92 C 5/2025 - 32

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Martinem Slováčkem ve věci žalobkyně: [Název žalobce] se sídlem [Adresa žalobce], identifikační číslo [IČO], a účastnic: 1) [Jméno účastnice A], narozena [Datum narození účastnice A], bytem [Adresa účastnice A], 2) [Jméno účastnice B], narozena [Datum narození účastnice B], bytem [Adresa účastnice B], zastoupená Mgr. Petrem Karhanem, advokátem se sídlem Anny Rybníčkové, Stodůlky, 155 00 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí katastrálního úřadu ve věci vkladu spoluvlastnického práva k nemovitosti takto:

Výrok

I. Soud povoluje na základě kupní smlouvy čísla 8362140149 ze dne 18. července 2024 ve znění jejího dodatku čísla 1 ze dne 2. října 2024, obou uzavřených mezi žalobkyní na straně jedné jako kupující a účastnicemi řízení čísel 1) a 2) na straně druhé jako prodávajícími, vklad vlastnického práva žalobkyně ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ideálních 12314/974568 na jednotce – jiném nebytovém prostoru čísla [číslo] nacházejícím se v budově [adresa] č. p. [č. p.] stojící na pozemku parcelního čísla [parc. č.] spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu čísel popisných [č. p.] o velikosti ideálních 4974/487284 a spolu se spoluvlastnickým podílem na pozemku parcelního čísla [parc. č.] o velikosti ideálních 5104153/39574282776, všech nemovitostí nacházejících se v obci Praze v katastrálním území [adresa].

II. V rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku soud nahrazuje rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha, ze dne [datum], čísla jednacího [číslo jednací].

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 21. ledna 2025 došlo stejného dne zdejšímu soudu domáhala povolení vkladu jejího vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu identifikovanému shora ve výroku I. tohoto rozsudku do katastru nemovitostí (dále jen KN) na základě vkladových listin tamtéž označených a ve stejném rozsahu nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha (dále též jen KÚ) ze dne [datum], čísla jednacího (dále jen č. j.) [číslo jednací] (dále též jen napadené rozhodnutí), kterým byl návrh na vklad zamítnut. Shrnovala odůvodnění napadeného rozhodnutí, které jí KÚ doručil dne 30. prosince 2024.

2. Žalobkyně považovala rozhodnutí KÚ za nesprávné. Není z něj předně patrné, jaké náležitosti v předložené vkladové listině absentují. V dodatku čísla 1 ze dne 2. října 2024 ke kupní smlouvě čísla 8362140149 ze dne 13. července 2024 prodávající a kupují srozumitelně uvádějí, že administrativní chybou byl v původní kupní smlouvě opomenut spoluvlastnický podíl na jednotce, jiném nebytovém prostoru čísla [číslo] v obci Praze v katastrálním území (dále jen k. ú.) [adresa]. Potvrdili současně, že kupní cena za podíl byla již obsažena v kupní ceně v původní kupní smlouvě. Odkazovala na rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště Most, jenž bez jakýchkoliv problémů obdobný dodatek akceptoval a provedl navržený převod vlastnického práva k pozemku, na jehož zahrnutí do předmětu koupě se při vyhotovení kupní smlouvy zapomnělo. Konkrétně vklad na listu vlastnictví (dále jen LV) čísla [LV] v k. ú. [adresa].

3. Žalobkyně odmítala dopad rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky (dále jen sp. zn.) 22 Cdo 871/2000, kterým argumentoval KÚ a jehož závěry jako překonané již nelze v praxi použít. Citovala naopak z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2014, sp. zn. 29 Cdo 4205/2011, který uzavřel: „Je tak zcela zjevné, že v poměrech dané věci se z hlediska posuzování (ne)platnosti dodatku č. 2 neprosadí závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudcích sp. zn. 22 Cdo 871/2000 a sp. zn. 21 Cdo 3625/2008. Ty totiž byly přijaty v souvislosti s řešením otázky neplatnosti kupní smlouvu podle ustanovení § 39 obč. zák. (a nemožnosti zhojit neplatnost kupní smlouvy dodatkem ke kupní smlouvě), respektive v souvislosti s výkladem ustanovení § 46 odst. 2 obč. zák. V situaci, kdy v projednávané věci neměly soudy nižších stupňů pochybnosti o platnosti druhé kupní smlouvy (v původním řízení), nelze (bez dalšího) upřít stranám druhé kupní smlouvy právo dohodou změnit ujednání o výši kupní ceny jen proto, že k takovému ujednání došlo sice před rozhodnutím příslušného katastrálního úřadu o vkladu vlastnického práva ke druhé části sporných nemovitostí do katastru nemovitostí, nicméně poté, kdy nastaly účinky vzniku vlastnického práva žalobce k těmto nemovitostem.“ V textu rozhodnutí Nejvyšší soud odkazuje na zákon čísla 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), v posledním platném znění. Stejně tak Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 3. března 2020, sp. zn. 28 Cdo 4168/2019-272, shledal: „Jestliže však v posuzovaném případě soudy nižších stupňů neměly o platnosti (původní) kupní smlouvy jakékoliv pochybnosti (účastníci řízení při uplatnění vznesených nároků vycházeli z platnosti uzavřené kupní smlouvy), pak jejím stranám bez dalšího nelze upřít právo dohodou změnit ujednání o výši kupní ceny jen proto, že k takovému ujednání došlo poté, co na jejím základě již nastaly účinky vkladu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2014, sp. zn. 29 Cdo 4205/2011). Vždyť v rámci smluvní volnosti subjektů občanskoprávních vztahů účastníkům kupní smlouvy obecně vzato nemůže být zapovězeno měnit i dodatečně, po jejím uzavření a vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, její obligační účinky, včetně ujednání o výši kupní ceny.“ 4. Žalobkyně doplňovala, že v případě původní kupní smlouvy katastrálnímu úřadu nevadilo, že není uvedena žádná specifická kupní cena za prodej spoluvlastnických podílů a její vklad do KN povolil. Z posléze předloženého dodatku čísla 1 však vyžaduje uvedení kupní ceny za spoluvlastnický podíl, což je nesprávné. KÚ by měl postupovat předvídatelně a v analogických věcech obdobně. Nevadila-li mu absence určení kupní ceny za žádný z prodávaných spoluvlastnických podílů, neměl by vyžadovat uvedení kupní ceny u prodeje spoluvlastnického podílu na jednotce, jiném nebytovém prostoru čísla [číslo] v k. ú. [adresa]. Kontaktovala ke stejné otázce jiné katastrální úřady, konkrétně Katastrální pracoviště v Mostě a v Ostravě. Sdělily jí, že problém tkví pouze ve faktu, že Katastrální pracoviště v Praze neumí vyplnit cenovou kolonku v počítačovém systému (cenové mapy). Oslovené jiné katastrální úřady si s kolonkou poradily, podle jejich mínění však pražský KÚ pouze nechce řešit problém. Vkládána byla původní kupní smlouva ze dne 18. července 2024 ve znění jejího dodatku ze dne 2. října 2024. V původním znění samozřejmě nebyla obsahem smlouvy i nemovitost, která dříve do KN vložena nebyla. Například při uzavření zástavní smlouvy nemusí dojít ke vkladu všech zástavních práv vzniklých ze smlouvy, ale například pouze jednoho z více. Může proběhnout i více vkladových řízení ohledně více různých zástavních práv, všech na základě jedné jediné vkladové listiny. V označené věci došlo dodatkem k rozšíření prodávaných nemovitostí, KÚ měl provést jejich vklad, pokud do KN ještě vloženy nebyly.

