91 CO 275/2022 - 119

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Blanky Vernerové a Mgr. Markéty Jiráskové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupen advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 29/2022-92, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění částečně tak, že se žaloba v části, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky [částka], zamítá; jinak se rozsudek v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů [částka] k rukám právního zástupce žalobce, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] (výrok I.), současně zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] (výrok II.) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.)

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 249/2011.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce se vůči žalované domáhal žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum] náhrady škody a nemajetkové újmy z důvodu v minulosti proti němu u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. nezákonně vedenému trestnímu řízení. Žalobce podanou žalobou požadoval 1) náhradu nákladů vynaložených na obhajobu ve výši [částka], 2) náhradu ušlého zisku ve výši [částka], 3) náhradu škody na zdraví ve výši [částka], 4) náhradu nemajetkové újmy za medializaci trestního řízení ve výši [částka], 5) náhradu za ztrátu možnosti mít děti ve výši [částka], 6) náhradu za negativní dopad na soukromí a rodinný život a 7) zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši [částka]. Celkově požadoval částku [částka]. Své žalobou uplatněné nároky ještě před jejím podáním uplatnil i v rámci mimosoudního projednání věci u Ministerstva spravedlnosti a to dnem [datum]. Dne [datum] vydal soud pokyn k rozeslání žaloby za účelem vyjádření žalované. Žalovaná podala vyjádření ve věci [datum] a dne [datum] bylo soudem žádáno o zapůjčení přílohového spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] bylo podáno další vyjádření žalované. Usnesením ze dne [datum] došlo k částečnému zastavení řízení co do částky [částka] z důvodu zpětvzetí. Dne [datum] bylo znovu žádáno soudem o zapůjčení přílohového spisu. Dne [datum] byl spis připraven k nařízení jednání ve věci na den [datum] a zároveň byl žalobce vyzýván k doplnění tvrzení. Dne [datum] právní zástupce žalobce požádal o prodloužení lhůty k doplnění tvrzení, dne [datum] požádal o odročení jednání z důvodu kolize jednání. Jednání bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] došlo do spisu doplnění žaloby. Dne [datum] ve věci proběhlo jednání, nárok žalobce ve výši [částka] byl vyloučen k samostatnému projednání a dále se soud zabýval dalšími uplatněnými nároky. Jednání bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] žalobce opět požádal o prodloužení lhůty k doplnění tvrzení a důkazů. Dne [datum] byla zaslána doplňující tvrzení a důkazy a stejně tak i [datum]. Před zadáním znaleckého posudku dne [datum] soud požádal žalobce o zproštění mlčenlivosti. Zproštění mlčenlivosti bylo soudu dodáno dne [datum]. Žalobce též požádal o rozšíření žaloby o částku [částka]. Dne [datum] ve věci proběhlo jednání, které bylo následně odročeno za účelem doplnění dokazování na den [datum]. Dne [datum] proběhlo jednání ve věci, k důkazu byl proveden spis Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a jednání bylo odročeno na den [datum]. K nařízenému jednání byli předvoláni svědci. K výzvě soudu byla v průběhu června 2014 podána vyjádření k zadání znaleckého posudku a k rozsahu zkoumání. Usnesením ze dne [datum] byl ustanoven k podání znaleckého posudku znalecký ústav - [ulice] vojenská nemocnice. Následně podal žalobce doplňující vyjádření k otázkám na znalecký ústav. Znalecký ústav požádal o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku. Dále dne [datum] oznámil znalecký ústav soudu, že žalobce se ještě nedostavil k vyšetření a že další termín vyšetření je stanoven na [datum]. V průběhu května roku [rok] a června [rok] byl soudem zjišťován stav znaleckého posudku. Dne [datum] požádal žalobce o nařízení jednání ve věci. Dne [datum] byl soudu předaný znalecký posudek zaslán účastníkům. Usnesením č. j. 27 C 249/2011-308 ze dne [datum rozhodnutí] byla přiznána odměna znaleckému ústavu a bylo nařízeno jednání na den [datum]. Jednání dne [datum] bylo konáno a bylo dále odročeno na den [datum]. Z důvodu nemoci soudce bylo nařízené jednání přeodročeno a následně proběhlo dne [datum]. Další jednání se konalo dne [datum]. Při tomto jednání byl proveden výslech žalobce a jednání bylo odročeno za účelem doplnění důkazů a pokračování v dokazování na den [datum]. V mezidobí byla soudu doručena další podání obsahující další skutková tvrzení. Dne [datum] proběhlo jednání ve věci a byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě vyhověno co do částky [částka], co do částky [částka] bylo řízení zastaveno, a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Bylo požádáno o prodloužení lhůty k vypracování písemného vyhotovení rozsudku do [datum] a následně do [datum]. Proti rozsudku bylo podáno odvolání ze strany žalobce. Žalobce byl vyzván k zaplacení soudního poplatku dne [datum]. Žalobce podal vyjádření, v němž uvedl, že nesouhlasí s jemu uloženou povinností k zaplacení soudního poplatku. Usnesením č. j. 27 C 249/2011-457 ze dne [datum rozhodnutí], bylo odvolací řízení zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Proti tomu rozhodnutí podal žalobce odvolání. Spis byl dne [datum] předložen Městskému soudu v Praze, který dne [datum rozhodnutí] pod č. j. 51 Co 198/2018-466 usnesení soudu I. stupně potvrdil. Následně byla žalobcem ve věci podána dne [datum] ústavní stížnost. Ústavní soud Nálezem vydaným pod sp. zn. I. ÚS 3668/18 shora uvedené usnesení o zastavení odvolacího řízení zrušil. Spis byl znovu předložen Městskému soudu v Praze [datum]. Jednání u odvolacího proběhlo dne [datum] Městský soud v Praze rozhodl svým rozsudkem vydaným pod č. j. 51 Co 327/2019-513, tak, že rozsudek soudu I. stupně částečně změnil tak, že co do částky [částka] ještě žalobě vyhověl. Proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobcem podáno dne [datum] dovolání. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí] vydaným pod č. j. 30 Cdo 1738/2020-545 dovolání odmítl a rozhodnutí nebylo právní moci [datum]. Následně žalobce ve věci podal ještě další ústavní stížnost, o které Ústavní soud usnesením vydaným dne [datum] pod sp. zn. IV. ÚS 1594/2021 rozhodl tak, že ji odmítl.

4. Soud I. stupně dále vyšel z nesporných tvrzení účastníků řízení o tom, že žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhou dobu soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 249/2011 u žalované v rámci mimosoudního projednání věci dne [datum] a že žádosti žalobce bylo ze strany žalované částečně vyhověno, a to tak, že žalobci byla přiznána částka [částka].

5. Na podkladě shora uvedených skutkových zjištění soud I. stupně s odkazem na § 1 odst. 1, § 5, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“) uzavřel, že žaloba je částečně důvodná, a to i přes zohlednění částky [částka] žalobci již žalovanou poskytnuté v rámci mimosoudního projednání věci.

6. Soud I. stupně konstatoval, že v projednávané věci musel při posuzování toho, zda ve vztahu k žalobci došlo k porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené době, do rozhodné doby v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1084/2017 započítat i dobu, po kterou byl původní žalobou uplatněný nárok projednáván u Ministerstva spravedlnosti, a to s ohledem na to, že v nyní posuzovaném řízení byl uplatněn kompenzační nárok dle zákona č. 82/1998 Sb. Za těchto okolností jako rozhodnou dobu určil soud I. stupně dobu od [datum], kdy byl nárok v posuzovaném řízení uplatněn u Ministerstva spravedlnosti, do [datum], kdy bylo vydáno usnesení Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti, jímž bylo řízení s konečnou platností skončeno. Vyšel tedy z celkové délky řízení v rozsahu 10 let a 5 měsíců, přičemž dospěl k závěru, že ačkoli řízení proběhlo před čtyřmi stupni soudní soustavy, tedy včetně Ústavního soudu (ve věci samé bylo soudem I. stupně rozhodováno jednou, 2 x bylo ve věci rozhodováno soudem II. stupně, 1 x Nejvyšším soudem a 2 x Ústavním soudem České republiky) přesto při komplexním posouzení délky řízení parametry ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, je třeba uzavřít, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, a to za situace, kdy se jedná o specifický typ řízení, ve kterém se osoba poškozená ze strany orgánů státu domáhá odškodnění nebo náhrady škody, která jí byla způsobena nezákonnými rozhodnutími státu. S ohledem na výše uvedenou délku kompenzačního řízení soud I. stupně vyhodnotil, že je na místě poskytnout žalobci odškodnění za jemu vzniklou nemajetkovou újmu v penězích, přičemž při stanovení přiměřené výše odškodnění vyšel ze základní částky [částka], za jeden rok řízení, s výjimkou prvních dvou let, kdy bylo vycházeno z částky poloviční, tedy celkově ze základní částky [částka]. Při zohlednění jednotlivých parametrů dle ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk soud I. stupně snížil základní částku odškodnění o 20 % z důvodu počtu soudních soustav, které ve věci rozhodovaly, a to za situace, kdy posoudil, že se v daném případě nejednalo o jakýsi„ soudní ping-pong“, když soud I. stupně rozhodl ve věci, k odvolání žalobce bylo následně rozhodováno soudem odvolacím, který částečně rozsudek soudu I. stupně potvrdil, částečně změnil, přičemž ve věci bylo podáno dovolání, které Nejvyšší soud odmítl a stejně tak ve věci samé byla odmítnuta i ústavní stížnost. Zároveň však soud I. stupně uvedl, že v průběhu řízení došlo k nesprávnému postupu při rozhodování o zastavení odvolacího řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, přičemž tento postup byl napraven až na základě [příjmení] Ústavního soudu, v důsledku kterého tedy bylo korigováno původní rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, přičemž k této skutečnosti soud I. stupně přihlédl v tom směru, že ačkoliv řízení probíhalo na čtyřech stupních soudní soustavy ve vztahu k rozhodnutí ve věci samé, byla základní částka ponížena ve vztahu k stupňům soudní soustavy pouze o 20 %. Dále soud I. stupně ponížil základní částku odškodnění o 10 % z důvodu procesní složitosti řízení, neboť žalobce požadoval v řízení jak odškodnění nemajetkových újem, tak i náhradu škody. Jednalo se tedy o několik nároků, které byly samostatné, na sobě nezávislé a muselo být k nim samostatně prováděno i dokazování. Dále přihlédl k tomu, že ve věci byl vypracován znalecký posudek, byli vyslýcháni svědci a byly prováděny i další listinné důkazy. Soud I. stupně dále přistoupil k ponížení základní částky odškodnění o 5 % z důvodu podílu žalobce na celkové délce řízení, a to z toho důvodu, že žalobce se nezajímal o to, jakým způsobem je znalecký posudek vypracováván, když dle tvrzení znalce se žalobce ke znaleckému zkoumání nedostavil. Dále v tomto kritériu zohlednil i to, že žalobce opakovaně žádal o odročení jednání, žádal o rozšíření žaloby, opakovaně žalobu doplňoval, žádal o prodloužení lhůt k doplnění tvrzení, čímž dle soudu I. stupně také nesl určitý podíl na celkové délce řízení, neboť žaloba má být k soudu podána již od počátku jako perfektní. Zároveň však soud I. stupně vyhodnotil, že je na místě navýšit základní částku odškodnění z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce, a to z důvodu obecného charakteru řízení, neboť se jednalo o řízení o odškodnění a náhradu škody dle zákona 82/98 Sb. Soud I. tak dospěl k závěru, že základní vypočtenou částku [částka] je důvodné snížit o 25 % a že tedy přiměřenou výší odškodnění žalobci vzniklé nemajetkové újmy je částka [částka], která by žalobci jako náhrada nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. značkou 27 C 249/2011 měla být poskytnuta. Vzhledem k tomu, že ze strany žalované již dříve byla žalobci uhrazena částka [částka], soud přiznal žalobci ještě nad rámec vyplacené částky ze strany Ministerstva spravedlnosti ještě částku [částka].

7. Ve vztahu k námitce ekonomického ukazatele, který měl být dle žalobce zohledněn při stanovení základní částky odškodnění soud I. stupně uvedl, že tuto námitku považuje za nedůvodnou, neboť standardní soudní praxe se od uvedených částek neodchyluje ani v současnosti. V této souvislosti odkázal i na závěry Nejvyššího soudu obsažené v jeho rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, z nichž vyplývá, že:„ při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku“ s tím, že„ na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění pak nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny.“ a dále připomněl i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3331/2012 či sp. zn. 30 Cdo 3509/2018.

8. O nákladech řízení před soudem I. stupně bylo rozhodnuto s odkazem na ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce byl se svou žalobou co do základu úspěšný.

9. Proti výroku I. rozsudku soudu I. stupně podala řádně a včas odvolání žalovaná, a to s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Ve svém odvolání uvedla, že je nadále přesvědčena o tom, že žalovanou poskytnutá výše zadostiučinění v souvislosti s délkou posuzovaného řízení v rozsahu částky [částka] je dostatečná. Žalovaná zejména nesouhlasila s tím, že soud I. stupně vyšel ze základní částky odškodnění ve výši [částka] za jeden rok řízení v případě řízení trvajícího 9 let a 10 měsíců (případně prodlouženého o dobu mimosoudního projednávání), neboť dle ustálené judikatury se základní částka odškodnění zvyšuje zpravidla při délce vyšší než 10 let, avšak nikoliv automaticky na částku [částka], která by měla odpovídat délce řízení násobně vyšší. Dále žalovaná soudu I. stupně vytýkala, že nedostatečně zohlednil podíl žalobce na celkové délce řízení, když částku odškodnění z tohoto důvodu snížil pouze o 5 %. Žalovaná dále poukazovala na to, že soud I. stupně ani dostatečně neosvětlil, jak konkrétně posuzoval význam řízení pro žalobce, když pouze odkázal na obecný charakter řízení dle zákona OdpŠk. Ze všech výše uvedených důvodů tedy žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvého stupně ve výroku I. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně aby sám napadené rozhodnutí změnil tak, že žaloba se (nad rámec plnění poskytnutého ze strany žalované) zamítá.

10. K odvolání žalované se vyjádřil žalobce tak, že se plně ztotožňuje s rozhodnutím soudu I. stupně a rozhodně nesouhlasí s námitkami žalované uvedenými v jejím odvolání. Ohledně délky soudního řízení žalobce uvedl, že soud I. stupně správně počítal celkovou délku řízení od uplatnění nároku žalobcem (dne [datum]) u Ministerstva spravedlnosti před řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 249/2011 až do vydání konečného rozhodnutí Ústavního soudu v červenci 2021, kterým bylo řízení skončeno. Dále žalobce ve svém vyjádření uvedl, že pokud žalovaná soudu I. stupně vytýkala nedostatečné zohlednění podílu žalobce na celkové délce řízení, považuje tuto argumentaci za zcela nedůvodnou, a to s ohledem na postup soudů v rámci napadeného řízení s tím, že průtahy v řízení rozhodně nelze dávat k jeho tíži. Dále uvedl, že i kdyby skutečně přispěl minimální mírou k průtahům v řízení, pak upozorňoval na to, že soud I. stupně již částku zadostučinění z tohoto důvodu snížil o 5 % a takovéto snížení základní částky odškodnění skutečně nelze vzhledem k případnému zanedbatelnému podílu žalobce na délce řízení oproti pochybení žalované považovat za nedostatečné. Žalobce dále k věci uvedl i to, že se plně ztotožňuje s tím, že v daném případě bylo zcela na místě navýšit základní částku odškodnění z důvodu významu řízení, když odkázal na to, že i soud I. stupně uvedl, že v daném případě se jednalo o řízení o odškodnění a náhradu škody dle OdpŠk se kterým je spojena nutnost přednostního projednání věci a dále uvedl, že řízení mělo pro žalobce vysoký význam, neboť žádal odškodnění za své dlouholeté nezákonné trestní stíhání.

11. Účastníci v dané věci souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání žalované rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne [datum].

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

13. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně učinil správná skutková zjištění o průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 249/2011 a o uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobcem u žalované dnem [datum] a soud I. stupně též nepochybil, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., jež v odůvodnění napadeného rozsudku citoval. Právní posouzení věci soudem I. stupně na podkladě jím správně určené právní normy však odvolací soud sdílí jen zčásti /v tomto směru jsou důvodné odvolací námitky žalované dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. a uvádí následující:

14. Při stanovení celkové délky řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/ vyšel soud I. stupně správně z toho, že do celkové délky řízení je v daném případě, kdy je předmětem řízení náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení, důvodné započítat i dobu předběžného projednání u příslušné organizační složky státu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1084/2017), nejdéle však dobu 6 měsíců (§ 15 odst. 2 OdpŠk.) Tuto dobu pak odvolací soud upřesnil na dobu v rozsahu 10 let 5 měsíců a 12 dnů, když nárok žalobce byl v původním řízení uplatněn u Ministerstva spravedlnosti dnem [datum], konečné rozhodnutí ve věci, tedy usnesení Ústavního soudu ČR bylo vydáno dne [datum], přičemž odvolací soud akceptoval argumentaci žalobce obsaženou v žalobě, že toto rozhodnutí Ústavního soudu mohlo být žalobci reálně doručeno dnem [datum].

15. Odvolací soud dále ve shodě se soudem I. stupně vyhodnotil, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v jeho nepřiměřené délce, a to právě již vyhodnocením kritérií podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk. K tomuto závěru dospěl odvolací soud zejména v důsledku nekoncentrovaného postupu soudu v průběhu řízení, (především se jednalo o nekoncentrovaný postup či delší časové úseky mezi nařízenými jednáními v období druhé poloviny roku 2012, a dále ve druhé polovině roku 2014 a první polovině roku 2015 – blíže viz bod 3 odůvodnění tohoto rozsudku), který negativně ovlivnil délku řízení, a proto jej bylo nutno zohlednit právě v úvaze o tom, že v důsledku tohoto postupu již bylo nutno hodnotit řízení jako nepřiměřeně dlouhé, a to i přes další níže rozebíraná kritéria uvedená v ustanovení § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk (skutkovou a procesní složitost věci).

16. Na základě shora uvedeného tedy odvolací soud uzavírá, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 249/2011 došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 958/2009). Žalovaná však domněnku vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce v tomto řízení nevyvracela.

17. V projednávané věci odvolací soud, stejně tak jako soud I. stupně, vyhodnotil, že v daném případě je důvodné nemajetkovou újmu odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva žalobce (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2828/2011) nebyly shledány, a to ani samotnou žalovanou, která již v rámci mimosoudního projednání věci žalobci poskytla finanční plnění jako satisfakci za jemu vzniklou nemajetkovou újmu.

18. Odvolací soud konstatuje, že při stanovení základní částky odškodnění v této věci však na rozdíl od žalované i od soudu I. stupně (žalovaná vycházela ze základní částky odškodnění ve výši [částka] za jeden rok řízení, soud I. stupně pak z částky [částka] za jeden rok řízení) jako základní částku odškodnění stanovil částku [částka] za jeden rok řízení, s výjimkou prvních dvou let, kdy byla stanovena základní částka v poloviční výši (viz závěry Nejvyššího soudu dle Stanoviska sp. zn. Cpjn 206/2010), a to za situace, kdy délka řízení stanovená s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu (viz bod 13 odůvodnění tohoto rozsudku) přesáhla již dobu deseti let (započitatelná délka řízení byla v rozsahu 10 let, 5 měsíců a 12 dní). Odvolací soud se při stanovení základní částky odškodnění neztotožnil s hodnocením soudu I. stupně, který základní částku odškodnění stanovil ve výši [částka], neboť takováto základní částka odškodnění, jak již vyplývá z ustálené judikatury, bývá přiznávána v případě řízení trvajících podstatně delší dobu než v případě řízení žalobce, tedy v řízeních trvajících například 14 a více let. Na druhou stranu však odvolací soud vyhodnotil, že v případě řízení přesahujícího trvání deseti let, byť jen o několik měsíců, bylo již na místě vycházet ze základní částky odškodnění vyšší než v rozsahu [částka] za jeden rok řízení, z níž vycházela strana žalovaná. Ve vztahu k odvolacím soudem stanovené základní částce odškodnění za jeden rok řízení odvolací soud dále uvádí, že ve vztahu k původní námitce žalobce ohledně ekonomických ukazatelů, které by měly být zohledněny při stanovení výše odškodnění, se odvolací soud plně ztotožňuje se závěry soudu I. stupně (ve stručnosti uvedené i v bodě 7. odůvodnění tohoto rozsudku). Protože odvolací soudu stanovil jako základní částka odškodnění částku ve výši [částka] za jeden rok řízení (s výjimkou prvních dvou let, kdy byla v souladu se Stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 stanovena základní částka odškodnění v poloviční výši), vyšel odvolací soud ze základní částky odškodnění za celé řízení v rozsahu částky [částka] (2 roky x [částka] + 8 let x [částka] + 5 měsíců x [částka] + 12 dní x [částka]), Výše uvedenou základní částku odvolací soud následně upravoval, a to (předně) v důsledku demonstrativně uvedených kritérií pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, jejichž hodnocení je popsáno níže.

19. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně v jeho závěru o vyšší procesní a skutkové složitosti věci /kritérium dle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/. Odvolací soud uvádí, že předmětem řízení byl původně požadavek na zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy v důsledku v minulosti proti žalobci nezákonně vedenému trestnímu stíhání, přičemž žalobce podanou žalobou požadoval původně 7 samostatných nároků, a to náhradu nákladů vynaložených na obhajobu v celkové výši [částka], náhradu ušlého zisku ve výši [částka], náhradu škody na zdraví ve výši [částka], náhradu nemajetkové újmy za medializaci trestního řízení ve výši [částka], náhradu za ztrátu možnosti mít děti ve výši [částka], náhradu za negativní dopad na soukromí a rodinný život a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši [částka]. Ačkoli v průběhu řízení došlo k vyloučení částky [částka] k samostatnému projednání, a to v důsledku toho, že část nároků byla posouzena jako nároky z titulu ochrany osobnosti a dále bylo řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby co do částky [částka] zastaveno, přesto předmětem řízení zůstalo nadále několik samostatných nároků, k nimž muselo být vedeno rozsáhlejší dokazování, včetně nutnosti zpracování znaleckého posudku souvisejícího s uplatnění požadavku žalobce i na náhradu škody na zdraví.

20. Procesní složitost posuzovaného řízení spočívala v tom, jak správně konstatoval i soud I. stupně, že v řízení bylo využito v maximální možné míře opravných prostředků do rozhodnutí ve věci samé, když ve věci samé bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy (soudem I. stupně soudem odvolacím a následně i soudem dovolacím), přičemž po využití mimořádného opravného prostředku (dovolání) byla žalobcem navíc využita i možnost podání ústavní stížnosti, což jsou vše skutečnosti, které bylo nezbytné zohlednit do procesní složitosti věci. Do kritéria procesní složitosti pak bylo nutno promítnout i rozsah dokazování (výslechy svědků, nutnost zajištění trestního spisu a dokazování tímto trestním spisem, zadání znaleckého posudku, vytíženost znaleckého ústavu zpracovávajícího předmětný znalecký posudek i dokazování se znaleckým posudkem související). Do kritéria procesní složitosti věci pak odvolací soud podřadil i to, že soud v projednávané věci musel dále rozhodovat o částečném zastavení řízení, rozhodovat o vyloučení části uplatněných nároků k samostatnému projednání, opakovaně musel vyzývat žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, přičemž v této souvislosti žalobce několikrát žádal o prodloužení lhůt. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že soud I. stupně některé ze shora uvedených skutečností podřadil pod kritérium jednání poškozeného, kterým přispěl k nepřiměřené délce soudního řízení, avšak odvolací soud je přesvědčen o tom, že výše uvedené skutečnosti je vhodnější zohlednit právě v kritériu procesní složitosti věci, když zastavení řízení z důvodu zpětvzetí, neperfektní žaloba či žádosti o prodloužení lhůt k reakcím na výzvy soudu jsou spíše procesní komplikací řízení. Ze všech shora uvedených důvodů tedy odvolací soud vyhodnotil, že je důvodné základní částku odškodnění snížit z důvodu vyšší procesní složitosti, jakož i z důvodu projednání věci před soudy všech instancí včetně Ústavního soudu o 25 %, a to za situace, kdy se jinak odvolací soud ztotožňuje se soudem I. stupně v tom směru, že bylo zároveň v tomto kritériu důvodné zohlednit nesprávný procesní postup soudů při původním zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku (byť je třeba připomenout, že v době, kdy bylo o zastavení odvolacího řízení rozhodováno, nebyl sjednocen rozhodovací činností vyšších soudů výklad ustanovení zákona o soudních poplatcích vztahujících se k vybírání soudního poplatku za odvolání v řízeních podle zákona č. 82/1998 Sb.), což bylo zohledněno tak, že odvolací soud stejně tak jako soud I. stupně v rámci procesní složitosti věci nezohledňoval, že v posuzovaném řízení jinak rozhodoval soud I. stupně ještě o zastavení odvolacího řízení, odvolací soud o odvolání do tohoto rozhodnutí a následně o této procesní otázce rozhodoval i Ústavní soud. Jinak by totiž i odvolací soud přistoupil k ponížení základní částky o procentuálně vyšší výši, než jak bylo učiněno.

21. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, i v tom, že řízení bylo složitější i po skutkové stránce. V této souvislosti je třeba připomenout, že předmětem řízení byl požadavek na náhradu škody i nemajetkových újem, přičemž se původně jednalo o 7 samostatných nároků (náhradu nákladů vynaložených na obhajobu, náhradu ušlého zisku, náhradu škody na zdraví, náhradu nemajetkové újmy za medializaci trestního řízení, náhradu za ztrátu možnosti mít děti, náhradu za negativní dopad na soukromí a rodinný život a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání). Ve vztahu k jednotlivým nárokům pak musel soud vždy učinit samostatná skutková zjištění, individuální posouzení těchto zjištění i právní posouzení. S ohledem na skutečnost, že jedním z nároků byl i požadavek na náhradu škody na zdraví, ve vztahu k němuž pak byl zpracováván dokonce i [ulice] znalecký posudek, dospěl odvolací soud k závěru, že základní částku odškodnění bylo důvodné v důsledku skutkové a právní složitosti ponížit o 15 %, nikoliv pouze o 10 %.

22. Ve vztahu ke kritériu dle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk, tedy ve vztahu k posouzení toho, zda a pokud ano, v jakém rozsahu přispěl poškozený k nepřiměřené délce soudního řízení, odvolací soud učinil závěr, že v této konkrétní věci nejsou dány důvody ani pro navýšení ani pro ponížení základní částky odškodnění. Odvolací soud v první řadě uvádí, že některé postupy, které byly soudem I. stupně podřazeny pod toto kritérium, odvolací soud již zohlednil v kritériu procesní složitosti věci. Co se pak týká argumentace soudu I. stupně, že žalobce se podílel na celkové délce řízení i tím, že se nedostavil ke znalci, odvolací soud uvádí, že sice z provedeného dokazování vyplývá, že znalecký ústav skutečně soudu oznámil nedostavení se žalobce k vyšetření a oznámil náhradní termín vyšetření, avšak z provedeného dokazování nevyplývá, že by se žalobce k tomuto následnému termínu vyšetření nedostavil, avšak zároveň nemohl odvolací soud přehlédnout, že znalecký posudek byl zpracován a soudu předložen s delším časovým odstupem i v souvislosti s vytížeností znaleckého ústavu, a to teprve poté, kdy sám žalobce začal ve věci žádat o nařízení dalšího jednání, což svědčí o tom, že jeho vyšetření v meziobdobí řádně proběhlo, přičemž doba zpracování posudku tedy rozhodně nebyla odvislá toliko od jeho spolupráce se znaleckým ústavem. Co se pak týká žádostí žalobce o odročení jednání, ani ty soud nevyhodnotil jako skutečnosti mající významnější vliv na celkovou délku řízení, a to právě i v kontextu již výše zmiňovaného nekoncentrovaného postupu soudu, který vedl, k vyhodnocení, že celkové délka posuzovaného řízení byla skutečně nepřiměřená.

23. Hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení /§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/ vedlo odvolací soud k závěru o nepřiměřené délce řízení, neboť pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Odvolací soud má zároveň za to, že výše uvedená nekoncentrovaná činnost soudu v určitých obdobích vedení řízení již byla dostatečně zohledněna ve formě zadostiučinění (v penězích), jakož i při stanovení (základní) částky ročního odškodnění, a proto k dalšímu zvýšení základní částky odškodnění odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně neshledal žádný důvod.

24. Ve vztahu k posouzení významu řízení pro žalobce odvolací soud uvádí, že se neztotožňuje se závěry soudu I. stupně o tom, že význam řízení, které je kompenzačním řízením ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., je již z tohoto titulu pro žalobce vyšší. V daném případě se totiž jedná o spor o zaplacení peněžité částky, s nímž ustálená judikatura nespojuje typově vyšší význam /k tomu srov. část IV. písm. d) Stanoviska sp. zn. Cpjn 206/2010, přičemž přímo ve vztahu ke kompenzačnímu řízení je pak možno odkázat i na závěry Nejvyššího soudu prezentované například v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 4320/2014. Skutečnost, že v rámci kompenzačního řízení se žalobce domáhal odškodnění souvisejícího s jeho nezákonně vedeným trestním řízením, se pak promítá do výše odškodnění, které bylo v posuzovaném řízení případně žalobci přiznáno jako nemajetková újma za jeho nezákonné trestní stíhání, avšak ve vztahu ke kompenzačnímu řízení se již jedná toliko o běžný majetkový nárok. Protože však odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně při svých úvahách při posuzování kritéria významu řízení pro žalobce zohlednil to, že jedním z žalobcem uplatněných nároků v posuzovaném řízení byl i požadavek na náhradu škody na zdraví, odvolací soud za těchto okolností vyhodnotil, že z důvodu významu řízení je na místě navýšit základní částku odškodnění o 10 %, tedy o částku totožnou, o kterou byla navýšena soudem I. stupně, byť z důvodů odlišných.

25. Odvolací soud na základě výše uvedených skutečností uzavírá, že základní odškodnění ve výši [částka] je po zohlednění provedených procentních modifikací nutné snížit o 30 % na výsledných [částka]. Tuto částku shledává odvolací soud jako částku odpovídající přiměřenému zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež žalobci vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 249/2011. Protože však již v rámci mimosoudního projednání věci byla žalobci ze strany žalované uhrazena částka [částka], měla být tedy žalobci v rámci tohoto řízení správně přiznána ještě částka [částka], ačkoli soudem I. stupně byla žalobci přiznána částka [částka].

26. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I. změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. částečně tak, že zamítl žalobu v části požadavku žalobce na zaplacení [částka] (rozdíl mezi částkou nepravomocně přiznanou soudem I. stupně ve výši [částka] a částkou [částka], o níž má být dle závěru odvolacího soudu navýšeno odškodnění žalobce nad rámec částky již vyplacené), jinak rozsudek v tomto výroku potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř.

27. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] 2014).

28. Úspěšnému žalobci tak přísluší náhrada nákladů řízení v plné výši [částka]. Tato částka je složena ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši [částka], z nákladů právního zastoupení, které se sestávají z odměny za 4 účelně vynaložené úkony právní služby po [částka] z tarifní hodnoty [částka] ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, účast u jednání soudu dne [datum] a vyjádření k odvolání podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z paušální náhrady hotových výdajů za 4 shora uvedené úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

29. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 211 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. Tato prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení