91 CO 439/2021 - 154

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], narozen dne [datum] bytem [adresa] b) [obec] Šiška, narozen dne [datum] bytem [adresa] c) [jméno] [příjmení], narozena dne [datum] bytem [adresa] d) [jméno] [příjmení], narozen dne [datum] bytem [adresa] všichni zastoupeni advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem Národní [číslo], [PSČ] [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] o omluvu a o zaplacení [částka], k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 202/2020-114, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna do 3 dnů od nabytí právní moci rozsudku poskytnout žalobci a) zadostiučinění ve formě omluvy doručené žalobci a) ve znění:„ Ministerstvo spravedlnosti ČR, jednající za Českou republiku, jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, zaručeného čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [jméno] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná“, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou (výrok I.), zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci a) částku [částka] (výrok II.), zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna do 3 dnů od nabytí právní moci rozsudku poskytnout žalobci b) zadostiučinění ve formě omluvy doručené žalobci b) ve znění:„ Ministerstvo spravedlnosti ČR, jednající za Českou republiku, jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, zaručeného čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [obec] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná“, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou (výrok III.), zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci b) částku [částka] (výrok IV.), zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna do 3 dnů od nabytí právní moci rozsudku poskytnout žalobkyni c) zadostiučinění ve formě omluvy doručené žalobkyni c) ve znění:„ Ministerstvo spravedlnosti ČR, jednající za Českou republiku, jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá Ing. [jméno] [příjmení] za porušení jejího práva na ochranu soukromí, zaručeného čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která Ing. [jméno] [příjmení] podala podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná“, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou (výrok V.), zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni c) částku [částka] (výrok VI.), zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna do 3 dnů od nabytí právní moci rozsudku poskytnout žalobci d) zadostiučinění ve formě omluvy doručené žalobci d) ve znění:„ Ministerstvo spravedlnosti ČR, jednající za Českou republiku, jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, zaručeného čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [jméno] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná“, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou (výrok VII.), zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci d) částku [částka] (výrok VIII.) a uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IX.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci po žalované domáhali omluvy a zaplacení celkem částky [částka] jako náhrady újmy na jejich právu na soukromí, která jim vznikla v důsledku plošného zveřejňování oznámení v centrálním registru oznámení, která žalobci podávali podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, a to v období od září [rok] do listopadu 2020 /žalobci a), b) a d) / a v období od listopadu [rok] do listopadu [rok] /žalobkyně c) /.

3. Soud I. stupně vyšel z mezi účastníky řízení nesporných skutečností, že žalobce a) byl uvolněným starostou v obci [obec] v Pardubickém kraji, žalobce b) uvolněným starostou v obci [obec] ve Středočeském kraji, žalobkyně c) uvolněnou starostkou v obci [obec] v Ústeckém kraji a žalobce d) uvolněným starostou v obci [obec] v Moravskoslezském kraji, a že ke zveřejňování jejich majetkových přiznání docházelo setrvale od nástupu žalobců do funkce, tj. od září [rok], resp. od listopadu [rok], do listopadu [rok]. Žalobci své nároky na náhradu nemajetkové újmy uplatnili u žalované, ta jejich žádostem nevyhověla ani částečně.

4. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 2, § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), § 2 odst. 1, § 13 odst. 3 a § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, § 70 a § 71 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, čl. 89 odst. 1 Ústavy České republiky, že žaloba není důvodná.

5. Soud I. stupně nejprve konstatoval, že Ústavní soud svým nálezem ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, zrušil ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb. ve znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb. upravující rozsah nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů zastávající funkci starostů, primátorů a jejich zástupců, jakož i členů Rady kraje nebo hlavního města Prahy z důvodů, že způsob zpřístupňování údajů z registru oznámení u veřejných funkcionářů spočívajících v přímém zveřejnění údajů z registru oznámení není pro dosažení sledovaného legitimního cíle potřebný, tudíž porušuje právo na soukromí, konkrétně právo na informační sebeurčení dotčených osob podle článku 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Citované ustanovení zákona o střetu zájmů bylo zrušeno s odkladem vykonatelnosti až uplynutím dne [datum], aby Ústavní soud vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor pro přijetí zákonné úpravy, která bude ústavně souladná, když cíle napadené právní úpravy je možno dosáhnout srovnatelným způsobem též při nižší intenzitě zásahů do práva na soukromí, tj. nahlížením do registru oznámení na základě žádosti.

6. Soud I. stupně následně uvedl, že pokud jde o žalobci vymezené období, je třeba je rozdělit na dvě části (období). První období stanovil soud I. stupně od září 2017 do data vydání výše citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS I. [číslo], druhé období vymezil ode dne [datum] do listopadu 2020, kdy žalovaná ukončila zveřejňování oznámení.

7. V prvním období se žalovaná dle soudu I. stupně nemohla dopustit nesprávného úředního postupu, neboť protiústavnost ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů ještě nebyla Ústavním soudem deklarována. V tomto období proto žalovaná postupovala v souladu s § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů, tedy podle pravidel předepsaných právními normami. Z uvedeného důvodu nelze její postup považovat za nesprávný a tím zakládající odpovědnost státu za škodu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk.

8. Při posuzovaní následujícího období, tj. od [datum] do listopadu [rok], poukázal soud I. stupně na čl. 89 odst. 1 Ústavy České republiky a § 70 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a vysvětlil, že účinky nálezu Ústavního soudu, kterým byl derogován právní předpis, působí v zásadě od okamžiku jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů, pokud Ústavní soud neurčí jiné datum.

9. Soud I. stupně proto zkoumal důvody, pro které Ústavní soud zrušil ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů. Soud I. stupně poukázal na to, že Ústavní soud dospěl k závěru, že veřejná kontrola ve vztahu k možnému střetu zájmů je nezbytná, a proto nezpochybnil samotnou možnost přístupu veřejnosti k některým údajům z registru oznámení. Zpřístupnění údajů formou nahlížení do registru oznámení ostatně existovalo již od doby účinnosti zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Transparentnost majetkových poměrů veřejných funkcionářů je dle Ústavního soudu potřebná, avšak nemá být účelem sama o sobě; jedná se o prostředek použitelný do té míry, dokud bude naplňovat cíl zákona spočívající v transparentnosti činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní soud neshledal, že by natolik široká transparentnost majetkových poměrů spočívající v režimu zveřejňování údajů z registru oznámení bez dalšího byla pro transparentnost činností veřejné moci nezbytná, když cíle napadené právní úpravy je možno dosáhnout srovnatelným způsobem při nižší intenzitě zásahu do práva na soukromí, tedy nahlížením do registru oznámení na základě žádosti. Ústavní soud si byl zároveň vědom skutečnosti, že primární ústavní problém spočívá v ustanovení § 13 odst. 3 zákona o střetu zájmů, který umožňuje právě nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 citovaného zákona, avšak Ústavní soud musel vycházet z okolnosti, že toto ustanovení nebylo napadeno. V důsledku zrušení ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů se však nahlížení prostřednictvím veřejné datové sítě stalo v praxi neproveditelným, proto Ústavní soud vyzdvihl, že po derogaci provedené tímto nálezem musí zákonodárce nosné důvody nálezu zohlednit nejen ve vztahu ke zrušené části zákona o střetu zájmů, nýbrž i ve vztahu k matérii upravené v § 13 odst. 3 citovaného zákona. Z uvedeného důvodu zrušil Ústavní soud ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů s odkladem vykonatelnosti až uplynutím dne [datum], aby tím vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor pro přijetí zákonné úpravy, která bude již ústavně souladná. V úvahu vzal také legitimnost a právní jistotu veřejnosti poměřenou se zásahem do osobních práv funkcionářů.

10. Soud I. stupně s ohledem na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, uzavřel, že do data [datum] bylo zachováno zveřejňování oznámení podle stávající právní úpravy, žalovaná se tak nedopustila nesprávného úředního postupu. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu zamítl jako neopodstatněnou.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Uvedl, že náklady se skládají z náhrady hotových výdajů za 3 úkony po [částka] (vyjádření ve věci samé, příprava na jednání a účast na jednání) dle § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

12. Žalobci napadli rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Zejména nesouhlasili s hodnocením významu odložené vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, soudem I. stupně, když dle jejich názoru odložená účinnost nálezu byla stanovena pro Parlament ČR, aby protiústavní úpravu nahradil ve lhůtě stanovené Ústavním soudem, nikoli pro úřady, aby mohly porušovat ústavně zaručená práva až do posledního dne odložené vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu. Žalobci měli za to, že derogační nález má bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případy, v nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 15/09), proto považovali zveřejňování oznámení podle zákona o střetu zájmů po zveřejnění výše citovaného nálezu Ústavního soudu v březnu 2020 jako již zcela neakceptovatelné. Stát tak závažným způsobem porušil osobnostní práva žalobců, za což musí přijmout odpovědnost. Žalobci proto podali žalobu na ochranu osobnosti, a nesouhlasí se soudem I. stupně, že se jedná o žalobu v intencích zákona č. 82/1998 Sb. Žalobci se navíc dovolávali přímé aplikovatelnosti čl. 7 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Žalobci navrhli, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobám žalobců vyhoví a zaváže žalovanou nahradit žalobcům náklady řízení.

13. Žalovaná se k odvolání žalobců vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí, naopak se ztotožnila se závěry soudu I. stupně, že nároky žalobců je třeba posoudit podle zákona č. 82/1998 Sb. a že ve věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalovaná dále odkázala na čl. 95 odst. 2 Ústavy, dle něhož jsou orgány moci soudní povinny posoudit, zda zákon, jehož má být při řešení věci použito, není v rozporu s ústavním pořádkem a dospěje-li soud k závěru, že tento rozpor dán je, pak je soudu dána povinnost předložit věc Ústavnímu soudu, který je jako jediný oprávněn o případné protiústavnosti zákona rozhodnout. Žalovaná však v tomto případě vystupovala jako orgán moci výkonné, který toto oprávnění (povinnost) nemá. Pokud se tedy žalovaná řídila platnou a účinnou právní úpravou, pak se nepochybně vždy jednalo o správný úřední postup. Žalovaná jako orgán moci výkonné pak nebyla ani oprávněna postupovat podle derogačního nálezu Ústavního soudu od okamžiku jeho vyhlášení. Žalovaná nesouhlasila se žalobci, že jejich nárok na omluvu a finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu jim vyplývá z přímé aplikovatelnosti čl. 7 či čl. 10 Listiny základních práv a svobod. Žalovaná poukazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3076/20, uvedla, že příslušná ustanovení Listiny základních práv a svobod nejsou přímo aplikovatelná v tom smyslu, že by sama o sobě zakládala nárok žalobců na náhradu škody bez ohledu na úpravu zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná nakonec konstatovala, že nemajetková újma žalobců se nepresumuje a žalobci jsou povinni tvrdit a prokázat zásahy do jejich osobnostní sféry. Z tvrzení žalobců vyplývá, že jim principiálně vadí samotné podávání oznámení dle zákona o střetu zájmů a možnost veřejnosti nahlížet do registru oznámení, které však byly Ústavním soudem shledány za souladné s ústavním pořádkem a sledující legitimní cíl. Žádné konkrétní zásahy do osobnostní sféry žalobců způsobené plošným zveřejňováním údajů z Centrálního registru oznámení žalobci netvrdí. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

14. Odvolací jednání bylo nařízeno na den [datum]. Žalobci, kteří byli k jednání řádně předvoláni dne [datum], se z jednání omluvili. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a spornou věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobců. Napadený rozsudek soudu I. stupně přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně neprováděl žádné dokazování, neboť vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. Odvolací námitky žalobců, že soud I. stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem / § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř., že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností / § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř., a že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním / § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., tedy vytýkající nedostatky ve zjištění skutkového stavu věci, nejsou opodstatněné. Žalobci navíc ani konkrétně nevylíčili, v čem spatřují nesprávnost rozhodnutí soudu I. stupně po skutkové stránce, pouhá citace zákonného vymezení některého z důvodů uvedeného v § 205 odst. 2 o. s. ř. nestačí.

