91 Co 145/2025 - 73

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupena advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] jednající [Jméno žalované] IČO [IČO žalované], sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 210 925 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. ledna 2025, č. j. 37 C 175/2024-46, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 5 396,60 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalobkyně.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 16 950 Kč s úrokem prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 22. 9. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 210 925 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 22. 9. 2024 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 926,30 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zadostiučinění ve výši 227 875 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyni již na náhradu nemajetkové újmy zaplatila 127 125 Kč.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne 16. 10. 2013 došla Okresnímu soudu [adresa] žaloba o náhradu škody na zdraví a ztíženého společenského uplatnění ve výši 300 000 Kč žalobkyně [Jméno žalobkyně] proti žalované FN [adresa]. Dne 22. 10. 2013 vydáno usnesení o místní nepříslušnosti v právní moci 14. 11. 2013, věc postoupena Obvodnímu soudu pro [adresa]. Dne 17. 12. 2013 vydán platební rozkaz. Dne 7. 1. 2014 podán odpor proti platebnímu rozkazu. Dne 22. 1. 2014 došlo vyjádření žalované k žalobě. Dne 30. 1. 2014 žalobkyně vyzvána k prokázání tvrzení, že jí byla provedena nedostatečná lékařská péče. Dne 18. 2. 2014 došlo vyjádření žalobkyně k vyjádření žalované. Dne 26. 2. 2014 nařízeno jednání na 3. 4. 2014. Na jednání dne 3. 4. 2014 poskytnuta lhůta k doplnění dokazování, odročeno na 27. 5. 2014. Jednání odročeno na 17. 6. 2014 bez odůvodnění. Na jednání dne 17. 6. 2014 provedeno několik listinných důkazů, jednání odročeno na 9. 9. 2014 za účelem dokazování výslechem svědků. Dne 17. 6. 2014 došel návrh žalované na přistoupení dalšího účastníka. Dne 24. 6. 2014 dán souhlas žalobkyně s přistoupením účastníka. Dne 1. 7. 2014 došlo oznámení [právnická osoba]., že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované. Na jednání dne 16. 9. 2014 vyslechnuti 3 svědci, z důvodu nemožnosti účasti svědka odročeno na 25. 9. 2014. Na jednání dne 25. 9. 2014 vyslechnut svědek, jednání odročeno na neurčito. Dne 23. 9. 2014 podány námitky do protokolu. Dne 10. 10. 2014 došla záloha žalobkyně na náklady řízení. Dne 20. 10. 2014 ustanoven znalec z oboru zdravotnictví, ortopedie, Fakultní nemocnice [adresa]. Dne 25. 11. 2014 došla žádost o zproštění znalce, neboť je podjatý. Dne 1. 12. 2014 ustanoven znalec Fakultní nemocnice [adresa] a zproštěn předchozí znalec. Dne 18. 12. 2014 došel přípis nového znalce, že pochybuje o své nepodjatosti. Dne 23. 12. 2014 ustanoven znalec [tituly před jménem] [jméno FO] a zproštěn předchozí znalec. Dne 4. 2. 2015 došla žádost znalce o prodloužení lhůty k vypracování posudku o 30 dnů, neboť doba 30 dnů ke zpracování není dostatečná s ohledem na složitost znaleckých otázek. Dne 18. 2. 2015 soud prodloužil lhůtu k vypracování posudku o 2 měsíce. Dne 28. 3. 2015 došel soudu znalecký posudek. Dne 6. 5. 2015 přiznáno znalečné. Dne 12. 5. 2015 znalecký posudek rozeslán s výzvou k vyjádření k němu. Dne 4. 6. 2015 došlo vyjádření žalované. Dne 16. 6. 2015 došlo vyjádření žalobkyně. Dne 9. 7. 2015 zaslány znalci doplňující dotazy žalobkyně. Dne 20. 8. 2015 zaslány odpovědi znalcem. Dne 2. 9. 2015 odpovědi znalce rozeslány s výzvou k vyjádření k nim ve lhůtě 15 dnů. Dne 7. 9. 2015 došlo vyjádření žalované k odpovědím znalce. Dne 12. 10. 2015 došlo vyjádření žalobkyně. Dne 6. 10. 2015 nařízeno jednání na 3. 12. 2015. Dne 10. 11. 2015 došla žádost zástupce žalobkyně o odročení jednání z důvodu kolize. Dne 11. 11. 2015 na žádost žalobkyně odročeno jednání na 7. 1. 2016. Na jednání dne 7. 1. 2016 podán návrh na zpracování revizního znaleckého posudku, který byl zamítnut, žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu na základě jejího návrhu, jednání odročeno na 10. 3. 2016 za účelem přednesení závěrečných řečí. Na jednání dne 10. 3. 2016 dodán účastnický znalecký posudek žalobkyní, konstatováno zaslání zdravotnické dokumentace znalci [jméno FO], kterou neměl v době vypracování posudku k dispozici, aby vypracoval doplnění znaleckého posudku, dále vyzval žalobkyni ke specifikaci žalobního nároku, jednání odročeno na neurčito. Dne 30. 3. 2016 vyzvána žalobkyně k dodání znaleckých otázek ve lhůtě 15 dnů. Dne 26. 4. 2016 sděleno žalobkyni, že pokud nedodá otázky na znalce do 3 dnů, bude ve věci nařízeno jednání a rozhodnuto. Dne 9. 5. 2016 nařízeno jednání na 14. 6. 2016. Dne 8. 6. 2016 došla specifikace nároku žalobkyně a vyjádření k provedeným důkazům. Na jednání dne 14. 6. 2016 vyslechnuta žalobkyně, žalobkyně dodala návrh otázek znalci, jednání odročeno na 4. 10. 2016. Dne 14. 6. 2016 ustanoven znalec [jméno FO] k doplnění svého znaleckého posudku ze dne 17. 3. 2015 do 30 dnů od doručení spisu. Dne 8. 9. 2016 znalec urgován. Dne 13. 10. 2016 a 17. 10. 2016 znalec telefonicky a písemně urgován. Dne 13. 2. 2017 došlo doplnění posudku znalcem. Dne 28. 2. 2017 odpovědi znalce rozeslány. Dne 15. 3. 2017 voláno k jednání na 13. 4. 2017. Dne 22. 3. 2017 došla žádost zástupce žalobkyně o odročení jednání z důvodu kolize, jednání odročeno na 18. 4. 2017. Dne 29. 3. 2017 došla žádost zástupce žalobkyně o odročení z důvodu kolize, jednání odročeno na 2. 5. 2017. Na jednání dne 2. 5. 2017 vyslechnut svědek, čten listinný důkaz znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 27. 4. 2017 a vyhlášen zamítavý rozsudek. Dne 7. 6. 2017 došlo odvolání žalované. Dne 9. 6. 2017 došlo odvolání žalobkyně. Dne 13. 6. 2017 odvolání rozeslána. Dne 4. 7. 2017 věc předložena Městskému soudu v [adresa]. Dne 23. 8. 2017 voláno k jednání na 2. 11. 2017, kde bylo vyhlášeno zrušující rozhodnutí, neboť nebylo postaveno najisto, co je předmětem žaloby; rovněž bylo třeba vypořádat se s námitkou promlčení. Dne 29. 11. 2017 rozhodnutí Městského soudu v [adresa] rozesláno, vydána výzva k odstranění vad žaloby. Dne 11. 12. 2017 došlo doplnění žaloby. Dne 8. 1. 2018 voláno k jednání na 30. 1. 2018. Dne 24. 1. 2018 došla žádost žalobkyně o odročení jednání z důvodu nemoci a hospitalizace, jednání odročeno na 27. 3. 2018. Na jednání dne 27. 3. 2018 soud připustil rozšíření žaloby. S ohledem na odlišnosti závěrů posudků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO][Anonymizováno]a [jméno FO] byli účastníci vyzváni k zaslání návrhů znaleckých otázek a žalobkyni bylo uloženo složit zálohu ve výši 15 000 Kč, jednání odročeno na neurčito. Dne 6. 4. 2018 záloha složena. Dne 9. 4. 2018 došel návrh znaleckých otázek žalobkyně. Dne 3. 5. 2018 ustanoven znalec Nemocnice na [adresa]. Dne 1. 6. 2018 došla námitka znalce, neboť pochybuje o své nepodjatosti. Dne 6. 6. 2018 zproštěn znalec, ustanoven znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 25. 6. 2018 nový znalec sdělil, že posudek není schopen zpracovat, neboť by mu trval přibližně 1 rok. Dne 26. 6. 2018 ustanoven znalec [tituly před jménem]. [jméno FO], který dne 18. 7. 2018 požádal o zproštění, neboť dle jeho názoru by bylo třeba konzultace z několika oborů a zpracování je spíše určeno pro znalecký ústav. Dne 26. 11. 2018 ustanoven nový znalec [tituly před jménem] [jméno FO], předchozí znalec zproštěn. Dne 14. 2. 2019 urgován znalec s tím, že sdělil, že do konce března posudek dodá s ohledem na složitost věci. Dne 24. 4. 2019 urgován znalec, ten sdělil, že s ohledem na složitost věci posudek zašle v polovině května. Dne 12. 6. 2019 dle sdělení ze dne 5. 6. 2019 znalec znalecký posudek dodal. Dne 19. 6. 2019 přiznáno znalečné. Dne 19. 6. 2019 znalecký posudek rozeslán. Dne 2. 8. 2019 nařízeno jednání na 12. 9. 2019, odročeno na 8. 10. 2019 bez uvedení důvodu. Na jednání dne 8. 10. 2019 čten znalecký posudek, vyslechnut znalec [jméno FO], jednání za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na 15. 10. 2019. Na jednání dne 15. 10. 2019 žaloba o 492 000 Kč zamítnuta. Dne 15. 11. 2019 podáno odvolání do rozsudku žalobkyní. Dne 22. 11. 2019 odvolání rozesláno. Dne 5. 12. 2019 věc předložena Městskému soudu v [adresa]. Dne 10. 12. 2019 věc vrácena bez věcného vyřízení, neboť nebylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem. Dne 12. 12. 2019 nařízeno jednání na 7. 1. 2020. Dne 23. 12. 2019 se vedlejší účastník náhrady nákladů vzdal. Na jednání dne 7. 1. 2020 vyhlášeno doplňující usnesení, že ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení. Dne 13. 2. 2020 věc předložena Městskému soudu v [adresa]. Voláno k jednání na 12. 3. 2020, na základě žádosti o odročení zástupce žalobkyně z důvodu kolize jednání neodročeno, na jednání rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Dne 16. 6. 2020 došlo dovolání žalobkyně. Dne 22. 6. 2020 dovolání rozesláno, žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Dne 29. 6. 2020 došla námitka žalobkyně proti usnesení o výzvě k zaplacení soudního poplatku. Dne 30. 6. 2020 usnesení o soudním poplatku zrušeno. Dne 27. 7. 2020 spis zaslán Městskému soudu v [adresa] k přepisu CD. Dne 4. 8. 2020 spis vrácen s tím, že přepis bude proveden až k žádosti dovolacího soudu. Dne 13. 8. 2020 věc předložena Nejvyššímu soudu. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022 (v právní moci 13. 7. 2022) byl rozsudek Městského soudu v [adresa], jímž byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně co do zamítnutí žaloby o částku 312 000 Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení, zrušen, neboť odvolací soud nedovodil, že žalovaná neodpovídá za následky vyvolané výsledkem první operace, a nerozlišil, které dílčí nároky na náhradu za bolest tato okolnost vylučuje. Otázkou pochybení při pooperačním a následném tlumení bolesti se pak nezabýval především z důvodu promlčení nároku. I z hlediska promlčení bylo třeba vzít v potaz průběh léčení a vývoj bolesti tak, aby u odlišně vyvolaných a působících bolestí byly správně posouzeny okolnosti významné pro počátek běhu promlčecí doby. Dne 12. 7. 2022 rozsudek Nejvyššího soudu rozeslán. Dne 2. 8. 2022 voláno k jednání na 22. 9. 2022, kde byl rozsudek soudu I. stupně rozsudkem Městského soudu v [adresa] potvrzen a částečně změněn v nákladech řízení státu. Dne 24. 10. 2022 rozsudek rozeslán. Dne 27. 12. 2022 došlo dovolání žalobkyně. Dne 16. 1. 2023 věc předložena Nejvyššímu soudu. Usnesením v právní moci 30. 1. 2023 byla posunuta vykonatelnost výroku I. ohledně nákladů řízení ve výši 227 238 Kč, které měla žalobkyně zaplatil žalované. Usnesením ze dne 11. 10. 2023 dovolání odmítnuto, v právní moci 21. 11. 2023. Usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2024 byla ústavní stížnost žalobkyně odmítnuta.

3. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobkyně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] předběžně uplatnila u žalované dne 21. 3. 2024, že žalovaná uznala existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného postupu ve smyslu nepřiměřené délky uvedeného řízení a zároveň přiznala a vyplatila žalobkyni přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 127 125 Kč.

4. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 14 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), čl. 6 odst. 1 větu první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále i jen „Úmluva“), na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále i jen „Stanovisko“), že žaloba je částečně důvodná.

5. Soud I. stupně konstatoval, že celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně činila 10 let a 5 měsíců, tj. od doručení žaloby soudu dne 16. 10. 2013 do rozhodnutí Ústavního soudu dne 20. 3. 2024. Posuzované řízení probíhalo opakovaně na třech stupních soudní soustavy a u Ústavního soudu. Podle názoru soudu I. stupně však nebylo namístě hodnotit počet instancí v neprospěch žalobkyně, když rozhodnutí soudu I. stupně bylo poprvé zrušeno z důvodu, že soud rozhodoval o neprojednatelné žalobě, a rozhodnutí odvolacího soudu bylo Nejvyšším soudem zrušeno z toho důvodu, že se soud řádně nezabýval všem nároky a důsledně mezi nimi nerozlišoval. Věc byla také jednou vrácena odvolacím soudem bez věcného vyřízení, kdy soud I. stupně musel vydat doplňující rozhodnutí. Posuzované řízení bylo stiženo průtahy s dodáním znaleckého posudku v období od září 2016 do 13. 2. 2017 a od února 2019 do 5. 6. 2019.

6. Soud I. stupně považoval věc za standardně složitou po procesněprávní stránce a za složitou po skutkové i hmotněprávní stránce. Předmětem řízení byla náhrada nemajetkové újmy na zdraví, když podle soudu I. stupně je notorietou, že rozhodování o náhradách újmy na zdraví patří mezi vůbec nejsložitější spory projednávané civilními[Anonymizováno]soudy, o čemž svědčí i bohatá judikatura civilních soudů, jakož i neustále probíhající sjednocovací činnost Nejvyššího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2207/2020). Hmotněprávní složitost posuzovaného řízení byla dána nutností soudu vážit zvýšení náhrady, tj. složitostí aplikační a interpretační (viz textace § 2958 zákona č. 89/2012 Sb. a § 444 zákona č. 40/1964 Sb.). Složitost řízení po stránce skutkové pak vyplynula z prováděného dokazování, zejm. pokud se jedná o množství znaleckých posudků (resp. výslechů znalců), provedené listinné důkazy a výslechy svědků. Soud I. stupně dále uvedl, že žalobkyně se na celkové délce řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Význam řízení pro žalobkyni soud I. stupně hodnotil jako velmi vysoký, když jednak vyšší význam se u sporu o náhradu nemajetkové újmy na zdraví presumuje, jednak žalobkyně byla po podstatnou část trvání řízení osobou vyššího věku.

7. Soud I. stupně dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk a k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá a žalovaná vznik újmy nevyvracela. Požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích byl podle soudu I. stupně co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva se nejevilo jako dostatečné.

8. Při stanovení základní částky zadostiučinění ve výši 160 083 Kč vycházel soud I. stupně v souladu se Stanoviskem ze sazby 17 000 Kč za první dva roky řízení a 17 000 za každý další rok řízení (tj. za 10 let řízení 153 000 Kč) a dále 1 417 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 7 083 Kč za dalších 5 měsíců řízení). S ohledem na délku původního řízení, které nebylo extrémně dlouhé, resp. násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat, soud I. stupně nepřiznal vyšší základní částku.

9. Soud I. stupně zároveň vysvětlil, že základní částku nenavyšoval s ohledem na měnící se hospodářské poměry (jak požadovala žalobkyně) a ani k této otázce neprováděl žádné dokazování. Upozornil, že k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018 (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, nebo v rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud I. stupně nepovažoval za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že Stanovisko bylo vydáno již dne 13. 4. 2011 (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. [spisová značka]).

10. Základní částku ve výši 160 083 Kč soud I. stupně ponížil o 40 % z důvodu složitosti (skutkové a hmotněprávní) posuzovaného řízení. Naopak ji navýšil o 30 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobkyni. Co se týče ostatních základních kritérií soud I. stupně neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Soud I. stupně nepřistoupil na modifikaci základní částky na kritériu podílu soudů, neboť průtahy a suboptimální postup soudů se již promítly do řešení otázky, zdali bylo původní řízení nepřiměřeně dlouhé, či nikoliv. Nadto je žalobkyně odškodňována za celou délku řízení (nikoliv jen za období průtahů). Soud I. stupně též zhodnotil suboptimální postup soudů ve prospěch žalobkyně při stanovení základní částky. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 10 % na výslednou částku 144 075 Kč. S ohledem na to, že žalovaná sama žalobkyni dobrovolně plnila částku 127 125 Kč, soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 16 950 Kč včetně zákonného úroku z prodlení od 22. 9. 2024 do zaplacení podle § 15 odst. 1 OdpŠk, § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud I. stupně žalobu zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši 12 926,30 Kč. Uvedl, že náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), za 2 úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024 po 3 100 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč: převzetí a příprava zastoupení a podání ve věci samé ze dne 25. 9. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT, včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, odměna stanovená podle § 9a odst. 2 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 AT za úkon právní služby učiněný od 1. 1. 2025 ve výši 1 780 Kč z tarifní hodnoty 16 950 Kč: účast na jednání soudu dne 27. 1. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč a 21 % DPH ve výši 1 896,30 Kč.

12. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. včasným a přípustným odvoláním z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti, když se soud I. stupně nijak nevypořádal s argumentací žalobkyně o nutnosti navýšení základní částky zadostiučinění z důvodu vývoje průměrné hrubé měsíční mzdy. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

13. Žalovaná s odvoláním žalobkyně nesouhlasila a poukázala na bod 27 odůvodnění napadeného rozsudku, v němž se soud I. stupně s argumentací žalobkyně vypořádal. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. potvrdil a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem.

14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

15. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění, a to o průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], o předběžném uplatnění nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku tohoto řízení žalobkyní u žalované dne 21. 3. 2024 a o zaplacení částky 127 125 Kč žalovanou žalobkyni. Správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně správně i po stránce právní (s výhradami uvedenými dále), aplikuje přitom § 13 odst. 1 větu první a třetí a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně (skutkovými a vesměs i právními) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

16. Odvolací soud se zejména ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že v posuzovaném soudním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, a tím k porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk). K uvedenému závěru vedlo soud I. stupně právě již vyhodnocení kritéria podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk, když nedostatky v postupu procesního soudu během řízení shledává i odvolací soud. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk) vznikla žalobkyni nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela, naopak ji sama odškodnila peněžitou formou), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011) odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně neshledal.

17. Odvolací soud sdílí názor soudu I. stupně, že při stanovení základní částky odškodnění v této věci lze vyjít ze sazby 17 000 Kč za první dva roky řízení, 17 000 za každý další rok a 1 417 Kč za každý další měsíc, když řízení nebylo dlouhé extrémně a s ohledem na jeho vysokou složitost nebylo možné očekávat, že by trvalo po dobu podstatně kratší.

18. Co se týká odvolací námitky žalobkyně, že při stanovení výše zadostiučinění měl soud I. stupně zohlednit výrazný ekonomický vývoj, zejména pak vývoj průměrných hrubých mezd v národním hospodářství od roku 2010 do současnosti, připomíná odvolací soud úvahy Nejvyššího soudu, které ho v roce 2010 vedly k přijetí závěru o přiměřenosti základní částky, z níž se při určování výše zadostiučinění vychází, tj. v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Nejvyšší soud jednak vyšel z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva (dále také jen „ESLP“), který považoval za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Nejvyšší soud pak poukázal na rozsudek senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26, z něhož je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 Eur za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Z uvedeného vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč (tj. 600 až 800 Eur) za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je stále nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva. Nejvyšší soud proto i ve své nedávné judikatuře několikrát zopakoval, že nenachází důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nyní jinak (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2207/2022, ze dne 15. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 287/2024, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1431/24, nebo ze dne 8. 10. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1885/2024). Soud I. stupně tedy nepochybil, když základní částku odškodnění nenavyšoval s ohledem na ekonomický růst, když zcela správně citoval k této otázce konstantní judikaturu Nejvyššího soudu.

19. Odvolací soud dospěl se soudem I. stupně ke shodnému závěru o nutnosti snížit základní částku zadostiučinění o 40 % z důvodu vysoké skutkové a právní složitosti řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/ a naopak ji zvýšit o 30 % z důvodu vyššího významu předmětu řízení pro žalobkyni /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/. Odvolací soud též sdílí závěr soudu I. stupně, že žalobkyně se na délce řízení nepodílela /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/, a to ani negativně (ve smyslu obstrukcí, nereagováním na výzvy soudu apod.), ale ani pozitivně (využitím dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení). Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá zvýšení, ani snížení základní částky odškodnění, jak správně konstatoval soud I. stupně.

20. Odvolací soud však má na rozdíl od soudu I. stupně za to, že základní částku odškodnění je třeba modifikovat i v důsledku hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení /§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/. Odvolací soud připomíná judikaturu Nejvyššího soudu, která je ustálena v závěru, že při úvaze o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na ní o případné výši zadostiučinění se jednotlivá kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevují ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení. Jinak řečeno, přispěl-li k celkové délce řízení postup orgánů veřejné moci výrazně vyšší měrou, než složitost věci, není možné, aby při hodnocení přiměřenosti délky řízení a poskytovaného zadostiučinění došlo pouze ke zhodnocení kritéria složitosti věci, nikoli již ke zhodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012, ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3509/2018, ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1980/2019, ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3379/2018, ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1437/2019, nebo ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3002/2018).

21. Soud I. stupně zjistil, že na délku řízení mělo negativní vliv to, že věc byla jednou vrácena odvolacím soudem soudu I. stupně bez věcného vyřízení k vydání doplňujícího rozhodnutí, rozhodnutí soudu I. stupně pak bylo zrušeno z důvodu, že soud I. stupně rozhodoval o neprojednatelné žalobě, a rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno Nejvyšším soudem z důvodu, že se odvolací soud řádně nezabýval všem nároky a důsledně mezi nimi nerozlišoval. Soud I. stupně též shledal, že řízení bylo stiženo průtahy s dodáním znaleckého posudku v období od září 2016 do 13. 2. 2017 a od února 2019 do 5. 6. 2019. Odvolací soud proto přistoupil ke zvýšení základní částky odškodnění z důvodu postupu orgánů veřejné moci během řízení o 10 %, když přihlédl k tomu, že soud I. stupně již ze shodného důvodu zvýšil základní roční sazbu odškodnění.

22. Odvolací soud též dospěl k závěru, že základní částku zadostiučinění je třeba snížit o 10 % za počet soudních instancí, v nichž byla věc řešena, neboť s jejich rostoucím počtem přirozeně narůstá délka řízení. Víceinstančnost rozhodování soudů je z pohledu úvah o výši odškodnění okolností zásadní a v rámci kritéria složitosti řízení samostatně hodnotitelnou. Tato skutečnost se pak projeví v odpovídajícím snížení základní částky odškodnění (bod IV. Stanoviska). Nyní posuzovaná věc byla projednávána opakovaně na třech stupních soudní soustavy a též u Ústavního soudu, přičemž druhé dovolání a ústavní stížnost žalobkyně byly odmítnuty.

23. Odvolací soud uzavírá, že i přes odlišnou modifikaci základní částky dospěl ke shodnému závěru jako soud I. stupně, a to že přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která žalobkyni vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, je částka 144 075 Kč.

24. Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. o věci samé potvrdil jako věcně správný, včetně akcesorického výroků III. o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

25. Výrok I. rozsudku soudu I. stupně nebyl dotčen odvoláním žádného z účastníků. Zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. II. ÚS 3395/23). V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající nákladům právního zastoupení ve výši 5 396,60 Kč, které sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 1 780 Kč z tarifní hodnoty 16 950 Kč (odvolání proti rozsudku ze dne 6. 3. 2025 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 30. 7. 2025) podle § 6 odst. 1, § 7, § 9a odst. 2 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) a k) AT, paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT a 21 % DPH ve výši 936,60 Kč.

27. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž odvolacímu soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení