91 Co 357/2021- 311

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových [IČO], sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 102/2017-269, ve spojení s usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 102/2017-275 a ve znění usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 102/2017-284, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum], ve spojení s usneseními ze dne [datum] a ze dne [datum], se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum], ve spojení s usneseními ze dne [datum] a ze dne [datum], se ve výroku II. mění jen tak, že výše nákladů řízení činí [částka]; jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ze dne [datum], ve spojení s usneseními ze dne [datum] a [datum], soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení 8,05 % od [datum] (výrok I.), uložila žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a uložila žalobkyni povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu I. stupně (výrok III.). Rozhodl tak již podruhé o žalobě, kterou se žalobkyně domáhá náhrady škody ve výši [částka] z nezákonného rozhodnutí soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Písek, kterým je exekuční příkaz přikázáním jiné peněžité pohledávky [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jak upřesnila v průběhu řízení (viz níže). Škoda odpovídá nákladům, které byla žalobkyně nucena zaplatit v souvislosti s řízením o poddlužnické žalobě vedeném u Městského soudu v [obec] pod sp. zn. 36 C 161/2009.

2. Soud I. stupně nejprve rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 102/2017-162, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl s odůvodněním, že„ v rozhodovací činnosti exekutora došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, přičemž v souvislosti s tímto postupem exekutora, který byl následně vydanými rozhodnutími soudů dvou instancí shledán vadným, žalobkyně vynaložila finanční prostředky, které touto žalobou požaduje po žalované, která za vadný postup exekutora při rozhodování odpovídá“, a že„ exekutor postupoval nesprávně, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť si neověřil, zda vůbec pohledávka dlužníka žalobkyně existuje“. Rozsudek soudu I. stupně byl k odvolání žalované zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 91 Co 219/2019-193, a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení mimo jiné s tím, že ze žaloby ani z dalších podání žalobkyně není zřejmé, zda se žalobkyně po žalované domáhá náhrady škody z nesprávného úředního postupu soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], anebo z nezákonných rozhodnutí vydaných tímto soudním exekutorem v citovaném řízení. Soud I. stupně vázán pokynem odvolacího soudu vyzval žalobkyni, aby upřesnila, zda jí škoda měla vzniknout nesprávným úředním postupem soudního exekutora nebo v důsledku vydání (nezákonného) rozhodnutí soudním exekutorem. Žalobkyně k výzvě soudu I. stupně upřesnila, že škoda jí byla způsobena nezákonným rozhodnutím soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Písek, kterým je exekuční příkaz přikázáním jiné peněžité pohledávky [číslo] ze dne 30. 4. 2007, č. j. [číslo jednací], ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

3. Soud I. stupně provedl dokazování spisem Exekutorského úřadu Písek, sp. zn. [spisová značka], a výslechem soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], z nichž zjistil, že oprávněný [právnická osoba] (právní předchůdce žalobkyně) podal proti povinným 1) [právnická osoba] a 2) [jméno] [příjmení] návrh na nařízení exekuce pro [částka] s příslušenstvím. Právní zástupce oprávněného [příjmení] [příjmení] sdělil exekutorovi, že povinnému [právnická osoba] dluží [právnická osoba] a. s . částku v řádech miliónu Kč, soudní exekutor proto na základě tohoto sdělení vydal dne [datum] exekuční příkaz [číslo] č. j. [číslo jednací], že se exekuce provede přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má povinný vůči [právnická osoba] Exekutor následně sdělil právnímu zástupci oprávněného, že [právnická osoba] a. s . plnila [datum] částku [částka] a [datum] uvedla, že další platby již neposkytne, neboť vůči povinnému [právnická osoba] neevidují žádné závazky, naopak mají vůči němu pohledávky. Exekutor vyzval zástupce oprávněného k předložení dokladů prokazující splatné a nezaplacené pohledávky za touto společností s tím, že poddlužníka poté vyzve k vyjádření, proč neplní exekuční příkaz. Dne [datum] oznámil právní zástupce oprávněného, že bude nahlížet do spisu a kopírovat listiny v souvislosti s exekučním příkazem [číslo] pro účely podání poddlužnické žaloby. Usnesením z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soudní exekutor rozhodl, že na místo dosavadního oprávněného [právnická osoba] vstupuje do řízení jako nový oprávněný [právnická osoba], a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky z [datum]. Usnesením soudního exekutora z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo podle § 164 o. s. ř. opraveno rozhodnutí z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že ve výroku I. správně zní, že:„ Exekuce se provede přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má povinný vůči dlužníkovi povinného [právnická osoba], a to pohledávky na nedoplatku ceny díla podle smlouvy o dílo ze dne [datum], [číslo] na zakázku kompletní dodávka a montáž skládaného střešního pláště, včetně dodávky a montáže klempířských systémových prvků na stavbě výrobní hala [příjmení] obaly, [obec], se sjednanou cenou díla [částka] plus DPH.“.

4. Soud I. stupně dále vyšel ze zjištění, že žalobkyně podala dne [datum] u Městského soudu v [obec] poddlužnickou žalobu proti [právnická osoba] a. s. o zaplacení [částka], která byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 36 C 161/2009-274, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 47 Co 316/2014-305, s odůvodněním, že exekuční příkaz [číslo] vydaný soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], je neurčitým rozhodnutím, na jehož základě se žalobkyně nemůže domáhat svého tvrzeného práva poddlužnickou žalobou. Žalobkyni byla zároveň uložena povinnost zaplatit [právnická osoba] a. s. náklady řízení ve výši [částka] a [částka]. Žalobkyně navíc uhradila [částka] za zastoupení v řízení o poddlužnické žalobě svému právnímu zástupci Mgr. [jméno] [příjmení].

5. Soud I. stupně nakonec zjistil, že žalobkyně nárok na náhradu škody způsobené jí postupem soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] uplatnila u žalované dopisem ze dne [datum], ta její žádosti nevyhověla.

6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 2, § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), že žaloba není důvodná.

7. Soud I. stupně konstatoval, že v daném případě není dán odpovědnostní titul dle § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť exekuční příkaz [číslo] vydaný soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nebyl pro nezákonnost posuzovanou v režimu zákona č. 82/1998 Sb. zrušen. Na tom dle soudu I. stupně nic nemění ani výsledek řízení, které bylo vedeno u Městského soudu v [obec] pod sp. zn. 36 C 161/2009, a v tomto řízení vyslovený názor o postupu soudního exekutora, když samotné usnesení exekutora ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nebylo zrušeno. Soud I. stupně se tak pro nadbytečnost nezabýval tím, zda žalobkyni vznikla škoda v příčinné souvislosti s namítaným nezákonným rozhodnutím a zda by byla v řízení o poddlužnické žalobě úspěšná, a žalobu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a ex. ř., podle nichž přiznal úspěšné žalované přiznal paušální náhradu nákladů ve výši [částka] za 14 úkonů po [částka] (vyjádření k žalobě, jednání [datum], [datum], vyjádření z [datum], jednání [datum], [datum], vyjádření z [datum], jednání [datum], odvolání z [datum], jednání u odvolacího soudu [datum], jednání u soudu I. stupně dne [datum], [datum], [datum], závěrečný návrh [datum]).

9. O nákladech státu rozhodl soud I. stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil neúspěšné žalobkyni povinnost zaplatit státu náklady ve výši [částka], které v průběhu řízení vynaložil na svědečné svědka [jméno] [příjmení].

10. Rozhodnutí soudu I. stupně napadly včasným a přípustným odvoláním obě účastnice řízení.

11. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum], ve spojení s usneseními ze dne [datum] a ze dne [datum], v celém rozsahu z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Nesouhlasila zejména se závěrem soudu I. stupně o tom, že exekuční příkaz přikázáním jiné peněžité pohledávky [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nelze považovat za nezákonné rozhodnutí podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně poukázala na to, že dva soudy v řízení vedeném u Městského soudu v [obec] pod sp. zn. 36 C 161/2009 konstatovaly, že tento exekuční příkaz je nezákonným rozhodnutím, proto byla poddlužnická žaloba žalobkyně zamítnuta. Žalobkyně měla za to, že by byla ve sporu o poddlužnické žalobě plně úspěšná, nedošlo-li by k formálnímu pochybení soudního exekutora při vydání předmětného exekučního příkazu. Odpovědnostní titul dle žalobkyně tedy v dané věci existuje, byl jednoznačně prokázán vznik škody, jakož i příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a škodou. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

12. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum], ve spojení s usneseními ze dne [datum] a ze dne [datum], ve výroku II. o nákladech řízení mezi účastníky s odůvodněním, že ačkoliv měla ve věci plný úspěch, přiznal jí soud I. stupně paušální náhradu pouze za 14 úkonů, aniž by vysvětlil, z jakého důvodu jí nepřiznal náhradu za další vyjmenované úkony. K odvolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že není důvodné. Souhlasila se soudem I. stupně o absenci odpovědnostního titulu, proto nepovažovala za podstatnou argumentaci žalobkyně o tom, že by (nebýt tvrzeného pochybení soudního exekutora) byla v řízení o poddlužnické žalobě úspěšná. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. o věci samé potvrdil a přiznal žalované nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení, a ve výroku II. aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Naopak shledal důvodným odvolání žalované.

14. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění o tom, že soudní exekutor Exekutorského úřadu Písek, JUDr. [jméno] [příjmení], v exekuci vedené pod sp. zn. [spisová značka], na základě návrhu oprávněného [právnická osoba] (právního předchůdce žalobkyně) proti povinným 1) [právnická osoba] a 2) [jméno] [příjmení], k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši [částka] s příslušenstvím, vydal na základě neformálního sdělení zástupce oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení], že povinný [právnická osoba] má za [právnická osoba] a. s. pohledávku v řádech miliónu Kč, exekuční příkaz [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým rozhodl o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má povinný vůči [právnická osoba], že na základě uvedeného exekučního příkazu [právnická osoba] a. s. zaplatila dne [datum] částku [částka] s tím, že vůči povinnému [právnická osoba] již neeviduje žádné závazky, naopak má vůči němu pohledávky, že pohledávka oprávněného [právnická osoba] za povinnými byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, která nadále vystupovala v exekučním řízení na straně oprávněného, jakož i v řízení o poddlužnické žalobě vedeném u Městského soudu v [obec] pod sp. zn. 36 C 161/2009 na straně žalobkyně proti [právnická osoba] a. s., které skončilo zamítnutím žaloby pro neurčitost exekučního příkazu [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

15. Odvolací soud postupem podle 213 odst. 3 o. s. ř. za použití § 213a odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz spisem Exekutorského úřadu Písek, sp. zn. [spisová značka], z něhož dále zjistil, že exekuce na majetek povinných 1) [právnická osoba] a 2) [jméno] [příjmení], k uspokojení pohledávky oprávněného [právnická osoba] ve výši [částka] s příslušenstvím, byla nařízena usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 Nc 7566/2007-11, které nabylo právní moci dne [datum]. Provedením exekuce byl pověřen JUDr. [jméno] [příjmení], soudní exekutor Exekutorského úřadu Písek. Exekuční příkaz [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zní ve výroku I. následovně:„ Exekuce se provede přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má povinný vůči dlužníkovi povinného: [právnická osoba], [obec a číslo], [číslo] [obec], [IČO]“. Usnesením soudního exekutora ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla exekuce částečně zastavena ohledně povinné [právnická osoba] s. r. o. v likvidaci, neboť tato společnost byla dne [datum] zrušena a následně také vymazána z obchodního rejstříku, aniž by byl určen ten, kdo přebírá její práva a závazky. Žalobkyně (oprávněná) podala blanketní odvolání proti citovanému usnesení, které bylo odmítnuto usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 24 Co 506/2014.

16. Soud I. stupně na správně zjištěný skutkový stav správně aplikoval zákon č. 82/1998 Sb. Jeho závěr o neexistenci odpovědnostního titulu však odvolací soud nesdílí a uvádí následující:

17. Soud I. stupně vyšel správně z toho, že základní podmínkou objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, je vedle vzniku škody a příčinné souvislosti mezi vznikem škody a vydáním nezákonného rozhodnutí právě existence nezákonného rozhodnutí, za které je považováno pouze rozhodnutí pravomocné (s výjimkou uvedenou v § 8 odst. 2 OdpŠk), které bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, přičemž rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (§ 8 odst. 1 OdpŠk). Soud I. stupně pak na základě výslovného znění zákona [číslo] Sb. uzavřel, že jelikož exekuční příkaz [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky nebyl zrušen, není dán odpovědnostní titul dle § 8 odst. 1 OdpŠk.

18. Odvolací soud má však za to, že za určitých okolností může být dána odpovědnost státu za škodu způsobené nezákonným rozhodnutím ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. i v případě, že ke zrušení nezákonného rozhodnutí nedošlo. Může tomu tak být například v situaci, kdy je škoda způsobená rozhodnutím, proti němuž není opravný prostředek přípustný, jak je tomu i v nyní projednávané věci.

19. Odvolací soud v této souvislosti připomíná nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1774/08, v němž se Ústavní soud vyjádřil ke smyslu ústavně zaručeného práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem takto:„ Je …… nepřijatelné, aby obecné soudy na jedné straně - čistě na základě vlastního (byť dlouhodobě zastávaného) výkladu - vyloučily podřaditelnost tvrzených pochybení pod legislativní označení„ nesprávný úřední postup“ z důvodu, že tento postup směřoval k vydání rozhodnutí, a současně na straně druhé konstatovaly, že o nezákonné rozhodnutí jít nemůže, neboť nebylo - formálně - zrušeno ani změněno. Má-li být naplněno ratio legis příslušných ustanovení zákona č. 58/1969 Sb. (nyní zákona č. 82/1998 Sb.), jakožto„ prováděcího předpisu“ čl. 36 odst. 3 Listiny, nemohou obecné soudy interpretovat tato zákonná ustanovení tak, že v důsledku jimi zvoleného výkladu dochází k popření jejich smyslu.“.

20. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2159/11, dále uvedl:„ Má-li tedy každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, přičemž podmínky a podrobnosti realizace tohoto práva stanoví zákon (čl. 36 odst. 3 a odst. 4 Listiny), pak takový zákon, vydaný na základě ústavního zmocnění, nemůže nárok na náhradu škody, v důsledku zmíněného jednání vzniklé, zcela anulovat (negovat), a tím tedy ústavně zaručené základní právo, byť toliko v určitých případech, popřít.“ a dále, že:„ Neakceptovatelné je zdůvodnění odvolacího soudu o nutnosti domáhat se zrušení nezákonného rozhodnutí podáním ústavní stížnosti v situaci, kdy dle soudu škoda byla prokázána a vznikla evidentně v důsledku nezákonného rozhodnutí, přičemž proti takovému rozhodnutí neexistuje opravný prostředek. V takovém případě je třeba zákon o odpovědnosti státu interpretovat ústavně konformně a vycházet z toho, že nárok na náhradu škody způsobené jednáním státu vyplývá přímo z Listiny“.

21. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry Městského soudu v [obec] a Krajského soudu v [obec], které byly vyjádřeny v jejich rozhodnutích v řízení vedeném u Městského soudu v [obec] pod sp. zn. 36 C 161/2009 o poddlužnické žalobě žalobkyně proti [právnická osoba] a. s ., tedy že soudní exekutor Exekutorského úřadu Písek, JUDr. [jméno] [příjmení], v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] pochybil, když vydal zcela neurčitý exekuční příkaz [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného podle § 312 a násl. o. s. ř. za použití § 65 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále i jen„ ex. ř.“). Pohledávka povinného totiž nebyla dostatečně označena a individualizována právním důvodem, nebyla tedy nezaměnitelně identifikována. Soudní exekutor v uvedeném exekučním příkazu též neuvedl, který konkrétní povinný (zda [právnická osoba] s . r. o. nebo [jméno] [příjmení]) měl mít pohledávku za [právnická osoba] a. s . Z uvedeného důvodu byla zamítnuta žaloba žalobkyně o poddlužnické žalobě rozsudkem Městského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 36 C 161/2009-274, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 47 Co 316/2014-305, neboť pokud nebyla pohledávka v exekučním příkazu [číslo] dostatečně označena, nebylo možné zkoumat, zda se jedná o pohledávku existentní, proto nemohla být žalobkyně v řízení o žalobě podle § 315 o. s. ř. úspěšná (viz odůvodnění rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 47 Co 316/2014-305). Odvolací soud má též shodně se jmenovanými soudy za to, že neurčitý výrok co do specifikace přikázané peněžité pohledávky v exekučním příkazu [číslo] nelze napravit opravným usnesením podle § 164 o. s. ř., jak učinil soudní exekutor, když vydal opravné usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Kromě uvedeného odvolací soud dodává, že ani opravné usnesení neodstranilo nejasnost exekučního příkazu [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 117 EX 231/07-42, totiž vůči kterému z povinných měla mít [právnická osoba] a. s . existentní závazek.

22. Odvolací soud uzavírá, že bylo na soudním exekutorovi, aby na zcela neurčité sdělení právního zástupce oprávněného, že povinnému [právnická osoba] dluží [právnická osoba] a. s . částku v řádech miliónu Kč, reagoval výzvou k přesné specifikaci pohledávky, kterou chtěl oprávněný přikázat, a v případě, že by tak oprávněný neučinil, neměl exekutor exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky vůbec vydat. Soudní exekutor takto nepostupoval, čímž se dopustil nesprávného úředního postupu. Uvedený nesprávný úřední postup soudního exekutora se poté projevil v rozhodnutí, jímž je exekuční příkaz [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], proti kterému není přípustný opravný prostředek (§ 47 odst. 3 ex. ř.). S ohledem na výše citované závěry Ústavního soudu odvolací soud uvádí, že aby nebyl popřen účel a smysl zákona č. 82/1998 Sb., je třeba považovat exekuční příkaz [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], za nezákonné rozhodnutí ve smyslu citovaného zákona, a to i v situaci, kdy tento exekuční příkaz nebyl pro nezákonnost zrušen nebo změněn příslušným orgánem, neboť jeho neurčitost je zjevná a vedla k zamítnutí poddlužnické žaloby žalobkyně v řízení vedeném u Městského soudu v [obec] pod sp. zn. 36 C 161/2009.

23. Odvolací soud přesto sdílí závěr soudu I. stupně o tom, že žaloba není důvodná. Přikázáním pohledávky oprávněnému nedochází z hlediska hmotného práva ke změně věřitele. Povinnost poddlužníka platit přímo oprávněnému má svůj základ jen v procesním právu; je výrazem nuceného výkonu práva, kterým se zasahuje do hmotněprávního vztahu povinného a jeho dlužníka. Poddlužnická žaloba podle § 315 o. s. ř., kterou zákon svěřuje oprávněnému, vychází z procesní aktivní legitimace oprávněného, která na něho přešla z povinného, jakmile bylo poddlužníku doručeno vyrozumění podle § 314 o. s. ř. Oprávněný je ve vztahu k přikázané pohledávce procesně„ zmocněn“ k tomu, aby plnění, které takto na poddlužníku získá, použil k uspokojení své vlastní pohledávky. Oprávněný má vůči poddlužníku pouze formální (založený právem procesním) a nikoliv hmotněprávní nárok (srov. [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. [číslo] - [číslo]).

24. V nyní projednávané věci podal oprávněný (právní předchůdce žalobkyně) poddlužnickou žalobu proti poddlužníkovi ([právnická osoba]) dne [datum], neboť poddlužník tvrzenou pohledávku povinného [právnická osoba] za ním sporoval a na exekuční příkaz přikázáním jiné peněžité pohledávky ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odmítl, kromě částky [částka], cokoliv dalšího plnit. [právnická osoba] však byl dne [datum] zrušen a následně vymazán z obchodního rejstříku, a to bez právního nástupce. Z uvedeného důvodu byla usnesením soudního exekutora ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 24 Co 506/2014, exekuce částečně ohledně povinného [právnická osoba] podle § 107 odst. 5 o. s. ř. zastavena. Žalobkyně (oprávněná) přestala být v řízení vedeném u Městského soudu v [obec] pod sp. zn. 36 C 161/2009 aktivně legitimována tvrzenou přikázanou pohledávku vymáhat, neboť její nárok vůči poddlužníku byl nikoliv hmotněprávní, ale jen procesní.

25. Odvolací soud uzavírá, že mezi nezákonným rozhodnutím, kterým je exekuční příkaz [číslo] vydaný soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a vznikem škody není příčinná souvislost, neboť i v případě, že by soudní exekutor vydal bezvadný exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky, kterou měl mít povinný [právnická osoba] za [právnická osoba] a. s., nemohla by být žalobkyně v řízení o poddlužnické žalobě pro ztrátu aktivní věcné legitimace úspěšná. Zamítnutí žaloby soudem I. stupně proto bylo správné.

26. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti výrokem I. rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum], ve spojení s usneseními ze dne [datum] a ze dne [datum], ve výroku ad I. o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku ad III. o nákladech státu, který je v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř.

27. Odvolací soud dále uvádí, že shledal důvodným odvolání žalované proti výroku ad II. rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně postupoval správně, když o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 věty první o. s. ř., a přiznal zcela úspěšné žalované právo na náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem, kterým je vyhláška č. 254/2015 Sb. Jím provedený výpočet žalovanou účelně vynaložených nákladů řízení však odvolací soud nesdílí.

28. Soudu I. stupně je třeba vytknout, že nijak nezdůvodnil, z jakého důvodu nepřiznal žalované odměnu za veškeré žalovanou učiněné úkony, tak jak vyplývají z obsahu spisu. Odvolací soud uvádí, že ačkoliv je vždy na úvaze soudu, který z účastníkem učiněných úkonů bude považovat za účelně vynaložený ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., pak se taková úvaha musí nutně projevit v odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení.

29. Odvolací soud má shodně se soudem I. stupně za to, že žalované náleží náhrada hotových výdajů v paušální výši za vyjádření k žalobě ze dne [datum] / § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., za účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a za účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] /§ 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky/, za odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum] /§ 1 odst. 3 písm. f) vyhlášky/ a za písemné závěrečné návrhy k výzvě soudu I. stupně ze dne [datum] a [datum] /§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky/. Jako neúčelné úkony pak odvolací soud shledal písemná vyjádření ze dne [datum] a [datum], k nimž nebyla žalovaná soudem I. stupně vyzvána a jejich obsah mohl být přednesen na následujících jednáních soudu I. stupně. Neúčelnými úkony jsou též účasti na jednání před soudem I. stupně dne [datum] a [datum], při nichž došlo pouze k vyhlášení rozsudku, když za písemné závěrečné návrhy byla žalované odměna přiznána. Žalované však dle odvolacího soudu náleží také náhrada hotových výdajů v paušální výši za 8 příprav účasti na jednání /§ 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky/. Soud I. stupně nezdůvodnil, z jakého důvodu žalované náhradu za tyto úkony nepřiznal, z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovaná nebyla připravena na uvedená jednání před soudem I. stupně (odvolací soud konstatuje, že na jednání odvolacího soudu žalovaná připravena byla), vyhláška č. 254/2015 Sb. pak tuto činnost jako úkon výslovně vyjmenovává a spojuje s ní náhradu v paušální výši. Odvolací soud uzavírá, že žalovaná má právo na náhradu hotových výdajů v paušální výši [částka] podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 20 úkonů, tj. celkem [částka].

30. Odvolací soud proto výrokem II. rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum], ve spojení s usneseními ze dne [datum] a ze dne [datum], ve výroku ad II. o nákladech řízení změnil jen tak, že výše nákladů řízení činí [částka], jinak jej i v tomto výroku jako věcně správný potvrdil /§ 220 odst. 1 písm. a) a § 219 o. s. ř.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto výrokem III. podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši [částka] za 4 úkony po [částka], a to za odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum], vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne [datum], přípravu k jednání a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] podle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a f) vyhlášky č. 254/2015 Sb., které odvolací soud uložil zaplatit žalobkyni. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.