91 Co 397/2021- 976

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň a JUDr. Blanky Trávníkové a Mgr. Markéty Jiráskové v právní věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], narozen [datum] bytem [adresa] b) Mgr. [jméno] [příjmení], narozena [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, k odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 C 201/2018-881, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění jen tak, že částka náhrady nákladů řízení je ve výši [částka], jinak se rozsudek i v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta žalobců.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem nahradil soud I. stupně projev vůle žalovaného uzavřít s oběma žalobci smlouvu o převodu pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] pro kat. území [část obce], obec Praha u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště (výrok I.). Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobcům a), b) na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.).

2. Žalobci odůvodnili svou žalobu tím, že jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jiném zemědělském majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“), a jako oprávněným osobám jim náleží náhrada dle § 11 a § 11a zákona o půdě, tj. právo na převod náhradních pozemků ve vlastnictví státu za pozemky nevydané rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, ze dne [datum] pod sp. zn. PÚ [číslo], PÚ [číslo] ze dne [datum]; rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu zn. PÚ [číslo] ze dne [datum]; rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu zn. PÚ [číslo] ze dne [datum]; rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu zn. PÚ [číslo] ze dne [datum]; rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu zn. PÚ [číslo] ze dne [datum]; rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu zn. PÚ [číslo] ze dne [datum]; rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu zn. PÚ [číslo] ze dne [datum]; rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu zn. PÚ [číslo] ze dne [datum]; rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu zn. PÚ [číslo] ze dne [datum], rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu zn. PÚ [číslo] ze dne [datum] a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Praha pod sp. zn. 1RP 4556/2017-537102, č.j. SPU 426287/2017Kav (PÚ [číslo]). Původní oprávněná osoba [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřela dne [datum] a její restituční nárok plynoucí rozhodnutí PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo] přešel v rámci dědického řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 D 631/2008 na pozůstalého syna [jméno] [příjmení], tj. žalobce a). S ohledem na zjištěná pochybení žalované při ocenění restitučního nároku inicioval žalobce a) zahájení řízení o dodatečném projednání dědictví po své matce [jméno] [příjmení] za účelem projednání přechodu restitučního nároku plynoucího též ze zbývajících rozhodnutí PÚ, která nebyla předmětem původního dědického řízení. Restituční nárok právní předchůdkyně žalobkyně žalobce a) [jméno] [příjmení] plynoucí z výše uvedených rozhodnutí žalovaná vyčíslila ve výši [částka], restituční nárok plynoucí z rozhodnutí PÚ, která přešla v rámci dědického řízení na žalobce a) žalovaná vyčíslila na [částka]. Restituční nárok žalobce b) žalovaná vyčíslila v souhrnné výši [částka]. S takto stanovenou výší restitučního nároku žalobci nesouhlasí, žalovaná pozemky ocenila jako ornou půdu, nevzala v potaz stavební charakter části nevydaných pozemků dle dobově platné územně plánovací dokumentace, kdy tyto pozemky dle názoru žalobců měly být posuzovány jako pozemky stavební. Žalobcům nebyly vydány pozemky o celkové rozloze 164 217 m2, kdy náhradu za tyto pozemky žalovaná vyčíslila částkou celkem [částka]. Výše uvedený nárok žalobci (resp. jejich právní předchůdci) v zákonem stanovených lhůtách řádně uplatnili u Ministerstva zemědělství ČR - Pozemkového úřadu. Žalobci uvedli, že žalovaná postupovala při vypořádání jejich restitučního nároku liknavě, když k uspokojení nároku žalobců nedošlo ani po více než 25 letech od uplatnění nároku. Žalobcům nikdy ze strany žalobkyně nebyly nabídnuty náhradní pozemky odpovídající pozemkům nevydaným, žalovaná takové pozemky ani neoznačila. Žalobci se snažili dosáhnout vypořádání svého nároku zejména tím, že se pravidelně účastnili veřejných nabídek žalované, kdy tato veřejná nabídka byla kvalitativně i kvantitativně zcela nedostatečná, neboť za rok 2013 byla zveřejněna pouze 1 veřejná nabídka a za roky [rok], [rok], [rok] a [rok] pak 4 veřejné nabídky. Předmětné pozemky žalobci vybrali s tím, že by zde neměly být žádné zákonné překážky jejich vydání. K žalobě žalobci předložili soudu znalecký posudek zpracovaný doc. Ing. [jméno] [příjmení], CSc., [číslo] 2017, a to podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a to podle jejich účelu v cenách ke dni [datum].

3. Soud I. stupně rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi účastníky bylo nesporné, že právním předchůdcům žalobců byly původní pozemky nacházející se v kat. území [část obce] a kat. území [část obce] odňaty na základě rozhodnutí ÚNV [číslo] XI/19-49 z 19. 7. 1950, tyto pozemky přešly na stát a předchůdcům žalobců tak vznikl restituční nárok na jejich vrácení. Dále bylo nesporné, že právní předchůdci obou žalobců v zákonné lhůtě požádali o vrácení pozemků s tím, že některé pozemky nemohly být pro vznik zákonné překážky předchůdcům žalobců vráceny a tím vznikl nárok na náhradu za tyto pozemky. Žalobci se v dané věci domáhali převodu konkrétních náhradních pozemků, které si sami vybrali, a které nebyly nabídnuty ve veřejné nabídce žalované. Žalovaná s vydáním označených pozemků nesouhlasila a namítala, že pro tento postup nebyly splněny podmínky. Podle ustálené rozhodovací praxe důvodnost žalob na uložení povinnosti žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků není třeba při liknavém přístupu vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky žalované (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. 28 Cdo 4284/2015 či nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 495/02 ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 495/05). Bylo prokázáno, že žalovaná dlouhodobě neuspokojila restituční nárok žalobců. Soudu je z rozhodovací praxe známo, že nabídla náhradních pozemků ve veřejných nabídkách podle zákona o půdě je zejména v rámci hlavního města Prahy kvantitativně i kvalitativně nedostatečná.

4. Podle ustálené rozhodovací praxe důvodnost žaloby na uložení povinnosti žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků není třeba při liknavém postupu povinné vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do nabídky žalovaného (srov. nález ÚS ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 495/02 a ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 495/05). Žalobci dle soudu I. stupně prokázali dlouhodobou a marnou snahu svých právních předchůdců o získání náhradních pozemků za pozemky nevydané, prokázali, že se aktivně zapojovali do veřejných nabídek a to v desítkách případů, přesto jejich nárok nebyl ani po více než 25 letech od uplatnění nároku zcela vypořádán. Soud I. stupně tak uzavřel, že postup žalované vůči žalobcům lze skutečně označit jako liknavý.

5. Ohledně charakteru odňatých pozemků žalobci v řízení předložili znalecký posudek doc. Ing. [jméno] [příjmení], CSc., [číslo] 2017 ze dne [datum], ve znění jeho dodatku [číslo] ze dne [datum], jímž znalec provedl ocenění restitučních nároků žalobců plynoucích z vydaných rozhodnutí Pozemkového úřadu, týkajících se pozemků vyvlastněných a nevydaných restituentům. Uvedené pozemky byly znalcem oceněny, přičemž pozemky byly posuzovány na základě jejich začlenění do regulačního a zastavovacího plánu pro kat. území [část obce] a kat. území [část obce], který byl v té době platný a užívaný. Takto pozemky, které nebyly určeny k zastavění vůbec, byly znalcem oceněny jako zemědělská orná půda, pozemky par. [číslo] zcela nebo v nezastavěné části, byly posuzovány jako stavební a znalcem byla určena celková cena vyvlastněných pozemků ve výši [částka].

6. Ve znaleckém posudku doc. Ing. [příjmení] [jméno] nebyly zohledněny srážky dle přílohy [číslo] oceňovacího předpisu k této otázce se znalec vyjádřil v dodatku znaleckého posudku, jakož i své znalecké ve výpovědi u Obvodního soudu [okres] ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. 19 C 48/2018, kdy podrobně vysvětlil, že pokud byl na daném území předpoklad výstavby sídlišť v [obec], byl zde reálný předpoklad budoucích komunikací a sítí, tudíž znalec neshledal důvod pro aplikaci přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky. Z uvedených důvodů pak znalecký posudek vypracovaný Ing. [jméno] [příjmení] předložený žalovanou, kdy znalec provedl ocenění předmětných pozemků ve dvou variantách, a to jako pozemky zemědělské a jako stavební s uplatněním srážek dle přílohy 7 oceňovacího předpisu, kdy takto byly dané pozemky oceněny částkou [částka] (oproti ocenění ve znaleckém posudku doc. Ing. [příjmení], CSc., ve výši [částka]), nemá na posouzení této věci vliv.

7. Nevypořádaná část nároku žalobců mnohonásobně převyšuje hodnotu pozemků, jejichž vydání se žalobci v tomto řízení domáhají, kdy tyto pozemky byly oceněny znaleckými posudky [číslo] [rok] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum], vypracovanými Ing. [jméno] [příjmení], ve výši [částka].

8. Všechny náhradní pozemky nejsou dotčeny církevními restitucemi, ke dni vyhlášení rozhodnutí byly ve vlastnictví státu, a bylo prokázáno, že nejsou zatíženy právy třetích osob, jedná se o pozemky zemědělského půdního fondu, nebylo prokázáno, že by jimi procházela hranice bilancovaných výhradních ložisek a hranice chráněného ložiskového území nebo se nacházely na území bilancovaných výhradních ložisek ve chráněném ložiskovém území, respektive nebylo prokázáno, že by jejich vydání tato skutečnost případně bránila. Po provedeném místním šetření soud I. stupně dospěl k závěru, že pozemky označené jako náhradní nejsou zastavěné.

9. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Namítla, že původní ocenění pozemků provedla řádně. Znalec [příjmení] [příjmení] neobhájil svůj posudek a nesprávný je jeho závěr o neaplikaci přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky. Vydání pozemků brání překážky, když pozemek p. [číslo] je zastavěn stavbou ve vlastnictví třetích osob – zděným objektem kotelny a dalších provozních místností, pozemek p. [číslo] je také zastavěn v plném rozsahu a pozemek [parcelní číslo] se nachází provozní objekt zahradnictví a přístupová cesta k objektu bydlení [adresa] nacházejícímu se na pozemku [parcelní číslo]. Pozemky tvoří areál zahradnictví a jsou pronajaty.

10. Žalobci ve vyjádření k odvolání navrhli potvrzení rozsudku soudu I. stupně.

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně postupem podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po přezkoumání odvoláním napadeného rozsudku a postupu, který vydání napadeného rozsudku předcházel, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

12. Dle ust. § 4 odst. 1 zákona o půdě je oprávněnou osobou státní občan [obec] a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy, stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od [datum] do [datum] způsobem uvedeným v ust. § 6 odst. 1.

13. Dle ust. § 11 odst. 1 zákona o půdě pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že a) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v ust. § 8; b) na pozemku bylo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízeno veřejné nebo neveřejné pohřebiště; c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení; d) na pozemku byla na základě územního rozhodnutí s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před prvním říjnem 1976; e) na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976; f) nelze-li provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení, podle dekretu [číslo] Sb., dekretu [číslo] Sb., zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb. Podle odstavce 2 téhož ustanovení v případech uvedených v odstavci 1 může být oprávněné osobě na její žádost převeden lesní pozemek přiměřené výměry a kvality, to vše v cenách ke dni [datum] a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.

14. Dle ust. § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. [příjmení], na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle odstavce 2 téhož ustanovení veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí chválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů.

15. Dle ust. § 16 odst. 1 zákona o půdě za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 9). Náhradu poskytne pozemkový úřad do tří let po převzetí písemné výzvy a) oprávněné osobě nebo jejímu dědici, nebo b) osobě, na kterou se vztahuje lhůta pro převod jiného pozemku podle § 13 odst. 6 tohoto zákona; výzva této osoby musí být doručena pozemkovému úřadu nejpozději do 6 měsíců od uplynutí lhůty pro převod pozemku, jinak právo na peněžitou náhradu zanikne.

16. Dle ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o SPÚ“), platí, že podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 3 odst. 4, § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje výměnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování.

17. Dle ust. 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., cena za 1 m2 pozemku nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady anebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, činí [částka] [anonymizováno] v hlavním městě [obec] Cena se upraví podle přílohy [číslo]. Dle odst. 3 se cena pozemku, zapsaného v evidenci nemovitostí jako orná půda, ovocný sad, vinice nebo chmelnice se určí podle sazeb uvedených v příloze [číslo].

18. Dle ust. § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných náležitostech; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

19. Dle ust. § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10% pořizovací ceny.

20. Dle § 1155 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

21. Dle § 1122 o. z. velikost podílu vyplývá z právní skutečnosti, na níž se zakládá spoluvlastnictví nebo účast spoluvlastníka ve spoluvlastnictví. To spoluvlastníků nebrání, aby si velikost podílů ujednali jinak; takové ujednání musí splňovat náležitosti stanovené pro převod podílu (odst. 2). Má se za to, že podíly jsou stejné (odst. 3).

22. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry soudu I. stupně a v tomto rozsahu na rozsudek soudu I. stupně odkazuje.

23. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně konstatuje, že mezi účastníky tohoto řízení nebylo sporné, že právním předchůdcům žalobců a), b) byly původní pozemky nacházející se v kat. území [část obce] a kat. území [část obce] odňaty na základě rozhodnutí ÚNV [číslo] XI/19-49 z 19. 7. 1950, tyto pozemky přešly na stát a předchůdcům žalobců tak vznikl restituční nárok na jejich vrácení. Dále bylo nesporné, že právní předchůdci obou žalobců v zákonné lhůtě požádali o vrácení pozemků s tím, že některé pozemky nemohly být pro vznik zákonné překážky předchůdcům žalobců vráceny a tím vznikl nárok na náhradu za tyto pozemky. Žalobci se v dané věci domáhali převodu konkrétních náhradních pozemků, které si sami vybrali, a které nebyly nabídnuty ve veřejné nabídce žalované. Nebylo sporné, že předmětné pozemky jsou ve vlastnictví České republiky a ve správě žalované a výměra těchto pozemků.

24. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobce a), kterou žalovaná v řízení sporovala, ztotožňuje se soud odvolací se závěrem soudu I. stupně, že žalobce a) je univerzálním dědicem původní oprávněné [jméno] [příjmení]. Ostatně proti tomuto skutkovému závěru nenamítala ničeho ani sama žalovaná. Pak dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2002 sp. zn. 33 Cdo 774/2009„ jediný dědic zůstavitele je i před skončením řízení o dědictví legitimován k uplatnění nároku na náhradu škody, který na něj přešel smrtí zůstavitele. Dědic má právo domáhat se vydání věci náležející do pozůstalosti na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje; to platí i v případě, že dosud nebylo ukončeno řízení o projednání dědictví, případně řízení o dodatečném projednání.“ V tomto případě tedy žalobce a) má analogicky přes situaci dědického řízení, v němž nebyl předmětný nárok konkrétně projednán, právo uplatnit nárok, který získal po zůstavitelce nesporně s ohledem na to, že je dědicem jediným.

25. Žalovaná v průběhu řízení dále vznesla námitku promlčení a poukázala na to, že žalobci právo na přecenění nároku uplatnili až v předmětném řízení. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], publikováno pod sp. zn. 28 Cdo 595/2019, samotný požadavek na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], publikováno pod sp. zn. 28 Cdo 4173/2017). Odvolací soud se tedy ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že námitka promlčení vznesená žalovanou není důvodná.

26. Dále se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že podle ustálené rozhodovací praxe důvodnost žalob na uložení povinnosti žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků není třeba při liknavém přístupu vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky žalované (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. 28 Cdo 4284/2015 či nález Ústavního soudu ze dne [datum] pod sp. zn. III. ÚS 495/02 anebo nález ze dne [datum], publikován pod sp. zn. III. ÚS 495/05).

27. Soud I. stupně uzavřel, že žalovaná při uspokojování nároků žalobců liknavá byla. Odvolací soud uzavírá stejně, když nelze přehlédnout, že uspokojovány jsou nároky z roku 1997, tedy jsou více než dvacet let staré. Podle závěrů Nejvyššího soudu v jeho usnesení ze dne 19. 6. 2019 sp. zn. 28 Cdo 1890/2019 judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce – Pozemkového fondu ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určení ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 155/2016) a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1117/2015). Odvolací soud tedy uzavírá, že u nároků neuspokojených přes dvacet let, které jsou uplatněny z důvodů špatného ocenění, je liknavost ve shodě s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu dána pro případ, že nároky špatně oceněny byly, jak bude dále odůvodněno a rozvedeno.

28. V řízení mezi stranami bylo rovněž sporné to, zda žalovaná vadně ocenila nárok žalobců. Podstatou sporu byl závěr, z něhož vycházel ve svém znaleckém posudku doc. Ing. [příjmení] [jméno], že pozemky odebrané právním předchůdcům žalobců byly určeny k zástavbě. Soud I. stupně učinil dostatečná skutková zjištění. Především z vyjádření Institutu plánování a rozvoje hl m. [obec] č.j. 16726/2017, ze dne 31. 5. 2018 ohledně pozemků pod [číslo] vše v katastrálním území Malešice a k pozemkům vedeným v pozemkových knihách pod [číslo] v kat. území [část obce] bylo zjištěno, že institut vycházel z Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [obec] XIII Inv. č. SRK000412, který byl potvrzen Ministerstvem veřejných prací dne [datum], z návrhu přehledného regulačního plánu inv. č. SRK000380, který byl vyložen dne [datum] a z mapy se zákresem stopcen pozemků Inv. č. M-C [číslo], evidující výši cen stanovenou podle nařízení předsedy vlády [číslo] kdy jinou platnou dokumentaci ve spisovně dotazovaná neeviduje, z těchto podkladů pak Institut je toho názoru, že předmětné pozemky byly určeny k zastavění, s výjimkou pozemku parc. [číslo] v kat. území [část obce]. Žádný z dokladů předložených v řízení uvedenému neodporoval.

29. Žalovaná namítala nedostatečnost regulačního plánu, který nebyl řádně schválen, a dále namítala, že pozemky byly právním předchůdcům žalobců odebrány zemědělským referátem bez toho, aby existovala platná územně plánovací dokumentace. Žalovaná ve své argumentaci odkázala na závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp zn. 28 Cdo 3689/2015, podle kterého„ při hodnocení povahy odňatých pozemků mohou soudy brát v potaz rozmanité okolnosti, které se v kontextu projednávaného případu pro posouzení této otázky jeví relevantní, mezi skutečnostmi, jež připadají v úvahu, však zpravidla bude mít značnou váhu obsah územně plánovací dokumentace, determinující funkční využití dotčených nemovitostí ke dni jejich přechodu na stát.“ Odvolací soud poznamenává, že ani Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí neuvádí, že je územně plánovací dokumentace jediným a zásadním kritériem, naopak ukládá brát v úvahu„ rozmanité okolnosti“. V řízení předložené listiny přitom byly dokladem o využití odebraných pozemků k zastavění, které byly shrnuty ve shora uvedeném vyjádření Institutu plánování a rozvoje hl m. [obec] ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. 16726/2017. Ostatně ani znalecký posudek, která předložila v řízení žalovaná, zpracovaný znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], nehodnotí odňaté pozemky jako zemědělské, ale právě jako pozemky částečně stavební.

30. Odvolací soud se tedy shoduje se soudem I. stupně, že odňaté pozemky byly nejméně částečně určené již v době rozhodné pro zastavění, k němuž také později došlo.

31. Odvolací soud se dále ztotožňuje se závěry soudu I. stupně ohledně hodnocení odňatých pozemků. Pokud žalovaná namítla, že ve znaleckém posudku Ing. [příjmení] nebyly zohledněny srážky dle přílohy [číslo] oceňovacího předpisu, k této otázce se znalec vyjádřil v dodatku znaleckého posudku, jakož i své znalecké ve výpovědi u Obvodního soudu [okres] ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. 19 C 48/2018, kdy podrobně vysvětlil, že pokud byl na daném území předpoklad výstavby sídlišť v [obec], byl zde reálný předpoklad budoucích komunikací a sítí, tudíž znalec neshledal důvod pro aplikaci přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky. Dle názoru soudu znalec přesvědčivě a dostatečně vysvětlil, proč k aplikaci srážek nepřistoupil. Z uvedených důvodů pak znalecký posudek vypracovaný Ing. [jméno] [příjmení], v němž znalec provedl ocenění předmětných pozemků ve dvou variantách, a to jako pozemky zemědělské a jako stavební s uplatněním srážek dle přílohy 7 oceňovacího předpisu, kdy takto byly dané pozemky oceněny částkou [částka] (oproti ocenění ve znaleckém posudku doc. Ing. [příjmení], CSc. ve výši [částka]), nemá na posouzení této věci vliv, neboť znalec hodnotí jako stavební pouze určité části posuzovaných pozemků.

32. Odvolací soud dále konstatuje, že dle výpisu z katastru nemovitostí jsou pozemky, které si vybrali v tomto řízení žalobci jako náhradní (parc. [číslo] [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, vedeny jako zastavěná plocha a nádvoří, pouze u pozemku parc. [číslo] je uvedeno zahrada. Žalovaná v řízení také namítala, že jsou pozemky zastavěny, když zastavěny stavbami s právy třetích osob jsou pozemky p. [číslo] na pozemku parc. [číslo] se má dle žalované nacházet provozní objekt a cesta k jinému pozemku.

33. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 393/2019, dovodila ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu, že vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky, jež by byly - nebýt liknavého postupu u Pozemkového fondu ČR, resp. dovolatelky - zařaditelné do veřejné nabídky (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod [číslo] Sb., dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Při posuzování„ vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a v § 6 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Tato hlediska je přitom třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, a usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 220/2005).

34. V daném případě vzal soud I. stupně správně za prokázané, že předmětné pozemky nejsou zatíženy právy třetích osob, jejich převod není z žádných důvodů zapovězen zákonem a lze jej zemědělsky obhospodařovat, neboť nejde o pozemek zastavěný stavbou, která brání jeho zemědělskému využití, či tvořící součást areálu. Na předmětných pozemcích se nachází dle výsledků místního šetření soudu pouze pozůstatky původních neobytných staveb, které jsou s ohledem na jejich havarijní stav zjevně neuživatelné a určené k demolici. Vzhledem k tomu, že za zastavěnou část pozemku je považována i ta, která sice stavbou bezprostředně zastavěná není, ovšem se stavbou bezprostředně souvisí a je potřebná k jejímu provozu a obsluze, soud při provedeném místním šetření dne [datum] ověřil, že ani stran této překážky ničeho nebrání převodu pozemků, když zároveň na místě neshledal funkční souvislost pozemků se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek.

35. Ze všech uvedených důvodů shledal odvolací soud nárok žalobců důvodný. Vzhledem k tomu, že žalobci jsou dva, rozhodl soud I. stupně správně v souladu s ust. § 1115 o. z., ve spojení s ust. § 1122 odst. 2 a 3 o. z. a ve shodě s žalobou o tom, že žalobci se stávají podílovými spoluvlastníky předmětných pozemků, když jejich spoluvlastnický podíl odpovídá ideální pro každého z nich na každém z náhradních pozemků.

36. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek soudu I. stupě ve výroku I. potvrdil jako věcně správný.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně co do základu správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř, když dle výsledku odvolacího řízení náleží žalobcům náhrada nákladů řízení. Nesprávně však vypočetl její výši, neboť z obsahu spisu se podává, že zástupce žalobců učinil v řízení úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu v podobě převzetí věci, sepisu žaloby, vyjádření ze dne 12. š. 2019 a účasti u jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], vyjádření z [datum], jednání dne [datum], [datum] a vyjádření ze stejného dne a dále účast u jednání dne [datum] a [datum]. Odměna náleží za dva zastoupené, dále snížená o 20 % a k ní dále náleží paušální náhrada hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náleží žalobci částka uvedená ve výroku II. tohoto rozsudku.

38. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2, ve spojení § 142 odst. 1 o. s. ř. Zástupce žalobců učinil v řízení odvolacím dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu v podobě vyjádření k odvolání žalobce a účasti u jednání odvolacího soudu. K odměně náleží paušální náhrada hotových výdajů za dva úkony po [částka] dle § 13 advokátního tarifu Celkem náleží žalobci částka uvedená ve výroku III. tohoto rozsudku.