5. Žalobkyně shrnovala, že zamítnutím návrhu na vklad byla dotčena na svých právech, neboť podle předložené smlouvy nedošlo k převodu vlastnických práv k dotčeným nemovitostem v její prospěch, ač povolen být měl. K vyjádření KÚ předloženém v soudním řízení namítala, že pouze opakuje svou argumentaci. Řeší cenu garáže, na které se však strany kupní smlouvy dohodly již v původní smlouvě. Administrativní chybou pak ona „garáž“ v kupní smlouvě chyběla, což napravily uzavřením dodatku. V něm strana prodávající i strana kupující přímo uvádějí a podepisují, že výše kupní ceny se vztahovala na všechny nemovitosti, jejich projev vůle je evidentní. Zmínky KÚ o dílčích cenách předmětu koupě považovala za mimoprávní. Zákon čísla 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), v platném znění, ani jiném zákony nikde neuvádějí popsaný požadavek, takže neexistuje právní povinnost ke každé věci stanovovat individuální kupní cenu. Po KÚ žalobkyně nepožadovala (ani nikdo jiný), aby upravil nebo rozšířil původní vkladové řízení, tedy řešil omyl. Po zjištění administrativní chyby došlo k uzavření dodatku a k zahájení nového vkladového řízení. V dodatku je přímo uvedena vůle smluvních stran, že původní kupní cena obsahuje i cenu garáže, takže o jeho neplatnosti nemůže být řeč.

6. Žalobkyně doplňovala, že se jí obdobná administrativní chyba stala opětovně dvakrát. Oslovené katastrální pracoviště problém vyřešilo tak, že v počítačovém programu svého úřadu zakliklo předvolbu „dohoda o narovnání“, čímž docílilo, že k dodatku nemusela být vepsána cena. Tím se jen potvrzuje, že faktickým předmětem sporu je fungování počítačového programu KN, konkrétně vyplnění kolonek v něm. Při přijetí argumentace KÚ by došlo k porušení ústavních práv, zejména práva získat a vlastnit majetek a k porušení principu primátu občana nad státem. Není možné, aby KÚ nutil občany uzavřít novou kupní smlouvu s novou kupní cenou, když kupující „garáž“ již zaplatil. Není zřejmé, proč by měl za ni platit znovu. Stejně tak není zřejmé, jakou cenu by zaplatit měl, když byla dohodnuta za nemovitost jako celek bez bližšího určení toho, jaká cena přísluší k jednotlivým složkám vlastnického celku, a tedy připadá na garáž. Nelze akceptovat ani převod garáže za 1 Kč, jenž by byl absolutně neplatný pro zjevný rozpor hodnot plnění, nemluvě o neúměrném zkrácení a lichvě.

7. Účastnice řízení čísla 1 se k žalobě nevyjádřila.

8. Účastnice řízení čísla 2 souhlasila se skutkovými tvrzeními v žalobě uvedenými a vyslovovala přesvědčení, že KÚ měl povolit vklad práv do KN podle podaného návrhu, tedy podle původní kupní smlouvy ve znění jejího dodatku.

9. Katastrální úřad se ve své reakci na výzvu soudu s odkazem na ustanovení § 250c odstavce 2 zákona čísla 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v platném znění, vyjádřil tak, že v dané věci rozhodl správně a navrhoval zamítnutí žaloby. Odkázal na ustanovení § 17 odstavce 5 zákona čísla 256/2013 Sb., katastrálního zákona (dále jen KZ), v platném znění, podle něhož ve vkladovém řízení přezkoumává skutečnosti uvedené v odstavcích 1 až 4 stejného paragrafu podle stavu existujícího v okamžiku podání návrhu na vklad. S odkazem na ustanovení § 18 odstavce 1 KZ vklad povolí, jsou-li pro povolení splněny všechny podmínky, v opačném případě či tehdy, ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, návrh zamítne. Zdůraznil, že u soukromé vkladové listiny ve vkladovém řízení mimo jiné zkoumá, zda splňuje náležitosti pro zápis do KN dle ustanovení § 17 odstavce 1 písmena a) KZ a zda její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad ve smyslu ustanovení § 17 odstavce 1 písmena b) KZ. Shrnoval průběh katastrálního řízení a obsah argumentace žalobkyně předložené soudu se závěrem o nedůvodnosti žaloby.

10. KÚ odkazoval na ustanovení § 560, 561 odstavce 2 o. z., ze kterých citoval. Akcentoval závěry dopadajících rozsudků Nejvyššího soudu ze dnů 29. ledna 2019, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, a 22. května 2019, sp. zn. 26 Cdo 1230/2019. Rozebíral též ustanovení § 2079 odstavce 1, § 2080 o. z. definující podstatné náležitostí, essentialia negotii, kupní smlouvy, mezi které patří předmět koupě a kupní cena ujednaná dostatečně určitě alespoň tak, že je sjednán způsob jejího určení.

11. KÚ skutkově doplňoval, že žalobkyně již je na LV [LV] pro k. ú. [adresa] zapsána v KN jako vlastník bytu čísla [číslo] v domě čísel popisných [č. p.] postaveném na pozemku p. č. [parc. č.] a s jeho vlastnictvím spojených spoluvlastnických podílů na společných částech stejného domu a pozemku. Současně je žalobkyně již na LV čísla [LV] pro k. ú. [adresa] zapsána jako vlastnice spoluvlastnického podílu v rozsahu ideálních 6157/487284 na nebytovém prostoru čísla [číslo] v domě č. p. [č. p.] postaveném na pozemku p. č. [parc. č.] a s jeho vlastnictvím spojených spoluvlastnických podílů na společných částech stejného domu a pozemku. Podkladem pro zápis obou vlastnických práv se stala kupní smlouva uzavřená mezi ní jako kupující a účastnicemi řízení čísel 1 a 2 jako prodávajícími ze dne 18. června 2024, na jejímž základě byl vklad vlastnických práv do KN proveden v řízení sp. zn. [spisová značka] s právními účinky ke dni 22. července 2024. Až později smluvní strany dne 2. října 2024 uzavřely dodatek čísla 1 k opakovaně uvedené kupní smlouvě ze dne 18. července 2024, ve kterém tvrdily, že „administrativní chybou“ došlo k opomenutí, v jehož důsledku ve smlouvě chyběl též „spoluvlastnický podíl na jednotce – jiném nebytovému prostoru č. [číslo] a že „výše kupní ceny 3 640 000 Kč v sobě obsahuje i úplatu za převod spoluvlastnických podílů“ na „jednotce – jiném nebytovém prostoru č. [číslo]“. V dodatku současně rozšířily předmět převodu o „spoluvlastnické podíly, přičemž každý prodávající vlastní podíl o velikosti id. 6157/974568 na jednotce – jiném nebytovém prostoru č. [číslo].“ 12. KÚ citoval ze dvou rozsudků Nejvyššího soudu, jak je zmiňovala i žalobkyně (viz odstavec 3. shora). Odmítal a za nadbytečnou považoval argumentaci žalobkyně, že rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 871/2000 je již překonaný a jeho závěry nelze použít právě s odkazem na výše zmíněné dva novější rozsudky Nejvyššího soudu. Uvedené rozhodnutí závěry pozdějších rozsudků nerozporuje. Možnost změny kupní smlouvy po vkladu do KN akceptuje. Z toho důvodu se v poměrech dané věci zabývá otázkou, zda lze z předložené vkladové listiny určit kupní cenu za nemovitost, ke které je vklad vlastnického práva požadován. Zmiňoval i závěry soudní praxe ve věcech vkladu práv k nemovitostem. V řízení o vkladu nejde o vklad listiny, ale věcného práva k nemovitostem na základě listiny. Je-li předmětem vkladu více věcných práv, může listina splňovat podmínky vkladu ohledně některých, i když ohledně jiných je nesplňuje. Oddělování jednotlivých věcných práv nebude možné tam, kde ze samotného úkonu, jeho povahy, obsahu nebo okolností, za kterých k němu došlo, především z vůle jeho účastníků vyplývá, že tato právo oddělit nelze s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze dne 30. září 1998, sp. zn. 33 Ca 92/98, publikovaný in Barešová, E., Baudyš, P.: Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Komentář. 4. vydání. Praha, C. H. Beck 2007, s.

360. Není-li v kupní smlouvě uvedeno, kolik činí cena za předmět smlouvy, nelze projev vůle považovat za určitý. Tento nedostatek nemůže být napraven ani odkazem na jinou smlouvu, která již dříve byla předmětem vkladového řízení s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. května 1999, sp. zn. 33 Ca 43/99, publikovaný in Vrcha, P.: Katastrální (a související) judikatura. 2. vydání. Praha, Linde 2006, s. 143-144.

13. KÚ poučoval, že v hodnocené věci lze dosáhnout převodu garáže nezahrnuté v původní kupní smlouvě uzavřením nové kupní smlouvy, která bude obsahovat určení ceny za garáž. Lze případně původní kupní smlouvu doplnit a opravit v dodatku ujednání o kupní ceně, v němž musí být přesná výše kupní ceny připadající na garáž definována. Ve vztahu k úhradě kupní ceny nic nebrání účastníkům, aby v dodatku či v nové smlouvě uvedli, že cena již byla vyrovnána. V hodnoceném řízení předkládaná kupní smlouva jako vkladová listina může částečně obstát jen tehdy, jsou-li z ní nezbytné náležitosti, tedy dohoda o předmětu koupě a o kupní ceně, patrny i ve vztahu k dílčímu předmětu koupě, ke kterému by mělo ve vkladovém řízení vzniknout samostatné věcné právo. Jinak je právní jednání z hlediska podmínek pro částečné povolení vkladu neurčité, neboť postrádá dohodu o ceně dílčího předmětu koupě. Není-li v předložené vkladové listině stanovena kupní cena za spoluvlastnický podíl na nemovitosti, ke kterému je vklad vlastnického práva navrhován (kupní smlouva i po změně provedené dodatkem stanoví kupní cenu stále stejnou souhrnnou částkou bez ocenění jednotlivých nemovitostí), podmínky vkladu uvedené v ustanovení § 17 odstavce 1 písmen a) a b) KZ splněny nejsou, neboť vkladová listina nesplňuje z hlediska podmínek pro částečné povolení vkladu náležitosti listiny pro zápis do KN a její obsah neodůvodňuje částečný vklad.

14. KÚ považoval za právně irelevantní tvrzení žalobkyně, že spoluvlastnický podíl na nebytovém prostoru byl v původní kupní smlouvě opomenut „administrativní chybou“. Podle odborné literatury o chyby v psaní nebo počtech nejde, pokud v důsledku takové chyby či jiného nedostatku projevu vůle právní jednání vyvolává jiné právní následky, než jaké jednající zamýšlel vyvolat. V takovém případě dochází na straně jednajícího účastníka k omylu, jenž se stává právně významným za podmínek uvedených v § 583 a 584 o. z. Stejný závěr platí i tehdy, pokud se textově bezchybné a vůli účastníků vystihující vyjádření projevu vůle opírá o omyl účastníků či o jejich nedostatečnou informovanost o tom, jak má být projev vůle správně vyjádřen s odkazem na shodné úvahy například v Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 2. vydání. Praha, C. H. Beck 2022, s. 1843. § 17 KZ pak nezmocňuje KÚ, aby se zabýval následky případného omylu smluvních stran. Rovněž odmítal názory žalobkyně, že mu nevadila absence určení jednotlivých dílčích kupních cen za jednotlivé předměty koupě (viz odstavec 4. shora). Poukazoval na judikatorní závěry, podle kterých sice není vyloučeno, aby účastníci kupní smlouvy ohledně více věcí sjednali cenu souhrnnou bez ocenění jednotlivých věcí. Taková smlouva není bez dalšího neplatná pro neurčitost s odkazem například na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 3974/2007, nebo jeho usnesení ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 30 Cdo 1222/2010. Projevili-li však účastníci kupní smlouvy vůli stanovit kupní cenu více nemovitostí bez jakékoliv specifikace ceny jednotlivých věcí a už z povahy nemovitostí plyne, že jejich cena nemůže být stejné, pak vůle účastníků smlouvy směřovala k převodu těchto nemovitostí jen jako celku, proto také s cenou stanovenou pro všechny tyto nemovitosti jedinou částkou. Jinou vůli účastníci smlouvy neměli a ani ji nevyjádřili s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2002, sp. zn. 22 Cdo 2127/2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. ledna 2019, sp. zn. 22 Cdo 4452/2018.

