9 Cmo 97/2022 - 54

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Anonymizováno], IČO [IČO advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] zastoupena advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení neplatnosti usnesení ze dne 30. 11. 2020, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. března 2022 č. j. 77 Cm 90/2021-40, takto:

Výrok

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. března 2022 č. j. 77 Cm 90/2021-40 se a) ve výrocích I., II. a III. potvrzuje; b) ve výroku IV. mění tak, že navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku ve výši 11 628 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce [Jméno advokáta B], advokáta.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem ze dne 28. 5. 2021 se navrhovatel domáhal určení neplatnosti rozhodnutí orgánu politické strany podle § 16a zákona o sdružování v politických stranách a hnutích a určení, že schůze místní organizace účastníka konaná dne 30. 11. 2020 byla svolána v rozporu se stanovami a zákonem. Uvedl, že dne 30. 11. 2020 byla nezákonně, v rozporu se stanovami, svolána e-mailem schůze místní organizace účastníka v Teplicích, která rozhodla o volbě nového předsedy místní organizace v Teplicích [tituly před jménem] a místopředsedkyně místní organizace v Teplicích [tituly před jménem]. Dovozoval, že na schůzi nebyli pozváni všichni členové místní organizace, když někteří nejsou uvedeni mezi přítomnými ani nepřítomnými účastníky. Schůze nebyla svolána a vedena způsobem, které neumožňovaly stanovy platné v době jejího konání, tedy stanovy ve znění účinném od 19. 8. 2019. Způsob vedení schůze přes Skype je mimo úpravu konání členské schůze ve stanovách účastníka, kdy stanovy umožňují konání schůze per rollam. Ze zápisu je zřejmé (vyjádření [tituly před jménem]), že svolavatelé schůze si byli této skutečnosti vědomi a přesto inkriminované hlasování uskutečnili. Není zaznamenáno, kdo jakým způsobem hlasoval, kdo se hlasování zdržel, kdo a jak hlasy sčítal, kdo byl předkladatelem návrhů jednotlivých usnesení a není ani zaznamenána rozprava k nim. Uvedené skutečnosti zakládají extrémní nesoulad schůze, způsobu jejího svolání, způsobu jejího vedení i rozhodování o všech skutečnostech se stanovami, a to ve věci, která se týká každého jednoho člena místní organizace, což má návaznost i na volby do dalších orgánů účastníka, zejména volby do Krajské rady účastníka. Volba předsedy a místopředsedy místní organizace byla veřejná, ačkoliv volba orgánů má být podle stanov vždy tajná. Navrhovatel se obrátil s odůvodněnými námitkami a tímto návrhem napadenými rozhodnutími na rozhodčí komisi, ta však nápravu do dne podání tohoto návrhu nezjednala. Žalobci tak nezbylo, než se obrátit s tímto návrhem na soud.

2. Účastník ve svém vyjádření ze dne 14. 2. 2022 uvedl, že návrh je zcela nedůvodný a nepřípustný. Stěžejní je dle něj skutečnost, že navrhovatel za situace, kdy nehlasoval proti volbě, nemůže mít z povahy věci volbu zpochybňovat podle § 16a zák.č. 424/1991 Sb.

3. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 2. března 2022 č. j. 77 Cm 90/2021-40 tak, že „Návrh, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí místní organizace [adresa] o volbě předsedy místní organizace [adresa] [tituly před jménem] učiněné na schůzi dne 30.11.2020 se zamítá.“ (výrok I.), „Návrh, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí místní organizace [adresa] o volbě místopředsedkyně místní organizace [adresa] [tituly před jménem] učiněné na schůzi dne 30.11.2020 se zamítá.“ (výrok II.), „Návrh na určení, že schůze místní organizace Trikolora [adresa] konaná dne 30.11.2020 byla svolána v rozporu se stanovami a zákonem, se zamítá.“ (výrok III.), „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“(výrok IV.).

4. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Nárok žalobce posoudil podle § 16a zák.č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. podle kterého může člen této strany a hnutí, dotýká-li se rozhodnutí orgánu strany a hnutí skutečností Pokud jde o splnění procesních podmínek, pak navrhovatel v souladu s § 23 odst. 2 písm. a) stanov účastníka podal své námitky k rozhodčí komisi, a to e-mailem ze dne 13. 12. 2020, přičemž tento e-mail nebyl účastníkem nijak zpochybněn. Procesní podmínky předběžného projednání podle § 16 odst. 2 zákona o sdružování v politických stranách a hnutích jsou proto splněny. Návrh lze ve smyslu ust. § 16 odst. 1 zákona o sdružování v politických stranách a hnutích hodnotit jako včasný, když byl u soudu uplatněn v zákonné šestiměsíční lhůtě, neboť schůze, které se navrhovatel účastnil, přijala napadené rozhodnutí dne 30. 11. 2020 a návrh byl podán 28. 5. 2021 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1495/2017). Soud se nejprve zabýval námitkou účastníka, že navrhovatel brojí proti rozhodnutí místní organizace, která ale není orgánem podle stanov, když orgánem je schůze místní organizace. Dle soudu je z návrhu zřejmé, na kterém zasedání a kterého orgánu byla přijata napadená rozhodnutí a skutečnost, že jsou tyto orgány nazývány i uvnitř politického hnutí jinak (viz samotný zápis z jednání místní organizace dne 30. 11. 2020) neznamená, že by navrhovatel neměl v úmyslu brojit právě proti předkládaným rozhodnutím. Skutečnost, že schůze místní organizace je orgánem účastníka a je způsobilá přijímat rozhodnutí vyplývá, z ust. § 9 odst. 3 a 7 stanov účastníka. Pokud jde o posouzení námitek vznesených navrhovatelem, pak z provedeného dokazování je zřejmé, že ačkoliv navrhovatel brojil proti programu schůze a hlasoval proti jeho přijetí, nadále se schůze účastnil a nehlasoval proti předkládaným návrhům na volbu členů orgánu místní organizace. Nevyjádřil tedy aktivně svůj nesouhlas, nebrojil proti nedostatečnému počtu členů, ani proti voleným osobám a ani nechtěl být účasten volby formou pasivního volebního práva, tj. neprojevil žádnou vůli být volen. Byť tedy nebylo hlasování učiněno postupem podle § 17 odst. 3 stanov účastníka, když se schůze konala formou obrazového přenosu aplikace Skype, tedy lze shledat porušení § 17 odst. 3 stanov účastníka, je takové nedodržení formy jednání orgánu politického hnutí pouze marginálním pochybením ve vztahu k subjektivním právům navrhovatele coby člena politického hnutí. Nelze rovněž přehlédnout, že na zasedání proběhla volba předsedy a místopředsedy místní organizace a nešlo tedy o volbu orgánů politického hnutí, která by se projevila i navenek politického hnutí, a která by měla celostátní dopad do poměrů politického uskupení. Proběhnuvší volba se tedy dotkla práv navrhovatele pouze tak, že se neuskutečnila formou předvídanou stanovami v čl. 17, avšak o zásahu do subjektivních práv navrhovatele hovořit nelze. Jak již uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 1969/10, ustanovení § 16a zákona je nutné vykládat ve světle článku 1 odst. 1 a článku 4 Ústavy České republiky, a článku 20 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Ústavně konformní výklad § 16a zákona je pouze takový, který poskytne ochranu dotčeným osobám proti porušení jejich základního práva sdružovat se v politických stranách (článek 20 odst. 2 Listiny), a to bez ohledu na to, zda se konkrétní rozhodnutí orgánu politické strany týká skutečností vyznačovaných v rejstříku stran a hnutí (§ 16a odst. 1, § 9 zákona). I zde ovšem platí, že zásah soudu je prostředkem ultima ratio. Vzhledem k tomu, že nedodržení formy konání schůze a hlasování nemá závažný dopad do základního práva navrhovatele na svobodné sdružování v politickém hnutí, soud návrh na vyslovení neplatnosti ve výrocích citovaných usnesení místní organizace [adresa] postupem podle § 260 odst. 1 o.z. jako nedůvodný zamítnul.

5. Dále soud uvedl, že pokud se navrhovatel domáhal určení, že samotné svolání schůze [adresa] bylo v rozporu se zákonem a stanovami, pak na takovém určení musí mít navrhovatel naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., když zákon o politických stranách a hnutích naléhavý právní zájem na určení rozporu svolání schůze v § 16a tohoto zákona navrhovateli nepřiznává. Tvrzení, že navrhovatel má zájem na tom, aby v politickém hnutí, jehož je členem, probíhalo vše v souladu se zákonem a stanovami, není tím naléhavým právním zájmem, jež zákon předpokládá. Soud totiž podrobuje svému přezkumu přijatá rozhodnutí, přičemž posouzení vad svolání schůze může být toliko předběžnou otázkou ve vztahu k platnosti přijatých rozhodnutí, pročež na samostatném určení neplatnosti svolání není dán naléhavý právní zájem. Soud proto i návrh na požadované určení zamítnul. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 23 z. ř. s.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání vznesl tyto stěžejní odvolací námitky: 1) Soud správně shledal, že účastník [Anonymizováno] nedodržel formu a řádný způsob svolání členské schůze a zejména průběh této schůze, tak tuto skutečnost bagatelizoval, že nemohla zásadním způsobem zasáhnout do práv navrhovatele, kdy na druhé straně dovozoval, že navrhovatel neprokázal naléhavý právní zájem na určení neplatností schůze, kdy neprojevil žádnou vůli být volen a nevymezil se nijak, proti voleným osobám. Tento závěr soudu prvního stupně je vnitřně rozporný a nelze mu přisvědčit. 2) Soud zcela opomíjí a upozadil, že navrhovatel trval na řádném svolání a průběhu schůze, zejména trval na tajné volbě předsedy a místopředsedy místní organizace a až následně, poté co jeho návrhy (které by směřovaly k tomu, aby schůze a hlasování proběhlo v souladu se stanovami) byly zamítnuty, zaujal pasivní postoj, tzn. průběh schůze nadále nijak, nekomentoval, volby se nezúčastnil, nevznesl žádné námitky a protinávrhy k osobám kandidujícím. Tento jeto postoj byl toliko logickým vyústěním situace, kdy dal navrhovatel explicitně najevo, že s takovým průběhem schůze nesouhlasí a považuje jej za nezákonný. Pakliže by naopak za takové situace byl aktivní, zúčastnil se hlasování, vznesl návrhy na jiné kandidáty, popř. kandidoval osobně, tím spíše by mu mohl být takový postoj v budoucnu vyčten a mohlo být dovozováno, že svým aktivním přístupem k jednání schůze a volbě orgánů takový postup legitimizuje. 3) Je jistě v naléhavém právním zájmu navrhovatele, aby schůze probíhala legálním a očekávatelným způsobem, aby na ni mohl realizovat řádně svá práva, včetně práva, volit a být volen do orgánu politické strany a neprobíhala způsobem, kdy není řádně svolána, není zřejmé, kteří členové jsou přítomni, není zřejmé, kolik členů vlastně může být přítomno (nikde nebyl k dispozici seznam všech, aktuálních členů místní organizace), zda se členové místní organizace vůbec většinově dozvěděli o konání schůze. Vedení schůze „opanuji“ lidé držící technický aparát k vedení schůze nezákonným způsobem, který stanovy nepředvídají (tedy příslušná elektronická zařízení, kdy průběh nelze nijak nezávisle ověřit), nekoná se tajná volba, ale veřejná a veškeré námitky proti tomuto nezákonnému průběhu jsou zamítány. Tím je zasaženo do základních politických práv každého člena takové politické strany a do jeho ústavně zaručených práv účastnit se politického života, být řádně volen a řádně volit a organizovat se svobodně v politických stranách - za této situace nelze dovodit, že navrhovatel neosvědčil právní zájem na určení neplatností takto proběhlé „schůze“ a „voleb“ z nich vzešlých. 4) Z průběhu schůze a jejího svolání je navíc zřejmé, že nejde o toliko formální chyby, vzniklé snad z nepozornosti či neznalosti organizátorů schůze, ale naopak o promyšlené „nepřátelské převzetí schůze“ tak, aby byla prosazena ta agenda, kterou si určitá úzká skupina přeje, vyloučena a marginalizována jakákoliv diskuse a rozprava a předem „technokraticky (i technicky)“ vyloučen veškerý případný politický „odpor“ vnitrostranické opozice. Pakliže soud rezignoval na posouzení výše uvedených skutečností s odkazem na jejich jakousi marginálnost, jedná se o odepření spravedlnosti a neústavní zásah do práv navrhovatele, vyjádřených a garantovaných v Listině základních práv a svobod, (čl. 20 odst. 2, 3, 4) a garantovaných v Ústavě ČR v čl. 5 a 6 a rezignaci na dohled nad řádným a demokratickým prostředím politických stran a hnutí. 5) V daném případě se o žádnou „marginálnost“ voleb členských schůzí na místních úrovních ve vztahu k dalším orgánům politického subjektu [Anonymizováno] nejedná, neboť soud zcela opomněl skutečnost, že v návaznosti na konání místních schůzí se tvoří souhrn delegátů krajských sjezdů tohoto subjektu, který volí krajské vedeni, z něhož je následně voleno i nejužší vedení tohoto politického subjektu. Rezignace na přezkum, průběhu členské schůze a voleb byť i na této nejnižší úrovni tak může mít přímý vliv na volbu celé politické reprezentace daného politického subjektu. Nelze mít tyto schůze a volby za jakési schůze a volby „nižší právní síly“, jak se z napadeného usnesení podává.

7. S ohledem na uvedené odvolatel navrhl, aby Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl tak, že napadené usneseni změní, a návrhu vyhoví, popř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

8. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není důvodné.

9. Odvolací soud rozhodl podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez toho, aby ve věci konal jednání. Usneseními ze dne 29. července 2022 vyzval odvolací soud oba účastníky, aby ve lhůtě 30ti dnů od doručení výzvy sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se v soudem určené lhůtě, bude souhlas předpokládán (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Výzva byla zástupci navrhovatele doručena dne 1. 8. 2022 a zástupce dalšího účastníka dne 2. 8. 2023. Zástupce navrhovatele podáním odvolacímu soudu doručeným dne 10. 8. 2022 výslovně sdělil, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí, zástupce dalšího účastníka se do dne rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání nevyjádřil, pročež se presumuje jeho souhlas.

10. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, důkazy správně zhodnotil po stránce skutkové, zjistil z nich všechny relevantní resp. potřebné skutečnosti. Věc správně posoudil jak po skutkové, tak po právní stránce.

11. K jednotlivým odvolacím námitkám odvolací soud uvádí následující: a) Podle odvolatele soud sice správně shledal, že účastník [Anonymizováno] nedodržel formu a řádný způsob svolání členské schůze a zejména průběh této schůze, nicméně tuto skutečnost bagatelizoval, že nemohla zásadním způsobem zasáhnout do práv navrhovatele, kdy na druhé straně dovozoval, že navrhovatel neprokázal naléhavý právní zájem na určení neplatností schůze, kdy neprojevil žádnou vůli být volen a nevymezil se nijak, proti voleným osobám. Tento závěr soudu prvního stupně je vnitřně rozporný. Odvolací soud s tímto nesouhlasí. Podle § 16a odst. 1 zák.č. 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (v platném znění) (dále i jen „z.pol.str.“/„dotýká-li se rozhodnutí orgánu strany a hnutí skutečností vyznačovaných v rejstříku stran a hnutí (§ 9), může člen této strany a hnutí do 6 měsíců od přijetí takového rozhodnutí požádat okresní soud o určení, zda je takové rozhodnutí v souladu se zákonem a stanovami“. Podle Nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1969/10 ze dne 27. 12. 2011 „Pokud obecné soudy nerozpoznaly protiústavnost existující mezery v právní úpravě a nepokusily se jí ústavněkonformně vyplnit a naopak zvolily přístup, akcentující právě a pouze doslovný text cit. ust. § 16a odst. 1 zákona o politických stranách, kdy se pro nedostatek aktivní legitimace odmítly meritorně zabývat návrhem žalobců, nelze takový přístup ústavně aprobovat. (…). Svobodná soutěž politických stran a obecně politických sil, z níž plyne i ústavní požadavek respektu a dodržování principů a pravidel vnitrostranické demokracie kladený na politické strany, je jedním ze základních předpokladů fungování a hodnot demokratického právního státu a společnosti, a proto musí být závaznou směrnicí i pro moc soudní při aplikaci a interpretaci zákonů. Povinností obecných soudů, vyplývající z čl. 1 odst. 1 a čl. 4 Ústavy ČR, tak bylo interpretovat cit. ust. § 16a odst. 1 zákona o politických stranách prizmatem výše předestřených aspektů ústavního požadavku respektu vnitrostranické demokracie a bez ohledu na úzce a nedostatečně vymezený rámec v cit. ust. § 16a a § 9 zákona o politických stranách připustit meritorní přezkum napadených rozhodnutí vnitrostranických orgánů, a to nejen z hlediska jejich souladu se stanovami dané politické strany či zákonem, ale především z hlediska možného zásahu do základních práv stěžovatelů (členů politické strany) konkrétní činností jejich "vlastní" politické strany.“ Protože v daném případě nejsou členové orgánů místních organizací dalšího účastníka zapisováni do rejstříku stran a hnutí ve smyslu § 9 z.pol.str., je předmětný návrh navrhovatele na zahájení řízení nutné nahlížet výše uvedeným hlediskem nálezu Ústavního soudu, tedy hlediskem případného zásahu do základních práv člena politické strany či politického hnutí. Z tohoto pohledu je nutné vzít v úvahu, že v době konání schůze místní organizace dalšího účastníka skutečně platil nouzový stav vyhlášený Vládou České republiky /byl pro rozhodné období - den 30. 11. 2020 vyhlášen resp. prodloužen usnesením Vlády České republiky ze dne 20. 11. 2020 č. 1195, vyhlášeným pod č. 471/2020 Sb./, pročež je i jen z toho hlediska akceptovatelné, že schůze místní organizace [adresa] se dne 30. 11. 2020 konala prostřednictvím aplikace Skype. Konala se tedy v rozporu s doslovným zněním čl. 17 stanov, nicméně z omluvitelného důvodu - nouzový stav platící v České republice vyhlášený vzhledem k tzv. pandemii onemocnění COVID - 19. Tento způsob svolání a konání schůze (rozpor se stanovami) nicméně nebyl v rozhodné době v rozporu se zákonem, a to s ohledem na ust. § 19 odst. 1 ve spojení s § 18 odst. 1 zák.č. 191/2020 Sb. o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 … /dále i jen „lex covid“/. Podle § 19 odst. 1 lex covid „orgán právnické osoby může rozhodovat mimo zasedání v písemné formě nebo s využitím technických prostředků i tehdy, nepřipouští-li to zakladatelské právní jednání“. Minimálně do 31. 12. 2020 tedy bylo možné konat schůze orgánů právnických osob tzv. distančním způsobem, tedy bez osobní účastni členů na schůzi, kdy je tato osobní „fyzická“ účast nahrazena účastí za použití technických prostředků, například pomocí speciálních k tomu určených počítačových aplikací a programů. Lze tudíž uzavřít, že rozhodování schůze místní organizace politické strany [adresa] činěné dne 30. 11. 2020 na jejím zasedání pomocí technických prostředků - aplikace Skype, bylo činěno vzhledem k výše uvedenému v souladu se zákonem. Potud tento způsob rozhodování nemohl zasáhnout do práv navrhovatele. To platí tím spíše, že na zasedání schůze bylo přítomno 13 členů včetně navrhovatele, omluven byl jen jediný člen. b) Podle odvolatele soud „zcela opomíjí a upozadil, že navrhovatel trval na řádném svolání a průběhu schůze, zejména trval na tajné volbě předsedy a místopředsedy místní organizace a až následně, poté co jeho návrhy (které by směřovaly k tomu, aby schůze a hlasování proběhlo v souladu se stanovami) byly zamítnuty, zaujal pasivní postoj, tzn. průběh schůze nadále nijak, nekomentoval, volby se nezúčastnil, nevznesl žádné námitky a protinávrhy k osobám kandidujícím.“ Tato námitka je zcela nedůvodná, a to vzhledem k výše uvedenému, týkajícímu se způsobu konání předmětné schůze místní organizace [adresa]. Míra postoje navrhovatele k tomu, že nebylo postupováno dle stanov, je zcela jeho věcí a to, zda zvolil postoj pasivní rezistence či pokud by zvolil postoj jiný, a důsledky těchto postojů, byly a jsou jen na něm. Nemohou být vykládány ani k jeho tíži ani k jeho prospěchu. Jak je ovšem shora patrné, způsobu konání schůze orgánu právnické osoby stanovenému ve stanovách resp. zakládajícímu dokumentu této právnické osoby byla v rozhodné době nadřazena zákonná možnost konat schůzi orgánu s využitím technických prostředků, tedy včetně programové aplikace Skype. Logika zákona je dána účelem, a to zamezení shromažďování osob v době tzv. pandemie resp. epidemie SARS CoV-2, tedy tomu, aby jednání více osob probíhala v co největší míře bezkontaktní formou, tedy bez osobního kontaktu. c) Důvodná není ani další odvolatelova námitka, že „je jistě v naléhavém právním zájmu navrhovatele, aby schůze probíhala legálním a očekávatelným způsobem, aby na ni mohl realizovat řádně svá práva, včetně práva, volit a být volen do orgánu politické strany a neprobíhala způsobem, kdy není řádně svolána, není zřejmé, kteří členové jsou přítomni, není zřejmé, kolik členů vlastně může být přítomno (nikde nebyl k dispozici seznam všech, aktuálních členů místní organizace), zda se členové místní organizace vůbec většinově dozvěděli o konání schůze. Vedení schůze „opanuji“ lidé držící technický aparát k vedení schůze nezákonným způsobem, který stanovy nepředvídají (tedy příslušná elektronická zařízení, kdy průběh nelze nijak nezávisle ověřit), nekoná se tajná volba, ale veřejná a veškeré námitky proti tomuto nezákonnému průběhu jsou zamítány. Tím je zasaženo do základních politických práv každého člena takové politické strany a do jeho ústavně zaručených práv účastnit se politického života, být řádně volen a řádně volit a organizovat se svobodně v politických stranách - za této situace nelze dovodit, že navrhovatel neosvědčil právní zájem na určení neplatností takto proběhlé „schůze“ a „voleb“ z nich vzešlých.“ Jak shora uvedeno a rozvedeno, v předmětné době bylo zcela v souladu se zákonem konat schůze vnitřních orgánů právnických osob bezkontaktní formou, prostřednictvím a s využitím technických prostředků, formami tzv. videokonferencí apod. Konala-li se předmětná schůze tímto způsobem, což bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno a odvolatel toto ani nesporuje, konala se v souladu se zákonem, v souladu s účelem zákona i s účelem stanov předmětné politické strany. K zásahu do práv a povinností navrhovatele tím nedošlo a ani dojít nemohlo, když všichni hlasující resp. všichni na schůzi přítomní členové měli stejná práva a povinnosti a mohli je realizovat týmž způsobem. To, že byl navrhovatel přehlasován, je důsledek demokracie, nikoli diskriminace. d) Akceptovat nelze ani odvolatelovu námitku, že „z průběhu schůze a jejího svolání je navíc zřejmé, že nejde o toliko formální chyby, vzniklé snad z nepozornosti či neznalosti organizátorů schůze, ale naopak o promyšlené „nepřátelské převzetí schůze“ tak, aby byla prosazena ta agenda, kterou si určitá úzká skupina přeje, vyloučena a marginalizována jakákoliv diskuse a rozprava a předem „technokraticky (i technicky)“ vyloučen veškerý případný politický „odpor“ vnitrostranické opozice“. Ohledně důvodů odvolací soud odkazuje na důvody uvedené jím v předchozích třech odstavcích. Z průběhu schůze je zjevné, že všichni členové jí se zúčastnivší měli stejná práva a možnosti je uplatnit, o návrzích se demokraticky hlasovalo, pročež nelze hovořit o „nepřátelském převzetí schůze“, jež je odvolatelem dovozováno ze způsobu jejího svolání a konání (jež se ovšem ukázaly jako zákonné) a z toho, že nebyly ostatními členy akceptovány jeho návrhy - byl přehlasován. e) Důvodná není ani námitka, že „v daném případě se o žádnou „marginálnost“ voleb členských schůzí na místních úrovních ve vztahu k dalším orgánům politického subjektu Trikolora Svobodní Soukromníci nejedná, neboť soud zcela opomněl skutečnost, že v návaznosti na konání místních schůzí se tvoří souhrn delegátů krajských sjezdů tohoto subjektu, který volí krajské vedeni, z něhož je následně voleno i nejužší vedení tohoto politického subjektu. Rezignace na přezkum, průběhu členské schůze a voleb byť i na této nejnižší úrovni tak může mít přímý vliv na volbu celé politické reprezentace daného politického subjektu. Nelze mít tyto schůze a volby za jakési schůze a volby „nižší právní síly“, jak se z napadeného usnesení podává“. Soud prvního stupně zcela správně, a odvolací soud s ním souzní, uplatnil výše citovaný nález Ústavního soudu ve vztahu k návrhu dle § 16a z.pol.str., a dále správně dovodil, že navrhovatel v uvedeném smyslu nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti svolání předmětné schůze místní organizace [adresa]. Zájem navrhovatele na správném fungování (v souladu se zákonem a stanovami) politického hnutí, jímž je členem, není sám o sobě jeho naléhavým právním zájmem na navrhovaném určení. Navíc podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019 sp. zn. 27 Cdo 1495/2017, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 123/2019 platí, že „Shledá-li soud v řízení podle § 16a odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., rozpor napadeného rozhodnutí orgánu strany (hnutí) se zákonem nebo stanovami strany (hnutí), vysloví (zpravidla) jeho neplatnost. Ustanovení § 16a odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., brání tomu, aby byla platnost rozhodnutí orgánu politické strany (hnutí) posuzována v jiném řízení; nelze ji tudíž posuzovat v řízení o návrhu podle § 80 o. s. ř. a ani nemůže být přezkoumávána jakožto předběžná otázka v jiném soudním řízení, neurčuje-li zvláštní právní předpis jinak“. Platí tudíž za pomoci argumentu a minore ad maius a a maiore ad minus, že tím spíše se nelze podle § 80 o. s. ř. domáhat vyslovení neplatnosti resp. rozporu se stanovami a se zákonem „jen“ svolání schůze místní organizace [adresa] konané dne 30. 11. 2020, jak to požadoval navrhovatel. I jen to je tedy důvodem zamítnutí jeho určovacího návrhu a tudíž potvrzení i výroku III. napadeného usnesení soudu prvního stupně.

12. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné ve všech jeho výrocích ve věci samé. V akcesorickém - nákladovém výroku jej změnil z níže uvedených důvodů a podle níže uvedených zákonných ustanovení.

13. Pro náklady nesporného řízení platí obecná úprava obsažená v § 137 a násl. o. s. ř., jen pokud nestanoví z. v. ř. něco jiného. Zákon o zvláštních řízeních soudních tato pravidla pro některá řízení modifikuje či doplňuje. Nejvýraznější obecnou odchylku oproti občanskému soudnímu řádu přináší do oblasti rozhodování o náhradě nákladů řízení ust. § 23 z. ř. s. Dle § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále též jen z. ř. s.). „Bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu…, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.“ Tato zvláštní úprava však platí pouze pro řízení, která lze zahájit i bez návrhu... Pro ostatní záležitosti projednávané v režimu nesporného řízení se náhrada nákladů řízení ve smyslu § 1 odst. 3 z. ř. s. posoudí podle § 142 a násl. o. s. ř., tedy podle zásady úspěchu ve věci samé.

14. Podle § 13 z. ř. s.: „Řízení se zahajuje i bez návrhu, není-li zákonem stanoveno, že lze řízení zahájit jen na návrh. Soud řízení zahájí bezodkladně poté, co se dozví o skutečnostech rozhodných pro vedení řízení podle tohoto zákona.“ Současná zákonná úprava je tedy založena na tom, že pokud zákon o zvláštních řízeních soudních, občanský zákoník nebo jiný právní předpis nestanoví, že řízení lze zahájit jenom na návrh, může je soud zahájit svým usnesením i bez návrhu. Z výše uvedeného ve spojení s citovaným § 16a odst.1 z. pol. str. (a za splnění tam uvedených zákonných podmínek) pro daný případ vyplývá, že předmětné řízení (byť svou povahou nesporné - viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1495/2017, uveřejněné pod R 123/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) lze zahájit pouze na návrh. Tím je samozřejmě vyloučeno, aby jej mohl soud zahájit i bez návrhu. Aplikace ustanovení § 23 z. ř. s. soudem prvního stupně byla proto nesprávná, když toto ustanovení na věc nedopadá. Uplatní se právní úprava obsažená v občanském soudním řádu - v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. - tedy zásada úspěchu ve věci.

15. Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož byl před soudem prvního stupně zcela úspěšný účastník, platí, že mu náleží náhrada nákladů řízení. Navrhovatel je tudíž povinen nahradit mu náklady řízení před soudem prvního stupně. Ty sestávají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby v celkové výši 4 120 Kč (příprava a převzetí zastoupení ze dne 30. 1. 2022, vyjádření ze dne 14. 2. 2022 a účast na jednání soudu prvního stupně dne 2. 3. 2022, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč) a náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč (přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč). K tomu je třeba přičíst náhradu za daň z přidané hodnoty 21% ve výši 1 428 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), jelikož zástupce byl plátcem daně z přidané hodnoty jen do 24. 2. 2022. Celkem se jedná o částku ve výši 11 628 Kč, jež je navrhovatel povinen zaplatit k rukám advokáta coby zástupce účastníka - Trikolory (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

16. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému účastníkovi. Navrhovatel by byl povinen nahradit náklady odvolacího řízení účastníkovi, pakliže by mu nějaké vznikly. Jelikož se účastník k odvolání nevyjádřil (ač vyzván) a neučinil v rámci odvolacího řízení ani jiný úkon právní služby, žádné náklady odvolacího řízení mu nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku.