91 Co 398/2024 - 80

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], nar. [datum] bytem [adresa] zastoupena advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 212 250 Kč k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. června 2024, č. j. 37 C 53/2024-52, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 30 750 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 21 832 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalobkyně.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 212 250 Kč (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 212 250 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že již žalobkyni odškodnila částkou 87 750 Kč, kterou považuje za dostačující.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 20. 4. 2016 žalobou žalobkyně, kterou se po žalovaných 1) [právnická osoba] a 2) [tituly před jménem] [jméno FO] domáhala zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu odškodnění bolesti a další nemajetkové újmy. Dne 29. 4. 2016 byly žalované vyzvány k vyjádření k žalobě ve lhůtě 30 dnů. Dne 3. 6. 2016 se vyjádřila žalovaná č. 1, dne 10. 6. 2016 žalovaná č.

2. Vyjádření byla zaslána žalobkyni dne 21. 6. 2016 se lhůtou 20 dnů k možné replice. Dne 21. 7. 2016 se vyjádřila žalovaná č. 2 k vyjádření žalované č. 1, dne 23. 8. 2016 soud obdržel důkazní návrhy žalobkyně. Dne 9. 9. 2016 voláno k ústnímu jednání na 25. 10. 2016. Na žádost žalobkyně ze dne 14. 9. 2016 bylo jednání přeodročeno na 22. 11. 2016, na žádost žalované č. 1 ze dne 1. 11. 2016 bylo jednání přeodročeno na 13. 12. 2016, na žádost žalobkyně ze dne 10. 11. 2016 bylo jednání přeodročeno na 24. 1. 2017. Na jednání dne 24. 1. 2017 byly prováděny listinné důkazy (několik desítek listin) a jednání bylo odročeno za účelem výslechu žalované č. 2, výslechu jednatelky žalované č. 1 a výslechu svědka, popř. provedení dalších důkazů na 4. 4. 2017. Dne 22. 2. 2017 se vyjádřila žalovaná č. 1, dne 23. 2. 2017 se vyjádřila žalobkyně k otázce pasivní legitimace a označila důkazní návrhy. Na jednání dne 4. 4. 2017 byla vyslechnuta jednatelka žalované č. 1, svědkové [jméno FO] a [jméno FO] a jednání bylo za účelem provedení výslechu žalované č. 2 a zbývajících listinných důkazů odročeno na 30. 5. 2017. Dne 12. 5. 2017 a vyjádřila žalovaná č.

2. Na jednání dne 30. 5. 2017 byla vyslechnuta žalovaná č. 2 a jednání bylo za účelem dokončení výslechu žalované č. 2 a příp. výslechu navržených svědků odročeno na 7. 9. 2017. Dne 4. 8. 2017 se vyjádřila žalovaná č. 1, dne 7. 9. 2017 podala repliku žalovaná č. 2 k vyjádření žalované č.

1. Na jednání dne 7. 9. 2017 byli vyslechnuti svědkové [jméno FO] a [jméno FO], žalovaná č. 2 a jednání bylo odročeno za účelem výslechu svědků na 30. 11. 2017. Dne 30. 10. 2017 a 5. 11. 2017 podala žalovaná č. 2[Anonymizováno]návrh na předvolání svědků, dne 26. 11. 2017 se žalovaná č. 2 vyjádřila a doplnila důkazní návrhy. Na jednání dne 30. 11. 2017 byly vyslechnuty svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] a jednání bylo odročena za účelem výslechu svědků na 13. 2. 2018. Usnesením ze dne 11. 12. 2017 soud rozhodl o svědečném. Dne 11. 1. 2018 se vyjádřila žalovaná č. 1, dne 6. 2. 2018 soud obdržel žádost o zajištění tlumočníka, dne 12. 2. 2018 se vyjádřila žalovaná č.

