91 Co 360/2021- 265

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových [IČO], sídlem [adresa] o zaplacení [částka], k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. června 2021, č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení co do částky [částka] (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal náhrady škody v celkové výši [částka] z nesprávného úředního postupu policejního orgánu Policie ČR, Krajské ředitelství Policie Jihomoravského kraje, Územní odbor SKPV MŘ [obec], v trestním řízení vedeném u Městského soudu v [obec] pod sp. zn. 11 T 77/2011. Žalobce spatřoval nesprávný úřední postup v tom, že přestože usnesením Městského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 T 77/2011-1456, které nabylo právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto o vrácení věcí vydaných policejnímu orgánu [jméno] [příjmení] dne [datum], mj. sprchového hydromasážního koutu se zástěnou, bylo žalobci doručeno vyrozumění policejního orgánu ze dne 2. 6. 2016, [číslo jednací], že si může věci vyzvednout v policejním skladu, až dne [datum], tedy po více než 1,5 roce. Žalobci v důsledku tohoto prodlení vznikla škoda ve výši [částka], jejíž výši odvodil od orientačních cen za hydromasážní procedury, které se poskytují za částky vyšší než [částka] za jednu proceduru (za období od [datum] do [datum], tj. 575 dní x [částka]); poté žalobce omezil uvedený nárok na částku [částka]. Žalobce si odmítl sprchový masážní kout převzít, neboť byl poškozený a neupotřebitelný, čímž mu vznikla škoda ve výši [částka] odpovídající jeho kupní ceně.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že na žalobce byla podána obžaloba pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu. Dne [datum] vydal [příjmení] [příjmení] na základě výzvy Policie ČR věci důležité pro trestní řízení, mj. sprchový hydromasážní kout se zástěnou, když [příjmení] [příjmení] uvedl, že si žalobce uvedené věci u něj uschoval. V době vydání sprchového koutu policii byl jeho vlastníkem otec žalobce [jméno] [příjmení], který zemřel dne [datum]. Sprchový kout byl v úschově Městského soudu v [obec] pod sp. zn. 100 SD 152/2012 a byl též součástí pozůstalosti po [jméno] [příjmení] v řízení vedeném u Městského soudu v [obec] pod sp. zn. 58 D 994/2014. Jediným dědicem veškerého majetku zůstavitele byl žalobce. Usnesením Městského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 T 77/2011-1456, bylo ve věci odsouzeného žalobce rozhodnuto podle § 80 odst. 1 trestního řádu, že se mu vrací tam uvedené věci, mj. sprchový hydromasážní kout se zástěnou, protože již nejsou potřeba. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Vyrozuměním ze dne [datum] o vydání věci bylo žalobci policií sděleno, že věci, které byly vydány, je možné vyzvednou v areálu Policie ČR v [obec] nejpozději do 14 dnů od obdržení vyrozumění. Žalobci byly věci vráceny dne [datum], s výjimkou sprchového hydromasážního koutu, který nebyl žalobcem převzat z důvodu poškození. Přípisem ze dne [datum] adresovaným Policii ČR žalobce sdělil, že nepřevzal sprchový kout proto, že chybí spodní odtoková vanička a vrchní díl se zabudovaným halogenovým osvětlením a horní sprchou, dále je na zástěně vyražené sklo a chybí lamela. Dle žalobce je stav věci neopravitelný, proto vznesl nárok na náhradu škody s tím, že pořizovací cena činila [částka].

4. Soud I. stupně dále zjistil, že dne [datum] byl [právnická osoba] [příjmení] spol. s r. o. vystaven doklad na částku [částka] za položku„ Ares Komfort“. Soudní znalec [příjmení] [příjmení] ve svém odborném vyjádření [číslo] vypracovaném dne [datum] pro Policii ČR ocenil hydromasážní sprchový kout se zástěnou částkou [částka].

5. Soud I. stupně též vyšel z toho, že žalobce dne [datum] uplatnil svůj nárok z důvodu uvedeného v žalobě ve výši [částka] u Ministerstva vnitra, věc byla postoupena Ministerstvu spravedlnosti dne [datum]. Žalovaná žádosti žalobce nevyhověla.

6. Soud I. stupně nakonec vysvětlil, že neprovedl následující důkazní návrhy: ceník procedur vytisknutý z internetu z webu [webová adresa], rozhodnutí správy sociálního zabezpečení ze dne [datum], sjetiny z internetu, levná [webová adresa], spis Policie ČR, SKPV MŘ [obec], [číslo jednací], spis Městského soudu v [obec] sp. zn. 58 D 994/2014, spis 100 Sd 152/2012 a účastnický výslech, a to pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti, neboť měl za dostatečně zjištěný skutkový stav na základě provedeného dokazování.

7. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1, § 2, § 3 písm. a), b) a c), § 7 odst. 1 a 2, § 13, § 14 odst. 1, § 15 odst. 1 a 2 a § 26 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), § 80 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále i jen „tr. ř.“), § [číslo] odst. 1 a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), že žaloba není důvodná.

8. Soud I. stupně nejprve uvedl, že při jednání dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně, co do zaplacení částky [částka], jakožto škody v důsledku prodlení s vrácením masážního sprchového koutu, zpět, žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila, soud I. stupně proto výrokem I. rozsudku řízení částečně, co do částky [částka] zastavil postupem podle § 96 odst. 1, 2, 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

9. Soud I. stupně dále vysvětlil, že stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: 1) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu (tj. existence odpovědnostního titulu); 2) poškozenému vznikla škoda (majetková újma vyjádřitelná v penězích); a 3) škoda je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

10. Soud I. stupně též připomněl, že zákon č. 82/1998 Sb. blíže nedefinuje pojem škody ani v obecné rovině neupravuje rozsah její náhrady. V této otázce je tudíž třeba vycházet z § 2951 odst. 1 o. z., dle něhož se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu; není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle § 2952 o. z. pak platí, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Škodou je přitom míněna majetková újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu), je objektivně vyjádřitelná v penězích a je tudíž napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Skutečnou škodou se rozumí majetková újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk představuje ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno (kdyby nenastala škodná událost) důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí.

11. Dle soudu I. stupně je již z tvrzení žalobce zřejmé, že žaloba je založena na konstrukci zcela hypotetické škody v majetkové sféře žalobce, pročež nemůže být úspěšná.

12. Soud I. stupně konstatoval, že žalobci nemohla vznikat škoda tím, že sprchový kout nemohl používat, neboť nebyl (minimálně až do úmrtí jeho otce dne [datum]) v jeho vlastnictví. Dále soud I. stupně uvedl, že z provedeného dokazování a z tvrzení žalobce vyplynulo, že sprchový kout byl zakoupen v roce 1998 a nebyl nikdy zapojen ani používán až do zabavení policií v roce 2010, tj. po dobu cca 12 let. Uvedené je tak dle soudu I. stupně v přímém rozporu s jinými tvrzeními žalobce, že policie zabavila nainstalovaný sprchový kout, který používala postižená osoba či že by nedošlo k progresi nemoci žalobce, pokud by kout nebyl zabaven.

13. Soud I. stupně neuvěřil tvrzením žalobce, že kdyby jej policie informovala o možnosti převzít sprchový kout dříve, než učinila, tedy pokud by tak učinila ihned po právní moci rozhodnutí o vrácení věci dne [datum], tak by jej žalobce mohl používat k léčbě své postižené páteře. Jednak soud I. stupně přihlédl k tomu, že pokud sprchový kout nebyl po dobu 12 let vůbec zapojen ani používán, a navíc byl uložen u třetí osoby, tak již z toho je zřejmé, že sprchový kout žalobce (ani jeho otce) nepotřebovali, resp. jej nepoužívali. Navíc žalobce dle svých tvrzení používal masážní vanu. Soud I. stupně též nemohl pominout, že žalobci trvalo více než 5 měsíců, než se dostavil do skladu policie a sprchový kout převzal (dne [datum]). Pokud by mu skutečně vznikala tvrzená škoda, kterou vyčíslil tím, co by asi platil za obdobné procedury, tak by si sprchový kout jistě převzal dříve. Dle soudu I. stupně je tak čistou spekulací, že by žalobce používal sprchový kout ke své léčbě právě ve vymezeném období (tj. od [datum] do [datum]). Žalobce nadto netvrdil, ani neprokazoval, že by docházel na hydromasážní procedury do nějakého zařízení, za které by platil, čímž by se snižoval jeho majetek.

14. Soud I. stupně proto uzavřel, že jelikož není dána jedna z kumulativních podmínek pro vznik odpovědnosti za škodu, a sice vznik škody, žalobu o zaplacení [částka] jako neopodstatněnou zamítl.

15. Soud I. stupně k druhému nároku na náhradu škody spočívající v tom, že ze strany policie došlo k poškození sprchového koutu, který je nadále nepoužitelný, uvedl, že ani v tomto případě nebylo prokázáno, že by škoda žalobci či jeho právnímu předchůdci (otci) skutečně vznikla. V řízení totiž nebylo spolehlivě prokázáno, v jakém technickém stavu byl sprchový kout policií zabaven, jednalo se o zařízení staré min. 12 let. Nadto byl sprchový kout vydán třetí osobou, u níž byl uložen, žalobce jej tak neměl pod kontrolou v okamžiku předání policii. Dle soudu I. stupně tak nebylo možné vyloučit, že sprchový kout byl již v době převzetí policí ve špatném technickém stavu. Ostatně znalec tento sprchový kout ocenil na [částka].

16. Soud I. stupně zároveň neměl za prokázané, že kupní cena předmětného sprchového koutu byla [částka], jak tvrdil žalobce. Na kopii účtenky předložené žalobcem je totiž uveden pouze blíže nespecifikovaný sprchový kout, a není tudíž zřejmé, že jde o sprchový kout, který byl zabaven policií. Není ani zřejmé, kdo sprchový zakoupil. I kdyby však předmětný sprchový kout skutečně v roce 1998 stál [částka], a jestliže hodnota sprchového koutu v roce 2010 byla pouze [částka], svědčilo by to o tom, že sprchový kout nebyl v době zabavení policií ve zcela novém a nepoškozené stavu, jak tvrdil žalobce, a tudíž by nemohla vzniknout škoda v žalované výši. Především pak soud I. stupně neměl za prokázané, že by k poškození sprchového koutu, které mělo vést k jeho nepoužitelnosti a neopravitelnosti, skutečně došlo během úschovy, resp. že by sprchový kout byl v horším technickém stavu než v době, kdy byl vydán panem [příjmení] policii.

17. Soud I. stupně proto uzavřel, že jelikož nejsou dány podmínky pro vznik odpovědnosti žalované za škodu, zamítl také jako neopodstatněnou žalobu o zaplacení [částka].

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, podle nichž přiznal úspěšné žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] odpovídající paušální náhradě za 7 úkonů po [částka] (písemné vyjádření k žalobě, 3 x účast na jednání a 3 x příprava na jednání).

19. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a III. včasným a přípustným odvoláním. Uvedl, že je nezpochybnitelným faktem, že v rozhodném období nemohl předmětný sprchový kout užívat, a pakliže je vlastníkovi věci právo užívat vlastněnou věc znemožněno, vzniká takovému vlastníkovi věci újma (škoda) spočívající v tom, že svého práva užívat vlastněnou věc využít nemůže. Tato újma vlastníkovi věci vzniká bez ohledu na to, zda by vlastněnou věc užíval nepřetržitě či pouze občas, neboť újma vlastníka věci spočívá v tom, že by za normálních okolností měl možnost svou vlastní věc užívat, tato možnost mu však byla odňata. Dle žalobce lze možnost (právo) užívat určitou věc vždy hodnotit v penězích, proto není správný závěr soudu I. stupně o tom, že se v případě této škody jedná toliko o škodu hypotetickou. Žalobce též poukázal na to, že ze spisu Městského soudu v [obec] sp. zn. 11 T 77/2011 vyplývá, že v době, kdy policejní orgán„ zabavil“ předmětný sprchový kout pro účely trestního řízení, probíhala rekonstrukce žalobcova bytu, v rámci které měl být zabudován i předmětný sprchový kout. Na základě toho by pak došlo ke zprovoznění a používání předmětného sprchového koutu. Žalobce dále k pochybnostem soudu I. stupně o stavu a hodnotě sprchového koutu uvedl, že policejní orgán by neměl sebemenší důvod za účelem případné náhrady škody žalobci zabavovat věc, která by byla znehodnocená, rozbitá a nepoužitelná, tedy věc, která nemá žádnou hodnotu. Policejní orgán též v protokolu o vydání (odnětí) věci neuvedl, že by byl sprchový kout poškozený, nebyla pořízena ani žádná fotodokumentace. Minimálně ohledně částky [částka] byla důvodnost žaloby dle žalobce prokázána, když samotný policejní orgán připustil, že sprchový kout měl v době jeho zabavení hodnotu alespoň [částka]. Žalobce však doložil pořizovací cenu sprchového koutu, soud I. stupně si mohl jeho obvyklou cenu ověřit případným znaleckým posudkem. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích II. a III. změnil tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci [částka] a náklady řízení před soudy obou stupňů.

20. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila. Při jednání odvolacího soudu navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně v napadených výrocích a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

21. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

22. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění o vydání usnesení Městským soudem v [obec] dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 T 77/2011-1456, kterým bylo ve věci odsouzeného žalobce rozhodnuto podle § 80 odst. 1 trestního řádu, že se mu vrací vyjmenované věci, mj. sprchový hydromasážní kout se zástěnou, které na základě výzvy Policie ČR vydal [příjmení] [příjmení] policejnímu orgánu dne [datum], že citované usnesení nabylo právní moci dne [datum], že vyrozuměním policejního orgánu ze dne [datum] o vydání věci bylo žalobci sděleno, že věci, které mu byly vydány rozhodnutím soudu, je možné vyzvednou v areálu Policie ČR v [obec] nejpozději do 14 dnů od obdržení vyrozumění, že se žalobce dostavil do skladu policie dne [datum], kde si odmítl sprchový převzít pro jeho údajné poškození, že v době vydání sprchového koutu policii dne [datum] byl jeho vlastníkem otec žalobce [jméno] [příjmení], který zemřel dne [datum], a že sprchový kout je součástí pozůstalosti po [jméno] [příjmení] v řízení vedeném u Městského soudu v [obec] pod sp. zn. 58 D 994/2014.

23. Odvolací soud zjistil z internetových stránek [webová adresa], že řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení] (otci žalobce) vedené u Městského soudu v [obec] pod sp. zn. 58 D 994/2014 není dosud pravomocně skončeno. Tuto skutečnost potvrdil žalobce při jednání odvolacího soudu dne [datum].

24. Soud I. stupně nepochybil, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval zákon č. 82/1998 Sb. a zákon č. 89/2012 Sb. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci však odvolací soud sdílí jen zčásti a uvádí následující:

25. Z obsahu spisu se podává, že žalobce se po žalované domáhá náhrady škody způsobené mu nesprávným úředním postupem Policie ČR, který měl spočívat v prodlení trvajícím 19 měsíců, kdy žalobci bylo až dne [datum] doručeno vyrozumění o vydání věci vydané policejním orgánem dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací], kterým bylo žalobci sděleno, že si může vyzvednout soudem navrácené věci v policejním skladu, ačkoliv usnesení Městského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 T 77/2011-1456, kterým bylo rozhodnuto podle § 80 odst. 1 tr. řádu o vrácení vydaných (odňatých) věcí žalobci (mj. i masážní sprchový kout se zástěnou), nabylo právní moci již dne [datum]. Tímto nesprávným úředním postupem měla žalobci vzniknout škoda ve výši [částka], neboť nemohl masážní sprchový kout v období od [datum] do [datum] používat (výši škody odvodil od orientační ceny za hydromasážní procedury).

26. Žalobci dále měla vzniknout škoda ve výši [částka] tím, že v době, kdy byl masážní sprchový kout po dobu jeho odnětí dne [datum] v držení policejního orgánu, došlo k jeho poškození tak, že se stal neupotřebitelným. Nesprávný úřední postup policejního orgánu spatřoval žalobce v tom, že Policie ČR měla sprchový kout opatrovat s péčí řádného hospodáře a že nedodržela svou povinnost předcházet škodám a povinnost skladovat zajištěné věci tak, aby nedošlo k jejich poškození nebo zničení. Žalobce tvrdil, že masážní sprchový kout zakoupil dne [datum] za [částka], ten však nebyl nikdy používán (nebyl nikdy zapojen), v roce 2008 jej daroval svému otci [jméno] [příjmení], [datum narození], který sprchový kout vlastnil až do své smrti dne [datum]. Žalobce uvedl, že je jediným dědicem po svém otci, proto se stal z titulu dědění vlastníkem sprchového koutu. Hodnota této věci poklesla o 100 %, tedy o [částka]. Pokud by Policie ČR sprchový kout nezničila, měl by žalobce v současné době k dispozici plně funkční věc mající hodnotu [částka].

27. Soud I. stupně správně vysvětlil, že stát odpovídá za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem objektivně a za současného splnění tří podmínek: 1) došlo k nesprávnému úřednímu postupu; 2) poškozenému vznikla újma; a 3) mezi vznikem újmy a nesprávným úředním postupem je příčinná souvislost.

28. Co se týká prvního nároku na náhradu škody ve výši [částka] spočívající v nemožnosti žalobce používat masážní sprchový kout v období od [datum] do [datum], pak k této tvrzené škodě nedošlo v důsledku nesprávného úředního postupu. Bylo totiž na žalobci, aby ihned poté, kdy usnesení Městského soudu v [obec] ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto podle § 80 odst. 1 tr. řádu o vrácení věcí žalobci, nabylo právní moci (tj. [datum]), sám aktivně přistoupil k převzetí těchto věcí. Podmínkou jejich převzetí totiž nebylo doručení vyrozumění policejního orgánu o tom, že si žalobce může věci vyzvednout. Jedinou podmínkou bylo vydání rozhodnutí podle § 80 odst. 1 tr. řádu. Žalobcem tvrzené prodlení policejního orgánu v trvání 19 měsíců proto není nesprávným úředním postupem. Kromě toho je správný závěr soudu I. stupně o tom, že žalobce ani netvrdil, že by docházel na hydromasážní procedury do nějakého zařízení, za které by platil, čímž by se snížil jeho majetek a vznikla mu tak škoda. Soud I. stupně proto postupoval správně, když žalobu o zaplacení [částka] jako nedůvodnou zamítl.

29. Podle § 80 odst. 1 tr. řádu není-li věci, která byla vydána nebo odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu; věc bezcenná se zničí.

30. Podle § 1475 odst. 1 o. z. dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.

31. Podle § 1475 odst. 2 o. z. pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.

32. Podle § 1475 odst. 3 o. z. komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.

33. Podle § 1479 věty první o. z. dědické právo vzniká smrtí zůstavitele.

34. Přestože podle § [číslo] věty první vzniká dědické právo smrtí zůstavitele, je třeba zohlednit skutečnost, že dědictví po zůstaviteli nabývá jen ten dědic, jemuž je usnesením soudu nabytí dědictví pravomocně potvrzeno (zásada úřední ingerence). Dědické právo (nově definované jako právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní, srov. § 1475 odst. 1 o. z.) vzniká smrtí zůstavitele pouze jako titul k dědění, neboť dědic nabývá dědictví až v souvislosti s pravomocným usnesením vydaným v pozůstalostním řízení (usnesení soudu představuje modus či způsob nabytí), ovšem s účinky zpětně ke dni vzniku dědického práva, tj. zásadně ke dni smrti zůstavitele (srov. § 185 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních).

35. Žalobce v řízení před soudem I. stupně předložil protokol o předběžném šetření sepsaný pověřeným notářem dne [datum] ve věci pozůstalosti po [jméno] [příjmení], narozeném dne [datum], který zemřel dne [datum] (sp. zn. 58 D 994/2014), k němuž se dostavil žalobce, a který k majetku zůstavitele uvedl, že do něj patří mj. masážní sprchový kout se zástěnou. Dále předložil pravomocné usnesení Městského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58 D 994/2014-56, kterým bylo v řízení o dědictví po zůstaviteli [jméno] [příjmení] rozhodnuto, že v tomto řízení bude dále jednáno pouze se žalobcem. Odvolací soud však konstatuje, že žalobce nedoložil, že by nabyl dědictví po svém otci, mj. i masážní sprchový kout se zástěnou. Jeho vlastnické právo k této věci totiž nebylo dosud potvrzeno, neboť jak bylo zjištěno, pozůstalostní řízení po [jméno] [příjmení] nebylo zatím skončeno.

36. Vlastnické právo žalobce k masážnímu sprchovému koutu se zástěnou nevyplývá ani z usnesení Městského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 T 77/2011-1456, kterým bylo rozhodnuto podle § 80 odst. 1 tr. řádu o vrácení vydaných (odňatých) věcí žalobci. Rozhodnutím podle § 80 odst. 1 tr. řádu totiž není řešena otázka vlastnického práva k věcem, které jsou jeho předmětem. I při existenci takového rozhodnutí se může kterákoliv jiná osoba domáhat svých práv k věci v řízení ve věcech občanskoprávních.

37. Odvolací soud uzavírá, že žalobci škoda tak, jak ji definuje, vzniknout nemohla. V majetkové sféře žalobce se žádná újma neprojevila, nedošlo ke zmenšení jeho majetkového stavu, když žalobce má možnost převzít věc (masážní sprchový kout), který nebyl a dosud ani není v jeho vlastnictví. Závěr soudu o nedůvodnosti žaloby o zaplacení [částka] je proto správný.

38. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku III. o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

39. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši [částka] za 2 úkony po [částka] /příprava účasti na jednání a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., které odvolací soud uložil zaplatit žalobci. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.

40. Výrok I. rozsudku soudu I. stupně nebyl dotčen odvoláním žádného z účastníků. Zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení