91 Co 235/2024 - 158

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupen advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [název], [IČO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1] jednající [název] [IČO], [adresa] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. května 2024, č. j. 22 C 229/2023-128, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění částečně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku; jinak se rozsudek v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka], k rukám advokáta žalobce, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení způsobené žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka][Anonymizováno]

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že řízení u Městského soudu v [město] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne [datum] na návrh České republiky – Okresního soudu v [město], kterým se domáhala prohlášení [název] na dlužníka [právnická osoba]. v likvidaci. Po odstranění vad návrhu a vyjádření dlužníka byl usnesením ze dne [datum] na majetek dlužníka prohlášen [název] (právní moc dne [datum]). Dne [datum] se konalo přezkumné jednání a schůze [název]. Dne [datum] přihlásil žalobce do [název] svoji pohledávku ve výši [částka]. Správce [název] podával průběžně zprávy o své činnosti, konaly se schůze věřitelského výboru. Přihlásilo se [číslo] věřitelů s pohledávkami v celkové výši [číslo] Kč, několik stovek jich v průběhu řízení zemřelo. Byly vedeny stovky incidenčních sporů. Součástí majetku úpadce byly budovy, administrativní komplex [právnická osoba] na Budějovické, stroje a dopravní prostředky, zvířata, obchodní podíly a cenné papíry, polotovary, pohledávka ve výši [tel. číslo]Kč z titulu náhrady škody, vypořádací podíly jiných úpadců, účty v bankách a pokladnách. Dne [datum] byla podle sdělení správce na vkladovém účtu částka [částka]. Správce předložil dne [datum] předběžnou konečnou zprávu, podle které čistý výtěžek zpeněžení [název] pro uspokojení pohledávek věřitelů II. třídy činil [částka].

3. Dne [datum] byl správce vyzván ke zvážení částečného rozvrhu. Vzhledem k počtu [název] věřitelů, množství sporných pohledávek a okruhu nedořešených procesních nástupnictví po zemřelých účastnících bylo zřejmé, že příprava návrhu na částečný rozvrh je technicky a administrativně velice náročná záležitost, a proto byla soudem vyčleněna speciální administrativní pracovnice. Dne [datum] soud vyzval správce, aby připravil částečný rozvrh ve spolupráci s asistentkou soudce. Správci byla dne [datum] uložena pořádková pokuta, neboť nesplnil povinnost zpracovat návrh částečného rozvrhu, rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem. Správce byl urgován dne [datum], ten sdělil, že zatím bylo zkontrolováno cca [číslo], docházelo k dalším úmrtím věřitelů a řešilo se nástupnictví a dědictví. Dne [právnická osoba]. 2016 správce sdělil přehled příjmů, výdajů za celý průběh konkurzního řízení, nebyl schopen sdělit konkrétní datum předložení kvalifikovaného návrhu na částečný rozvrh. Dne [datum] byla správci uložena pořádková pokuta ve výši [částka] s tím, že hrubě ztěžuje a brání dalšímu postupu [název] řízení (odvolací soud snížil pokutu na [částka]). Dne [datum] proběhla schůzka správce, místopředsedkyně MS v Praze a vyřizující soudkyně za účelem zajištění rychlejšího postupu ve věci. Stále bylo řešeno procesní nástupnictví cca 450 osob.

4. Dne [datum] byl správcem podán návrh na částečný rozvrh, dle kterého měli být věřitelé uspokojeni v rozsahu 3 %. Správce konstatoval, že s přihlédnutím k dosavadnímu zpeněžení majetkové podstaty lze očekávat, že veškeré zjištěné pohledávky [název] věřitelů určených do rozvrhu budou uspokojeny poměrně ve výši 6 % - 8 %. Dne [datum] byl dosavadní správce [název] zproštěn funkce a byl ustanoven správce nový. K odvolání správce bylo rozhodnutí soudu I. stupně odvolacím soudem zrušeno a bylo nařízeno, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný samosoudce. Odvolací soud vytkl soudu I. stupně, že nepředcházela procesní kooperace soudu se správcem a nebyla vytýčena jasná představa soudu o tom, jak má být částečný rozvrh sestaven a jak se tohoto dobrat, když bylo zcela zřejmé, že bez tohoto nemůže žádný správce kýženého postupu v řízení dosáhnout. Odvolací soud zdůraznil, že je věcí soudu neprodleně věc projednat a udělat pro další postup další úkony, nikoliv to ponechávat na úvaze správce či věřitelského výboru a omezovat se přitom na pasivní a procesně neefektivní písemnou komunikaci.

5. Dne [datum] předseda soudu rozhodl, že věc bude projednána jiným soudcem. Správce nedoložil ke dni [datum] seznam věřitelů, jimž nebyly doručeny výzvy k podání žaloby, jak bylo dohodnuto na jednání soudce se správcem dne [datum]. Dne [datum] správce požádal o součinnost při doručování a zjištění údajů o věřitelích, o součinnost s lustracemi bylo následně požádáno i Ministerstvo vnitra. Konečná zpráva s vyúčtováním hotových výdajů a odměny správce byla předložena dne [datum]. Výdaje činily [částka], příjmy částku [částka], bylo žádáno o odměnu správce ve výši [částka]. Dne [datum] soud uložil správci, aby předložil konečnou zprávu zpracovanou podle poskytnutého vzoru, doložil souhlas věřitelského výboru s výší hotových výdajů správce a nákladů spojených s udržováním a správou podstaty, a to do [datum]. Správce požádal dne [datum] o prodloužení lhůty pro finální konečnou zprávu z důvodu neschválení některých výdajů. Dne [datum] byl správce opakovaně vyzván na splnění povinnosti, ten reagoval dne [datum] tak, že některé věřitele musí vyzvat k odstranění nedostatků přihlášek, a proto je nutné nařídit mimořádné přezkumné jednání. Dne [datum] bylo správci uloženo, aby předložil zpracované listy seznamu pohledávek některých věřitelů včetně výzev k opravě, aby soud mohl nařídit jednání k přezkoumání. Dne [datum] soud svolal schůzi věřitelského výboru na den [datum] a uložil správci splnit vyjmenované povinnosti.

6. Dne [datum] se konala schůze věřitelského výboru a bylo zjištěno, že cca 90 věřitelům nebyly doručeny výzvy k uplatnění popřených pohledávek. Dne [datum] soud prodloužil správci lhůtu ke splnění povinností uložených mu na schůzi věřitelského výboru. Dne [datum] správce předložil konečnou zprávu s vyúčtováním jeho odměny. Dne [datum] soud uložil správci další povinnosti. Dne [datum] se konala schůze věřitelského výboru. Dne [datum] soud schválil konečnou zprávu, dne [datum] vydal rozvrhové usnesení, které nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] správce předložil soudu zprávu o plnění rozvrhového usnesení. Žalobci byla na základě rozvrhového usnesení vyplacena správcem [název] dne [datum] částka [částka]. [název] řízení není dosud skončeno.

7. Soud I. stupně měl dále za zjištěné, že žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy předběžně u žalované dne [datum], která ve svém stanovisku ze dne [datum] dospěla k závěru, že [název] řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a za přiměřenou satisfakci shledala konstatování porušení práva žalobce.

8. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel odkazem na § 1 odst. [právnická osoba], § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), a judikaturu Nejvyššího soudu, zejména stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále i jen „Stanovisko“), že žaloba není důvodná.

9. Soud I. stupně uvedl, že ve vztahu k žalobci řízení započalo podáním přihlášky pohledávky dne [datum] a skončilo dne [datum], kdy byla na základě rozvrhového usnesení žalobci vyplacena částka [částka], trvalo tedy 20 let a 4 měsíce. Takovou délku řízení bylo podle soudu I. stupně nutno vyhodnotit jako nepřiměřenou, když neshledal žádné okolnosti, které by nepřiměřenost celkové délky řízení vylučovaly. Uvedené nesporovala ani žalovaná. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma, která se presumuje. Soud I. stupně pak přisvědčil žalované, že konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě je zcela dostačující satisfakcí jeho vzniklé újmy.

10. Podle soudu I. stupně bylo třeba přihlédnout mimo jiné ke specifikům [název] řízení, jehož délka nemůže být porovnávána s ostatními typy nalézacích sporů, neboť ji nelze poměřovat klasickými měřítky ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu. Soud I. stupně vysvětlil, že předmětem [název] řízení je především to, aby poškozený (věřitel) došel uspokojení přihlášené pohledávky. Otázkou nalézacího řízení je, jakým způsobem vůbec řízení pro poškozeného dopadne, tzn., zda bude v rámci sporu procesně úspěšný či nikoliv. Tato základní otázka pak působí největší nejistotu, která je spojena s vedeným řízením. Při [název] řízení má poškozený naopak již jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. [název] řízení proto disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací. Délka [název] řízení je pak obecně dána zejména složitostí věci v podobě množství věřitelů, kteří mají být v rámci [název] řízení uspokojeni, zjištění majetku úpadce a s tím související úkony k jeho zpeněžení, množstvím sporů, jež jsou [název] vyvolány (incidenční spory), procesním chováním účastníků řízení, kterými jsou [název] úpadce, případně procesním chováním třetích osob dotčených řízením, kterými jsou dlužníci úpadce. Jde přitom nejen o počet přihlášených [název], ale též o četnost nároků na vyloučení věci z podstaty, nároků na oddělené uspokojení, případných pracovních nároků apod.

11. Soud I. stupně uvedl, že řízení bylo značně složité, a to s ohledem na počet přihlášených věřitelů, kterých bylo cca [číslo], přičemž každá jednotlivá přihláška musela být přezkoumána a dále byl přezkoumáván rozsah majetkové podstaty. Nelze pominout ani vysokou úmrtnost věřitelů (cca 600) a s tím spojenou nutnost vyčkat rozhodnutí v dědických řízeních, potřeba lustrovat věřitele v rámci doručování, a to i na [stát] prostřednictvím civilního dožádání. V souvislosti s posuzovaným řízením proběhlo celkem [hodnota] incidenčních sporů, bez jejichž skončení nelze [název] řízení ukončit.

12. Postup [název] soudu byl podle soudu I. stupně plynulý a úkony byly činěny včas a v přiměřených lhůtách. Ze strany státu by se jednalo o pochybení, kdyby [název] soud řádně neplnil svou dohledovou a kontrolní činnost nad činností správce [název], o což v posuzovaném případě nešlo. Naopak správci [název] byla uložena i pořádková pokuta, což svědčí o řádné dohledové činnosti [název] soudu. [název] soudu lze toliko vytknout, že řádně nespolupracoval se správcem [název] a tato skutečnost vedla k tomu, že věc byla přidělena jinému soudci.

13. K významu předmětu řízení pro žalobce soud I. stupně uvedl, že [název] řízení nelze typově zařadit mezi ta, která mají vyšší význam pro účastníky, a tedy vyšší význam není presumován. [název] řízení obecně disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací, jak bylo uvedeno výše. V této věci pak žalobce musel být již při uplatnění své pohledávky v rámci [název] řízení seznámen s případnými obtížemi, které se s těmito pohledávkami pojí. Ty spočívají zejména v obtížné vymahatelnosti a v tom, že výše uspokojení bude pouze částečné, navíc, když v posuzovaném řízení vystupovalo přes [číslo] věřitelů, a s pravděpodobností blížící se jistotě nebude uspokojen v plné výši. Soud I. stupně proto shledal význam předmětu řízení pro žalobce jako nízký až nepatrný[Anonymizováno]

14. Soud I. stupně dodal, že tím má na mysli význam předmětu řízení, nikoli snad zanedbatelnost částky, se kterou se žalobce do [název] přihlásil. Soud I. stupně taktéž přihlédl ke skutečnosti, že žalobce byl osobou vyššího věku, resp. důchodového věku, což může být důvod pro vyšší význam předmětu řízení pro žalobce, avšak výše přihlášené a následně uspokojené pohledávky nedosahovala takové výše, jak tomu např. bylo v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka], kde se žalobci (jiný věřitel ve stejném [název]) odškodnění dostalo, neboť význam předmětu řízení byl shledán vyšším než nízkým s ohledem na věk a výši přihlášené pohledávky přesahující [částka]. Soud I. stupně navíc souhlasil se žalovanou, že žalobce se o posuzované řízení a případné uspokojení své pohledávky prakticky nezajímal.

15. Nakonec podle soudu I. stupně v žádném případě nelze odškodňovat to, že žalobce v řízení nedosáhl uspokojení celé výše přihlášené pohledávky. S ohledem na zprávy správce [název] [název] v průběhu řízení bylo zřejmé, že uspokojení věřitelů bylo možné očekávat v rozsahu 6–8 %. Následně byla upřesňována pouze výše uspokojení. Z rozvrhového usnesení se podává, že uspokojení nakonec bude činit cca 10,28 %. Míra uspokojení v uvedeném rozmezí byla také uvedena v částečném rozvrhu. Žalobci tak míra uspokojení byla po celá léta zřejmá a tato se plynutím času dokonce navýšila, byť jen o 2 %. O nejistotě stran výše uspokojení tak nemůže být v zásadě řeč.

16. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že konstatování porušení práva se jeví dostatečnou satisfakcí za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Jelikož se tohoto zadostiučinění žalobci dostalo již od žalované v průběhu mimosoudního projednání jejího nároku, soud I. stupně žalobu zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka], tj. 3 režijní paušály po [částka] za vyjádření k žalobě, přípravu a účast u jednání.

18. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním. Uvedl, že v červenci 2007 se nejednalo o žádnou průběžnou zprávu správce [název] o rozsahu uspokojení věřitelů, ale šlo o nikdy neschválený návrh na částečný rozvrh. Teprve v prosinci 2022 došlo k pravomocnému rozvrhovému usnesení, z něhož je patrno, že uspokojení věřitelů bude činit 10,28 %. Míra skutečného uspokojení tak nebyla žalobci již dávno známa, jak dovodil soud I. stupně, proto ani význam předmětu řízení pro žalobce nebyl zanedbatelný, a to i s ohledem na extrémní délku řízení, na které se žalobce nikterak nepodílel. [název] soud se správcem [název] nespolupracoval, neplnil tedy řádně svou dohledovou a kontrolní činnost, čímž došlo k průtahům v řízení, za což žalobci náleží odškodnění ve finanční formě. Žalobce nakonec vytkl soudu I. stupně, že se nevypořádal s vyhovujícími rozsudky jiných žalobců v téže [název] věci, na něž žalobce odkazoval, ani s rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v obdobných věcech. Z posledně citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že i případný snížený význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně tak, že se žalobě vyhovuje a žalobci byly přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů.

19. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že jej považuje za nedůvodné. V první řadě se neztotožnila s jeho tvrzením, že z rozhodovací praxe odvolacího soudu vyplývá, že je třeba žalobci poskytnout jako zadostiučinění vyšší částku, než kterou přiznal soud I. stupně. Názor odvolacího soudu na formu a výši zadostiučinění ve vztahu k posuzovanému řízení stále není jednotný. Stále jsou zde mnohé senáty (např. 17, 20, 19, 53, 72, 28, 57, 62), které trvají na tom, že poskytnutí morální satisfakce je s ohledem na konkrétní okolnosti (zejména extrémní složitost a zanedbatelný význam) zcela dostačující. Za lichou pak žalovaná měla námitku žalobce, že se soud I. stupně měl zabývat otázkou, zda v posuzovaném řízení nastaly skutečnosti, na jejichž základě žalobce mohl očekávat vyšší míru uspokojení. Žalobce si naopak mohl již od počátku posuzovaného řízení učinit představu o výši plnění i s ohledem na skutečnost, že byl nezajištěným věřitelem. V řízení byla řada průběžných zpráv jak o stavu majetkové podstaty, tak o počtu věřitelů. V květnu a prosinci 2003 byly součástí spisu dílčí zprávy, z kterých vyplýval počet přihlášených věřitelů (14 557) a celková výše dluhů ([částka] Kč), v letech 2004, 2007, 2010, atd. byl stav [název] aktualizován, konaly se schůze věřitelů a byly doplněny další zprávy. Pokud se žalobce o řízení nezajímal, nemohl ani pociťovat nejistotu spojenou s výsledkem řízení. I když částka, která byla žalobci podle rozvrhového usnesení vyplacena, není zcela bagatelní, nejedná se ani o částku, která by byla způsobilá navýšit význam posuzovaného řízení pro žalobce. Žalobce nemohl očekávat, že bude uspokojen vyšší měrou. Nejistota ohledně výše plnění na přihlášenou nezajištěnou pohledávku žalobce panovala max v rozsahu rozdílu odhadu procent uspokojení tedy 6–8 % či 8–10 %, přičemž konečně byly pohledávky uspokojeny 10,28 %. Nejistota žalobce tak panovala ohledně rozmezí odpovídajícího cca 2 %. Délka [název] byla dána zejména extrémní mírou složitosti věci. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný a přiznal žalované náklady odvolacího řízení.

20. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

21. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění o průběhu řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], o uplatnění nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku tohoto řízení u žalované dne [datum] a o konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v uvedeném řízení v přiměřené lhůtě stanoviskem žalované ze dne [datum].

22. Soud I. stupně nepochybil, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval § 13 odst. 1 větu první a třetí a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci však odvolací soud sdílí jen zčásti /byl tak naplněn odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř./ a uvádí následující:

23. Celková délka [název] ve vztahu k žalobci /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/ činila 20 let a 5 měsíců, a to od podání přihlášky dne [datum] do splnění rozvrhového usnesení vůči žalobci dne [datum] [viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem 132/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále i jen „[číslo]“]. Žalobce se na délce řízení negativním způsobem nepodílel /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/. Soud I. stupně posoudil správně kritérium složitosti řízení /§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/, které bylo skutečně zcela mimořádně obtížné. Odvolací soud souhlasí také se závěrem soudu I. stupně, že celkovou délku řízení nelze ospravedlnit ani kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 OdpŠk, a že tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za což mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk), která se presumuje. Žalovaná domněnku vzniku nemajetkové újmy nevyvracela, naopak ji sama odškodnila formou konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve svém stanovisku ze dne [datum].

24. Odvolací soud má však na rozdíl od soudu I. stupně za to, že postup orgánů veřejné moci během řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/, tj. [název] soudu, nelze hodnotit jako příkladný. Z provedeného dokazování vyplynulo, že ačkoliv prvostupňový [název] soud uložil správci [název] pořádkové pokuty a v listopadu 2017 rozhodl o zproštění správce jeho funkce, odvolacím soudem mu bylo vytknuto, že se správcem [název] nekooperoval, že nebyla vytýčena jasná představa soudu o tom, jak má být částečný rozvrh sestaven a jak se tohoto dobrat, když bylo zcela zřejmé, že bez tohoto nemůže žádný správce kýženého postupu v řízení dosáhnout. Odvolací soud zdůraznil, že je věcí soudu neprodleně věc projednat a udělat pro další postup další úkony, nikoliv to ponechávat na úvaze správce či věřitelského výboru a omezovat se přitom na pasivní a procesně neefektivní písemnou komunikaci. Uvedené nedostatky v postupu [název] soudu vedly nakonec k tomu, že bylo rozhodnuto, že věc bude projednána jiným soudcem, který věc převzal v červnu 2018. Ten se následně vyjádřil tak, že konečná zpráva mohla být soudu předložena v přiměřené době po dokončení zpeněžování [název] v letech 2004–2005. Ačkoliv tedy soud I. stupně nezjistil v řízení žádné významné průtahy, pak výše popsaný neefektivní postup konkursního soudu je třeba přičíst k tíži státu.

25. Odvolací soud dále nesdílí názor soudu I. stupně, že význam předmětu řízení pro žalobce /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/ byl nízký až nepatrný, což by mělo odůvodnit nepeněžitou formu kompenzace nemajetkové újmy, jak namítala žalovaná. Soudu I. stupně lze přisvědčit v tom, že [název] nepatří z hlediska významu předmětu řízení k těm, jež by měla pro jeho účastníky zvýšený význam. V této věci však nelze přehlédnout, že žalobce v roce 2006, tedy téměř na počátku posuzovaného řízení, dosáhl věku 75 let, přičemž v pokročilém věku je zpravidla délka řízení vnímána citlivěji i s ohledem na zvýšenou obavu, zda se účastníku vůbec podaří vyřešit své věci. V takovém případě se zvýšený význam předmětu řízení presumuje.

26. Co se týká vědomosti žalobce o míře předpokládaného uspokojení jeho zjištěné pohledávky, k té poprvé došlo v červenci 2017, kdy správce [název] předložil [název] soudu návrh na částečný rozvrh a v tomto návrhu konstatoval, že s přihlédnutím k dosavadnímu zpeněžení majetkové podstaty lze očekávat, že veškeré zjištěné pohledávky [název] určených do rozvrhu budou uspokojeny poměrně ve výši 6 % - 8 %. Ke schválení uvedeného návrhu [název] soudem však nedošlo. Dne [datum] předložil správce [název] [název] soudu konečnou zprávu, z které vyplývala předpokládaná míra uspokojení pohledávek ve výši 8 %. Rozvrhové usnesení, kterým byla žalobci přiznána k vyplacení částka [částka], tj. cca 10 % z přihlášené a zjištěné pohledávky, bylo vydáno až dne [datum], právní moci nabylo dne [datum]. Žalobce tak byl v nejistotě o míře uspokojení jeho pohledávky minimálně do roku 2017. Pokud pak žalobce obdržel plnění podle rozvrhového usnesení na svou pohledávku až v lednu 2023 ve věku 91 let, nelze přisvědčit názoru soudu I. stupně, že význam předmětu řízení pro žalobce byl nepatrný.

27. Soud I. stupně přiléhavě odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), podle níž je konstatování porušení práva plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž aplikaci předpokládá § 31a odst. 2 OdpŠk, a to zejména s ohledem na závažnost vzniklé újmy a okolnosti konkrétní věci, a že v určitých případech bude postačovat samotné konstatování porušení práva, například pokud délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru poškozené osoby. Nyní projednávaná věc však uvedené předpoklady pro pouhé konstatování porušení práva nesplňuje.

28. Odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo (a vyplývá to i z rozhodnutí označených účastníky v průběhu tohoto řízení), že rozhodování Městského soudu v Praze o nárocích poškozených věřitelů na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku předmětného [název] není jednotné, kdy část shledává jako dostačující formu zadostiučinění pouhé konstatování porušení práva (viz např. rozsudky ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) a část má naopak za to, že je třeba poskytnout zadostiučinění v penězích (viz např. rozsudky ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). K těm rozhodnutím Městského soudu v Praze, která byla vydána před tím, než bylo v posuzovaném [název] vydáno rozvrhové usnesení a v době rozhodování soudu o nárocích na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku [název] tedy nebyla zřejmá částka, jaké se poškozeným v [název] skutečně dostane na uspokojení jejich pohledávky, odvolací soud nepřihlížel, neboť podle jeho názoru měly být uvedené žaloby zamítnuty pro předčasnost (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

29. V této věci se odvolací soud přiklonil k názoru těch senátů Městského soudu v Praze, které mají shodně jako odvolací soud za to, že význam předmětu řízení pro žalobce nebyl pouze nepatrný (byl pouze snížený) a že by tak bylo možno uzavřít, že doba řízení nemohla negativně zasáhnout jeho psychickou sféru, a tudíž postačí samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době. Podle odvolacího soudu je naopak třeba nemajetkovou újmu odškodnit v penězích, neboť i snížený význam předmětu řízení pro poškozeného má zásadně vést k této formě satisfakce a zároveň pouze z povahy [název] nelze dovodit, že by mělo pro přihlášené věřitele nepatrný význam. Nelze též přehlédnout, že na nepřiměřené délce [název], ač bylo mimořádně složité, se podílel sám [název] soud. Byť žalobci bylo jistě známo, že jeho přihlášená a uznaná pohledávka nebude uspokojena v plné výši, pak žalobce nemohl očekávat, že k částečnému uspokojení jeho pohledávky dojde po více než 20 letech, kdy došlo k významné ztrátě hodnoty vyplacené peněžité částky, což je podle názoru odvolacího soudu také třeba promítnout do formy zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Pouhé konstatování porušení práva se tak nejeví jako plnohodnotná forma zadostiučinění.

30. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 20 let a 5 měsíců přiznal odvolací soud žalobci základní částku ve výši [částka], když vycházel z částky [částka] za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), z částky [částka] za každý další rok řízení a z částky [částka] za každý další měsíc řízení (částku [částka] za každý rok řízení zvolil odvolací soud z důvodu extrémně dlouhé délky řízení).

31. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

32. Z důvodu mimořádně vysoké procesní složitosti věci /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/ snížil odvolací soud základní částku odškodnění o 50 %. Hodnocení kritéria jednání poškozeného během řízení /§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/ nezakládá důvod ani pro snížení, ani pro zvýšení základní částky odškodnění. Z důvodu neefektivního postupu orgánů veřejné moci během řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/ zvýšil odvolací soud základní částku odškodnění o 10 %. Nižší význam předmětu řízení pro žalobce /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/, u něhož však bylo třeba zároveň přihlédnout k vysokému věku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) byl důvodem ke snížení základní částky odškodnění o 40 %.

33. Odvolací soud po zhodnocení veškerých výše uvedených kritérií dospěl k závěru, že žalobci náleží odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] (základní částka [částka] snížená o 80 %), žalovaná mu dosud nezaplatila ničeho. Žalobce má též ve smyslu § 1968 věty první a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk u žalované (bod 10. Stanoviska). Žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u žalované dne [datum], šestiměsíční lhůta uplynula dne [datum], žalovaná je v prodlení s plněním dluhu od [datum].

34. S ohledem na veškeré výše uvedené důvody odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně změnil ve výroku I. částečně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku; jinak rozsudek v tomto výroku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

35. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

36. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

37. Úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši [částka], a to za zaplacený soudní poplatek částka [částka] a za zastoupení advokátem částka [částka], která sestává z mimosmluvní odměny advokáta za 5 účelně vynaložených úkonů právní služby po [částka], a to: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) podání žaloby, 3) účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum], 4) odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum] včetně jeho odůvodnění ze dne [datum], 5) účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum], vše podle § 1 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z náhrady hotových výdajů v paušální výši [částka] za 5 úkonů právní služby podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, z náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce ve výši [částka] (2 x 8 půlhodin x [částka]) za 2 cesty z [adresa] k jednáním soudu I. a II. stupně a zpět dne [datum] a [datum] při celkové délce jedné cesty 1 hodina a 45 minut podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu a z náhrady cestovních výdajů zástupce žalobce ve výši [částka] za 2 jízdy k jednáním soudu dne [datum] a [datum] osobním automobilem zn. [název], RZ [SPZ], při spotřebě pohonných hmot (NM) 5,4 l/100 km, na trase [adresa] a zpět v délce jedné zpáteční cesty 170 km, při vyhláškové ceně motorové nafty ve výši [částka]/1 litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši [částka]/1 km [§ 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb.].

38. Zaplacení náhrady nákladů řízení uložil odvolací soud neúspěšné žalované ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku (§ 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; viz odůvodnění výše), k rukám advokáta žalobce podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.