91 Co 429/2021- 235

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Trávníkové a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Renáty Zimové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 47 C 63/2020-197, ve znění usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 47 C 63/2020-210, takto:

Výrok

I. Odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku ze dne [datum], ve znění usnesení ze dne [datum], se odmítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum], ve znění usnesení ze dne [datum], se v části výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba o zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení; jinak se v tomto výroku a ve výroku II. potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ze dne [datum], ve znění usnesení ze dne [datum], soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobkyně po žalované nejprve domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody a nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 169/2009, trvajícího 10 let a 8 měsíců. Za přiměřenou dobu vydání pravomocného rozhodnutí považovala žalobkyně den [datum], tj. 4 roky a 8 měsíců. Nemajetkovou újmu žalobkyně vyčíslila na částku [částka]. Škoda ve výši [částka] představovala úroky z prodlení, které byla žalobkyně povinna dle konečného rozhodnutí zaplatit, škoda ve výši [částka] pak měla být rozdílem mezi náklady řízení, které byla žalobkyně nucena fakticky zaplatit, a které by byla bývala byla nucena zaplatit, pokud by řízení bylo ukončeno již v roce [rok], tedy v přiměřené lhůtě.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobkyně u ní uplatnila dne [datum] svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši [částka] z nepřiměřené délky uvedeného soudního řízení, žalovaná žalobkyni na náhradu nemajetkové újmy zaplatila dne [datum] částku [částka], ve zbývající části považovala nárok žalobkyně za nedůvodný.

4. Řízení bylo následně částečně, co do zaplacení nemajetkové újmy ve výši [částka], zastaveno, neboť žalobkyně vzala žalobu v uvedeném rozsahu v reakci na plnění žalovanou zpět.

5. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 169/2009 bylo zahájeno dne 6. 10. 2009 žalobou žalobkyně [jméno] [příjmení] proti žalované [právnická osoba] a. s., [IČO], tj. zdejší žalobkyni, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení odstupného ve výši [částka] s tím, že byla u žalované zaměstnána na pozici ekonomického ředitele, z kterého byla z organizačních důvodů odvolána. Dne [datum] byl vydán platebním rozkaz, který byl žalované doručen dne [datum]. Žalovaná podala odpor dne [datum] a dne [datum] se vyjádřila k žalobě. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum], při kterém byly čteny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na den [datum]. Žalobkyně požádala, aby bylo rozhodnuto o separaci nákladů řízení z důvodu zmařeného jednání dne [datum], které muselo být odročeno na den [datum], když žalovaná nedoložila organizační strukturu. Při tomto jednání bylo dokončeno dokazování a byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě vyhověno. Žalovaná podala dne [datum] odvolání proti rozsudku, dne [datum] uhradila k výzvě soudu soudní poplatek za odvolání, dne [datum] byl spis předložen Městskému soudu v Praze. Dne [datum] nařídil odvolací soud jednání na den [datum], při kterém byl rozsudek soudu I. stupně zrušen z důvodu nesprávně zjištěného skutkového stavu a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum], na kterém byl navržen výslech dvou svědků, jednání bylo odročeno na den [datum]. Při tomto jednání byl vyslechnut jeden svědek a jednání bylo odročeno za účelem výslechu navržených svědků na den [datum]. Na žádost žalobkyně bylo jednání odročeno na den [datum] a následně na den [datum], na kterém byly čteny listinné důkazy, vyslechnuti tři svědci a vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě vyhověno. Žalovaná podala dne [datum] odvolání proti rozsudku, po vyjádření žalobkyně k odvolání byl spis předložen dne [datum] odvolacímu soudu, který dne [datum] nařídil jednání na den [datum]. Usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] byl rozsudek soudu I. stupně zrušen, věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení a byla přikázána k projednání a rozhodnutí jinému senátu soudu I. stupně pro nerespektování závazného názoru odvolacího soudu spočívajícího v nutnosti doplnit dokazování. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum], kdy proběhla příprava jednání. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum], při kterém byl sdělen obsah přednesů a provedených důkazů, předvolaný svědek se nedostavil, jednání bylo odročeno na den [datum]. Při tomto jednání byly čteny listinné důkazy, vyslechnuti tři svědci a jednání bylo za účelem provádění dalších důkazů odročeno na den [datum]. Při tomto jednání byli vyslechnuti dva svědci a jednání bylo odročeno na den [datum], kdy byli vyslechnuti dva svědci, a jednání bylo odročeno na neurčito. Dne [datum] soud nařídil účastníkům řízení první setkání s mediátorem na den [datum]. Dne [datum] se soud dotazoval na výsledky mediace, mediátor sdělil dne [datum], že strany se na setkání dostavily a zahájily mediaci, avšak k uzavření dohody nedošlo. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum], které bylo na žádost žalobkyně odročeno na den [datum]. Při tomto jednání byla vyslechnuta žalobkyně a byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta, usnesením ze dne [datum] byl rozsudek doplněn o výrok o nákladech řízení. Dne [datum] podala odvolání žalobkyně, která byla dne [datum] vyzvána k jeho doplnění. Dne [datum] soud vyzval žalobkyni k úhradě soudního poplatku za odvolání, ta požádala dne [datum] o osvobození od soudních poplatků a dne [datum] k výzvě soudu doložila své majetkové poměry. Usnesením ze dne [datum] bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 %. Dne [datum] uhradila žalobkyně soudní poplatek. Dne [datum] se k odvolání vyjádřila žalovaná a spis byl dne [datum] předložen odvolacímu soudu. Usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť nebylo provedeno dokazování se zaměřením na výši žalované částky a výpočet odstupného. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Dne [datum] podala žalovaná dovolání proti usnesení odvolacího soudu, dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání, který zaplatila dne [datum]. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu dne [datum], který usnesením ze dne [datum] dovolání žalované jako nepřípustné odmítl. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne [datum]. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum], při kterém byl sdělen obsah přednesů a provedených důkazů z důvodu změny v obsazení senátu a jednání bylo za účelem dokazování ohledně průměrného měsíčního výdělku odročeno na den [datum]. Dne [datum] soud učinil dotazy na Okresní správu sociálního zabezpečení Praha, Finanční úřad pro [část Prahy] a Finanční úřad [obec]. Jednání nařízené na den [datum] bylo na žádost žalobkyně odročeno na den [datum], při kterém byly čteny listinné důkazy, byla vyslechnuta žalobkyně a vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. Žalovaná podala odvolání proti rozsudku dne [datum] a dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne [datum] nařídil odvolací soud jednání na den [datum], na žádost žalobkyně bylo jednání odročeno na den [datum]. Při tomto jednání byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] podala žalovaná dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, dne [datum] uhradila žalovaná k výzvě soudu soudní poplatek za dovolání. Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu, který usnesením ze dne [datum] dovolání žalované odmítl. Usnesení nabylo právní moci dne [datum] [ulice] stížnost žalované byla usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] odmítnuta.

6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 5, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), a judikaturu Nejvyššího soudu, zejména stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 206/2010, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen„ Stanovisko“), že žaloba je částečně důvodná.

7. Soud I. stupně se nejprve konstatoval, že řízení, které ve vztahu k žalobkyni trvalo od [datum], kdy jí byla doručena žaloba, do [datum], kdy bylo rozhodnuto o její ústavní stížnosti, tj. 10 let a 4 měsíce, není možné považovat za přiměřeně dlouhé, a že nemajetkovou újmu vzniklou žalobkyni je třeba odškodnit v penězích. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud I. stupně z judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) a stanovil základní částku za rok řízení ve výši [částka] (resp. za první dva roky řízení částku poloviční) a za měsíc řízení ve výši [částka], tj. [částka]. Tuto základní částku soud I. stupně snížil o a 15 % z důvodu skutkové i právní složitosti a o 20 % vzhledem k počtu soudních instancí, naopak ji zvýšil o 30 % pro postup orgánů veřejné moci. Žalobkyně se na délce řízení ve smyslu obstrukcí nepodílela, význam předmětu řízení pro žalobkyni vyhodnotil jako standardní. Přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu žalobkyně shledal částku [částka] ([částka] – 20 %). Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobkyni zaplatila [částka], uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím, jinak žalobu o zaplacení [částka] s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl.

8. Nárok žalobkyně na náhradu škody ve výši [částka] představující úroky z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ze žalované částky, jež musela žalobkyně dle konečného rozhodnutí ve věci zaplatit, neshledal soud I. stupně důvodným. Vysvětlil, že povinnost platit úroky z prodlení vznikla žalobkyni tím, že nesplnila svůj dluh vůči věřiteli, příčinou vzniku škody není nesprávný úřední postup (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4659/2009), proto žalobu o náhradu škody ve výši [částka] s příslušenstvím zamítl.

9. K nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši [částka] představující rozdíl mezi náklady řízení, které byla žalobkyně nucena fakticky zaplatit, a které by byla bývala byla nucena zaplatit, pokud by řízení bylo ukončeno již v roce 2014, soud I. stupně uvedl, že domáhat se náhrady nákladů posuzovaného řízení cestou občanskoprávní žaloby by ve své podstatě znamenalo obcházení zákona a v konečném důsledku by znamenalo nepřípustný zásah do pravomoci soudů, neboť k vypořádání náhrady nákladů řízení při zohlednění úspěchu a neúspěchu účastníků slouží zásadně samo naříkané řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 3092/2010). Soud I. stupně proto žalobu o náhradu škody ve výši [částka] s příslušenstvím zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 2, 3 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a vyhlášku č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a přiznal převážně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Uvedl, že tarifní hodnota sporu byla [částka] ([částka] za nemajetkovou újmu a [částka] za náhradu škody); žalobkyně vzala žalobu částečně zpět jen ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy, toto zpětvzetí se v tarifní hodnotě v průběhu sporu nepromítlo. Žalobkyně byla úspěšná pouze co do částky [částka] z celkové částky [částka], po odečtení neúspěchu žalované od neúspěchu žalobkyně činí úspěch žalované 55 % Náklady žalované jsou představovány náhradou za jeden úkon ve výši [částka] za vyjádření k žalobě, 55 % činí [částka].

11. Rozsudek soudu I. stupně napadly včasným odvoláním žalobkyně i žalovaná.

12. Žalobkyně podala odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně v celém rozsahu z důvodu podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Namítala, že výrok rozsudku neodpovídá jeho odůvodnění, když soud I. stupně uvedl, že základní částka zadostiučinění [částka] byla snížena o 20 % na částku [částka] (odst. 32. odůvodnění), ačkoliv v odst. 27., 28. a 30. odůvodnění je uvedeno, že se základní částka snižuje o 15 % a 20 % a zvyšuje o 30 %. Výše přiměřeného zadostiučinění tak měla dle odůvodnění rozsudku činit [částka], nikoliv [částka]. Žalobkyně nesouhlasila s hodnocením soudu I. stupně, že řízení ve vztahu k ní trvalo od [datum], kdy jí byla doručena žaloba, neboť řízení bylo zahájeno dne [datum]. Řízení tedy trvalo 10 let a 8 měsíců. Dle žalobkyně měla být základní částka přiměřeného zadostiučinění stanovena na [částka] za rok řízení. Žalobkyně byla toho názoru, že řízení nebylo složité, naopak z viny soudů bylo provedeno nadbytečné dokazování, které způsobilo nepřiměřenou délku řízení. Z důvodu složitosti řízení proto není třeba základní částku zadostiučinění snižovat, navíc snížení o celkem 35 % je v rozporu s judikaturou. Pokud byla věc projednávána na více stupních soudní soustavy, pak žalobkyně poukázala na to, že obvodní soud rozhodl 3 x nesprávně, čímž zavinil nepřiměřenou délku řízení. Není zde proto důvod ke snížení základní částky zadostiučinění. Žalobkyně souhlasila se závěrem soudu I. stupně, že základní částku odškodnění je třeba zvýšit o 30 % z důvodu postupu soudů ve věci, a to s ohledem na opakované rušení rozsudků obvodního soudu pro vady řízení a nepřezkoumatelnosti, jakož i s ohledem na změnu právního názoru odvolacím soudem ke konci řízení. Žalobkyně měla dále za to, že základní částka odškodnění měla být zvýšena o 10 % z důvodu okolnosti, že se na nepřiměřené délce řízení nepodílela. Základní částka zadostiučinění měla být nakonec zvýšena o 10 % z důvodu důležitého významu předmětu řízení pro žalobkyni, neboť žalobkyně se až po více než 9,5 letech řízení dozvěděla, že je dlužníkem Bc. [jméno] [příjmení], čímž se dlužná částka navýšila o 400 %. Žalobkyně nesouhlasila se zamítnutím nároku na náhradu škody ve výši [částka], neboť žalobkyně za škodu, za kterou odpovídá žalovaná, považuje pouze výši úroků z prodlení přirostlých za dobu, kdy mělo řízení již skončit. Žalobkyně byla navíc po celou dobu řízení v domnění, že žádnou povinnost hradit odstupné po skončení pracovního poměru Bc. [příjmení] nemá, hrazení závazku se tedy nevyhýbala. Žalobkyně považovala za nesrozumitelné odůvodnění té části rozsudku, v které dospěl soud I. stupně k závěru o nedůvodnosti nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši [částka]. Žalobkyně uvedla, že nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení byl příčinou toho, že žalobkyně byla povinna zaplatit Bc. [příjmení] náhradu nákladů řízení ve výši [částka], tedy o [částka] více, než by byla povinna zaplatit, kdyby k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Žalobkyně nakonec pokládala za nesprávné a nesrozumitelné odůvodnění výroku o nákladech řízení a navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a náklady řízení ve výši [částka], a uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení.

13. Žalovaná podala odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně pouze v části výroku I., kterým byla žalobkyni přiznána částka [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že by žalobkyni mělo být přiznáno zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka]. Dle jejího názoru neměla být základní částka odškodnění navyšována o 30 % za postup orgánů veřejné moci, pokud za jedinou příčinu nepřiměřené délky řízení shledal opakované rušení rozsudků obvodního soudu, když uvedl, že v řízení nedocházelo k procesní nečinnosti či k průtahům (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku I. tak, že se žaloba zamítá.

14. Účastníci v dané věci souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání účastníků rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne [datum].

15. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

16. Odvolací soud konstatuje, že subjektivní legitimaci k podání odvolání zákon přiznává v první řadě účastníku řízení. Legitimaci k odvolání nemá účastník řízení bez dalšího. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu I. stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí soudu I. stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud I. stupně pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní (k tomu srov. [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. [číslo]).

17. Soud I. stupně výrokem I. rozsudku ze dne [datum], ve znění usnesení ze dne [datum], vyhověl částečně žalobě žalobkyně, žalobkyni tak nemohla tímto výrokem rozhodnutí soudu I. stupně vzniknout žádná újma. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemá subjektivní legitimaci k podání odvolání proti výroku I. rozsudku, odvolací soud odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku ze dne [datum], ve znění usnesení ze dne [datum], jako odvolání účastníka, který není k odvolání oprávněn, odmítl postupem podle § 218 písm. b) o. s. ř.

18. Odvolací soud následně přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum], ve znění usnesení ze dne [datum], v rozsahu podaných (přípustných) odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné. Nedůvodným naopak odvolací soud shledal odvolání žalobkyně.

19. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění (o průběhu posuzovaného soudního řízení, o předběžném uplatnění nároků žalobkyně u žalované dne [datum] a o zaplacení částky [částka] žalovanou žalobkyni na náhradu nemajetkové újmy dne [datum]). Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně v zásadě správně i po stránce právní (s menšími výhradami uvedenými níže), aplikuje přitom (správně) příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně (skutkovými a vesměs i právními) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

20. Při stanovení celkové doby řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/ vyšel soud I. stupně správně z toho, že ve vztahu k žalobkyni, která v posuzovaném řízení vystupovala v procesním postavení žalované, předmětné řízení trvalo od [datum], kdy jí byla doručena žaloba a platební rozkaz, neboť tehdy se žalobkyně o řízení dozvěděla (k tomu srov. soudem I. stupně citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4336/2010), do 16. 6. 2020 odmítnutím ústavní stížnosti žalobkyně, celkem 10 let a 4 měsíce (srov. část III. Stanoviska).

21. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícího v jeho nepřiměřené délce, a tím k porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. K uvedenému závěru vede odvolací soud shodně se soudem I. stupně právě již vyhodnocení kritéria podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk, když shledal nedostatky v postupu procesního soudu během řízení. Soud I. stupně přiléhavě poukázal na delší rozestupy mezi jednotlivými jednáními obvodního soudu (4 – 5 měsíců), a to i v době, kdy se již jednalo o věc starších řad, k nimž by měly soudy přistupovat se zvýšenou pečlivostí. Též připomněl zásadní procesní pochybení obvodního soudu v podobě nepřezkoumatelných rozsudků či nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu Tyto skutečnosti negativně poznamenaly délku řízení.

22. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk) vznikla žalobkyni nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela, naopak ji sama odškodnila v penězích), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani odvolací soud je (ve shodě se soudem I. stupně) neshledal.

23. Odvolací soud sdílí názor soudu I. stupně, že při stanovení základní částky odškodnění v této věci lze vyjít z částky [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (a z částky [částka] za každý měsíc řízení), i když bylo řízení poměrně dlouhé (10 let a 4 měsíce), nikoliv však extrémně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3213/2011, v němž byla nalézacími soudy základní částka [částka] přiřazena řízení trvajícímu na více stupních soudní soustavy 12 let a 4 měsíce, přičemž tato byla dovolacím soudem aprobována). Základní částka odškodnění za celé řízení tak činí [částka], jak správně uvedl soud I. stupně.

24. Soud I. stupně pak základní částku správně upravoval, a to (předně) v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně v jeho závěru o vyšší skutkové i právní složitosti věci a o standardní procesní složitosti věci /kritérium dle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/ a v celém rozsahu odkazuje na vyčerpávající odůvodnění soudu I. stupně v odst. 27. napadeného rozsudku. Odvolací soud má shodně se soudem I. stupně za to, že z důvodu hodnocení uvedeného kritéria je třeba základní částku odškodnění snížit o celkem 30 % (15 % za právní složitost, 15 % za skutkovou složitost).

26. Je též správný závěr soudu I. stupně o tom, že je třeba základní částku navíc snížit za počet soudních instancí, v nichž byla věc řešena, neboť s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. Víceinstančnost rozhodování soudů je z pohledu úvah o výši odškodnění okolností zásadní a v rámci kritéria složitosti řízení samostatně hodnotitelnou. V posuzovaném řízení byla věc projednávána na třech stupních soudní soustavy, u Ústavního soudu, účastníkům bylo též nařízeno setkání s mediátorem. Soud I. stupně vydal celkem 4 rozsudky, odvolací soud rozhodoval také 4 x a Nejvyšší soud rozhodoval 1 x. Dále bylo rozhodováno Ústavním soudem o ústavní stížnosti žalobkyně. K tíži státu v této věci nelze klást to, že žalobkyně využila podání mimořádného opravného prostředku (dovolání) a ústavní stížnosti, s nimiž byla neúspěšná. Naopak opakované rozhodování o věci soudem I. a II. stupně je třeba přičíst k tíži státu, jak již bylo uvedeno výše. Z uvedeného důvodu má odvolací soud za to, že základní částku odškodnění je třeba snížit pouze o 5 %, nikoliv o 20 %, jak učinil soud I. stupně.

27. Soud I. stupně správně posoudil kritérium jednání poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/ tak, že se žalobkyně na délce řízení nepodílela. K tomu odvolací soud pouze doplňuje, že se na délce řízení nepodílela ani negativně (ve smyslu obstrukcí, činěním nejasných podání, nereagováním na výzvy soudu, apod.), ale ani pozitivně (využitím dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení). Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani navýšení, ani snížení základní hodnoty odškodnění.

28. Odvolací soud naopak nesdílí závěr soudu I. stupně, že z důvodu postupu orgánů veřejné moci během řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/ je třeba základní částku odškodnění zvýšit o 30 %. Soud I. stupně uvedené kritérium správně zhodnotil, když poukázal na delší časové rozestupy mezi jednotlivými jednáními obvodního soudu, jakož i na rušení rozsudků obvodního soudu odvolacím soudem pro procesní vady či nepřezkoumatelnost. Odvolací soud konstatuje, že uvedené nedostatky v postupu soudu jsou již dostatečně zohledněny jednak v závěru o nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, jednak ve stanovení formy zadostiučinění, jakož i její základní částky, proto není třeba základní částku jakkoliv navyšovat.

29. Odvolací soud nakonec shodně se soudem I. stupně uvádí, že hodnocení kritéria významu předmětu řízení pro žalobkyni /§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/ nezakládá ani navýšení, ani snížení základní hodnoty odškodnění. Předmětem řízení bylo zaplacení [částka] s příslušenstvím, jedná se tak o typ řízení se standardním významem pro účastníky. Žalobkyně je akciovou společností se základním kapitálem ve výši [částka] (v době vedení posuzovaného soudního řízení ve výši [částka]), důležitý význam řízení pro ni spatřuje ve výrazném nárůstu úroků z prodlení a nákladů řízení. Žalobkyně však již netvrdí, zda a jak konkrétně zasáhlo předmětné soudní řízení do hospodaření akciové společností, jejího vedení či plánování, apod.

30. Odvolací soud na základě výše uvedených skutečností uzavírá, že základní odškodnění ve výši [částka] je po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 35 % na výsledných [částka]. Tuto částku shledává odvolací soud jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou již žalovaná žalobkyni zaplatila. Pro její navýšení o [částka], jak učinil soud I. stupně, neshledal odvolací soud žádný důvod.

31. Odvolací soud proto výrokem II. rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum], ve znění usnesení ze dne [datum], v části výroku I. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že se zamítá žaloba o zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení; jinak jej v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

32. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru o nedůvodnosti nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši [částka] představující úroky z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ze žalované částky, jež musela žalobkyně dle konečného rozhodnutí ve věci zaplatit druhé účastnici řízení. Přiléhavě odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, dle které stát nelze činit odpovědným za újmu dlužníka spočívající v zaplacených úrocích z prodlení v řízení, v němž došlo k průtahům, neboť příčinou vzniku této újmy byla skutečnost, že ze strany dlužníka nedošlo k řádnému a včasnému splnění dluhu, a nikoli nesprávný úřední postup soudu (srov. již soudem I. stupně citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4659/2009). Není podstatné, zda žalobkyně věděla, že je povinna Bc. [jméno] [příjmení] odstupné zaplatit. Nesprávný názor žalobkyně, že odstupné povinna zaplatit není, se projevil v zahájení a vedení posuzovaného řízení, v němž se žalobkyně splnění své zákonné povinnosti neúspěšně bránila. Povinnost žalobkyně zaplatit odstupně nevznikla ke dni vydání rozhodnutí soudu v předmětném řízení, ta vznikla již po skončení pracovního poměru Bc. [jméno] [příjmení]. Žalobkyně měla povinnost zaplatit odstupné při nejbližším výplatním termínu pro výplatu mzdy, tj. nejpozději do [datum], což neučinila. Vznik tvrzené škody si proto žalobkyně zavinila sama nesplněním své zákonné povinnosti zaplatit odstupné řádně a včas. Žalovaná za vznik škody neodpovídá.

33. Odvolací soud sdílí, byť z jiných důvodů, závěr soudu I. stupně o tom, že žalobkyně nemá nárok ani na náhradu škody ve výši [částka] představující rozdíl mezi náklady řízení, které byla žalobkyně nucena fakticky zaplatit, a které by byla bývala byla nucena zaplatit, pokud by řízení bylo ukončeno již v roce [rok].

34. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

35. Podle § 2952 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen„ o. z.“), hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

36. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

37. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

38. Z ustanovení § 31 odst. 1 OdpŠk se podává, že za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. lze považovat pouze takové náklady, které účastník řízení účelně vynaložil na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Zároveň nelze pominout, že vynaložení nákladů řízení je vždy zapříčiněno rozhodnutím účastníka řízení, který se pro jejich vynaložení rozhodne, ať již ve formě soudního poplatku nebo nákladů právního zastoupení. Z toho plyne, že mezi nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného soudního řízení a vynaložením nákladů řízení, jejichž náhrady se žalobkyně po žalované domáhá, není dána příčinná souvislost, resp. příčinná souvislost byla přetržena rozhodnutím žalobkyně, že podá odvolání již proti prvnímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 169/2009-72, kterým byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalující Bc. [jméno] [příjmení] částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení a náklady řízení [částka]

731. Pokud by totiž žalobkyně přijmula závěr obvodního soudu o povinnosti zaplatit odstupné v žalované výši a nerozhodla se podat odvolání proti tomuto rozsudku, pak by nebyla nucena vynakládat další náklady v souvislosti s uvedeným řízením, neboť konečné rozhodnutí ve věci bylo nakonec shodné (žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno).

39. Vzhledem k tomu, že škoda ve výši [částka] vznikla výhradně následkem okolností, které se přičítají žalobkyni, která se sama rozhodla náklady v průběhu řízení vynakládat, došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Zamítnutí žaloby soudem I. stupně ohledně uvedeného nároku proto bylo správné.

40. Odvolací soud s ohledem na uvedené skutečnosti výrokem II. rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum], ve znění usnesení ze dne [datum], ve výroku II. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

41. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud výrokem III. podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Předmětem řízení byly celkem 3 samostatné nároky. Žalobkyně byla ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] 2014, zcela úspěšná pouze s jedním nárokem v tarifní hodnotě [částka] podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení). Zcela neúspěšná byla žalobkyně ve 2 nárocích v tarifní hodnotě [částka] podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu (nároky na náhradu škody ve výši [částka] a [částka]). Úspěch žalobkyně v rozsahu [částka] (tarifní hodnota) vůči jejímu neúspěchu v rozsahu [částka] (součet tarifních hodnot) činí poměr úspěchu k neúspěchu 22,5 % ku 77,5 %. V řízení tak byla převážně úspěšná žalovaná, a to v rozsahu 55 % (77,5 % mínus 22,5 %).

42. Převážně úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalované vznikly v řízení před soudy obou stupňů náklady ve výši [částka] za 2 úkony po [částka], a to za vyjádření k žalobě ze dne [datum] a za odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum], vše podle § 1 odst. 3 písm. a) a f) vyhlášky č. 254/2015 Sb., jejichž 55 %, tj. [částka] odvolací soud uložil zaplatit neúspěšné žalobkyni. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.

43. Rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum], ve znění usnesení ze dne [datum], v části výroku I., kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], do patnácti dnů od právní moci rozsudku, nebyl dotčen odvoláním žádného z účastníků. Zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).