2. Usnesením ze dne 13. 2. 2018 soud ustanovil tlumočníka z jazyka ruského. Na jednání dne 13. 2. 2018 byli vyslechnuti svědkové Kariadna Shuryova, [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] a jednání bylo odročeno na 10. 4. 2008 za účelem rozhodnutí soudu o tom, které důkazy budou ještě provedeny. Usnesením ze dne 20. 2. 2018 soud rozhodl o tlumočném. Dne 20. 3. 2018 se vyjádřila žalovaná č. 1, dne 4. 4. 2018 žalovaná č.

2. Jednání bylo odročeno na 29. 5. 2018, důvod neuveden Dne 21. 5. 2018 se vyjádřila žalovaná č. 1 a dne 29. 5. 2018 žalovaná č.

2. Na jednání dne 29. 5. 2018 byly vyslechnuty svědkyně [jméno FO] a [jméno FO] a jednání bylo odročeno za účelem výslechu dalších svědků a provedení listinný důkazů na 30. 8. 2018. Dne 20. 6. 2018 navrhla žalovaná č. 2 doplnit dokazování, dne 22. 6. 2018 a 24. 8. 2018 se vyjádřila žalovaná č.

1. Na jednání dne 30. 8. 2018 byla vyslechnuta svědkyně [jméno FO] a jednání bylo odročeno za účelem případného výslechu žalobkyně k otázkám vztahujícím se k zadání znaleckého posudku, výslechu svědka a zbývajících listinných důkazů na 23. 10. 2018. Dne 17. 9. 2018 a 18. 10. 2018 se vyjádřila žalovaná č. 2, dne 22. 10. 2018 žalovaná č. 1 a dne 22. 10. 2018 žalobkyně. Na jednání dne 23. 10. 2018 byl vyslechnut svědek [právnická osoba] a žalobkyně a jednání bylo odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku na neurčito. Dne 5. 11. 2018 soud obdržel návrh otázek na znalce od žalobkyně, dne 21. 11. 2018 se vyjádřila žalovaná č. 2 k osobě znalce a k otázkám na znalce, dne 30. 11. 2018 se vyjádřila žalovaná č. 1 včetně otázek na znalce. Usnesením ze dne 19. 12. 2018 (právní moc 3. 1. 2019) soud ustanovil znalce z oboru zdravotnictví za účelem vypracování znaleckého posudku ve lhůtě 5 měsíců od doručení spisu. Úkolem znalce bylo posoudit, zda byl výkon proveden lege artis, posoudit důvody komplikací a zhodnotit zvolený postup dalšího léčení. Znalec měl rovněž stanovit bodové hodnocení bolesti žalobkyně a zodpovědět otázky účastníků řízení. Spis byl odeslán znalci dne 17. 1. 2019, znalec spis obdržel dne 23. 1. 2019. Dne 4. 3. 2019 se vyjádřila žalovaná č. 2 a navrhla doplnit dokazování. Dne 28. 6. 2019 požádal znalec soud o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku o 4 měsíce z důvodu velkého pracovního vytížení. Dne v 30. 7. 2019 soud prodloužil znalci lhůtu k vypracování znaleckého posudku o 4 měsíce. Dne 5. 11. 2019 soud obdržel sdělení znalce, že znalecký posudek rozpracoval a žádal o prodloužení lhůty do 30. 12. 2019, neboť čeká na stanovisko z plastické chirurgie. Dne 6. 11. 2019 byla soudem prodloužena lhůta pro zpracování znaleckého posudku do 31. 12. 2019. Dne 10. 1. 2020 soud obdržel žádost znalce o prodloužení lhůty o dalších 12 týdnů, neboť dosud nebylo doručeno stanovisko z korektivní dermatologie. Dne 23. 1. 2020 byla znalci lhůta prodloužena do 31. 3. 2020. Dne 6. 4. 2020 soud obdržel žádost znalce o prodloužení lhůty o dalších 5 týdnů, neboť doposud neobdržel stanovisko z korektivní dermatologie. Dne 20. 4. 2020 soud prodloužil lhůtu do 15. 5. 2020. Dne 20. 5. 2020 soud obdržel žádost o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku o 8 týdnů. Dne 25. 5. 2020 soud prodloužil lhůtu do 31. 7. 2020. Dne 28. 7. 2020 soud obdržel žádost znalce o prodloužení lhůty. Dne 3. 8. 2020 soud prodloužil lhůtu do 31. 8. 2020. Dne 28. 8. 2020 byl soudu vrácen spis znalcem a zároveň byl předložen znalecký posudek. Usnesením ze dne 15. 9. 2020 soud rozhodl o znalečném (právní moc 6. 10. 2020). Dne 15. 9. 2020 se soud obrátil na účastníky s dotazem, zda navrhují provést výslech znalce. Dne 23. 9. 2020 se ke znaleckému posudku vyjádřila žalobkyně, dne 7. 10. 2020 se vyjádřila žalovaná č.

2. Dne 15. 10. 2020 soud zaslal znalci znalecký posudek k dopracování, a to ve lhůtě 45 dnů. Spis byl znalci předán dne 21. 10. 2020. Přípisem ze dne 18. 12. 2020 soud urgoval dopracování znaleckého posudku. Dne 5. 1. 2021 znalec zaslal soudu sdělení, že znalecký posudek byl již vypracován. Dne 4. 2. 2021 se znalec omluvil za nedopatření a zároveň požádal o prodloužení lhůty k vypracování doplňku znaleckého posudku o 8 týdnů. Dne 5. 2. 2021 soud prodloužil lhůtu o 8 týdnů. Dne 19. 4. 2021 a 18. 5. 2021 soud urgoval dodání znaleckého posudku. Dne 27. 5. 2021 soud obdržel přípis znalce, že čeká na stanovisko z katedry plastické chirurgie. Dne 22. 6. 2021 soud urgoval dodání znaleckého posudku. Dne 23. 6. 2021 soud obdržel spis a doplněk znaleckého posudku. Dne 28. 6. 2021 soud volal k jednání dne 7. 10. 2021 a tázal se účastníků, zda trvají na výslechu znalce. Dne 29. 9. 2021 žalovaná č. 2 doplnila důkazy. Na jednání dne 7. 10. 2021 byly prováděny listinné důkazy (v řádech desítek listin) a jednání bylo za účelem provedení zbývajících listin a odročeno na 11. 11. 2021. Dne 18. 10. 2021 soud obdržel vyjádření žalované č. 2, dne 3. 11. 2021 vyjádření žalované č.

1. Na jednání dne 11. 11. 2021 byly prováděny listinné důkazy (v řádech desítek listin) a jednání bylo odročeno za účelem dotazu na [orgán] a výslechu svědků na 25. 1. 2022. Dne 22. 1. 2022 požádala žalovaná č. 2 o odročení jednání z důvodu nakažení nemocí COVID, jednání bylo odročeno na 5. 4. 2022. Dne 18. 2. 2022 požádala o odročení jednání žalovaná č. 1z důvodu plánovaných plnění pracovních povinností, jednání bylo odročeno na 10. 5. 2020. Na jednání dne 10. 5. 2022 byly vyslechnuty svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] a jednání bylo odročeno za účelem připojení spisu na 16. 8. 2022. Dne 15. 8. 2022 žalobkyně předložila znalecký posudek. Na jednání dne 16. 8. 2022 byl proveden důkaz znaleckým posudkem předloženým žalobkyní a jednání bylo odročeno za účelem provádění listinných důkazů na 6. 10. 2022. Dne[Anonymizováno]5. 9. 2022 se vyjádřila žalovaná č.

2. Na jednání dne 6. 10. 2022 byl prováděny listinné důkazy a jednání bylo odročeno za účelem vyžádání podkladů a následného vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví na neurčito. Usnesením ze dne 24. 11. 2022 (právní moc 30. 11. 2022) soud ustanovil znalkyni z oboru písmoznalectví a uložil jí vypracování znaleckého posudku ve lhůtě 60 dnů od doručení spisu. Spis byl znalkyni doručen dne 4. 1. 2023. Dne 27. 2. 2023 byl soudu vrácen spis a předložen znalecký posudek. Usnesením ze dne 9. 3. 2023 soud rozhodl o znalečném. Dne 9. 3. 2023 se soud tázal účastníků, zda trvají na výslechu znalkyně. Dne 20. 4. 2023 soud nařídil jednání na 13. 6. 2023. Dne 25. 4. 2023 požádala žalovaná č. 2 o odročení jednání z důvodu kolize, jednání bylo odročeno na 15. 6. 2023. Na jednání dne 15. 6. 2023 byl proveden znalecký posudek, dána výzva podle § 118a o. s. ř. se lhůtou ke splnění v délce 30 dnů a jednání bylo odročeno na 5. 9. 2023. Dne 12. 7. 2023 se vyjádřila žalovaná č.

2. Dne 4. 9. 2023 podala žalobkyně návrh na doplnění znaleckého posudku. Na jednání dne 5. 9. 2023 bylo s ohledem na změnu vyřizujícího soudce postupováno podle § 119 odst. 3 o. s. ř. a jednání bylo odročeno na 12. 12. 2023. Dne 26. 10. 2023 soud obdržel návrh na schválení smíru, dne 1. 11. 2023 se připojila ke smíru žalovaná č. 1 a dne 27. 10. 2023 žalovaná č.

2. Usnesením ze dne 8. 11. 2023 soud schválil smír účastníků řízení, usnesení nabylo právní moci dne 15. 11. 2023.

3. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobkyně uplatnila dne 11. 12. 2023 u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná žádost žalobkyně vyřídila stanoviskem ze dne 12. 3. 2024, v němž konstatovala existenci odpovědnostního titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky původního řízení a zároveň přiznala a vyplatila žalobkyni zadostiučinění ve výši 87 750 Kč.

4. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1, § 2, § 13 odst. 1, § 14, § 15 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), čl. 6 odst. 1 větu první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“), na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále i jen „Stanovisko“), že žaloba není důvodná.

5. Soud I. stupně konstatoval, že řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] trvalo 7 let a 7 měsíců (od 20. 4. 2016 do 15. 11. 2023) a probíhalo na jednom stupni soudní soustavy. Po stránce procesněprávní považoval soud I. stupně věc za standardně složitou, po skutkové i hmotněprávní stránce za složitou. Uvedl, že předmětem řízení byla náhrada nemajetkové újmy na zdraví, kdy tento typ sporů obecně patří mezi vůbec nejsložitější spory projednávané civilními soudy, o čemž mimo jiné svědčí i bohatá judikatura, jakož i neustále probíhající sjednocovací činnost Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2207/2020). Hmotněprávní složitost původního řízení byla dána nutností soudu vážit zvýšení náhrady, tj. složitostí aplikační a interpretační (§ 2958 zákona č. 89/2012 Sb.). Složitost věci po stránce skutkové vyplývá z prováděného dokazování, zejm. pokud se jedná o množství znaleckých posudků (resp. výslechů znalců), provedené listinné důkazy a výslechy svědků. Žalobkyně se na délce řízení podle soudu I. stupně nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Význam řízení pro žalobkyni hodnotil soud I. stupně jako velmi vysoký, když u tohoto typu sporu se vyšší význam v souladu s ustálenou judikaturou presumuje. Stran individuálního významu žalobkyně žádnou konkrétní újmu, která by jí vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jejího života, netvrdila. Posuzované řízení bylo stiženo průtahy s dodáním znaleckého posudku znalce v období od ledna 2019 do června 2021.

6. Po zhodnocení uvedených kritérií dospěl soud I. stupně k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. V důsledku toho vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá a žalovaná domněnku vznik újmy nevyvracela. Soud I. stupně měl zároveň za to, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se nejeví jako zcela dostatečné.

7. Při stanovení základní částky odškodnění soud I. stupně vycházel v souladu se Stanoviskem ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. za 7 let řízení částka 90 000 Kč) a dále 1 250 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 8 750 Kč za dalších 7 měsíců řízení), když původní řízení nebylo extrémně dlouhé, resp. násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat.

8. Soud I. stupně zároveň vysvětlil, že základní částku nenavyšoval s ohledem na měnící se hospodářské poměry (jak požadovala žalobkyně) a ani k této otázce neprováděl žádné dokazování. Připomněl, že k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. [spisová značka], a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020.

9. Soud I. stupně dále uvedl, že si je velmi dobře vědom dynamiky změny hospodářských poměrů, která je zejména v posledních letech pociťována velmi naléhavě. Je rovněž vědom toho, že je ve smyslu čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR vázán pouze zákonem a mezinárodními smlouvami (a nikoliv judikaturou Nejvyššího soudu). Na druhou stranu podle soudu I. stupně nelze přehlédnout, že měnící se hospodářské poměry musejí být velmi dobře zřetelné i pro samotný Nejvyšší soud, kterému v zásadě nic nebrání v tom, aby on sám své stanovisko přehodnotil (§ 14 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů), přesto tak neučinil. V zájmu zajištění efektivní ochrany subjektivních práv a povinností pak nepřipadá v úvahu, aby soud I. stupně brojil proti ustáleným judikatorním závěrům Nejvyššího soudu. Taková role soudu I. stupně nepřísluší.

10. Soud I. stupně však základní částku ve výši 98 750 Kč ponížil o 40 % z důvodu složitosti původního řízení, a naopak ji navýšil o 20 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobkyni. Soud I. stupně shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně částkou 79 000 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaná uvedenou částku žalobkyni již sama dobrovolně plnila, soud I. stupně žalobu v celém rozsahu zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyhlášku č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a přiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč za 1 úkon (písemné vyjádření k žalobě).

12. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním. Uvedla, že již v žalobě brojila proti naprostému ignorování ekonomického vývoje v uplynulých 14 letech, je-li při stanovení výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě nadále dogmaticky vycházeno z názoru Nejvyššího soudu poprvé vyjádřeného již v jeho rozsudcích vydaných v roce 2010, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Žalobkyně již v žalobě poukazovala na to, že podle údajů dostupných na webových stránkách [orgán] činila v roce 2010 průměrná hrubá měsíční mzda 23 864 Kč, kdežto aktuálně se blíží dvojnásobku. Připomněla též judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu vyjadřující nanejvýš logický názor, že při stanovení výše náhrady je na místě zohlednit výrazný ekonomický vývoj, zejména pak vývoj průměrných hrubých mezd v národním hospodářství (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018 a nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. [spisová značka]. Přesto se soud I. stupně s uvedenou judikaturou nevypořádal a nepřiléhavě argumentoval rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1916/2010.

13. Žalobkyně dále navrhla, aby odvolací soud zopakoval již soudem I. stupně provedené dokazování posudky znaleckého ústavu Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví a znalce [tituly před jménem] [jméno FO], z nichž lze zjistit podřadnou odbornou kvalitu ústavního znaleckého posudku, a to zejména pokud jde o bodové hodnocení žalobkyní vytrpěných bolestí, jež si následně vyžádalo vypracování posudku znalcem z odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, když soud I. stupně se nijak nevypořádal s argumentací žalobkyně, že právě nekvalitní posudek znaleckého ústavu měl vliv na nepřiměřenou délku řízení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobě vyhoví.

14. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

15. Odvolací jednání bylo nařízeno na den 26. 2. 2025. K tomuto jednání se žalovaná nedostavila poté, kdy se řádně a včas omluvila. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a spornou věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přičemž vyšel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

17. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně učinil správná skutková zjištění o průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], o uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobkyní u žalované dne 11. 12. 2023 a o odškodnění nemajetkové újmy žalobkyně žalovanou částkou 87 750 Kč dne 14. 3. 2024. Soud I. stupně nepochybil, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval § 13 odst. 1 větu první a třetí a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., jež v odůvodnění napadeného rozsudku citoval. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci však odvolací soud sdílí jen zčásti /v tomto směru je tak důvodná odvolací námitka žalobkyně podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř./ a uvádí následující:

18. Při stanovení celkové doby řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/ vyšel soud I. stupně správně z toho, že délka řízení činila 7 let a 7 měsíců, neboť řízení bylo zahájeno podáním žaloby žalobkyní dne 20. 4. 2016 a skončilo dne 15. 11. 2023 nabytím právní moci konečného rozhodnutí (část III. Stanoviska). Soud I. stupně učinil též správný závěr o tom, že celkovou délku řízení je třeba po zhodnocení veškerých kritérií podle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk posoudit jako nepřiměřeně dlouhou, že v důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk, že je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit a že žalovaná domněnku vzniku nemajetkové újmy žalobkyni nevyvracela, když ji naopak sama odškodnila peněžitou částkou. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně také v tom, že nemajetkovou újmu je třeba odškodnit v penězích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011).

19. Odvolací soud však na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že při stanovení základní částky odškodnění je v této věci třeba vyjít z částky 18 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (a z částky 1 500 Kč za každý měsíc řízení), když délka řízení sice nebyla nijak extrémní, zároveň však nelze přehlédnout, že řízení probíhalo pouze na jednom stupni soudní soustavy, ani jednou nebylo rozhodnuto meritorně a řízení skončilo smírem účastníků. Naopak vyšší částku za rok řízení odvolací soud nezvolil z toho důvodu, že sama žalovaná poskytla žalobkyni odškodnění nemajetkové újmy v peněžité formě ve velmi krátké lhůtě 3 měsíců od podání žádosti podle § 14 odst. 1 OdpŠk. Základní částka odškodnění za celé řízení v trvání 7 let a 7 měsíců tak činí 118 500 Kč. Tuto základní je pak třeba upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk.

20. Co se týká odvolací námitky žalobkyně, že při stanovení výše náhrady je na místě zohlednit výrazný ekonomický vývoj, zejména pak vývoj průměrných hrubých mezd v národním hospodářství od roku 2010 do současnosti, připomíná odvolací soud úvahy Nejvyššího soudu, které ho v roce 2010 vedly k přijetí závěru o přiměřenosti základní částky, z níž se při určování výše zadostiučinění vychází, tj. v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Nejvyšší soud jednak vyšel z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva (dále také jen „ESLP“), který považoval za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Nejvyšší soud pak poukázal na rozsudek senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26, z něhož je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 Eur za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Z uvedeného vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč (tj. 600 až 800 Eur) za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je stále nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva. Nejvyšší soud proto i ve své nedávné judikatuře několikrát zopakoval, že nenachází důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nyní jinak (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2207/2022, ze dne 15. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 287/2024, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne 8. 10. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1885/2024). Soud I. stupně tedy nepochybil, když základní částku odškodnění nenavyšoval s ohledem na ekonomický růst, když zcela správně citoval k této otázce konstantní judikaturu Nejvyššího soudu.

21. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně v jeho závěru o vysoké skutkové a právní složitosti věci a o běžné složitosti procesní /kritérium dle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na odškodnění bolesti a další nemajetkové újmy, která žalobkyni vznikla v souvislosti s výplní prsou aplikací gelu [nazev] a následnými zdravotními komplikacemi. Skutková složitost věci spočívala v nutnosti zjišťovat, zda žalované měly odbornost k provádění zdravotních služeb v oblasti korektivní dermatologie, zda žalovaná č. 2 vykonávala práci v objektu žalované č. 1 v pracovněprávním vztahu, kdo obstarával klienty, zda při zdravotnickém výkonu a při následné léčbě žalobkyně došlo k odbornému pochybení, čím byly způsobeny zdravotní komplikace žalobkyně po výkonu apod. Za tím účelem byly provedeny desítky listinných důkazů, výslechy účastníků řízení a 17 svědků, vypracovány dva znalecké posudky (z oboru zdravotnictví - odvětví plastická chirurgie a dermatovenerologie a z oboru písmoznalectví - odvětví zkoumání ručního písma), jeden znalecký posudek si nechala vypracovat i žalobkyně (z oboru zdravotnictví - odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví), konalo se 16 několikahodinových jednání soudu. Právní složitost věci spočívala v posouzení, zda žalovaná č. 1 také sama poskytovala zdravotní služby nebo byla jen distributorem zdravotnického materiálu, jaký byl právní vztah mezi žalovanými, zda byl výkon proveden lege artis, zda byl následný léčebný postup správný, která ze žalovaných byla odpovědná za újmu způsobenou žalobkyni, zda se na vzniku újmy podílela i žalobkyně, v určení výše náhrady bolestného a další nemajetkové újmy. Základní částku odškodnění je proto třeba snížit z důvodu skutkové složitosti o 20 % a z důvodu právní složitosti o 20 %, což odpovídá celkovému snížení základní částky o 40 % z důvodu hodnocení kritéria podle§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk soudem I. stupně.

22. Soud I. stupně správně uvedl, že žalobkyně se na délce řízení negativním způsobem nepodílela /kritérium dle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/, hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá důvod ani pro snížení ani pro navýšení základní částky odškodnění.

23. Postup orgánů veřejné moci během řízení /§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/ nebyl bezvadný, řízení bylo stiženo průtahem s dodáním znaleckého posudku v období od ledna 2019 do června 2021, jak správně konstatoval soud I. stupně. Soud I. stupně však uvedené zjištění nepromítl do výše zadostiučinění, ačkoliv platí, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012). Uvedený průtah v trvání 2,5 let se na celkové délce řízení podílel zásadním způsobem, což zakládá důvod pro zvýšení základní částky odškodnění o 20 %. Argumentace žalobkyně o údajně podřadné odborné kvalitě posudku znaleckého ústavu Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví není relevantní, neboť takový závěr nebyl soudem v posuzovaném řízení přijat s ohledem na ukončení věci smírem. Posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] si nechala zpracovat sama žalobkyně, nikoliv soud, a ani tento znalecký posudek nebyl soudem žádným způsobem hodnocen co do jeho kvality, úplnosti, přesvědčivosti odborných závěrů apod. Z těchto důvodů odvolací soud návrh žalobkyně na zopakování dokazování citovanými znaleckými posudky zamítl.

24. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně v jeho závěru o zvýšeném významu předmětu řízení pro žalobkyni /kritérium dle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/, neboť se jednalo o případ řízení, jemuž ustálená judikatura přiznává typově vyšší význam /část IV. písm. d) Stanoviska/. Tomu odpovídá soudem I. stupně zvýšení základní částky odškodnění o 20 %.

25. Odvolací soud na základě výše uvedených skutečností uzavírá, že základní odškodnění ve výši 118 500 Kč je po zohlednění provedených procentních modifikací nutné snížit o 40 % a zároveň zvýšit o 40 % na výsledných 118 500 Kč. Tuto částku shledává odvolací soud jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež žalobkyni vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobkyni uhradila 87 750 Kč, je třeba doplatit částku 30 750 Kč.

26. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v části výroku I. změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 30 750 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku; jinak rozsudek v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

27. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

28. Úspěšné žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů řízení v plné výši 21 832 Kč. Tato částka je složena ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 19 832 Kč, které sestávají z odměny advokáta za 4 účelně vynaložené úkony právní služby do 31. 12. 2024 po 3 100 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby soudu včetně jejího doplnění dne 27. 6. 2024, účast na jednání před soudem I. stupně dne 27. 6. 2024 a odvolání proti rozsudku soudu I. stupně podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za 1 účelně vynaložený úkon právní služby od 1. 1. 2025 ve výši 2 340 Kč z tarifní hodnoty 30 750 Kč za účast na jednání před odvolacím soudem dne 26. 2. 2025 podle § 9a odst. 2 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, z paušální náhrady hotových výdajů za 4 úkony právní služby provedené do 31. 12. 2024 po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, z paušální náhrady hotových výdajů za 1 úkon právní služby provedený od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši 3 442 Kč podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř.

29. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 211 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení