totéž, právní teorie tyto dva typy podílu na zisku rozlišuje a přiznává jim jiný režim. Je tedy vůbec otázkou, zda „přednostní pevný podíl na zisku“, jak je vymezen společenskou smlouvou žalované, je ten „pevný podíl na zisku“, o kterém hovoří § 161 odst. 3 z. o. k. Společenská smlouva každopádně určuje, jak se tento „přednostní pevný podíl na zisku“ vypočítá a současně stanoví, kdy nastává jeho splatnost. Vedlejší účastník nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že § 161 odst. 3 z. o. k. byl v době sjednání přednostního pevného podílu na zisku kogentní a nebylo možné se od něj odchýlit. Společenská smlouva ve znění obsahujícím vymezení přednostního pevného podílu na zisku byla uzavřena dne 26. 6. 2014 (nikoliv 26. 2. 2013, jak tvrdí žalobkyně, neboť to by bylo ještě za účinnosti obchodního zákoníku). Po přijetí nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích s účinností k 1.1.2014 byla dispozitivnost či kogentnost ustanovení z. o. k. předmětem mnoha diskusí. Kogentnost ustanovení z. o. k. se posuzovala optikou § 1 odst. 2 nového občanského zákoníku, který stanoví, že není-li to zákonem výslovně zakázáno, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Ve vztahu k obchodním korporacím se proto hledala definice tzv. „statusové otázky“. Ať už se jednotliví autoři přikláněli k širšímu nebo naopak užšímu vymezení statusové otázky, splatnost pevného podílu na zisku mezi takové statusové otázky nepatřila a nepatří, nota bene když samotné vymezení různých druhů podílů a práv s nimi spojených je ponecháno na vůli společníků. Společníci žalované tak v době sjednání vzniku podílu A s přednostním pevným podílem na zisku mohli dojednat splatnost (jakéhokoliv) podílu na zisku libovolně a dojednali si, že tento bude splatný do 3 měsíců po schválení podkladové účetní závěrky. To koneckonců potvrzuje i samotnou žalobkyní citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, které jasně deklaruje, že ustanovení § 348 odst. 3 z. o. k. (jehož textace v době vydání citovaného rozhodnutí byla identická s § 161 odst. 3 z. o. k. a v té době rovněž neobsahovala dovětek „neurčí-li stanovy jinak“) je dispozitivní. Sama žalobkyně tento závěr Nejvyššího soudu v bodě 3.3. doplnění svého odvolání cituje. Dle názoru vedlejšího účastníka není podstatné, zda tímto ujednáním společníci „modifikovali“ to, jak splatnost pevného podílu navrhuje z. o. k., nebo naopak potvrdili textaci zákona, jak mu rozuměli, je však zřejmé, že si dohodli, že splatnost přednostního pevného podílu na zisku bude navázána na okamžik schválení účetní závěrky žalované. To konečně vyplývá i z předložených důkazů. Pokud se nyní žalobkyně snaží vyjádření pana [jméno FO] relativizovat, tj. že snad nevěděl, o čem píše, když v e-mailu ze dne 20. 3. 2019 navrhoval zástupci menšinového společníka schválit účetní závěrku žalované, aby mohl být vyplacen přednostní pevný podíl na zisku, je takové tvrzení účelové. Sama žalobkyně přitom v článku 2.5.4. doplnění svého odvolání uvádí, že text společenské smlouvy se má vykládat objektivně, tj. podle toho, jaký význam by mu přiřadila v zásadě jakákoliv osoba v postavení i potenciálního společníka. Pokud je ve společenské smlouvy napsáno, že splatnost přednostního pevného podílu na zisku nastává po schválení účetní závěrky, těžko může jakákoliv osoba z textu dovozovat, že splatnost nastává i bez schválení účetní závěrky. Na tom nemění nic ani to, že text zákona, kterým mohl být inspirací při formulování takového ustanovení společenské smlouvy, může být někým interpretován odlišně. Mezi společníky nebyla interpretace předmětného článku 5.3 společenské smlouvy co do nutnosti schválit účetní závěrku předmětem žádných pochyb. Žalobkyně současně tvrdí, že vůlí společníků nikdy nebylo odchýlit se od zákona. Není zřejmé, z čeho žalobkyně dovozuje, co bylo či nebylo vůlí vedlejšího účastníka při sjednávání společenské smlouvy. Vůlí vedlejšího účastníka zcela jistě nebylo, aby byl přednostní pevný podíl na zisku vyplácen i bez schválení účetní závěrky, neboť by za takových podmínek přednostní podíl na zisku žalobkyni nepřiznal. Argumentace žalobkyně je v tomto směru veskrze spekulativní. Současně vedlejší účastník připomenul, že i žalobkyně souhlasila s tím, že pro schválení účetní závěrky je nutná 76 % většina všech hlasů. Toto ujednání bylo součástí komplexního nastavení vzájemných vztahů v žalované, včetně sjednání přednostního pevného podílu na zisku. Žalobkyně si mohla a měla uvědomovat, jaké konsekvence toto ujednání může přinést, a takto s ním souhlasila.

17. Žalobkyně polemizuje nad vymezením pojmu „právo na výplatu“ podílu na zisku, „splatnost“ podílu na zisku a „nárok“ na podíl na zisku, kdy se však do svých úvah poněkud zaplétá. Z obecné právní teorie vyplývá, že „nárokem“ je právo uplatnitelné u soudu. Peněžitá pohledávka je uplatnitelná u soudu, když nastane její splatnost. Splatnost dluhu je tedy předpokladem nároku. Pokud se žalobkyně domáhá u soudu uhrazení dluhu, který není splatný a na jehož úhradu tudíž nemá nárok, nemůže být se svojí žalobou úspěšná (ledaže by bylo možné splatnost založit podáním žaloby, což v projednávaném případě možné není).

18. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp zn. 27 Cdo 3885/2017 v žádném případě nevyplývá, že by se mohl pevný podíl na zisku stanovit na jiném podkladě, než je valnou hromadou schválená účetní závěrka (naopak, Nejvyšší soud tuto zákonnou podmínku spíše potvrzuje). Pouze ve vztahu k pevnému podílu konstatuje, že se nevyžaduje rozhodnutí valné hromady o jeho rozdělení. Pokud však Nejvyšší soud hovoří o vzniku práva na pevný podíl na zisku k prvnímu dni následujícího účetního období, nelze to zaměňovat s nárokem na tento podíl nebo s právem na jeho vyplacení. Je třeba vnímat i slova uvedená v závorce a taktéž celkovou realitu a kontext. Podle Nejvyššího soudu totiž právo na pevný podíl na zisku vznikne k prvnímu dni následujícího období, „byl-li vytvořen zisk“ a „neurčili stanovy jinak“. K prvnímu dni následujícího účetního období však ještě nebývá účetní období uzavřeno. Společnost ještě může vystavovat a přijímat faktury vystavené v průběhu ledna s dnem uskutečnění zdanitelného plnění k 31.

12. To, zda společnost vytvořila zisk a v jaké výši, je tak zjistitelné až z účetní závěrky schválené valnou hromadou (§ 34 odst. 1 z. o. k.). K prvnímu dni následujícího účetního období tak vzniká pouze „abstraktní právo na pevný podíl na zisku“. Teprve konkretizací jeho výše na základě schválené účetní závěrky může vzniknout právo na jeho vyplacení. Sám Nejvyšší soud v citované právní větě rozlišuje právo na pevný podíl na zisku (nikoliv právo na jeho vyplacení) a jeho splatnost, která nastává až po schválení účetní závěrky (nestanoví-li zakladatelské právní jednání jinak). Pokud tedy žalobkyně dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp zn. 27 Cdo 3885/2017 tvrdí, že jí vzniklo právo na výplatu přednostního pevného podílu na zisku již 1. 1. 2023, nemá takové tvrzení oporu v citované judikatuře, v zákonné úpravě ani ve společenské smlouvě žalované. Bez ohledu na to, zda žalobkyně pohledávku na vyplacení přednostního pevného podílu na zisku má nebo ne, jisté je to, že se žalobkyně domáhá uhrazení pohledávky, jejíž splatnost ještě nenastala a na její uhrazení tak nemá nárok. Nelze ani souhlasit s žalobkyní, že by právo na výplatu podílu nemělo být vázáno na schválení účetní závěrky, neboť společníci nesmějí mít právo bránit výplatě pevného podílu na zisku tím, že by neschválili účetní závěrku a že při opačném výkladu by byl celý koncept pevného podílu na zisku zbytečným. To, zda může některý společník zablokovat rozhodnutí valné hromady, je závislé na vnitřním nastavení ve společnosti, tj. rozložení podílů mezi společníky a sjednaných většin nutných pro schválení příslušného usnesení. Nelze tedy zpochybňovat celý smysl schvalování účetní závěrky a jeho důsledky na výplatu pevného podílu na zisku jen proto, že to za konkrétního (dobrovolného) nastavení v rámci žalované přináší žalobkyni důsledky, které jí nejsou po chuti.

19. Kromě toho žalobkyně úplně vypouští, že soud prvního stupně se otázkou případného sporu o výsledek valné hromady zabýval a správně uzavřel, že absenci podmínky pro výplatu pevného podílu v podobě neschválené účetní závěrky nebylo možné odstranit v tomto probíhajícím řízení. Pokud měla žalobkyně za to, že vedlejší účastník neměl oprávněné důvody neschválit účetní závěrku, pak měl využít jiné nástroje, např. návrh soudu na určení, že rozhodnutí valné hromady bylo přijato (srov. § 212 odst. 2 obč. zák.). Vedlejší účastník proto navrhl, aby bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a napadený rozsudek byl odvolacím soudem potvrzen.

20. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

21. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů zjistil všechny relevantní skutečnosti a správně je skutkově zhodnotil. Věc posoudil do značné míry správně i po stránce právní, jen a toliko s níže uvedenými odlišnostmi.

22. Primárně je nutné uvést, že se daná věc řídí právní úpravou účinnou k okamžiku vzniku nároku na pevný podíl na zisku a k okamžiku schvalování účetní závěrky valnou hromadou společnosti - dne 9. 10. 2023 resp. 14. 12. 2023.

23. Podle § 161 z. o. k. (ve znění v roce 2023 viz výše) se společníci podílejí na zisku a na jiných vlastních zdrojích určených valnou hromadou k rozdělení mezi společníky v poměru svých podílů, ledaže společenská smlouva určí jinak. Neurčí-li společenská smlouva jinak, vyplácí se podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích v penězích (odst. 1). Společnost vyplatí podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích na své náklady a nebezpečí na adresu společníka nebo bezhotovostním převodem na jeho účet, ledaže společenská smlouva nebo usnesení valné hromady určí jinak (odst. 2). U podílů, se kterými je spojen pevný podíl na zisku, se usnesení valné hromady o rozdělení podílu na zisku nevyžaduje. Nestanoví-li společenská smlouva jinak, pevný podíl na zisku je splatný do 3 měsíců od schválení účetní závěrky, z níž právo na podíl na zisku vyplývá (odst. 3). V daném případě společenská smlouva ve znění účinném v roce 2023 v čl. 5.3 poslední věta zní takto: „Přednostní pevný podíl na zisku spojená s podílem A je splatný do 3 měsíců od schválení účetní závěrky, z níž právo na přednostní pevný podíl na zisku vyplývá, přičemž se nevyžaduje rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku.“ Zásadní a určující pro splatnost předmětného „přednostního pevného podílu na zisku“ je znění společenské smlouvy v okamžiku vzniku nároku na tento podíl na zisku a dále v okamžiku rozhodování valné hromady o schválení příslušné účetní závěrky, tedy v roce 2023. Toto (citované) znění společenské smlouvy stanovující splatnost přednostního pevného podílu na zisku spojeného s podílem A bylo přijato na valné hromadě společnosti konané dne 26. 6. 2014 z důvodu tzv. opt. inu, tedy přizpůsobení právního režimu společnosti, resp. společenské smlouvy z. o. k. podle § 777 odst. 5 z. o. k. Zákonem č. 33/2020 Sb. bylo novelizováno ust. § 161 odst. 3 z. o. k. (jeho text v posledním znění uveden výše) tak, že původní znění: „pevný podíl na zisku je splatný do 3 měsíců od schválení účetní závěrky, z níž právo na podíl na zisku vyplývá“ bylo doplněno o text „Nestanoví-li společenská smlouva jinak“. Podle názoru odvolacího soudu vzhledem k tomu, že čl. II Přechodná ustanovení zák. č. 33/2020 Sb. neobsahují právní úpravu nějakým způsobem modifikujícím použití nově znějícího ust. § 161 odst.3 věta druhá z. o. k., nabylo nové znění tohoto ustanovení účinnosti 1. 1. 2021. Obsahovala-li společenská smlouva ustanovení o splatnosti pevného podílu na zisku ve znění zcela shodném s tehdejším zněním zákona ještě přede dnem účinnosti novelizace (před 1. 1. 2021), jak tomu bylo v daném případě, pak od 1. 1. 2021 se toto znění bez dalšího použije. Podstatné je, že čl. 5.3 společenské smlouvy v rozhodném znění plně odpovídal znění zákona v době přijetí změny společenské smlouvy (tzv. opt inu) a ani po jeho novelizaci s ním není nijak v rozporu. I jen tedy podle zákona by ke vzniku splatnosti pevného podílu na zisku bylo třeba schválení účetní závěrky. Tím spíše je tohoto schválení třeba, zakotvilili si společníci toto pravidlo již v roce 2014 do společenské smlouvy. Potud platí, že je plně a jen na společnících, jaká práva a povinnosti si stanoví ve společenské smlouvě, pročež limitováni jsou jen kogentními ustanoveními zákona, s nimiž úprava ve společenské smlouvě nesmí kolidovat. V daném případě si společníci upravili celou „konstrukci“ „přednostního pevného podílu na zisku“ v čl. 5.3 společenské smlouvy, na základě možné dispozice v ust. § 135 a § 136 z. o. k. Podle § 135 odst. 1 z. o. k. „společenská smlouva může připustit vznik různých druhů podílů. Podíly, se kterými jsou spojena stejná práva a povinnosti, tvoří jeden druh. Podíl, se kterým nejsou spojena žádná zvláštní práva a povinnosti, je podíl základní“; podle § 136 z. o. k. „různé druhy podílů a jejich obsah se určí ve společenské smlouvě“. Ust. § 161 z. o. k. neupravuje celostně podíl s pevným podílem na zisku, toliko a jen v souvislosti s obecnou právní úpravou podílu na zisku v obchodních korporacích (viz § 34 a násl. z. o. k.) specifikuje právní režim podílu na zisku speciálně ve společnosti s ručením omezeným a v rámci této specifikace logicky upravuje, že u podílů, se kterými je spojen pevný podíl na zisku se usnesení valné hromady o rozdělení podílu na zisku nevyžaduje. Od rozhodování valné hromady o rozdělení zisku (viz § 190 odst. 2 písm. g/ z. o. k. - schvalování rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů a úhrady ztráty) je nutné lišit rozhodování o schvalování účetní závěrky (viz § 190 odst. 2 písm. g/ z. o. k. - schvalování příslušné účetní závěrky) a to potud, že na jedné straně bez toho, aby byla schválena účetní závěrky nelze rozhodovat o rozdělení zisku /fakticky by nebylo zřejmé kolik zisk vlastně činí - to je zřejmé až z účetní závěrky/, na straně druhé lze schválit účetní závěrku bez toho, aby bylo nutně rozhodnuto o rozdělení zisku (byť by samozřejmě takovéto rozhodnutí bylo vhodné se schválením účetní závěrky spojit, není to nezbytně nutné a ani fakticky nemusí k odsouhlasení rozdělení zisku dojít). Plně v působnosti valné hromady je tak jak rozhodování o schválení účetní závěrky (řádné i dalších typů účetních závěrek), tak i rozhodování o rozdělení zisku, kteréhož nicméně u vzniku nároku na pevní podíl na zisku není třeba. Naopak, nevyloučilali to společenská smlouva či jinak nemodifikovala, pro splatnost pevného podílu na zisku je nutné schválení účetní závěrky.

24. V daném případě tedy společenská smlouva v době, kdy žalobkyni vznikl nárok na „přednostní pevný podíl na zisku“, stanovila jako podmínku splatnosti podílu na zisku schválení účetní závěrky, ostatně zcela shodně s úpravou zákonnou. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že ke schválení účetní závěrky za rok 2022 nedošlo, resp. ani nebylo tvrzeno, že by tomu bylo jinak. Tím pádem nenastala splatnost předmětného podílu na zisku náležejícího žalobkyni. Žalobě o částku 5 661 298,25 Kč s příslušenstvím proto nemohlo být vyhověno, když splatnost pohledávky žalobkyně z titulu pevného podílu na zisku společnosti ještě nenastala (dlužník je ve smyslu § 1908 odst. 2 o. z. povinen dluh splnit řádně a včas, v prodlení je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní viz § 1968 o. z.). Odvolací soud se ve všem ostatním plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, na něž odkazuje.

25. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný.

26. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšné žalované (té však žádné náklady odvolacího řízená nevznikly) a úspěšnému vedlejšímu účastníkovi, kterému vznikly náklady odvolacího řízení spočívající v nákladech na zastoupení advokátem. Žalobkyně je tudíž povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení částku ve výši 38 030,30 Kč, jež sestává z mimosmluvní odměny advokáta za 1 úkon právní služby á 30 980 Kč: vyjádření k odvolání ze dne 11. dubna 2025 (za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 6 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží mimosmluvní odměna 30 980 Kč), a náhrady 1 hotového výdaje v celkové výši 450 Kč (dle § 13 odst. 4 vyhlášky) a dále náhrady 21% daně z přidané hodnoty ve výši 6 600,30 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

Poučení