91 Co 324/2021- 413

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupen advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím a o placení renty ve výši [částka] měsíčně, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 315/2016-367, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje ve znění, že se zamítá žaloba o zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a o placení renty ve výši [částka] měsíčně s příslušenstvím od [datum] do [datum].

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení a že žalovaný je povinen vyplácet žalobci měsíční rentu ve výši [částka] měsíčně, a to do 10. dne následujícího měsíce, a je povinen žalobci doplatit tuto rentu za období od podání žaloby dne [datum] do právní moci rozsudku i s úroky z prodlení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 7 částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (neurčitost žalobního petitu byla žalobcem odstraněna při jednání odvolacího soudu dne [datum]) a placení renty ve výši [částka] měsíčně s odůvodněním, že poté kdy byl dne [datum] omezen Policií ČR na osobní svobodě a převezen na místní oddělení Letná, došlo v důsledku bezdůvodného, nezákonného a nepřiměřeného zákroku policisty [jméno] [příjmení] k poškození zdraví žalobce, konkrétně k vážnému zranění kolena. Žalobce požadoval nahradit škodu na zdraví, za kterou odpovídá stát podle zákona č. 82/1998 Sb. nebo podle zákona č. 273/2008 Sb., a to ve výši [částka] za utrpěné bolesti (částka upřesněna při jednání odvolacího soudu dne [datum]), ve výši [částka] za ztížení společenského uplatnění (částka upřesněna při jednání odvolacího soudu dne [datum]), ve výši [částka] za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v trvání 13,3 měsíců, ve výši [částka] za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v trvání 33,7 měsíců a dále žádal vyplácet měsíční rentu ve výši [částka] od podání žaloby do [datum] (upřesněno při jednání odvolacího soudu dne [datum]). Žalovaná se žalobou nesouhlasila, mimo jiné vznesla námitku promlčení.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, která převzal ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] a jeho doplňku [číslo] ze dne [datum] vypracovaného [nemocnice], že skutkový děj, jak je zachycen na kamerovém záznamu z MOP Letná dne [datum] a dále ve výpovědích účastníků či svědků, byl způsobilý způsobit zranění levého kolena žalobce. Zranění bylo způsobeno rotačním mechanismem levého kolena při nekoordinovaném pádu žalobce vzad, ke kterému došlo při jeho pacifikaci -„ svedením“. Úrazovou změnou byla ruptura předního zkříženého vazu, natržení zevního postranního vazu, prasklina v zevním menisku a prasklina ve vnitřním menisku v terénu degenerace. [ulice] doba léčby po plastice předního zkříženého vazu je 6 měsíců, kdy po cca 3 - 6 týdnech je možnost chůze bez berlí, kolo, plavání, plná zátěž i sportovní aktivity možné po 6 měsících od operace. Žalobce byl dne [datum] operován - plastika předního zkříženého vazu. Zranění zanechalo trvalé následky ve formě částečné nestability. Zranění se projevovalo bolestí levého kolena, jeho nestabilitou, která trvala do operačního výkonu, následně 3 - 6 týdnů berle, poté možná běžná chůze, kolo, plávání, plná zátěž a sport po 6 měsících od operace. Jednalo se o poranění s dobou léčby cca 9 měsíců.

4. Soud I. stupně dále zjistil ze znaleckého posudku ze dne [datum] a jeho doplňku ze dne [datum] vypracovaného Fakultní nemocnicí [město] [část obce], že nelze konstatovat, že by žalobce s ohledem na svůj doložený zdravotní stav nemohl vykonávat práci bezpečnostního experta. Žalobce není invalidní ani nejnižším stupněm invalidity nejen proto, že o invaliditu nežádal, ale také proto, že kdyby o ni požádal, s pravděpodobností blízkou jistotě by ji pro doložené postižení svého levého kolenního kloubu nezískal, resp. nemohl by ji získat. Pracovní omezení vyplývající u žalobce z doložených objektivních zdravotních následků jeho úrazu utrpěného dne [datum] jsou jen zcela minimální a práci bezpečnostního experta žalobci neznemožňují. Lze velmi přibližně odhadovat, že se žalobce mohl vrátit k práci bezpečnostního experta s ohledem na svůj poúrazový zdravotní stav cca za 3 měsíce po kolenní operaci, která byla provedena dne [datum], tedy někdy kolem data [datum]. Tuto práci by pak mohl vykonávat s mírným omezením odpovídajícím doloženým zdravotním následkům předmětného úrazu. Po datu [datum], kdy u žalobce nastal předmětný úraz, žalobce totiž práci bezpečnostního experta vykonával, a to dokonce u tří zaměstnavatelů. Nejspíše tuto práci vykonával s mírnými omezeními odpovídajícími jeho doloženému poúrazovému zdravotnímu stavu levého kolena. K této práci byl uznán kompetentním lékařem zdravotně způsobilým a odešel z ní z důvodů, které není možné označit prokazatelně za zdravotní důvody.

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 32 odst. 1 a 2 a § 33 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), že žalobou uplatněné nároky jsou promlčeny.

6. Soud I. stupně nejprve konstatoval, že zákon č. 82/1998 Sb. obsahuje zvláštní úpravu promlčení práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci týkající se zejména počátku a délky lhůt, a proto vylučuje použití ustanovení § 106 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (od [datum] ustanovení § 636 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). V této věci, kdy je projednáván nárok na náhradu škody na zdraví, se uplatní promlčecí lhůta podle § 32 odst. 1 a 2 nebo § 33 zákona č. 82/1998 Sb. Aplikace § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., ani obecná úprava občanského zákoníku zahrnující zavinění lze není na místě.

7. Soud I. stupně uvedl, že pokud jde o bolestné, subjektivní promlčecí doba počne běžet okamžikem, kdy se zdravotní stav žalobce jako poškozeného ustálil a lze objektivně provést bodové ohodnocení bolesti; okamžik, kdy bylo následně bodové ohodnocení lékařem skutečně provedeno, nemá na již započatý běh subjektivní promlčecí lhůty vliv. O škodě spočívající ve ztížení společenského uplatnění se poškozený dozví v době, kdy lze objektivně provést bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění; od tohoto okamžiku běží subjektivní promlčecí doba. Posouzení otázky, kdy se zdravotní stav poškozeného (žalobce) ustálil, je závislé na vyjádření lékaře. Soud I. stupně dospěl k závěru, že s ohledem na to, že k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo nejpozději 9 měsíců po úrazu, který žalobce utrpěl dne [datum], tedy nejpozději do konce září 2013, a žaloba byla podána až dne [datum], došlo k marnému plynutí promlčecí lhůty dle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nároky žalobce jsou promlčeny, proto nezbylo než žalobu zamítnout.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] za 6 paušálů (vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum] a vyjádření ke znaleckému posudku ze dne [datum] k výzvě soudu).

9. O nákladech státu rozhodl soud I. stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že náklady [částka], které platil zpracovatelům znaleckých posudků, uložil zaplatit neúspěšnému žalobci.

10. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním s odůvodněním, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce a kdy se žalobce dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Žalobce předložil vyjádření praktické lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], dle které v září 2013 nedošlo k ustálení zdravotního stavu žalobce a ani po celou dobu pracovní neschopnosti do [datum]. Dále předložil zprávu lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] z Rehabilitační kliniky Malvazinky ze dne [datum], která při vyšetření shledala lehký otok a lehkou nestabilitu, a která potvrdila, že se žalobce na klinice léčí dosud, že rehabilitace trvá a trvají i známky nestability levého kolenního kloubu a druhotně potíže vertebrogenního rázu. Dle žalobce tak nelze dovozovat ustálení jeho zdravotního stavu z obecného tvrzení znalce o běžných dobách léčby, žalobcův zdravotní stav se rozhodně neustálil před ukončením pracovní neschopnosti. Žalobce dále namítal, že není jasné, jak soud I. stupně mohl dospět k závěru, že nárok žalobce na náhradu škody spočívající ve ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti byl promlčen před ukončením jeho pracovní neschopnosti, když takový závěr je v rozporu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu. Žalobce s odkazem na nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 774/18 a ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3391/15, uvedl, že posouzení promlčení ze strany soudu I. stupně je formalistické a ústavně nekonformní. Žalobce měl za to, že je nutné na něho pohlížet jako na slabší stranu, která v době pracovní neschopnosti nebyla schopna zkoumat, zda již před jejím ukončením došlo k ustálení jejího zdravotního stavu. Poukázal na to, že v době pracovní neschopnosti musí pacient dodržovat léčebný režim, musí se převážně zdržovat doma a dodržovat stanovené vycházky, takže v této době nelze po takovém člověku spravedlivě požadovat, aby začal činit nějaké kroky ve věci svého nároku, shromažďoval zdravotnickou dokumentaci, scházel se s právníky, znalci apod. Též je třeba přihlédnout k tomu, že námitku promlčení vznesl stát a že žalobce je obětí úmyslného jednání příslušníka Policie ČR. Žalobce z uvedených důvodů měl za to, že promlčení nároku je pro něj zvlášť citelným postihem a použití korektivu dobrých mravů je v jeho případě zcela na místě. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

11. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil tak, že není pravdou, že žalobce byl ze strany policisty napaden úmyslně. Poukázal na to, že trestní oznámení, které žalobce podal na zakročujícího policistu [jméno] [příjmení], bylo Generální inspekcí bezpečnostních sborů odloženo, neboť se jednalo o běžný služební zákrok prováděný policistou v rámci zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky kterém došlo k zákonnému použití donucovacích prostředků, jejichž použití bylo následně vyhodnoceno jako oprávněné a přiměřené. V této věci se tak nejedná o nesprávný úřední postup. Naopak žalobce byl za přečin výtržnictví, spáchaný ve značně podnapilém stavu, pravomocně postižen. Žalovaný měl dále za to, že ke vzniku všech nároků uplatněných žalobou došlo již zákrokem policisty dne [datum], proto jsou promlčeny. Žalovaný souhlasil se závěry obou znaleckých posudků a připomněl, že žalobce byl dne [datum] v [nemocnice] pro potřeby vypracování posudku znalci vyšetřen. K námitce žalobce, že námitka promlčení byla ze strany žalovaného uplatněna v rozporu s dobrými mravy, žalovaný uvedl, že žalobce se dostal do vzniklé situace sám, vlastním zaviněním, kdy se ve značně podnapilém stavu dopustil trestné činnosti, za kterou byl pravomocně odsouzen. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně učinil ze znaleckých posudků vypracovaných [nemocnice] a Fakultní nemocnicí [město] [část obce] správná skutková zjištění o tom, že žalobce utrpěl dne [datum] v důsledku zákroku policistů zranění kolena, které si vyžádalo dne [datum] operaci (plastiku předního zkříženého vazu) a rehabilitaci, že zranění zanechalo u žalobce lehké trvalé následky (částečnou nestabilitu kolena), které nemohou vést k získání ani nejnižšího stupně invalidity, že se žalobce mohl vrátit k výkonu práce bezpečnostního experta v červnu 2013, když tuto práci vykonával (nejspíš s mírnými omezeními) již bezprostředně po úrazu u více zaměstnavatelů, a že se zdravotní stav žalobce ustálil v září 2013. S těmito skutkovými závěry soudu I. stupně se odvolací soud jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

14. Odvolací soud zopakoval dokazování postupem podle § 213 odst. 3 o. s. ř. za použití § 213a odst. 2 o. s. ř. spisem Generální inspekce bezpečnostních sborů a potvrzením Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] Tyto důkazy byly provedeny v řízení před soudem I. stupně, soud I. stupně z nich však neučinil žádná skutková zjištění.

15. Odvolací soud tak zjistil, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] a že usneseními Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne [datum rozhodnutí], č. j. GI-TC-904-39/2012 a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. GI-TC-904-60/2012, byla odložena věc týkající se podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby, z jehož spáchání byl podezřelý policista [jméno] [příjmení], který měl dne [datum] po převozu [jméno] [příjmení], [datum narození], na MO PČR Letná, tohoto napadnout tak, že do něho kopal, když ležel na zemi a tím mu způsobil zranění kolena, neboť ve věci nešlo o podezření z trestného činu a věc nebylo na místě vyřídit jinak. Bylo prokázáno znaleckými posudky prim. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D. ze dne [datum] a doc. MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], že zranění kolena J. [příjmení] nemohlo vzniknout údajným kopem, ale kroucením, které se dá přičíst svedení J. [příjmení] na zem za pomoci hmatů a chvatů policisty [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Stížnosti žalobce proti usnesením byly jako nedůvodné zamítnuty usneseními Městského státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 2 KZN 435/2012-40 a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 2 KZN 435/2012, když v jednání policisty [jméno] [příjmení] nebylo shledáno ani naplnění skutkové podstaty zločinu těžké ublížení na zdraví. Policejní orgán též posuzoval oprávněnost a přiměřenost použití donucovacích prostředků ze strany policistů vůči J. [příjmení], tzn. hmaty, chvaty, údery a svedení na zem, a dospěl k přesvědčení, že bylo oprávněné a vzhledem k situaci přiměřené.

16. Odvolací soud dále doplnil dokazování postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. za použití § 213a odst. 2 o. s. ř. o spis Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 39 T 118/2013, který navrhl provést k důkazu žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne [datum], a který nebyl v řízení před soudem I. stupně proveden. Z něj odvolací soud zjistil, že dne [datum] byl státním zástupcem Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] návrh na potrestání žalobce, že dne [datum] v 18:55 hodin v baru Tulipán v [obec a číslo] za přítomnosti dalších osob nejprve slovně urážel [jméno] [příjmení], kterého následně uchopil zezadu za hlavu, kterou páčil směrem dozadu, kdy po příjezdu hlídky Policie ČR ve složení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] pustil, policisty urážel, vyhrožoval jim, že je připraví o zaměstnání a zároveň jim a jejich blízkým hrozil smrtí, přičemž se prokazoval průkazem Ministerstva vnitra a osvědčením Národního bezpečnostního úřadu o udělení prověrky na stupeň„ Tajné“, čímž spáchal přečin výtržnictví. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 39 T 118/2013, bylo trestní stíhání žalobce podle § 307 odst. 1 trestního řádu podmíněně zastaveno a žalobci byla stanovena zkušební doba v délce 15 měsíců.

17. Odvolací soud nakonec doplnil dokazování postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. za použití § 213a odst. 2 o. s. ř. o aktuální lékařské zprávy předložené žalobcem v odvolacím řízení, v nichž je uvedeno, že žalobce utrpěl úraz dne [datum] a byl v pracovní neschopnosti do [datum], pracovní neschopnost byla kontrolována posudkovým lékařem, lze proto konstatovat, že v září 2013 nedošlo k ustálení zdravotního stavu žalobce, a to po celou dobu pracovní neschopnosti (vyjádření praktické lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]). Žalobce je v péči Rehabilitační kliniky Malvazinky od [datum] dosud, rehabilituje, trvají známky nestability levého kolenního kloubu a druhotně potíže vertebrogenního rázu. Nedošlo k ustálení klinického stavu stran nestability, naopak došlo k rozvoji a progresi arthrotických změn v levém kolenním kloubu (zpráva lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] z Rehabilitační kliniky Malvazinky ze dne [datum]).

18. Právní posouzení věci soudem I. stupně odvolací soud nesdílí a uvádí následující:

19. Žalobce se svých nároků na náhradu škody na zdraví domáhá z titulu nepřiměřeného, nezákonného a bezdůvodného zákroku či donucovacího prostředku policisty [jméno] [příjmení], k němuž mělo dojít dne [datum] na Místním oddělení Policie ČR Letná tak, že žalobce byl tímto policistou bezdůvodně fyzicky napaden (silný kop do kolena), čímž mu měl způsobit vážná zranění kolena, která si vyžádala dlouhodobou léčbu. Dle žalobce je pak za toto jednání policisty dána odpovědnost státu, ať již za nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. nebo podle § 95 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále i jen„ PolČR“).

20. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

21. Podle § 13 odst. 1 věty první OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

22. Podle § 95 odst. 1 PolČR stát je povinen nahradit škodu způsobenou policií v souvislosti s plněním úkolů; to neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala.

23. Podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

24. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

25. Podle § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

26. Podle § 106 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

27. Odvolací soud konstatuje, že v řízení bylo prokázáno, že ke zranění kolena žalobce došlo nikoliv údajným kopem policisty [jméno] [příjmení] do kolena žalobce, ale tzv. torzí, tedy kroucením, které se dá přičíst svedení žalobce policisty [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na zem pomocí hmatů a chvatů (viz znalecké posudky prim. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D. ze dne [datum], doc. MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a [nemocnice] ze dne [datum]). V řízení bylo též prokázáno, že postup jmenovaných policistů byl Generální inspekcí bezpečnostních sborů, jakož i Městským státním zastupitelstvím v [obec], vyhodnocen jako oprávněný a vzhledem k situaci přiměřený. Věc týkající se podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby a zločinu těžké ublížení na zdraví, z jejichž spáchání byl podezřelý policista [jméno] [příjmení], byla odložena (viz spis Generální inspekce bezpečnostních sborů, sp. zn. GI-TC [číslo]).

28. Vzhledem k tomu, že v postupu policistů nelze spatřovat nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. (jedná se tak o nárok podle § 95 odst. 1 PolČR), neuplatní se ani speciální úprava promlčení nároků žalobce na náhradu škody podle tohoto zákona (tj. § 32 a násl. OdpŠk), ale obecná ustanovení občanského zákoníku platného v době škodné události (srov. § 3079 odst. 1 o. z.), tedy § 106 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění [účinnost]. Pro uplatnění práva na náhradu škody způsobené na zdraví platí pouze subjektivní promlčecí doba, která je dvouletá (§ 106 odst. 1 a odst. 2 část věty za středníkem obč. zák.).

29. Odvolací soud připomíná, že při škodě na zdraví vychází soudní praxe dlouhodobě z názoru, že jednotlivé složky práva na náhradu škody (náklady léčení, ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti, resp. při invaliditě, bolestné a odškodnění za ztížení společenského uplatnění) jsou samostatné dílčí nároky, které se jako takové i samostatně promlčují (srov. R 38/1970).

30. Nárok na náhradu za bolest a nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění (§ 444 odst. 1 obč. zák.) spolu sice souvisí (zejména svým původem ve škodné události), avšak stojí samostatně a samostatně se promlčují. Z hlediska počátku běhu subjektivní promlčecí doby pro uplatnění nároku na náhradu za bolest je významné, kdy odškodňované bolesti vznikly, a nikoliv kdy došlo k ustálení celkového zdravotního stavu poškozeného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2414/2008).

31. V této věci bylo možné bolesti žalobce ohodnotit ihned po úrazu dne [datum], nejpozději po operaci kolena dne [datum], resp. max. 6 týdnů po operaci, tj. [datum]. Žalobce totiž pociťoval bolest bezprostředně po zranění, které se projevovalo bolestí levého kolena a jeho nestabilitou, která trvala až do operace [datum], popř. 3 - 6 týdnů po operaci, jak vyplývá z ústavního znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] vypracovaného [nemocnice] (str. 76 – 77 posudku). Odvolací soud dodává, že není-li možné bolest léčbou odstranit, stane se chronickou (trvalou), a tehdy se již neodškodňují opakovaně její jednotlivé ataky, nýbrž se taková bolest jako trvalý následek omezující poškozeného v zapojení do společenského života zohledňuje v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění. Lze uzavřít, že nejpozději od [datum] začala běžet dvouletá promlčecí lhůta k uplatnění nároku na náhradu za bolest, která uplynula dne [datum]. Žaloba byla podána u soudu dne [datum], tedy opožděně, jak správně uzavřel soud I. stupně. Nárok žalobce na náhradu za bolest ve výši [částka] je proto promlčen.

32. Soud I. stupně vyšel správně z toho, že újma spočívající ve ztížení společenského uplatnění vzniká, jakmile se po úrazu a jeho případném léčení ustálí zdravotní stav poškozeného natolik, že je zřejmé, zda a jaké nepříznivé následky úraz zanechal, tedy zda a v jakém rozsahu došlo ke ztížení společenského uplatnění poškozeného. Soudu I. stupně nelze vytknout, pokud se při posouzení otázky, kdy se zdravotní stav žalobce ustálil, ztotožnil se závěrem [nemocnice] obsaženým v jeho posudku [číslo] ze dne [datum], tedy že zde léčba trvala cca 9 měsíců od poranění (str. 77 posudku). V takovém případě by dvouletá promlčecí doba k uplatnění uvedeného nároku uplynula dne [datum], tedy před podáním žaloby.

33. Ze zprávy lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] z Rehabilitační kliniky Malvazinky ze dne [datum] zjistil odvolací soud pouze to, že žalobce je stále v péči Rehabilitační kliniky Malvazinky, že rehabilituje a že trvají známky nestability levého kolenního kloubu. Pokud jde o„ druhotně potíže vertebrogenního rázu“, ze zprávy nelze zjistit, zda se jedná o potíže související s předmětným úrazem nebo zda jde o důsledek„ rozvoje a progrese arthrotických změn v levém kolenním kloubu“.

34. Dle odvolacího soudu též není podstatné, že pracovní neschopnost žalobce byla ukončena až dne [datum], neboť již v jejím průběhu se žalobce mohl obrátit na lékaře se žádostí o vyšetření a ohodnocení ztížení společenského uplatnění, kdy již byl zjištěn trvalý následek, tj. částečná nestabilita levého kolena. Doba pracovní neschopnosti je totiž individuální a její stanovení je plně v kompetenci ošetřujícího lékaře, který zvažuje i subjektivní stesky poškozeného. Pracovní neschopnost běžně nekoleruje s dobou léčby, nicméně v případě fyzicky náročných povolání (což není případ žalobce) může (viz str. 77 posudku [číslo] vypracovaného [nemocnice]). I kdyby odvolací soud připustil, že k ustálení zdravotního stavu došlo až dne [datum], kdy byla ukončena pracovní neschopnost žalobce, pak by promlčecí doba uplynula dne [datum], též podáním žaloby. Nárok žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši [částka] je proto promlčen, jak správně uzavřel soud I. stupně.

35. Odvolací soud dále konstatuje, že u nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, která se hradí peněžitým důchodem činícím rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a nemocenskou (§ 445 a § 446 obč. zák.), počíná promlčecí doba běžet zpravidla v okamžiku, kdy poškozenému byla vyplacena poslední dávka nemocenské, neboť tehdy lze tuto jeho ztrátu specifikovat. V posuzované věci byl žalobce v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum], poslední dávka nemocenské byla žalobci vyplacena v únoru 2014. Promlčecí doba začala běžet nejpozději dne [datum] a uplynula dne [datum], tedy před podáním žaloby. Nárok žalobce na náhradu škody spočívající ve ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši [částka] je proto promlčen.

36. Co se týká posledního nároku žalobce, a to náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] (§ 447 obč. zák.), běží promlčecí doba od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o výdělku před poškozením a po poškození. Žalobce tvrdil, že po skončení pracovní neschopnosti neměl žádný příjem, dle jeho názoru s ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav, kdy stále nebyl a není schopen vykonávat práci, zejména práci bezpečnostního experta. Žalobci byla tedy již v únoru 2014 známá výše jeho výdělku před poškozením a po poškození a tím i výše ztráty na výdělku, promlčecí doba začala běžet nejpozději dne [datum] a uplynula dne [datum], tj. před podáním žaloby. Nárok žalobce na náhradu škody spočívající ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši [částka] je proto promlčen.

37. Odvolací soud dodává, že v posuzovaném případě zejména chybí příčinná souvislost mezi zraněním žalobce a vznikem škody spočívající ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, jak plyne ze znaleckého posudku Fakultní nemocnicí [město] [část obce] ze dne [datum] (str. 9 - 10 posudku). V řízení bylo prokázáno, že žalobce vykonával práci bezpečnostního experta, která je vesměs prací nerizikovou (z hlediska celkové i lokální svalové zátěže i pracovních poloh), i když na jiných pracovištích, a to i po předmětném úrazu dne [datum]. K výkonu této práce byl uznán k tomu kompetentním lékařem zdravotně způsobilým a žádnou z těchto prací neukončil prokazatelně ze zdravotních důvodů. Dle znalce se žalobce mohl k práci bezpečnostního experta vrátit již dne [datum], přičemž nelze konstatovat, že by žalobce s ohledem na svůj doložený zdravotní stav nemohl uvedenou práci vykonávat.

38. Absence příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a škodou je tak důvodem pro zamítnutí žaloby, kterou se žalobce domáhal náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] a placení renty ve výši [částka] měsíčně od [datum] do [datum]. Soud I. stupně tedy rozhodl věcně správně, když žalobu v celém rozsahu zamítl.

39. Odvolací soud nesouhlasí se žalobcem, že výkon práva žalovaného dovolávat se promlčení je v projednávané věci v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 6 o. z. Je třeba poukázat na to, že žalovaný se žádným způsobem nepodílel na tom, že žalobce své nároky na náhradu škody uplatnil u soudu opožděně. Žalobce mohl podat žalobu na náhradu škody na zdraví bezprostředně po skončení své pracovní neschopnosti, kdy mu již bylo známo, že utrpěl bolest, že došlo ke ztížení jeho společenského uplatnění a že mu vznikla ztráta na výdělku. Žalobce nemohl mít ani žádné pochybnosti o osobě škůdce, když na zasahujícího policistu podal ihned po incidentu trestní oznámení. Znalecké posudky z oboru zdravotnictví ke zjištění rozsahu újmy na zdraví (bolestné a ztížení společenského uplatnění) mohly být vypracovány v průběhu soudního řízení, výše škody spočívající ve ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti byla žalobci známa každý měsíc po dobu pracovní neschopnosti. Žalobcovo zranění nebylo takové povahy, aby žalobci znemožnilo shromáždění několika listin a podání žaloby soudu.

40. Zánik nároků žalobce na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby (zde bolestné, ztížení společenského uplatnění a ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti) nelze považovat za nepřiměřeně tvrdý postih. V řízení bylo vyvráceno tvrzení žalobce, že se stal obětí úmyslného jednání příslušníka Policie ČR. Naopak bylo prokázáno, že sám žalobce spáchal přečin výtržnictví, když za přítomnosti dalších osob fyzicky napadl člověka v baru, po příjezdu policistů tyto urážel, vyhrožoval jim, že je připraví o zaměstnání a zároveň jim a jejich blízkým hrozil smrtí, přičemž se prokazoval průkazem Ministerstva vnitra a osvědčením Národního bezpečnostního úřadu o udělení prověrky na stupeň„ Tajné“. Chování žalobce se příliš nezměnilo ani po jeho následném předvedení na služebnu MO PČR Letná, kdy proti němu musely být ze strany policistů použity donucovací prostředky (hmaty, chvaty, údery a svedení na zem). Tyto byly naopak vyhodnoceny příslušnými orgány jako oprávněné a vzhledem k situaci přiměřené. Námitku promlčení vznesenou žalovaným proto nelze považovat za nemravnou.

41. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., a správného výroku o nákladech státu, jehož znění bylo v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř.

42. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalovanému vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši [částka] za 2 úkony po [částka] /písemné vyjádření k odvolání ze dne [datum] a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. a) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., které odvolací soud uložil zaplatit žalobci. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.

Poučení