9 Cmo 98/2024 - 337

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a JUDr. Františka Švantnera ve věci navrhovatelky: [Jméno navrhovatelky]., IČO [IČO navrhovatelky] sídlem [Adresa navrhovatelky] zastoupena advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: Kol3 [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] (dříve [Jméno advokáta C].) sídlem [Adresa advokáta C] zastoupené advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] o určení, že nejde o rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady společnosti ze dne 8. 2. 2023, k odvolání účastnice a společnosti [Jméno účastnice]., IČO [IČO účastnice], sídlem [Adresa účastnice], zastoupené [Jméno Zástupce], advokátem, sídlem [adresa], proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2023 č. j. 66 Cm 122/2023-77, takto:

Výrok

I. Odvolání obchodní společnosti [Jméno účastnice]., IČO [IČO účastnice], se odmítá.

II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2023 č. j. 66 Cm 122/2023-77 se ve výroku I. mění tak, že návrh na určení, že rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady společnosti [Jméno advokáta B]., (dříve [Jméno advokáta C].), IČO [IČO advokáta B], sídlem [adresa], ze dne 8. 2. 2023, nemá žádné právní účinky, se zamítá.

III. Navrhovatelka je povinna zaplatit účastnici na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 14 942 Kč k rukám jejího zástupce [Jméno Zástupce], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Předně ohledně uvádění „účastníků řízení“ v dané věci odvolací soudu pro srozumitelnost poukazuje na to, že v návrhu označila navrhovatelka (tj. obchodní společnost [Jméno navrhovatelky].) sebe jako žalobkyni, společnost [Jméno advokáta C]. (nyní s obchodní firmou [Jméno advokáta B].) jako první žalovanou a společnost [Jméno účastnice]. jako druhou žalovanou. Soud prvního stupně navrhovatelkou vymezený okruh účastníků předmětného řízení „převzal“, pročež první žalovanou označoval za první účastnici a druhou žalovanou za druhou účastnici a žalobkyni za navrhovatelku. Odvolací soud však usnesením ze dne 15. května 2024 č. j. 9 Cmo 98/2024-229a) ukončil účast v předmětném řízení druhé účastnici - obchodní společnosti [Jméno účastnice]., neboť ta ve smyslu § 6 z. ř. s. nebyla účastníkem tohoto řízení; toto usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 21. 5. 2024.

2. V posuzovaném případě se navrhovatelka domáhala určení, že rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady společnosti [Jméno advokáta C]., nyní již s obchodní firmou [Jméno advokáta B]. (dříve též označovaná jako první účastnice) ze dne 8. 2. 2023 nemá žádné právní účinky. Dle navrhovatelky společnost [Jméno advokáta C]. (dále též jen „společnost“) je společností se dvěma společníky. Prvním společníkem společnosti je navrhovatelka, která je vlastníkem podílu o velikosti 1 %, druhým společník společnosti je společnost [Jméno účastnice]., která je vlastníkem podílu o velikosti 99 %. Navrhovatelka se stala společníkem společnosti na základě účinné smlouvy o převodu podílu uzavřené dne 14. 1. 2022. Dále navrhovatelka uvedla, že druhá účastnice ([Jméno účastnice].) přijala rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady společnosti dne 8. 2. 2023, aniž by byla jediným společníkem. Jelikož se druhá účastnice nachází v insolvenci, toto rozhodnutí jediného společníka za ni učinil insolvenční správce druhé účastnice [adresa] dne 8. 2. 2023. Uvedené rozhodnutí je oprávněna učinit valná hromada složená z obou společníků, tato však nebyla svolána, nekonala se a nepřijala žádné rozhodnutí. Pokud rozhodnutí jediného společníka učiní osoba, jež jediným společníkem není, nemůže mít toto rozhodnutí žádné právní účinky.

3. Soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „Rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady společnosti [Jméno advokáta C]., IČO [IČO], sídlem [adresa] ze dne 2. 2. 2023, kterým byl odvolán z funkce jednatele společnosti [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], jmenován jednatelem společnosti [tituly před jménem], nar. [Anonymizováno], bytem [adresa] a změněna společenská smlouva společnosti tak, že bez náhrady v článku VIII. valná hromada zrušuje odstavce 4), 5), nemá žádné právní účinky.“ (výrok I.), „1. a 2. účastník jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč, k rukám právního zástupce navrhovatele, [Jméno advokáta A], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“ (výrok II.).

4. V odůvodnění soud po citaci příslušných zákonných ustanovení (§§ 12 odst. 1, 44 odst. 1, 167 odst. 1 z. o. k., §§ 246 odst. 1, 225 odst. 4 ins. zák. a § 245 o. z.), uvedl, že po provedeném dokazování dospěl k závěru, že uplatněný nárok je po právu. Podstatné pro posouzení oprávněnosti návrhu bylo vyřešení otázky, zda insolvenční správce společnosti [Jméno účastnice]. byl oprávněn vydat rozhodnutí jediného společníka za situace, kdy společnost měla 2 společníky, avšak podíly obou společníků byly insolvenčním správcem sepsány do majetkové podstaty úpadce [Jméno účastnice]. Navrhovatel jako společník s podílem o velikosti 1 % podal žalobu na vyloučení tohoto obchodního podílu, o které v době vydání rozhodnutí jediného společníka dosud nebylo rozhodnuto, a to ani soudem prvního stupně. Insolvenční správce navíc dne 27. 6. 2023 požádal insolvenční soud o udělení souhlasu s vynětím věci z majetkové podstaty s odůvodněním, že není v zájmu dlužníka sporovat převod podílu, který byl na základě smlouvy o převodu podílu ze dne 14. 1. 2022 převeden na [Jméno navrhovatelky]. za protiplnění ve výši 500 000 Kč; insolvenční správce se domnívá, že se nejedná o úkon zkracující věřitele. Na základě tohoto návrhu insolvenční soud usnesením ze dne 17. 7. 2023, které nabylo právní moci téhož dne, udělil v souladu s § 227 ins.zák. souhlas s vynětím majetku ze soupisu majetkové podstaty. Soud se zabýval otázkou, zda v případě, kdy byl obchodní podíl, jenž je ve vlastnictví navrhovatele, sepsán do majetkové podstaty, ale navrhovatel podal proti zahrnutí podílu do soupisu vylučovací žalobu, insolvenční správce byl oprávněn dle ustanovení § 225 odst. 4 ins.zák. nakládat s takto sepsaným majetkem; a to ještě tím způsobem, že zcela pomine skutečnost, že společnost, v níž vykonává práva společníka, má dva společníky a v pozici jediného společníka přistoupí k tak zásadnímu rozhodnutí jako je odvolání jednatele společnosti a jmenování jednatele nového a změna společenské smlouvy. Soud neodhlédnul od skutečnosti, že insolvenční správce takto postupoval, přestože následně požádal insolvenční soud o udělení souhlasu s vyloučením „obchodního“ podílu ve vlastnictví navrhovatele, neboť dospěl k závěru, že uzavřením smlouvy o převodu obchodního podílu nedošlo ke zkrácení věřitele úpadce [právnická osoba]. Dle soudu judikatura sice dospěla k závěru, že i v případě, kdy jsou do majetkové podstaty sepsány akcie ve vlastnictví třetí osoby a je podána žaloba na vyloučení věci z majetkové podstaty, je insolvenční správce oprávněn vykonávat akcionářská práva (v poměrech zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání např. R 94/2006), avšak akcentoval, že vykonávání akcionářský práv jako jeden z akcionářů, tedy včetně hlasování na valné hromadě, lze opět vykonávat pouze k odvracení újmy tomuto majetku bezprostředně hrozícímu. Pokud správce vykonává práva společníka ve společnosti s ručením omezeným, takovým způsobem, že zcela pomine fakt, že ve společnosti jsou dva podíly a nejedná se o společnost s jedním společníkem za účelem výměny jednatele společnosti a změny společenské smlouvy, soud se nedomníval že by se jednalo o nakládání s majetkem za účelem odvracení újmy bezprostředně hrozící. Nic takového z rozhodnutí insolvenčního správce jako jediného společníka a z notářského zápisu toho rozhodnutí osvědčující nevyplývá. Postupem insolvenčního správce došlo k zásadnímu zásahu do práv navrhovatele jako společníka společnosti [Jméno advokáta C]., kdy byl jeho podíl ve společnosti zcela opominut, a to s tak zásadními následky jako je změna statutárního orgánu a změna společenské smlouvy. Správce konkursní podstaty nebyl ve smyslu ustanovení § 225 odst. 4 ins. zák. oprávněn vykovávat společenstevní práva za navrhovatele, tedy ani právo hlasovat za navrhovatele na valné hromadě, neboť v daném případě nešlo o odvracení hrozící újmy. Z uvedeného důvodu zcela jednoznačně nebyl oprávněn přijmout rozhodnutí jediného společníka, za situace, kdy společnost měla a má společníky dva. Přijme-li rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady osoba, jež není jediným akcionářem společnosti, nemá její „rozhodnutí“ žádné právní účinky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3914/2008, či ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3247/2009). Jelikož nejde o posuzování platnosti usnesení valné hromady, resp. rozhodnutí jediného akcionáře přijatého v působnosti valné hromady, neuplatní se omezení předvídané ustanovením § 429 odst. 2 z. o. k. [jak je vyložil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016 (uveřejněném pod číslem 62/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016]. Vzhledem k uvedeným judikaturním závěrům soud dospěl k závěru, že je na místě návrhu vyhovět a vyslovit, že rozhodnutí insolvenčního správce [Jméno účastnice]. jako jediného společníka v působnosti valné hromady společnosti [Jméno advokáta C]. nemá žádné právní účinky. Opačný závěr by nastolil zcela nepřijatelnou situaci, kdy by insolvenční správce vykonával za navrhovatele jeho práva společníka, právo hlasovat na valné hromadě o odvolání jednatele a jmenování jednatele nového, a o změně společenské smlouvy za situace, kdy sám insolvenční správce uzavřel, že uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu na navrhovatele není zkracujícím právním úkonem; sepsání „obchodního“ podílu o velikosti 1 % ve společnosti [Jméno advokáta C]. tak nebylo namístě. Soud tedy návrhu vyhověl v plném rozsahu.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně podala obchodní společnost [Jméno účastnice]. odvolání.

6. Dle § 201 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. „Účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.“ Odvolání je řádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout rozhodnutí vydané soudem prvního stupně. V § 201 o. s. ř. je upravena i jeho subjektivní přípustnost, tedy kdo je k jeho podání oprávněn. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že k podání odvolání je oprávněn výlučně účastník řízení. Jak již uvedeno výše, odvolací soud usnesením ze dne 15. května 2024 č. j. 9 Cmo 98/2024-229a) ukončil účast v předmětném řízení obchodní společnosti [Jméno účastnice]., neboť ta ve smyslu § 6 z. ř. s. nebyla účastníkem tohoto řízení; toto usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 21. 5. 2024. Tato proto nebyla subjektivně legitimována k podání odvolání, neboť toto právo zákon přiznává jen účastníku řízení.

7. Z výše uvedeného důvodu odvolací soud odvolání této společnosti proti usnesení soudu prvního stupně odmítl dle § 218 písm. b) o. s. ř., aniž by byl oprávněn se věcně zabývat důvodností odvolacích námitek (i kdyby byly důvodné). Z tohoto důvodu odvolací soud ani nereprodukoval vyjádření navrhovatelky k odvolání společnosti [Jméno účastnice]., neboť ta ve smyslu § 6 z. ř. s. nebyla účastníkem tohoto řízení.