16. Odvolací soud se tak zabýval tím, zda je důvodná odvolací námitka žalobců podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., tedy že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že na daný případ je třeba aplikovat zákon č. 82/1998 Sb. Odvolací soud poukazuje na to, že ze žalob všech žalobců zcela jednoznačně vyplývá, že žalobci spatřují jako příčinu vzniku nemajetkové újmy spočívající v zásahu do jeho práva na soukromí tu skutečnost, že Ministerstvo spravedlnosti, které spravuje registr oznámení podle § 13 odst. 1 zákona č. 159/2006 Sb., zveřejňovalo bez jakéhokoliv omezení s přístupem komukoli oznámení, která žalobci podávali podle zákona o střetu zájmů od počátku výkonu veřejné funkce, tj. od září [rok] popř. od listopadu [rok] do listopadu [rok]. Žalobci dále ve své žalobě uvádí, že jestliže se žalovaná rozhodla postupovat podle protiústavní části zákona, musí ji stíhat negativní důsledky takového postupu. Žalobci též v dalších podáních zdůrazňovali, že se svou žalobou domáhají omluvy a zadostiučinění za újmu, která jim byla způsobena plošným zveřejňováním oznámení o příjmech a závazcích, čímž bylo zasaženo do jejich osobnosti (soukromí). Jedná se tedy o výkon veřejné moci v podobě zveřejňování dostupných informací ze strany Ministerstva spravedlnosti, v úvahu proto připadá odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2180/2021). Nároky spadající pod zákon č. 82/1998 Sb. nelze uplatnit z titulu ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, když úprava odpovědnosti státu za škodu v zákoně č. 82/1998 Sb. je zároveň speciální úpravou v oblasti ochrany osobnosti tam, kde bylo do těchto práv zasaženo při výkonu veřejné moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 3916/2008, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Soud I. stupně proto správně vycházel ze žalobních tvrzení a posuzoval věc podle zákona č. 82/1998 Sb., který je ve vztahu k občanskému zákoníku v poměru předpisu speciálního k obecnému.

17. Odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně o tom, že v období od nástupu žalobců do funkcí veřejných funkcionářů dle § 2 odst. 1 písm. q) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, tj. od září 2017, popř. od listopadu 2018, do vydání nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, se žalovaná nemohla dopustit nesprávného úředního postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., neboť postupovala podle pravidel předepsaných právními normami a neodpovídá za to, že byl přijat zákon, který byl posléze shledán protiústavním. Normotvorná činnost nebo nečinnost orgánu veřejné moci totiž nemůže být posuzována jako nesprávný úřední postup, proto nelze dovodit ani odpovědnost státu za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2064/2005).

18. Soud I. stupně dále dospěl ke správnému závěru, že se žalovaná nesprávného úředního postupu nedopustila ani v období od vydání nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, do listopadu [rok] Odvolací soud nad rámec přiléhavého vysvětlení účinků derogačních nálezů Ústavního soudu soudem I. stupně (viz body 8 a 9 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně) též připomíná stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS - st. [číslo], v němž Ústavní soud vyložil, že státní orgány nic neopravňuje k tomu, aby ve svém rozhodování uplatňovaly právní důsledky zrušovacích nálezů Ústavního soudu ještě před tím, než se tyto nálezy staly vykonatelnými. Zrušení právního předpisu pro futuro se jako princip projevuje i v tom, že při využití možnosti posunout okamžik vykonatelnosti nálezu do budoucna se po dobu odkladu vykonatelnosti (§ 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a v tomto směru jsou orgány veřejné správy povinny takovou úpravu aplikovat. Ministerstvo spravedlnosti v postavení správního orgánu na úseku problematiky střetu zájmů je povinno při své činnosti postupovat v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky) a není oprávněno posuzovat soulad právních předpisů s Ústavou, když tímto orgánem je výlučně Ústavní soud (čl. 83 Ústavy České republiky). Pokud Ústavní soud svým nálezem ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, zrušil ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů s odkladem vykonatelnosti uplynutím dne [datum], pak Ministerstvu spravedlnosti, jakožto orgánu moci výkonné, nelze vytknout, že až do listopadu [rok] postupovalo při zveřejňování oznámení o majetku veřejných funkcionářů podle účinné, i když Ústavním soudem již deklarované protiústavní právní úpravy.

19. Odvolací soud nakonec neshledal důvodnou ani odvolací námitku žalobců, že jejich nároky vyplývají z přímé aplikovatelnosti čl. 7 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

20. Podle čl. 7 odst. 1 Listiny nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

21. Podle čl. 10 odst. 2 Listiny každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

22. Podle čl. 10 odst. 3 Listiny každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

23. Podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.

24. Podle čl. 8 odst. 2 Úmluvy státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

25. Odvolací soud se zabýval mírou intenzity zásahu do práva na soukromí a práva na informační sebeurčení při aplikaci zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, žalovanou (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3599/15). Je třeba připomenout, že hlavním účelem zákona o střetu zájmů je veřejná kontrola nad transparentním výkonem veřejné správy, v poměrech projednávané věci tedy veřejná kontrola nad výkonem veřejné funkce žalobců s tím, že cílem je vyloučit výkon veřejné moci v zájmu soukromém, tedy vyloučit či minimalizovat možnost zneužití mocenského postavení v soukromém zájmu, jakož i v důsledku zajištění důvěry veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci. Dalším cílem zákona o střetu zájmů je důraz na kontrolu obsahu podaných oznámení evidenčním orgánem. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, shledal protiústavním pouze způsob, jakým ke zveřejnění shromážděných dat došlo, naopak samotné oznámení považoval za prostředek potřebný, neboť stejného účelu nelze ve stejné míře dosáhnout jinými prostředky, zejména pak pokud jde o prevenci střetu zájmů a možnost veřejné kontroly střetu zájmů. Samotné oznámení tak nelze shledat nepřiměřeným prostředkem, neboť při vstupu do veřejné funkce lze počítat s určitými omezeními. Klíčovým je samotné zveřejnění majetkových oznámení, jelikož samotná okolnost jeho poskytnutí a dostupnosti veřejnosti plní z hlediska střetu zájmů a omezení klientelismu a korupce potřebnou preventivní a kontrolní funkci. [jméno] intenzity žalobci namítaného zásahu je značně limitována mírou odpovědnosti každého veřejného funkcionáře ve veřejné sféře za výkon své funkce, které odpovídá kontrola jeho majetkových poměrů veřejností. Od veřejného funkcionáře tak lze očekávat vyšší míru odolnosti při zásahu do jeho práv na soukromí plošným zveřejňováním citlivých údajů z jeho soukromí při naplnění účelu zákona o střetu zájmů, kterým je kontrola veřejnosti. Nakonec i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že podání oznámení podle zákona o střetu zájmů má především umožnit kontrolu veřejnosti, a i proto Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti nálezu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, protože jinak by veřejnosti zcela odepřel přístup k tomuto mechanismu veřejné kontroly až do doby, než by zákonodárce odstranil pochybení označená Ústavním soudem.

26. Odvolací soud proto uzavírá, že míra intenzity zásahu v porovnání s účelem a cílem, která podaná oznámení sledují, nepostačuje pro závěr, že stát odpovídá pro porušení práva na soukromí a práva na informační sebeurčení za tvrzenou nemateriální újmu, která žalobcům v souvislosti s postupem žalované aplikující účinnou právní normu měla v rozhodném období vzniknout.

27. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti napadený rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši [částka] za 3 úkony po [částka], a to za písemné vyjádření k odvolání žalobců dne [datum], za přípravu účasti na jednání a za účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., které odvolací soud uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobcům. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.

Poučení