91 Co 312/2021- 156

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 246/2019-121, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba o určení, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrada, zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Břevnov, obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrada, zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Břevnov, obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, je žalobce (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal požadovaného určení s odůvodněním, že žalovaný nabyl předmětný pozemek od [jméno] [příjmení], který se stal jeho vlastníkem na základě později zrušeného soudního rozhodnutí. Vydáním zrušujícího rozhodnutí Nejvyšším soudem bylo obnoveno vlastnické právo žalobce k pozemku, proto by měla být v katastru nemovitostí jako vlastník opět uvedena Česká republika s tím, že žalobce má právo s pozemkem hospodařit. Žalovanému, ačkoliv je v současné době zapsán jako vlastník pozemku, nemůže být s ohledem na okolnosti nabytí pozemku poskytnuta žádná ochrana jeho údajného vlastnického práva ani mu nemůže svědčit dobrá víra. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení jeho vlastnického práva k pozemku, neboť stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dle stavu zápisu v katastru nemovitostí je zapsaným vlastníkem pozemku parc. [číslo] (zahrada) na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha (dále i jen„ předmětný pozemek“ nebo„ pozemek“) žalovaný, který vlastnické právo k pozemku nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] s [jméno] [příjmení] za sjednanou kupní cenu. [jméno] [příjmení] získal vlastnické právo k pozemku na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 330/2016-21, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 Co 62/2018-48, který nabyl právní moci dne [datum], jímž bylo vyhověno jeho žalobě na nahrazení projevu vůle. Oba rozsudky byly následně zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 Cdo 2844/2017-105, a věc byla vrácena k dalšímu řízení soudu I. stupně, který rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 330/2016-179, žalobu [jméno] [příjmení] pro nedostatek aktivní legitimace zamítl. Nedostatek aktivní věcné legitimace [jméno] [příjmení] vyplynul až v průběhu dalšího řízení (tj. po zrušení rozsudků soudů I. a II. stupně dovolacím soudem), kdy bylo zjištěno, že právní předchůdkyně [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení], [datum narození], převedla za svého života (dne [datum]) svůj restituční nárok postupní smlouvou na [jméno] [příjmení]. Přesto bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 D 1545/2014-262, v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], rozhodnuto, že pozůstalý syn [jméno] [příjmení] nabývá z pozůstalosti po [jméno] [příjmení] majetek tvořený„ 1/3 nevypořádaného nároku zůstavitelky (nevydané pozemky v k. ú. [část obce] z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [obec] č. j. PÚ 1748/00 ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci [datum]), evidovaný u Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. [část Prahy], [ulice a číslo] a z něj vyplývající práva“. Také Pozemkový fond vyplatil v březnu 2009, tedy poté, co byla uzavřena postupní smlouva, [jméno] [příjmení] náhradu za část restitučního nároku.

4. Soud I. stupně dále zjistil, že [jméno] [příjmení] podal návrh na vklad svého vlastnického práva k pozemku na základě později zrušeného rozsudku dne [datum], vklad byl proveden dne [datum]. Dne [datum] podal návrh na vklad svého vlastnického práva k pozemku dle kupní smlouvy žalovaný, vklad byl proveden dne [datum]. Kupní cena pozemku byla smluvními stranami sjednána ve výši [částka] s tím, že je v souladu s čl. 4 smlouvy o spolupráci s utajením důvěrných informací ze dne [datum] ve znění jejích dodatků.

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 80 a § 243g odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), § 984 odst. 1 a § 985 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), že žaloba je důvodná.

6. Soud I. stupně shledal, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k pozemku za situace, kdy je v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku zapsán žalovaný, a soudní rozhodnutí, jehož vydání se žalobce domáhá, má být podkladem pro provedení změny v zápisu v katastru nemovitostí.

7. Soud I. stupně dovodil, že v důsledku aplikace § 243g odst. 2 o. s. ř. žalobce (správně žalovaný; pozn. odvolacího soudu) skutečně nemůže bez dalšího pozbýt vlastnické právo k pozemku jenom proto, že původní rozhodnutí bylo dovolacím soudem zrušeno a že právní vztahy účastníků řízení byly nově upraveny jinak; je však třeba zkoumat platnost právního jednání, na základě něhož žalovaný zpochybněné vlastnické právo nabyl.

8. Soud I. stupně se v této souvislosti ztotožnil s argumentací žalobce, že za situace, kdy právní předchůdce žalovaného [jméno] [příjmení] nepochybně nikdy nebyl osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby o nahrazení projevu vůle žalobce k převodu vlastnického práva k pozemku jako náhradnímu za pozemky v restituci nevydané a nikdy neměl vlastnictví k pozemku nabýt, je i následný převod vlastnického práva kupní smlouvou [jméno] [příjmení] žalovanému právním jednáním absolutně neplatným ve smyslu § 580 o. z., neboť odporuje zákonu (konkrétně zákonu č. 229/1991 Sb.), když to smysl a účel zákona vyžaduje. Pokud se právní předchůdce žalobce [jméno] [příjmení] nestal platně vlastníkem pozemku, nemohl vlastnické právo převést platně na žalovaného.

9. Soud I. stupně též připomněl časové souvislosti dané věci, kdy dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu potvrzující rozsudek pro uznání, které nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] byl podán návrh na vklad vlastnického práva [jméno] [příjmení] do katastru nemovitostí dle uvedených soudních rozhodnutí. Dne [datum] byla uzavřena kupní smlouva, jíž bylo vlastnické právo k pozemku převedeno [jméno] [příjmení] žalovanému. Dne [datum] byl podán návrh na vklad vlastnického práva žalovaného do katastru nemovitostí dle uzavřené kupní smlouvy. Dne [datum] byl proveden vklad vlastnického práva [jméno] [příjmení] k pozemku do katastru nemovitostí, dne [datum] byl proveden vklad vlastnického práva žalovaného k pozemku do katastru nemovitostí. Soud I. stupně uzavřel, že z uvedeného je nepochybné, že v době uzavření kupní smlouvy nebyl [jméno] [příjmení] dle stavu zápisu v katastru nemovitostí vlastníkem pozemku.

10. Soud I. stupně dále odkázal na odbornou literaturu a konstatoval, že pouhé přesvědčení žalovaného o tom, že zápis bude proveden, je nutno odlišovat od dobré víry ve správnost údajů v evidenci katastru nemovitostí a nic na tom nemění skutečnost, že byl následně dne [datum] proveden vklad vlastnického práva pro [jméno] [příjmení] s právními účinky k okamžiku podání návrhu na vklad (ke dni [datum]). To, že žalovaný vycházel z údaje, který není v rozhodném okamžiku ve veřejném seznamu uveden (z předpokládaného budoucího zápisu), mohlo sice založit jeho dobrou víru, že [jméno] [příjmení] je oprávněn s pozemkem disponovat, nejde však o dobrou víru ve smyslu § 984 o. z., která je vírou v to, že osoba oprávněná podle zapsaného stavu je osobou oprávněnou i podle stavu skutečného. [obec] víra vycházející z pouhého předpokladu provedení zápisu do katastru nemovitostí nemohla vést k prolomení zásady, že nikdo nemůže převést víc práv, než sám má, a k nabytí od nevlastníka. Soud I. stupně proto uzavřel, že žalovanému nesvědčí vlastnické právo k předmětnému pozemku, a to ani z titulu ochrany třetích osob ve smyslu § 243g odst. 2 o. s. ř., proto žalobě vyhověl a určil, že vlastníkem pozemku je žalobce.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Uvedl, že náklady jsou tvořeny odměnou právního zástupce žalobce za 8 úkonů právní služby po [částka] z tarifní hodnoty [částka] ve smyslu § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bod. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále i jen„ AT“), a to převzetí a příprava věci, písemné vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum], účast u jednání před soudem dne [datum] a dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum], účast u jednání před soudem dne [datum] a dne [datum], 8 režijními paušály po [částka] za každý z úkonů a DPH ve výši [částka]. Soud I. stupně naopak nepřiznal žalobci nárok na odměnu požadovanou v souvislosti s úkony: písemné sdělení ke stavu mimosoudního jednání ze dne [datum], které bylo pouze procesním úkonem jednoduché povahy týkajícími se otázek vedení řízení bez významu k posouzení věci samé, ani za závěrečný návrh ze dne [datum], který byl následně přednesen při ústním jednání, jehož se zástupce žalobce účastnil a byla mu za tento úkon odměna přiznána.

12. Rozsudek soudu I. stupně napadl včasným a přípustným odvoláním žalovaný z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Žalovaný vytkl soudu I. stupně, že nesprávně aplikoval § 243g odst. 2 o. s. ř., když v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 778/2005) vystavěl neplatnost kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím na jejím údajném rozporu se zákonem č. 229/1991 Sb., o půdě, tedy že žalovaný nabyl vlastnictví k předmětnému pozemku od nevlastníka. Na uvedený důvod neplatnosti kupní smlouvy se však dle žalovaného vztahuje právě § 243g odst. 2 o. s. ř. Žalovaný dále namítal, že ochrana vlastnického práva dle § 243g odst. 2 o. s. ř. nevyžaduje, aby třetí osoba nabyla vlastnické právo od nevlastníka v dobré víře (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 2364/2003 nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 4938/2014). Přesto žalovaný zdůraznil, že jeho dobrá víra včetně náležité obezřetnosti při nabytí pozemku od [jméno] [příjmení] byla v řízení prokázána. Žalovaný při uzavření kupní smlouvy presumoval v souladu s principem dobré víry ve správnost aktů veřejné moci, že [jméno] [příjmení] vzniklo pravomocnými rozsudky vlastnické právo k pozemku. V době uzavření kupní smlouvy byl [jméno] [příjmení] vlastníkem pozemku, neboť vlastnictví nabyl ke dni právní moci rozsudků, tj. dne [datum] Kupní smlouva byla uzavřena před tím, než žalobce podal dne [datum] dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, stejně tak návrh na vklad podal žalovaný před podáním dovolání žalobcem. Žalovaný vycházel při uzavření kupní smlouvy z informací, které mu o svých restitučních nárocích poskytl převodce [jméno] [příjmení] a ostatní spoluvlastníci. Žalovaný vycházel v otázce existence restitučních nároků [jméno] [příjmení] rovněž z rozhodnutí ve věci projednání dědictví po zůstavitelce [jméno] [příjmení] Kupní smlouva pak nabyla účinnosti dnem, kdy se [jméno] [příjmení] stal na základě zápisu vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí vlastníkem pozemku. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně tak, že se žaloba zamítá, a aby uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení.

13. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí. Uvedl, že účelem § 243g odst. 2 o. s. ř. je poskytnout ochranu práv třetím osobám jednajícím v dobré víře v případě nabytí práv od nevlastníka; u pozemku pak zejména v případě jeho nabytí za obvyklou cenu od osoby zapsané v katastru nemovitostí bez spojitosti s původním převodem. Dle žalobce je kupní smlouva na pozemek ze dne [datum] absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a obcházení účelu zákona, když to smysl a účel zákona vyžaduje, a tím zjevně narušuje veřejný pořádek. [jméno] [příjmení] nebyl oprávněnou osobu, nebyly naplněny podmínky zákona č. 229/1991 Sb. Rozhodnutí o vydání pozemku byla vadná, převoditelnosti pozemku brání zákonná překážka ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., neboť pozemek je funkčně spjatý se sousedním pozemkem parc. [číslo] na kterém se nachází budova sloužící k bydlení, a na předmětném pozemku se nachází zahrada a přístupová cesta. Žalobce poukázal na to, že právě žalovaný učinil předmětný pozemek předmětem řízení [jméno] [příjmení], neboť plánoval přestavbu budovy na sousedním pozemku, což však odporuje účelu zákona o půdě, totiž zemědělské využívání a obnova původních vztahů k zemědělské půdě. Žalobce dále namítal absenci dobré víry žalovaného, kterého dle žalobce nelze považovat za třetí osobu, jejíž dobrá víra v zápis v katastru nemovitostí má být chráněna. Žalovaný, jakožto součást holdingové struktury, se zavázal k výběru náhradního pozemku, k přípravě žaloby a zajištění právního zástupce, muselo mu být známo i to, že [jméno] [příjmení] nebyl oprávněným a aktivně legitimovaným v řízení o vydání pozemku. Dle žalobce byl pozemek na žalovaného převeden také za značně výhodnou cenu. Žalobce nesouhlasil se žalovaným, že byl v dobré víře ve správnost aktů veřejné moci, když rozhodnutí o vydání mělo tak závažné vady. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

15. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění (odvolacím soudem shrnutá v odst. 4. a 5. odůvodnění tohoto rozsudku).

16. Soud I. stupně věc po právní stránce správně posoudil podle § 243g odst. 2 o. s. ř., který však chybně interpretoval. Právní posouzení věci soudem I. stupně proto odvolací soud nesdílí.

17. Podle § 243g odst. 1 o. s. ř. jestliže dovolací soud zruší rozhodnutí odvolacího soudu (rozhodnutí soudu prvního stupně), jedná dále o věci soud, jemuž byla věc vrácena nebo postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 226 zde platí obdobně. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.

18. Podle § 243g odst. 2 o. s. ř. právní poměry někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím dotčeny.

19. Ustanovení § 243g odst. 2 o. s. ř. představuje procesní ochranu třetí osoby, která svá nabytá práva odvíjí od práv a povinností vyplývajících z pravomocných soudních rozhodnutí, jež byla později v dovolacím řízení zrušena, a novým rozhodnutím ve věci byla upravena tato práva či povinnosti oproti předchozímu rozhodnutí odlišně. Jestliže právní poměry někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím dotčeny, musí se i po zrušení pravomocného rozhodnutí dovolacím soudem při posuzování práv třetí osoby vycházet z původního rozhodnutí a třetí osoba nemůže svá práva pozbýt jenom proto, že původní rozhodnutí bylo zrušeno a novým rozhodnutím byly právní vztahy (poměry) účastníků řízení nově upraveny jinak.

20. Soud I. stupně vyšel správně z toho, že uvedená ochrana se vztahuje na řádně nabytá práva třetích osob od některého z účastníků řízení, který je získal na základě později zrušeného rozhodnutí dovolacím soudem. Správně se tak zabýval platností kupní smlouvy ze dne [datum], na základě které účastník řízení [jméno] [příjmení] jako prodávající převedl vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] v obci [obec] na žalovaného jako kupujícího. Soud I. stupně uvedl, že kupní smlouva ze dne [datum] je právním jednáním absolutně neplatným ve smyslu § 580 o. z., neboť odporuje zákonu č. 229/1991 Sb., protože [jméno] [příjmení] nebyl nikdy osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby o nahrazení projevu vůle žalobce k převodu vlastnického práva k předmětnému pozemku, vlastnictví k předmětnému pozemku neměl nikdy nabýt. Tento závěr soudu I. stupně odvolací soud nesdílí, neboť je v rozporu s § 243g odst. 2 o. s. ř., jakož i judikaturou Nejvyššího soudu, dle které„ Jestliže třetí osoba nabude na základě smlouvy, která je vadná jen pro nedostatek práva předchůdce, právo od neoprávněného, kterému svědčí pravomocné soudní rozhodnutí, pak právo, které její předchůdce ve skutečnosti neměl, nabude originárním způsobem, a na jeho existenci nemůže mít vliv to, že později bylo pravomocné rozhodnutí v dovolacím řízení zrušeno.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 2178/2013).

21. Odvolací soud konstatuje, že předmětná kupní smlouva by mohla být shledána neplatnou jen v takovém případě, pokud by byla právním jednáním obcházejícím zákon nebo jednáním rozporným s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 778/2005, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

22. Žalobce spatřoval neplatnost kupní smlouvy v tom, že obchází zákon č. 229/1991 Sb., o půdě, resp. že je rozporná s dobrými mravy, neboť [jméno] [příjmení] nebyl oprávněnou osobou podle zákona o půdě. Jak již bylo uvedeno výše, neplatnost kupní smlouvy nezakládá skutečnost, že žalovaný nabyl předmětný pozemek od nevlastníka, což však bylo zjištěno až poté, kdy pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 330/2016-21, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 Co 62/2018-48, kterým byl nahrazen projev vůle České republiky - Státního pozemkového úřadu uzavřít s [jméno] [příjmení] smlouvu o převodu předmětného pozemku, byl zrušen dovolacím soudem a v dalším řízení byla žaloba [jméno] [příjmení] o nahrazení projevu vůle zamítnuta. V době uzavření (účinnosti) kupní smlouvy byl [jméno] [příjmení] vlastníkem předmětného pozemku.

23. Co se týká závěru soudu I. stupně o tom, že v době uzavření kupní smlouvy nebyl [jméno] [příjmení] dle stavu zápisu v katastru nemovitostí vlastníkem pozemku, pak odvolací soud poukazuje na tehdy platný názor Nejvyššího soudu, dle něhož pravomocné soudní rozhodnutí, kterým bylo povinné osobě uloženo, aby uzavřela s oprávněnou osobou dohodu o vydání nemovitosti, je listinou (rozhodnutím státního orgánu o nabytí vlastnictví ve smyslu § 132 obč. zák.), podle níž katastrální úřad zapíše do katastru nemovitostí vlastnické právo oprávněné osoby k vydávané nemovitosti záznamem podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.; k nabytí vlastnictví tedy dojde již právní mocí takového rozsudku (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 2060/2010, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Tento závěr byl překonán až nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3804/19. Z uvedeného vyplývá, že [jméno] [příjmení] nabyl vlastnické právo k předmětnému pozemku dne [datum], tedy ještě před uzavřením kupní smlouvy dne [datum]. Kromě toho si smluvní strany kupní smlouvy ujednaly, že smlouva nabývá platnosti dnem podpisu smluvních stran, účinnosti pak dnem, kdy se prodávající stane vlastníkem pozemku na základě vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí (čl. 10 kupní smlouvy). [jméno] [příjmení] tak byl nejpozději v době účinnosti kupní smlouvy vlastníkem předmětného pozemku.

24. Žalobce dále namítal neplatnost kupní smlouvy ze dne [datum] z důvodu, že převoditelnosti předmětného pozemku bránila zákonná překážka ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, když pozemek je funkčně spjatý se sousedním pozemkem.

25. Odvolací soud konstatuje, že uvedená zákonná překážka (pokud by byla její existence prokázána) platí pouze pro stát při vydávání náhradních pozemků oprávněným osobám podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě; neplatí naopak pro oprávněné osoby, které s takovým pozemkem následně oprávněně disponují. Pokud by tedy předmětný pozemek skutečně spadal pod výluku dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, pak tato skutečnost nemůže vést k závěru o neplatnosti kupní smlouvy.

26. Žalovaný ve svém odvolání též přiléhavě namítá, že ochrana vlastnického práva dle § 243g odst. 2 o. s. ř. nevyžaduje, aby třetí osoba nabyla vlastnické právo od nevlastníka v dobré víře (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 4938/2014). Závěry soudu I. stupně v odůvodnění jeho rozsudku týkající se otázky dobré víry se proto odvolací soud nijak nezabýval.

27. Kupní smlouva uzavřená dne [datum] mezi [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím je platná, když obsahuje veškeré obligatorní náležitosti ve smyslu § 2079 odst. 1 o. z. a byla uzavřena v předepsané písemné formě (§ 2128 odst. 1 o. z.). Zároveň je určitá a ujednaná výše kupní ceny odpovídá smluvní volnosti stran. Žalovaný proto nabyl vlastnické právo k předmětnému pozemku na základě platné smlouvy a je oprávněně zapsán v katastru nemovitostí jako jeho vlastník. Žaloba žalobce podle § 985 o. z. tak není důvodná.

28. S ohledem na veškeré výše uvedené důvody postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve výroku ad I. změnil tak, že se zamítá žaloba o určení, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrada, zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Břevnov, obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha.

29. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). V řízení úspěšnému žalovanému přísluší náhrada nákladů řízení v plné výši [částka] odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku ve výši [částka] a nákladům právního zastoupení ve výši [částka], které sestávají z odměny za 8 účelně vynaložených úkonů právní služby po [částka] z tarifní hodnoty [částka] podle § 9 odst. 4 písm. b) AT, a to převzetí a příprava zastoupení / § 11 odst. 1 písm. a) AT, vyjádření k žalobě ze dne [datum] / § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum] / § 11 odst. 1 písm. g) AT, písemné podání ve věci samé k výzvě soudu ze dne [datum] / § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum] / § 11 odst. 1 písm. g) AT, účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum], při němž byly pouze předneseny závěrečné návrhy, proto odměna za písemně vypracovaný závěrečný návrh advokátovi žalovaného nenáleží / § 11 odst. 1 písm. g) AT, odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum] / § 11 odst. 1 písm. k) AT, účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum], přičemž odměna za písemně vypracovaný závěrečný návrh advokátovi žalovaného nenáleží, neboť k němu nebyl soudem vyzván / § 11 odst. 1 písm. g) AT, z odměny za 1 účelně vynaložený úkon právní služby ve výši jedné poloviny po [částka] za účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum], které nebylo zahájeno / § 11 odst. 2 písm. g), odst. 3 AT, z náhrady hotových výdajů v paušální výši [částka] za 9 úkonů právní služby podle § 13 odst. 1 a 4 AT a 21 % DPH ve výši [částka].

30. Jejich zaplacení uložil odvolací soud neúspěšnému žalobci k rukám zástupce žalovaného podle § 211 o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř., ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.