15. KÚ pokračoval, že původní kupní smlouva stanovila kupní cenu souhrnnou částkou za předmět převodu, kterým byl tehdy byt čísla [číslo] a spoluvlastnický podíl ve výši 6157/487284 na nebytovém prostoru čísla [číslo] (respektive spoluvlastnické podíly obou prodávajících na tomto předmětu převodu, u každé ve výši po ideální jedné polovině k celku). Tak byl v dřívějším vkladovém řízení navržen vklad vlastnického práva žalobkyně a následně také proveden. Tím se dřívější vkladové řízení lišilo od nyní hodnoceného, v němž na základě stejné kupní smlouvy, avšak ve znění jejího dodatku čísla 1 ze dne 2. října 2024,[Anonymizováno]požadovali navrhovatelé vklad vlastnického práva pouze ke spoluvlastnickému podílu na nebytovém prostoru čísla [číslo], tedy k nemovitosti, o kterou byl předmět převodu dodatkem čísla 1 rozšířen. Ve vztahu k tomuto dílčímu předmětu převodu však předložená vkladová listina žádnou dohodu o jeho ceně neobsahuje, takže podanému návrhu nelze vyhovět.

16. KÚ odmítal rovněž tvrzení žalobkyně o praxi a kontaktech s jinými katastrálními úřady. K úkolům žádného z obou úřadů uvedených žalobkyní nenáleží zavádění rozhodovací praxi napříč všemi katastrální úřady v České republice, ani spekulování o důvodech jejich rozhodnutí způsobem, kterým se žalobkyní reprodukovaná spekulace zcela míjí se skutečným důvodem pro zamítnutí návrhu na vklad. Zabezpečovat jednotné provádění správy katastru nemovitostí v rámci soustavy zeměměřických a katastrálních orgánů vyhrazeno pouze Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu s odkazem na ustanovení § 3 odstavce 1 písmena a) bodu 1. zákona čísla 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Za nepřípadný považoval i argument žalobkyně o možných více vkladových řízeních při sjednání například více různých zástavních práv ke stejné nemovitosti v jediné vkladové listině. Rozhodný není počet vkladových listin ani ujednaných práv, ale obsahová oddělitelnost vkladové listiny. V případě více různých zástavních práv zřizovaných na základě jediné zástavní smlouvy půjde o vkladovou listinu, jejíž obsah bude pojmově oddělitelný a bude tak skutečně možné každé ze zástavních práv do KN vložit v jiném řízení o povolení vkladu, budou-li vklady považovány více samostatně podanými návrhy. Kupní smlouva, která stanoví kupní cenu jedinou částkou za celý předmět převodu, však představuje právní jednání neoddělitelné, tedy takové, které z hlediska podmínek pro částečné povolení vkladu neobstojí. Setrvával na závěru, že v dané věci rozhodl správně, pokud návrh na vklad do KN napadeným rozhodnutím zamítl postupem podle ustanovení § 18 odstavce 1 KZ. Skutková zjištění a důkazní prostředky:

17. Žalobkyně je obchodní korporací s firmou, identifikačním číslem a sídlem uvedenými v záhlaví tohoto rozsudku shora, jejímž předmětem činnosti a podnikání jsou mimo jiné nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí. Tyto jinak nesporné skutečnosti vzal soud za prokázané z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddílu C, vložky [číslo], ze dne 26. června 2025.

18. Skutečnosti týkající se uzavření původní kupní smlouvy ze dne 18. července 2024 a vkladu vlastnického práva pro žalobkyni na základě ní, jak shrnoval KÚ shora v odstavci 11., byly mezi účastníky řízení nesporné a jsou částečně zřejmé i ze správního spisu KÚ týkajícího se nyní hodnoceného vkladového řízení sp. zn. [spisová značka], stejně jako z informativního výpisu z KN vedeného ze strany KÚ pro obec Prahu a k. ú. [adresa], LV [LV], ze dne 27. června 2025, podle něhož je již žalobkyně zapsána s podílem ideálních 6157/487284 jako spoluvlastnice druhé nebytové jednotky čísla [číslo] jiného nebytového prostoru.

19. Původní kupní smlouva ze dne 18. července 2024 byla sjednána mezi žalobkyní na straně jedné jako kupující zastoupenou jednatelem [jméno FO] žalovanému na straně jedné a oběma účastnicemi řízení jako prodávajícími na straně druhé pod číslem 8362140149. Podpisy na ní byly úředně ověřeny ze strany České pošty, s.p. Kupní cena byla sjednána celkovou částkou 3 640 000 Kč se současným dostatečně určitým ujednáním o způsobu úhrady. Předmětem smlouvy se dle výslovného ujednání stala bytová jednotka čísla [číslo] vymezená podle zákona čísla 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen ZoVB), v posledním platném znění, se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku v rozsahu 6157/487284. Jednotka byla vymezena v bytovém domě označeném jako [adresa] č. p. [č. p.] a stojícím na pozemku p. č. [parc. č.]. Smlouva odkázala na zápis bytové jednotky na LV čísla [LV] pro obec Prahu a k. ú. [adresa]. Předmětem smlouvy byl i spoluvlastnický podíl na jiné nebytovému prostoru čísla [číslo]. Smlouva deklaruje, že každá z prodávajících vlastní po ideální výše uvedené bytové jednotky s podíly, ve vztahu k jinému nebytovému prostoru pak každá nese podíl po ideálních 6157/974568 na jiném nebytovému prostoru vymezeném ve stejné budově [adresa], č. p. [č. p.], bytovém domě, který stojí na pozemku p. č. [parc. č.] o výměře 723 m, jak je zapsán na LV [LV] v KN pro k. ú. [adresa]. S jednotkou, jiným nebytovým prostorem, byl pak spojen podíl na společných částech domu a pozemku v rozsahu ideálních 3461/487284. Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané z kupní smlouvy čísla 8360140149, jež byla předložena jako součást spisu KÚ sp. zn. [spisová značka].

20. Ke dni 2. října 2024 stejné účastnice uzavřely dodatek čísla 1 ke kupní smlouvě číslo 8362140149. V něm zopakovaly, co bylo předmětem kupní smlouvy ze dne 18. července 2024. Shodně deklarovaly, že administrativní chybou došlo k opomenutí nemovitosti, přesněji spoluvlastnického podílu na jednotce, jiném nebytovém prostoru čísla [číslo], kdy každá z prodávajících vlastní podíl o velikosti po ideálních 6157/974568. Dodatek dále odkazuje na údaje uvedené v KN, jak byly shrnovány i v původní kupní smlouvě, s konstatováním, že se jedná o jednotku vymezenou dle ZoVB v budově [adresa], č. p. [č. p.], tedy v bytovém domě zapsanému v KN na LV [LV] pro k. ú. [adresa], se kterou je spojen podíl na společných částech domu a pozemku v rozsahu 4974/487284. Strany deklarovaly, že se dohodly na uzavření dodatku s dovětkem, že výše původní kupní ceny 3 640 000 Kč v sobě zahrnuje i úplatu za převod nyní uvedeného spoluvlastnického podílu a zopakovaly v textu smlouvy, jak má být do budoucna proveden vklad do KN.

21. Na základě kupní smlouvy a jejího dodatku uvedeného v předchozím odstavci podaly žalobkyně i obě účastnice řízení čísel 1 a 2 návrh na vklad do KN na předepsaném formuláři ke dni 14. října 2024. Stejného dne KÚ vyznačil plombu na příslušném LV, informoval o tom účastnice řízení čísel 1 a 2. Ke dni 17. října 2024 vyzval účastnice řízení k zaplacení soudního poplatku. Výzvu převzala žalobkyně v datové schránce dne 22. října 2024, poštou účastnice řízení čísla 2 stejného dne, účastnice řízení čísla 1 dne následujícího.

22. Ke dni 11. listopadu 2024 vyhotovil KÚ „Seznámení s podklady pro rozhodnutí“, které doručil žalobkyni ke dni 18. listopadu 2024, účastnici řízení čísla 1 ke dni 28. listopadu 2024 a účastnici řízení čísla 2 dne 13. listopadu 2024. Sdělil, že navrhovaný vklad nelze povolit s obdobnou argumentací, kterou předkládal nyní v soudním řízení. Vytýkal dodatku kupní smlouvy, že nesjednává kupní cenu za předmět převodu, dodatečně zahrnutou jednotku, jiný nebytový prostor s příslušnými spoluvlastnickými podíly s odkazem na ustanovení § 560, § 2079 a následující o. z. Tvrdil, že smlouvy o převodu nemovitostí jsou obligatorně písemnými a případné záměry smluvních stran nevyjádřené ve smlouvě nejsou právně významné. Smlouvu pak nelze podle něj poté, co bylo na jejím základě vloženo do KN vlastnické právo, měnit s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 871/2000. Zdůraznil, že dodatečným ujednáním smluvních stran z toho důvodu již nelze bez dalšího zasahovat do kupních smluv, o kterých již KÚ pravomocně rozhodl, a měnit tak předmět převodu. Tvrdil, že je zapotřebí, aby dodatek předkládaný jako vkladová listina sám splňoval náležitosti vkladové listiny určené pro daný typ jednání. Může odkazovat na měněnou listinu, je-li předkládán nedílně s ní nejpozději v okamžiku podání návrhu na vklad práva do KN. Je-li však uzavřen ke smlouvě, o které již KÚ pravomocně rozhodl a na základě které již byl proveden zápis do KN, nelze takový dodatek dle KÚ jako vkladovou listinu předložit, neboť nelze dodatečně měnit obsah již zapsané smlouvy. Shledával tak naplněnými zákonné podmínky zakotvené v ustanoveních § 17 odstavce 1 písmen a) a b) KZ pro zamítnutí návrhu. Jedná se o vady, které nelze ve stávajícím vkladovém řízení odstranit. Poučil účastnice vkladového řízení o možnosti vzít návrh zpět. Poučil je i o následném zamítnutí podaného návrhu, nebude-li vzat zpět.

23. Na seznámení reagovala svým vyjádřením ze dne 20. listopadu 2024 žalobkyně, které doručila KÚ ke dni 22. listopadu 2024. Zdůrazňovala existenci administrativní chyby i nekontaktnost zbylých účastnic řízení, kvůli které již nelze sjednat další požadované listiny. Doplňovala, že v původním řízení KÚ nevadilo, že chybí specifikace kupní ceny za prodej jednotlivých spoluvlastnických podílů a vklad povolil. Nyní u dodatku čísla 1 uvedení kupní ceny za jiný spoluvlastnický podíl vyžaduje. Odkazovala na jednoznačnou vůli stran, které vysvětlily svou administrativní chybu při uzavření kupní smlouvy, a citovala z obou rozsudků Nejvyššího soudu zmíněných v odstavci 3. shora. Žádala nadále o provedení vkladu.

24. KÚ ke dni 19. prosince 2024 vydal napadené rozhodnutí č. j. [číslo jednací] (číslo listu je na něm dopsáno ručně pouze na originálu rozhodnutí ve správním spisu, chybí na stejnopisech). Podaný návrh zamítl a své rozhodnutí doručil do datové schránky žalobkyně ke dni 30. prosince 2024 a poštou doporučenou zásilkou účastnici řízení čísla 1 dne 28. prosince 2024 a účastnici řízení čísla 2 dne 21. prosince 2024. Shrnul průběh vkladového řízení, odkázal na ustanovení § 17 odstavce písmen a) až g), § 18 odstavce 1 KZ a uzavřel, že předkládaná vkladová listina nesplňuje náležitosti pro zápis do KN. Důvody pro zamítnutí omezil na absenci sjednané kupní ceny za předmět převodu zachycený v dodatku čísla 1 k původní kupní smlouvě s odkazem na ustanovení § 2079 o. z. Doplňoval, že při úředním přezkumu nelze použít argumentaci rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2014, sp. zn. 29 Cdo 4205/2011, který citovala žalobkyně v průběhu vkladového řízení. V rámci smluvní volnosti subjektů občanskoprávních vztahů nemůže být účastníkům kupní smlouvy, obecně vzato, zapovězeno měnit i dodatečně, po jejím uzavření a vkladu vlastnického práva do KN, její obligační účinky, včetně ujednání o výši kupní ceny. V dodatku však nejde o dodatečnou úpravu kupní ceny, ale o rozšíření okruhu nemovitostí, za který byla původní cena uhrazena. Konstatoval, že i již „zavkladovaná“ kupní smlouva v podstatě vztahuje uhrazenou kupní cenu na byt, nikoliv na převedený podíl na „nebytu“. V dodatku je cena ponechána beze změny, je jen tvrzeno, že omylem nebyla převedena další nemovitost, což však představuje tvrzení pro povolení vkladu irelevantní.

25. Skutečnosti uvedené v předchozích pěti odstavcích tohoto odůvodnění vzal soud vedle shodných tvrzení účastnic řízení a KÚ za prokázané z dopisu KÚ ze dne 4. března 2025, z jeho písemného vyjádření k žalobě ze dne 22. dubna 2025 a z jeho spisu o vkladovém řízení, všech sp. zn. [spisová značka], stejně jako z informativního výpisu z KN, LV [LV] pro k. ú. [adresa] ze dne 25. června 2025 (účastnice řízení dosud zapsány jako spoluvlastnice jiného nebytového prostoru čísla [číslo] se shodnými podíly po ideálních 6157/974568). Ze správního spisu se jedná zejména o návrh na vklad podaný ke dni 14. listopadu 2024, o kupní smlouvu a její dodatek čísla 1, o seznámení s podklady pro rozhodnutí vyhotovené ze strany KÚ, o repliku žalobkyně k němu a o napadené rozhodnutí.

26. Soud shledal splněné předpoklady pro vyhlášení rozsudku bez nařízení jednání na základě předložených listin dle ustanovení § 115a, § 245 o.s.ř. Vyzval žalobkyni i obě účastnice řízení ke sdělení ve lhůtě patnácti dnů počítané ode dne doručení výzvy, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Výzvu převzaly. Žalobkyně dne 10. února 2025, účastnice řízení čísla 1 dne 25. února 2025 a účastnice řízení čísla 2 dne 14. března 2025. Soud je současně poučil, že souhlas s navrhovaným postupem bude považovat za daný, zůstane-li výzva bez vyjádření, ve smyslu ustanovení § 101 odstavce 4, § 245 o.s.ř. Žalobkyně a účastnice řízení čísla 1 se k výzvě nevyjádřily, účastnice čísla 2 výslovně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání podle předložených a obstaraných listinných důkazních prostředků. Soud považoval předpoklady pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání za splněné. Žalobkyně zpochybňovala napadené rozhodnutí pouze na základě nesprávného právního posouzení listin ze strany správního úřadu, o jejichž existenci a podobě žádný spor nepanoval. Po zhodnocení opatřených listin jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a z nich zjištěného skutkového stavu popsaného v odstavcích 17. až 25. výše ve smyslu ustanovení § 132, § 245 o.s.ř. soud shledal, že žaloba je důvodná. Právní posouzení a náklady řízení:

27. V řízení dle části páté o. s. ř. soud podle jeho ustanovení § 244 odst. 1 rozhoduje ve sporu nebo jiné právní věci plynoucí z občanskoprávních vztahů poté, co je zvláštním právním předpisem k rozhodnutí o takové věci primárně povolán správní orgán a jeho rozhodnutí nabylo právní moci. Ve vztahu k řízení před KÚ zakládá pravomoc soudu ustanovení § 18 odstavce 5 KZ pouze pro rozhodnutí o zamítnutí vkladu, je-li žaloba podána ve lhůtě 30 dnů od doručení napadeného rozhodnutí. KZ jako lex specialis zde modifikuje základní dvouměsíční lhůtu plynoucí z ustanovení § 247 odstavce 1 věty první o. s. ř., kterou žalobkyně dodržela. Napadené rozhodnutí jí KÚ doručil dne 30. prosince 2024, svou žalobu k soudu podala dne 21. ledna 2025 v otevřené lhůtě. O věcné a místní příslušnosti Městského soudu v Praze s odkazem na ustanovení § 249 odstavce 2, § 250 odstavce 2 o. s. ř. rovněž nepanovaly pochyby.

28. Soud není při přezkoumání postupu KÚ povolán k rozhodnutí jakéhokoliv skutkového či právního sporu o (ne)existenci hmotného práva panujícího mezi účastníky občanskoprávních vztahů. Jedná se v kontextu § 244 odstavce 1 o. s. ř. o „jinou právní věc“, kdy soud pouze hodnotí, zda napadené rozhodnutí KÚ bylo vydáno v souladu s katastrálními předpisy, KZ a KV, či nikoliv.

29. Základem právního sporu mezi účastnicemi řízení na straně jedné a KÚ na straně druhé byla platnost dodatku ke kupní smlouvě a vyvolání věcněprávních účinků přechodu vlastnického práva k předmětu dodatku, jinému nebytovému prostoru, v situaci, kdy dodatek nestanoví samostatnou dílčí cenu za doplněný předmět převodu a kdy již došlo ke vkladu vlastnického práva k jiným, byť souvisejícím, předmětům koupě na základě původní kupní smlouvy v jiném, předcházejícím a pravomocně ukončeném vkladovém řízení. KÚ ve vkladovém řízení původně argumentoval, že kupní smlouvu již nelze platně měnit poté, co na jejím základě proběhlo vkladové řízení. Odkazoval přitom na závěry ne zcela přiléhavého rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 871/2000. Zabývalo se totiž otázkou nemožnosti zhojení neplatné smlouvy dodatkem k ní a výkladem ustanovení § 39 a 46 odstavce 2 obč. zák. V hodnocené věci však o platnosti původní kupní smlouvy ze dne 18. července 2024 nepanovaly. Jasně a určitě vymezovala předmět koupě a prodeje i kupní cenu, tedy na essentialia negotii smluvního typu s odkazem na ustanovení § 2079 odstavce 1, § 2080 o. z. Od své striktní argumentace v průběhu soudního řízení KÚ upustil. I ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaných v odstavci 3. shora nevidí soud žádnou zákonnou překážku, pro kterou by nemohly strany kupní smlouvy její obsah měnit poté, co na jejím základě již došlo ke vkladu vlastnického práva do KN. Výslovný zákaz takového jednání v o. z. chybí a nelze jej dovodit ani z dopadající judikatury vyšších soudů.

30. Posléze KÚ omezil své výhrady vůči dodatku ke kupní smlouvě na skutečnost, že samostatně nestanoví kupní cenu za dílčí předmět převodu, sporný nebytový prostor nezahrnutý v původní kupní smlouvě. Podle KÚ tedy dodatek neobsahuje podstatnou náležitost kupní smlouvy, ujednání o kupní ceně nebo alespoň o dostatečném způsobu jejího určení, takže nesplňuje náležitosti platné soukromé vkladové listiny a nemůže být podkladem pro zápis vlastnického práva do KN pro jeho neurčitost. S argumentací KÚ se soud neztotožňuje. Dodatek i dle svého textu a v něm projevené vůle stran (prodávající a kupující), jež mezi nimi byla zjevně nesporná, nepředstavuje nové a samostatné ujednání, novu a samostatnou kupní smlouvu, ale změnu (doplnění) původní kupní smlouvy. Žádné z obecných ustanovení o. z. týkajících se právních jednání (ustanovení § 545 a následujících), ani ustanovení zvláštní části o.z. o kupní smlouvě (§ 2079 a následující) neomezuje subjekty občanskoprávních vztahů ve smluvní možnosti měnit či doplňovat již realizovaná (vícestranná) právní jednání, pokud to jejich povaha a předmět umožňují. Soud nevidí jediný rozumný a zákonný důvod, proč by nemohly být původní kupní smlouva a dodatek k ní považovány za dvě součásti jediného právního jednání, kterým se strana prodávající a kupující dohodly na převodu všech tří součástí vlastnického celku nacházejících se v chodovském domě č. p. [č. p.] stojícím na pozemku p. č. [parc. č.] se spjatými spoluvlastnickými podíly na společných částech domu a pozemku, tedy na převodu bytové jednotky čísla [číslo] a spoluvlastnických podílů na dvou nebytových jednotkách čísel [číslo] a [číslo], za jedinou kupní cenu 3 640 000 Kč.

31. Katastrálním úřadu může soud jen do určité míry přisvědčit, že dodatečné tvrzení stran původní kupní smlouvy neodpovídá obsahu původního písemného právního jednání ve smyslu ustanovení § 555 odstavce 1, § 560, 561 odstavce 2 o. z. Může tím znamenat nesoulad mezi vůlí jednajících osob jako vnitřním psychickým vztahem k jejich jednání a následkům takového jednání na straně jedné a projevem, zde písemným, vůle na straně druhé. Nabízí se uvažovat o jednání s vnitřní výhradou, mentální rezervací, kdy strany kupní smlouvy navenek jednaly způsobem pochybnosti nevzbuzujícím, že převádějí pouze bytovou jednotku a podíl na jednom nebytovém prostoru. Následně však prohlásily, že takovou vůli neměly a chtěly převést ještě další podíl na druhém nebytovém prostoru. Na původní právní jednání, kupní smlouvu bez dodatku, je třeba nadále hledět jako na platné při respektování jednoho z nabízejících se výkladových principů littera scripta manet (co je psáno, to je dáno), jinak by opačný výklad aproboval možnou přetvářku a lež na straně jednajících osob. O takový tvrzený nesoulad se nejedná. Všechny účastnice kupní smlouvy shodně uvedly v dodatku, že jejich původní vůle směřovala k převodu všech tří částí „chodovského“ vlastnického práva, jednu složku však opomněly do písemné smlouvy zahrnout. Jedná se o nesoulad mezi vůlí jednajících a projevem této vůle zachyceným v původní kupní smlouvě, který je s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem, jisté nepřehlednosti a složitosti zápisu vlastnického práva k jednotce a dvěma spoluvlastnickým podílům na dvou nebytových prostorech v KN pochopitelný. Dodatek čísla 1 původní kupní smlouvu nepopírá, neodstraňuje věcněprávní účinky, které na jejím základě již nastaly. Pouze rozšiřuje okruh převáděných částí vlastnického celku chodovského bytu a podílu na svou nebytových prostorech.

32. Teoreticky by bylo lze vzniklou situaci posoudit rovněž jako error in corpore, tedy omyl v předmětu jednání. Sice by se mohlo jednat o omyl o podstatné okolnosti, o rozsahu předmětu převodu. Nikoliv však současně (viz ustanovení § 583 o.z.) o situaci, kdy by jedna strana kupní smlouvy byla uvedena v omyl stranou druhou. Na vzniku „společného“ omylu se zde rovnou měrou podílely obě strany, prodávající a kupující, neboť si dostatečně neohlídaly vymezení zamýšleného předmětu převodu způsobem odpovídajícím jeho zápisu v KN jako veřejném seznamu přístupném všem stranám kupní smlouvy rovným způsobem a za totožných podmínek (viz ustanovení § 980 odstavce 2 věty první o. z., § 1 odstavce 1, § 52 odstavce 1 KZ). Neplatnosti kupní smlouvy pro omyl se žádná z jejích stran nedovolávala. Zmínky KÚ v odstavci 14. uvedené i judikatura citovaná z jeho strany se může vztahovat na případy, kdy vznikne mezi stranami jakýkoliv spor o platnosti právního jednání, dříve právního úkonu, a je třeba zkoumat vůli jednajících osob a případný soulad této vůle s jejím „objektivně seznatelným projevem“ ve smyslu ustanovení § 550 a následujících o. z. autoritativně vyřešit. Všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu pocházejí totiž ze sporných řízení civilních vedených v režimu části třetí o.s.ř., kdy panovaly spory o platnost vícestranného právního jednání, právního úkonu, mezi stranami jednání navzájem.

33. V hodnocené věci však obě strany smlouvy, jak žalobkyně jako kupující, tak účastnice řízení čísel 1 a 2 jako prodávající, v dodatku ke kupní smlouvě i v navazujícím návrhu na vklad shodně deklarovaly, že jejich vůle skutečně směřovala k prodeji všech dílčích složek vlastnického práva spojených se třemi jednotkami, bytovou a dvěma nebytovými, v obci Praze v k. ú. [adresa], jež jsou spjaty s domem č. p. [č. p.] stojícím na pozemku p. č. [parc. č.] a tvořícím jeho součást. Jistě si mohly narovnat dodatečnou dohodou rozsah vzájemných práv, který se kvůli jejich oboustranné chybě mohl stát sporným nebo pochybným. Nebyl zjištěn, ani ze strany KÚ tvrzen, jakýkoliv jiný důvod neplatnosti dodatku ke kupní smlouvě tvořící jednotu s kupní smlouvou původní. Pouze absence kupní ceny za dílčí předmět převodu. Ohledně ní však zcela jasně, určitě a srozumitelně prodávající a kupující uvedly, že kupní cenu sjednaly jedinou souhrnnou částkou za oba dva předměty převodu písemně zachycené v původní kupní smlouvě i za třetí opomenutý a zahrnutý do dodatku číslo 1. Jejich ujedná soud považuje za platné. KÚ se vůbec nemusí zabývat existencí omylu a sporným posouzením jeho povahy a důsledků, neboť díky shodnému stanovisku účastnic soukromých vkladových listin a současně vkladového řízení žádný spor neexistuje, takže ani KÚ nemohl úspěšně odkázat strany kupní smlouvy a jeho dodatku na řešení sporu v řízení dle části třetí o.s.ř.

34. V napadeném rozhodnutí KÚ „vnucuje“ stranám kupní smlouvy a jejího dodatku, výkladové závěry o vůli, kterou při uzavření původní kupní smlouvy měly a projevily (viz odstavec 14. in fine shora) bez ohledu na shodné, vnitřně nerozporné, pochopitelné a všem okolnostem případu odpovídající tvrzení žalobkyně a obou účastnic řízení, že již jejich původní vůle projevovaná při uzavření kupní smlouvy v červenci 2024 byla jiná a směřovala k převodu vlastnického práva ke všem třem součástem vlastnického celku v chodovském domě, ne pouze ke dvěma s tím, že třetí zůstane ve vlastnictví prodávajících. KÚ volí výklad jdoucí proti smyslu civilního práva, tedy ve svém důsledku excesivní. Především samotným stranám hmotněprávních jednání přísluší dohoda o obsahu a smyslu jejich právních jednání. Až v případě nedohody může nastoupit veřejnoprávní ingerence se strany orgánu veřejné moci aplikujícího právo. Neexistuje zákonný důvod, pro který a na jehož základě by měl KÚ ignorovat shodná tvrzení stran smlouvy a tvrdit, že měly při uzavření kupní smlouvy vůli jinou než kterou shodně nyní, byť ex post deklarují. Obě soukromé listiny byly jako vkladové předloženy v hodnoceném vkladovém řízení a v něm mohou sloužit jako podklad pro převod vlastnického práva ke spornému spoluvlastnickému podílu na jednotce čísla [číslo] v k. ú. [adresa]. Ten jinak vyhovuje všem požadavkům na dostatečně určité, jasné a srozumitelné právní jednání, jež nevzbuzuje jakékoliv pochybnosti při využití všech zákonných způsobů jeho výkladu ve smyslu ustanovení § 555 a následujících, zejména § 574 a následujících o. z. v návaznosti na ustanovení § 2079 odstavce 1, § 2080 o. z.

35. Soud nemůže odhlédnout od principu dovozovaného v době platnosti a účinnosti obč. zák. (ústavní) judikaturou a nyní zakotveného v ustanovení § 574 o. z. Tedy principu in favorem negotii, podle kterého je právní jednání třeba považovat za spíše platné, nabízejí-li se dva srovnatelné a protichůdné výkladové závěry o jeho (ne)platnosti. Lze přisvědčit žalobkyni, že KÚ rezignoval na úvahy o platnosti kupní smlouvy ve znění jejího dodatku jako jediného právního jednání a píše hledal důvody pro závěr o jeho neplatnosti. Svým výkladem mimo rámec o. z. považoval vkladové listiny v souhrnu za neplatné ve vztahu k podílu na jednotce čísla [číslo] v k. ú. [adresa], čímž nerespektoval výkladový princip zmíněný v předchozím odstavci. Místo toho „radil“ stranám, jak sjednat novou kupní smlouvu nebo dodatek původní s bezpodmínečně nutným ujednáním o výši kupní ceny připadající na spoluvlastnický podíl na doplňované jednotce čísla [číslo], které by vyhovovaly jeho představám o platné vkladové listině. Tedy vyhovoval požadavkům, které zákonnou oporu postrádají.

36. Nabízí se na tomto místě i zmínka o použitelnosti ustanovení § 553 odstavce 2 o.z. I podle něj lze hledět na původní kupní smlouvu a její dodatek jako na jediný celek platného právního jednání, byť následně jeho věcněprávní účinky nastanou ve dvou vkladových řízeních. Odkázané ustanovení výslovně uvádí: „Byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.“ Typově míní především situace, kdy vzniká spor mezi stranami o významu a dopadech projevu vůle. Hodnocená věc však může být i dle něj posouzena tak, že od počátku byl předmětem původní kupní smlouvy i nyní sporný podíl na jiném nebytovém prostoru. Žádné ustanovení KZ vkladu (spolu)vlastnického práva k němu rovněž nebrání.

37. S ohledem na závěry uvedené shora v odstavcích 27. až 36. soud ve smyslu ustanovení § 250j odstavce 1 věty první o.s.ř. shledal, že o věci mělo být ze strany KÚ rozhodnuto jinak. Povolení vkladu vlastnického práva žalobkyně k jednotce, jinému nebytovému prostoru čísla [číslo] v k. ú. [adresa], a nerozlučně spjatým spoluvlastnickým podílům nebrání žádné zákonné ustanovení, včetně výkladu právních jednání a důvodů jejich neplatnosti. Ve sjednání sporného dodatku ke kupní smlouvě, která již nabyla věcněprávní účinky a se kterou dodatek čísla 1 obsahově konvenuje, soud nespatřuje absenci náležitostí listiny pro zápis do KN ve smyslu ustanovení § 17 odstavce 1 písmena a) KZ, ani závěr, že její obsah navrhovaný vklad neodůvodňuje ve smyslu ustanovení § 17 odstavce 1 písmena b) KZ. Kupní smlouva a její dodatek čísla 1, dvě současně předložené vkladové listiny, splňovaly všechny předpoklady pro povolení vkladu i s odkazem na zbylá ustanovení § 17 odstavce 1 písmen c) až g) KZ, takže soud rozhodl výrokem I. o povolení vkladu vlastnického práva žalobkyně, pro nějž byly splněny všechny podmínky ve smyslu ustanovení § 18 odstavce 1 věty první KZ. Současně v rozsahu, v němž povolil vklad, výrokem II. výslovně nahradil napadené rozhodnutí KÚ, jak ustanovení § 250j odstavce 2 vět první a druhé o.s.ř. předpokládá a požaduje. Ke vkladu povolený podíl 12314/974568 nyní připadající žalobkyni na společných částech domu a pozemku je po vydělení dvěma roven podílu v rozsahu 6157/974568.

38. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. tohoto rozsudku soud rozhodl výkladem ustanovení § 142 odstavce 1, § 245 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná. Účastnice čísla 2) se k žalobě připojila výslovně. Zbylá účastnice se v soudním řízení nevyjadřovala. Společně se žalobkyní však podávala návrh na vklad, jenž KÚ posléze zamítl a soud nyní povoluje. I ona tak byla se svým požadavkem úspěšná. Žádní další účastníci v řízení nevystupovali. KÚ mezi účastníky řízení dle části páté o.s.ř. nepatří vzhledem k legální definici účastníků zakotvené v ustanovení § 250a odstavce 1 o.s.ř., nemůže být k náhradě nákladů řízení zavázán. Soud z popsaných důvodů rozhodl, že žádná z účastnic řízení nemá právo na náhradu jejích nákladů.

Poučení