92 C 45/2024 - 19

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Martinem Slováčkem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozena [Datum narození žalobkyně], bytem [Adresa žalobkyně], a účastnice: [Jméno účastnice]. se sídlem [Adresa účastnice], identifikační číslo [IČO účastnice], zastoupená [Jméno Zástupce], advokátkou se sídlem Široká 36/5, Staré Město, 110 00 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí katastrálního úřadu ve věci vkladu spoluvlastnického práva k nemovitosti takto:

Výrok

I. Žaloba, dle níž měl soud na základě rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], čísla jednacího [spisová značka], povolit vklad vlastnického práva žalobkyně ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ideální 1/8 na pozemku parcelního čísla 31/2, jehož součástí je stavba čísla popisného [č. p.], a který se nachází v obci Praze v katastrálním území [adresa], do katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm [adresa], na listu vlastnictví 460, a v tomto rozsahu nahradit rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha, ze dne [datum], čísla jednacího [číslo jednací] se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit účastnici řízení k rukám [Jméno Zástupce], advokátky, na náhradě nákladů řízení částku [částka].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 28. května 2024 domáhala vydání rozsudku, kterým by soud nahradil napadené rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha (dále též jen KÚ) identifikované ve výroku I. tohoto rozsudku a povolil vklad jejího spoluvlastnického práva k ideální 1/8 pozemku parcelního čísla (dále jen p. č.) 31/2, jehož součástí je stavba čísla popisného (dále jen č. p.) [č. p.], nacházejícího se v obci Praze v katastrálním území (dále jen k. ú.) [adresa] (dále též jen sporná nemovitost) na základě rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], čísla jednacího (dále jen č. j.) [spisová značka]. Citovala z napadeného rozhodnutí, podle kterého zejména KÚ odkázal na ustanovení § 17 odstavce 4 zákona čísla 256/2013 Sb., katastrálního zákona (dále jen KZ), v platném znění. Podle něj zkoumá u vkladové listiny představované rozhodnutím soudu, zda je závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru nemovitostí (dále též jen KN) dosud zapsáno. Požadovaná podmínka se považuje za splněnou, pokud osoba nyní zaknihovaného vlastníka byla účastníkem řízení, ve kterém došlo k vydání příslušného soudního rozhodnutí. KÚ uzavíral, že dotčená nemovitost je v KN vlastnicky připsána účastníci tohoto řízení, která však nebyla účastníkem souvisejícího soudního řízení, v němž byl vydán výše označený rozsudek Nejvyššího soudu, takže pro ni není rozhodnutí soudu jako vkladová listina závazné.

2. Žalobkyně namítala, že k zamítnutí zápisu do KN nebyl důvod, neboť KÚ zjevně nezkoumal, zda je výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu závazný i pro stávající účastníci řízení, [Jméno účastnice]., s ohledem na přeměnu původní žalobkyně z řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením ve formě odštěpení sloučením, v rámci které došlo k odštěpení části jmění specifikované v projektu přeměny rozdělení odštěpením sloučením ze dne [datum]. Ten se týkal mimo jiné i sporné nemovitosti p. č. 31/2 se stavbou č. p. [č. p.] v k. ú. [adresa] zapsané na listu vlastnictví (dále jen LV) čísla [hodnota] u KÚ, jež přešla do majetku nástupnické společnosti [právnická osoba], identifikačního čísla (dále jen IČ) [IČO], novým názvem [Jméno účastnice]. Došlo tím k přechodu vlastnického práva z jedné obchodní korporace zúčastněné na přeměně na jinou obchodní korporaci, projekt přeměny ze dne 20. července 2020 je založen ve sbírce listin u KÚ.

3. Žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1724/2003, z něhož citovala a zdůrazňovala jeho závěry: „Ten, kdo nebyl účastníkem řízení (a není jeho právním nástupcem) a ani podle zákona vůči němu není pravomocné rozhodnutí soudu závazné, může uplatňovat svá práva bez zřetele k tomu, jak o nich bylo pravomocně rozhodnuto v jiném řízení, a ani soud, správní úřad nebo jiný ,orgán´ při posuzování jeho věci nemohou vůči němu vycházet ze závěru, že o nich bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto. Ke shodnému závěru Nejvyšší soud dospěl též nap. v rozsudku ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 4134/2007“. Žalobkyně akcentovala, že KÚ přehlédl existenci právního nástupnictví, která je prolomením pravidla závaznosti rozhodnutí pouze pro účastníky řízení. Představuje výjimku odůvodněnou povahou věci, charakterem práv a povinností. Rozhoduje-li se o právech a povinnostech osob týkajících se nemovité věci, pak je rozhodnutí závazné i pro právní nástupce. Na ně přecházejí nejen práva, ale i povinnosti. Právní nástupce vstupuje vůči třetím osobám do právního postavení svého právního předchůdce. Jedná se o právní posloupnost. V zásadě platí pravidlo, že rozhodnutí se vztahuje pouze na účastníky daného řízení, jen pro ně je závazné. Byl-li do KN proveden zápis na základě pravomocného rozhodnutí orgánu veřejné moci, kterým bylo rozhodnuto o vzniku, změnit, zániku, promlčení, existenci nebo neexistence vlastnického nebo jiného věcného práva, obnoví KÚ předchozí zápis vlastnického nebo jiného věcného práva na základě pravomocného rozhodnutí orgánu veřejné moci, jímž bylo rozhodnutí, které bylo podkladem pro zápis, zrušeno.

4. Žalobkyně doplňovala, že po rozhodnutí Nejvyššího soudu navrhla [právnická osoba], IČ [IČO], aby na její místo do řízení vstoupila stávající účastnice, [Jméno účastnice]., s tvrzením, že po zahájení řízení při přeměně rozdělení ve formě odštěpení sloučením přešly dle projektu rozdělení odštěpením sloučením ze dne 22. července 2020 specifikované části jmění rozdělované společnosti [právnická osoba] jako původní žalobkyně v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví na nástupnickou společnost [právnická osoba]., jež pouze změnila název na [Jméno účastnice]., má stále stejné IČ [IČO účastnice]. Předložila k prokázání této skutečnosti projekt rozdělení, stejnopisy notářských zápisů Mgr. Petra Elšíka ze dne 31. srpna 2020, spisových značek (dále jen sp. zn.) NZ 607/2020 a NZ 608/2020, aktuální výpis z obchodního rejstříku nástupnické společnosti [Jméno účastnice]. i její souhlas s účastenstvím v řízení v procesním postavení žalobkyně ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Odvolací soud podle ustanovení § 107a odstavce 2 zákona čísla 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v platném znění, návrhu vyhověl, když převod práv a povinností po zahájení řízení ke sporné nemovitosti byl předloženými listinami prokázán a nástupnická společnost se svým účastenstvím v řízení souhlasila. Citovala ustanovení § 107a odstavců 1 až 3 a § 107 odstavce 4 o.s.ř. Tvrdila, že pravomocné rozhodnutí Městského soudu v Praze jako odvolacího, jenž svým usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozhodl tak, že v řízení bude namísto původní žalobkyně [právnická osoba] se stávající účastníci řízení [právnická osoba] (nabylo právní moci dne [datum]), prokazuje, že po rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jehož základě žalobkyně navrhovala zápis svého spoluvlastnického práva k ideální 1/8 sporného pozemku se stavbou v k. ú. [adresa], je závazné i pro stávající účastníci řízení, [Jméno účastnice].

5. Žalobkyně k vyjádření účastnice řízení doplňovala, že kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu se spor účastnic o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dostal do stadia odvolacího řízení, ve kterém původní žalobkyně navrhla, aby na její místo do řízení vstoupila společnost [Jméno účastnice]., na kterou po zahájení řízení při přeměně obchodní korporace rozdělením ve formě odštěpení sloučením přešly dle připojeného projektu ze dne 22. července 2020 specifikované části jmění původní žalobkyně, mimo jiné i sporná nemovitost. Účastnice řízení se svým novým postavením žalobkyně v souvisejícím řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví souhlasila. Žalobkyně citovala z ustanovení § 159a odstavců 1 až 4, § 167 odstavce 2 o.s.ř. (v některých částech ve starším znění - poznámka soudu) o rozsahu závaznosti rozsudku či usnesení ve věci samé. Výrok pravomocného rozsudku (usnesení ve věci samé) je tedy dle žalobkyně subjektivně závazný zásadně jen pro účastníky řízení, v němž byl rozsudek (usnesení ve věci samé) vydán, a pro jejich právní nástupce. V případech stanovených zákonem je však výrok rozsudku (usnesení ve věci samé) závazný nejen pro účastníky řízení, ale také pro další osoby v zákoně uvedené, nebo dokonce pro každého. Namítala tak, že si účastnice řízení protiřečí ve svém vyjádření v porovnání s jejím postupem řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka].

6. Účastnice řízení se plně ztotožňovala s napadeným rozhodnutím a navrhovala zamítnutí žaloby. Tvrdila, že nebyla v době vynesení (míněno patrně v rozsudku Nejvyššího soudu jako vkladové listiny - poznámka soudu) účastníkem řízení, jak správně uvedl KÚ v seznámení s podklady pro rozhodnutí ze dne [datum]. Souhlasila i s odkazem KÚ na ustanovení § 67 odstavce 6 písmena a) KV a s odůvodněním, že obnovit zápis existující před provedením vkladu na základě zrušeného rozsudku lze pouze v případě, že v mezidobí nedošlo ke změně vlastnického práva a zrušený nabývací titul tak nebyl „překryt“ dalším vkladem. V hodnocené věci byl zrušený nabývací titul právní předchůdkyně současného zapsaného vlastníka vkladem překryt a zápis tak provést nelze, byť je jinak zápis ve smyslu ustanovení § 67 odstavce 6 písmena a) KV je výjimkou z požadavku, aby z výroku rozhodnutí, které má být podkladem pro vklad do katastrů, vyplývalo, jaký vklad do katastru má být na jeho základě povolen a proveden s odkazem na Baudyš, P.: Katastrální zákon. Komentář. C. H. Beck 2014, strana 80 a 81.

7. Katastrální úřad se ve své reakci na výzvu soudu s odkazem na ustanovení § 250c odstavce 2 zákona čísla 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v platném znění, vyjádřil tak, že v dané věci rozhodl správně a navrhoval zamítnutí žaloby jako zcela nedůvodné. Odkázal na ustanovení § 17 odstavce 5 KZ, v platném znění, podle něhož ve vkladovém řízení přezkoumává skutečnosti uvedené v odstavcích 1 až 4 stejného paragrafu podle stavu existujícího v okamžiku podání návrhu na vklad. S odkazem na ustanovení § 18 odstavce 1 KZ vklad povolí, jsou-li pro povolení splněny všechny podmínky, v opačném případě či tehdy, ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, návrh zamítne. U vkladové listiny představované rozhodnutím soudu zkoumá dle ustanovení § 17 odstavce 4 KZ ve vkladovém řízení splnění podmínek dle ustanovení § 17 odstavce 2 písmena a) KZ. Tedy zda vkladová listina splňuje náležitosti listiny pro zápis do KN a zda je rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v KN dosud zapsáno. Doplňoval, že v případě rozhodnutí soudu může být vkladového řízení zahájeno i způsobem zakotveným v ustanovení § 14 odstavce 2 KZ, tedy bez návrhu, dojde-li jeho úřadu vkladová listina od soudu, jenž rozhodnutí vydal. Pak návrh na vklad neexistuje a KÚ musí z došlé vkladové listiny sám usoudit, co má být do KN zapsáno. Návrh musí dojít od soudu, aby bylo vkladové řízení popsaným způsobem zahájeno. Není možné, aby doručení rozhodnutí zprostředkovával někdo jiný. Sám účastník vkladového řízení, jenž má rozhodnutí soudu k dispozici, se na jeho základě může domáhat vkladu. K zahájení řízení je však nutný návrh na vklad s náležitostmi dle ustanovení § 14 odstavce 1 KZ, včetně označení nemovitostí a práv, která k nim mají být do KN zapsána či z něj vymazána ve smyslu ustanovení § 14 odstavce 1 písmena c) KZ. KÚ musí ve vkladovém řízení rovněž zkoumat, zda obsah vkladové listiny odůvodňuje navrhovaný vklad ve smyslu ustanovení § 17 odstavce 2 písmena b) KZ per analogiam.

8. KÚ popisoval nyní hodnocené vkladové řízení, ve kterém se žalobkyně podaným návrhem na vklad domáhala zápisu svého vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu ve výši ideální 1/8 na sporném pozemku se stavbou v k. ú. [adresa], a to na základě rozsudku Nejvyššího soudu identifikované ve výroku I. shora. KÚ podaný návrh na vklad zamítl po zjištění, že na základě rozsudku Městského soudu v Praze jako odvolacího v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl ve vkladovém řízení sp. zn. [spisová značka] proveden vklad vlastnického práva k celku sporného pozemku ve prospěch [právnická osoba] K okamžiku podání návrhu na vklad na základě rozsudku dovolacího soudu byla však jako vlastník nemovitosti evidována stávající účastnice řízení, [Jméno účastnice]., na základě projektu rozdělení společnosti odštěpením sloučením podle § 250 zákona čísla 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, jejíž vlastnické právo bylo do KN zapsáno ke dni [datum] ve vkladovém řízení č. j. [číslo jednací].

9. KÚ dále citoval z komentáře uvedeného v odstavci 6. in fine shora a rozebíral § 67 odstavce 6 písmena a) vyhlášky čísla 357/2013 Sb., katastrální vyhlášky (dále jen KV), v platném znění. Podle obnoví KÚ předchozí zápis vlastnického nebo jiného věcného práva na základě pravomocného rozhodnutí orgánu veřejné moci, jímž bylo rozhodnutí, které bylo podkladem zápisu, zrušeno, byl-li do KN proveden zápis na základě pravomocného rozhodnutí orgánu veřejné moci, kterým bylo rozhodnuto o vzniku, změně, zániku, promlčení, existenci nebo neexistence vlastnického nebo jiného věcného práva. Z formulace „obnoví předchozí zápis“ plyne, že dochází k obnově zápisu existujícího před provedením vkladu na základě zrušeného rozsudku, což lze pouze v případě, že v mezidobí nedošlo ke změně vlastnického práva a zrušený nabývací titul tak nebyl „překryt“ k dalším vkladem. V daném případě zrušený nabývací titul předchůdce současného zapsaného vlastníka překryt byl a zápis ve smyslu ustanovení § 67 odstavce 6 písmena a) KV provést nelze. Takový zápis představuje výjimku z požadavku, aby z výroku rozhodnutí, které má být podkladem pro vklad do katastru, vyplývalo, jaký vklad do katastru má být na jeho základě povolen a proveden s odkazem na Baudyš, P.: Katastrální zákon – komentář, C. H. Beck 2014, str. 80-81. Z výroků předložených rozhodnutí nevyplývá, jakých vklad by měl být na jejich základě proveden, takže navrhovaný vklad není odůvodněn obsahem předložených listin.

10. KÚ skutkově doplňoval, že Obvodní soud pro Prahu 1 stále vede řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v němž byl první rozsudek vynesen dne [datum] pod č. j. [spisová značka]. V postavení žalobkyně v něm tehdy vystupovala [právnická osoba], jako žalovaná žalobkyně v tomto řízení, tedy [Jméno žalobkyně]. Soud prvního stupně rozhodl tak, že se podílové spoluvlastnictví k pozemku p. č. 31/2 se stavbou č. p. [č. p.] v k. ú. [adresa] zrušuje a celý pozemek se stavbou se přikazuje do výlučného vlastnictví žalující obchodní korporace, jež byla uznána povinnou zaplatit žalované, zda žalobkyni [Jméno žalobkyně], na vypořádání jejího podílu částku [částka]. Odvoláním napadený rozsudek potvrdil Městský soud v Praze jako odvolací svým rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Na základě obou rozsudků došlo v roce 2018 ke vkladu vlastnického práva k celé sporné nemovitosti ve prospěch [právnická osoba] Při přeměně rozdělením ve formě odštěpení sloučením přešla dle projektu rozdělení ze dne 22. července 2020 specifikovaná část jmění zahrnující i spornou nemovitost na nástupnickou společnost [právnická osoba]., jež posléze změnila svou firmu na název stávající účastnice řízení, tedy [Jméno účastnice]. V dalším vkladovém řízení z roku 2020 byla tato skutečnost zapsána do KN i ve vztahu ke sporné nemovitosti. Až poté Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne [datum], který považuje žalobkyně za dostatečnou vkladovou listinu v nyní zahájeném vkladovém řízení, zrušil oba výše zmíněné rozsudky a věc vrátil Městskému soudu v Praze. Současně výrokem I. stejného rozsudku rozhodl, že v řízení bude namísto původní žalobkyně [právnická osoba] se sídlem [adresa] IČ [IČO], pokračováno s [právnická osoba] se sídlem na shodné adrese a IČ [IČO]. Dovolací soud konstatoval, že po podání dovolání žalované, zde žalobkyně [Jméno žalobkyně], zanikla původní žalobkyně v důsledku fúze splynutím se společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], IČ [IČO], kdy se nástupnickou společností obou stala [právnická osoba] se sídlem [adresa], IČ [IČO]. Odkázal na ustanovení § 107 odstavce 1 věty první, odstavce 3 o.s.ř. a rozhodl o procesním nástupnictví. Žalobkyně podala svůj návrh na vklad vlastnického práva podle rozsudku Nejvyššího soudu uvedeného v předchozím odstavci ke dni [datum]. Ještě v průběhu vkladového řízení předložila postupně usnesení Městského soudu v Praze dne [datum], č. j. [spisová značka], podle kterého bude v řízení o zrušení a vypořádání podílové spoluvlastnictví namísto žalobkyně [právnická osoba], o jejímž vstupu do řízení rozhodl Nejvyšší soud, pokračováno s [Jméno účastnice]. Stejně předložila usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým se rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

11. KÚ akcentoval, že z výrokové části rozhodnutí soudu, je-li vkladovou listinou, musí vyplývat, jaký vklad do KN má být na jeho základě povolen a proveden. Pouze výrok soudu je závazný pro účastníky soudního řízení, nikoliv jeho odůvodnění. Z požadavku na výrok soudního rozhodnutí jako podkladu pro zápis do KN praxe slevila pouze v případech, ve kterých takový výrok není možné dosáhnout, a přitom je žádoucí zápis do KN provést bez dalšího. Tak se stane v případě, kdy Nejvyšší soud nebo Ústavní soud zruší pravomocné rozhodnutí nižšího soudu o určení práva, když soud prohlásí dražbu nemovitosti za neplatnou, v případě nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu o vlastnictví restituenta rozhodnutím soudu, v jehož výrok je uvedeno, že restituent vlastníkem není, nebo v případě duplicitního zápisu vlastnictví, k jehož odstranění podal žalobu ten, koho soud za skutečného vlastníka neoznačí s odkazem na Baudyš, P.: Katastrální zákon. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck 2014, s. 80-82. Popsaná praxe vycházela z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. března 2011, č. j. 4 Aps 3/2010-354, obsahujícího právní větu: „...je-li zrušeno rozhodnutí o určení vlastnického práva k nemovitosti, nastává právní mocí zrušujícího rozhodnutí stav, kdy listina, na základě níž byl údaj o právním vztahu k nemovitosti evidován, neexistuje, pro zápis údajů provedených původním záznamem tak chybí zákonný podklad. Do katastru nemovitostí proto musí být opětovně zapsán původní vlastník a evidován právní vztah k nemovitosti, který zde byl před pravomocným rozhodnutím soudu o určení vlastnictví“. Nejvyšší správní soud takto rozhodl v případu, kdy v mezidobí u dotčené nemovitosti nedošlo k žádným dalším majetkovým dispozicím. S účinností od 1. dubna 2017 však postup KÚ v popsaných případech upravuje opakovaně rozebírané ustanovení § 67 odstavce 6 písmena a) KV, z něhož citoval. Výslovným zakotvením rozhodnutí orgánu veřejné moci zrušovací povahy jako způsobilé vkladové listiny KV významně přispívá k právní jistotě a odstranění pochybností v případech naznačeného typu. Podmínkou postupu dle něj však je, že v mezidobí nedošlo k takové další změně v evidenci právních vztahů k nemovitostem, která by způsobila, že by zrušovací rozsudek již svým obsahem na změněný stav zápisů v KN nenavazoval a stav zápisů by již nebylo možné do původní podoby obnovit s odkazem na shodný závěr v Pavelec, J.: Zápisy práv do katastru nemovitostí. 2. vydání. Praha, Wolters Kluwer 2022, s. 146-147.

12. KÚ shrnoval, že v hodnocené věci po zápisu výlučného vlastníka, původní žalobkyně z řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví na základě dvou pravomocných rozsudků soudů prvního stupně a odvolacího, došlo u dotčeného pozemku k další majetkové dispozici. Na základě projektu přeměny ze dne 20. července 2020 došlo k zápisu stávající účastníce vkladového řízení, [Jméno účastnice]., do KN jako vlastníka stejné sporné nemovitosti. Rozsudek dovolacího soudu ze dne [datum] na takto změněný stav zápisů v KN svým obsahem již nenavazuje. Nejvyšší soud rozhodl právě a pouze o zrušení nabývacího titulu předchozího vlastníka, výrok o určení (ne)existence vlastnického práva současného vlastníka nebo o zrušení (též) jeho nabývacího titulu rozsudek Nejvyššího soudu neobsahuje. K okamžiku podání návrhu na vklad tak nelze žalobkyní předložený rozsudek považovat za vkladovou listinou splňující náležitosti listiny pro zápis do KN s odkazem na ustanovení § 17 odstavce 4 ve spojení s § 17 odstavce 2 písmena b) KZ, ani za listinu, jejíž obsah by odůvodňoval navrhovaný vklad dle ustanovení § 17 odstavce 2 písmena b) KZ per analogiam.

13. KÚ poznamenával, že požadavku žalobkyně, aby na základě předloženého rozsudku Nejvyššího soudu byl povolen vklad vlastnického práva toliko ke spoluvlastnickému podílu v rozsahu ideální 1/8 na sporné nemovitosti, by nebylo možné vyhovět ani tehdy, byla-li by v okamžiku podání návrhu na vklad v KN jako vlastník evidována [právnická osoba], tedy původní žalobkyně z řízení o žalobě na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Předmětem zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví soudem je pouze celá věc v podílovém spoluvlastnictví všech spoluvlastníků. Pouze celá věc může být přikázána do výlučného vlastnictví jednomu z nich, případně do spoluvlastnictví několika z nich s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dnů 9. prosince 2003, sp. zn. 22 Cdo 2281/2003, nebo 22. února 2022, sp. zn. 22 Cdo o 318/2021. Na základě rozsudku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nebo rozhodnutí, kterým se takový rozsudek zrušuje, může být vklad povolen vždy jen k celé věci, nikoliv toliko k některému spoluvlastnickému podílu.

14. KÚ odmítal jako neopodstatněné námitky žalobkyně, podle nichž „přehlédl existenci právního nástupnictví“. KÚ si je vědom současného průběhu řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví již za účasti [právnická osoba] Odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto bodě jen připomíná, že v době vydání rozsudku Nejvyššího soudu stejná společnost nebyla dosud účastníkem řízení a teprve v průběhu vkladového řízení doručila žalobkyně katastrálnímu úřadu usnesení Městského soudu v Praze o pokračování v soudním řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s touto společností. Žalobkyně pomíjí, že existence procesního nástupnictví dle ustanovení § 107a a § 107 odstavce 4 o.s.ř. nemodifikuje zákonem stanovená pravidla vkladového řízení. Nezakládá tedy ani pravomoc KÚ k tomu, aby přezkoumával platnost a právní účinnost nabývacích titulů zapsaných vlastníků a posuzoval existenci a rozsah jejich vlastnického práva. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2010, sp. zn. II. ÚS 3151/09, podle kterého: „… to, že katastrální úřady v řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí nezkoumají platnost právního úkonu, který je podkladem pro vklad, ale ani titulů předcházejících, koresponduje s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Lze například odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. Cpjn 38/98, v němž se mj. uvádí: ,Platnost právního úkonu, na základě kterého bylo v katastru nemovitostí zapsáno právo subjektu posuzovaného právního úkonu, katastrální úřad nezkoumá, a to ani v rozsahu, v jakém je podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. oprávněn posoudit platnost právního úkonu, na jehož základě má být právo do katastru nemovitostí teprve zapsáno. Eventuální negativní posouzení této otázky by totiž ve své důsledku (zamítnutí návrhu na vklad) znamenalo zásah do práv uvedené osoby postupem nemajícím oporu v zákoně.´ Katastrální úřad sám nemůže zpochybňovat platnost jím již učiněných záznamů, konstatovat nesoulad mezi (evidenčním) stavem zápisů v katastru nemovitostí a jím tvrzeným právním stavem. Podle zákona musí vycházet z daného stavu zápisů, který ze své úřední moc nemůže měnit a z něhož činěné výpisy mají charakter veřejné listiny.“ 15. KÚ uzavíral, že o obnovení předchozího zápisu ve smyslu ustanovení § 67 odstavce 6 písmena a) KV lze pojmově uvažovat pouze v případě, že v mezidobí nedošlo u stejné nemovitosti k další majetkové dispozici a zrušený nabývací titul právního předchůdce současného vlastníka tak nebyl „překryt“ dalším vkladem. V opačném případě by se totiž již nejednalo o obnovení předchozího zápisu, ale o odstranění současného zápisu spojeného s obnovením zápisu, který předchozímu zápisu stávajícího vlastníka v historické posloupnosti ještě předcházel. Odstranění současného zápisu by se neobešlo bez toho, že by KÚ sám posuzoval, zda a jaké má zrušení nabývacího titulu předcházejícího vlastníka důsledky ve vztahu k platnosti a právní účinnosti nabývacího titulu vlastníka současného, respektive k existenci a rozsahu jeho vlastnického práva zapsaného v KN. K takovému postupu, jehož podstatou by bylo nalézání práva, však zákon KÚ nezmocňuje. Rozhodování o (ne)existenci věcného práva nepřísluší KÚ, ale soudu, s odkazy na nález Ústavního soudu ze dne 25. ledna 2000, sp. zn.

II. ÚS 94/99, nebo jeho usnesení ze dne

19. února 2014, sp. zn. II. ÚS 321/14. Ze všech popsaných důvodů KÚ uzavíral, že v dané věci rozhodl správně o zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva žalobkyně do KN s odkazem na ustanovení § 18 odstavce 1 KZ. Skutková zjištění a důkazní prostředky:

16. Návrh žalobkyně na vklad jejího spoluvlastnického práva došel KÚ dne 22. listopadu 2023. Jako vkladovou listinu připojila opakovaně výše (zejména výše odstavce 1., 8. a 10.) zmiňovanou listinu, tedy kasační rozsudek Nejvyššího soudu. Správní poplatek zaplatila ke stejnému dni. Téhož dne vyhotovil KÚ oznámení o zahájení řízení, jež následujícího dne doručil do datových schránek žalobkyně a účastnice řízení, tedy [právnická osoba] Ke dni 21. prosince 2023 vyhotovil Seznámení s podklady pro rozhodnutí, v němž vysvětloval, proč navrhovaný vklad nelze povolit. Již zde odkázal na ustanovení § 17 odstavce 4 KZ se závěrem, že navrhovaná vkladová listina, dovolací rozsudek, není závazná pro nyní zapsaného katastrálního vlastníka, neboť se označeného soudního řízení neúčastnil.

17. Žalobkyně reagovala svým podáním ze dne 18. ledna 2024 téhož dne do datové schránky KÚ doručeným, v němž vyslovovala nesouhlas s jeho stanoviskem a předkládala argumenty obdobné stávajícímu soudnímu řízení. Zdůrazňovala, že KÚ přehlédl existenci právního nástupnictví a dovozovala, jak je uvedeno shora v odstavcích 3. a 5., že rozhodnutí o právech a povinnostech osob, která se týkají nemovité věci, jsou závazná i pro právní nástupce. Vysvětlovala, proč za právního nástupce považuje stávající účastníci řízení ve vztahu k vlastnictví sporné nemovitosti a odkazovala na ustanovení § 67 odstavce 6 KV. Předložila nově usnesení Městského soudu v Praze jako odvolacího ze dne [datum], č. j. [spisová značka], s připojenou doložkou právní moci ke dni [datum], kterým bylo rozhodnuto, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví bude namísto původní žalobkyně pokračováno s nynější účastnicí vkladového řízení, tedy s [právnická osoba] jako novou žalobkyní. Doplnila je ještě později ke dni 20. ledna 2024 podáním došlým katastrálnímu úřadu následujícího dne, ve kterém opakovala a rozvíjela své argumenty předkládané i v tomto soudním řízení, včetně odkazů na ustanovení § 107a odstavců 1 až 3, § 107 odstavce. 4 o.s.ř. Následně dopisem ze dne 25. ledna 2024 téhož dne doručeným do datové schránky KÚ doplnila usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 napadený odvoláním žalobkyně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tedy původní rozsudek soudu prvního stupně v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku p. č. 31/2 s domem č. p. [č. p.] v obci Praze v k. ú. [adresa], zrušen a věc soudu vrácena k novému projednání. Jako žalobkyně je v něm uvedena i stávající účastníce vkladového řízení, [Jméno účastnice].

18. Na základě původního rozsudku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vydaného Městským soudem v Praze pod č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. [spisová značka], byl v jiném vkladovém řízení č. j. [spisová značka] proveden zápis vlastnického práva k celku sporné nemovitosti ve prospěch společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa], IČ [IČO]. K okamžiku podání návrhu na vklad dne 22. listopadu 2024 je však jako vlastník celku stejné sporné nemovitosti evidována účastnice řízení, [Jméno účastnice]., na základě projektu rozdělení společnosti odštěpením sloučením podle § 250 zákona o přeměnách obchodních společností a družstev ze dne 20. července 2020. Stalo se tak ve vkladovém řízení č. j. [spisová značka]. KÚ vydal ke dni [datum] napadené rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vklad s odůvodněním výše zachyceným a dále rozvinutým v odstavcích 9., 11. a 12., jehož písemné vyhotovení doručil do datové schránky žalobkyně ke dni 29. dubna 2024 a následujícího dne i účastníci řízení.

19. Skutečnosti v předchozích třech odstavcích uvedené vzal soud za prokázané ze stranami předložených a soudem od KÚ vyžádaných listinných důkazů. Byly jimi dopis KÚ ze dne 19. července 2004 a jeho stanovisko ze dne 26. července 2024, spis KÚ z nyní hodnoceného vkladového řízení, tedy sp. zn. [spisová značka], výpis z KN, LV 460 pro k. ú. [adresa] vedený ze strany KÚ ze dne [datum], návrhy na vklad práv do KN podané u KÚ ke dnům [datum] (sp. zn. [spisová značka] a [datum] (sp. zn. [spisová značka], oba s vkladovými listinami, kterými u prvního návrhu byly rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] doložkou o konverzi dokumentu v listinné podobě ze dne 28. května 2018, usnesení stejného soudu o opravě data vydání rozsudku ze dne 9. února 2018, sp. zn. [spisová značka], s obdobnou doložkou o konverzi dokumentu ze stejného dne vystavené rovněž JUDr. Miroslavem Sedláčkem, Ph.D., advokátem, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rovněž doplněný doložkou o konverzi do listinné podoby ze strany stejného advokáta, vše s potvrzeními KÚ o doslovném souhlasu poskytnutých kopií s listinami uloženými ve sbírce listin ze dne 19. července 2004 a s upozorněními na povinnost zákonného nakládání s osobními údaji získanými z KN. U druhého návrhu představoval vkladovou listinu projekt rozdělení [právnická osoba] odštěpením sloučením se společností [právnická osoba] ze dne 22. července 2020 s ověřenými podpisy osob jednatelů obou společností ze dne 20. července 2020 a z vidimace shody kopie s originálem listiny ze dne 31. srpna 2020 vyhotovené Mgr. Jakubem Stradějem, zástupcem notáře Mgr. Petra Elišky se sídlem v Litoměřicích, poučení KÚ o povinnosti zákonně nakládat s osobními údaji a s potvrzením o doslovném souhlasu poskytnuté kopie s listinou založenou ve sbírce listin KN ze dne 19. července 2004.

20. Průběh řízení vedeného u Obvodního soudu pro[Anonymizováno]Prahu 1 ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke sporné nemovitosti, jak jej zachytil KÚ ve svém vyjádření shrnutém shora v odstavci 10., vzal soud za prokázaný ze spisu KÚ vedeného pod sp. zn. [spisová značka], do něhož žalobkyně založila rozhodnutí soudů všech tří stupňů vypovídající o opětovně vedeném řízení před soudem prvního stupně a nynějším procesním postavení žalobkyně, jež svědčí účastnici vkladového řízení [právnická osoba], stejně jako z rozsudků uvedených v předchozím odstavci.

21. Soud shledal splněné předpoklady pro vyhlášení rozsudku bez nařízení jednání na základě předložených listin dle ustanovení § 115a, § 245 o.s.ř. Vyzval obě účastnice řízení ke sdělení ve lhůtě patnácti dnů počítané ode dne doručení výzvy, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Výzvu převzala žalobkyně v datové schránce dne 17. června 2024, účastnice řízení dne 4. července 2024. Soud obě současně poučil, že souhlas s navrhovaným postupem bude považovat za daný, zůstane-li výzva bez vyjádření, ve smyslu ustanovení § 101 odstavce 4, § 245 o.s.ř. Účastnice řízení se k výzvě nevyjádřily, soud považoval předpoklady pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání za splněné. Žalobkyně zpochybňovala napadené rozhodnutí pouze na základě nesprávného právního posouzení listin ze strany správního úřadu, o jejichž existenci a podobě žádný spor nepanoval. Dokazování v celé věci při jednání soudu se tak jevilo nadbytečným. Po zhodnocení opatřených listin jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a z nich zjištěného skutkového stavu popsaného v odstavcích 16. až 20. výše ve smyslu ustanovení § 132, § 245 o.s.ř. soud shledal, že žaloba není důvodná. Právní posouzení a náklady řízení:

22. V řízení dle části páté o. s. ř. soud podle jeho ustanovení § 244 odst. 1 rozhoduje ve sporu nebo jiné právní věci plynoucích z občanskoprávních vztahů poté, co je zvláštním právním předpisem k rozhodnutí o takové věci primárně povolán správní orgán a jeho rozhodnutí nabylo právní moci. Ve vztahu k řízení před katastrálním úřadem je pravomoc soudu založena ustanovením § 18 odstavce 5 KZ pouze pro rozhodnutí o zamítnutí vkladu, je-li žaloba podána ve lhůtě 30 dnů od doručení napadeného rozhodnutí. KZ jako lex specialis zde modifikuje základní dvouměsíční lhůtu plynoucí z ustanovení § 247 odstavce 1 věty první o. s. ř., kterou žalobkyně dodržela. Napadené rozhodnutí jí KÚ doručil dne 29. dubna 2024, svou žalobu soudu doručila dne 28. května 2024. O věcné a místní příslušnosti Městského soudu v Praze s odkazem na ustanovení § 249 odstavce 2, § 250 odstavce 2 o. s. ř. rovněž nepanovaly pochyby. Soud akcentuje, že není při přezkoumání postupu KÚ povolán k rozhodnutí jakéhokoliv skutkového či právního sporu o (ne)existenci hmotného práva panujícího mezi účastníky občanskoprávních vztahů. Jedná se v kontextu § 244 odstavce 1 o. s. ř. o „jinou právní věc“, kdy soud pouze hodnotí, zda napadené rozhodnutí KÚ bylo vydáno v souladu s katastrálními předpisy, KZ a KV, či nikoliv.

23. Základem právního sporu mezi žalobkyní na straně jedné a účastnicí řízení a KÚ na straně druhé bylo zodpovězení otázky, zda kasační rozhodnutí dovolacího soudu, kterým byl zrušen nabývací titul k celé sporné nemovitosti v k. ú. [adresa] pro žalobkyni v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, může být podkladem pro obnovení zápisu dřívějšího spoluvlastnického stavu v situaci, kdy v mezidobí po vydání pravomocného nabývacího titulu do okamžiku právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu jako dovolacího došlo k zápisu jiného vlastníka celku nemovitosti (stávající účastnice řízení), jenž se soudního řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví do té doby neúčastnil.

24. Soud se zcela ztotožňuje s argumentací KÚ zachycenou shora zejména v odstavcích 11., 12. a 15. a pro stručnost na ni odkazuje. Správnou je zmínka, že i veřejná vkladová listina, mezi které patří rozhodnutí soudu, musí obsahem svého výroku odůvodňovat navrhovaný vklad navazující na dosavadní zápisy v KN s odkazem na ustanovení § 17 odstavce 2 písmen b) a c) KZ. Kasační rozhodnutí dovolacího soudu se ve své výrokové části (spolu)vlastnickým právem účastníků řízení vůbec nezabývá. Pouze zrušuje rozhoduje o vstupu nové žalobkyně do řízení a zrušuje napadený rozsudek odvolacího soudu. Za novou žalobkyni povolává tehdejší univerzální právní nástupkyni (§ 107 odstavce 1 a 3 o.s.ř.) původní žalobkyně v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, tedy [právnická osoba], nikoliv singulární nástupkyni (§ 107a odstavce 1 a 2 o.s.ř.) ve vztahu k vlastnictví sporné nemovitosti, kterou již jeho vydání byla účastnice řízení, [Jméno účastnice]. O tomto „druhém“ nástupnictví rozhod ještě později Městský soud v Praze jako odvolací. Jen v tomto rozsahu je dovolací rozhodnutí závazné pro účastníky řízení a potažmo všechny orgány, včetně KÚ či soudů s odkazem na ustanovení § 159a odstavců 1 a 3 o.s.ř. O „obnovení“ spoluvlastnického práva žalobkyně k ideální 1/8 sporné nemovitosti Nejvyšší soud nerozhodl a ani nemohl.

25. Správně KÚ zmiňoval, že ustanovení § 67 odstavce 6 písmena a) KV zakotvuje výjimku, kdy lze provést zápis do KN i na základě zrušovacího rozhodnutí, jež ve svém výroku explicitně neřeší zapisované věcné právo. Předpokladem postupu dle citovaného ustanovení však je podle ustálené soudní judikatury i výkladové literatury fakt, že v mezidobí mezi okamžikem vkladu práva do KN zapisovaného na základě nyní zrušované vkladové listiny představované rozhodnutím orgánu veřejné moci na straně jedné a okamžikem vydání kasačního rozhodnutí (přesněji okamžikem jeho relevantního doručení KÚ) na straně druhé nedošlo ke změně zapsaného práva k nemovitosti na základě pozdější vkladové listiny v jiném vkladovém řízení. Tedy že nedošlo k onomu „překrytí“ stavu zápisu v KN na základě dříve pravomocného a nyní zrušovaného rozhodnutí zápisem pozdějším, a pozdější nabyvatel práva se neúčastnil řízení, v němž bylo vydáno kasační rozhodnutí předpokládané zněním odkazovaného ustanovení § 67 odstavce 1 písmena a) KV. Lhostejno, zda dřívější stav byl překryt soukromou či veřejnou vkladovou listinou a zda je nyní zaknihovaný vlastník singulární či univerzální právní nástupce vlastníka dřívějšího, jinak účastníka řízení, jež vedlo k vydání kasačního rozhodnutí. Právě k takové situaci v případě sporné nemovitosti došlo a obnovení stavu zápisů v KN, jaký existoval před vkladem výlučného vlastnického práva původní žalobkyně z řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví na základě pravomocných rozsudků soudů prvního stupně a odvolacího, se stalo nepřípustným.

26. Za správné soud považuje rovněž argumenty KÚ zachycené shora v odstavcích 14. a 15. KÚ legálně nemůže ve stávajícím vkladovém řízení přezkoumávat platnost vkladové listiny v historicky předcházejícího vkladového řízení, v němž došlo k zápisu vlastnického práva k celku sporné nemovitosti ve prospěch nynější účastnice řízení na základě rozdělení společnosti odštěpením sloučením. Stala se sice singulární nástupkyní a novou žalobkyní v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale až poté, co došlo k zápisu jejího výlučného vlastnického práva. Kasační rozhodnutí, kterým měl být odpraven nabývací titul výlučného vlastnického práva pro její právní předchůdkyni, na jehož základě došlo ke vkladu do KN v jiném vkladovém řízení v roce 2018, bylo navíc vydáno v řízení bez účasti stávající zaknihované výlučné vlastnice sporné nemovitosti. Stejné omezení, jaké katastrální předpisy stanoví pro KÚ, platí i pro soud rozhodující o žalobě v řízení podaném v režimu části páté o.s.ř. Soud v takovém řízení rozhodující se může věcí zabývat právě jen v těch mezích a z těch hledisek, jimiž se mohl vkladovou listinou zabývat KÚ. Znovu totiž na základě výslovné zákonné úpravy rozhoduje o věci civilního práva, jež byla, jako výjimka z pravidla, primárně řešena ve správním řízení.

27. K citaci nálezu Ústavního soudu zachycené shora v odstavci 14. lze doplnit, že KÚ samozřejmě ve vkladovém řízení zkoumá platnost vkladové listiny, zejména soukromé, avšak pouze v rozsahu a mezích zakotvených v katastrálních předpisech. Např. i dostatečně určité označení převáděné nemovité věci je předmětem přezkumu KÚ, který může při v nedostatcích právního jednání v tomto směru zamítnout návrh na vklad. Přezkum zákon současně omezuje pouze na aktuální vkladovou listinu. Nevztahuje se na právní tituly, vkladové listiny dřívější v jejich historické posloupnosti, jak byly zhodnoceny v minulých vkladových a již skončených řízeních. Tak vyznívají i závěry Nejvyššího soudu zachycené v článku II. stanoviska jeho občanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. Cpjn 32/98, na které odkazuje zmíněný nález Ústavního soudu a který obsahuje právní větu: „katastrální úřad v řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí zkoumá právní úkon, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů; platnost právního úkonu, na základě kterého bylo v katastru nemovitostí zapsáno právo subjektu posuzovaného právního úkonu, katastrální úřad nezkoumá.“ Stejná omezení pak opět platí i pro soud rozhodující ve vkladovém řízení na základě žaloby podané v režimu části páté o.s.ř.

28. Správně KÚ shrnuje v odstavci 15. shora, že navrhovaným vkladem se žalobkyně v podstatě domáhá, aby KÚ a potažmo soud v řízení dle části páté o.s.ř. zhodnotily, jaký vliv má kasační rozhodnutí na výlučné vlastnické právo k celku sporné nemovitosti zaknihované pro nynější účastnici řízení. Domáhá se tedy v podstatě výmazu vkladu jejího výlučného vlastnického práva (byť v konečných důsledcích jen ve vztahu k podílu v rozsahu ideální 1/8) provedeného na základě jiné, historické vkladové listiny z roku 2020, tedy projektu rozdělení odštěpením sloučením obchodní korporace. K hodnocení naznačených dopadů však není povolán ani KÚ, ani soud rozhodující o žalobě proti zamítavému rozhodnutí ve věci vkladu do KN, ale pouze soud v civilním řízení sporném vedeném v režimu části třetí o.s.ř. Jen ten může zhodnotit, jaký vliv má kasační rozhodnutí na nynější výlučné vlastnické právo účastnice řízení, a to s přihlédnutím mimo jiné i k ustanovení § 243g odstavce 2 o.s.ř. Neposkytne-li účastnice řízení žalobkyni nezbytnou součinnost pro obnovení zápisu jejího spoluvlastnického práva v rozsahu ideální 1/8 ke sporné nemovitosti [viz např. 66 odstavce 1 písmena a) KV], nic žalobkyni nebrání své právo zapisované do KN prosazovat prostřednictvím žaloby podané v režimu části třetí, § 79 a následujících o.s.ř. Otázkou dopadu kasačního rozhodnutí do právních poměrů účastnice řízení se nutně bude, bez ohledu na stav zápisu v KN, zabývat jako otázkou předběžnou soud v pokračujícím řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke sporné nemovitosti.

29. Ze všech důvodů vypočtených v odstavcích 22. až 28. soud shledal napadené rozhodnutí věcně správným a žalobu dle ustanovení § 250i o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. tohoto rozsudku soud rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odstavce 1, § 245 o. s. ř. Žalobkyně byla se svou žalobou neúspěšná, účastnice řízení má právo na pnou náhradu účelně vynaložených nákladů tvořených dle ustanovení § 137 odstavce 1 o.s.ř. odměnou a náhradou hotových výdajů zastupující advokátky, které se se dle ustanovení § 151 odstavce 2 věty druhé o. s. ř. řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem (dále jen AT), v platném znění. Odměna za každý úkon právní služby přísluší zástupkyni účastnice řízení s odkazem na ustanovení § 9 odstavce 4 písmena d), § 7 bodu 5. AT ve výši [částka]. Zástupkyně poskytla účastnici řízení celkem dva úkony právní služby, kterými byly převzetí příprava zastupování na základě plné moci 20. října 2020 dle ustanovení § 11 odstavce 1 písmena a) AT a sepsání vyjádření k žalobě ze dne 22. srpna 2024 jako písemného podání soudu týkajícího se věci samé podle ustanovení § 11 odstavce 1 písmena d) AT. Za každý z těchto úkonů právní služby přísluší zástupkyni účastnice řízení náhrada hotových výdajů v částkách po [částka] dle ustanovení § 13 odstavce 4 AT. [částka] jako součet odměny ve výši [částka] (2 x [částka]) a náhrady režijních paušálů ve výši [částka] (2 x [částka]) se dále zvyšuje o částku [částka] jako 21 % sazbu daně z přidané hodnoty podle ustanovení § 137 odstavce 3 písmena a) o. s. ř. a ustanovení § 5 odstavce 1 věty první, § 14 odstavce 1 věty první a § 47 odstavce 1 písmena a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění. Celkem tak náhrada účelně vynaložených nákladů na straně účastnice řízení činí částku [částka]. O povinnosti žalobkyně zaplatit náhradu k rukám advokátky jako zástupkyně účastnice řízení soud rozhodl dle ustanovení § 149 odstavce 1 o. s. ř.; o třídenní lhůtě ke splnění této povinnosti pak dle ustanovení § 160 odstavce 1 části věty před středníkem o. s. ř., u obojího s použitím § 245 o. s. ř.

Poučení