8. Proti usnesení soudu prvního stupně podala také účastnice odvolání. Její stěžejní odvolací námitky byly následující: 1) V majetkové podstatě [Anonymizováno] byl sepsán podíl o velikosti 99 % na společnosti [právnická osoba], který společnosti [Anonymizováno] až donedávna nesporně patřil. V majetkové podstatě společnosti [Anonymizováno] je dále sepsán podíl o velikosti 1 % na spol. [právnická osoba], který je v obchodním rejstříku zapsán jako ve vlastnictví společnosti [Anonymizováno], avšak insolvenční správce je přesvědčen, že 1% podíl na spol. [právnická osoba] byl ze spol. [Anonymizováno] (jíž tento podíl původně patřil) na společnost [Anonymizováno] vyveden účelově za účelem paralýzy podnikání společnosti [právnická osoba], a proto toto převedení považuje za zkracující úkon, ze kteréhožto důvodu tento 1% podíl zahrnul (předchozí insolvenční správce) do majetkové podstaty spol. [Anonymizováno]. Společnost [Anonymizováno] podala vylučovací žalobu, o které nebylo dosud rozhodnuto. 2) V souladu s ustanovením § 246 odst. 1 ins. zák. prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a povinností dlužníka souvisejících s majetkovou podstatou. Insolvenční správce společnosti [Anonymizováno] tak byl oprávněn vykonávat společnická práva spojená s podílem o velikosti 99 % na společnosti [právnická osoba] i s podílem o velikosti 1 % na společnosti [právnická osoba]. 3) Jedná se o nepochopení výkonu práv společníka vlastnícího 1% podíl ve společnosti [právnická osoba]. Ať už vlastní uvedený podíl společnost [Anonymizováno] dle zápisu v obchodním rejstříku, či jakákoli jiná osoba, práva s tímto podílem spojená je oprávněn vykonávat výhradně insolvenční správce, a to na základě jeho zahrnutí do majetkové podstaty. Společnost [Anonymizováno] v dané věci vůbec nejednala (ani za podíl o velikosti 99% ani za podíl o velikosti 1 %) - insolvenční správce není jejím zástupcem. Insolvenční správce jednal na základě svého zákonného oprávnění plynoucího z ustanovení § 228 písm. c) ve spojení s ustanovením § 246 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž toto oprávnění se vztahuje na oba podíly zahrnuté do majetkové podstaty. Insolvenční správce sám přitom není vlastníkem žádného z podílů a vlastnictví k podílům není pro posouzení oprávnění insolvenčního správce jednat vůbec relevantní. Není proto ani podstatné, zda má společnost [právnická osoba] jednoho či více společníků - práva spojená s podíly nyní vykonává jeden subjekt, a vykonává je proto jako jediný společník. 4) Vzhledem k tomu, že insolvenční správce vykonával práva ke 100 % podílů, nebylo na místě svolat valnou hromadu, nýbrž učinit rozhodnutí jediného společníka. Z povahy věci nedává smysl, aby insolvenční správce svolával valnou hromadu společnosti [právnická osoba], když vykonává práva ke všem podílům na společnosti [právnická osoba], což je v souladu s ustanovením § 12 odst. 1 z. o. k. 5) Soud prvního stupně nesprávně usoudil, že insolvenční správce neměl oprávnění vykonávat práva spojená s 1% podílem na spol. [právnická osoba] v průběhu vylučovacího sporu se společností [Anonymizováno]. Ustanovení § 228 písm. c) insolvenčního zákona stanoví, že nakládáním s majetkovou podstatou se rozumí zejména výkon práv a povinností společníka jiné obchodní společnosti spojených s obchodním podílem dlužníka zahrnutým do majetkové podstaty, včetně práva hlasovat na valné hromadě obchodní společnosti. Průběh vylučovacího sporu na toto oprávnění nemá vliv, jak například potvrzuje i komentář k ustanovení § 225 insolvenčního zákona (Jirmásek, Tomáš. § 225 [Vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty]. In: SPRINZ, Petr, Jirmásek, Tomáš, Řeháček, Oldřich, Vrba, Milan, Zoubek, Hynek a kol. Insolvenční zákon. 1. vydání (4. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023: „Insolvenční správce je i v průběhu vylučovacího sporu oprávněn s věcí nakládat bez zřetele k tomu, zda je dlužník vlastníkem věci." Pokud soud prvního stupně z ustanovení § 225 odst. 4 insolvenčního zákona dovodil, že insolvenční správce nesmí vykonávat práva spojená s 1% podílem ve spol. Doriano Trade, pokud neodvrací újmu, pak se jeho výklad liší od ustáleného a obecně přijímaného výkladu tohoto ustanovení, jež se týká zákazu zpeněžení a jiného nakládání s věcí, jež je předmětem vylučovací žaloby. Komentář k ustanovení § 225 odst. 4 praví: „Nakládáním podle tohoto odstavce se má na mysli zpeněžení nebo i jiné zcizení věci, její zničení či jiná nenávratná změna její majetkové podstaty, nikoli však její řádná správa." 6) I kdyby však byl právní názor soudu prvního stupně správný a insolvenční správce mohl vykonávat rozhodovací práva spojená s 1% podílem ve spol. [právnická osoba] jen za účelem odvracení hrozící újmy, pak tato podmínka byla naplněna. [Anonymizováno] neposkytoval insolvenčnímu správci nezbytnou součinnost a neplnil řádně své povinnosti jednatele, proto insolvenční správce považoval za nutné jej odvolat předtím, než společnosti [právnická osoba] způsobí (další) škodu.

9. Odvolatelka v doplnění odvolání poukázala na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2023 sp. zn. 14 Cmo 192/2023, v němž tento dospěl k závěru (byť v rámci řízení o obnovení původního zápisu v obchodním rejstříku), že na předmětné usnesení přijaté insolvenčním správcem [Jméno účastnice]. nelze hledět, jako by nebylo přijato. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že návrh zamítne.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

11. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, vyjma důkazů provedených v rámci odvolacího řízení (vzhledem k právním závěrům odvolacího soudu), z provedených důkazů zjistil relevantní skutečnosti a potažmo tak správně zjistil skutkový stav (až na nutnost jeho doplnění odvolacím soudem). Se soudem prvního stupně ovšem odvolací soud nesouhlasí v jeho právním hodnocení věci. V něm lze dát plně za pravdu odvolatelce.

12. Odvolací soud vzhledem ke svým právním závěrům, jakož i k důkazním návrhům účastníků řízení, doplnil dokazování o listinný důkaz - prohlášení insolvenčního správce společnosti [Jméno účastnice]. - společnosti [Anonymizováno]. ze dne 5. 6. 2024 (č.l. 293 295 soudního spisu). Z uvedeného důkazu zjistil, že do soupisu majetkové podstaty vyhotoveného dne 12. 12. 2022 předchozím insolvenčním správcem [Anonymizováno]s. byl jako „ostatní majetek“ zahrnut a. obchodní podíl o velikosti 99% ve společnosti [Anonymizováno]o. (dříve [Jméno advokáta C].), kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 198 000 Kč; b. obchodní podíl o velikosti 1% ve společnosti [Anonymizováno]. (dříve [Jméno advokáta C].), kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 2 000 Kč. U tohoto obchodního podílu o velikosti 1% uvedl poznámku, že „je v současnosti evidován jako majetek spol. [Jméno navrhovatelky].“ a dále, že se jedná o majetek, který byl z majetkové sféry dlužníka vyveden na jmenovanou společnosti na základě neplatného jednání tehdejšího jednatele dlužníka; k určení vlastnického práva k podílu probíhá u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 48/2022 řízení, kde o neplatnosti převodu nebylo dosud rozhodnuto. Kromě jiného se v prohlášení dále konstatovalo, že „k vyvedení“ 1% podílu ve společnosti [Jméno advokáta B]. z dlužníka [Jméno účastnice]. došlo v době hrozícího úpadku dlužníka resp. v úpadkové situaci. Za převod 1% podílu neobdržel dlužník [Jméno účastnice]. do dnešního dne žádné protiplnění“. Zástupci obou účastníků byla zároveň u odvolacího soudu jako nesporná skutečnost uvedena skutečnost, že ke dni 8. 2. 2023 byl předmětný podíl 1% zapsán v insolvenční resp. majetkové podstatě dlužníka [Jméno účastnice]. Bylo tedy prokázáno, že v době rozhodování jediného společníka společnosti [Jméno advokáta C]. (nyní [Jméno advokáta B].) v působnosti valné hromady dne 8. února 2023 byly v majetkové podstatě dlužníka [Jméno účastnice]. sepsány oba podíly ve společnosti [Jméno advokáta C]. (nyní [Anonymizováno].) - podíl 99% a podíl 1%. Dalších důkazy odvolací soud neprováděl pro jejich nadbytečnost, a to vzhledem ke svému, níže uvedenému právnímu závěru, když všechny tyto důkazy se již nevztahují ke skutečnostem pro danou věc podstatným.

13. Podle § 246 odst. 1 i.z. (v rozhodném znění ke dni 8. 2. 2023) „prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností.“ Z uvedeného je zřejmé, že insolvenční správce je na základě ust. § 246 odst. 1 i.z. oprávněn nakládat též i s podílem ve společnosti s ručením omezeným zahrnutým do majetkové podstaty, když tento podíl je věcí ve smyslu § 489 a násl. o. z. (věcí movitou). Je plně oprávněn účastnit se valné hromady a vykonávat na ní práva společníka příslušející podílu zahrnutému do majetkové podstaty a potažmo tak v případě, že je do majetkové podstaty zahrnuto 100% všech podílů v daném společnosti s ručením omezeným, rozhodovat coby jediný společník této společnosti v působnosti valné hromady. S odvolatelkou odvolací soud tedy v uvedeném plně souhlasí. Na podporu řečeného závěru odvolacího soudu lze konstatovat usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3315/2018 (bylo jím sice rozhodováno dle z. k. v., nicméně jeho závěry jsou konsekventní i dle i.z.): „Správce konkursní podstaty akciové společnosti, který sepíše jí emitované akcie ve vlastnictví třetích osob do konkursní podstaty postupem podle § 6 odst. 3 z. k. v., je oprávněn a povinen vykonávat akcionářská práva spojená s těmito akciemi (§ 14a odst. 1 věta druhá z. k. v.); pozastavení výkonu hlasovacího práva upravené v § 309 odst. 1 z. o. k. na něj nedopadá“.

14. Podle § 225 odst. 4 i.z. v rozhodném znění (viz výše) „Od počátku běhu lhůty k podání žaloby podle odstavce 2 až do jejího skončení a po dobu řízení o podané žalobě až do jeho pravomocného skončení nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem žaloby, ani s ním jinak nakládat, ledaže tím odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně hrozící nebo jestliže tak po podání žaloby činí se souhlasem žalobce. Ustanovení § 217 tím není dotčeno.“ Smyslem uvedeného ustanovení je, aby zví-li insolvenční správce, že si někdo činí nárok na majetek zahrnutý v podstatě (a vznikla tak potencionalita jeho vyloučení z majetkové podstaty), tím spíše je-li podána příslušná žaloba ohledně tvrzeného majetku, nečinil s tímto majetkem nevratné úkony znemožňující případnou realizaci rozhodnutí soudu o vyloučení majetku z podstaty. Jinak řečeno, nesmí zmařit to, že bude majetek „navrácen“ osobě žalující na jeho vrácení - vyloučení z majetkové podstaty. To je obsahem zákazu majetek zpeněžit ani s ním jinak nakládat (tedy prodat jej, vyměnit jej, darovat jej apod.). Nakládáním podle § 225 odst. 4 i.z. se tedy míní zpeněžení nebo jiné zcizení věci, její zničení či jiná nenávratná změna její majetkové podstaty, nikoli však její řádná správa. Něco zcela jiného než nakládání s majetkem v podstatě je výkon jiných práv resp. všech ostatních práv (než práva nakládat s majetkem) vážících se k majetku v majetkové podstatě zapsanému - jeho správa, včetně výkonu společnických práv společníka společnosti s ručením omezeným. Mezi společnická práva náleží i právo rozhodovat na valné hromadě resp. v působnosti valné hromady coby jediný společník. Majetek v majetkové podstatě není po dobu řízení o jeho vyloučení z majetkové podstaty majetkem bez pána, leč ohledně všech práv nevyloučených ustanovením § 225 odst. 4 i.z. je ve smyslu § 246 odst. 1 i.z. insolvenční správce plně oprávněn k příslušným právním jednáním, tedy i k výkonu společnických práv při rozhodování společníka (jediného) v působnosti valné hromady. Konsekventní s výše uvedenými závěry je i judikatura Nejvyššího soudu, viz například usnesení sp. zn. 29 Cdo 6097/2017: Na majetek sepsaný do majetkové podstaty dlužníka se po dobu trvání účinků soupisu pohlíží jako na majetek dlužníka. Je-li osobou s dispozičními oprávněními (§ 229 odst. 3 písm. c/ insolvenčního zákona), je insolvenční správce i v průběhu sporu o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty oprávněn takový majetek držet, užívat a používat jeho plody a užitky (například jej pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je (insolvenční) dlužník vlastníkem takového majetku. Byl-li v době, kdy nastaly účinky soupisu, takový majetek platně pronajat, vstupuje insolvenční správce, jenž je osobou s dispozičními oprávněními do právního postavení pronajímatele, čímž mu vzniká i právo inkasovat nájemné a za podmínek uvedených v § 256 insolvenčního zákona nájemní smlouvu též vypovědět. To, že se třetí osoba (jako tvrzený vlastník sepsaného majetku) domáhá vylučovací žalobou vyloučení takového majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, nemá žádný vliv na platnost takové výpovědi z nájmu a probíhající excindační řízení proto není (ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) důvodem pro přerušení řízení, v němž se nájemce sepsaného majetku domáhá vůči insolvenčnímu správci určení, že taková výpověď je neoprávněná a že nájemní vztah trvá. Z uvedeného judikátu je patrná šíře výkonu oprávnění insolvenčního správce ohledně majetku zapsaného v majetkové podstatě - šíře jeho možné správy činěné insolvenčním správce, byť ohledně majetku probíhá řízení o jeho vyloučení. V daném případě toto řízení sice probíhalo, resp. zřejmě ještě probíhá, nicméně ani v rámci odvolacího řízení nebylo soudu nijak doloženo (a vlastně ani tvrzeno), že by byl podíl z majetkové podstaty vyloučen, resp. vyňat ke dni 8. 2. 2023, neboť tehdy rozhodoval insolvenční správce v působnosti jediného společníka, tedy vykonával i práva spojená s 1% podílem v předmětné společnosti. I kdyby byl majetek vyloučen resp. vyňat následně, na výše uvedených závěrech by to ničeho neměnilo. Předmětný podíl nebyl tedy ani vyloučen soudem z majetkové podstaty k rozhodnému dni rozhodování insolvenčního správce v působnosti jediného společníka - 8.2.2023, ale ani vyňat samotným insolvenčním správcem /byť mu k tomu byl insolvenčním soudem dán souhlas viz usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 90 INS 4417/2022-B-36 ze dne 17. 7. 2023 - tedy až po rozhodování insolvenčního správce/.

15. Odvolací soud jen na okraj podotýká, že předmětná situace byla řešena shodně i jinými soudy, viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1.prosince 2023 sp. zn. 14 Cmo 192/2023 učiněném v rejstříkovém řízení, podle nějž: „Insolvenční správce byl sám oprávněn a povinen vykonávat společnická práva spojená se sepsaným obchodním podílem ve společnosti ode dne, kdy byl tento zahrnut do majetkové podstaty [právnická osoba], a to i po dobu trvání lhůty pro podání žaloby na vyloučení podílu 1% ve společnosti z majetkové podstaty, jakož i po dobu trvání řízení o vyloučení tohoto podílu z majetkové podstaty dlužníka (srov. mutatis mutandis závěry přijaté Nejvyšším soudem např. v usnesení ze dne 24. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 1347/2006, či v usnesení ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3315/2018, o výkonu akcionářským práv při soupisu akcií do majetkové podstaty, které se prosadí i v poměrech společnosti s ručením omezeným). Při prohlášení konkurzu na majetek dlužníka jsou dispoziční oprávnění k majetku zahrnutému do soupisu majetkové podstaty dlužníkovi zcela odejmuta. Insolvenční správce jednal na základě svého zákonného oprávnění plynoucího z § 228 písm. c) ve spojení s § 246 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž toto oprávnění se vztahuje na oba podíly zahrnuté do majetkové podstaty. Vzhledem k tomu, že insolvenční správce vykonával práva ke 100% podílu ve společnosti, nebylo na místě svolat valnou hromadu, nýbrž postačilo učinit rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady (§ 12 odst. 1 z. o. k.). Dne 8. 2. 2023 insolvenční správce [právnická osoba], do jejíž majetkové podstaty byl zahrnut 100% na společnosti, v působnosti valné hromady společnosti odvolal navrhovatele z funkce jednatele a jmenoval nového jednatele, a to [tituly před jménem]. Toto rozhodnutí bylo učiněno formou notářského zápisu sp. zn. [Anonymizováno] notáře [právnická osoba]. Na základě těchto skutečností notář provedl požadované změny – výmaz dosavadního jednatele společnosti a zápis nového. Tyto skutečnosti se rovněž promítly do obchodního rejstříku. K výmazu navrhovatele a zápisu nového jednatele došlo přímým zápisem notáře dne 17. 2. 2023. Ze shora vysvětlených závěrů je zřejmé, že usnesení přijaté insolvenčním správcem [právnická osoba] v působnosti valné hromady, představuje rozhodnutí valné hromady a nelze na něj hledět jako by nebylo přijato [§ 45 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 245 o. z.].“ Ke shodným závěrům dospěl též i odvolací soud v dané věci, a to na základě zevrubného dokazování provedeného jak před soudem prvního stupně, tak v odvolacím řízení.

16. V daném případě odvolací soud dospěl k závěru, že žádný z neplatnostních důvodů (viz § 258 261 o. z. ve spojení s § 191 a násl. z. o. k.) tvrzených navrhovatelkou, majících vést k prohlášení neplatnosti rozhodnutí insolvenčního správce v postavení jediného společníka rozhodujícího v působnosti valné hromady společnosti ze dne 8. 2. 2023 soudem, nebyl v daném případě dán, pročež nebylo důvodu, aby byla soudem vyslovena jeho neplatnost.

17. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

18. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř. a § 1 odst. 2 z. ř. s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšné účastnici (společnosti). Navrhovatelka je tudíž povinna nahradit účastnici náklady řízení před soudy obou stupňů. Ty sestávají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby v celkové výši 9 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení ze dne 5. 6. 2024, písemné podání ve věci samé - vyjádření ze dne 5. 6. 2024, účast na jednání před odvolacím soudem dne 12. 6. 2024, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč, a náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč (přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč). K tomu je třeba přičíst ještě náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 2 142 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a dále je třeba přičíst soudní poplatek za podané odvolání ve výši 2 000 Kč a 2 paušální náhrady hotových výdajů účastnice nezastoupené advokátem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. po 300 Kč za 2 úkony právní služby, a to vyjádření k žalobě a odvolání; celkem se jedná o částku ve výši 14 942 Kč, jež je navrhovatelka povinna zaplatit účastnici k rukám jejího advokáta coby zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení