91 Co 61/2025 - 387

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupena advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], nar. [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], nar. [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] obě zastoupeny advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o určení dědického práva k odvolání žalobkyně a žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. října 2024, č. j. 18 C 47/2023-331, ve spojení s usnesením ze dne 12. března 2025, č. j. 18 C 47/2023-372, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně ze dne 30. října 2024, ve spojení s usnesením ze dne 12. března 2025, se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně ze dne 30. října 2024, ve spojení s usnesením ze dne 12. března 2025, mění jen tak, že výše nákladů řízení činí 20 812 Kč, jinak se potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 386,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky žalovaných.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ze dne 30. 10. 2024, ve spojení s usnesením ze dne 12. 3. 2025, soud I. stupně zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je dědičkou [jméno FO], r. č. [RČ], posledně bytem [adresa], zemřelého dne [datum], ze závěti ze dne 19. 10. 2019 (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 13 068 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení 46 179 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III.).

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že listinou s datem 19. 10. 2019 (dále jen „závěť“) sepsanou rukou, která začíná textem „já, [jméno FO], činím toto prohlášení, které obsahuje mojí poslední vůli - závěť“, měl zůstavitel [jméno FO] odkázat veškerý svůj majetek své družce - žalobkyni, označené rodným číslem a adresou. Listina je podepsaná jménem „[jméno FO]“. [tituly před jménem] [jméno FO] z [právnická osoba]. vyhotovila na základě objednávky žalované č. 1 odborný náhled, v němž byla zkoumána otázka, zda autorem části podpisu ve znění „[jméno FO]“ na závěti je stejný autor, který je autorem rukopisů na srovnávacích materiálech. [tituly před jménem] [jméno FO] konstatovala, že podpis závěti nese v porovnání s ukázkami rukopisů na srovnávacích materiálech vzájemně odlišné ustálené znaky, které nejsou společnou expresí jednoho a téhož pisatele, a že je vysoce pravděpodobné, že autorem celé závěti je stejný autor, který je autorem zkoumané části podpisu na závěti. Vzhledem k tomu, že srovnávací materiál byl dodán pouze v kopii, lze výsledek stanovit pouze v rovině vysoké pravděpodobnosti. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22. 12. 2022, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 7. 1. 2023, byla žalobkyně odkázána, aby ve lhůtě 2 měsíců ode dne právní moci tohoto usnesení podala žalobu proti pozůstalým dcerám na určení, že je dědičkou [jméno FO] ze závěti ze dne 19. 10. 2019.

3. Soud I. stupně nechal vypracovat znalecký posudek za účelem zjištění, zda závěť ze dne 19. 10. 2019 vlastnoručně sepsal zůstavitel a zda podpis na této závěti je pravým podpisem zůstavitele. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku č. [číslo] ze dne 25. 2. 2024 uvedl, že text závěti, vyjma jedné předposlední věty ve znění „závěť jsem sepsal vlastnoručně“, působí konzistentně, vše nasvědčuje tomu, že text psala jedna osoba. S ohledem na absenci časově blízkého vzorku (dopisy datované v letech 1976 a 1977 či bez data, plná moc s datem 30. 12. 2009 a dopis katastrálnímu úřadu ze dne 19. 1. 2019) hodnotil znalec srovnávací materiál jako málo vyhovující potřebám zkoumání. Vzorky s podpisy zůstavitele z let 2009 a 2019 a několik podpisů křestního jména z let 1976 a 1977 odpovídaly spornému podpisu druhem písma, sklonem a částečně i rychlostí; nebyly mu jen plně adekvátní celým zněním a časovou vazbou. Všechny srovnávací podpisy však mezi sebou vykazovaly vzájemnou integritu. Naprostou většinu rozdílů, které vykazuje podpis na závěti oproti srovnávacím podpisům, vykazuje též textově psané jméno „[jméno FO]“ v úvodním textu závěti. Proto se zjištěné rozdíly vztahují i k samotnému textu závěti. Rukopis celé závěti včetně podpisu a rukopis zůstavitele vykazují jiné písařské návyky a zvyklosti. Komparací rukopisu zůstavitele s textem závěti byly zjištěny jak znaky částečně shodné nebo podobné, tak znaky rozdílné a napodobené. Navíc byly v závěti zjištěny další rozdílné varianty písmen, které se ve srovnávacím materiálu vůbec nevyskytují. Podle znalce je nepravděpodobné, že by se jinak stabilizovaný rukopis zůstavitele tak zásadně změnil v řadě grafometrických parametrů. Znalec dospěl k celkovému závěru, že je pravděpodobnější, že text závěti zůstavitel nenapsal, než že byl jeho pisatelem. Stejně tak je pravděpodobnější, že podpis pod textem závěti je padělek, než že by byl pravý.

4. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] po získání tří nových srovnávacích podpisů zůstavitele (dva dokumenty dodané FN [adresa] z let 2010 a 2011 a doručenka od katastrálního úřadu z roku 2018) vyhotovil dne 28. 10. 2024 doplněk znaleckého posudku č. [číslo]. Za adekvátní srovnávací materiál považoval znalec pouze podpisy na dokumentech FN [adresa], když podpis na doručence byl mnohem více zredukovaný, zcela se vymykající poznané variabilitě standardních podpisů zůstavitele (nejednalo se o autentický podpis zůstavitele). Uvedenými dvěma vzorky se pak podařilo potvrdit předpoklad, že podoba pravých spontánních podpisů zůstavitele se dle jejich podoby v průběhu let 2009 až 2019 nijak razantně neměnila. Závěr stanovený ve znaleckém posudku ohledně textu závěti zůstal po doplnění nezměněn. Znalec pouze upřesnil původně stanovený závěr ohledně pravosti podpisu na závěti tak, že se pravděpodobně jedná o padělek s částečnou snahou o nápodobu.

5. Soud I. stupně dále zjistil, že zůstavitel byl hospitalizován na Neurologické klinice [právnická osoba] a FN [adresa] od 4. 9. 2006 do 11. 9. 2006, kam byl přijat pro asi půl roku trvající nespecifické polymorfní obtíže. Dále byl zůstavitel hospitalizován na Kardiologickém oddělení Fakultní nemocnice v [adresa] od 8. 8. 2010 do 11. 8. 2010, kam byl přijat pro bolesti na hrudi. V závěru lékařské zprávy zůstavitele je uvedeno významné postižení věnčitých tepen, arteriální hypertenze, neuroborelióza po přeléčení v roce 2006, pozitivita na chlamydii, panická ataka – léčena antidepresivy.

6. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] při svém výslechu uvedl, že zůstavitel měl od [věk]. let krásný stabilizovaný rukopis. Rozdílů bylo tolik, že se znalec přiklonil k tomu, že podpis není pravý. Součástí komparace srovnávacího materiálu byly dva vzorky z bližšího období, které si navzájem odpovídaly, vykazovaly stejné rozdíly oproti sporné závěti. Forma psaní byla u zůstavitele velmi fixovaná, což znalec vyvodil z podpisů z let 2009 a 2019. Zůstaviteli zůstal jeho automatizovaný pohyb. Znalec nezjistil vnější vliv, mozkovou příhodu nebo úraz dominantní ruky, což podporuje to, že podpisy z roku 2009 a 2019 jsou obdobné jako historické materiály. U podpisu z roku 2019 znalec nezjistil žádné stopy pro prodělaný niterný otřes, který by ovlivnil písemný projev. Historický materiál koresponduje s podpisy z roku 2009 a 2019.

7. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), § 1494 odst. 1, § 1532 a § 1533 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), že žaloba není důvodná.

8. Soud I. stupně nejprve konstatoval, že žaloba byla podána včas, tzn. ve lhůtě 2 měsíců od právní moci usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22. 12. 2022, č. j. [spisová značka], jímž bylo žalobkyni uloženo, aby v této lhůtě podala proti pozůstalým dcerám žalobu na určení, že je dědičkou [jméno FO] ze závěti ze dne 19. 10. 2019. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení nemusela žalobkyně tvrdit ani prokazovat, neboť ten vyplývá přímo z právního předpisu.

9. Soud I. stupně vyšel ze znaleckého posudku, podle něhož závěť ze dne 19. 10. 2019 nesepsal zůstavitel a podpis na předložené listině není podpisem zůstavitele. Závěť tak nesplňuje formální náležitosti uvedené v § 1533 o. z., podle něhož kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše. Vzhledem k tomu, že je závěť neplatná, nemůže být žalobkyně dědičkou na základě této listiny. Z uvedeného důvodu soud I. stupně žalobu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a úspěšným žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši 13 068 Kč. Uvedl, že náklady spočívají v odměně advokátky ve výši 9 600 Kč, tj. odměna za 8 (4 x 2 x 1 200 Kč) společných úkonů právní služby podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“ nebo „AT“), za úkony právní služby: 1) převzetí věci, 2) vyjádření ze dne 2. 5. 2023, 3) účast na jednání dne 21. 8. 2024, 4) účast na jednání dne 30. 10. 2024, kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 1 500 Kč, tj. 1 200 Kč ve snížené výši podle § 12 odst. 4 AT; dále v paušální náhradě hotových výdajů ve výši 1 200 Kč za 4 úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT); a 21 % DPH ve výši 2 268 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

11. O náhradě nákladů státu rozhodl soud I. stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř., které uložil zaplatit neúspěšné žalobkyni. Jedná se o částku 46 179 Kč, kterou stát vynaložil na znalečné [tituly před jménem] [jméno FO].

12. Rozsudek soudu I. stupně napadly včasným a přípustným odvoláním žalobkyně i žalované.

13. Žalobkyně podala odvolání proti všem výrokům rozsudku soudu I. stupně. Zásadní problém napadeného rozhodnutí spatřovala v tom, že se soud I. stupně soustředil pouze na znalecké posouzení pravosti podpisu i celého textu závěti a vycházel ze závěrů znalce v oboru písmoznalectví [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně nejprve namítala, že při jednání dne 16. 9. 2024 předložila soudu I. stupně jeden srovnávací vzorek podpisu zůstavitele, který však nebyl znalci doručen. Poté upozornila na str. 20 znaleckého posudku, kde je závěr znalce, že nelze s jistotou rozhodnout o tom, zda zůstavitel text závěti napsal či nikoli, pouze lze pravděpodobně předpokládat, že tak neučinil; totéž pak platí i o pravosti podpisu zůstavitele. Nebyla tedy jednoznačně vyvrácena pravost závěti. Rovněž míra pravděpodobnosti, že se nejedná o listinu sepsanou zůstavitelem, není ve znaleckém posudku uvedena. Podle žalobkyně měl soud I. stupně zadat znalecký posudek z oboru lékařství, aby bylo zkoumáno, zda zdravotní stav zůstavitele měl eventuální vliv na změnu jeho rukopisu, když byl od roku [rok] až do své smrti nemocen, potýkal se s boreliózou, resp. s jejími následky, což mu způsobovalo nejen velké bolesti, ale mělo zásadní dopad na jeho nervovou soustavu, zejména pak na motoriku. Zůstavitel si způsoboval i různá zranění při domácích prací, kdy pouze u některých vyhledal lékařskou pomoc. Navíc trpěl depresemi, odmítal vycházet mezi lidi a prakticky ruční psaní po dobu desítky let nepoužíval, nikomu nepsal. Pro vyjasnění zdravotní situace zůstavitele žalobkyně odkázala na článek neurologa [tituly před jménem] [jméno FO] s názvem „K příznakům boreliózy“ uveřejněný na internetu. Žalobkyně nakonec vytkla soudu I. stupně, že neprovedl jí navržené výslechy svědků, s kterými zůstavitel mluvil o tom, že sepsal závěť. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

14. Žalované podaly odvolání proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně, když měly za to, že soud I. stupně nesprávně stanovil výši mimosmluvní odměny advokátky za úkon právní služby. Žalované poukázaly na to, že soud I. stupně vycházel z tarifní hodnoty 10 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, ačkoliv dle citovaného ustanovení je výše tarifní hodnoty 35 000 Kč. Soud I. stupně též opomenul přiznat žalovaným odměnu za 2 úkony právní služby - sdělení žalovaných ze dne 2. 4. 2024 a žádost o nařízení jednání ze dne 13. 5. 2024. Žalované dále uvedly, že na jednání dne 30. 10. 2024 předložily kopii dědického spisu, a žádaly provést důkaz odhadem ceny nemovitostí, které tvoří dědickou podstatu, a to s ohledem na stanovení tarifní hodnoty pro určení nákladů řízení v této věci. Hodnota dědické podstaty činí 8 415 506 Kč a sestává z odhadované ceny bytové jednotky ve [adresa] ve výši 6 797 296 Kč a z odhadované ceny nemovitostí v [adresa] ve výši 1 618 210 Kč. Soud I. stupně tak měl postupovat podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a tarifní hodnotu stanovit ve výši 8 415 506 Kč. Žalované proto navrhly, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. změnil tak, že výše nákladů žalovaných činí 406 366,40 Kč.

15. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo postupem podle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že částečně důvodným je toliko odvolání žalovaných.

16. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění (body 4 až 10 odůvodnění napadeného rozsudku). Odvolací soud se tak se skutkovými závěry soudu I. stupně (které shrnul v bodech 2 až 6 odůvodnění tohoto rozhodnutí) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje. Soud I. stupně též pod bodem 11 odůvodnění svého rozsudku vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, z jakého důvodu neprovedl další účastníky označené důkazy. Jeho zdůvodnění není co vytknout. Soud I. stupně nepochybil, když nevyslechl žalobkyní označené svědky, s kterými měl zůstavitel mluvit o tom, že sepsal závěť, neboť pro rozhodnutí této věci bylo podstatné pouze to, zda [jméno FO] závěť s datem 19. 10. 2019 sepsal vlastní rukou a vlastní rukou ji podepsal. Co se týká upozornění žalobkyně na to, že při jednání dne 16. 9. 2024 předložila soudu I. stupně jeden srovnávací vzorek podpisu zůstavitele (daňové přiznání podepsané zůstavitelem dne 16. 3. 2005), který však nebyl znalci doručen, pak soud I. stupně přiléhavě vyložil, že se jednalo o vzorek podpisu z časově vzdálenějšího období, než z kterého znalec vycházel při doplnění znaleckého posudku (tzn. roky 2010 a 2011). Kromě toho odvolací soud uvádí, že již v usnesení ze dne 4. 5. 2023, kterým soud I. stupně ustanovil [tituly před jménem] [jméno FO] znalcem z oboru písmoznalectví, bylo účastníkům řízení uloženo poskytnout znalci veškerou součinnost nezbytnou k vypracování znaleckého posudku, tzn. zejména předložit znalci dostatek srovnávacího materiálu. Žalobkyně tedy měla možnost předložit znalci srovnávací materiál již od května 2023.

17. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že ve znaleckém posudku není uvedena míra pravděpodobnosti, že se nejedná o listinu sepsanou zůstavitelem. Na str. 20 znaleckého posudku č. [číslo] ze dne 25. 2. 2024 se pak vůbec nenachází žalobkyní tvrzený závěr znalce [tituly před jménem] [jméno FO], že „nelze s jistotou rozhodnout o tom, zda zůstavitel text závěti napsal či nikoli, pouze lze pravděpodobně předpokládat, že tak neučinil; totéž pak platí i o pravosti podpisu zůstavitele“. Ze závěru znalce naopak vyplývá, že je pravděpodobnější, že text závěti s datem 19. 10. 2019 [jméno FO] nenapsal a stejně tak je pravděpodobnější, že sporný podpis ve znění „[jméno FO]“ pod textem závěti je padělek s částečnou snahou o nápodobu (str. 32 znaleckého posudku). Obecně závazná stupnice závěrů používaných v oboru písmoznalectví v České republice je obsažena na str. 31 znaleckého posudku s tím, že znalec jednoznačně vyznačil záporný směr stanoveného závěru, tj. že je pravděpodobnější, že podpis (včetně rukou psaného textu) je padělek, než že by byl pravý. Je tedy sice pravdou, že znaleckým zkoumáním nebyla jednoznačně vyvrácena pravost závěti, jak uvádí žalobkyně (podle závazné stupnice by byl učiněn závěr „jednoznačně padělek“), nicméně rozhodující je ta skutečnost, že o pravosti podpisu a ručně psaného textu bylo možné objektivně rozhodnout. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] též při své výpovědi u soudu I. stupně vysvětlil, že stoprocentně kategorický závěr se v ostatních zemích ani nepoužívá. Po obstarání nového srovnávacího materiálu z let 2010 a 2011 (prokazatelně se jednalo o podpisy zůstavitele - souhlasy pacienta s hospitalizací ve FN [adresa]) byl dne 28. 10. 2024 vyhotoven doplněk znaleckého posudku č. [číslo], v němž znalec stanovil přesnější závěr ohledně pravosti podpisu na závěti tak, že se pravděpodobně jedná o padělek s částečnou snahou o nápodobu.

18. Odvolací soud neměl za opodstatněnou ani námitku žalobkyně, že soud I. stupně měl zadat znalecký posudek z oboru lékařství, aby bylo zkoumáno, zda zdravotní stav zůstavitele měl eventuální vliv na změnu jeho rukopisu, když byl od roku [rok] až do své smrti nemocen. Soud I. stupně přiléhavě poukázal na to, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] měl pro své znalecké zkoumání k dispozici srovnávací materiál také z doby následující po žalobkyní uváděných zdravotních obtížích zůstavitele, přičemž znalec uvedl, že rukopis zůstavitele se za celou dobu výrazně nezměnil, žádný vliv zdravotního problému v něm nebyl patrný (k čemuž by mohlo dojít např. v důsledku úrazu dominantní končetiny, duševní poruchy nebo užíváním návykových látek). Znalec ve svém posudku též uvedl, že hypotéza, že by se z původně urovnaného a po technické stránce stabilního rukopisu s nízkou variabilitou písmen stal grafometricky i morfologicky rozvolněný a neurovnaný rukopis se spoustou technických změn a novotvarů, je krajně nepravděpodobná. Zásadní pak podle odvolacího soudu je závěr znalce, že komparacemi bylo prokázáno, že dva nesporné podpisy [jméno FO] z let 2009 a 2019 s jeho rukopisem a se zkrácenými podpisy z let 1976-1977 plně korespondují, a že případné progresivní změny v jeho rukopisu by se projevily i v jeho podpisech z let 2009 a 2019, což ale zjištěno nebylo (str. 28 znaleckého posudku).

19. Odvolací soud shrnuje, že znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] včetně jeho dodatku obsahuje veškeré náležitosti posudku ve smyslu § 28 odst. 1 a 2 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Znalec se řádně vypořádal se zadaným úkolem, neboť přihlédl ke všem relevantním skutečnostem a zodpověděl soudem položené dotazy a následně i dotazy účastníků při své výpovědi před soudem I. stupně. Závěry znaleckého posudku jsou podle odvolacího soudu náležitě odůvodněny a jsou podloženy obsahem nálezu. Jeho závěry pak nejsou ani v rozporu s výsledky ostatních důkazů, zejména s odborným náhledem [tituly před jménem] [jméno FO], podle něhož předmětná závěť vykazuje významné odlišnosti od srovnávacích materiálů. Odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Znalecký posudek je jasný a úplný a ani odvolací soud nemá pochybnosti o jeho správnosti.

20. Podle § 1476 o. z. dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

21. Podle § 1494 odst. 1 věty první o. z. závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz.

22. Podle § 1533 o. z. kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

23. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně správně zjištěný skutkový stav posoudil přiléhavým způsobem i po stránce právní, když po zjištění, že závěť ze dne 19. 10. 2019, kterou měl zůstavitel [jméno FO] odkázat veškerý svůj majetek žalobkyni, nesepsal zůstavitel a že podpis na této závěti není jeho vlastnoručním podpisem, uzavřel, že závěť, která nesplňuje formální náležitosti podle § 1533 o. z., je neplatná, a žalobkyně proto nemůže být dědičkou na základě uvedené listiny. Zamítnutí žaloby soudem I. stupně tak bylo správné.

24. Z uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ze dne 30. 10. 2024, ve spojení s usnesením ze dne 12. 3. 2025, potvrdil ve výroku I. o věci samé jako věcně správný, a to včetně správného výroku III. o nákladech státu, jehož znění bylo v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř.

25. Soud I. stupně postupoval správně, když o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a přiznal zcela úspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů řízení. Jím provedený výpočet účelně vynaložených nákladů řízení však odvolací soud nesdílí. Soud I. stupně sice dospěl ke správnému závěru, že při určení sazby mimosmluvní odměny za úkon právní služby (§ 7 AT) je třeba v této věci vyjít z § 9 odst. 3 písm. a) AT (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. III. ÚS 1052/21), podle něhož však za tarifní hodnotu věci bylo třeba považovat částku 35 000 Kč a nikoliv 10 000 Kč, jak uvedl soud I. stupně. Mimosmluvní odměna za úkon právní služby tak činila 2 500 Kč podle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. AT. Při zastupování více osob náležela advokátce mimosmluvní odměna snížená o 20 % za každou takto zastupovanou osobu, tj. odměna ve výši 2 000 Kč za každou žalovanou.

26. Žalovaným tak náleží náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 20 812 Kč spočívajících v nákladech zastoupení advokátkou, které náleží odměna ve výši 16 000 Kč za 4 účelně vynaložené úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě dne 28. 4. 2023 a účast na jednání před soudem dne 21. 8. 2024 a 30. 10. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT] po 2 000 Kč za každou ze žalovaných podle § 9 odst. 3 písm. a) AT ve spojení s § 12 odst. 4 AT, náhrada hotových výdajů advokátky za 4 uvedené úkony právní služby v paušální výši po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT a 21 % DPH ve výši 3 612 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud neshledal jako účelně vynaložené náklady za 2 úkony advokátky žalovaných, a to: 1) sdělení žalovaných ze dne 2. 4. 2024, které obsahovalo toliko stručnou informaci, že nemají námitek proti vyúčtovanému znalečnému a že žádají slyšení znalce, a 2) žádost o nařízení jednání ze dne 13. 5. 2024, tj. v době, kdy soud I. stupně ve věci činil úkony. Takto jednoduchá podání spíše administrativního charakteru nelze odměňovat podle advokátního tarifu, když je ani není možné podřadit pod žádný z úkonů právní služby vyjmenovaných v § 11 odst. 1 a 2 AT, a to ani za použití § 11 odst. 3 AT. Náhrada nákladů vynaložených v souvislosti s těmito písemnými podáními tak žalovaným nenáleží.

27. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ze dne 30. 10. 2024, ve spojení s usnesením ze dne 12. 3. 2025, ve výroku II. změnil jen tak, že výše nákladů řízení činí 20 812 Kč, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil /§ 220 odst. 1 písm. a) a § 219 o. s. ř./.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšným žalovaným přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 11 386,10 Kč spočívajících v nákladech zastoupení advokátkou, které náleží odměna ve výši 2 000 Kč za odvolání proti výroku o nákladech řízení ze dne 12. 12. 2024 ve znění doplňku ze dne 15. 1. 2025 podle § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 2 písm. c) a § 12 odst. 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (odměna 2 500 Kč z tarifní hodnoty 35 000 Kč, snížená o polovinu na 1 250 Kč, snížená o 20 % za každou žalovanou, tj. 1 000 Kč za každou žalovanou), náhrada hotových výdajů za uvedený úkon právní služby v paušální výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, odměna ve výši 6 660 Kč za účast na jednání před odvolacím soudem dne 23. 7. 2025 podle § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. g) a § 12 odst. 4 AT, v platném znění (odměna 3 700 Kč z tarifní hodnoty 65 000 Kč, u druhé žalované snížená o 20 % na 2 960 Kč), náhrada hotových výdajů za uvedený úkon právní služby v paušální výši 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT, v platném znění, a 21 % DPH ve výši 1 976,10 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., o povinnosti žalobkyně zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám advokátky žalovaných bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.