91 CO 19/2022 - 198

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupena advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových [IČO], sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 C 195/2019-130, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění částečně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s 10 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů [částka] k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 89/2016.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 89/2016 bylo zahájeno dne 18. 2. 2016 žalobou [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (zdejší žalobkyně) na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se po žalované [příjmení] pojišťovně domáhali náhrady škody ve výši [částka] odpovídající nákladům vynaloženým na opravu vozidla po autonehodě. Dne [datum] byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná dne [datum] odpor a dne [datum] se vyjádřila k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Odpor a vyjádření žalované byly dne [datum] zaslány žalobcům. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum], při kterém bylo prováděno dokazování a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku. Žalovaná byla dne [datum] vyzvána, aby zaplatila zálohu na znalecký posudek, ta byla zaplacena dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud ustanovil znalce z oboru strojírenství, specializace autoopravárenství, spis byl znalci zasílán dne [datum], avšak byl zaslán nesprávné osobě. Dne [datum] soud urgoval u znalce vrácení spisu s vypracovaným znaleckým posudkem, znalec se dne [datum] omluvil za zpoždění se znaleckým posudkem z důvodu stěhování kanceláře, při němž spis omylem založil do vyřízených věcí a posudek zapomněl zpracovat. Znalecký posudek byl soudu doručen dne [datum]. Dne [datum] bylo rozhodnuto o znalečném a dne [datum] byl učiněn dotaz na účastníky, zda trvají na výslechu znalce. Účastníci se vyjádřili dne [datum], resp. dne [datum]. Dne [datum] byl vydán platební poukaz k proplacení znalečného a dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Na žádost žalované ze dne [datum] bylo jednání odročeno na den [datum]. Při tomto jednání byl k důkazu proveden znalecký posudek, proběhl výslech znalce a jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování výslechem opravce vozidla. Dne [datum] byl předvolán svědek k jednání na den [datum], při kterém byl svědek vyslechnut, a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění znaleckého posudku. Opatřením předsedy obvodního soudu ze dne [datum] byla věc přidělena k rozhodnutí zastupujícímu soudci. Usnesením ze dne [datum] bylo znalci uloženo, aby doplnil znalecký posudek. Dne [datum] se soud dotázal znalce, kdy lze očekávat doplněk znaleckého posudku. Dne [datum] bylo telefonicky hovořeno se znalcem, který přislíbil vypracování a zaslání znaleckého posudku do [datum]. Odborné vyjádření znalce bylo soudu doručeno dne [datum], dne [datum] se soud dotázal účastníků, zda trvají na výslechu znalce. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum], při kterém bylo k důkazu provedeno odborné vyjádření, a byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo uloženo žalované pojišťovně, aby zaplatila žalobcům částku [částka]; ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta. Dne [datum] požádal soudce o prodloužení lhůty k vypracování rozhodnutí z důvodu velkého množství skončených věcí, rozsudek byl rozeslán dne [datum]. Žalobci podali dne [datum] blanketní odvolání proti rozsudku, které doplnili dne [datum]. Dne [datum] byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání, téhož dne požádali žalobci jednou větou o osvobození od soudních poplatků, kterou nijak nedoložili. Dne [datum] učinil soud dotaz na právního zástupce žalobců, zda trvají na návrhu na osvobození od soudních poplatků za situace, kdy již soudní poplatek za odvolání zaplatili, přičemž se poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození nevrací. Žalobci dne [datum] sdělili, že nežádají o osvobození od soudních poplatků. Soud vyzval dne [datum] žalovanou k vyjádření se k odvolání, spis byl předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání dne [datum]. K dotazu odvolacího soudu žalobci dne [datum] sdělili, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne [datum] bylo nařízeno jednání u odvolacího soudu na den [datum], během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým Městský soud v Praze v napadené části zamítavého výroku a v dalších napadených částech rozsudek obvodního soudu potvrdil. Spis byl vrácen obvodnímu soudu dne [datum]. Žalobci podali dne [datum] ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 519/21, odmítnuta jako zjevně neopodstatněná s tím, že především představuje polemiku se závěrem odvolacího soudu. Rozhodnutí Ústavního soudu bylo doručeno do datové schránky právního zástupce žalobkyně dne [datum].

4. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobkyně se dne [datum] obrátila na žalovanou se žádostí o zaplacení újmy ve výši a z důvodu uvedeného v žalobě. Žalovaná o žádosti žalobkyně nerozhodla.

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1, § 2, § 3, § 5, § 13 odst. 1, § 15 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), a na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, zejména stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 206/2010, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále i jen„ Stanovisko“), že posuzované řízení trvající 5 let a 1 měsíc nebylo nepřiměřeně dlouhé, nedošlo tudíž ani k nesprávnému úřednímu postupu ani k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

6. Soud I. stupně k uvedenému závěru dospěl po zhodnocení jednotlivých zákonných kritérií, kdy konstatoval, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy a rovněž u Ústavního soudu, řízení bylo složitější po skutkové i procesní stránce a vyskytl se v něm průtah v délce 1 roku a 6 měsíců v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku. Žalobkyně se na délce řízení ve smyslu obstrukcí, ale ani snahou o urychlení řízení nepodílela. Význam předmětu řízení pro žalobkyni shledal soud I. stupně jako běžný. Z uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle nichž přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši paušální náhrady podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, když žalovaná, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložila výši svých hotových výdajů, učinila v této věci 3 úkony po [částka] (písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání a příprava k jednání). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal soud I. stupně důvod.

8. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním, v kterém namítala nesprávné právní posouzení věci„ v kombinaci s hostilním vztahem soudkyně vůči právnímu zástupci žalobkyně“. Dle žalobkyně je rozhodnutí soudu I. stupně v rozporu jednak s judikaturou Nejvyššího, jednak s principem právní jistoty, kdy žalobkyně odkázala na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 C 123/2019-30 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 68 Co 357/2020-69, kterými bylo rozhodnuto o téměř totožném nároku manžela žalobkyně, rozdíl byl jen v délce řízení, které stále nebylo skončeno. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil za současného vyloučení soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], LL. M.

9. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí. Poukázala na opožděně vznesenou námitku podjatosti soudkyně rozhodující ve věci, kterou žalovaná nepovažuje za důvodnou. Žalovaná uvedla, že soud I. stupně své rozhodnutí řádně odůvodnil, při právním posouzení věci se řídil ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Nejprve se odvolací soud zabýval tvrzením žalobkyně o„ hostilním vztahu soudkyně vůči právnímu zástupci žalobkyně“. Námitka odvolatelky o tom, že napadené rozhodnutí soudu I. stupně vydal vyloučený soudce (přísedící), představuje odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. O této námitce proto nerozhoduje nadřízený soud postupem podle § 16 o. s. ř. a pro její uplatnění neplatí ani lhůta uvedená v § 15a odst. 2 o. s. ř. Její důvodnost posuzuje vždy odvolací soud, aniž by přitom byl vázán tím, zda, popř. jak otázku podjatosti soudce (přísedícího) posoudil ještě před vydáním napadeného rozhodnutí nadřízený soud (§ 16 o. s. ř.); shledá-li ji opodstatněnou, napadené rozhodnutí soudu I. stupně bez dalšího zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 3483/2008).

11. Soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], LL. M. se k námitce podjatosti vyjádřila dne [datum] tak, že nemá žádný osobní vztah, zájem ani poměr k předmětu řízení ani k účastníkům či jejich zástupcům. Uvedla, že naprosto odmítá jakýkoli údajný negativní vztah vůči Mgr. [příjmení], který by se snad měl promítat do jejího rozhodování. Setkala se s ním osobně pouze při několika jednáních soudu, k němu ani k žalobkyni nemá žádný osobní ani jiný vztah. Soudkyně poukázala na to, že Mgr. [příjmení] (z jí neznámého důvodu) na ni opakovaně podává námitky podjatosti, které typicky odůvodňuje tím, že nebylo vyhověno žalobě jeho klientů, dále na ni podává nedůvodné stížnosti k vedení soudu či k Ministerstvu spravedlnosti. Přestože soudkyně považuje zmíněné stížnosti a námitky za obtěžující a šikanózní, je si vědoma, že jako soudkyně musí snést jistou vyšší míru byť neoprávněné kritiky a negativních projevů vůči své osobě. Soudkyně uvedla, že rozsudek, který v této věci vyhlásila, se opírá o rozsáhlé dokazování a zvážení všech skutkových okolností dané věci s přihlédnutím k judikatuře soudů a své závěry v odůvodnění pečlivě vysvětlila. Odmítla proto tvrzení Mgr. [příjmení], že důvodem zamítnutí žaloby jeho klientky byl jakýkoli její negativní vztah k jeho osobě.

12. V dané věci dospěl odvolací soud k závěru, že námitka podjatosti vůči předsedkyni senátu soudu I. stupně není důvodná. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Z obsahu spisu nevyplývá, že by měla být soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], LL. M. vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci pro svůj poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Soudkyně namítaný negativní vztah vůči právnímu zástupci žalobkyně důrazně odmítla a uvedla, že nemá žádný zájem na předmětu řízení. Právní posouzení věci soudkyní v odůvodnění napadeného rozsudku není důvodem pro její vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, zakládá pouze odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Postup soudu v řízení nemůže být důvodem k vyloučení soudkyně, neboť k přezkumu a nápravě postupu soudkyně a její rozhodovací činnosti mohou sloužit toliko opravné prostředky.

13. Dále se odvolací soud věcně zabýval odvoláním žalobkyně. Po přezkoumání napadeného rozsudku soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

14. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění (o průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 89/2016 a o předběžném uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy u žalované dne [datum]). Soud I. stupně nepochybil, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., jež v odůvodnění napadeného rozsudku citoval. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci však odvolací soud nesdílí /v tomto směru tak je důvodná odvolací námitka žalobkyně dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. a uvádí následující:

15. Při stanovení celkové doby řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/ vyšel soud I. stupně správně z toho, že délka řízení činila 5 let a 1 měsíc, tj. od podání žaloby žalobkyní a jejím manželem [jméno] [příjmení] dne [datum] do [datum], kdy bylo žalobkyni doručeno rozhodnutí Ústavního soudu o její ústavní stížnosti (část III. Stanoviska).

16. Odvolací soud však na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícího v jeho nepřiměřené délce. Odvolací soud poukazuje na to, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného /viz § 31a odst. 3 písm. b) a e) OdpŠk/, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci /viz § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného /viz § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/ na celkové délce projednávání věci, jak tomu bylo i v posuzovaném případě.

17. Právě již vyhodnocení kritéria podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk, kdy odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně shledal výraznější nedostatky v postupu obvodního soudu během řízení, vedlo odvolací soud k závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Jedná se o průtahy či nekoncentrovaný postup soudu v období od října [rok] do února [rok] (od složení zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem do ustanovení soudního znalce) a o pochybení při zaslání spisu nesprávnému znalci, kdy spis ustanovený znalec obdržel až dne [datum]. Znalci bylo uloženo, aby znalecký posudek vyhotovil do 60 dnů od doručení spisu, konce lhůty připadl na den [datum]. Obvodní soud přesto urgoval znalce až v září [rok], který reagoval tak, že spis omylem založil a na posudek zapomněl, doručil ho soudu až dne [datum] (průtah od [datum] do [datum]). Odvolací soud shledal další průtahy v období od října [rok] do ledna [rok] (od vyjádření účastníků ke znaleckému posudku do nařízení jednání), od května [rok] do října [rok] (od uplynutí lhůty účastníkům řízení k uzavření mimosoudní dohody do uložení znalci doplnit znalecký posudek), od listopadu 2019 do ledna 2020 (od uplynutí lhůty znalci k předložení doplňku znaleckého posudku do učinění dotazu soudem na znalce, kdy bude doplněk zpracován) a od února [rok] do června [rok] (od vyjádření účastníků k doplňku znaleckého posudku do nařízení jednání). Tyto skutečnosti (průtahy v délce necelých 2,5 roku) negativně ovlivnily délku řízení a jsou přičitatelné státu.

18. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma. Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 958/2009). Žalovaná domněnku vzniku nemajetkové újmy žalobkyni nevyvracela, měla za to, že délka posuzovaného řízení byla přiměřená.

19. Co se týká formy zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jejíž presumovaný vznik žalovaná nevyvracela, poukazuje odvolací soud na to, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy a bude postačovat zejména v případech, pokud délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru poškozené osoby (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2828/2011). Odvolací soud neshledal žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva, když žalobkyně se na délce řízení negativním způsobem nepodílela a význam předmětu řízení pro ni nelze shledat jako nepatrný. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že nemajetkovou újmu žalobkyně je nutno odškodnit v penězích.

20. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 5 let a 1 měsíc přiznal odvolací soud žalobkyni základní částku ve výši [částka], když vycházel z částky [částka] za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), z částky [částka] za každý další rok řízení a z částky [částka] za každý další měsíc řízení (částku [částka] za každý rok řízení zvolil odvolací soud z důvodu nijak extrémně dlouhé délky řízení).

21. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně o tom, že posuzované řízení bylo složitější zejména po skutkové stránce /kritérium dle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobkyně a jejího manžela na pojistné plnění po autonehodě, kdy žalovaná pojišťovna zaplatila žalobcům částku nižší, než kterou žalobci vynaložili na opravu svého poškozeného vozidla, neboť dle pojišťovny byla kalkulace opravy nadceněna. Žalovaná pak v průběhu řízení započetla proti nároku žalobců svou pohledávku ve výši [částka] jako přeplatek pojistného na půjčovném za náhradní vozidlo, neboť oprava vozidla trvala dle pojišťovny nepřiměřeně dlouhou dobu. V řízení bylo provedeno podrobné dokazování listinami (potvrzení o dopravní nehodě, kalkulace opravy vozidla v systému AUDATEX, faktura, šetření pojistné události), znaleckým posudkem a jeho doplňkem a výslechem svědka za účelem zjištění, zda opravce použil k opravě vozidla originální díly či nikoliv, zda náklady na opravu vozidla byly v daném místě a čase účelně vynaloženými a přiměřenými a jaká byla přiměřená délka opravy vozidla. Odvolací soud tak z důvodu vyšší skutkové složitosti, když právní a procesní složitost shledal jako běžnou, snížil základní částku odškodnění o 20 %.

23. Odvolací soud dále základní částku odškodnění snížil o 5 % za počet soudních instancí, v nichž byla věc řešena, neboť s jejich rostoucím počtem přirozeně narůstá délka řízení. Víceinstančnost rozhodování soudů je z pohledu úvah o výši odškodnění okolností zásadní a v rámci kritéria složitosti řízení samostatně hodnotitelnou. Tato skutečnost se pak projeví v odpovídajícím snížení základní částky odškodnění (bod IV. Stanoviska). Nyní posuzovaná věc byla projednávána na dvou stupních soudní soustavy a též u Ústavního soudu, který ústavní stížnost žalobkyně odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.

24. Ke kritériu jednání poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/ soud I. stupně správně uvedl, že žalobkyně se na délce řízení nepodílela ani negativně, ani pozitivně. Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani navýšení, ani snížení základní hodnoty odškodnění.

25. Pokud se jedná o kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení /§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/, odvolací soud uvádí, že se na celkové délce řízení negativně promítly opakované průtahy nalézacího soudu (jak je uvedeno výše). Tyto skutečnosti pak vedly k závěru odvolacího soudu o nepřiměřené délce řízení a jsou dostatečně zohledněné již stanovením peněžité formy zadostiučinění v uvedené výši. Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani navýšení, ani snížení hodnoty odškodnění.

26. Soud I. stupně k významu předmětu řízení pro žalobkyni /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/ pouze uvedl, že vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, kterým byl nárok majetkové povahy, se nejedná o řízení, u něhož se zvýšený význam se presumuje. Zřejmě tak vyhodnotil význam předmětu řízení pro žalobkyni jako běžný, což je i závěr odvolacího soudu.

27. Soud I. stupně se však již nezabýval námitkou žalované obsaženou ve vyjádření k žalobě ze dne [datum], že je třeba zohlednit sdílenou újmu žalobkyně s dalším příbuzným (manželem [příjmení] [příjmení]; pozn. odvolacího soudu), který uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku totožného řízení s tím, že věc je projednávána u soudu I. stupně pod sp. zn. 30 C 123/2019 Odvolací soud připomíná, že členství ve skupině osob, které zahájily řízení na základě stejného skutkového nebo právního základu, má za následek, že výhody i nevýhody společného řízení jsou účastníky sdíleny. Žalobkyně je manželkou [jméno] [příjmení], žalobu o doplatek pojistného ve výši [částka] za poškození vozidla podali společně, vozidlo bylo ve společném jmění manželů, jak se podává z jejich žaloby. Nejistotu ohledně výsledku řízení tedy zcela jistě velkou měrou jakožto rodinní příslušníci sdíleli, neboť vedli spor v „ zájmovém souladu“. Odvolací soud z uvedeného důvodu přistoupil ke snížení základní hodnoty odškodnění o 30 %.

28. Odvolací soud v této souvislosti poukazuje na to, že manžel žalobkyně [jméno] [příjmení] byl již odškodněn na své nemateriální újmě za nepřiměřenou délkou totožného řízení peněžitou částkou ve výši [částka], a to na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 C 123/2019-30, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 68 Co 357/2020-69. [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zamítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 1181/2021-121. Není proto důvodné, aby přiznané zadostiučinění manželovi žalobkyně a nyní i žalobkyni svou výší výrazněji přesahovalo částku, která byla předmětem posuzovaného řízení.

29. Odvolací soud po zhodnocení veškerých výše uvedených kritérií dospěl k závěru, že žalobkyni náleží odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] (základní částka [částka] snížená o 55 %), žalovaná jí dosud nezaplatila ničeho. Žalobkyně má též ve smyslu § 1968 věty první a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnila postupem podle § 14 OdpŠk u žalované (bod 10. Stanoviska). Žalobkyně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnila u žalované dne [datum], šestiměsíční lhůta uplynula dne [datum], žalovaná je v prodlení s plněním dluhu od [datum].

30. S ohledem na veškeré výše uvedené důvody odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně změnil ve výroku ad I. částečně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s 10 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku; jinak rozsudek soudu I. stupně v tomto výroku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

31. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

32. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). V souzeném případě byla zcela úspěšná žalobkyně, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozená žalobkyně dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit jí nemateriální újmu anebo poskytnout jí morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobkyni výrokově nebylo přiznáno jí požadované plnění nebo jeho výše (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]).

33. Žalobkyni vznikly náklady vynaložené na soudní poplatek ve výši [částka] a na náklady právního zastoupení ve výši [částka], které sestávají z 8 účelně vykonaných úkonů právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemná podání k výzvě soudu I. stupně ze dne [datum] a [datum], účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum], odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum] včetně jeho doplnění ze dne [datum], písemné podání k výzvě soudu I. stupně ze dne [datum] a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum], vše ve smyslu § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby za 8 úkonů v paušální výši po [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši [částka], tj. celkem ve výši [částka].

34. Účelně vykonanými úkony právní služby odvolací soud neshledal písemná podání žalobkyně ze dne [datum] a [datum], neboť k nim nebyla soudem I. stupně vyzvána a obsah těchto podání mohl být přednesen ústně při následném jednání soudu I. stupně dne [datum]. Totéž platí o písemném podání žalobkyně ze dne [datum], k němuž nebyla soudem I. stupně vyzvána a jeho obsah, který byl reakcí na vyjádření žalované k odvolání žalobkyně, mohl být přednesen ústně při jednání odvolacího soudu dne [datum].

35. Zaplacení náhrady nákladů řízení uložil odvolací soud neúspěšné žalované ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku (§ 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; viz odůvodnění výše), k rukám zástupce žalobkyně dle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení