91 CO 332/2022 - 182

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Blanky Vernerové a Mgr. Markéty Jiráskové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupen advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši [částka] k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 229/2019-165, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. června pod č. j. 13 C 229/2019-165 byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka], o zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] a příslušenství souvisejícího s těmito žalobcem uplatněnými nároky (výrok I.). Dále bylo shora uvedeným rozsudkem rozhodnuto i o nákladech řízení mezi účastníky, a to tak, že žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.)

2. Soud I. stupně své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení v částce [částka] oproti žalovanou původně požadované částce [částka], když pouze v rozsahu částky přiznané, považoval náklady žalované za účelně vynaložené. Soud I. stupně uzavřel, že žalované vznik nárok na náhradu nákladů řízení, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů žalované ve výši [částka] v souvislosti s podaným odporem proti elektronickému platebnímu rozkazu (ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.), odměnou zástupce žalované ve výši [částka] /ust. § 8 odst. 1, § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), počítáno z tarifní hodnoty [částka] za každý z těchto 4 úkonů právní služby: a) převzetí a příprava zastoupení – ust. § 11 odst. 1 písm. a) AT, b) vyjádření k žalobě ze dne [datum] – ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, c) účast na jednání před soudem dne [datum] – ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, d) vyjádření žalované ve věci samé ze dne [datum] - ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, odměnou zástupce žalované ve výši [částka] /ust. § 8 odst. 1, § 7 AT počítáno z tarifní hodnoty [částka], neboť podáním ze dne [datum] žalobce vyčíslil nárokovanou smluvní pokutu, přičemž o toto plnění se navýšila tarifní hodnota, a to za a) vyjádření ve věci samé ze dne [datum] – ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, b) účast na jednání před soudem dne [datum] – ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, odměnou zástupce žalované ve výši [částka] za účast na jednání soudu dne [datum] – ust. § 11 odst. 3, odst. 2 písm. f) AT, náhradou hotových výdajů ve výši [částka] za každý z výše uvedených úkonů právní služby /ust. § 13 odst. 1, 4 AT, tj. ve výši 7 x [částka] a dále daní z přidané hodnoty v zákonné sazbě 21 %.

3. Soud I. stupně nepřiznal žalované jako účelně vynaložené náklady mimosmluvní odměny účtované za jednotlivé porady žalované s právním zástupcem přesahující vždy jednu hodinu, a to s odůvodněním, že z obsahu jednotlivých předložených zápisů z jednání u advokáta není zřejmý časový rozsah jednotlivých porad, a tato skutečnost již sama o sobě znemožňuje soudu, aby žalované odměnu zástupce a paušální náhradu hotových výdajů k těmto úkonům případně přináležejícím přiznal. Dále uvedl i to, že také absence údajů o tom, k čemu byly jednotlivé porady (rámcově) zaměřeny a s jakými úkony právní pomoci souvisely, taktéž znemožňuje soudu přezkoumat i účelnost takto vynaložených nákladů, to vše za situace, kdy platí, že účastníku náleží náhrada jen těch nákladů, který vynaložil účelně.

4. Dále soud I. stupně nepřiznal žalované po posouzení účelnosti vynaložených nákladů ani odměnu a související náhradu hotových výdajů za podání soudu došlá dne [datum], [datum], [datum]. K podání došlému dne [datum], uvedl, že tímto podáním žalovaná toliko doplňovala tvrzení a důkazní návrhy ke vzájemnému návrhu žalované a současně uplatnila druhý vzájemný návrh s tím, že podání nebylo reakcí na vyjádření žalobce a z obsahu podání ani nevyplývá, že by žalovaná nemohla svá tvrzení zahrnout již do podání dříve došlého. Navíc soud I. stupně poukázal na to, že tímto podáním byl uplatněn žalovanou další vzájemný návrh, nikoliv obrana proti žalobou uplatněnému nároku. Ve vztahu k podání soudu došlému dne [datum] soud I. stupně konstatoval, že ačkoliv toto podání žalovaná označuje za„ vyjádření k průběhu řízení“, ve skutečnosti uvedeným podáním brala zpět vzájemný návrh a shrnovala své vyjádření k žalobě a že toto podání opětovně nebylo reakcí na vyjádření žalobce a z jeho obsahu se nepodává, že by žalovaná nemohla svá tvrzení a důkazní návrhy zahrnout do dříve došlého podání. K podání soudu došlému dne [datum], které žalovaná označila za„ vyjádření k doplnění žaloby“, soud I. stupně poukázal na to, že k doplnění žaloby se již žalovaná vyjadřovala, respektive mohla vyjádřit v podání ze dne [datum], za nějž byla náhrada jako za účelně vynaložený úkon právní služby přiznána, a že podání ze dne [datum] nelze považovat ani za reakci na podání žalobce či na vývoj řízení.

5. V rámci náhrady nákladů řízení nepřiznal soud I. stupně žalované straně ani vyúčtované cestovné k jednáním soudu a zpět, včetně s tím související náhrady za ztrátu času. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že jestliže tyto cesty měly být dle vyúčtování realizovány ze sídla zástupce žalované v [obec] k soudu a zpět, považuje soud tyto cesty za neúčelně vynaložený náklad a to z toho důvodu, že zástupce žalované poskytuje právní služby v rámci sdružení [příjmení], [příjmení], Partners, advokátní kancelář, které má pobočkou na adrese [adresa], tedy na adrese, kterou zástupce žalované vykazuje i na svých podáních jako jednu z adres advokátní kanceláře. Dále zdůraznil, že advokát - společník sdružení - nemůže ode dne vzniku účasti ve sdružení do dne jejího zániku současně vykonávat advokacii samostatně, ani jako společník společnosti nebo jako společník zahraniční společnosti, ani působit v jiném sdružení, ani v pracovním poměru (ust. § 14 odst. 4 zák. č. 85/1996 Sb.) a že s ohledem na to, že zároveň platí, že při poskytování právních služeb ve městě, kde je sídlo nebo pobočka advokáta (i advokáta poskytujícího právní služby ve sdružení), se žádné cestovné neúčtuje (k tomu soud I. stupně odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 VSOL 43/2015-80). Proto tedy dle soudu I. stupně nebylo důvodné přiznat žalované straně náhradu nákladů vyúčtovaných jako cestovné.

6. Proti výroku II. rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, neboť nesouhlasila s výší nákladů řízení, které jí byly soudem vůči žalobci přiznány. Žalovaná soudu I. stupně vytýkala, že jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za porady s právním zástupcem ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. K těmto poradám žalovaná uváděla, že se jednalo o porady konané buď před jednotlivými jednáními soudu ([datum], [datum], [datum] a [datum]) nebo před vyjádřením k doplnění žaloby, po doplnění žaloby ze strany žalobce dne [datum], a že délka těchto porad přesáhla vždy 1 hodinu, neboť v řízení se jednalo o skutkově a právně složitou věc a porady byly nezbytné a účelné pro řádné poskytování právních služeb. Dále žalovaná uváděla, že nesouhlasí s tvrzením soudu I. stupně, že nebylo zjištěno, k čemu byly porady rámcově zaměřeny, neboť to bylo sděleno ve vyúčtování odměny a náhrady hotových výdajů. Žalovaná dále poukazovala na to, že do spisu doložila zápisy z jednotlivých porad, přičemž s ohledem na zákonem uloženou povinnost mlčenlivosti dle § 23 zákona o advokacii ve spojení s GDPR, nemohl právní zástupce sdělit obsah těchto porad. S ohledem na to, že soud I. stupně dovodil, že neměl jak určit délku jednotlivých porad a jejich náhradu žalované nepřiznal, předložila žalovaná v rámci podaného odvolání potvrzení o délce jednotlivých porad, které vystavoval právní zástupce zvlášť pro žalovanou. Dále žalovaná uváděla, že nesouhlasí ani s přiznáním náhrady nákladů v poloviční výši dle § 11 odst. 3, odst. 2 písm. f) AT, za právní úkon dne [datum], tedy za účast na jednání soudu, když poukazovala na to, že z rozhodnutí soudu nelze vyčíst, z jakého důvodu došlo ke snížení odměny za tento úkon na polovinu, neboť jednání zcela řádně proběhlo a zároveň se nejednalo o jednání, při kterém by byl vyhlášen toliko rozsudek. Žalovaná též sporovala postup soudu I. stupě, pokud jí nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkony provedené dne [datum] a [datum] (v obou případech se jednalo o vyjádření k žalobě), a to s odůvodněním, že se žalovaná mohla vyjádřit již v předchozích podáních. Tuto argumentaci shledávala žalovaná neopodstatněnou a poukazovala na to, že povinností žalované bylo reagovat na procesní stav i v průběhu řízení. Žalovaná dále vyjadřovala nesouhlas i s tím, že jí nebylo v rámci náhrady nákladů řízení přiznáno vyúčtované cestovné právního zástupce žalované k jednáním soudu ze sídla jeho kanceláře, což bylo odůvodňováno ze strany soudu I. stupně tím, že právní zástupce žalované má pobočku na adrese [adresa]. V této souvislosti však žalovaná v rámci odvolacího řízení uváděla, že právní zástupce, resp. sdružení [příjmení], [příjmení], Partners, advokátní kancelář, na shora uvedené adrese již právní služby neposkytuje od roku 2015 a tuto skutečnost dokládala nájemní smlouvou a dohodou o skončení nájmu týkající se pronájmu nebytových prostor na výše uvedené adrese. Žalovaná připouštěla, že administrativním pochybením tato adresa figurovala v zápatí několika podání právního zástupce žalované, avšak poukazovala na to, že faktický stav byl zcela jiný. Dále bylo zdůrazňováno, že to, že právní zástupce žalované, respektive sdružení [příjmení], [příjmení], Partners, nemá fakticky pobočku v [obec] lze dovodit i z vyjádření žalované, které bylo společně s odvoláním předloženo a z něhož vyplývá i to, proč si žalovaná vybrala jako právního zástupce právě Mgr. [jméno] [příjmení] z Ostravska. K tomu žalovaná uváděla, že původně bylo předpokládáno, že spor ani nedojde do fáze řízení před soudem, neboť nárok žalobce byl nepodložený a nedůvodný, o čemž svědčí i následné zamítnutí jeho nároku v celém rozsahu, a že změna právního zástupce v průběhu sporu by byla pro žalovanou neekonomická, a to i s ohledem na rozdílné smluvní hodinové sazby advokátů v [obec] (cca [částka]) a na Ostravsku (cca [částka]). Žalovaná zdůrazňovala, že jednatelé žalované jednali s péčí řádného hospodáře, pokud si ponechali stejného právního zástupce. Dále žalovaná požadovala, aby jí odvolací soud společně s cestovným přiznal i náhradu za čas strávený cestou do místa, které není sídlem advokáta a zpět, a to za 3 cesty k jednáním soudu I. stupně a zpět v délce 16 započatých půlhodin za každou jednotlivou cestu. Závěrem svého dovolání žalovaná dále uvedla i to, že si je vědoma některých administrativních chyb, které uvedla v původním vyčíslení náhrady nákladů řízení, a z toho důvodu předložila odvolacímu soudu opravu původního vyúčtování a žádala, aby odvolací soud podle § 220 o. s. ř. změnil výrok II. rozsudku soudu I. stupně tak, že žalované přizná náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

7. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že výrok soudu I. stupně o nákladech řízení považuje za věcně správný a zákonný. Žalobce dále ve svém vyjádření poukazoval zejména na to, že vyúčtování náhrady nákladů za cestovné právního zástupce žalovaného je v rozporu s podmínkou účelného uplatňování nebo bránění práva, neboť žalovaná je právnickou osobou se sídlem [adresa], tedy se sídlem v obvodu soudu I. stupně a že tedy považuje za vysoce neúčelné, aby v tomto sporu, který je sporem ze standartní smlouvy o dílo, tj. bez nutnosti vysoké specializace právního zástupce, žalovaný využil služeb advokáta se sídlem v [obec], který nevyužil ani možnosti udělení substituce jinému právnímu zástupci z [obec]. V této souvislosti žalobce upozorňoval ve shodě se soudem I. stupně na to, že navíc právní zástupce žalované poskytuje právní služby v rámci sdružení [příjmení], [příjmení], Partners, advokátní kancelář, s pobočkou na adrese [adresa] a že je třeba přihlédnout i k tomu, že většiny jednání u soudu se účastnil advokátní koncipient zaměstnaný u právního zástupce žalované, a proto nelze ani mít za to, že žalovaná z nějakého důvodu lpěla na konkrétní osobě zvoleného právního zástupce, což by účelnost právního zastoupení právního zástupce z [obec] případně vysvětlovalo. Žalobce dále ve svém vyjádření uváděl, že nechce zpochybňovat ústavně založené právo žalované být v jednání před soudy zastoupena advokátem, ovšem neshledává důvody pro to, aby mu byla uložena povinnost hradit takto zvolenému právnímu zástupci, resp. žalované, náhradu nákladů za cestovní výdaje a za promeškaný čas v případě, že tyto náklady vznikly zcela neúčelně a možná i účelově. V této souvislosti žalobce odkazoval na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 736/2012, dle kterého„ Svobodu volby advokáta plynoucí z takto vymezeného základního práva na právní pomoc, nelze vnímat jako zcela bezbřehou“. Žalobce uváděl, že projednávaný případ je srovnatelný s výše uvedeným případem, o němž bylo rozhodováno Ústavním soudem, který uzavřel, že v jím posuzované věci si bylo možno zvolit zástupce z desítek advokátů působících v daném městě a že tedy vynaložené náklady cestovného na advokáta se vzdáleným místem sídla nebyly potřebnými k účelnému bránění práv tak, jak má na mysli § 142 odst. 1 o. s. ř. (Všechny osoby byly z téhož města, předmět řízení se nacházel v témže městě, jakož i okresní soud, který věc projednával, zatímco právní zástupce účastníka byl z druhého konce republiky.). V této souvislosti tedy žalobce dovozoval, že pokud si žalovaná pro zastupování v této věci zvolila právního zástupce, jenž má sídlo v [obec], je tato volba sice legitimní, ovšem žalovaná si v takovém případě musí nést náklady s tím souvisejí sama, neboť žalovaná měla možnost si pro tento případ zvolit advokáta se sídlem v [obec], ovšem této volby nevyužila. [příjmení] to žalobce zpochybňoval i to, že cesty právního zástupce žalované k jednání soudu byly skutečně konány automobilem a nikoliv vlakem. Jinak se žalobce plně ztotožňoval s rozhodnutím soudu I. stupně ve vztahu k důvodům, pro které nebyla soudem přiznána žalované náhrada nákladů řízení za porady přesahující jednu hodinu, jakož i s nepřiznáním dalších též dle žalobce neúčelných úkonů právní služby a s tím souvisejících paušálních náhrad. Ve vztahu k přiznání odměny ve výši jedné poloviny za účast u jednání soudu dne [datum] žalobce poukázal na to, že i tento postup soudu I. stupně byl správný, neboť to byla žalovaná, která zapříčinila odročení jednání dne [datum], když v rámci jednání o smíru avizovala uzavření mimosoudní dohody, od níž následně odstoupila, přičemž soud odročil jednání právě z tohoto důvodu. Závěrem svého vyjádření žalobce namítal i to, že dodání dokumentů prokazujících dle žalované její nárok na náhradu nákladů řízení v jí požadované výši až v rámci odvolacího řízení považuje za účelové a nepravdivé.

8. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání / § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

9. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně postupoval správně, když o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tedy podle úspěchu ve věci a žalované přiznal náhradu nákladů řízení, neboť podle výše uvedeného zákonného ustanovení má úspěšná žalovaná vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému bránění práva. Soud I. stupně též správně určil sazbu mimosmluvní odměny dle § 6 odst. 1, § 8, odst. 1 a § 7 AT za 1 úkon právní služby nejprve ve výši [částka] (do dne [datum] včetně, a to vycházeje z předmětu řízení ve výši [částka]) a posléze ve výši [částka] (vycházeje z předmětu řízení [částka] a správně též vyšel z toho, že žalovaná má právo v rámci náhrady nákladů řízení požadovat i paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce ve výši [částka] v souvislosti vždy s každým účelně vynaloženým nákladem na úkon právní služby, a to dle § 13 odst. 1, 4 AT. Dále i správně uzavřel, že žalované v rámci přiznané náhrady účelně vynaložených nákladů na její právní zastoupení přináleží i částka odpovídající 21% DPH, když v řízení bylo doloženo, že právní zástupce žalované je jejím plátcem. Soudem I. stupně provedené posouzení žalovanou účelně vynaložených nákladů řízení však odvolací soud v plném rozsahu nesdílí.

10. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně dospěl též k závěru, že žalované vznikl nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu paušální náhrady hotových výdajů žalované ve výši [částka] v souvislosti s podaným odporem proti elektronickému platebnímu rozkazu (ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.), nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] jako mimosmluvní odměny právního zástupce žalované /jeden úkon právní služby á [částka] dle ust. § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif,„ AT.“ - počítáno z tarifní hodnoty [částka] za každý z těchto 4 úkonů právní služby: a) převzetí a příprava zastoupení – ust. § 11 odst. 1 písm. a) AT, b) vyjádření k žalobě ze dne [datum] – ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, c) účast na jednání před soudem dne [datum] – ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, d) vyjádření žalované ve věci samé ze dne [datum] - ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT a dále nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] jako mimosmluvní odměny právního zástupce žalované /jeden úkon právní služby á [částka] dle ust. § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 AT - počítáno z tarifní hodnoty [částka], neboť podáním ze dne [datum] žalobce vyčíslil nárokovanou smluvní pokutu, přičemž o toto plnění se navýšila tarifní hodnota, a to za každý z těchto 2 úkonů právní služby: a) vyjádření ve věci samé ze dne [datum] – ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, b) účast na jednání před soudem dne [datum] – ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT 11. Odvolací soud však na rozdíl od soudu I. stupně vyhodnotil, že nebylo důvodné, aby za úkon právní služby spočívající v účasti právního zástupce žalované u jednání soudu dne [datum] byla žalované přiznána náhrada nákladů řízení toliko v rozsahu jedné poloviny mimosmluvní odměny, tedy v částce [částka], a to s odkazem na ust. § 11 odst. 3, odst. 2 písm. f) AT. Jak totiž vyplývá z obsahu spisu (viz protokol o jednání ze dne [datum]), nejednalo se o jednání, při němž by byl toliko vyhlášen rozsudek. Je sice pravdou, že při tomto jednání soudu, nebylo prováděno dokazování a jednání bylo opakovaně přerušeno za účelem jednání účastníků o smíru, avšak tato skutečnost nemůže být důvodem pro krácení mimosmluvní odměny na polovinu s odkazem na ustanovení § 11 odst. 3, odst. 2 písm. f) AT. Proto odvolací soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení v plné výši mimosmluvní odměny za shora uvedený úkon právní služby, tedy účast u jednání soudu, a to dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, tedy ve výši [částka]. Pokud v této souvislosti žalobce namítal, že požadavek žalované na plnou výši mimosmluvní odměny za tento úkon není důvodný, odvolací soud konstatuje, že i pokud by tento úkon nebyl odvolacím soudem přiznán z důvodu jeho podřazení pod ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) AT, bylo by jej za konkrétních okolností případu na místě podřadit pod ustanovení § 11 odst. 1 písm. i) AT, tedy jako úkon právní služby spočívající v jednání s protistranou, za každé dvě započaté hodiny.

12. V souvislosti se shora uvedenými úkony právní služby pak vznikl žalované, jak správně uvedl i soud I. stupně, i nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (7 x [částka]), která je představována náhradou hotových výdajů právního zástupce žalované ve výši [částka] za každý z výše uvedených úkonů právní služby přiznaných dle ust. § 13 odst. 1, 4 AT.

13. Ve vztahu k požadavku žalované na náhradu nákladů řízení souvisejících s vyúčtováním cestovného za cesty právního zástupce žalované k jednáním soudu, dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně k závěru že žalobci nárok na náhradu nákladů cestovného přísluší, a to po zaokrouhlení ve výši [částka] (4 504, [částka] + 5 174, [částka] + 5 740, [částka]), stejně tak jako náhrada za ztrátu času při cestách právního zástupce žalované k jednáním soudu a zpět ve výši 3x 16 půlhodin, tj. v částce [částka] přiznané dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT. Cestovné a náhrada za promeškaný čas byly odvolacím soudem přiznány za cesty právního zástupce žalované k jednáním soudu dne [datum], [datum] a [datum] a zpět konané právním zástupcem žalované vozidlem Volkswagen AC kombi, [registrační značka], vždy na trase [obec] - [obec] a zpět při počtu najetých kilometrů 705,4 km (při cestě mezi sídlem právního zástupce žalované a sídlem soudu I. stupně dle zjištění na [webová adresa]), při spotřebě 7,3 l [číslo] Km, při ceně pohonných hmot dne [datum] ve výši 27, [částka] za 1 litr nafty a náhrady za amortizaci vozidla [částka] na 1 Km, při ceně pohonných hmot dne [datum] ve výši [částka] za 1 litr nafty a náhrady za amortizaci vozidla [částka] na 1 Km a při ceně pohonných hmot dne [datum] ve výši [částka] za 1 litr nafty a náhrady za amortizaci vozidla [částka] na 1 Km.

14. K závěru o důvodnosti přiznání shora uvedených položek náhrady nákladů řízení, tedy cestovného a náhrady za ztrátu času, dospěl odvolací soud na základě obsahu spisu, listin částečně již předložených žalovanou soudu I. stupně a dále i listin předložených žalovanou v rámci odvolacího řízení. Z obsahu spisu a doložených listin vyplývá, že žalovaná společnost je společností, jejíž sídlo se sice nachází na adrese [adresa], avšak historicky se sídlo společnosti původně nacházelo na adrese [adresa]. října [číslo] a též oba jednatelé společnosti mají jako bydliště v OR zapsáno bydliště v [obec] (viz výpis z OR na žalovanou). Dále bylo osvědčeno, (viz česné prohlášení žalované), že právní zástupce žalované zastupuje žalovanou již řadu let, v důsledku čehož má dlouhodobý přehled o činnosti žalované a jejích sporech. Žalovaná společnost má pobočku v [obec], odkud tedy původně pochází i sama žalovaná společnost a také oba jednatelé žalované společnosti mají v [obec] své bydliště. K udělení plné moci spolupracujícímu advokátovi pak došlo ze strany žalované i po zvážení ekonomického hlediska spočívajícího v zohlednění smluvních hodinových sazeb advokátů v [obec] ([částka] za hodinu) a na Ostravsku ([částka] za hodinu) i toho, že advokátní kanceláře v [obec] v případě převzetí věci stanovili rozsah studia spisu [částka] hodin při výše uvedených sazbách. Dále z doložených listin vyplývá, že sdružení [příjmení], [příjmení], Partners, advokátní kancelář, si sice smlouvou ze dne [datum] pronajala nebytové prostory na adrese [ulice a číslo] [obec a číslo], a to na dobu neurčitou, s možností užívání nájmu 1 x týdně od 8.00 hodin do 17.00 hodin, avšak smluvní strany této nájemní smlouvy se dne [datum] dohodly na ukončení nájemního vztahu dohodou, a to ke dni [datum] (viz smlouva o nájmu ze dne 21 5. [rok] ve spojení s dohodou o skončení nájmu ze dne [datum]). Odvolací soud proto na základě shora uvedených zjištění na rozdíl od soudu I. stupně vyhodnotil požadavek žalobce na náhradu nákladů cestovného a s tím souvisejících náhrad za ztrátu času jako opodstatněný. Pokud žalobce v řízení namítal, že žalovaná by si měla nést náklady spočívající v úhradě cestovného a náhrad za ztrátu času sama, přičemž ve shodě se soudem I. stupně poukazoval na to, že pobočka sdružení, v rámci něhož působí právní zástupce žalované, má pobočku v [obec], a tudíž na výše uvedené položky náhrady nákladů řízení nemá vůbec nárok, odvolací soud uvádí, že žalovaná osvědčila, že již od roku [rok] nemá pobočku na území hl. m. [obec], tedy na adrese, z níž vycházel soud I. stupně při svém rozhodování, a že uvedení sídla pobočky v zápatí některých podání žalované tedy bylo jen formální nesrovnalostí. Proto odvolací soud při svém rozhodování z tohoto údaje nevycházel. Pokud dále žalobce namítal, že žalovaná by si měla nést tyto náklady sama i z toho důvodu, že si zvolila právního zástupce se sídlem značně vzdáleným od svého sídla a zároveň i sídla soudu projednávajícího věc a v této souvislosti odkazoval na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 736/2012, odvolací soud k této argumentaci uvádí, že situace posuzovaná Ústavním soudem ve výše uvedeném rozhodnutí byla poněkud odlišná od projednávané věci, a tudíž ji nelze na projednávanou věc plně aplikovat, byť po formální stránce se může jevit, že projednávaná věc vykazuje obdobné znaky. Podstatný rozdíl však odvolací soud spatřuje na rozdíl od věci projednávané Ústavním soudem v tom, že v tomto řízení bylo osvědčeno, že volba právního zástupce žalované rozhodně nebyla projevem svévolného či neodůvodněného postupu žalované, který by neměl podklad v konkrétních okolnostech případu. Jak již je shora uvedeno, výpisem z OR na žalovanou ve spojení s prohlášeném žalované společnosti bylo zjištěno, že žalovaná společnost měla historicky své sídlo právě v blízkosti působiště zvoleného právního zástupce, který žalovanou společnost zastupuje dlouhodobě a je o jejích poměrech informován, přičemž také jednatelé společnosti, kteří jsou statutárními orgány žalované a jednají tedy za žalovanou, mají své bydliště v blízkosti sídla zvoleného zástupce. Za těchto okolností, a to i při zvážení ekonomického hlediska nákladů na právní zastoupení v souvislosti s výší smluvních odměn účtovaných právními zástupci v místě sídla soudu a sídla zvoleného právního zástupce nelze zvolení si právního zástupce působícího v blízkosti bydlišť jednatelů společnosti v tomto konkrétním případě považovat za zneužití ústavně zaručeného práva na právní pomoc a svobodnou volbu právního zástupce, a to i ve vztahu k rozhodování o účelně vynaložených nákladech řízení žalovanou, to vše za situace, kdy řízení bylo vůči žalované vedeno žalobcem zcela nedůvodně, jak vyplývá i z rozhodnutí soudu I. stupně, které v tomto rozsahu nebylo ani napadeno odvoláním. Proto odvolací soud neshledal důvod pro to, aby žalované ve výše uvedeném rozsahu cestovného a náhrad za ztrátu času nebyla náhrada nákladů řízení přiznána. Pouze pro úplnost odvolací soud uvádí, že pokud žalobce zpochybňoval, že cesty k jednáním soudu byly právním zástupcem žalované konány osobním automobilem, odvolací soud stejně tak jako soud I. stupně vychází z toho, že každý právní zástupce si musí být vědom svého profesionálního závazku jednat v souladu s pravidly profesionální etiky vyplývajícími z usnesení představenstva České advokátní komory ze dne [datum], kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky, a proto za těchto okolností vyšel z pravdivosti tvrzení prvního zástupce žalované o způsobu dopravy k jednáním soudu tak, jak vyplývá z předloženého vyúčtování.

15. V souvislosti se shora uvedenými složkami náhrady nákladů řízení požadovanými žalovanou, které byly zároveň odvolacím soudem vyhodnoceny jako účelně vynaložené, odvolací soud uzavřel, že ve vztahu k nim je ze strany žalované důvodně požadována i částka odpovídající 21 % DPH, tedy částka [částka], když v řízení bylo osvědčeno, že právní zástupce žalované je jejím plátcem.

16. Ve vztahu k dalším žalovanou požadovaným nákladům řízení odvolací soud připomíná, že obecným kritériem, jímž soud hodnotí všechny náklady řízení, a tedy i odměnu za úkony právní služby advokáta, je účelnost jejich vynaložení posuzovaná jak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., tak s ohledem na obecně platnou zásadu přiměřenosti a zákazu zneužití práv ve smyslu § 2 o. s. ř. (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 988/12 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1748/2015). Z uvedeného rovněž vyplývá, že počet úkonů právní služby zahrnutých soudem do výroku o náhradě nákladů řízení nemusí odpovídat počtu úkonů, které daný účastník zaplatil svému advokátovi na základě jeho vyúčtování. Advokátní tarif mimo jiné stanoví, že mimosmluvní odměna náleží za písemné podání nebo návrh ve věci samé / § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu Odměna za písemné podání náleží zpravidla tam, kde byl účastník k takovému podání vyzván soudem, nebo kdy by nebylo možné přednést jej při jednání soudu (srov. [příjmení], K., [příjmení], M., [příjmení], J., [příjmení], D., [příjmení], Š., [příjmení], T. Náklady řízení. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, [rok], s. [číslo]).

17. Odvolací soud proto dále ve shodě se soudem I. stupně dospěl k závěru, že žalované nevznikl nárok na úhradu nákladů za právní služby spočívající v podáních učiněných ve vztahu k soudu, konkrétně v podáních soudu došlých dne soudu dne [datum], [datum] a [datum]. V této souvislosti odvolací soud pro stručnost plně odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně (bod 34), jakož i na shrnutí argumentace soudu I. stupně ve vztahu k těmto podáním uvedené v odůvodnění tohoto rozhodnutí pod bodem 4, neboť odvolací soud se v toto směru s právním hodnocením soudu I. stupně plně ztotožňuje. Nad rámec shora uvedeného pouze doplňuje, že k žádnému z těchto vyjádření nebyla žalovaná ani soudem vyzývána.

18. Ve vztahu k požadavku na náhradu nákladů řízení spočívajících v náhradě nákladů vyúčtovaných žalovanou za právní služby spočívající v poradách s klientem přesahujících jednu hodinu odvolací soud uvádí, že předloženými zápisy z porad mezi žalovanou a jejím právním zástupcem obsahujícími podpisy právního zástupce žalované a jednatele žalované s uvedenými časy počátku a konce jednotlivých porad přesahujícími vždy jednu hodinu (viz zápisy z porad z [datum] z [datum], z [datum], z [datum] a [datum]) bylo osvědčeno konání porad mezi jednatelem žalované a právním zástupcem žalované přesahujícími vždy jednu hodinu. Těmito předloženými listinami, ani shora uvedeným prohlášením žalované však nebylo osvědčeno, co konkrétně bylo obsahem těchto porad, a proto nemohlo být ani soudem I. stupně a následně ani soudem odvolacím posouzeno, zda bylo či nebylo konání těchto porad v rozsahu vždy překračujícím jednu hodinu skutečně účelným vynaložením nákladů na právní zastoupení žalované. Pokud žalovaná v této souvislosti poukazovala prostřednictvím svého právního zástupce na zachování povinnosti mlčenlivosti právního zástupce, odvolací soud konstatuje, že nic nebránilo žalované, aby této povinnosti svého právního zástupce zprostila, či sama ve vztahu k soudu řádně uvedla, co konkrétně bylo obsahem jednotlivých porad, neboť pouhé sdělení, že se jednalo o poradu před jednáním soudu či před vyjádřením k věci nemůže vést automaticky k závěru o účelnosti takovéto porady v rozsahu přesahující jednu hodinu, neboť teprve na základě dostatečně určitých informací o obsahu porad by mohlo být při současném zohlednění průběhu řízení vždy v každém jednotlivém případě posouzeno, zda se jednalo o účelně vynaložený náklad či nikoliv. Výše uvedený nedostatek spočívající v neosvětlení konkrétních skutečností, které byly obsahem porad, nebyl odstraněn ani v rámci odvolacího řízení, a proto ani odvolací soud náhradu nákladů řízení za výše uvedené úkony právní služby žalované nepřiznal, a to z důvodu neosvědčení jejich účelnosti.

19. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v nákladovém výroku II. změnil jen tak, že výše nákladů řízení činí [částka], jinak rozhodnutí v tomto výroku potvrdil jako věcně správné podle § 219 o. s. ř.

20. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst.1 o. s. ř., neboť v řízení před odvolacím soudem dosáhla procesního úspěchu žalovaná. Předmětem odvolacího řízení zůstala pouze výše náhrady nákladů. Úspěšné žalované tak přísluší za odvolací řízení náhrada nákladů řízení za jeden úkon právní služby z puncta [částka] (rozdíl částek přiznané náhrady) podle § 7 bod 5., ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu ve výši [částka], dále náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 téhož předpisu ve výši [částka] a 21 % DPH v částce [částka]. Po zaokrouhlení na celé koruny [částka]. Náhrada nákladů odvolacího řízení je splatná podle § 211 o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalované.

Poučení